Ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny

Kouzelnické právní minimum

Právní zákony a předpisy týkající se zacházení s předměty očarovaných temnou magií

1. Úvod
2. Rozdělení předmětů
  2.1 Otrávené jídlo
  2.2. Zrcadla
  2.3. Šperky a bižuterie
  2.4 Obrazy a knihy
  2.5 Viteály
3. Kauzy z ministerstva
  3.1. Dědictví známých kouzelníků
    3.1.1. Osud předmětů dědického řízení
  3.2. Přímé případy
4. Legislativa
5. Závěr

1. Úvod

 Temná magie je taková magie, která využívá různé zakázané látky či kouzla. Lze s ní očarovat lidi i předměty. Avšak není radno si s ní zahrávat, a proto na ni dohlíží samotné ministerstvo kouzel. V kouzelnických školách ani není vyučována, spíše nalezneme vyučování obrany proti takové magii. Kontakt s předmětem očarovaným touto magií může být totiž velmi nebezpečný až smrtelný

2. Rozdělení předmětů
    2.1 Otrávené jídlo
 I jídlo je předmět a může být také očarované temnou magií. Příkladem takového případu jsou například balíčky čokoládových žabek, které byly zabaveny v rámci jednoho dědického řízení. Člověk, který by totiž takovou žabku snědl by se mohl stát posedlým a časem by zemřel šílenstvím. Sta by se tedy nebezpečným pro sebe i své okolí. 
 
    2.2 Zrcadla
 Zrcadla očarovaná temnou magií mohou vyvolat mnoho nepříjemných, ale i naopak velmi příjemných pocitů. Bohužel pro nás není ani jedno řešení dobré. Zrcadla, která v lidech i kouzelnících vyvolávají špatné pocity mohou přispět k faktu, že si dotyčný sáhne na život. Dokáží každého přesvědčit například o pocitu viny, samoty bezmoci, méněcennosti a dokonce mohou vyvolat paranoidní chování. Zrcadla vyvolávající pocit radosti, majetnosti, bezstarostnosti a dalších pak člověku život zlepší do doby než je tak naivní, že o všechno přijde a to ho vrátí zpět nohama na zem.
 
    2.3 Šperky a bižuterie
 Takové věci bývají temnou magií očarovány nejčastěji. Kdo by totiž odolal krásnému šperku v ještě hezčí krabičce či třpytivému a lesklému daru. Většinou je snadné se řídit tím, že čím honosnější šperk, tím nebezpečnější. Pokud však kouzelník pracující s touto magií má opravdu velké zkušenosti, tak zvládne mnoho zla vnést i do drobných náušnic či prstenu. Tyto předměty pak mohou způsobit mdloby, ztrátu paměti, ale i otravu, paralýzu a smrt.

    2.4 Obrazy a knihy
 Obrazy a knihy jsou stejně dobrými předměty pro působení zla jako šperky. Někdy jsou to knihy, které ministerstvo označuje jako zakázané a jindy knihy, které někdo vytvořil přímo pro temné způsoby. Knihy samotné nemusí být očarovány samy o sobě, ale může být třeba jen text či konkrétní obrázek. Obrazy jsou na tom velmi podobně. Také může bát očarována jen část či pouze rám a obraz je tedy vlastně sám o sobě neškodný.

    2.5 Viteály
 Já osobně bych do tohoto tématu zařadila viteály. Ty jsou vlastně tak temně očarované a ještě ke všemu je v nich část duše. A nebezpečné mohou být stejně jako předměty výše zmíněné.

3. Kauzy z Ministerstva
    3.1. Dědictví známých kouzelníků
 Jak všichni dobře víme, tak v dnešní době je výskyt předmětů očarovaných temnou magií velmi nízký neboť je vše pod palcem ministerstva kouzel, avšak ne vždy tomu tak vždy bylo. V dobách, kdy naši školu čar a kouzel v Bradavicích vedl samotný Albus Brumbál či v dobách před ním existovalo zla více než dnes. Očarované předměty se však nenašly jen v dědictví rodiny Luciuse Malfoye či Belatrix Lastrangeové , ale i v dědictví Albuse Brumbála, Xenofiliuse Láskoráda nebo tehdejšího ministra kouzel Korneliuse Osvalda Popletala.

 V případě dědictví po smrtijedech bylo vždy nalezeno, alespoň pět výběrových kousků z nichž minimálně jeden byl smrtelný. Rodina Malfoyova měla ve vitríně několik nádherných šperků, většina z nich však očarována nebyla, ačkoli k tomu byly určeny. Několik málo drahocenných kousků však bylo úhledně zabaleno do tmavých hedvábných šátků. Už tím vzbuzovaly pro ministerstvo pozornost. Tyto zabalené šperky byly opatrně převezeny, na ministerský odbor proti černé magii, ke zkoumání a jak se dalo čekat byly očarovány.

 Stříbrný náhrdelník posetý zelenými smaragdy, který byl nalezen v sametovém černém šátku, okolo sebe vyzařoval jemnou auru. Ta se však v pozadí šátku ztrácela a šperk tedy působil naprosto nevině. Opak byl, ale pravdou. Podle délky doby kontaktu aury s kůží se daly odhadovat následky. Při pouhém doteku mohly nastat krátkodobé mdloby či šok. Kontakt, jež se časově pohyboval v rozsahu hodiny až třech mohl způsobit otravu, avšak ne smrtící. V případě hodiny by otrava byla bez trvalých následků, delší čas už by je s sebou nést mohl. No a nakonec byl by kontakt s aurou náhrdelníku delší než tři hodiny, nemohl nikdo zaručit šanci na život. Vliv na otravu má mimo času i několik dalších faktorů jako například fyzická zdatnost daného jedince, přímý kontakt s kůží či přes látku, případně jaký druh látky nebo rychlost poskytnutí péče.

 Nyní se zaměřme na tu více překvapivou stránku pro všechny, a to dědictví samotného ministra kouzel Popletala. K překvapení všech měl pan ministr poměrně slušnou zásobu. V jeho „testovací“ komnatě jak ji sám říkal bylo nalezeno několik očarovaných šperků, zrcadel, knih i obrazů. Dále se našly dva nedefinovatelné předměty. Jak bylo během řízení zjištěno, tak se jednalo o něco na způsob viteálů. Nebyly sice příliš silné, ale část duše v nich každém z nich byla. Po důkladném prošetření bylo odhaleno, že se nejedná o části duše ministra Popletala, ale o duše jiných kouzelníků. Tento případ je také jedním z největších, které kdy Starostolec řešil. Vzhledem k tomu, že se však jednalo už o dědictví tak nemohl být ministr za tyto činy nijak potrestán, ale i přes to se Starostolec rozhodl tento případ prošetřit. Kauza se táhla zhruba pět let a bylo v ní obviněno několik pracovníků ministerstva včetně těch vysoce postavených. Potrestáno bylo nakonec jen 10 zaměstnanců z nichž polovina byla na ministerstvu vysoce postavena. Mezi obviněnými byl i tehdejší ministr odboru obrany proti černé magii. Ten dostal trest nejvyšší neboť pomáhal Popletalovi vše vymyslet, provést a zamaskovat. No dokážete si to představit? Dva takhle mocní lidé a dělají pokusy na čarodějkách a čarodějích. Ministr odboru byl potrestám zavřením do Azkabanu. Ostatní aktéři byly potrestáni odebráním funkcí, pravomocí či hůlek. A to jak na dobu určitou i neurčitou. Co se stalo s těmi to předměty podobným viteálům? Nikdo neví. Povídačky jsou různé.

        3.1.1. Osud předmětů dědického řízení
 Ptáte se, co se stalo se všemi věcmi z různých dědických řízení? Velké procento bylo zničeno a ostatní bylo podrobeno zkoumání různých kouzelníků, čarodějů a alchymistů. Jednalo se o různé odborníky ministerstva, ale i externisty. Vybraným předmětům byly vytvořeny velmi přesvědčivé kopie, které jsou dodnes vystaveny v muzeu ministerstva kouzel. Jsou mezi nimi právě předměty obsahující duše z dědictví ministra Popletala či výše zmíněný náhrdelník rodu Malfoyů. Nechybí ani několik předmětů bývalého ředitele Albuse Brumbála a dalších významných osobností. Některé očarované předměty se ničí příliš těžce a jejich zánik trvá klidně několik dnů, týdnů, ale i měsíců. Zrcadlo z dědictví Brumbála procházelo procesem ničení půl roku, zatímco prsteny ze sbírky Malfoye byly zničeny během několika vteřin. Teď by mohla přijít otázka, zda jsou zničeny úplně a zbaveny veškeré existence. Odpověď zní: ano i ne. Drobné předměty sice mohou rychleji podlehnout ničení, ale zároveň je snazší z nich temnotu dostat aniž by byla daná věc zničena. Naopak třeba taková zrcadla bývají většinou zničená celá. I po vymýcení temnoty bývají rámy zrcadel roztaveny a sklo rozemleto a zrecyklováno.

    3.2. Přímé případy

 Před Starostolce se dostalo v minulosti i několik případů, které se netýkaly jen předmětů z dědictví, ale i očarovaných předmětů, které byly použity. V dnešní době už takových případů není tolik, ale pořád se nějaké najdou. Ve většině případů jde hlavně o vyhrožování. Jsou tedy používány předmět s nízkou koncentrací magie. Cílem takových výhružek není smrt ani otrava, ale jen krátkodobý šok či mdloba. Jde jen o zastrašení adresáta. Řešení takových případů může být složitější než se zdá. Nejhorší jsou případy bez svědka, tudíž takové, kde máme pouze poškozeného, případně oběť, pachatele a daný předmět. Daný předmět je ve všech případech testován. Je-li pachatel velmi zdatný čaroděj, je možné, že předmět očaruje tak, aby se na něm nacházelo jen množství temné magie potřebné pro konkrétní účel. Pak vyjde předmět v testování jako negativní na temnou magii a je po všem. Slovo proti slovu. Případy s horšími následky se dají ještě řešit lékouzelnickými způsoby. Není-li tedy ani špetka magie na předmětu, je možné ji zkusit zachytit z těla poškozeného či oběti.

 Jedním takovým případem je spor čaroděje Lokwerta a jeho sousedky paní Toreksové. Mohlo by se zdát, že muž utočí na ženu. Chyba. Poškozeným je v tomto případě čaroděj. Dle jeho výpovědi mu starší sousedka měla najít ztracené hodinky. Ty měly být v dobu vrácení údajně očarovány. Když se porota zeptala proč, sdělil čaroděj, že se sousedkou neměly příliš dobré vztahy. Výpověď paní Toreksové byla podobná, avšak odlišná. Hodinky podle všeho sice našla, ale rozhodně je vrátila v původním stavu. Jak se to vyřešilo? Tak to vezměme od začátku. Tento případ jako jeden z mála nebyl na ministerstvo nahlášen poškozeným, ale lékouzelníkem. Ten totiž ošetřil pana Lokwerta po mdlobách a zachytil malé množství temné magie. O této skutečnosti neprodleně informoval ministerstvo. Po otestování hodinek byla sice nalezena magie, ale v tak malém množství, že nebylo patrné o jakou magii se jedná. Proto byl otestován ještě vzorek odebraný lékouzelníkem. Ten už byl výsledkem pozitivní na temnou magii a zároveň byla prokázána shoda s magíí na hodinkách. Starostolec měl tedy jasno. A co Toreksová? Tak ta se ve volbě polehčující okolnosti radši přiznala. Byla proto nakonec potrestána jen rokem veřejně prospěšných kouzelnických prací a půlročním zákazem použití hůlky.

4. Legislativa

 Používání temné magie je od roku 1997 opatřeno zákonem číslo 205/1997 Sb. Zacházení s temnou magií. Tento zákon stihl projít hned dvěma novelizacemi. První proběhla hned po pěti letech jeho platnosti a druhá o devět let později. Nejnovější verze z roku 2011 platí do dnes a nachází se v něm hned několik paragrafů, které stojí za zmínku. Prvním z nich je §2 Temná magie, §9 Předměty a§29 Očarování. Tyto tři paragrafy jsou těmi nejzákladnějšími, neboť v nich nalezneme přesné definice a rozdělení. Za zmínku stojí, ale též §299 Podmínky. Tento paragraf je nejdelším v celém zákoně. Jeho první část rozděluje dané podmínky a v druhé části už se jednotlivé odstavce zabývají danými příklady. Třetí odstavec druhé části se zaměřuje na podmínky povoleného použití očarovaných předmětů. Najdeme v něm vyjmenované případy, v niž je beztrestně možné použít předměty očarované touto magií. Moc jich sice není, ale pár se jich najde.
 Stejně jako je zákon na použití temné magie, má ministerstvo i zvláštní zákon na očarované předměty. Jedná se o zákon 293/2002 tento zákon se měl stát původně jen dodatkem k výše zmíněnému zákonu. Ministersvo se však nakonec rozhodlo o změně před vstupem v platnost. Byl tedy upraven a podán ke schválení ve formě zákona. V platnost vstoupil společně s první novelizací zákona 205/1997. Celé znění tohoto zákona je 293/2002 Sb. Očarování předmětů. V jednotlivých paragrafech je možné najít očarování všemi druhy magie. V posledních deseti paragrafech se zaměřuje především na předměty očarované temnou magií. Jejich nebezpečí, účinky a zničení. Poslední tři odstavce posledního paragrafu, tedy §206, se zabývají léčbou otrav a následků způsobených těmito předměty.
 V poslední řadě bych ráda zmínila, že každý z těchto zákonů, ale i několik dalších, obsahuje přílohu. V té jsou popsány bezpečnostní postupy s případy spojenými s temnou magií. Proto nejsou přístupné všem a už vůbec ne veřejnosti. Jedná se o přílohy, k nimž mají přístup pouze pověřené osoby vázané mlčenlivostí. V případě, že se nastane změna a osoba již není pověřena, jsou jí vymazány vzpomínky na tuto přílohu. 

5. Závěr

 Zahrávat si s temnou magií se nevyplácí. Jak bylo popsáno její použití i setkání s ní je velmi nebezpečné a ministerstvo má tyto případy v současnosti dobře podchyceno a Starostolec má bohaté zkušenosti. K danému tématu se váže i mnoho zákonů a vyhlášek. Většina z nich není příliš známá a proto byly vyzdviženy ty nejpodstatnější. Přílohy, které nejsou známé by byly po přečtení určitě velmi zajímavé. Možná se o nich jednou dozvím více.
 Ve všech případech, ale doporučuji opatrnost u zvláštních a honosných věcí. A hlavně v případě, že se chystá někdo cestou těchto praktik vydat.