Student: Lily Peterson
Kolej:Nebelvír
Školní rok: zima 2015

Prefektování a primusováníZadané téma: Školní pohár - záruka fungující koleje?

Konzultant: Betelgeuse Orionis
Posudek: Slečna Lily Peterson v rámci své písemné části zkoušky OVCE zpracovala téma s názvem Školní pohár - záruka fungující koleje?
Teoreticky vzato musím uznat, že autorka uchopila téma velice dobře. V první řadě oceňuji, že se rozhodla zrealizovat dva na sobě nezávislé průzkumy, jeden vedený plošně mezi veškerým hradním obyvatelstvem, druhý potom mezi péčky úřadujícími ve svých funkcích v době zisku školního poháru – což muselo být časově i organizačně velice náročné. Připouštím, že návratnost dotazníků nebyla taková, jakou bychom si mohli přát v ideálním případě, oba průzkumy navíc dosti nepříjemně ovlivňuje fakt, že respondenti z Nebelvíru vždy výrazně převýšili počty respondentů z ostatních kolejí. V tomto směru však těžko posuzovat, kde se stala chyba, a zda bylo vůbec v autorčiných silách tomuto „pro-nebelvírskému“ zkreslení odpovědí zabránit.
V druhé řadě potom oceňuji skladbu otázek u obou průzkumů, zejména potom možnost přidání vlastních otevřených odpovědí na položené otázky – což je samozřejmě aspekt, který ztíží celou analýzu sesbíraných odpovědí, na druhou stranu jim přidá vysokou výpovědní hodnotu, neboť jsme schopni posoudit drobné nuance ve vnímání položených otázek jednotlivými respondenty atd., což by jiný typ dotazníku neumožnil.

Praktické zpracování tématu ovšem, nutno podotknout, za původní velkolepou ideou krapet zaostává. V první řadě musím vytknout nesoulad mezi osnovou práce vytyčenou v úvodu a reálným řazením kapitol. Pominu-li chybu v číslování, kdy „Úvod“ i „Definice fungující koleje“ obdržely označení I., zatímco podkapitoly části III. neobdržely v textu předeslané značení A a B, nemohu nevytknout, že se v odevzdané práci nikde nenachází část V., tedy Závěr. Což by ve své podstatě snad ani nevadilo, neboť autorka vytvářela závěry průběžně, hodnotila a bilancovala v rámci samotných analýz obou průzkumů, čtenář tedy rozhodně neodchází po přečtení práce s dojmem, že shlédl pouze plytký přehled zdánlivě nesouvisejících informací – kdyby ovšem svou práci neuvedla právě přehledným Obsahem, který takto na neexistenci poslední kapitoly jasně ukazuje.
Další problém mám s neutříděným postupem při analyzování prvního (tedy celohradního) průzkumu. Část otázek je zde vyhodnocena procentuálním srovnáním typů odpovědí v rámci jednotlivých kolejí (což osobně považuji za vhodný postup, s ohledem na početní převahu respondentů Nebelvíru, neboť čtenář si pak poměrně snadno odvodí i mezikolejní srovnání pro jednotlivé odpovědi, které je samozřejmě též zajímavé), část jich je naopak vyhodnocena porovnáváním skutečného počtu hlasů, které jednotlivé odpovědi v rámci každé koleje obdržely. Naopak třeba u otázek „Dokáže boj o pohár lidi v koleji sblížit?” a „Může boj o pohár ohrozit fungování koleje?” je mezikolejní srovnání zcela vyškrtnuto, neboť jsou všichni respondenti bez ohledu na kolejní příslušnost hozeni do jednoho pytle a čtenář se dozví pouze celkové procentuální zastoupení jednotlivých odpovědí.
Dalším nedostatkem, na který nemohu nepoukázat, je potom absence obrazové přílohy, na kterou autorka odkazuje u zpracování otázek „Je podle Vás pro fungující kolej důležité bojovat o školní pohár?” a “Myslíte si, že je pro takovou kolej nutné pohár získat?”. Uznávám, že k této chybě mohlo dojít vlivem nějakého zákeřného šotka řádícího v okamžiku odevzdání práce, nebylo by to poprvé ani naposled, proto bych autorku požádala, aby tuto obrazovou dokumentaci předložila komisi u propugnatia, má-li ji někde vypracovanou a uloženou.

Dále bych slečnu poprosila o bližší informace o respondentech druhého průzkumu – zatím víme pouze, že jich bylo 12, vzhledem k počtu pohárů si jsme schopni dopočítat, že jich tedy chybí 8, což je poměrně dobrá návratnost dotazníku. Co ale už nejsme schopni zjistit, je rozložení odpovědí patřících k ostatním kolejím než k Nebelvíru (u kterého jediného víme, že průzkum hodnotí 8 pohárových let z 9).

Do třetice bych potom chtěla slyšet osobní odpovědi slečny Peterson na všechny otázky, které svým respondentům sama předkládala ve „výzkumu u vybrané skupiny“. V konečné fázi, pod jejím vedením coby primusky, Nebelvír získal dva poháry ve dvou letech (respektive získá, když nebudu o dva dny předbíhat), rozhodně tedy má v tomto směru co hodnotit. Zejména mě potom zajímá, zda budou všechny odpovědi stejné, bude-li slečna zodpovědně odpovídat za každý rok zvlášť.

Závěrem musím konstatovat, že jsem opravdu na vážkách, jakou známku práci přidělit. Na jedné straně je jasné, že autorka zadání věnovala velkou péči, pracovala na něm průběžně, vytvářela dotazníky a sháněla respondenty, shromažďovala jejich odpovědi – bohužel výsledek veškerého snažení, tedy analyzování samotné, je potom ale očividně ušito horkou jehlou. Nicméně nemohu nezohlednit, že i tak ta jehla vystačila na necelých 34 palců, pročež práci nelze považovat za odfláknutou. S ohledem na tuto skutečnost hodnotím práci známkou Vynikající (V), s ostrou výtkou směrovanou k propugnatiu – slečna bude muset předvést excelentní výkon, aby tuto Vynikající obhájila.
Hodnocení: Vynikající
Hodnocení propugnatio: Vynikající
Hodnocení cogito: Vynikající


Vypracování

Obsah


I. Úvod

II. Definice fungující koleje
A. Vlastní představa
B. Názor hradu

III. Celohradní průzkum

A. Představení metody
B. Vyhodnocení průzkumu

IV. Výzkum u vybrané skupiny
V. Závěr




I. Úvod

Tato práce si klade za cíl zamyslet se nad vztahem mezi funkčností kolejí a bojem o školní pohár. V užším měřítku je pak kladen důraz na otázku, zda je zisk školního poháru pro kolej zárukou, že je funkční. Neptám se na to zda kolej může být funkční i bez zisku školního poháru, nýbrž se zaměřuji na to, zda jej může vyhrát i kolej, která tak úplně nefunguje.

Úvodní teoretická část vychází jednak z mých zkušeností a jednak z názorů, které jsem získala při svém průzkumu, a které mi pomohly utřídit si myšlenky. Další části tvoří zhodnocení celohradního průzkumu v anketě týkající se vlivu boje o pohár na chod koleje a výzkum u skupiny, která by měla dokázat zhodnotit, jak na tom koleje v minulosti byly.


I. Definice fungující koleje

A. Vlastní představa

Kolej jako taková není v našem školním řádu definovaná, přesto se o ní zmiňuje: “Po přijetí následuje Zařazovací slavnost, kde jsou všichni studenti zařazení do kolejí. Úkolem studenta je sbírat body pro svou kolej. Jsou povinni chovat se tak, aby nepoškozovali svou kolej. Kolej, která má na konci roku nejvyšší počet bodů, získá “Školní pohár”. “ (bod 1.4. školního řádu)
Z toho by se dalo soudit, že hlavním úkolem koleje je získat “Školní pohár,” máme zde však ještě jednu vsuvku: “Nezapomeňme však, že body nejsou to nejdůležitější. Účelem je zábava.” (bod 1.4. školního řádu) Co si z toho tedy vzít? Napadá mě název jedné písničky - “I cesta může být cíl”. (Mňaga a Žďorp)

Cílem fungující koleje by dle mého názoru skutečně měl být pokus o ziskání “Školního poháru”, ostatně proč jinak by byla tato soutěž vymyšlena. V tom se však skrývá mnohem více. Věřím tomu, že časy blahobytu a pohody jsou pro skupinu lidí sice krásnou vzpomínkou, nýbrž to, co je dokáže spojit, se ukáže především v krizových situacích. Fungující kolej není jen smečka honící se bezhlavě za body. Jsou to lidé, kteří mají společný cíl, lidé, táhnoucí ve shodě za jeden provaz, lidé, kteří si tento boj vybrali dobrovolně a užívají si jej. Fungující kolej by měla mít dobrého a svědomitého vůdce, který není tyranským diktátorem, nýbrž člověkem, co si rád vyslechne názor ostatních. Jeden by se měl o druhého zajímat a společně by zvládli to dobré i to zlé. Funkční kolej se tedy nepozná jen podle počtu drahých kamenů v kolejních hodinách, ale především v tom, jak se v ní lidé cítí a zda se do ní rádi vracejí. Měla by být schopná nabídnout každému, to co v ní hledá - přátele, legraci, vědomosti, zdravou soupeřivost, podporu. Každá kolej funguje trošku jinak, protože v ní jsou jiné typy lidí, základem všeho je však aktivita. Kde není aktivita, není život.

B. Názor hradu

Následující řádky jsou jakýmsi výtahem z odpovědí na otázku “Jak byste definovali fungující kolej?” v mé anketě. S většinou výroků se i já sama ztotožňuji, v opačném případě komentuji v závorce.

Kolej musí mít týmového ducha. Vyznačuje se aktivními studenty a jednotným funkčním vedením, které dokáže strhnout ostatní k činnosti. Základem je komunikace a kolektiv, který se dokáže vzájemně podržet a rozumí si. Všichni táhnou za jeden provaz. Nedělají se rozdíly mezi lidmi, každý je o informován o důležitých věcech, nic se neřeší jen mezi vyvolenými. (Zde musím merlinužel oponovat. Zasedačka má dle mého názoru svůj význam. Mnoho akcí by bez momentu překvapení ztratilo jiskru. Taktéž některé věci prostě nelze řešit skupinově, protože ne všichni mají dostatečný přehled.)

Kolej by měla mít toleranci k odlišnostem a jiným názorům, mělo by se těžit z potenciálu jednotlivců pro celek koleje. Panuje v ní přátelská atmosféra, lidé se nehádají, a když se objeví problém, tak k němu existuje i řešení. Lidé jsou vždy schopní se nějak dohodnout, nemají tendence se urážet a pomlouvat.

Kolej není jen pár aktivních jedinců, ale funguje jako celek. Nevede jí jeden člověk, nápady přichází i z nižších vrstev. Studenti jsou motivování k účasti. Úkoly jsou rovnoměrně distribuovány mezi větší množství lidí, tak aby to neviselo na jedinci či dvou. Kolejní ředitel a péčka informují o důležitém dění na hradě a reprezentují zájmy koleje ve vedení školy. V rámci možností je postaráno o všechny členy, nikdo by se neměl cítit přehlížen.

Fungující kolej by měla být konkurenceschopná, neměla by mít problém s tím, že do ní nechtějí nováčci. Alespoň část koleje by měla být ochotná a nakonec i schopná dorazit na předem ohlášený termín (večírek, zápas, soutěž). Měla by v ní být zábava a lidé by se do ní měli rádi vracet. Nic by se nedělalo na sílu, lidé by se vyhecovali jen z prosté zábavy a soudržnosti, protože se chtějí zapojovat a občas i vyhrávat nebo se jen pochlubit svým výtvorem. Běžné by mělo být odměňování studentů za dosažení mezníků.

Pro fungující kolej je samozřejmostí: živá diskuze v kolejce, aktivní vedení i zasedačka, vnitrokolejní akce, soutěže, večírky, srazy. Fungující systém zaběhnutí nováčků (patronát, pasování, nováčkovka), dodržování kolejních tradic. Prokazuje snahu o boj o pohár, motivuje k účasti na famfrpálu. Občas i aktivita navíc - časopis, celohradní akce. Důležitá je všestrannost pro zpestření školního roku.

Celou tuto kapitolu bych ráda zakončila slovy studenta/ky Nebelvíru: “Kolej je náhradní rodina.”



III. Celohradní průzkum


Představení metody

Můj průzkum byl převážně formou klikacího dotazníku, nicméně mi přišlo vhodné dát respondentům možnost, aby se vždy mohli vyjádřit vlastními slovy. Otázka “Jak si byste definovali fungující kolej?” byla čistě dobrovolná.
Dotazník jsem pověsila na hradní bránu, rovněž jsem poprosila primusy a prefekty všech kolejí, jestli by jej nemohli dát na viditelné místo v kolejních místnostech. Občas jsem letáky s dotazníkem rozdávala okolo procházejícím ve Velké síni a určité množství jsem také rozeslala po sovách. Podařilo se mi sesbírat 76 odpovědí.
Na začátku jsem zvolila jednu rozdělující otázku na kolej, dále jsem se ptala, zda by svou kolej v současnosti označili za fungující, a jak by fungující kolej definovali. Následující otázky mi měly pomoci udělat si obrázek o tom, jak je školní pohár pro studenty důležitý - je důležité bojovat o školní pohár, jak moc se sběr bodů ve Vaši koleji hrotí a zda se domnívají, že je pro fungující kolej nutné pohár získat. Kromě těchto otázek jsem do dotazníku ještě zařadila dvě otázky, které se asi nejvíc týkaly nejcitlivějšího tématu mé práce - “Myslíte si, že boj o školní pohár dokáže lidi v koleji sblížit?” a “Může podle Vás boj o školní pohár ohrozit fungování koleje?” Nikoho z této skupiny dotazovaných jsem se přímo neptala na ústřední otázku mé práce, protože mi to nepřišlo relevantní. Mým cílem bylo získat informace o tom, jak studenti boj o školní pohár vnímají a zda má tento boj vliv na funkčnost koleje.

Vyhodnocení průzkumu

Jednotlivé respondenty jsem rozdělila do kategorií podle toho k jaké patří nebo patřili koleji.

Kolejní příslušnost:

Havraspár 12 + 5 zaměstnanců
Mrzimor 14 + 1 zaměstnanec
Nebelvír 29 + 4 zaměstnanci
Zmijozel  11


“Označili byste Vaši kolej v současnosti za fungující?”

Již tato otázka má celkem zajímavé výsledky. Profesoři měli možnost zaškrtnout “nevím, nejsem student,” nicméně ze zbytku se hned ve dvou kolejích všichni respondenti shodli na tom, že je kolej fungující. Těmi kolejemi byl Nebelvír a Havraspár, což mi s pohledem na situaci okolo boje o školní pohár nabízí myšlenku, že tato soutěž bude mít pro fungování kolejí přeci jen nějaký význam. Samozřejmě, moje dotazovaná skupina je příliš malá na to, abych z toho mohla dělat nějaké hodnotné závěry, protože Nebelvír je jedinou kolejí, kde se mi podařilo oslovit víc jak 50% studentů (56,8%). V Mrzimoru odpovědělo 6 studentů “ano”, 3 napsali, že kolej funguje, ale ne jako celek, další 3 zaškrtli “ne” a zbylí 2 využili možnosti odpovědět “nevím”. Ve Zmijozelu odpovědělo 7 lidí “ano,” 3 řekli “ne” a 1 člověk napsal “nevím”.


“Je podle Vás pro fungující kolej důležité bojovat o školní pohár?” a “Myslíte si, že je pro takovou kolej nutné pohár získat?”

 

Rozhodla jsem se, že tyto dvě samostatné otázky spojím v analýze do jednoho celku, protože od první chvíle, co jsem začala odpovědi procházet, mě zajímalo, jak tentýž respondent reagoval na tu druhou. Největší skupina se shodla na tom, že je sice důležité o pohár bojovat, ale není nutné jej získat. Z této skupiny bylo z Havraspáru 9 studentů a 2 profesoři, 5 studentů z Mrzimoru, z Nebelvíru 18 studentů a 2 profesoři a ze Zmijozelu 6 studentů. Na obrázku je tato skupina vyznačena značkou “Ano/Ne”. Druhá nejpočetnější skupina (na obr. “Ne/Ne”) se shoduje na tom, že není nutné ani bojovat ani zvítězit. Zde máme z Havraspáru 5 studentů a 1 profesora, z Mrzimoru 7 studentů, z Nebelvíru 6 a ze Zmijozelu 3. Další skupiny jsou již výrazně méně početné. Na tom, že je důležité bojovat a občas by to chtělo pohár i získat, aby byla motivace se shodují 3 studenti a 1 profesor z Nebelvíru a 1 student ze Zmijozelu (na obr. Ano/Občas ano). Nejen boj, ale vítězství samotné považuje za důležité 1 student s Mrzimoru, 2 z Nebelvíru a 1 ze Zmijozelu (na obr. Ano/Ano). Dva studenti z Mrzimoru si ve svých myšlenkách poněkud odporovali, protože na otázku, zda je důležité bojovat o pohár odpověděli “ne,” ale na otázku, zda je nutné jej získat, zaškrtli “ano” (na obr. Ne/Ano). Jeden student z Nebelvíru je pak toho názoru, že je důležitá snaha ne výsledek, což by ve své podstatě odpovídalo největší skupině respondentů. Z uvedeného se nám tedy potvrzuje domněnka, že fungující kolej by měla prokazovat snahu o boj o pohár, přičemž není až tak důležitý výsledek, jako již výše zmíněná cesta.


“Příjde Vám, že se sběr bodů ve Váší koleji hrotí?”

Tato otázka mi měla pomoci zhodnotit, jak jsou studenti spokojeni s výkonem, který jejich kolej podává v souvislosti se sbíráním bodů.
Netradičně bych začala hodnocení podle toho, jak si jednotlivé koleje v současnosti v bodování vedou. V Nebelvíru odpovědělo 90% dotazovaných, že se sběr bodů hrotí přiměřeně, zbylých 10% je pak toho názoru, že se body hrotí nepřiměřeně moc. V koleji, která je každým rokem na horních příčkách to asi není žádné překvapení, spíš bych možná čekala, že bude nepřiměřeně moc napnuto více lidí. Havraspár byl 100% zajedno, u nich je hrocení přiměřené. Méně jednotný je pak názor Zmijozelu, kde 73% dotazovaných zaškrtlo přiměřeně, 18% nepřiměřeně moc a 9% nepřiměřeně málo. Kdyby byla skupina dotazovaných větší, dalo by se z těchto čísel usuzovat, že Zmijozel má problémy se dohodnout. Zajímavé jsou také čísla u Mrzimoru, kde 43% tvrdí, že se body hrotí přiměřeně, 3 % zaškrtla nepřiměřeně moc a pozor, celých 50% odpovědělo nepřiměřeně málo. Ve větší skupině dotazovaných by tento výsledek patrně poukazoval na to, že polovina koleje by se chtěla do boje o pohár zapojit více než je v Mrzimoru zvykem.


Na závěr bych se chtěla věnovat dvěma otázkám, které se pro tuto skupinu dotazovaných asi nejvíce týkaly cílového tématu. “Dokáže boj o pohár lidi v koleji sblížit?” 72% dotazovaných na tuto otázku odpovědělo “ano” a jen 8% odpovědělo přímo “ne”. Zbytek tvoří lidé, kteří zvolili vlastní tvorbu odpovědi. Většinově šlo o to, že záleží na lidech a na systému, který se zvolí. Společný cíl, jak je známo, může lidi sblížit, ale nesmí se jít tzv. přes mrtvoly. Vyhrocení boje může naopak některé lidi odradit. Osobně zde jako největší problém vidím to, že výzvy k aktivitě merlinužel vyslechnou především již aktivní lidé, pro které nejsou cílené. A tak dochází k přetěžování… na druhou stranu pokud skupina spolupracuje, tak může docílit dvou věcí naráz - dosazení cíle i sblížení.
“Může boj o pohár ohrozit fungování koleje?” Zde 51% dotazovaných odpovědělo “ano” a 19% “ne”. Zbytek se vyjádřil samostatně, přesto i v této skupině převládal kladný názor. Jako viník se objevila frustrace, přílišné očekávání, vyšťavení, nedostatek nadhledu či demotivace. Obecně šlo o to, jak se k tomu kdo postaví, a jaký postoj zaujme vedení koleje.



IV. Výzkum u vybrané skupiny


Jak jsem již v úvodu psala, v této práci jsem si mimo jiné dala za cíl zjistit, zda může pohár získat kolej, která tak úplně nefunguje. Přišlo mi, že odpověď na tuto otázku mi mohou položit jen lidé, kteří byli ve vedení kolejí v době, kdy pohár získala. Oslovila jsem tedy všechny osoby, kteří ve své době drželi odznak primuse (popřípadě nějakého prefekta, pakliže stejný primus získal se svou kolejí více pohárů), tak abych měla za každý rok-pohár hlas jednoho člověka. Moje sovy se rozlétly do sovinců i externích sovinců, získala jsem však jen 12 odpovědí, z toho ⅔ byly z Nebelvíru.

Má první otázka na tuto skupinu zasvěcených byla, jak tehdy jejich kolej fungovala. Většina dotazovaných šáhla automaticky po odpovědi “fungovala v pohodě, ale určitě se dalo něco zlepšit,” spousta z nich argumentovala tím, že vždycky se přece najde něco k zlepšení, pár lidí se zmiňovalo o přepracování některých osob, ale kolej jako taková prý fungovala a jen jedna osoba zvolila možnost “fungovala jako na drátkách”. V druhé části jsem nabídla dotazovaným několik možností na doplnění věty “Zisk poháru byl tehdy pro Vaší kolej..” z 50% si vybírali “ příjemnou tečkou za skvělým rokem” a z 50% “zaslouženou odměnou za velkou skupinovou dřinu,” někteří dokonce zvolili obě možnosti.
Moje třetí otázka směřovala na to, zda by teď s pohledem zpátky něco na tehdejším postupu změnili. Zde se většina shodla na tom, že i když to byla makačka, tak to stálo za to, protože se kolej společnou práci stmelila, tři respondenti pak odpověděli, že to byl skvělý rok.

Nakonec jsem všem bývalým (i současným) péčkům položila otázku, jestli si myslí, že zisk poháru je potvrzením toho, že kolej dobře funguje. Jednoznačně všichni řekli, že není. Pohár může být sice známkou toho, že to v koleji dobře funguje, ale taky se může stát, že se sejde pár aktivních bláznů, kteří budou dřít na úkolech a soutěžích a přitom se v kolejním životě nebudou nijak zapojovat. Pro fungující kolej je zisk poháru sice jakousi třešničkou na dortu, ale není ničím zásadním, bez čeho by nepřežila. Naopak důležitější než samotný zisk je snaha o něj, na tom, jestli už je pak cesta k poháru úspěšná a vede ke společnému veselení, nebo naopak skončí společným smutněním, už vlastně nezáleží. Tak to prostě v životě chodí a i zde platí pravidlo “Co tě nezabije, to tě posílí.”


 

Lily Peterson