Nejzajímavější kouzelnický časopis

Saphira Crystal, VII. ročník, Havraspár

Anotace

Rozbor jednoho z nejzajímavějších časopisů. Důvody, proč se stal oblíbeným. Jeho známost, struktura redakce a nejznámější prvky tohoto časopisu. Dále je uvedeno umístění redakce, styl tvorby i reklamy. Popis vydávání časopisu od prvotních nápadů po rozeslání časopisu odběratelům.

Poděkování

Chtěla bych poděkovat všem, kteří mě podporovali, kteří do mě lili čokoládu po litrech. Dále chci poděkovat redakci Ztraceného světa, že mi umožnila nahlédnout do pokličku a zpřístupnit systém její fungování širší veřejnosti.

Hlavně bych však ráda poděkovala mé skvělé profesorce a zároveň vedoucí této práce Niane z Libelusie za tak krásné a zajímavé téma.

Úvod

Nejzajímavější časopis je pro každého něco jiného. Je asi jasné proč. Časopis se jménem Ztracený svět vybraný v této práci je však známý poměrně celosvětově, proto je vybrán pro tuto práci. Je dokonce překládán do více jak 20 jazyků a nadšenci je dokonce dobrovolně překládají i do dalších jazyků, o existenci těchto překladů nejsou bohužel žádná podložená fakta až na pár amatérských výtisků z řad fanoušků.

Dalo by se říct, že v rámci jeho zaměření, které si představíme později, se jedná o špičku. Proto už obdržel i několik prestižních cen a pracují pro něj i značně oceňovaní redaktoři.

Běžný obsah

Jeho hlavní téma je svět, ač by možná název sváděl, že se jedná o ztracené civilizace. Ale! Jeho zaměření je dosti jiné, jelikož se jedná o časopis s širokým rozpětím od přírody ke zvířatům. Připomíná lidem zapomenuté kouty a ty známé ukazuje z neznámých úhlů. Možná by se zdálo, že se témata vyčerpají, ale vzhledem k samostatné kapitole na téma přírodní léčitelství je jasné, že časopis má co nabídnout a navíc je poměrně flexibilní. Za svoji existenci už stihl obměnit jednotlivá témata za jiná. Jednoduše se jedná o časopis, který jde s dobou, a proto je vybrán pro tuto práci.

Historie

Začátky můžeme sledovat někdy do roku 1964, kdy byl časopis zcela amatérsky vydáván. Prvotní články byly poměrně prvoplánovité a jednalo se o školní projekt jedné z kouzelnických škol. Původně se totiž jednalo o školní úkol, který se profesorce natolik zalíbil, že si ho vzala pod svá křídla. Madame Roontrendová je poměrně známá hlavně v redaktorských kruzích, protože se jedná spíše o korektorku než o vydávající redaktorku. Dělala korekci například i pro Denní věštec, který zná zřejmě každý.

Redakce začínala s pěti redaktory z řad studentů. Tři z původních pěti redaktorů později odstoupili z důvodu ukončení školy. V redakci se prostřídalo poměrně dost studentů z různých ročníků. Časopis si získával na popularitě a z toho důvodu školní redakce přestávala stačit. Když poslední dva zakládající studenti dokončili školní docházku, dali profesorce návrh, že si vezmou redakci pod svá křídla oficiálně. Vzhledem k tomu, že madam Rootrendová byla velmi inteligentní dáma a viděla v časopisu potenciál, tak se návrhu nebránila.

Bývalí studenti na oplátku umožnili ve své redakci praxi mnoha studentům kouzelnických škol. Na začátku byla možnost brát každého, ale s rozrůstajícím zájmem o jejich nabídku, museli provádět výběrová řízení. Možnost praxe je až dodnes.

Redakce se musela přemístit ze školy čar a kouzel do běžného kouzelnického světa. Pro svou redakci vybrali místo uprostřed mudlů, protože nájmy vycházely podstatně levněji než nájmy kdekoliv jinde. Redakce začínala v jednom maličkém pokoji o velikosti přístěnku pod schody. Někdy ty nejlepší věci vznikají z něčeho malého.

Finance na své fungování získávali pomocí finančních darů. Sice už měli nějaké stálé odběratele, ale na zaplacení nájmu, potřeb pro psaní, krmiva pro sovy a placení redaktorů to skutečně nebylo. Je třeba ještě zmínit, že základní vybavení jako jsou psací stoly a sovy získala redakce od školy darem.  Tudíž nemuseli řešit základní vybavení. Redaktoři ze začátku dokonce v redakci přespávali. Dnes však redakce funguje už naprosto jinak. Je jasné, že v tak tvrdém prostředí jsou začátky těžké, zvláště v oboru, jakým je vydávání časopisů, proto je zajímavé, jak se zvládl časopis za roky posunout a to v poměrně krátkém čase.

Rozbor obsahu čísel a rozdíl ve speciálech

Časopis je, jak už bylo zmíněno, zvláštní v tom, že v průběhu let měnil svůj obsah. Zvláštností je však více.

Momentálně je časopis strukturován do základní struktury:

1. Jedna ze zajímavých kouzelnických destinací
2. Tvor, který je skoro ztracen před zraky kouzelníků
3. Přírodní léčitelství dnes a dříve
4. Zapomenutá kouzelnická osobnost
5. Srdeční poradna pro kouzelníky, kteří se cítí ztraceni
6. Fotografie od čtenářů

Každé číslo má tedy minimálně 6 témat. 2 témata si vybírají kouzelníci vyplněním příslušné kolonky, která je jim přinesena společně s časopisem. Čtenáři tedy mohou přímo ovlivňovat obsah časopisu.

Další zajímavostí je fakt, že obsah čísla je vždy tematicky zaměřený. Pokud je hlavním tématem Indie, znamená to, že zvolené zvíře či známá osobnost budou též z Indie – ideálně z podobného úseku.

Občasným tématem jsou Malé hvězdy, kde se umisťují články od začínajících autorů, kteří dosáhnou svým prvním článkem takové hodnoty, že se vyplatí být zveřejněna. Tato rubrika je velmi oblíbena čtenáři, ale vzhledem k občasnosti této rubriky se nejedná o rubriku stálou.

Umístění redakce

Historicky první umístění bylo uprostřed mudlovské čtvrti. Přesné umístění je neznámé, protože redakce si přeje, aby počáteční místo bylo utajené. Dnes už sice nepůsobí jako hlavní sídlo, ale je to místo pro externí redaktory a studenty, kteří zde mají praxi.

V současné době nemá redakce trvalou adresu, protože se neustále přesouvá. Je to z důvodu zkvalitnění obsahu časopisu. Hlavní členové redakce cestují po celém světě. Jejím stanovištěm je vždy místo skryté před mudly a přitom v blízkosti potřebné lokality.

 Redakce nepoužívá stan, který by se mohl zdát nejvhodnější, ale využívá dřevěnou konstrukci, která vypadá jako srub. Při přemisťování se kouzlem budova rozloží na jednotlivé části, které se kouzlem zmenší, aby se dala konstrukce snadno přemístit.

Původně sice využívali jako hlavní sídlo stan, ale ukázal se hůře stabilní i přes využití různých ochranných kouzel. Redakce už sídlila i v Himalájích, kde využili dobrou izolaci a stabilitu dřevěné konstrukce. Je to i mnohem bezpečnější než být ve stanu. Dřevo je navíc tvrdé a v případě, že by nějaký mudla narazil do srubu, tak bude mít pocit, že narazil do stromu nebo skály – zde můžeme vidět využití matoucího kouzla s nejvyšší efektivitou.

Výhodou srubu je také fakt, že příjemně zapadá do krajiny. Kouzelnická zvířata jsou hodně citlivá na využití kouzel a běžná matoucí kouzla na ně nepůsobí. Dalo by se říct, že jsou citlivější než mudlové. Srub je vyroben z různých druhů dřev z důvodu vůně. Pokud zvíře cítí vůni, která je podobná jeho přirozenému prostředí, tak se stává méně ostražitým, to umožňuje kouzelníkům přiblížit se ke zvířatům mnohem blíže. Srub svou velikostí navíc působí i jako záchranná stanice pro kouzelné tvory. Jedná se o skutečně přelomovou novinku, protože v žádné jiné redakci se s ničím podobným nesetkáme. Časopis Ztracený svět se rozhodl, že přírodu nebude jen popisovat a ukazovat, ale i zachraňovat.

Redakce se přemisťuje s každým vydávaným číslem. Jakmile články přechází do korektury, tak přichází příprava na stěhování, což znamená, že korektura musí pracovat v poměrně obtížných a provizorních podmínkách. Pozor! Neznamená to, že by úroveň korektury měla být nižší – právě naopak!

Sovy v redakci

Ve srubu je umístěn kromě jiného i sovinec, který má vskutku úctyhodné prostory. Obsahuje dokonce i wellness pro sovy. Zlí jazykové sice tvrdí, že je to zbytečný černý tunel na finance, ale vedení časopisu vzkazuje, že za 3x delší životnost sov to rozhodně stojí.

V sovinci je přes 150 kusů puštíků a přes 130 kusů výrů. Přesná čísla jsou vedena v knize sov, do které má přístup jen jeden ze členů redakce, který tuto knihu nedá z ruky.

Ochranná kouzla chránící redakci

Pokud se podíváme na ochranná kouzla blíže, tak si můžeme všimnout několika zajímavých informací.

Kouzla můžeme rozdělit na ochranná, matoucí, přizpůsobující.

 Ochranná kouzla můžeme dále rozdělit na:

• kouzla odpuzující mudly
• kouzla ochraňující srub před vlivy počasí
• kouzla ochraňující redakci před zvířaty

Kouzla matoucí rozdělujeme dále:

• Matoucí mudly
• Matoucí kouzelníky- kromě členů redakce

Kouzla přizpůsobující rozdělujeme:

• Přizpůsobující se prostředí
• Přizpůsobující se počasí (rozdíl od ochranných kouzel, která v podstatě jen řeší následky, až když se daná situace stane – povodeň aj.)

Jak můžeme vidět, mají ochranná kouzla určitá specifika. Není běžné, aby redakce využívala matoucí kouzla i na kouzelnickou veřejnost mimo vybrané kouzelníky. Bohužel z důvodu velkého množství fanoušků, musela redakce sáhnout až k takto krajním krokům. Toto ochranné kouzlo využívají teprve zhruba dvacet let. Fanoušek Monroe Hellinger se rozhodl redakci pronásledovat a zjišťovat informace o číslech ještě před vydáním. Tím za prvé umožnil, aby si odběratelé případně zrušili předplatné (redakce přicházela o zisk). Za druhé způsobil i to, že čtenářům sebrali překvapení. Za třetí fotografoval redakci i při soukromých záležitostech, tudíž bral redaktorům jejich soukromí. Redakce tehdy přišla o spousty dobrých pisatelů, protože málokdo se chtěl nechat pronásledovat. Šéfredaktor však situaci vyřešil velmi elegantně tím, že do redakce přibral nejenom korektora, ale i skvělého kouzelníka, který pomohl upravit kouzlo na matení mudlů tak, že mate nejenom mudly, ale i kouzelníky. Díky specifikům v zaklínadlu je možno vyjmout z účinku určité kouzelníky, na které poté neúčinkuje. Vzhledem k bezpečnosti je vybrán i jeden člen mimo redakce, který v případě nouze dokáže redakci najít a přivést tam i záchranný oddíl.  

Fungování hlavní redakce

V základní redakci je zhruba dvanáct redaktorů, kteří obstarávají články. Dále mají v redakci i tři editory(korektory). Počet korektorů je vybrán tak, aby byl vždy jeden korektor na tři redaktory.

Editor-korektor je k redaktorům vždy vybírán na základě povahy redaktorů. Některý redaktor potřebuje přísnější přístup, jiný zase potřebuje volnější ruku. Korektor by se měl povahově k redaktorovi hodit, aby ho dokázal  správně motivovat ke zlepšení. Vedení Ztraceného světa věří, že korektura by měla co nejméně ovlivňovat zpracování článků.

Editor je svým způsobem i psycholog a vlastně i soukromý kouč redaktorů. Z tohoto důvodu je plat některých korektorů dokonce mnohem vyšší než redaktorů, a to i přes to, že redaktoři jsou veřejnosti mnohem známější. Ale i s tím časopis pracuje. Ke každému článku je dole napsán nejen redaktor, ale i korektor, který článek opravoval. To umožňuje přinést určitou slávu i korektorovi a zároveň umožňuje čtenářům se obracet na korekturu se svými postřehy ke stylistice a případným chybám. Korektor má tím pádem zpětnou odezvu přímo od čtenářů.

Pokud vás napadlo, proč editor – korektor nesedí v původní a stabilní redakci? Je tomu tak, protože si časopis zakládá na osobním přístupu a korektoři se tudíž mohou snadno domlouvat s redaktory a pomáhat jim ke zlepšení. Navíc jsou to další ruce k pomoci zvířatům a rostlinám v záchranné stanici.

Co se typologie redaktorů týče, tak můžeme najít všemožné typy redaktorů. Ať už historicky, nebo aktuálně.

Najdeme zde tryskomyš, Hujera, buřiče, Modrého Mauricie a sem tam i nějakou lemru či slibotechnu.

Lemry a slibotechny se jistě vyskytnou v každé redakci. Redakce Ztraceného světa to povýšila tak daleko, že těmto typům redakce se tají skutečný termín vydání článku. Dává se jim termín o minimálně čtrnáct dní dřívější. Ze začátku se diví, že mají na zpracování článku tak málo času, ale časem si zvyknou a není jim divné, že se časopis vydává na termín. Heslo redakce je, že každý redaktor je ve skutečnosti dobrý, pokud má talent, jen se s nimi člověk musí naučit pracovat. Šéfredaktor je vždy kombinací několika typů, ale nikdy se nesmí jednat o slibotechnu či lemru.

Modrých Mariciů si redakce váží nejvíce a chápou jejich potřebu v redakci. Často se z nich stávají šéfredaktoři, protože jsou to skutečně věrní a ochotní lidé, kteří umí pracovat se všemi kolem sebe. Chápou, že všichni jsou srdcem redakce a vždy se všem snaží vyhovět.

Členem redakce je vždy jeden zdatný kouzelník, který obstarává veškerou kouzelnickou ochranu. Zároveň provádí korekturu článků a účastní se hlasování o výběru obsahu.

V redakci je důležité mít i grafika a na to nezapomíná ani redakce Ztraceného světa. Grafika je poměrně jednoduché sehnat, ovšem dobrého grafika, který by byl zároveň i dobrý fotograf je už těžší sehnat.

Pokud vezmeme v potaz, že každý z členů redakce musí být skutečně odborníkem ve svém oboru, aby mohl aktivně pomáhat i v záchranné stanici, tak je jasné, že zde mohou pracovat jen skuteční odborníci.

Systém využívání externích redaktorů

Vzhledem k tomu, že časopis má i srdeční poradnu, tak tu pomáhají zpracovávat právě externí redaktoři, kteří nepotřebují cestovat pro zpracovávání svých témat. Spolu s přípravou fotografií od čtenářů je to příležitost pro externí redaktory, ale i redaktory z řad studentů. Sice se studentům umožňuje i práce v hlavní redakci, ale jedná se spíše o menší počet opravdu vynikajících studentů.

Externí redaktoři a studenti poté mají skvělou možnost se stát hlavními členy redakce. Jedná se v podstatě o způsob testování si nových redaktorů. A ano stejně jako externí redaktory si časopis využívá i externí korekturu.

Systém praxe v redakci

Jak již bylo zmíněno, časopis umožňuje praxi studentům. Mají možnost letní stáže v redakci, kdy nejlepším z nich je umožněn vstup do hlavní redakce a zbytek má možnost být ve stabilním místě redakce. Je třeba zmínit, že i studenti, kteří se nedostanou do hlavní redakce, jsou stále jedni z nejlepších. Výběrové řízení je vskutku složité a málokdo v něm obstojí

Výběrové řízení

Když se podíváme na výběrové řízení blíže, tak uvidíme, že se skládá ze tří části. V první musíte správně vyplnit přihlášku. Následně počkáte na doručení téma, které je vám zadáno na míru dle přihlášky, kterou vyplníte. Vaše zpracování je poté posuzováno v originalitě, přesnosti informací, kvalitě zpracování a nesmíme zapomenout i na stylistickou stránku. Článek hodnotí pětičlenná porota, přičemž jeden z poroty je vybraný čtenář, který představuje běžného čtenáře časopisu Ztracený svět. Pokud se jedná o skutečně velmi kvalitní článek, tak je dokonce možnost, že se otiskne na poslední stránce časopisu v občasné rubrice Malé hvězdy.

Vydávání čísel – periodika vs pravidelné vydávání po síti

Číslo je vydáváno jednou za dva měsíce. Mohlo by být vydáváno sice i jednou za měsíc, ale vedení časopisu má za to, že by se snížila kvalita článků a kvalita je vždy před kvantitou. Rovněž je potřeba dost času i pro korekturu a další zpracování.

Princip vydávání čísel je následovný:

1. Výběr jednotlivých článků s přihlédnutím na výběr čtenářů

Musí se provést sčítání jednotlivých nápadů s přihlédnutím na nápad redaktorů, editorů, šéfredaktora a také na celkovou myšlenku časopisu. Nesmí se stát, že by výběr čtenářů převážil myšlenku časopisu. Pokud se tak stane, tak při úvodním slovu bude vše zdůvodněno a uveden výsledek hlasování a důvod, proč nebylo na hlasování brán zřetel.

2. Zpracovávání podkladů pro jednotlivé články

Jedna z nejsložitějších fází. Článek musí být zpracován za pomoci důvěryhodných zdrojů a na základě vlastních výsledků. Jedná se o časopis poloodborný a témata musí být zpracována kvalitně a přesto srozumitelně. Cílem není připravit článek, který bude obsahovat jen hromadu čísel beze smyslu. Cílem je vytvořit článek, který přiblíží jednotlivá témata širší veřejnosti, ale mělo by být umožněno z něj čerpat vědomosti i odborníkům v oboru. Vytvoříme jistý koncept, se kterým budeme dále pracovat.

3. Fotografování a následný výběr vhodných fotografií pro jednotlivé články

Fotografie obstarává grafik a fotograf v krajině, která je vybrána jako hlavní téma článku. Je potřeba ke každému článku najít tu nejvhodnější fotografii. Fotograf tedy dostane zadané téma, které v krajině fotí. Ať už se jedná o celkový pohled na krajinu nebo detail nějakého ne příliš známého zvířete.

4. Konečná úprava článku

Autor článku musí článek zpracovat do podoby, která bude dobře čitelná a stylisticky ideální. Nesmí zapomenout správnou konstrukci článku a neztratit smysl. Celkově už by článek měl vypadat jako článek nikoliv jako koncept, kterým je v bodě, kdy zatím informace jen zpracováváme

5. Korektura a konzultace s autorem

Editor provádí korekci a vše konzultuje s autorem, aby se neztratila myšlenka, kterou chtěl autor prezentovat. Musíme mít na paměti, že ne vždy vše vyzní tak, jak by si autor přál a editor má pomoci autorovi ke správnému vyznění článku nikoliv článek měnit!

6. Tištění jednotlivých kusů

Dostáváme se k téměř závěru článku. Je potřeba jednotlivé kusy vytisknout, aby je bylo možno vyexpedovat k jednotlivým čtenářům. K tisku využívá časopis mudlovské stroje, které jsou pod kouzlem upraveny tak, aby vyhovovali potřebám kouzelníků. Ke všemu má samozřejmě časopis svolení Ministerstva kouzel.

7. Distribuce ke čtenářům a do kouzelnických trafik

K distribuci se využívají klasicky sovy. Sice byla snaha o využití například jiných kouzelnických zvířat, ale právě metoda sov se ukázala jako nejvhodnější. Sovy zvládnou unést poměrně velká břemena s velkou přesností. Sídlo redakce se sice neustále přemisťuje, ale sovy dokážou najít šéfredaktora s naprostou přesností. Důvodem může být kouzlo, ale přesný důvod znám není. Vždy je o tom srozuměn pouze nový šéfredaktor. Jedná se o informaci, která je jedna z největších tajemstvích.

Reklama a rozšíření časopisu mezi kouzelníky

Pokud chceme vydávat časopis, který bude čtenáři vyhledávaný, tak musí být také známý. Časopis může být naprosto skvělý, ale pokud nebude známý, tak velká popularita skutečně nehrozí.

V oblasti reklamy je časopis Ztracený svět rozhodně špička. Není tajemstvím, že právě proto byl oceněn v roce 2004 jako časopis s nejlepší reklamou za posledních 50 let. Většinou tuto cenu získává Denní Věštec, který má reklamu též značně dobře zpracovanou.

Reklamu můžeme rozdělit na:

1. Reklama pomocí letáků v jiných novinách
2. Reklama za pomoci prodeje upomínkových předmětů se jménem časopisu
3. Reklama pomocí kouzelnických zpráv.
4. Opětovná reklama v kouzelnickém rozhlase

Možná si vzpomenete na velkou akci Letáky prší z nebe. Jednalo se o akci, kterou započal právě Ztracený svět. Časopis si pronajal obrovské množství sov ze všemožných koutů světa. Pro každou zemi zvolil leták v jejich řeči. Pro země, kde pro časopis neexistoval překlad, byla propagována anglická verze. Sovy byly s letáky vypuštěny tak, aby v kouzelnických lokalitách dopadly na zem přesně v 18:00. Jistě si dokážete představit náročnost vzhledem k různým časovým pásmům. Z nebe poté doslova pršela reklama. Každý leták byl opatřen základními informacemi o časopisu a měnící se fotografiemi s těmi nejzajímavějšími kouzelnickými tvory a krásnými krajinami. Každý si ho poté mohl nechat i zarámovat, protože se jednalo o skutečný skvost. Letáky byly navíc začarovány tak, aby mudlové viděli jen obyčejný leták na nejbližší obchod, takže nehrozilo ani odhalení ze stran mudlů.

Myslím, že právě tato akce názorně ukazuje, že se jedná o časopis, který se reklamy nebojí, a ví, že investice do ní nám pomůže znásobit zisky.

Závěr

Je jasné, že každý časopis má něco do sebe a každý si zaslouží své vlastní čtenáře. Některé časopisy jsou však zajímavější než jiné a myslím si, že právě časopis Ztracený svět je natolik originální s velmi zajímavou myšlenkou, že si jednoduše zasloužil své místo právě v této práci.

Časopis, který nemyslí jen na své čtenáře, ale myslí i na životní prostředí a zároveň i na pohodlí svých redaktorů. Časopis s hlubokou myšlenkou a výborným zpracováním.

Použitá literatura

• Redakce Ztraceného světa, Archiv Ztraceného světa, 1964 – 2018
• Kondor Olivín, Denní věštec, 1970, str258, článek Ztracený kouzelnický svět v začátcích
• Dimitrin Dolovej, Přehled kouzelnických časopisů, 1989, str 256
• Karolína Rintrová, Prameny věků aneb redaktorství v praxi, 2006, str 245 -485
• Petra Petromilová, Reklama mezi Genii, 1982
• Nataniel Dorosten, Nejzajímavější reklamní akce všech dob, 2015