Student: Edmund Heusinger
Kolej:Havraspár
Školní rok: zima 2018

Šéfredaktorské minimumZadané téma: Zneužitelnost kouzelnických médií v kontextu konkrétní politické a společenské situace
Konzultant: Niane z Libelusie
Posudek: Vážený pane Edmunde,

velmi Vám děkuji za to, že jste k Ohavně vyčerpávajícím celočarodějným examenům z předmětu Šéfredaktorské minimum přistupoval s maximální pečlivostí, dodržel téma a všechny důležité náležitosti. Od toho se také bude odvíjet udělená známka.

Vybrala jsem Vám poměrně úzce zaměřené téma - měl jste se držet jedné jediné vybrané politické (resp. společenské) situace v kouzelnickém světě, toto zadání jste dodržel: vybral jste si období vzestupů a pádů černokněžníka Toma Riddlea (Voldemorta). Protože je to z mnoha úhlů období historicky velmi zajímavé, ráda bych se k tomuto Vašemu výběru vrátila během zkoušky.

Na Vaší práci si nesmírně cením formální úpravy. Ta někdy bývá považována za takovou třešničku na dortu, ale nic není větším omylem. Často už z toho, jak student člení text, jak tematicky vybírá jednotlivé části nebo o jaké přílohy práci obohatí, poznáme, jak dobře se v látce orientuje. U Vás jsem přesně věděla, co chcete svou prací ukázat a dokázat a i díky vhodně zvolené úpravě se Vám to povedlo. Byla jsem spokojená i s přílohami, které neznalým výborně dokreslily sledované období. Za zmínku stojí i připojené citáty, které trefně vystihly a shrnuly ponaučení, které bychom si z konkrétní situace měli odnést.
Ke kladům, které bych ještě chtěla vyzdvihnout, patří i vhodný výběr periodik - i když to svádělo ke zvolení pouze Denního věštce, obohatil jste nás i o porovnání s Jinotajem, s novinami diametrálně odlišnými (obsahem, ale i přístupem). Bude-li u zkoušky prostor, ráda bych se vrátila i k tomuto.

Písemné části Vaší zkoušky nemohu nic výrazného vytknout, protože velmi ráda uděluji známku Vynikající a gratuluji!

Děkuji za řádně odvedenou práci.
Niane z Libelusie
Hodnocení: Vynikající
Hodnocení propugnatio: Vynikající
Hodnocení cogito: Vynikající


Vypracování

Ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny

Šéfredaktorské minimum

Zneužitelnost kouzelnických médií v kontextu konkrétní politické a společenské situace

Edmund Heusinger

VII. ročník, Havraspár

 

— — —

 

Anotace

Média, již ze své podstaty, mohou ovlivnit mnoho lidí. V kouzelnickém světě není čaroděje, který by neznal a nikdy nečetl Denního věštce. V tom jsou média silná a zároveň mohou být i nebezpečná. Mnoho čtenářů pokládá automaticky informace v novinách za pravdivé už jen z důvodu, že jsou v novinách. Předkládaná práce ukazuje na konkrétních případech, že ne vždy tomu tak bylo, nebo je. Analyzuje jak známé historické případy, tak i současnost a nahlíží i do budoucnosti v oblasti předcházení zneužitelnosti kouzelnických médií.

 

Základní pojmy

Informace můžeme podle pravdivosti rozdělit na pravdivé a nepravdivé. Tak by se to alespoň mohlo zdát. Nicméně nic není černé nebo bílé. Velmi známé je úsloví „dějiny píší vítězové“. Jak by asi vypadaly učebnice Dějin čar a kouzel, kdyby byl příběh našeho světa napsán jinak? Nedošlo by jen k tomu, že by si vítězové a poražení vyměnili role, ale určitě by došlo i k jiným interpretacím historických událostí a tím tedy i informací. Velmi podobné je to ale i v případě informací aktuálních. Jedna daná informace může být podána mnoha způsoby. A tak ve světě neexistuje striktně jen pravda vedle lži, ale také nepravdy, polopravdy, domněnky a mnoho dalších „odstínů“ mezi pravdou a lží.

Mezi kouzelnickými médii najdeme taková, která se nepouští do žádných kontroverzí, kauz ani jiných vážných případů. Snad nikdo nečeká, že by Týdeník čarodějek přinesl něco více vzrušujícího než recept na dýňovou polévku na jaře. Stejně tak nikdo nehledá investigativní reportáže v Moderním přeměňování. Ovšem takový Denní věštec, je tisk, který má přinášet aktuální informace a ty mohou být někdy zkresleny. Ať už úmyslně nebo ne.

Pro tuto práci je rovněž zásadní otázkou, co je to vlastně zneužití. Opět se dostáváme k tomu, jak jsou informace podávány. To, co je pro jednu stranu vítězství, je pro druhou porážka. Stejně tak pokud kouzelník použije hůlku, může říct, že tak učinil na svou obranu. Naopak jeho protějšek může tvrdit, že na něj druhý zaútočil. A nakonec i samotná hůlka může být použita k dobrým a užitečným kouzlům, k těm, která se učí studenti v Bradavicích, ale může být použita i ke kouzlu špatným, která reprezentují například kletby, které se nepromíjejí.

Zneužití je tedy použití nástroje, který sám o sobě nemusí být špatný, pro nedobrou věc. V tomto případě jde o kouzelnická média, která v drtivé většině představují noviny a časopisy.  Nedobrá věc v médiích je pak cokoliv, co není v souladu s objektivní a pravdivou žurnalistikou.

Nicméně účelem této absolventské práce není filozofování nad pravdou a lží, použitím a zneužitím, ale to, jak je možné zneužít kouzelnická média. A tak tato práce neslouží filozofii, ale používá jí s dávkou respektu, jako nástroj ke studiu tématu této práce.

 

Historie

V historii kouzelnického světa najdeme mnoho ponaučení, dobrých i špatných příkladů. Jinak tomu není ani u novinařiny. Proto je příhodné využít dostupných historických zdrojů, na kterých je možné pozorovat a studovat, jak, čemu a případně komu média sloužila.

Skvělým zdrojem jsou kroniky o Harry Potterovi, které v sedmi dílech sepsala J. K. Rowling. Hlavní slovo měl samozřejmě Denní věštec. Pro rozsáhlost zdrojů jsou články rozdělená podle období, ve kterých se kouzelnický svět nacházel. Tomu odpovídala i situace a nálada ve společnosti, kterou samozřejmě Denní věštec reflektoval.

Pro snadnou a rychlou orientaci poslouží základní časová osa vystihující zásadní okamžiky z knih o Harry Potterovi, které se následně svým způsobem promítly do dějin kouzelnického společenství a tím i do kouzelnického tisku.

 

Časová osa

 

Denní věštec

  • 1981 - 1993

Celé kouzelnické společenství se vzpamatovává z období útrap a nadvládly Vy-víte-koho. Denní věštec odráží atmosféru, která ve společnosti panuje velmi objektivně. Ovšem soudní procesy se smrtijedy vyvolávají otazníky, ale i mnoho vykřičníků. Je naprostá svoboda tisku, to přináší všechna pozitiva. Když se po čase vše opět zaběhne do normálních kolejí, nastává pro kouzelnický svět denní rutina. Denní věštec tuto situaci zvládá dobře, přináší aktuální informace, zaujímá pozici nezávislého a nestranného pozorovatele, i přesto, že prakticky patří pod Ministerstvo kouzel. Pravda je, že se dopouští velkých omylů, pokud přináší informace například o Siriusi Blackovi, který je uvězněn v Azkabanu, nebo v opačném případě Luciuse Malfoye a dalších smrtijedů, kteří jsou naopak osvobozeni. Nicméně pouze předává informace, o kterých se domnívá, že jsou pravdivé, a tak zde nelze mluvit o zneužití médií, či lhaní v pravém slova smyslu a tak dochází k absurdnímu paradoxu: informace je podána pravdivě, nicméně, to, že je informace špatná téměř nikdo neví.

A tak můžeme Dennímu věštci, i celé kouzelnické společnosti tento přehmat odpustit a je potřeba dodat, že během deseti let odvádí Denní věštec dobrou novinářskou práci. Dohledatelné jsou články například o vykradení Gringottovy banky, o odvolání Albuse Brumbála z pozice ředitele v době, kdy v Bradavicích útočil bazilišek, nebo články o útěku Siriuse Blacka z Azkabanu.

— — —

„Žurnalistika spočívá v tom, že koupíte bílý papír za dva centy a prodáváte ho za deset.“ - Charles Anderson Dana, americký novinář (1819 – 1897)

  • 1994 – 1995

Během průběhu Trunaje tří kouzelnických škol můžeme sledovat Ritu Holoubkovou. Ať už jí máme rádi nebo ne, bulvární reportáže psala opravdu bravurně. To ovšem nemění nic na tom, jak pokleslou žurnalistikou bulvár je. Rita uměla podat každou sebemenší informaci tak, aby čtenáři doslova prahli po dalších, a ještě k tomu navíc všemu věřili. Vzpomeňme například na článek o Hermioně Grangerové, kterou označila za dívku, která si pohrává s city účastníků turnaje, Harryho Pottera a Vikrota Kruma. Tomu uvěřila dokonce i Molly Weasleyová, která jak Harryho, tak i Hermionu dobře znala.

Dalším příkladem, jak bulvár zasahuje do osobních životů je i kauza Rubeuse Hagrida. Ritě Holoubkové se podařilo zjistit, že je na půl obr a to bez jakýchkoliv morálních zábran zveřejnila ve svém článku, bez ohledu na následky na Hagridův osobní život. Zde je až poměrně zarážející, jak moc volnou ruku jí vedení Denního věštce nechalo a jaký prostor dávalo bulváru.

— — —

 „Kde je nezávislost novináře, jestliže jeho plat závisí na výši nákladu jeho listu? “ - Christine von Kohl, dánská novinářka (1923 – 2009)

  • 7/1995 – 6/1996

V archivech Denního věštce jsou k nalezení články, kterými se dnes tyto prestižní noviny nechlubí, spíše naopak. Jde o články z doby, kdy Ministerstvo kouzel, v čele s ministrem Korneliem Popletalem, odmítalo uvěřit tomu, že se Vy-víte-kdo vrátil. Ačkoliv to nebyla z dnešního pohledu nijak pěkná doba, jde o učebnicový příklad toho, jak lze kouzelnická média zneužít, a to až do takové míry, že to ovlivní prakticky celou kouzelnickou společnost.

Hlavním argumentem Ministerstva kouzel proti tvrzení Harryho Pottera o návratu Vy-víte-koho bylo, že chce na sebe chlapec upozornit a že není duševně zcela vyrovnaný. Albus Brumbál, který přesvědčoval kouzelnickou veřejnost o tomtéž byl pak Ministerstvem kouzel označován za starého, až téměř senilního blázna. Ovšem kdyby nemělo Ministerstvo kouzel možnost, jak tyto informace dostat mezi kouzelníky, je dost možné, že by kouzelníci pravdě uvěřili mnohem dříve před tím, než byl Vy-víte-kdo spatřen na Ministerstvu kouzel, které nakonec muselo přiznat pravdu.

Ministerstvo ovšem takovou možnost mělo a jeho nástrojem byl Denní věštec, jehož redaktoři museli podávat chtě nechtě informace v souladu s tím, co říkalo Ministerstvo. A tak Denní věštec prezentoval ve špatném světle Harryho Pottera i Albuse Brumbála. Zde je nutno říct, že Denní věštec neuchyloval k žádným velkým lžím. Články nebyly samozřejmě pravdivé, ale redaktoři dokázali namíchat pravdu se lží tak dobře, že čtenáři nepoznali, co je pravda a co už lež. Nicméně je nutno dodat, že bylo určitě pohodlnější ze strany čtenářů přijmout to, co psal Denní věštec než ověřovat informace, které přinášel. Kromě toho veřejnost raději věřila tomu, že v Bradavicích na sebe strhává Potter s Brumbálem pozornost a jsou psychicky nevyrovnaní, než tomu, že se Vy-víte-kdo opravdu vrátil.

Lži, ke kterým se Denní věštec uchyloval také nebily přímo do očí. To, že Harry Potter zkolaboval, bolela jej jizva, či že podával jen těžko uvěřitelné informace, byla pravda. Dnes samozřejmě víme, že za bolest v hlavě, nebo jizvě mohlo kouzlené spojení s Vy-víte-kým, že jeho kmotr Sirius Black by opravdu nevinný, že Cedrik Diggory byl zavražděn, ale tenkrát pro tato tvrzení nebyly žádné důkazy. Takže když Denní věštec psal o tom, že Harryho Pottera bolí jizva, byla to pravda. Ovšem informace byla interpretována tak, že chlapec je nevyrovnaný, nebo na sebe strhává pozornost. Což už samozřejmě pravda nebyla. Aby toho nebylo málo, působila tenkrát v Bradavicích i Dolores Umbridgeová, která byla prodlouženou rukou ministerstva. Její školní trest, během kterého se Harrymu do kůže vryla slova „Nemám vykládat lži“ je dokonalou připomínku ironie tohoto období, kdy pravda byla vydávána za lež a lež za pravdu, což Denní věštec, jak už bylo uvedeno, ještě velmi aktive přiživoval.

Denní věštec odvedl „dobrou“ práci i co se týče Albuse Brumbála. Muž, který byl mimo jiné ředitel Bradavic, předseda Mezinárodního sdružení kouzelníků, nejvyšší Divotvorce v Starostolci a nositel Merlinova řádu první třídy, byl mezinárodně uznávanou osobností. Denní věštec stihl během července a srpna, tedy během pouhých dvou měsíců, navíc k tomu při takzvané okurkové sezóně, z tohoto velkého kouzelníka v očích veřejnosti udělat starého blázna, který by se měl raději odebrat na odpočinek. Takovou sílu měly vhodně podané informace, které byly z části pravdivé, ale ve své podstatě lživé. Toto malé narušování Brumbálova obrazu, jakožto velkého kouzelníka dokázalo během prázdnin několik novinových článků a takový obraz mu zůstal prakticky celý rok. Takto neotřásla s pověstí Brumbála ani informace o jeho přátelství s Gellertem Grindelwaldem, ani zpráva o tom, že zaměstnával jako učitele vlkodlaka a jako šafáře poloobra která byla naopak zcela pravdivá.

Učebnicovým příkladem, je také článek „Ministerstvo zahajuje vzdělávací reformu. Dolores Umbridgeová jmenována první nejvyšší vyšetřovatelkou“.

 

Příloha: článek z Denního věštce

 

V úvodu článku se čtenář dozví, že Ministerstvo zasahuje do vedení Bradavic poměrně neobvyklým způsobem. Vždy na Bradavice dohlížela ministerská dozorčí rada, ale v tomto případě se ministerstvo angažovalo přímo uvnitř školy. Toto následně vysvětluje obavami rodičů. Redaktoři Denního věštce se pak ptali na názor Luciuse Malfoyie. Toho si vybrali bezpochyby cíleně protože byl nejen ve správní radě, ale také neměl k Brumbálovi kladný vztah a působil seriózně. Když je pak takový komentář otištěn, může se čtenářům zdát, že daný názor má většina společnosti. Pokud jde o cíleně vybraný komentář, jde o ukázkové zneužití média. Dennímu věštci se však daří poměrně úspěšně jeho role nestranného a tak v tom samém článku dává slovo i lidem, kteří jsou na Brumbálově straně a nemyslí si, že není kompetentní k vedení Bradavic. Nicméně se snaží snížit důvěryhodnost těchto osob, v tomto konkrétním případě článkem o madam Marchbanksové a goblinech.

­— — —

„Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!“ – Bible, Izaiáš, 5,20

  • 7/1996 – 6/1997

Popletal rezignuje a jeho místo ministra kouzel přebírá Rufus Brousek. Situace se zcela otáčí. Denní věštec je však stále hlavním informačním nástrojem. Varuje před smrtijedy, radí, jak zabezpečit kouzelnická obydlí a přináší články o práci Ministerstva kouzel, které nyní vede bývalý bystrozor. Ministerstvo se také samozřejmě snaží vylepšit svou reputaci, protože ještě nedávno návrat Vy-víte-koho zarytě popíralo. Například je zatčen Stan Silnička, který je považován za smrtijeda. Ten byl nakonec osvobozen smrtijedy při hromadném útěku a následně se účastnil akcí se smrtijedy. Zda tak konal pod vlivem kletby imperius, nebo dobrovolně nebylo oficiálně objasněno. Případ je ale zajímavý tím, že sám Harry Potter označoval Silničku za nevinného a pod vlivem kletby. I proto měli novináři v tomto případě brát v potaz presumpci neviny.

— — —

 „Noviny naše odpusť nám, pane - neboť nevědomost hříchu nečiní...“ - Gabriel Laub, spisovatel a novinář (1928 – 1998)

  • 7/1997 – 1998

Po smrti Albuse Brumbála vychází jeho nekrolog. Otištěna je ale také část reportáže Rity Holoubkové. I přes blížící se nadvládu zla zájem o bulvár neupadá. Poté, co je Brousek zabit, Ministerstvo kouzel přebírá prakticky Vy-víte-kdo a ministrem se stává jeho loutka Pius Břichnáč, začíná štvavé tažení na kouzelníky, kteří mají nekouzelnické předky a na odpůrce Vy-víte koho. Na této vlně je pak naladěn i Denní věštec.

— — —

 „Novinář je spisovatel současnosti.“ – Albert Camus, francouzský spisovatel a novinář (1913 – 1960)

  • Shrnutí

Denní věštec skvěle demonstruje, jak lze ohýbat média podle aktuální situace a podle toho, kdo je zrovna u moci. V konečném důsledku Denní věštec vždy dobře posloužil Ministerstvu kouzel, ať už byl v jeho čele kdokoliv. Vždy odvedl svou práci, podle toho, jakou práci měl odvést. Denní věštec tedy není médium „do nepohody“. Dokáže být objektivní a nestranný pouze v klidné době, když je situace ve společnosti stabilní a společnost sama se nepotýká s žádnými velkými společenskými problémy.

 

Jinotaj

Kontroverzní časopis, který vedl Xenofilius Láskorád a poměrně významně do něj promítal svou osobnost. Důležitou roli sehrál až ve chvíli, když otiskl rozhovor s Harry Potterem v době, kdy byl označován za psychicky labilního. Do té doby přinášel především články o jejichž informační hodnotě by se dalo minimálně spekulovat, nicméně šlo o neškodná témata. Můžeme se dohadovat, zda stále podivnější články měly přinést čtenost, nebo jim autor sám věřil. Stejně tak je otázkou, zda by Jinotaj otiskl rozhovor s Harry Potterem v době, kdy nebyl označován za labilního. Tím byl totiž určitým způsobem výstřední, čímž se hodil do konceptu Jinotaje. V duchu hesla „účel světí prostředky“ se Harry Potter uvolil k rozhovoru zrovna s Ritou Holoubkovou a článek byl otištěn v časopise, který jinak až do té doby nevzal do ruky. Je velká škoda, že J.K.R. ve svých kronikách tento článek vypustila, proto není v této práci článek analyzovaný.

Jinotaj byl naprosto nezávislý, na rozdíl od Denního věštce mohl psát, co chtěl. Tedy až do doby, než přišel k moci Vy-víte-kdo. Tuto možnost ale nevyužil, tak jak by se asi dalo čekat. Články o skřetech, kteří vydírají Pytlouna spíš budily úsměv na rtech a maximálně poklepání na čelo. Jinotaj se pustil na tenký led až v době, kdy se Vy-víte-kdo podruhé chopil plně moci. A tak jej nelze v ohledu zneužití stavět vedle Denního věštce a hodnotit jej stejně.

— — —

 „Když pokouše pes člověka, není to nic nového, ale když člověk pokouše psa - to už je zpráva!“ - Charles Charles Anderson Dana, americký novinář (1819 – 1897)

 

V dějinách kouzelníků najdeme samozřejmě ještě mnoho dalších případů. Záleží však na našem měřítku, jestli vyhodnotíme postoj médií, nebo lidí, či organizací, které je ovládají, přímo za zneužití, nebo téměř neškodné stranění. Vzpomeňme například štvavé články proti vlkodlakům, nebo také proti skřetům, během takzvaných Skřetích válek. Některé články z oné doby se dokonce vůbec nezakládaly na pravdě a byly úplně vymyšlené. Pro tuto práci však byly vybrány články z doby Harryho Pottera, pro všeobecné povědomí o jeho příběhu a dochovaných zdrojích v archivech.

 

Současnost

V hradním prostředí se můžeme setkat s Denním věštcem, od kterého se očekává neutralita. Tyto celohradní noviny pak doplňují kolejní časopisy. U nich lze už z jejich podstaty očekávat, že budou stranit svým kolejím. I přesto se nesetkáváme s případy, kdy by byly kolejní časopisy vyloženě předpojaté, nebo někomu velmi výrazně stranily. Navíc se kolejní časopisy nestaví do neutrální role.

S pokrokem doby se objevily i dříve nemyslitelné vynálezy, jako jsou komentáře. Dnes může každý čtenář vyjádřit svůj názor u každého konkrétního článku. U kontroverzních témat se tedy může rozproudit velká diskuze. Čtenáři se tedy stávají aktivními a jsou součástí novin, nebo časopisu. I oni mohou svými příspěvky doplnit informace k tématu, osvětlit některé nejasné informace či hledat společně řešení. Nicméně i čtenáři mohou, díky veřejnému projevu svého názoru, médium svým způsobem zneužít. Ať už jde například o šíření nepřátelské atmosféry, či útok na jedince, nebo skupinu. Komentáře jsou uchovávány, a tak mají větší účinek než debata ve Velké síni, která není nijak zaznamenávána. Komentáře mohou být samozřejmě odstraněny, pak ale přichází na řadu otázka, zda noviny, nebo časopis necenzurují názory čtenářů. Pak by mohly být obviněny z neobjektivity a v konečném důsledku by se mohl objevit názor, že noviny nebo časopis někdo zneužívá ve svůj prospěch.

 

Budoucnost

S ohledem na výše uvedená fakta o tom, jak byla média zneužívána, je na místě položit si otázku, jak zneužití předcházet v budoucnu. Současný stav byl vyhodnocen jako dobrý, bez zjevného zneužívání médií. I přesto by měli být novináři, ale i společnost ve střehu, pokud by měl někdo klamat. A to nejen přímo v médiích, ale i tak, že by média využil k šíření svých klamů.

Půjdeme-li v procesu sdělování informací médii pozpátku, začneme u čtenářů. Ti by měli být schopni poznat pravdu od lži a pokud jsou na pochybách sami si informace ověřit. Je ale naivní domnívat se, že si čtenáři informace opravdu ověřují. Proto by si měl sám redaktor ověřovat informace, které dále předává a se kterými pracuje. Tím se dá předejít nevědomému šíření nepravdy. Aby k tomu nedocházelo úmyslně slouží například etický kodex redaktora, k jehož dodržování se zaváže. Nicméně i redaktor je člověk omylný a může se dopustit chyby. Někdy může jednat i v dobré vůli, nebo být na vážkách. Proto jsou tu, mimo jiné, také editoři, šéfredaktoři a další, kdo jsou výše postavení v redaktorské hierarchii. Ti pak mohou doporučit úpravu formulací, článku, případně i doplnění informací, či úplné odmítnutí článku. V nejvyšší úrovni redakce pak může kontrolovat redaktory a další přispěvatele redakční rada. Pokud jde například o Denní věštec, může nad ním být například ještě dozorčí, nebo správní rada.

V této oblasti je ale potřeba dát velký pozor na věc, která doposud nebyla zmíněna i když je velmi důležitá. Je jí svoboda tisku, potažmo svoboda slova. Snaha udržet médium neutrálním a objektivním je balancováním na hraně mezi cenzurou a anarchií, kde si každý píše, co chce. Obojí je do jisté míry zneužití média.

Dalším nástrojem mohou být již zmíněné komentáře. Čtenáři mohou diskutovat a autoři reagovat. Pokud je dialog smysluplný, může být jen ku prospěchu. Někdy se ale objeví i takový čtenář, který se svými komentáři snaží shodit nejen článek, ale případně i další komentáře a jejich autory. Pro takové případy, a nejen pro ně, by bylo zajímavé zavést hodnocení komentářů. Například: souhlasím/nesouhlasím, dobrý/špatný komentář, nebo zcela neutrální +/- a podobně. Hodnotili by ale sami čtenáři, takže i samotné hodnocení by se mohlo nakonec zvrhnout, pokud by převažovalo více těch, kdo by měli názory nezakládající se na pravdě.

Na závěr se nabízí vzdělávání. A to jak čtenářů, tak redaktorů. Ve zdejším prostředí dokonce často role střídají, protože redaktor je i čtenář a čtenáři jsou někdy také redaktoři. Prostor pro přispívání do hradních médií je určitě dostatečný. Dobrým příkladem, jak vychovávat dobré a uvědomělé redaktory je Šéfredaktorské minimum. V konečném důsledku nemusí být každý absolvent tohoto předmětu nakonec redaktorem. S nabitými znalostmi může lépe nahlížet na práci redakcí a jednotlivých redaktorů. Může lépe vyhodnocovat předkládané články a může na ně lépe reagovat. To, že každý musí začít nejprve u sebe, zde platí beze zbytku. Prvním krokem, jak může každý dohlížet na to, že média nebudou zneužívána, je číst je, vyhodnotit informace a ověřit si je. Druhým může být zápis na Šéfredaktorské minimum a třetím pak samotné působení v redakci, nebo reagování na články.

 

Resumé

Závěr celé práce a toho, co chce říci, se dá shrnout jednoduše: Každý, kdo přijde do styku s médii, ať už je to šéfredaktor, který vede noviny, novinář, který interpretuje informace ve svých článcích i čtenáři, kteří ony články čtou, by měli být neustále ve střehu. Hledat pravdu, ověřovat zdroje a nevěřit hned všemu. Pravda nemusí být zřejmá hned na první pohled, někdy ji přímo neradi vidíme, někdy se před námi schovává. Ale tím, že bude kouzelnická společnost bdít nad děním uvnitř sebe a nebude jen slepými konzumenty, tím bude těžší kouzelnická média zneužít a klamat tak kouzelnickou společnost.

 

Poděkování

Rád bych na závěr práce poděkoval všem profesorům, se kterými jsem přišel během výuky v Bradavicích, během svých sedmiletých studií, do kontaktu. I když je tato práce z předmětu Šéfredaktorské minimum, využil jsem znalostí i z jiných odvětví kouzelnického umění. Zvlášť rád bych ale poděkoval profesorce Niane z Libelusie.

 

Prameny

  • Archiv Denního věštce (1980 – 1998)
  • Archiv Jinotaje (1994 – 1996)
  • Jane Katherine Rowling. Kronika života Harryho Pottera. Londýn: La Historia, 2007
  • Holoubková Rita. Můj život s bleskobrkem, aneb autobiografie slavné redaktorky. Londýn: Kouzelnické nakladatelství při Denním věštci, 2011.
  • Hinds Ciarán. První a druhá válka – dva vzestupy a dva pády zla. Londýn: La Historia, 2010
  • Beardsall Hebe. Malá kniha velkých pravidel novinařiny. Londýn: Kouzelnické nakladatelství při Denním věštci, 1922.