Student: Andy Topher
Kolej:Mrzimor
Školní rok: zima 2019

Péče o kouzelné tvoryZadané téma: Kouzelní tvorové polárních a subpolárních pásů
Konzultant: Cerridwen Lowra Antares
Posudek: Úkolem slečny Topher v této práci bylo zmapovat kouzelné tvory z polárních a subpolárních pásů, o kterých se v nám známé literatuře dočteme jen omezeně.

Způsob zpracování pak vítám, jsem ráda, že se pustila do prozkoumávání rezervace a poznávání zdejších tvorů, které nám pak mohla představit a rozšířit tak naše znalosti. Více než na obecné vymezení se zaměřila právě na to, aby přiblížila konkrétní tvory a situace. Díky tomu se může čtenář dozvědět mnohem více, než kdyby jen citovala publikace a byl to přínos i pro ni samotnou.

V ústní obhajobě budu chtít, aby zmínila to, co v práci kvůli jejímu charakteru nemohlo být, tj. nějaké tvory z jižní polokoule, případně stručné shrnutí, jak to tam vypadá a zda tam jsou, například, nějaké rezervace, atd.

Práci hodnotím velice zaslouženým V a s radostí ji navrhuji k obhajobě.
Hodnocení: Vynikající
Hodnocení propugnatio: Vynikající
Hodnocení cogito: Vynikající


Vypracování

  1. Úvod
  2. Pojmy
  3. Obecný popis tvorů polárních a subpolárních oblastí
  4. O organizaci Galtrolleri
  5. Moje výprava (úryvky z deníku)
    1. První den
    2. Třetí den
    3. Patý den
    4. Desátý den
  6. Vypozorovaní tvorové a jejich charakteristika
    1. Re‘em
    2. Talarägl
    3. Raba
    4. Gefal
    5. Selma
    6. Svart
    7. Vinvin
    8. Sněžná kluběnka
  7. Osobní přínos z výpravy
  8. Závěr
  9. Poděkování

 

I. Úvod

Po obdržení mého zadání ke své zkoušce OVCE, a následným listováním v knihách o magických tvorech, jsem se rozhodla, že bych ráda využila tuto práci pro jeden cíl. Ať jsem listovala, jak jsem chtěla, sama jsem nedokázala přijít na to, jak bych z takové hrstky informací složila zkoušku. Tudíž můj cíl se stal jasným, chtěla jsem sama poznat více o těchto tvorech a přinést pár základních informací pro ostatní, které by toto téma zajímalo.
Proto jsem se po dlouhém pátrání rozhodla oslovit organizaci Galtrolleri, kterou jsem našla zmíněnou hned v několika knihách, jež se zajímá právě o tvory žijící v těchto oblastech. Po následné domluvě jsem tedy vyjela na dva týdny pryč z hradu a společně se zaměstnanci Galtrolleri šla na vlastní oči poznat hlavní hvězdy mé eseje.

 

II. Pojmy

Subpolární oblasti:

Pás s největším rozdílem teplot, zima zde může dosáhnout až -40°C a léto naopak až 30°C, ale většinově zde léta nebývají obzvlášť teplá, už jenom proto že jsou hodně krátká (3 měsíce), oproti zimě, která zde panuje většinu času (5-7 měsíců). Mrzout může kdykoliv v průběhu roku. Půda je zde trvale zmrzlá, rozmrzá jen vrchní vrstva.
Právě díky tomuto počasí se vegetace v subpolárních oblastech nedá nazvat příliš rozmanitou. Přežít zde dokážou pouze vytrvalé rostliny, kterým nevadí extrémní mrazy. Najdeme zde biomy tajgu (především jehličnaté stromy), tundru (bezlesá horská krajina) a lesotundra (přechod mezi tundrou a tajgou).

 

Polární oblasti:

Nachází se okolo zeměpisného pólu, zčásti jsou pokryté ledem, na severní polokouli se nazývá Arktida, na jižní Antarktida. Na jihu může teplota klesnout až na -80°C.
Obvyklým společenstvem zde je tundra, rostliny rychle kvetou, většinou jsou plazivé. Vyskytuje se zde hodně mechu a lišejníků.

 

V obou oblastech se vyskytuje takzvaná polární noc a polární den – noc/den v toto období trvá 24 hodin denně.

 

III. Obecný popis tvorů polárních a subpolárních oblastí

Stejně jako každá skupina tvorů, i tito mají svoje obvyklé vlastnosti, jež můžeme najít mezi skoro všemi zástupci.

Jednou z nich nepopiratelně je přizpůsobivost, z důvodu drastických změn teplot v průběhu roku. Především tvorové subpolárních oblastí musí být připraveni na velice teplá léta, ale krutou zimu. Toto se většinou projevuje změnou fyzickou – často například shazují srst, ukládají se k zimnímu spánku,  atd. Tyto změny však musí být stejně rychlé, jako ty v počasí.

Mezi další bych zařadila schopnost udržet si teplo. Jelikož se v těchto oblastech nedá jen tak utéct počasí, schovat se někde, tvor se musí naučit, jak přežít a udržet si tělesné teplo. Samozřejmě, pak jsou tu tvorové, kteří tento fakt změnili úplně ve svou výhodu – pro svůj život ani teplo pořádně nepotřebují.

Splynutí s okolní přírodou umí být velkou výhodou pro zdejší obyvatele. Kromě tajgy se zde v hojném nachází oblasti, kde najít úkryt před predátory umí být doopravdy složité. Proto se tento um stává jedním z hlavních bodů k přežití. Opravdu vzácně zde najdete tvory zářivých barev (zásadně se jedná o tvory menšího vzrůstu žijící většinově v subpolárních oblastech), na tvorech zde převládají barvy zelená, hnědá, modrá a bílá.

 

IV. O organizace Galtrolleri

Stejně jako národní park Abisko, nacházející se na severu Švédska, byla tato organizace založena v roce 1909. Tedy, znovu založena, její činnost se dá mapovat již od roku 1785, avšak jejich prostředky a možnosti výzkumu byly velice omezeny především kvůli tamním kouzelnickým zákonům. To vše se stejně jako u mudlů změnilo právě v roce 1909, kdy vláda dovolila organizaci svůj výzkum přesunout do zmíněného národního parku. Prvně byli limitováni pouze na oblast Abiska, následně však po zahájení spolupráce s dalšími zeměmi jako je Norsko, Kanada či Grónsko, se jejich výzkum rozšířil na prakticky celou oblast polárního a subpolárního pásu.

Zakladatelem, minimálně dle spisů, do kterých mi bylo umožněno nahlédnout, byl Alexander Åberg. V tomto období se Galtrolleri zabývala pouze draky, a to přesněji Švédskými krátkonosými a jejich základna se nacházela v oblasti Skandinávských hor. Tento cíl jim však vydržel pouze do odchodu samotného Alexandra. Následoval přesun do Norska, kde se společně s hlavní výzkumnicí Fridou Olsen zaměřili na Norské ostrohřbeté. Po dvou letech madam Olsen bohužel opustila Galtrolleri, která následně znovu zcela změnila svůj záměr, vrátili se zpět do Švédska a za pomocí Eliase Karlssona se z nich poprvé stala organizace podobná té, které známe teď.

Jméno se skládá ze spojení švédských slov kanec (galt) a kouzlo (trolleri), důvod, proč byly zvoleny zrovna tyto dvě slova, se již však neví.

 

V. Moje výprava (úryvky z deníku)

Pro lepší představu o tom, jak probíhala moje cesta s Galtrolleri, jsem se rozhodla, že si v průběhu budu vést deník. Následně jsem tedy vybrala některé ze zápisků, ve kterých se nachází ty nejdůležitější momenty z celých dvou týdnů.

 

  1. První den

S kufrem v pravé ruce a letaxem v levé jsem se konečně vydala na své dobrodružství. Přesně ve dvě, jak bylo domluveno, jsem se setkala s madam Ellou Persson, jež pracovala jako vedoucí oddělení styků s veřejností. Po krátkém přivítání a seznámení s pravidly, která jsem musela následující dva týdny dodržovat, jsme se společně vydaly k mému pokoji. Tam už pro mne bylo připraveno asi tucet knih o tvorech, které určitě při našem výzkumu uvidíme.

  1. Třetí den

První den v terénu, společně s týmem jsme se setkali již o půl sedmé ráno a vydali se na letaxem až do vzdálené Kanady. Zde, jsme se po krátké cestě pomocí přenášedla, ocitli na rozlehlých pláních tundry, kde šlo velice jednoduše zahlédnout velké stádo Re’emů. „Toto je to největší stádo, které právě po planetě chodí, tito tvorové už prakticky vymřeli,“ řekl mi pan Lindberg. Po asi dvou hodinách, kdy nakonec ještě pomohli dva zvěromágové ze skupiny, jejichž podobou byli vlci, odehnat stádo pryč, jsme se pomalu začali vracet zpátky. Důvod zahnání zvěře mi byl řečen o chvíli později s tím, že jak jsou tito tvorové vzácní, tak je důležité stále měnit jejich polohu kvůli pytlákům. Když jsme byli asi v polovině cesty zpět, zastavila se celá naše skupina s tím, že támhle na obzoru jde vidět další zajímavý tvor, Talarägl. Byl mi nabídnut dalekohled s tím, že kdybychom se k nim přiblížili, tak bychom tu strávili další den, což už moje unavené nohy zásadně odmítaly.

  1. Pátý den

Celý den jsme tak nějak nestíhali. Jak se doteď chodilo jen do přijatelně „teplých“ krajů, dnes na mém stolku ležela hrubá bunda s kožichem a ještě hrubší kalhoty. Hupsnula jsem tedy do svého nového oblečení a šla pomalu za panem Lindbergem. Ten se mnou okamžitě šel ke krbu. „Jsem rád, že ti dali takhle hrubé oblečení. No, snad to bude stačit, on stejně Karl zase použije kouzlo na ohřátí, takže ti bude dobře,“ zamumlal si pod plnovousem, dal mi hrst zeleného prášku a řekl mi mou destinaci. Teda, ten název jsme společně museli chvíli nacvičovat, pak jsem se však zvládat napoprvé do jejich výzkumného centra v Grónsku. Tam se mne tedy ujal Karl, což byl chlapík trochu starší, ale to mu neubíralo na elánu. „Takže, společně tu budeme čtyři dny. Musíme stihnout bary, vinviny a kluběnky,“ oznámil mi koukajíc na svůj kalendář. Hned vedle toho taky měl mapu, na které se pohybovaly malé podobizny těchto a dalších tvorů.

  1. Desátý den

Poslední část celé mojí výpravy začala dnes. Ode dneška jsme měli studovat tvory, kteří se dali vypozorovat přímo ve Švédsku, popřípadě v Norsku, ale byli převezeni sem. Jedním z nich byla právě selma, která obývala velké jezero hned vedle naší základny. S ní jsem se samozřejmě nemohla setkat tváří v tvář, ale bylo mi dovoleno sledovat ji přes velice tlusté sklo opatřeno nerozbitným kouzlem. Mezi další, které mi ten den teda jen ukázali, byli Gefalové, zdejší obdoba sov. Byli to opravdu roztomilí ptáčci a hrozně mazliví, jak jsem se hnedka přiučila. Posledního tvora mi ten den ukázali jen na obrázku s tím, že to bude velké finále mé závěrečné noci. Takzvaný Svert, který na fotce byl vyobrazen, jak zrovna skáče do své oběti.

 

VI. Vypozorovaní tvorové a jejich charakteristika

  1. Re’em

Tento tvor by mohl mudlům připomínat bizona, domovem mu jsou studenější krajiny, většinou tundry, severní Ameriky a Asie. Právě díky jeho hrubé zlaté kůži je schopen vydržet tuhé zimy, které v těchto oblastech přicházejí. Na hlavě má dva lehce zahnuté rohy.

Patří mezi ohrožené druhy, jež už jen tak v divočině nezahlédnete, a to z jednoho prostého důvodu. Při vypití jeho krve je poživateli dána obrovská síla na omezený čas. Avšak získání jeho krve je samo o sobě složitým úkonem, nejspíše ji na trhu nenajdete, už jen proto, že je po ní velká poptávka. K tomu, ministerstvo kouzel se snaží zastavit lov re’emů, už jen kvůli nebezpečí vyhynutí.

Dle klasifikace ministerstva kouzel patří do kategorie XXXX – nebezpečný, vyžaduje odborné znalosti.

 

  1. Talarägl

Na první pohled vskutku obyčejný tvor, skoro by ani kouzelník nepoznal rozdíl. Tmavě hnědá srst, samci mají obrovské parohy a ve stádech si to vykračují. Obývají lesotundry, kdy se přes den pasou na planinách a v noci nacházejí útočiště v lesích. Avšak přijde-li k nim kouzelník blíže, pozná, co je liší od obvyklých losů. Začnou na ně totiž mluvit. Jejich mluva se sice zasekla někde v 18. minulém století, proto je omluvte, když udělají malou chybu ve slovosledu, nebo na Vás vytasí již slovo archaická.

Mít s nimi konverzaci má však i další problémy, například to, že jsou to velice hrdá zvířata, tedy jen pokus o naznačení, že by snad mohli být jiný druh, než my, kouzelníci, je velice rozčílí. Natolik, že Vás vyzvou na souboj. A odmítnout výzvu je jako vzdát se cti, minimálně z jejich úhlu pohledu. Proto je taky obvyklé, že minimálně 2 kouzelníci ročně padnou v takovémto souboji.

Patří mezi málo ohrožené druhy, jejich lov je totiž docela zbytečný, minimálně pro kouzelníky. Pro mudly, kteří neumí rozeznat rozdíl mezi normálními losy a talarägly je to spíše hazard, jelikož ho taktéž s radostí vyzvou na souboj. Pokud se mudlovi povede tento souboj vyhrát, z 90 % mu je vymazána paměť, z dalších deseti pak většinou navštěvuje psychiatra, protože o mluvícím losovi nikdo nikdy neslyšel.

Dle klasifikace ministerstva kouzel patří do kategorie XXXX - nebezpečný, vyžaduje odborné znalosti.

 

  1. Raba

Domorodí kouzelníci nazývají raby taktéž moudré medvědice, kvůli jejich pohledu a mírumilovné povaze. Při prvním pohledu si ale na rabě všimnete spíše toho, že místo srsti je její kožich tvořen z rampouchů. Nejedná se o jen tak ledajaké rampouchy, které by se tam objevily snad z jejího potu. Jsou součást rabina těla a dají se z něj odřezat pouze za pomocí kouzla.

Samozřejmě ale, stejně jako každá část těla, tak i tato medvědici bolí, proto si nenechá své rampouchy vzít jen tak. Sama by však souboj nezačala, raba nikdy jen tak kouzelníka nenapadla, zásadně si hledí svého a loví jen tehdy, kdy už ji sužuje hlad, tudíž je pro ni většinou útok od čaroděje rána pod pás. Jediná jejich obrana jsou právě rampouchy, jež tvoří jakýsi obranný krunýř. Ten však nepokrývá celé její tělo, pouze záda a lopatky, takže najít rabyni slabosti není nijak složité. Proto pro ně většinou souboje končí špatně, byť se jedná o silné a mohutné tvory.

Pokud se následně rampouchy roztaví nad ohněm, dostanete z nich kouzelnou vodu, ta po užití nemocným člověk nebo kouzelníkem vyléčí všechna jeho onemocnění, dokáže uzdravit i ta nejtěžší zranění. Tuto vodu lze často nalézt na trhu, její cena je však obrovská, protože ministerstvo kouzel se snaží omezit lov těchto tvorů.

Dle klasifikace ministerstva kouzel patří do kategorie XXXX - nebezpečný, vyžaduje odborné znalosti.

 

  1. Gefal

Tento druh ptačího tvora je patří mezi jedny z nejoblíbenějších mezi místními kouzelníky. Většinově se nachází v přístavech, popřípadě u větších vodních ploch. Avšak často cestují, což znamená, že je lze potkat prakticky všude. Jeho peří je černobílé a jeho tělo vcelku malé.

Jedná se o snadno ochočitelné tvory, který se dá vycvičit podobně jako sova. Umí přenášet psaní a dopisy, proto se v některých osadách dokonce sovy přestaly používat úplně, protože Gefalové byli o hodně dostupnější nejen kusově, ale i cenově.

Vlastnost, která je však odlišuje od ostatních a díky kterým je tolik oblíbený jest jeho bílé peří na hrudi. To totiž po chvíli, kdy se dostane dostatečně vysoko na oblohu, začne na vteřinku magicky zářit a následně dovolí Gafalovi úplně splynout s oblohou. Sám Gefal však tuto schopnost kontrolovat neumí, spustí se sama, někdy se nespustí vůbec.

Dle klasifikace ministerstva kouzel patří do kategorie XX – neškodný/lze ochočit

 

  1. Selma

Podle norských legend žije v jejich jezerech obrovský vodní had. Mudlové si tedy myslí, že to jsou jen legendy, pravdou je, že oni tam doopravdy jsou a patří mezi docela obvyklé tvory v severních částech Norska.

Selma je divoký vodní had, tedy s opravdovými vodními hady má podobný pouze vzhled. Jinak se jedná o agresivního tvora, jež se živí rybami, ale i lidským masem. Patří mezi jedny z nejnebezpečnějších vodních tvorů vůbec, největší nebezpečí představují pro rybařící mudly, kteří o její přítomnosti nemají ani potuchy.

V roce 1995 si dalo norské ministerstvo za úkol, pro bezpečí mudlů, shromáždit Selmy do několika jezer v blízké oblasti, které by pak ochránili kouzlem. To bohužel vyústilo v jeden velký souboj hlavně mezi samci, kteří nedokázali na svém území snést tolik rivalů. Po dvou dnech se tedy všichni přeživší hadi vrátili zpět do svých jezer a záhadně se na celý tento incident, i na ochranu mudlů, zapomnělo.

Dle klasifikace ministerstva kouzel patří do kategorie XXXXX – tvor neschopný ochočení a výcviku

 

  1. Svart

Tvor připomínající normální lišku, avšak pouze do chvíle, než zajde slunce nebo není vyprovokován. V tu chvíli se promění ve svou druhou formu, se kterou švédské čarodějky děsí své děti již od útlého věku. V překladu černá, si pro ně totiž dojde a vezme jim jejich duši.

Takhle to tedy v praxi úplně nefunguje, jelikož svart se dušemi neživí a ani je neumí z těla vzít, ale co dokáže je tělo ovládnout. Ve své druhé podobě totiž vypadá jako černý přízrak, jehož tvar se podobá lišce, tělo však jako takové nemá. Díky tomu ale může vcházet do těl jiných tvorů a dělat v něm pořádný nepořádek.

Do těla žádného jiného tvora nebo kouzelníka nevkrádají, dokavaď nespí. Nesmějí být totiž odhaleni, pro hostitele totiž není tak těžké svarta z těla vypudit. Ale ve chvíli, kdy se ocitnou v těle, které právě odpočívá, dokážou ovládat nejenom jeho fyzickou schránku, nýbrž i mentální. Umí přivodit zlé sny, které pak děsí daného nebožtíka ještě dlouho. Naopak pokud se rozhodnou, že si z nebožtíka vystřelí jinak nežli pomocí snu, jejich kreativita je nezastavitelná. Nedávno ministerstvo řešilo případ, kdy svart odvedl svou mudlovskou oběť do lóže jiné ženy, čímž zničil rovnou dvoje manželství.

Dle klasifikace ministerstva kouzel patří do kategorie XXXXX – tvor neschopný ochočení a výcviku

 

  1. Vinvin

Důvod, proč se tento druh jmenuje, jak se jmenuje, je vlastně docela jednoduchý. Když byl objeven v roce 1954, vypozoroval u nich Mark Nilsson jedno zajímavé chování. Jediný zvuk, který vytvářejí je totiž „vin“, většinově zdvojený, takže jméno bylo na světě docela rychle.

Jedná se o přátelské tvory, kteří tvoří malá hejna. Vůči kouzelníkům nejsou agresivní, pokud je tedy nezastihnou v době, kdy se zrovna sedí na vajíčkách. To se pak ohánějí všemi zbraněmi, které mají. A nejedná se pouze o jejich ostrý zobák, který za sebou zanechává obrovské modřiny, ale i to, co se skrývá uvnitř nich. Umí totiž chrlit plameny.

Tato vlastnost jim vlastně umožňuje zůstávat v menších hejnech, ne jako normální tučňáci. Mají v sobě totiž obrovský žár, který je udržuje v teple za každé teploty. A pokud se náhodou ocitne jeden vinvin sám a v nebezpečí, je schopen své tělo rozžhavit natolik, že jeho protivník se jej není schopen dotknout.

Dle klasifikace ministerstva kouzel patří do kategorie XXX – kompetentní kouzelník by ho měl zvládnout

 

  1. Sněžná kluběnka

Ještě před zákonem z roku 1965, který zakázal šlechtění kluběnek, byl do divočiny v Arktidě dovezen právě tento druh. Jediným jeho rozdílem oproti obvyklým kluběnkám je hustší srst, která je dělena na více vrstev, jelikož potřebují přežít v obrovské zimě, a jejich barva. Kožíšek sněžné kluběnky je totiž zářivě bílý stejně jako sníh, proto ve chvíli, kdy zavřou oči, tak je prostě už nenajdete. Dokážou dokonale splynout s přírodou. Za polárním kruhem se jich díky tomu nachází opravdu hodně. Drží se v koloniích, protože nemají rády samotu, jejich milá povaha jim i přes šlechtění zůstala. Není proto divu, že prakticky každý kouzelník v Grónsku jednu takovouto kluběnku vlastní.

Jedno z vypozorovaných chování sněžných kluběnek, které zatím u jiného druhu nebylo spatřeno je, že často následují raby, které potom, co dojí svou kořist, nechají maso a odejdou, což právě těmto kluběnkám vyhovuje.

Dle klasifikace ministerstva kouzel patří do kategorie XX – neškodný/lze ochočit

 

VII. Osobní přínos z výpravy

Jakožto člověk, který našel v péči o kouzelné tvory zálibu se toto stal jeden z mých oblíbených zážitků v životě. Ano, nebyla to úplně pohodová výprava, sem tam jsem se i bála (vážně, selma i přes nerozbitné sklo umí být děsivá), přesto beru tuto zkušenost jako jednu z těch, která mi v budoucnosti dokáže otevřít mnoho dveří. K tomu, co se týče informací, tak tolik, kolik jsem jich byla schopná získat po pár hodinách pozorování s odborníky, bych nikdy nebyla schopná načíst.

 

VIII. Závěr

Byť jsem to již zmínila, tak minimálně z mojí části tato esej splnila svůj účel, přinesla mi spoustu nových znalostí a posunula mě dál v oblasti péče o tvory. Z mé strany doufám, že bude pro ostatní tento text dostatečně zajímavý natolik, aby je inspiroval k podobnému či ještě obsáhlejšímu výzkumu.

 

IX. Poděkování

Při úplném konci mé zkoušky bych ještě chtěla poděkovat paní profesorce Cerridwen Lowře Antares nejen za její trpělivost, ale i ochotu, jak ve studiu, tak při vypracování této práce. Děkuji moc za umožnění skládání zkoušky OVCE z vašeho předmětu a těším se na

 

Podepsána

Andy Topher