Student: Vilja Carrie Dechant
Kolej:Havraspár
Školní rok: zima 2024

TarotyZadané téma: Tarot a seberozvoj
Konzultant: Mintaka Orionis
Posudek: Vážená slečno Viljo,
s radostí mohu hned v úvodu konstatovat, že Vaši práci hodnotím jako Vynikající, neboť jste splnila všechny potřebné náležitosti k získání této známky. Práci samozřejmě rovněž doporučuji k obhajobě.

Velmi oceňuji, že jste v úvodu představila Tarot a jeho možnosti i méně fundovanému čtenáři, ovšem nezabředla jste do obecných povšechností a hlavní část práce skutečně věnovala seberozvoji. Rovněž s potěšením konstatuji, že se mi líbí, že jste se v práci nebála být osobní a nezůstala jste jen u obecných pouček a mouder. Dále vysoce oceňuji, že s Tarotem skutečně pracujete a chápete, že se Vaše práce s ním vyvíjí. Ať už jedná např. o volbu konkrétního balíčku karet nebo o způsoby výkladu a druhy otázek. Konkrétní osobní výklady jsou pak příjemným praktickým završením celé práce.

Jedinou drobnou výtku mám ke grafické struktuře práce. Z formálního hlediska by bylo jistě přínosné a pro čtenáře přijatelnější, kdybyste práci rozdělila do jednotlivých kapitol nebo ji jinak více graficky strukturovala.

U ústní obhajoby bych byla ráda, kdybyste zkusila zhodnotit, jak Vám Vaše osobní výklady uvedené jako příklady v písemné části zkoušky pomohly (nebo nepomohly) v praktickém životě. Změnila jste díky nim něco? Uvědomila jste si něco, co jste do té doby nevěděla? Nebo jste si oběma výklady jen potvrdila již předem tušené? V práci jste to už lehce zmínila, ale byla bych též ráda, kdybyste se více zamyslela nad možnými úskalími výkladů na seberozvoj. Jaké jsou jejich limity?

M. O.
Hodnocení: Vynikající
Hodnocení propugnatio: Vynikající
Hodnocení cogito: Vynikající


Vypracování

Tarot a seberozvoj

 

Tarotové karty patří mezi nejznámější vykládací karty, o jejichž existenci už slyšel nejen téměř každý kouzelník, ale i většina mudlů. Vzhledem k tomu, že práce s kartami nevyžaduje zvláštní dávku kouzelnického nadání, nepoužíváme při práci s nimi kouzelnickou hůlku ani nemusíme mít připravené žádné lektvary, běžně s nimi pracují i právě mudlové. Vykládat se také cikánských karet, karet Lenormand či Kipper, nebo třeba z běžných mariášových karet, abych zmínila alespoň některé, ale tarotové karty jsou bezesposru nejslavnější.

Když pak na výklad karet přijde řeč, ideálně někde mezi laiky, třeba při posezení s přáteli, kdy se začnou probírat koníčky, lidé se nejčastěji ptají, co jim karty mohou říct o jejich budoucnosti. Pro celou řadu lidí je zde pomyslné rovnítko, tedy výklad karet je výklad budoucnosti. Je také pravdou, že se z karet budoucnost číst dá a rozhodně nejde jen o výklady typu „Tak povídej, co mě čeká?“ nebo „Jak to bude s mým vztahem?“ na lásku se totiž lidé ptají obzvláště často. Karty nám mohou povědět o celé řadě věcí, můžeme se s nimi podívat, co nás čeká v oblasti práce nebo financí, co zdraví, jak na tom budeme doma a v rámci rodinných vztahů, vztahů přátelských nebo i těch milostných, můžeme se ptát, na jaké oblasti si máme dát pozor, jaká bude dovolená, nebo co čekat od nadcházejícího většího cestování, máme-li něco podobného v plánu. Tarotových karet je 78 a ani jediná z nich nemá pouze jeden jediný význam, každá z nich má pozitivní i negativní stránku, každá zahrnuje více významů a oblastí… Takže to by bylo, aby neuměly odpovědět na širokou škálu otázek.

Obvykle ale lidem až trochu později dojde, že kromě budoucnosti se dá kartami číst také přítomnost a minulost. Osobně v tom nevidím nic špatného, protože většinu nástrojů si můsíme nejdříve trochu osahat, než můžee začít zjištovat, co všechno se s nimi dá udělat a jak. Tarotové karty jsou totiž pro mě rozhodně nástrojem – nejsou dobré, ani zlé, nemají svou vůli, kterou by člověka k něčemu naváděly, pouze odpodívají na naše otázky a jsme to my, kdo se ptá a kdo rozhoduje, co si z výkladu odneseme.

Pokud někoho karty zaujmou, nechá si třeba několikrát číst a cítí se kartami nadšený natolik, že se s nimi sám chce naučit pracovat, nejspíše brzy zjistí, že čtení minulosti a přítomnosti je nejlepší učení. Když totiž odpovědi na své otázky nevíme hned, dozvíme se je vemi brzy a můžeme tak velmi efektivně porovnávat realitu s tím, co nám karty ukazují. Pro příklad – pokud si ráno vytáhnu kartu, jaký den mě dnes čeká, už večer budu vědět, jaký den jsem měla a mohou začít porovnávat s tím, co mi vybraná karta říká. U čtení z karet totiž není důležité jen získat hodně praxe, ale také mít zpětnou vazbu. Mohu si vzít balíček tarotových karet a zeptat se, jaký den dnes má… a zeptat se na padesát různých lidí, bude užitečné projít si tolik výkladů dne, ale opravdu poučné to pro mě bude jen, když se také dozvím, jaký den ti lidé pak skutečně měli.

Od zkoumání přítomnosti je pak jen krůček ke zkoumání sebe sama. To je svým způsobem nejsnazší, protože sebe máme vždy po ruce a můžeme si výklady tarotových karet hned v duchu probírat. Současně to ale nemusí být právě příjemné, protože jak jsem již říkala, karty nemají svou vůli a nehrozí tak, že by se nám snažily vlichotit, takže jejich výklad nás nemusí příliš potěšit.

Já sama jsem se k výkladům na sebe sama dostala přes výklady na vztahy, u kterých jsem se nejednou setkala kromě jiného s kartami, které ukazovaly tazatelův postoj k partnerovi či ke vztahu. Uvědomila jsem si, že i když se nám někdo líbí, nebo jsme se stávajícím vztahem spokojení, nemusí si být tak úplně vědomi svého postoje. Pokud před sebou máme nějaký vztahový problém, je celkem pochopitelné, že o všem přemýšlíme a snažíme se nějak dopátrat, co je špatně, nebo jak by to mělo být lépe, ale když žádný problém není a vše se zdá prostě fajn, není moc důvodů se vztahem hlouběji zabývat. Karty pak mohou překvapit, když například ukážou, že ano, současnou situaci si užíváme, ale nic víc od vztahu nechceme.

Začala jsem se tedy ptát i na jiné věci, které se týkají právě mě. Pokud se mohu ptát „Jak mě vnímá partner?“, mohu si stejně dobře místo partnera dosadit i jiné lidi, přátele, kolegy, rodinu, sousedy atd. Stejně jako se mohu ptát i na to, jak já vnímám je, jak vnímám svou práci, nebo jak se vlastně cítím v Německu, nebo co pro mě znamená možnost návratu do Čech. Když se do toho člověk ponoří, začnou se objevovat všelijaké náměty na otázky, ale skutečně je nezbytné počítat s tím, že se nám odpovědi karet nemusí líbit. Tarotové karty nám ale skutečně mohou ukázat, jak nás vidí naše okolí, jak působíme na lidi okolo sebe a my tak můžeme sebe sama spatřit z úplně nového úhlu pohledu. To, že to nemusí být vždy příjemné, je ale dobře, protože jen když víme, co se nám na nás skutečně nelíbí, můžeme s tím něco udělat. Poznání sebe sama je dle mého názoru klíčem k seberozvoji.

Díky tomu, jak známé tarotové karty jsou, máme dnes k dispozici velice široký výběr nejrůznějších balíčků tarotových karet. Už jsem zmínila, že existují i jiné výkladací balíčky než tarot a i u nich najdeme více různých balíčků, ale taroty nám nabízejí skutečně mnohem větší výběr. Pro začátečníka, který se s tarotem teprve seznamuje a učí se s ním pracovat, je jistě nejlepší začít s balíčkem Rider-Waite Tarot, který můžeme s klidem vnímat jako klasický tarot. Nechme stranou dějiny tarotových karet, ačkoliv i to by bylo zajímavé téma, hlavní výhodou tohoto balíčku je to, že každý symbol na každé kartě má svůj jasně definovaný význam, který si můžeme velmi snadno dohledat, abychom správně pochopili, co znamená a proč tedy na kartě je. Díky tomu se můžeme nejsnáze naučit, co která karta znamená.

 

Rider-Waite tarot

 

Ale když už máme významy karet zvládnuté, můžeme se směle porozhlédnout na tarotovém balíčku, který nám bude nejbližší. U tarotových karet je na rozdíl třeba od cikánských karet samozřejmostí, že mají všechny balíčky stejný počet karet a jde o stejné karty, které mají stejné významy. Občas se může nějaká karta jmenovat trochu jinak, třeba karta Mírnost by se mohla jmenovat i Alchymie, ale její význam se nemění, tato karta vždy mluví o nalezení alespoň dočasné rovnováhy a zmírnění bouřlivé situace. U některých tarotových sad se mění rozložení elementů v Malé Arkáně, poměrně často se meče pojí se ohněm na místo vzduchu a hole jsou naopak vzdušné, místo byla byly ohnivé. Ale přesto je největší rozdíl čistě v tom, jak jsou jednotlivé karty graficky pojaty a ztvárněny. Nicméně právě kvůli těm jemným změnám, které jsem zmínila, je dobré mít s taroty zkušenosti, aby nás odlišnost balíčku nezaskočila.

Neříkám, že je hledání jiného balíčku nutností, nebo že je cokoliv špatného na tom, když člověk pracuje právě jen s Rider-Waite Tarotem. Pokud člověku tento balíček vyhovuje, je v nejlepším pořádku, že pracuje právě s ním. Pro osobně je ale klasický tarot až moc nábožensky pojatý a působí na mě proto poněkud neosobně. Vizuálně se mi ty karty líbí, ale nemám z nich pocit, jako by hovořily přímo ke mně. Je to trochu, jako bych byla v obrovské nádražní budově plné bezpočtu dalších lidí a ozvalo se hlášení, že vlak, kterým mám v úmyslu jet, přijede k tomu a tomu nástupišti – je to informace pro mě, ale také pro desítky či stovky dalších lidí, kteří na ten vlak čekají také. Proto jsem vždy měla pocit, že bych měla jednou hledat balíček, u kterého budu cítit, že karty mluví přímo se mnou a jen se mnou.

Domnívám se, že to, jaký balíček tarotů používáme, je ta první věc, která nám něco napovídá přímo o nás samých. První balíček, který mě opravdu oslovil, byl tarot divokého lesa, který je na první pohled pojat hodně odlišně než tarot klasický. Všechny karty Velké Arkány se jmenují jinak než v tarotu běžně známe a jeví se nám pojaté zcela jiným způsobem, Malá Arkána pak nesestává z pohárů, mečů, holí a pentaklů, ale z nádob, šípů, luků a kamenů. Pokud se ale na karty podíváme blíže a více se zahloubáme nad jejich významem, zjistíme, že se od klasického tarotu neliší, jen k věcem přistupují z trochu jiného úhlu, nebo se zaměřují na trochu jiné aspekty. Tak třeba šípy jakožto část Malé Arkány spadající pod element vzduchu jsou jen jinou verzí mečů. Meče jsou chladné, ostré a bezcitné, protože kladou důraz na logiku místo citů. Šíp má také ostří, ačkoliv je jeho hrot menší než čepel meče, a umí zranit stejně efektivně. Vystřelený šíp je neúprosný, neplatí na něj žádné emoce ani prosby. Mistr lučištník musí být při střelbě precizní a klidný, musí se alespoň na moment oprostit od všech emocí, aby měl při míření pevnou ruku a současně musí velmi přesně počítat, jaký úhel musí vystřelený šíp mít, jak ho bude či nebude zanášet vítr, jakým směrem atd., aby cíl zasáhl. Šípy navíc létají vzduchem. Cítím z nich stejné spojení se vzduchem, jaké mají v klasickém tarotu meče.

 

Lesní tarot

 

Koncem jara jsem narazila na videa kartářky, která pracovala s tarotovými kartami, které jsem do té doby neviděla. Tento tarot je pojat trochu klasičtěji než výše uvedený tarot divokého lesa, znovu se vracíme k obvyklému označení karet, na kterých jsou lidé mnohem více připomínající postavy z Rider-Waite Tarotu. Strávila jsem spoustu času hledáním, o jaký tarot se jedná, a kde by se dal sehnat, protože kdykoliv paní na videu zvedla nějakou kartu, měla jsem při pohledu na obrázek pocit, jako by se přede mnou otevírala celá záplava významů a emocí, které ke mně promlouvají. Jedná se o Spellcaster’s Tarot, který se snaží kombinovat symboly tarotu s čarodějnickou magií a přidává k významům tarotových karet také možnosti využití tarotu v magických rituálech.

 

Lesní tarot

 

Přijde mi ale zajímavé, že jsem na tento balíček narazila v době, kdy jsem začala mít pocit, že lesní tarot není to pravé a mnohem častěji jsem raději sahala po klasických tarotových kartách. Od doby, co jsem se s novými kartami seznámila, vykládám téměř výhradně z nich a stále ve mně obrázky na těchto kartách vyvolávají přehršel vjemů a představ. Usuzuji z toho, že mé já, dříve tak úzce spjaté s přírodou, se trochu více naklonilo k lidem. Neznamená to, že bych přestala mít přírodu ráda, nebo se v lese přestala cítit dobře, ale začala jsem si více dopřávat i společnost lidí a trochu více je takříkajíc vzala na milost.

Když se vrátím k tomu, že poznávat sebe sama nemusí být vždy příjemné, je zde ještě jedna ne vždy příjemná příjemná informace, kterou je jistě třeba zmínit. Seberozvoj, v němž nám mohou tarotové karty tolik pomoci, je práce na celý život a to pro každého z nás. Řada lidí si myslí, že jim k dokonalému štěstí a tedy dokonalosti chybí jen nějaká konkrétní věc, až jí dosáhnou, všechno už bude perfektní a bezproblémové. Stačí zhubnout XY kilo, stačí nabrat XY kilo svalů, stačí si najít partnera, stačí se zbavit dluhů, stačí si pořídit dítě, stačí se vymezit vůči tchyni, aby mi přestala mluvit do života… Může jít o ledasco, ale tak nějak si říkáme až to budu mít, budu v cíli a už si budu moci jen a jen užívat. Ale i když jsme sami se sebou a svým životem spokojení, vždycky je co zlepšovat, vždy jsou tu nové horizonty, kterých se dá dosahovat a běda každému, kdo se na horizontu zastaví.

Když dosáhneme pocitu štěstí, pohody a máme za to, že už nám nic neschází, je jen otázkou času, kdy se buď něco zvrtne, změní nebo se začneme nějak nudit a podobně. To, zda jsme v pohodě nebo ne, totiž vychází z našeho nitra. Když víme, co je pro nás skutečně důležité, můžeme si to plně užívat i přes přebytečná kila nebo rýpání tchyně. Chápat své priority, své přednosti i slabé stránky je potřeba k tomu, abychom se mohli zaměřit na to, co nás bude v životě naplňovat. Stejně tak je pro nás velmi prospěšné, když se dopátráme kořenů toho, proč jsme takoví, jací jsme, proč se nám to či ono tolik libí, nebo proč nás tamto tolik odpuzuje.

V tomto směru by se dal tarot výborně kombinovat s psychoterapií, protože se domnívám, že hlubší znalosti lidské psychologie by mohly náramně pomoci. Karty, které nám vyjdou, by mohly sloužit jako vodítka, dle kterých by psycholog snáze poznat, kde a proč začít vrtat. Nicméně k tomu by se bylo třeba pomalu dopracovat, terapeut by si musel být nejprve jist, na kolik je to možné, že klient nebude brát taroty až příliš vážně. Pokud totiž člověk věří, že špatná karta znamená neštěstí, kterému se nelze vyhnout a je tedy zbytečné se o to i jakkoliv snažit, nebo že dobré karta je zárukou úspěchu a není třeba už pro něj nic dělat, má dotyčný zaděláno na mnoho nepříjemností. Ale předpokládám, že zkušený terapeut by si uměl člověka před sebou oťukat, aby věděl, zda je ten případ či nikoliv.

Pro jednoduché zkoumání sebe sama se mi velmi osvědčilo tahat jednu kartu. Už jsem se zmiňovala o tom, že jedna jediná karta má až na pár výjimek (např. 8 holí) široké spektrum prolínajících se významů, nad kterými se dá hloubat dlouho a přemýšlet o tom, jak moc se ke mně to či ono vztahuje. Věřím, že nikdy není možné brát kartu úplně doslovně a očekávat, že se ke mně vždy a za všech okolností bude vztahovat úplně všechno. Je docela dobře možné, že na mou otázku odpovídá jen něco, ač velmi výstižně, a zbytek už tak relevantní není. Ale to chce právě ono pečlivé promyšlení a zvážení jednotlivých aspektů vytažené karty, protože nás karta vždy může svou výstižností překvapit, ať už v dobrém nebo ne. U jedné karty je přece jen o něco menší šance na špatné pochopení významů, než kdyby se jich na jednu otázku tahalo několik.

Na druhou stranu, když už má člověk s kartami zkušeností více, považuji za moudré tahat ještě druhou kartu pro vnesení trochu více světla, je-li to nutné. Může se jednat o nějakou doplňující otázku, která nám vyvstala ze samotného výkladu, může jít o rozvinutí významu první karty, nebo nám druhá karta může naznačit, zda se máme zaměřit spíše na pozitivní či negativní význam první karty. Nerada říkám, že je nějaká karta dobrá nebo špatná, tím spíše, že velmi důležitou roli hraje i otázka či pozice karty ve výkladu. Ale je přece jen pravda, že pokud si pro ujasnění vytáhnu Věž, 10 mečů nebo třeba 5 pentaklů, půjde o poukázání na negativní významy první karty, kdežto Hvězda, eso či 10 pohárů mi napovídají, abych se dívala hlavně na pozitiva.

Pro zkušenější kartáře pak jistě mohou posloužit i vykládací schémata určená právě pro zkoumání svého nitra. Já sama jsem si navykla používat schéma o 4 až 5 kartách, které jsem během léta vytvořila pro udělání si nějakého rychlejšího obrázku o sobě, nebo nějaké jiné, nám blízké osobě.

Pro názornost předvedu na výkladu sama pro sebe:


1. karta mluví o mě jako celku, o tom, kdo jsem.

2. karta je pomocná a rozvíjí kartu první. Tuto kart nemusíme tahat.

3. karta hovoří o mých silných stránkách.

4. karta ukazuje mé slabiny.

5. karta je pro mě radou.


Vyšlo mi eso mečů a Poslední soud, páže pohárů, Smrt, král holí.


Eso mečů

Tato karta je nejsilnější kartou vzdušného elementu a jakousi esencí mečů Malé Arkány. Už jsem uváděla, že meče jsou spojeny s logikou a rozhodováním se na základě rozumu, nikoliv citů. Je to racionální karta, která může být až chladná a neúmyslně zraňující, ale také se hodně pojí s ujasňováním si věcí, získáváním nadhledu a s komunikací. Současně, stejně jako ostatní esa, je eso mečů kartou počátku, nového začátku a nějakého nového nápadu.

Mám ráda, když mohu s někým odložit emoce stranou a probrat nějakou věc čistě analyticky a racionálně. Není to jednoduché, protože obě strany musí být ochotné nenechat se ničím rozhodit – mohu slyšet věc, která mi nebude ani trochu příjemná, ale nesmím se urazit, naštvat, rozlítostnit ani nic jiného, mohu se jen klidným hlasem zeptat na podrobnosti, abych to lépe pochopila. To samé musí udělat i ten druhý, abychom oba mohli mluvit zcela upřímně a nesnažit se věci zaobalovat, abychom se náhodou toho druhého nedotkli. A pochopitelně si nic z takových rozhovorů zpětně nesmíme vyčítat. Můj dobrý kamarád miluje analyzování čehokoliv, takže tenhle druh konverzací také oceňuje, ale kromě něj už jsem tohle plně využila asi jen při psychoterapii. Nicméně se partnerovi snažím často opakovat, že by se mi rozhodně neměl bát říct, když mu bude něco vadit. Ať už jde o cokoliv, nejlepší je si vše vyjasnit, abychom mohli hledat řešení schůdné pro oba.

Hlavně v práci je pro mě velice jednoduché zaměřit se na praktickou a spravedlivou stránku věci a ignorovat emoční aspekt. Tedy, pokud něco jde, je to v souladu s pravidly apod., tak to uděláme, ale pokud to či ono nejde, je to v rozporu s pravidly, tak to nejde a hotovo. Pracuji totiž jako překladatelka pro jednu herní společnost a starám se i o herní podporu. Den co den jsou tam hráči, kteří nehlásí chybu apod., ale něco by chtěli – vyjdu vstříc těm, kterým mohu, ale kdo nárok nemá (chce něco, v čem mu nemohu vyhovět), ten má smůlu a neuprosí mě. V práci v sobě meče vnímám opravdu často.

Také se mi líbí, že eso mečů představuje nový začátek a nápad. Rok, co před pár dny skončil, mi připravil celou řadu velkých překvapení, dobrých i zlých, a myslím, že s novým rokem je tu pro mě skutečně úplně nová kapitola. V mnoha ohledech mám pocit, že začíná úplně nový příběh a to se s esem snoubí opravdu perfektně. Nápady se pak pomalu začínají rýsovat. Pociťuji, že je pomalu čas i na další změny, o kterých jsem zatím jen neurčitě dumala, jako třeba jiná práce, nebo hledání jiného bytu. Zdá se mi, že inspirace a nápady, jakým směrem se vydat, se začínají vynořovat. Zatím jsou mlhavé a neurčité, ale vím, že je je otázkou času, kdy naberou jasnějších obrysů.


Poslední soud

Tato karta zde dle mého názoru zdůrazňuje nový začátek. Druhá karta by nám měla pomoci lépe pochopit kartu první, právě na esu je pak dobře vidět, kolik významů se pod jednu kartu může vejít. Poslední soud se pak hodně točí okolo znovuzrození, vypořádání se s minulostí a nový začátek, kdy už nás netíží břemena toho, co bylo.

Je pravdou, že poměrně nedávno se vynořil člověk z minulosti, se kterým mezi námi proběhlo hodně nepříjemných věcí. Teď se zjevil, abychom si vše vyříkali a já si uvědomila, že mi na ničem z toho, co se stalo, už nezáleží. Je to minulost a nic to ve mně nevyvolává, ten člověk pro mě není důležitý a ve svém životě ho nechci. Skutečně mi přijde, že jsem se zbavila zátěže a teď jsem volná.

Také v práci se nedávno vyřešily věci, které mě už nějakou tu dobu tížily. Měla jsem řadu velmi dobrých důvodů, proč tam zůstat, stejně jako proč odejít. Obě možnosti mi měly hodně co dát a já se nedokázala rozhodnout, na kterou stranu se přiklonit. Teď se mi ale jeví vše konečně zcela jasné a skutečně se mi zdá, že se otevírá nová cesta, kde ještě nedávno nebylo nic.


Problémy minulosti se z velké části vyřešily a to díky upřímné komunikaci, zcela racionálně a bez návalů emocí. Cítím se zbavená velké tíhy a novou cestu před sebou vidím jasně – to vnímám jako skutečně výmluvné spojení esa mečů a Posledního soudu.


Páže pohárů

S pážetem pohárů se pochopitelně pojí fantazie, emoce a laskavost, které jsou vlastní pohárům obecně, ale páže samo do těchto atributů vnáší dětský aspekt. Páže neztratilo hravost, ani se nenechalo realitou přimět, aby přemýšlelo v určitých hranicích, jak se někdy dospělým lidem stává. Dítě hranice nezná a jeho představivost už vůbec ne a páže pohárů to s ním sdílí. Troufám si tvrdit, že fantazie je i mou silnou zbraní, jakožto štír, tedy vodní znamení, mám k silným emocím blízko a laskavá snad jsem (to asi musí posoudit lidé z mého okolí). Také si myslím, že jsem uvnitř mnohem více dítětem než dospělým člověkem.

Velmi mě v souvislosti s touto kartou zaujalo, že se páže pohárů pojí se sliby. Ty jsou pro mě totiž velice důležité a vždy se snažím své slovo dodržet. Současně si dávám pozor, abych byla upřímná a neslibovala věci, o kterých vím, že bych je nemohla z nějakého důvodu splnit. Také mě pak ovšem mrzí, když někdo něco slíbí mně a zapomene na to, ale zase o to víc si cením lidí, kteří své slovo drží. Ačkoliv páže pohárů je přece jen spíše kartou člověka, co sliby rozdává, aby druhé potěšil, ale už si jejich plněním hlavu příliš neláme.

Je to také karta umění a to je mi rovněž blízké. Ať už jde o psaní nebo malování, mám ho ráda a s chutí se mu věnuji. Ale jsem si vědomá i toho, že nejsem zrovna v mistr v dotahování věcí do konce. Není pro mě nejmenší problém vymyslet si nějaký velkolepý projekt, několik povídek nebo obrázků na dané téma, ale dokončit to už se mi moc často nepodaří, když je vše jen v mých rukách. To není zrovna silná stránka, ale s pážetem pohárů mě to rozhodně spojuje velmi úzce.


Smrt

Nedávno jsem dělala v bytě důkladný úklid a narazila jsem na obrovské množství věcí, které jsem si schovala, či je spíše nebyla s to vyhodit, protože mi něco připomínaly. Ale teď nemluvím o nějakých roztomilých připomínkách, jako je pohlednice, kterou bych si koupila, když jsme s partnerem byli na výletě na Karlštejn. Šlo o zbytečnosti, jako krabice od bot, které jsem koupila ze své první výplaty – ty boty už jsem dávno vyhodila, schraňování krabice od nich nemělo smysl. Také jsem narazila na hromadu jízdenek, které jsem si původně z legrace, později jen ze zvyku schovávala z cest do a z Čech. Ze všech těch věcí jsem si nenechala žádnou, protože šlo skutečně jen o harampádí, co mi zabíralo místo, ale přesto bylo jaksi těžké to dát pryč.

Z toho soudím, že mou slabinou je lpění na minulosti a na věcech, které už skončily. Vím, že to či ono už je pryč, vím, že už se to nevrátí, ale přesto mám snahu nějakým způsobem to alespoň symbolicky udržovat při životě, místo abych to nechala odejít. To mě pak brzdí v tom, abych se mohla posouvat dál a zpomaluje či komplikuje to přeměnu, kterou karta Smrt také představuje. Smrt nám říká, že nevyhnutelné musí přijít, co skomírá a nefunguje, musí skončit, aby mohlo začít něco nového. Současně nám připomíná, že život a svět není neměnný, ale je v pohybu a proměňuje se a i my se měníme. Pokud se tomu člověk brání a vzdoruje, škodí tím sám sobě a rozhodně chápu, že nelibost ke změnám a lpění na minulém je stránkou mé samé, se kterou bych se měla pustit do boje.


Král holí

Král holí je silná karta, která člověku radí, aby se pustil do akce. Tento král je nebojácný, bez váhání se pustí do boje, pokud je to třeba, a neochvějně vládne divokému živlu ohně, který se s holemi neodmyslitelně pojí. Nabádá mě, abych se ani já nebála prosadit a nezkoušela se tiše držet v pozadí. Možná, že by mi bylo příjemnější nechat věci prostě jen tak plynout a dívat se, co z toho bude, ale na to bych měla zapomenout. Měla bych vzít věci pevně do svých rukou a jít si za svým a nebát se o to bojovat, když si to bude situace žádat.

Také je to karta, která nás varuje před zbrklým jednáním, podléhání emocím a postupem bez rozmyslu. Je snadné podvolit se vzteku a demonstrativně dát výpověď, rozejít se v průběhu hádky, ale jen málokdy je to dobré rozhodnutí a král holí nás nabádá, abychom si dávali pozor a snažili se zachovat chladnou hlavu. To by ale pro člověka, který má blízko k mečům tak, jak naznačuje eso mečů v tomto výkladu, neměl být problém.



V rámci studia zde na hradě jsme se seznámili s výkladem poustevníka, který nám dovede velmi šikovně posvítit do našeho nitra. Ale věnovali jsme mu celou hodinu a vybavuju si, že jsem ho tento výklad sama pro sebe zpracovávala jako domácí úkol, takže znovu už se do toho pouštět nebudu. Ne, že by se mi ten výklad nelíbil (mám teď i k dispozici více tarotových balíčků, takže by to vypadalo lépe), ale nechci tu v eseji jen opakovat, co už jsem psala v úkolu nebo jen přeříkávala informace z hodiny.

Narazila jsem jsem ovšem na ještě jiný výklad, který shodou okolností také pracuje s devíti kartami, který nám má pomoci lépe poznat sebe sama. Za tento výklad vděčím stránkám Spimajim. Jak jsem již říkala, poznat se je nejlepší předpoklad pro to, jak se moci rozvíjet.

Tento výklad dělí devět karet na 3 skupiny a to téma, základnu a cíl. Téma zahrnuje karty 1. a 9., kdy první karta hovoří o tom, co o sobě člověk obvykle ví, devátá karta ukazuje nevědomý aspekt, kterého si tazatel spíše není vědom. Základna jsou karty 4., 7. a 8. a ukazují, o co se můžeme opřít a jak svou oporu upevnit. Zbylé karty se pak týkají našeho cíle, kterého můžeme dosáhnout.

Opět předvedu na výkladu pro sebe:


Téma

1. karta – vědomý aspekt – Eso pohárů

Nový začátek, emoce, nová láska a harmonie.

V mém životě je skutečně nová láska a zatím se vše zdá být prostě dokonalé.


9. karta – nevědomý aspekt – 5 mečů

Porážka, přesila a situace, ve které se nedá skutečně vyhrát – možná to tak bude z počátku vypadat, ale nakonec člověk zjistí, že ztratil mnohem víc.

Můj velmi dobrý přítel má problémy, se kterými mu nemohu pomoci a zdá se mi, že se kvůli tomu jeden druhému vzdalujeme. Je možné, že aspekt, jehož si nejsem vědoma, je to, že pro něj a naše přátelství nemohu nic udělat a je odsouzeno k prohře.

 

Základna

4. karta – základna (to, oč se v sobě mohu opřít) – 6 pentaklů

Karta dávání a dostávání, na jedné straně je tu štědrý dárce, na straně druhé obdarovávaný žebrák.

Myslím, že jsem docela štědrý člověk. Pomoci někomu mě zahřeje u srdce rozhodně víc, než kdyby mi do klína spadlo bohatství. Ale také jsem velmi ráda, když mám možnost nějak napravit nerovnováhu.


7. karta – čin, kterým mohu svou základnu posílit – 3 meče

Rozhodnutí učiněné čistě z rozumu, ačkoliv může ranit srdce, zlomené srdce, vítězství racionality nad emocemi.

Tato karta mi říká, že bych se měla rozhodovat hlavou, nikoliv srdcem. To se nejspíše vztahuje k onomu napravování nerovnováhy, protože to může poměrně snadno docházet k rozporu mezi tím, co se zdá být logicky vyvážené, a co nám srdce radí, že je správné. Někdy je pak rozumnější se do věci nemíchat, i když by srdce chtělo napravovat, co je špatně.


8. karta – poznání nebo pochopení, kterým mohu svou základnu posílit – Páže mečů

Páže mečů je zbrklé, snadno se popudí a rádo provokuje. Je to karta konfliktů, hlavně zbytečných, a komunikace – ostrý jazyk, kousavé poznámky, více řečí než skutků… ale také odvaha se ozvat nebo umění výřečnosti.

Mohlo by se jednat o pochopení důležitosti komunikace. Řadě problémů a nepříjemnostem se dá předejít, když si lidé vše zavčasu vyjasní a vyvarují se zbytečných hádek. Karta by mi také mohla radit, že bych se měla častěji ozývat a věnovat více pozornosti svému okolí, protože pážeti mečů jen tak něco neunikne.



Cíl

2. karta – dosažitelný cíl – Eso pentaklů

Tohle je karta živlu země, hmotných statků a pentaklů Malé Arkány. Znamená především bohatství (ne nutně finanční), stabilitu, hojnost a bezpečí, neboť je to nejsilnější ochranná karta tarotu. To je pro popis cíle velmi výstižné samo o sobě.

 

5. karta – jeho vyšší smysl – 4 poháry

To je karta přesycenosti, znuděnosti, ke který obvykle není objektivní důvod.

Tahle karta mi říká, že možnosti mám, i když je nevidím. Problém navíc není nikde jinde než ve mně, musím se totiž pořádně rozhlédnout kolem sebe, abych ty možnosti viděla. Bohatství, kterého mohu dosáhnout, se dá využít skvělým způsobem, jen nesmím čekat, až se mi ten způsob sám naservíruje až pod nos.

 

3. karta – mé naděje a obavy – 9 pohárů

Devět pohárů hovoří o užívání si toho, čeho jsme dosáhli.

Určitě bych se nechtěla na své bohatství jenom dívat a opájet se tím, že ho mám. Správné by mi přišlo ho využít, možná postavit dům, nebo založit nějakou příjemnou živnost, které by mě bavilo se věnovat, nebo taky cestovat a poznat svět.

Ale karta také varuje před požitkářstvím a já myslím, že ve mě poněkud hlodají obavy, že bych mohla začít inklinovat k lenivosti.


6. karta – nečekané vlivy - Velekněz

Muž s velkou intelektuální či duchovní autoritou, někdo, ke komu vzhlížíme. Velmi morálně založená osoba.

Domnívám se, že do věci se může vmísit někdo, od koho bych to nečekala. Karta může ukazovat na dobrého přítele se silným morálním kompasem, může to být strýc, kterého si velmi vážím, psychoterapeut, nebo to může být nový partner.

To nejspíše ukáže až čas. Stejně tak je ale možné, že se objeví nějaká situace čistě na duchovní bázi, která se bude mého cíle velmi dotýkat. Ne vždycky musí karta spojovaná s osobou (králové, královny, císař a císařovna atd.) nutně znamenat konkrétního člověka.


I tento výklad mi přinesl celou řadu podnětů k přemýšlení. Už jsem si ho vykládala před několika měsíci a vyšly mi zcela odlišné karty. To nám krásně ukazuje, že má smysl výklady pro sebepoznání tu a tam zopakovat, abychom mohli vidět, jak jsme se posunuli, či jak se změnila naše situace. Určitě ale nemá smysl očekávat, že se s námi za čtrnáct dní nebo do měsíce stane nějaký zázrak. Osobně bych řekla, že 1-2x do roka je tak akorát.

Je ale dobré nezapomínat, že se věci mění a my s nimi. Zásadní změny se obvykle nestanou přes noc, ale postupem času se mohou měnit naše priority, životní cíle, stejně jako to, co je pro nás nebezpečné či na co bychom si měli dávat pozor. Pokud by si člověk vyložil karty pro poznání sebe sama ve dvaceti letech, těžko by se v něm našel o 10 nebo 15 let později. Pokud je pro nás v mládí důležitá volnost a zábava, není nikde psáno, že se za pár nebudeme toužit usadit. Těhotenství pro nás může být v 16 letech velmi děsivá věc, které je třeba předejít za každou cenu, ale v 26 už se na to můžeme dívat úplně jinak.

Proto se také neostýchám do eseje uvádět výklady sama o sobě. Vím, že se moje situace zase změní a tyhle karty, které zde probírám, už pro mě aktuální nebudou.

 

 

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár