Take it easy

Hlavní rysy

Dany Smith je jednou z nejvýznamnějších osobností básnické skupiny Take it easy a právě jeho stejnojmenná báseň dala vzniknout názvu skupiny. Do češtiny můžeme "Take it easy" velice volně přeložit jako "Nedělat si těžkou hlavu". Tento rys je velice příznačný pro všechny představitele básnické skupiny, nicméně seznámíme-li se s touto básnickou skupinou více podrobně, zjistíme, že toto označení není zcela výstižné, či je spíše trochu zavádějící.

Členové Take it easy měli společné, že všechnu svou tvorbu nechávali na poslední chvíli. Nicméně ne zcela proto, že by jim odevzdání tvorby po termínu bylo jedno, nýbrž proto, že byli do jednoho zcela vytížení a nestíhali včasné odevzdávání. Tato skupina vznikla totiž v roce 1990 při redakci Denního věštce v pobočce v Nizozemí a kromě básnické tvorby ještě zhotovovala články do tohoto tisku. Postupně zjistili, že mnohem efektněji na tom budou, spojí-li básnickou tvorbu s novinařinou. A tak se stalo, že místo toho, aby si lidé četli sloupky o současných událostech, pročítali se jejich zbásněnou formou.

Denní věštec brzy opustili, protože tomuto serióznímu deníku nová podobá básní nevyhovovala a vedení Denního věštce na tyto mladé básníky velice tlačila. A proto tedy Dany Smith sebral všechny kolegy, co psali veršované sloupky, a založili společně Básníře 20. století, tedy nový plátek celý psaný ve verších.

Vůbec první oficiální báseň v Básníři této skupiny byla právě Take it easy od Dany Smitha. Jak si níže můžete všimnout, tak termín "nedělat si těžkou hlavu" je zde použit ve významu "moc nad tím nepřemýšlet, jinak by se člověk musel zbláznit". Báseň totiž popisuje neúnosnou situaci na ministerstvu v oblasti vedení odboru kouzelnických nehod a katastrof, která v roce 1991 utlumila svou činnost kvůli stávce za vyšší platy. Termín "take it easy" je zde použit ve významu, že si Ministerstvo nedělalo těžkou hlavu s nebohými civilisty, kteří neměli podporu ministerstva, když se někde stala kouzelnická nehoda. Posléze se tento termín v přeneseném významu přenesl do názvu básnické skupiny.

Take it easy

Take it easy.

Spravedlnost v ruchu stávky mizí.

Hromy blesky nevidíme,

pomoc vám si ještě možná rozmyslíme.

Take it easy.

Jste snad v krizi?

A co my? Co naše platy?

Nebuď, člověče předpojatý.

Take it easy.

Nebojte, rozruch i bez nás brzy zmizí.

A když ne, tak co se stane?

Nanejvýš někdo v kouzlech utone.

Take it easy.

Dal bych si masové špízy.

Mám však málo peněz na zbyt.

Na prvním místě ne lid, ale mé pohodlí musí být!

Take it easy.

Jsem dobrá duše, srdce ryzí.

Menší ztráty životů beru v poho,

jen když budu mít peněz mnoho.

Předchůdci

Skupina jako taková neměla nějaké přímé předchůdce. V roce 1988 se v plátku Dragon objevila báseň Henryho Billa Poučení. Báseň byla na současné téma a vzbudila tenkrát velký ohlas populace.

Poučení

Nehalme se do roušky nevědomosti!

Krmme se moudrostí do sytosti!

Nezavírejme oči před tím, co se děje.

Nečekejte, až smrt i k dveřím vašim dospěje!

Nebojme se, že zbloudilý smrtijed přijde i k vašemu prahu,

vzchopte se a dodejte si odvahu!

Mluvme o tom, co každému z nás hrozí!

A nespoléhejme, že zachrání nás Bozi.

Henry Bill působil jako korektor v již zmíněném časopise Dragon a denně se setkával s hromadou článků, které musel upravovat. V rozhovoru v Denním věštci, který vznikl až po publikování jeho básně Poučení, říká, proč se rozhodl napsat tuto báseň:

"To sem takhle čet jeden článek jednoho nejmenovanýho kolegy a najednou mě úplně trklo do vočí, jak je to hrozný, že se všichni redaktorský bojej psát vo tom, co se skutečně děje tam venku. Tam mě napadlo napsat básničku. Protože básnička je nevinná, ale kdo fakt chce, tak si z ní může něco i vzít."

Henry Bill zemřel v roce 1989 v úctyhodném věku 91 let. O jeho smrti se zmínili redaktoři v novinách a to nejspíš byl popud pro Danyho Smitha, aby popátral po tom, čím se Henry Bill proslavil. Nejspíš jeho báseň dala vzniknout hlavní myšlence skupiny Take it easy.

Období největšího rozkvětu

V letech 1993-4 byla skupina Take it easy ve své nejlepší kondici. Básníř vycházel tehdy 3x týdně, povětšinou ovšem se zprávami starými jeden až dva dny. Přesto se zařadil hned za Denního věštce do skupiny nejprodávanějších kouzelnických plátků v Nizozemí.

Na redaktory se dalo spolehnout v tom ohledu, že každá událost týkající se veřejnosti se dříve či později v Básníří objevila. Vznikla dokonce i rubrika Básníme na přání, kam lidé psali prosby o zbásnění nějaké události a redaktoři více či méně zasvěceně vyhovovali.

V září roku 1994 byl Básníř zvolen populací za nejoblíbenější plátek roku, čímž posunul Denního věštce v popularizaci na druhé místo. Redakce Denního věštce se k této skutečnosti vyjádřila takto:

"Blahopřejeme časopisu Básníř k úspěchu, který sklidil na soutěži o nejoblíbenější plátek roku. Je myslím ale jasné, že jeho úspěchy pochází ze zkušeností, které jeho redaktoři získali u nás. Plátek Básníř byl totiž původně součástí právě Denního věštce, který se mimochodem stále drží na prvním místě nejprodávanějších novin, a nemalé zásluhy na jejich úspěchu máme tudíž i my."

Jako reakci na tento článek později napsal Dany Smith tolik oblíbenou báseň Věštíte denně.

Věštíte denně?

Věštíte denně?

Věštec už je na scéně.

Míchá runy.

Dejte sem své koruny!

Věštec stoupl v cenně.

Je libo věštění?

Věštec vaše názory pozmění.

Pravdu máme,

žijte s námi v klamech.

Je u vás věštění záležitostí denní?

Zánik

Skupina již od začátku měla problémy s ministerstvem kouzel, kterému se nelíbilo svérázné vyjadřování skupiny. V básnických obratech se totiž dalo vyčíst i to, co se ututlalo v Denním věštci. Skupina neměla podporu z ministerských financí a posléze vydávání Básníře bylo závislé pouze na financích redaktorů. Nejprve se situace řešila tak, že se výtisk Básníře vyšplhal na 15 svrčků, což se pochopitelně odběratelům nelíbilo. Výtisk si začalo kupovat stále méně a méně lidí - raději si přátelé koupili jeden exemplář, který si mezi sebou půjčovali.

Roku 1996 zemřel Dany Smith rukou zbloudilého smrtijeda. Nějakou dobu se Básníře podařilo ještě udržet, ale nakonec tlak z nedostatku financí a tlak ministerstva kouzel způsobil zánik tohoto plátku.

Redakce se chvíli snažila svou činnost držet přispíváním do jiných plátků, mezi nimiž můžeme jmenovat třeba Čaroděj Dobroděj nebo Lektvar doby. Postupně se ovšem jejich tvorba zcela utlumila. Posledním článkem, který vyšel v Lektvaru doby, byla báseň Marca Hannyho Jsme u konce.

Jsme u konce

Jsme u konce.

Teď stahujeme se lehounce

do pozadí ministerské tváře.

Naposledy zdravíme své čtenáře.

Končí se naše působení,

ke konci jsme odsouzení.

Každý z nás rád pro vás čas svůj v redakci trávil.

Sbohem a buďte zdrávi!

Naposledy ještě umění se s pravdou mísí.

Naposledy jeden z nás Take it easy křísí.

Prožili jsme spolu zrady světa mnohé.

Spánembohem!

Mějte nás na paměti, čtenáři umu,

a nepoddávejte se žurnalistickému rozumu.

Na odchod zvoní úmrtní zvonce.

Jsme u konce.