Student: Theodor Mudd
Kolej:Mrzimor
Školní rok: léto 2022

DémonologieZadané téma: Démoni v různých kulturách
Konzultant: Selena Enail Smithová
Posudek: Hezký den pane Theodore,
děkuji za bravurní zpracování písemné části zkoušky OVCE, kdy Vám zadané téma evidentně padlo do noty, jelikož od začátku do konce jste předvedl profesionalitu a um prezentovat informace.

Jsem potěšena, že jste v úvodu myslel i na kouzelníky, kteří nejsou políbeni démonologií. Úvodní seznámení je tedy dle mého názoru dobrým krokem k navození pocitu nutnosti si esej přečíst i pro neznalé. Seznámení a základní dělení je informačně v pořádku, a zbytečně jste text nenatahoval na úkor hlavnímu zaměření práce, i když u hlavní části jste délkou opravdu nešetřil.
Samotný hlavní text taktéž shledávám v pořádku. Snažil jste se pokrýt co nejvíce "směrů", ale jak je evidentní, judaismus a křesťanství je v tomto směru velmi bohaté. I na ostatních kulturách jste však dokázal, že má každá svůj vlastní pohled na věc a jakési kouzlo. Čtenáře jste seznámil s mnoha směry, s mnoha přístupy a pohledy. V tomto ohledu jste na ničem nešetřil.
Poslední kapitola "Démoni moderní doby a popkultuře", byla jakousi pomyslnou třešničkou na dortu.

Celkově práci hodnotím známkou "Vynikající" a to nejen s ohledem k délce, ale hlavně obsahově jste překonal má očekávání. Zpracování informací a jejich další použití bylo na vysoké úrovni, obsahově nemám co vytknout a navíc i Váš samotný přístup k celé věci, názory či přehled daly práci tu správnou úroveň.
Děkuji za všechnu práci, kterou jste do eseje vložil a budu se těšit na ústní zkoušku.
Selena E. Smithová
Hodnocení: Vynikající
Hodnocení propugnatio: Vynikající
Hodnocení cogito: Vynikající


Vypracování

Démoni v různých kulturách

Theodor Mudd

Úvod

Už za dob pračlověka se na démony bral ohled. Ať to bylo tajemno a temnota za hranicí viditelnosti, krvežíznivá fauna a flóra, či negativní myšlenky a skutky přísedícího u ohně nebo dalšího kmene. Tam démoni čekali a snažili se ovlivnit náš svět k jejich vůli.

Z těchto interakcí, a jak se lidstvo vyvíjelo, tříštilo na různé civilizace, myšlenkové směry a náboženství, vzniklo mnoho různých pohledů na démony. Proto zde budu popisovat právě kultury a náboženství v kontextu s démony, kteří se v nich vyskytují.

Co pro hinduistu může vypadat jako Vrtra, může být pro křesťana Leviatan nebo pro vyznavače severské mytologie Jörmungandr. Může se jednat o jednoho démona s mnoha jmény nebo o jiného, nového, který díky víře a jeho skutkům jméno získal. A nejen díky jménům se může zvýšit jejich vliv v našem světě natolik, že i zmínka o něm po generace zanechá v lidech strach, bázeň, běsnění, šílenství a další negativní emoce. O ty jde démonům především, neboť se jimi živí.

Povětšinou jsou démoni bráni jako aktéři druhé strany boje Dobra se Zlem. Tam, kde bohové se snaží pomáhat a radit, hrdinové chránit a vnášet Řád, tam padouši svou činností vnášejí ChaosSmrt, démoni ničí, boří, našeptávají a svádějí k nebohým skutkům. Ale stejně tak mohou být instruováni k dohlížením na posmrtný život, buďto navždy nebo do doby, než duši uplyne její trest a může se vrátit zpět na Zemi.

Druhy démonů

Nejprve lehce odbočím, neboť ne úplně každá kultura rozlišuje démony a jiné entity s podobnými vlastnostmi. Například ne každá bloudící duše musí být nutně démon. Stejně tak i úrovně démonů. Co pro obyčejného křesťana v Evropě může démon ze schopností někoho posednout a ovládat, být jeden z vrcholů možného nebezpečí, pro učeného mága z Blízkého východu může být jeden z těch běžnějších a umírněnějších. Taktéž některé civilizace a komunity díky své poloze, předkům, kulturnímu dědictví a vyznání, se setkávali s různými druhy a příčinou vzniku nebo objevení. Nebo, za výbuch sopky v japonském souostroví bylo zodpovědné některé z Oni (vysvětleno v Šintoismu) dlící pod ní. Oproti tomu za hromadnou vraždu ve Spojených státech Amerických mohla démonem posednutá osoba. Tedy přírodními zákony stvořený démon oproti démonu lidského chování.

Můžeme je tedy rozdělit dle jejich moci na:

Esence – Zbloudilé duše, volné radikály způsobené negativními emocemi nebo událostmi, které způsobují další újmu. Většinou našeptáváním nebo krátkodobým posednutím. Nemají možnost se přeměnit nebo imitovat jiné bytosti či věci. Na úrovni virů.

Nižší démon – Má povědomí o sobě a svém okolí, ale je hnán svým instinktem více jíst. Neudrží chtěnou podobu dlouho, přesto může komunikovat a hmotně se projevovat. Na úrovni zvířat.

Střední démon – Tento druh démona už vědomě a efektivně komunikuje s lidmi a dalšími bytostmi. Umí s nimi manipulovat a posednout je, jak se mu zlíbí. Může nabrat lidského vzhledu, i když si pro efekt nechávají poznávací znamení. Křídla, rohy, kopyta, barva pleti a jiné. Na úrovni inteligentního člověka.

Vyšší démon – Většinu těchto démonů už dlouho na Zemi neviděli, neboť jejich moc je srovnatelná s legendárními hrdiny a božstvy. Mohou nabrat vzhled podle svého uvážení. Povětšinou pobývají ve svých vlastních sférách, protože jejich akce vyžaduje velké množství energie.

Západní kultury

Pro většinu západních kultur platí, díky jejich monoteismu Abrahámovského náboženství, že démoni jsou opakem Boha, jeho poslů a vybraných proroků. Více se zaměřují na démony vytvořené z lidské přirozenosti nebo konání.  Mezi ně můžeme zařadit judaismus, křesťanství a islám.

Judaismus a křesťanství

Začneme od jednoho z nejrozšířenějších náboženství na světě a to křesťanství.

Ten se vyvinul z židovství, ze kterého si bere mýtus o stvoření světa a větší část Tóry, zvaný Starý zákon, a přidává k němu učení Ježíše Nazaretského a jeho svatých v Novém zákoně. Díky dobyvačnosti a rozpínavosti starověkého Říma se křesťanství rozšířilo do celé Evropy, kde se buďto uzpůsobilo místnímu folkloru nebo se ho pokoušelo zničit. Podobně jako u řeckých a římských bohů, slovanských pověstí, severských mýtů a druidismu. Nápodobně tomu bylo i na začátku novověku s misiemi a kolonizací různých evropských národů na území Afriky, Asie a nově objevené severní a jižní Ameriky.

Démoni jsou zde bráni jako temné bytosti, které z Pekla, oblasti pod zemí chcete-li, ovlivňují události výše tím, že našeptávají, manipulují a lžou, aby osoba provedla hřích. Jednala přímo proti svému svědomí a nebo přikázání církve. Následně mohou i danou osobu posednout, to znamená využít jejího těla k volnému pohybu na Zemi s částečnou nebo úplnou manifestací jeho síly. Tím může způsobit další svody a chaos. Takovýmto  jednáním se snaží dostat více lidských duší do Pekla, kde budou pykat za svůj hřích do příchodu Soudného dne, při kterém se střetnou síly Nebe a Pekla.

Právě díky rozšířenosti tohoto náboženství v kombinaci s původní vírou a jejího následného štěpení na různé církve, kulty a sekty, máme mnoho různých démonů-ďáblů. V některých nám našeptává samotný Satan, padlý anděl Lucifer (Jitřenka). Zde ho můžeme brát přímo jako entitu nebo jen jako metaforu pro samotné tendence spáchat hřích. Můžeme jít i dále a filozofovat o tom, jestli i samotné pomyšlení na hřích je bráno jako jeho konání. Ale to je otázka pro jiné a na jiné časy.

Další mohou brát démony více jako organizovaný celek a posílají na Zemi čerty, kteří fungují jako vyslanci. Mohou za úplatu, většinou duše daného člověka, mu být ku prospěchu v jeho pozemských skutcích. To je reflektováno pomocí smluv. Některé mohou být pouze verbálního charakteru, při jiných je na osobě zanecháno znamení takového paktu, nebo se může jednat o čistě písemnou smlouvu podepsanou krví. Taktéž mohou být součástí armády některého z arcidémonů - například Belzebuba.

V některých případech využila křesťanská obec jméno pohanského božstva, aby ho mohla doslova démonizovat. Například Moloch. O jménech démonů více v části Magie.

Křesťanská církev bere otázku ovlivňování svých věřících démony velmi vážně. Proto aktivně vyhledávala všechny možné známky jejich aktivit. Pokud byl démon nalezen, byl podroben exorcismu. Jinými slovy  vymítání, při kterém je démon poslán zpět do Pekla. Většinou dané vymítání muselo být provedeno na člověku, kterého démon posedl. V případě, že byl člověk démonem ovlivněn, mohl se očistit pokáním. Pokud ale bylo shledáno, že jeho hřích či hříchy jsou příliš velké nebo je nevnímal jako hřích, byl daný člověk exkomunikován. Znamená to, že byl vykázán z církve a jeho duše byla brána jako ztracená a zaprodaná Peklu. Spíše se ale přistupovalo k očištění, a to i za cenu ztráty jeho současného života na Zemi.

Islám

Vychází z podobného základu jako židovství a křesťanství, kde Bůh(Alláh) stvořil vše.  Adama a Evu, zapříčinil velkou potopu a poslal Ježíše kázat jeho učení, i když se nejedná o jeho syna. Jelikož lidé jeho slova špatně interpretovali nebo pokřivili, předal Mohamedovi, poslednímu prorokovi, Korán - svatou knihu muslimů. Ten obsahuje pravidla, podle kterých má muslim žít. Jeho výklad je neměnný a nesmí být upravován. Pokud by byl nějak porušen, je viníkovi stanoven trest podle práva v Koránu obsaženém. Muslimové jsou známí především pro zanícení ve své víře, neboť jí považují za tu jedinou a správnou, kde Korán netoleruje žádné jiné uctívání, než Alláha. Stejně tak, že každá činnost, kterou dělají, je boží vůle. Mnozí by si mohli myslet, jak může v takové společnosti existovat místo pro démona. Právě z jeho podstaty, kdy je daný jedinec zkoušen Šajtánem (křesťanskému světu znám pod jménem Satan nebo jako ďábel), jestli nepovolí ve své vůli nebo jinak nepřekročí vymezené právo tím, že mu našeptává.
Smrtelníky mohou ovlivňovat džinové, kteří podobně jako andělé, jsou inteligentní. A stejně jako lidé existují džinové dobří, neutrální a zlí. Povětšinou mají být tvořeni plamenem, ale mohou nabrat podobu, jakou chtějí oni nebo jejich majitel. Právě ti zlí si s lidmi rádi hrají. Uzavírají různé smlouvy a plní přání. Na rozdíl od čertů, kteří spíše nachytávají své budoucí, peklu propadlé, duše na slovní hříčky, dodatky pod čarou, či jinak manipulují pravidly. Nebo vám opravdu dají to, co žádáte, s tím, že mají záložní plán, kde vám nabyté cosi bude uzmuto nebo neužitečné. Džinové však vaše přání splní. Jenže ne vždy tak, jak ho člověk, který ho vyřkl, myslel. Nebo ho můžou splnit doslovně. Tedy rádi oddělují formu od obsahu nebo si hrají s mantinely, které přáním vymezíte. Například pokud budete chtít oči jako rys. Opravdu budete mít zrak jako rys, tedy oči kočičí, na které jako člověk nejste zvyklý a pravděpodobně oslepnete, protože váš mozek nebude tyto oči umět ovládat a zpracovat jeho vjemy. Nebo po vyřčení přání se vám v ruce objeví pár očí rysa, které čirou náhodou budou oblíbeného mazlíčka místního šejka. U džina nikdy nevíte, co vyvede s vašim přáním.

Východní kultury

To, co je odlišuje od těch západních je to, že povětšinou mají více bohů. Ti nejsou úplně neomylní. Dělají si co chtějí, soupeří spolu v kdejaké při nebo o uctívače a nemusí být nutně dobří. Mají své armády, nejen démonů, které mohou poslat na kdejakou vísku, pokud by jim za to stála.

Především, ve východní kulturách, jde o duši. Nejen její nynější stav, ale i budoucí. V západních náboženstvích se dostanete buďto do Nebe, Pekla nebo bloudíte chvilku na Zemi, než prokážete, kam se máte dostat. U východních se narodíte, žijete a umřete. Po smrti se znovu zrodíte, ale pokud se stane, že zemřete nepřipraveni, váš duch může být otřesen natolik, že nepřejde dále. Může zůstat upoután na určité místo, nebo věc. Někdy i zůstat volný. Přesto takový stav není dobrý, neboť takováto nerozhodná duše narušuje živé. Čímž se na ní mohou nabalovat negativní emoce, následně je sama začne vytvářet, kvůli tomu, že podvědomě ví, že by měla pokračovat ve své cestě. Pak začne napadat živé a objeví způsob, jak je posednout. Ano i tak může vzniknout démon.

Taktéž se nutně nemusíte znovu zrodit jako člověk. Podle toho, jak se zaživa chováte, se vaše jsoucno očišťuje, kdy se vám mohou stát šťastnější a lepší věci, či si střádáte do dalšího života, nebo pokud špatné věci, smůla se vám takříkajíc začne lepit na paty a také si tyto činy ukládáte pro své budoucí životy.

Hinduismus

Což právě platí pro hinduismus. I když ne zcela. Bohové a démoni jsou zde jako manifestace přírodních sil a Nejvyšší pravdy. Démoni zvaní Asurové stojí v protipólu k Dévám - dobrým a hodným bohům. Stejně tak jako Dásové, kdy jde o nižší démony. Přesto Asurové bojují spíše právě s ostatními bohy, než aby se zaměřili na lidi. Ti se mohou démony stát při další reinkarnaci, pokud páchali zlo či se více odchýlili od svého cíle. Pokud se tak stane, je daná duše poslána do Naraky, hinduistické verze očistce, ve které svůj budoucí život stráví utrpením. A že těch různých míst, ve kterých  si je odpyká, je na výběr. Pokud jste si takto vytrpěli dost, můžete se v dalším životě přesunout výše, třeba zpět na Zemi.

Démoni a bohové v hinduismu obývají své vlastní sféry, podobně jako je Naraka braná jako očistec, tak Patala je brána jako oddělené peklo, kde Asurové si mohou zřídit svůj osobní démonický ráj. Nejen Asurové, ale i Nagové, hadům podobní démoni.

Buddhismus

Vychází z příchozího hinduismu. Na rozdíl od něj však jeho cílem není věčné štěstí, ale vymanění se ze samsáry, cyklu reinkarnace. A to tím, že dosáhnete nirvány, stavu naprostého pochopení a osvobození. Zní to jednoduše, ale není. Jelikož musíte pochopit i sám sebe a oprostit se od všech tužeb. Zde přichází na řadu Mára, pán nad reinkarnačním procesem. Ten vás chce mít ve své moci a nechat vás provádět samsáru do konce vesmíru. Proto vás začne pokoušet. Například za vámi pošle své tři dcery – rozkoš, vášeň a touhu. Když ty neuspějí, má mnoho dalších triků a démonů, které vás budou zkoušet a snažit rozhodit. Tedy buddhismus disponuje stejnými démony jako hinduismus společně s Márou. Taktéž se více zaměřuje na osobní růst a spíše na vnitřní boj dobrých vlastností proti těm špatným, které vedou ke špatným a zlým skutkům a dále špiní karmu. Což znesnadňuje dosažení nirvány.

Šintoismus

Jako poslední z východní nauky chci zavítat k šintoismu, který spojuje japonský folklorbuddhismus, přesto jde vlastní cestou. I když se Cesta spíše pojí s jiným vyznáním, o kterém zde pomlčím. Šintó pracuje s pojmem kami. Tedy, že každá věc, ať už živá či neživá, má svého ducha. Nějakou esenci. Ta může tvořit zase vyšší kami. Tento pojem je pro Evropana dosti exotický, proto se ho pokusím vysvětlit na jednoduchém příkladu. Máte malý oblázek, ten má své kami. Oblázek leží na cestě, ta tvoří společně s dalšími kameny, pískem a dalšími proprietami, které k cestě patří, své kami. Jenže tato konkrétní cesta se skládá z celé řady cest, silnic a dalších dopravních koridorů. Ty mají také vlastní kami, které se sdružuje do vlastního velkého božstva Kami. Ano Kami s velkým K neboť se jedná o boha. V tomto případě Dósojin. Pokud by vám záleželo právě na onom oblázku ležícím na silnici, můžete se pomodlit právě k němu v jeho svatyni a k oblázku si už modlitba cestu najde.

Jak to souvisí s démony? Inu, ne vždy je daný bůh hodný a má pozitivní přístup ke své činnosti. Nebo vy provedete něco, co se mu nebude líbit. A z přátelského Kami se stává obludné Oni. Oni s děsivou grimasou, vzhledem připomínajícím obra s rohy, oblečený v kůžích a s nepochopitelným vzorcem chování. Nemusí být hned zle, když na některého narazíte, protože nejsou zlí svou podstatou, přesto je dobré být na pozoru. Protože Oni se může stát i pouhý člověk, který páchá velké zlo. Japonský folklor je plný různých monster a zlých duchů, které mají nějakou démonickou vlastnost. Je mnoho příběhů o tom, že zlá duše posedla mrtvé tělo, někdy někoho jiného nebo i živého člověka nebo zvířete.

Dále existují démoni zvaní Akuma. Ti mají blíže k západnímu chápání démonů jako pokušitelé. Je možné, že se tento příměr začal více používat až poté, co Japonsko objevili západní křesťanské misie.

Magie

Kde různé víry a náboženství odrazovali od setkání se s démony, poznání, kdo nebo co jsou. Jaké jsou jejich pohnutky a jak a proč dělají, co dělají, nebo i to, že nějací existují, tam přišli na řadu učenci magie. Od alchymistů, matematiků, filozofů, teologů, léčitelů, čarodějek, věštců a dalších praktiků magického umění, po moderní psychology, média a mystiky.

Ať byli z jakékoliv části Země a kultury, přicházeli s dalšími myšlenkami, kouzly, způsoby a informacemi o démonech. Odhalovali se tak zkazky o démonech kultur, které zanikly, byly nahrazeny jinou kulturou nebo vytlačeny z původního území. Například egyptský mysticismus, wiccanská víra, vúdú, již zmíněné druidství nebo z novodobé historie indiánské kmeny střední a severní Ameriky.

Většinou se vycházelo z křesťanských informací po inkvizici, částí svatých knih, které se nedostaly do běžné znalosti, výzkumu prací méně známějších souputníků, případně hledali v pohanských textech předků a lidové slovesnosti. Nebo přišli s vlastní teorií. Každý střípek mohl znamenat objevení slabosti démona. Jeho pravé jméno, díky kterému může čaroděj nebo jiná osoba, která ho vyvolala nebo pojmenovala, ovládat. Případně ho zahnat či vykonat exorcismus. Nalézt rituál na jeho přivolání a co je potřeba k jeho spoutání a podrobení. Neboť se zjistilo, že démoni, jako bytosti nadpřirozené, ovládají magii nebo jí alespoň rozumí o něco lépe a jinak, než smrtelníci. Proto si s jedním z nich promluvit, bez toho, aby se kouzelník vmžiku proměnil na (ne)živou pochodeň ověnčenou pekelnými plameny, bylo vysoce ceněno.

Všechny tyto znalosti se poté zapisovaly do grimoárů. Knih natolik plných temnou magií, že i při pohledu na jednu z nich, mohl dotyčný zešílet. Vedle takových příruček a návodů se shromažďovaly informace o Pekle a dalších sférách. Stejně tak se zjistilo, že je více druhů démonů a jejich stupňů a také struktur kultury.

Například je můžeme řadit podle toho, jakým elementem magie vládnou. A to i napříč zeměmi jejich výskytu. Třeba takový Ifríd, muslimský démon ohně nebo Ushi-Oni z japonského folkloru, je vodní démon. Také se mohou třídit dle hříchu, který se snaží v lidech vyvolat. Kde se démoni mohou seskupovat do rodin nebo armád určitého démonního prince. Více níže v části Démonií kultura.

Taktéž se přišlo na to, že démony, díky jejich přirozenosti posednutí, se může připojit k jiné bytosti, předmětu nebo místu. V některých případech stačila pouze část démona.

Jenže takový výzkum nebyl zadarmo, jelikož ho nejen křesťanská církev brala jako paktování se s ďáblem, ne jako výzvědy na nepřítele. Z toho důvodu bylo mnoho grimoárů zabaveno nebo rovnou zničeno. Zúčastněné osoby vyslechnuty a většinou exkomunikovány nebo upáleny.

Démonií kultura

Většina kultur démony nějakým způsobem organizuje. Například křesťanské Peklo, kde podle jejich síly a vlivu zabírají určité jeho části nebo dokáže vytvořit nové. Díky tomu i démoni mají určitou vlastní kulturu, kdy slabší démon pracuje pro silnějšího. Vzniká tak určitý druh smlouvy mezi nimi, kdy slabšímu je poskytována ochrana a silnější získává větší vliv a nové duše. Tento vzájemně prospěšný vztah se může rozšířit dále a tak vznikne démonií rodina, rod, větev, která může sahat až k některému z démonních princů. Stejně tak aliance na každé z těchto úrovní, aby se mohli dostat na lepší pozici.

Démoni moderní doby a popkultuře

Stejně tak, jak se vyvíjí společnost a jeho kultura, přicházejí i noví démoni. Daemoni technologií, které ještě nemají vyhraněný názor na lidstvo. Díky globalizaci spojování démonů západu a východu. Taktéž snižující počet věřících a jejich větší náchylnost ke spáchání hříchu. Vytváření nových náboženství nebo reformace stávajících a štěpení názorů, co je hřích a definice démona. Nebo i návrat ke starým kořenům, kde se díky tomu objevuje více původních démonů. Například Wendigo u amerických indiánů. Naneštěstí u Slovanů vzestup vodníků, bab Jag a rusalek nebyl zaznamenán, ale nikdy nevíte.

Podobně jako duchové, elfové, vlkodlaci a jiné nadpřirozené bytosti i démoni se stali částí popkultury, kde si každý autor či skupina autorů jejich charakteristiku upravila podle svého natolik, že jisté příběhy berou démony jako hlavní postavy či jedno z menších zel, nebo je jinak romantizují. Například v komiksech Hellblazer, kde John Constantine bojuje proti zlu hrnoucímu se z Pekla. Nejen toho křesťanského, kdy se občas hranice mezi dobrem a zlem rozplyne a těmi zlými, kteří ubližují lidstvu, jsou andělé. Nejednou se také s démony spolčí, aby porazili větší zlo nebo hrozbu světu a jeho okolí.

Taktéž se můžeme zaměřit na určité ztracení se v překladu, kdy si autor nenajde všechny informace k tématu, které chce zpracovat. Ať je to záměrné nebo ne, některé asijské komiksy nakládají s démony západního vzezření a stylu dosti po svém. Což platí i obráceně, kdy si západní autoři karetní hry, zasazené do fantaskní verze šintoistického Japonska, nelámou hlavu se jménem démona, a jak v překladu vyzní.

Rovněž sami autoři přijdou se zajímavým konceptem souboru démoniích příběhů a mýtů o jejich vzniku, až se zhrozíte, že může taková verze démonů existovat nebo nás taková budoucnost s démony čeká. Tím pro mě je univerzum Warhammeru, kde dávám přednost jeho sci-fi verzi.

Závěrem

Podobně jako lidé i démoni se mohou lišit podle jejich okolí. Mohou být zahaleni v plamenech svého pekla, vypadat jako člověk, být pouhou myšlenkou v něčí hlavě. Rádi nám šeptají malé lži a velké pravdy, ukazují nám zázraky magie, ohýbají zákony reality, dávají a berou bohatství, moc a sny. Žít s přírodou v souznění nebo napomáhat lidem v její přetvoření na industriální pustinu. Ať už to jsou pouze ozvěny našich obav anebo budoucích skutků. Démoni jsou takoví, jaké si je lidé a jimi utvořená společnost a kultura vytváří.