Student: Martin Javor
Kolej:Havraspár
Školní rok: zima 2010

Starověké civilizaceZadané téma: Velevážený pane Javore,
rozhodl jste se absolvovat OVCE z předmětu Starověké civilizace. Základním předpokladem je splnění rozsahu 26 palců. Vaším úkolem bude popsat jednotlivé civilizace, vypsat co o nich víte a navzájem je porovnat. Vypsat rozdíly, které se mezi nimi nacházejí.
Rozsah minimálně 26 palců.

Konzultant: Serge Renine
Posudek: Vynikající práce.
Hodnocení: Vynikající
Hodnocení propugnatio: Vynikající
Hodnocení cogito: Vynikající


Vypracování

Úvod

 

 Moje práce popisuje stručně jednotlivé civilizace z Evropy, Asie a Afriky. Popis zahrnuje stručnou historii a charakteristiku jednotlivých národů. Pod většinou národů, kromě Řecka a Říma, jsou stručně popsány nejdůležitější věci a rozdíly oproti ostatním civilizacím. Všechny civilizace jsou seřazeny abecedně.

 


Babylónie

 

(cca 2000 př.n.l. – cca 1595 př.n.l.)

 

 Babylónie se nachází v Předním východě na území úrodného půlměsíce v jižní Mezopotámii. Svoji samostatnost získala až po rozpadu Akkádské říše.
 Centrem této významné civilizace bylo město Babylón, které leželo na řece Eufrat. Nejznámější panovníkem tohoto státu je určitě Chammurapi, který je znám především díky svému zákoníku, který patří mezi nejstarším na světě a rozhodně mezi nejobsáhlejší. Kolem roku 1595 př.n.l. dobyli Babylónii Chetité a říše začala zanikat.
 V období Středobabylónském měl Babylón největšího rivala v podobě Asyrie, která je již po roce 1128 př.n.l. začala plně pohlcovat. Po dobu 550 let pak byla Babylónie pod nadvládou Asyrie.
Kolem roku 610 př.n.l. se podařilo Babylónii získat samostatnost a to asi na 100 let, kdy Babylónii ovládla vojska Persie.

 

Chammurapi
 Kromě toho, že vydal zákoník, rozdělil říši do samostatných jednotek – krajů. Rovněž rozšířil území říše, avšak po jeho smrti byla některá z dobytých území ztracena.
Chammurapiho zákoník
 Tento zákoník je založen především na principu oko za oko, zub za zub. Obsahuje 282 prohřešků, za které byly udělovány tresty, mimo to rozdělil zákoník lid Babylónie do tří skupin a to:
> awily (nejbohatší vrstva – plnoprávní občané)
> muškény (svobodní lidé, kteří neměli žádná práva a pokud byli poškozeni, platila se finanční náhrada)
> wardy (otroci, nevolníci, kteří patřili svému pánovi, který však za jejich zabití či zmrzačení mohl být potrestán!)

 

Určitě se jedná o významnou říši, která je ovšem velmi průměrná. Dokázala získat svůj vliv, ale jen na nepatrnou dobu. Nevynikala ve vojenství ani v obchodě. Důvodem proto může být to, že tato říše existovala ve stejné době, kdy se zrodili ještě mocnější – Kananejci, Chetité, Minojci a několik dalších. Přesto si dokázal vybudovat Babylón svou pozici a v jejich hlavním městě prý stáli Semiramidiny visuté zahrady.

 


Čína

 

(cca 5000 př.n.l. - dodnes)

 

 Je jednou z mála dodnes dochovaných civilizací. Roku 1027 př.n.l. byla svržena vládnoucí dynastie Šang a nastoupil rod Čou. Vládcové dynastie Čou rozdali šlechtě pozemky výměnou za slib věrnosti a pomoc v případě války. Šlechta díky tomu začala získávat obrovský vliv a vytvářela si vlastní knížectví, která spolu bojovala o nadvládu nad celou říší.
 Okolo roku 480 př.n.l. tvořilu Čínu celkem sedm států, které spolu válčili. V r. 221 př.n.l. ovládl panovník dynastie Čchin celé území a stal se prvním čínským císařem a začal si říkat Čchin Š’chuang-ti.
 Již po jeho smrti se říše zhroutila a během bojů se k moci dostal Liou Pang, který se prohlásil císařem a jeho dynastie (Chan) vládla dalších 400 let.
 Číňané patřili mezi nejvyspělejší a nejrozvinutější říše starověku. Čína je rovněž místem, kde se zrodili takové věci jako kompas, trakař, kormidlo, papír, hedvábí, střelný prach a mnoho dalších vynálezů.

 

Kchung-fu-c‘
 Byl významný čínský myslitel, který významně ovlivnil čínskou kulturu. Založil žádné náboženství, ale vyznával zušlechťování člověka. Učil, že války skončí tehdy, až se naučí lidé správně chovat. Lidé podle něj měli svého pána respektovat, avšak vládcové měli být ke svým lidem spravedlivý.
Čchin Š’chuang-ti
 Byl prvním čínským císařem a podařilo se mu sjednotit celou čínskou říši. Nechal postavit tzv. Velkou čínskou zeď, která se skládala z několika již existujících úseků, které nechal spojit a rozšířit. Šlechtickým rodům omezil jejich moc a jejich armádám dal roztavit zbraně. Zasadil se o sjednocení měn a zavedl jednotnou soustavu měr a vah. Rovněž zavedl jednotné písmo. Byl to moudrý, ale velmi krutý vládce, který nechal spálit všechny knihy, které odporovali jeho idey. Když zemřel, byl pohřben do obrovské hrobky, kterou střeží 7500 terakotových bojovníků (sochy ze zvláštního druhu keramiky)

 

Naproti ostatním civilizacím byla Čína téměř odříznutá a je to jediná civilizace, která ve své vlastní podobě vydržela od samého začátku lidských civilizací do dnešních dnů. Byla to jedna z nejrozvinutějších civilizací, která v mnohém překonala samotný středověk v Evropě již kolem počátku našeho letopočtu.

 


Egypt

 

(cca 5000 př.n.l. – 30 př.n.l.)

 

 Jedna z vůbec nejstarších civilizací založených na úzkém pásu okolo Nilu. Práce na polích zde probíhala jen od podzimu do jara, neboť v létě zde bylo období záplav a pole byla pod vodou.
Již okolo roku 3100 př.n.l. sjednotil král Meni Horní a Dolní Egypt a tak vznikla již první opravdová říše na tomto území. Území vydrželo sjednocené téměř 900 let.
 Nejvýznamnějšími panovníky té doby byli Cheops, který nechal postavit největší pyramidy v Egyptě, Thutmós II., který vedl 17 válečných tažení během, kterých dosáhla říše největšího rozmachu a Ramess II., který po dlouhých bojích uzavřel mír s jeho nejhoršími nepřáteli – Chetity.
 Obrovskou výhodou Egypta byla rozsáhlá síť kanálů, která umožňovala snadný přístup na lodích. Egyptská říše rovněž ležela na území, kde byla bohatá naleziště zlata, což umožnilo rychlejší rozvoj samotné říše.
 Egypťané měli velké množství bohů mezi ty nejvýznamnější patří určitě ťané měli velké množství bohů mezi ty nejvýznamnější patří určitě Amón (král bohů), Anup (bůh pohřebišť), 0siris (vládce mrtvých) nebo třeba Re (bůh Slunce).
 Egypťané využívali postupně tří typů písem. Nejdříve používali hieroglyfy, ktere byli později zjednodušeny na hieratické (pro účely knězů) a později dalším zjednodušením i démotické (pro potřeby lidu).
 Posledním panovníkem, který udržel moc a vliv Egypta byl Ramesse III., po jehož smrti začala říše upadat. Postupně byl Egypt obsazován Asyřany, Núbijci a nakonec i Peršany. Až roku 332 př.n.l. ovládl zemi Alexandr (Veliký) Makedonský, a po jeho smrti se k moci dostal rod Ptolemaiovců, který Egyptu vládl skoro 300 let, poté jej ovládli Římané a připojili jej k Římské říši.

 

Je jedna z nejpůvodnějších civilizací a dlouhou dobu patřila mezi nejsilnější. Za vlády velkých faraonů tak vznikali monumentální stavby včetně všem známým pyramid v Gíze nebo Sfingy. Egypťané byli velmi dobrí stavitelé, zemědělci a vědci. Díky procesům mumifikace pochopilo základní fungování lidského těla a stali se i velmi dobrými doktory. Zprvu patřili mezi obávané válečníky, jenže objev železa a jeho nedostatek v Egyptě zapříčinil jejich konec. 

 


Etruskové

 

(cca 800 př.n.l. – 90 př.n.l.)

 

 Jedna z nejvýznačnějších civilizací dnešní Itálie. Jsou to původní obyvatelé tzv. italské boty a jejich říše se nacházela především v oblastní dnešního Toskánska a Říma. Do dnešních dnů však není určen jejich původ. Jistě to byli, ale schopní obchodníci a řemeslníci. Bohužel je později zastínil Řím a Římané, kteří měli bojovnější povahu.
 Etruská města měla statut městských států, které se sdružovali do konfederací nebo lig, tyto útvary si pak volili vládce na dobu 1 roku.
 Během 7. století př.n.l. začali Etruskové dobývat severní Itálii, kde se střetli s řeckými osadami. S pomocí Kartága bojovali proti řeckým osadám, ale jejich porážka v námořní bitvě u Kymy zpečetila jejich osud a etruská říše se začala rozpadat. Postupně je začali odtlačovat Řekové a později i Galové. Ve 4. Století př.n.l. pak začali jejich města upadat a postupně splynuli s Římem. V roce 79 př.n.l. pak kapitulovalo poslední svobodné etruské město a etruská civilizace zmizela.

 

 Etruskové byli výborní obchodníci a řemeslníci, bohužel to nebyli dobří válečníci a jejich „kmenové“ uspořádání jejich vývoji taky nepřálo. Kdyby byli schopní se přizpůsobit novým nepřátelům, mohli bychom dnes místo Římská říše – Etruská říše.
 Etruskové brzy splynuli s Římem a je škoda, že se o této významné obchodnické civilizace dozvídáme jen útržkovitě. Jejich zkáza byla zapříčiněna nedokonalou hrdostí a malou průbojností, i když někteří z římských boháčů byli potomci významných etruských rodů.

 


Foiničané

 

(cca 1200 př.n.l. – 146 př.n.l.)

 

 Tato civilizace je následovníkem Kananejců a obě tyto civilizace si jsou velmi podobné. Byli zdatnými obchodníky a svůj vliv získávali víc vojensky právě svými obchodními dovednostmi. Jejich původní říše se sice nacházela v oblasti Kanaánu, ale díky svým dovednostem prakticky ovládli celý obchod ve středomoří. Z jejich civilizace vychází národ města Kartága.
 Féničané netvořili celistvou říši, ale volné sdružení městských států, které vládly svému okolí. Mezi nejdůležitější fénická města patřil Byblos, Sidón, Tyros a později i již zmíněné Kartágo. Stejně jako byli dobří v obchodování, byli to i úžasní mořeplavci. Některé obchodní lodě se plavili až ke břehům Anglie a jiné obeplouvali celou Afriku. Získali obrovský vliv a bohatství, které využili k vybudování mohutných hradeb kolem každého ze svých měst.
 Féničané obchodovali z mědí, slonovinou, zlatem i stříbrem, cedrem či drahými sukny, ale jejich největším artiklem bylo purpurové barvivo, které získávali z mořských škeblí.
 Kromě obchodování se věnovali kulturním činnostem nebo řemeslné výrobě. Vynalezli vlastní abecedu o 22 znacích, ze které se vyvinula abeceda dnešní.
 Foiničané ztratili část své samostatnosti po obsazení Asyřany, a později i Babylónie a Persie. Fénické osady v Kanaánu ztratili svou svobodu až po tom, co jejich zem dobyl Alexandr Makedonský. Nejdéle si svou samostatnost udrželo Kartágo a to až do doby, kdy jej zničili Římané.

 

 Féničané jsou určitými nástupci Kananejců, kteří se stejně jako oni vyznali především v obchodování. Síla, moc a vliv Féničanů byl na svou dobu obdivuhodný. Jejich vliv vycházel především z kolonií a obchodních středisek nejen ve středomoří. Vojáci sloužili jenom na ochranu městských států a obchodních lodí. Féničané nevedli nikdy žádnou dobyvačnou válku a většinu sporů řešili jinými způsoby.

 


Hebrejci

 

(cca 1250 př.n.l. – 587 př.n.l.)

 

 Hebrejci byl vůbec první národ, který uctíval pouze jediného boha – Hospodina. Z bible se lze dočíst, že Hebrejci byli otroky Egypťanů a až díky Mojžíšovi, se jim podařilo uprchnout. Hebrejci obývali území dnešní Izraele a Kanaánu, kde se střetávali s místními kmeny.
 Hebrejci museli svou zemi bránit i proti Pelištejncům, v tomto boji si prý Hebrejci zvolili za svého vůdce Saula, jenže největším hrdinou se stal pasáček ovcí – David. Podle bible David zabil pelištejnského obra Goliáše kamenem vystřeleným z praku. Po Saulově smrti se králem Izraele stal právě David. Ještě známější než David, byl jeho syn Šalamoun, který se postaral o politický, hospodářský i vojenský rozvoj Izraele. Díky nashromážděnému bohatství dokázal vybudovat velký chrám zasvěcený Hospodinovi.
 Po Šalamounově smrti se země rozdělila na dvě části – na severní Izrael a na jižní Judsko. Nejdříve zanikla Izrael a to roku 722 př.n.l., kdy jej obsadili Asyřané, a později i Judsko, které r. 587 př.n.l. obsadili Babylóňané.

 

 Na tomto národu je odlišná pouze jedna věc a to víra v jednoho boha, jinak se jedná o průměrnou civilizaci, která nebyla nijak dobrá v boji ani v obchodu. Existence jejich říše také není nijak dlouhá, přesto právě tento národ ovlivní dění v celé Evropě.

 


Chetité

 

(cca 2000 př.n.l. – cca 1200 př.n.l.)

 

 Chetité působily v dnešní Malé Asii, kde postavili svoje hlavní město Chattušaš. Chetité byli především válečníci a v bitvách používali válečné vozy, čímž získali obrovskou výhodu oproti např. Egypťanům. Kromě válečných vozů měli ještě jednu obrovskou výhodou, a to že používali železné zbraně, které byli odolnější a účinnější než zbraně bronzové, se kterými bojovali jejich nepřátelé.
 Chetité měli za celou svoji historii jen pár významných panovníků, tím nejvýznamnějším byl Šuppiluliumaš, který dobyl Sýrii a následně obsadil zemi Mitanni. Chetité měli jen jednoho opravdového nepřítele a to Egypt. Několik století byli zapřísáhlími nepřátele, až nakonec spolu uzavřeli mír.
 Říše Chetitů byla někdy kolem r. 1200 př.n.l. napadána tzv. mořskými národy, které říši zničili. Někteří Chetité se dokázali skrýt v Sýrii, ale říše se rozpadla.

 

Chetité patří mezi nejlepší bojovníky starověku, přestože do války šli poměrně nalehko, vydrželi jejich bojovníci na bojišti nejdéle. Jejich síla spočívala především v jejich válečných vozech a lučištnících, kteří byli nejlepší v celém známém světě. Právě kvůli své bojové náladě nejspíš nevznikla nějak kulturně vyspělá říše a jednalo se spíše o vzbouřence, kteří rozvraceli okolní říše.

 


Indie

 

(cca 1500 př.n.l.  – 535 n.l.)

 

 Indie je kolébkou dvou světových náboženství a to hinduismu a buddhismu. Indie vznikla po příchodu kmene Árijů ze severu. Lidé se zde dělili do tříd, podle toho jak pracovali a jejich potomci vždy náleželi do stejné třídy jako jejich rodičové.
 Buddhismus vznikl díky šlechtici Gautamu Siddhártovi, které se rozhodl uniknout před utrpením a žít v míru, proto odešel ze svého paláce a jako poutník se stal svatým mužem.
 Před rokem 321 př.n.l. byla Indie rozdělena na několik menších státečků a až v onom roce byla spojena díky válečníkovi Čandragupto Maurja a tak vznikla Maurijská říše, která největšího rozmachu dosáhla za vlády jeho vnuka Ašóky, který se stal prvním buddhistickým císařem. Po jeho smrti se však říše postupně rozpadala. Na zhruba 200 let se jí poté podařilo spojit rodu Guptů, ale poté znova začala zanikat.

 

 Indie jakožto druhá nejvýznamnější říše v Asii vznikla později než mocnější a vlivnější Čína, která v podstatě zastínila všechny ostatní asijské kultury. Z Indie pochází mnohé předměty, které až dnes bereme za samozřejmost. Právě v Indii se zrodili arabské číslice, splachovácí záchody nebo třeba kanalizace. Indie byla kulturně vyspělá, ale vojensky se nedokázala příliš prosadit a obchod také nebyl nijak významný.

 


Kananejci

 

(cca 1600 př.n.l. – 1200 př.n.l.)

 

 Kananejci netvořili nijak rozsáhlou říši, spíše šlo o několik městských států, které brzy získali obrovské bohatství. Jejich města se nacházela na východním pobřeží středomoří u ostrova Kypr. Jejich nejvýznamnějšími městy byli Byblos, Ebla a Ugarit.
 Kananejci velmi rychle zbohatli z prodeje cedrů, kterých se nacházelo velké množství na severu země. Cedrové dřevo od nich nakupovali nejen Egypťané, ale i Chetité a další národy.
 Bohužel již kolem roku 1550 př.n.l. ovládl Kanaán Egypt. Nikdy jej však nezničili, ale využíval jako součást svojí říše.
 Kananejští kupci cestovali za obchodem do celého východního středomoří. Obchodovali se slonovinou, bronzem, zlatem, cedrem, otroky, látkami a vínem.
 Kananejci byli první, kdo místo obrázkových písmen používal abecedu, čítající dvacet sedm znaků. Toto písmo bylo mnohem snazší než egyptské hieroglyfy nebo sumerské klínové písmo.
 Kananejská civilizace však utrpěla těžké ztráty, když jejich přístavní města Byblos a Ugarit vyplenili tzv. mořské národy. Zatím co, Kananejci si dokázali udržet severní část území, mořské národy obsadili jižní Kanaán.

 

 Kananejci patřili ve své době mezi obchodnickou elitu, neboť ovládali obchod ve většině středomoří, což bylo na svou dobu zcela nevídané. Cedr pro ně představoval obživu, nejdříve na výrobu kvalitních pevných lodí a později i na prodej. Kananejci byli podnikavým národem, který nevedl války. Pro ostatní říše bylo snadné je zničit, ale vždy využívali jejich talent k obchodu a i po obsazení jim udělovali různá privilegia a svobody.

 


Keltové

 

(cca 800 př.n.l. – 50 n.l.)

 

 Existence tohoto pro nás významného kmene je doložena od 8 století př.n.l. a to především v dnešním Rakousku a severovýchodní Francii. Keltská kultura zahrnuje množství kmenů, které měli podobný jazyk i způsob života. Jejich kmeny se rozšířili po celé Evropě a některé kmeny pronikli i do dnešního Turecka.
 Keltové byli převážně zemědělci a řemeslníci. Jejich řemeslníci dokázali zpracovávat kovy lépe než všichni ostatní a jejich železné zbraně byli velmi ceněné. Často vytvářeli zlaté, stříbrné nebo bronzové šperky, amulety nebo jiné ozdobné předměty.
 Přestože to byli zemědělci a řemeslníci byli to i zdatní bojovníci. Jednotlivé kmeny mezi sebou často válčily a budovali na kopcích tzv. oppida, což bylo rozsáhlé hradiště, kde se mohli ukrývat ženy, děti i zvířata před nepřátelskými útoky.
 Zánik jejich kultury byl podmíněn římskými dobyvačnými útoky, kterým Keltové nedokázali čelit. Již roku 48 n.l. začali Římané pronikat do Velké Británie – posledního místa, kde žili svobodní Keltové. Jejich kultura zůstala ještě v Irsku a odlehlých koutech Skotska a Walesu, kde byla velmi izolována.

 

 Keltská civilizace byla velmi průbojná, což se hodilo a došlo tak k rychlému rozšíření po celé Evropě. Pokud by se dokázali sjednotit a vytvořit systém podobný římskému určitě by jednalo největší velmoc na území Evropy, bohužel jejich sváry je rozdělovali a postupně je dobývali Římané, a to i přesto, že to byli výborní válečníci. S Keltských kmenů se postupně začali oddělovat další významné národy, např. Vikingové nebo Germáni.

 


Mezopotámie

 

(cca 5000 př.n.l. – cca 2000 př.n.l.)

 

 Na území Mezopotámie (oblast mezi řekami Eufrat a Tigris) se nacházelo několik významných městských států a to především Ur, Urur, Lagaš a Eridu. Ty také tvořili později jádro Sumerské říše.
 V Sumeru se nacházelo množství vodních kanálů, kterými zavlažovali své pole. Brzy vypěstovali více, než bylo potřeba a začali prodávat potraviny do jiných měst a lidé se mohli začít věnovat jiným oborům, především řemeslům. Rovněž se začali věnovat obchodu, a protože v celé Mezopotámii byl nedostatek kamenů, kovů a drahých dřev, které museli obchodníci nakupovat.
 Sumerští řemeslníci patřili ve své době mezi špičku a jejich výrobky z kovů byli žádané i za hranicemi její říše. Pro rychlejší přepravu zboží se v Sumeru vyvinulo kolo a později i válečné vozy.
Sumerské stavby byli zprvu z rákosí, až později se naučili vyrábět a stavět z nepálených cihel.
 Sumerové byli první, kdo používali písmo pro zaznamenání stavu sýpek, zaznamenání daní a později i pro literární účely. Nejdříve psali tzv. piktogramy, které se časem zjednodušovaly, až vzniklo klínové písmo.
 Sumerská města byla pod vládu vlastní šlechty, kteří si během války volili vůdce, kterým ji vládl do konce války. Jenže války začali být častější a delší a vůdcové vládli většinou až do konce života, a proto se zrodili první králové, kteří předávali vládu svým potomkům.
 Prvním, kdo vytvořil první ucelenou říši, byl Sargon I. Akkadský, který sjednotil celou Mezopotámii, tato říše pak trvala více než 200 let až ji nakonec zničil kmen Gutejců.

 

 Další z těch úplně prvních říší. Tato říše byla založena na jednotlivých městských státech, přesto se povedlo všechny tyto města spojit do úplně první říše na světě. Různé říše zde vznikali i po Sumeru a Akkadu, ale tyto dvě byli první. Na svou dobu byla v Mezopotámii obrovská města, kterým se žádná jiná rovnat nemohla, snad kromě Jericha. Obchodníci a řemeslníci z mezopotamských měst byli zruční a žádaní daleko za hranicemi. Díky nim se rozvíjeli i ostatní říše.

 


Minojská civilizace

 

(cca 2500 př.n.l. – cca 1450 př.n.l.)

 

 Mínojská kultura se rozvíjela na ostrově Kréta a byla první velkou evropskou civilizací. Název Minojské kultury se odvozuje od krále Mínóa, který ostrovu vládl. V každém větším městě byl zbudován palác, ten nejrozsáhlejší byl Knósský palác na severu Kréty a měl přes tisíc místností, několik desítek kilometrů chodeb a množství schodišť a dvorů.
 Část úrody, kterou vypěstovali zemědělci, byl odevzdán do palácových sýpek, odkud byl přerozdělen úředníkům, palácovým řemeslníkům a zbytek se prodával do ciziny.
 Jednotlivé sály paláce, ale i vnitřky domů byli bohatě zdobeny pestrými malbami.
 Mínojci byli velmi zkušení mořeplavci a jejich lodě křižovali východní Středomoří. Za svoje přebytečné obilí a množství hrnčířských výrobků nakupovali zlato, stříbro, plátna, drahokamy nebo slonovinu. Díky této výměně velmi rychle zbohatli.
 Záhuba Minojské kultury byla nejspíše způsobená výbuchem nedaleké sopky, což poničilo množství budov včetně paláců a zabili množství lidí. V téže době začali Krétu dobývat i Mykéňané.

 

 Jednalo se první velkou evropskou civilizaci, ve které žili zruční řemeslníci a schopní obchodníci. Minojská civilizace mohla mít velkou budoucnost, díky svým lodím by ji nikdo neporazil, jenže vlivem přírodní katastrofy byla země oslabena a podlehla útokům Mykéňanů.

 


Mykénská civilizace

 

(cca 1600 př.n.l. – cca 1200 př.n.l.)

 

 Okolo 16. století př.n.l. byla oblast Řecka obydlena tzv. Mykéňany, kteří dostali svůj název podle největšího města – Mykén. Mykénští panovníci si díky obrovskému bohatství mohli dovolit rozsáhlé paláce s množstvím pokojů. Paláce pak obsahovali i kanceláře, dílny nebo sklady.
 Mykénští panovníci byli zprvu pohřbíváni do hlubokých jam, které dnes nazýváme šachtové hroby. Takováto šachta měla hloubku i více než 12 metrů. Hrobky panovníků byly naplněny zlatými, stříbrnými i bronzovými ozdobami, meči, poháry, sekerami, dýkami a jinými poklady. Později však pohřbívali Mykéňané svoje mrtvé do tzv. Tholů, což byli zděné kopulovité hrobky, které byly zasypány množstvím hlíny.
 Mykéňané patřili mezi vojenské velmoci, neboť všichni se cvičili vojenskému umění. Měli velmi zručné kovotepce, kteří vyráběli pro vojáky kvalitní bronzové meče. V těchto dobách bylo zvykem, že král vedl své vojsko do bitvy a bojovali v první linii.
 Mykénská vojska se osvědčila nejdříve při dobývání Kréty, kde obsadili palác v Knóssu a stali se nejvýznamnější obchodní velmocí ve východním středomoří. Po druhé se Mykénská vojska prosadila při dobývání Tróje, kde po deseti letech bojů zvítězili pomocí lsti.
 Už kolem roku 1250 př.n.l. měli Mykéňané problém s úrodou a postupem času se začala města vylidňovat. Někteří původní obyvatelé se pak rozhodli odcestovat pryč z Řecka a tím zanikla významná civilizace.

 

 Stejně jako Minojcům, ani Mykéňanům nebylo dáno, aby mohli založit nějakou rozsáhlejší říši. Jejich vojenská síla byla nepřekonatelná, mnoho Mykénských mužů bojovalo v armádě a jen málokdo se věnoval zemědělství. To může být také důvod proč slibný začátek Mykéňanů, nakonec zmařil dlouhý a tvrdý hladomor.

 


Řecko

 

(cca 1100 př.n.l. – 146 př.n.l.)

 

 Na území dnešního Řecka bylo několik významných městských států, které spolu bojovali. V Řecku bojovali tzv. hoplité, což byli vojáci s kruhovým štítem, dlouhým kopím a krátkým mečem. Hoplité se sdružovali do oddílů a těmto oddílům se poté říkalo falanga.
 Nejlepšími válečníky v celém Řecku byli Sparťané, protože jejich děti se již od malička učili vojenskému umění a dokonce i jejich ženy museli cvičit a držet si dobrou kondici, protože pak mohla přivést na svět zdravé a silné dítě. Děti byly matkám odebírány ve věku 3 až 5 let, aby se začali věnovat vojenství.
Později začali Řecko ohrožovat Peršané, kterým se kolem roku 490 př.n.l. zdárně bránili a nakonec je porazili v bitvě u Marathónu. Po deseti letech chtěla Persie odplatu a znova zaútočili – podařilo se jim vypálit Athény. Po dlouhých bitvách, které se většinou vedly na moři, však dokázali Řekové zvítězit.
 Po válce s Persií se Řecké městské státy spojili a vytvořili společné vojsko a loďstvo, v čele stanuli Athény, kde se díky tomu začalo shromažďovat velké bohatství. Z narůstající moci Athén měli strach ostatní městské státy, což nakonec vedlo k tzv. Peloponéské válce, kde se jednotlivé městské státy přidávali buď na stranu Athén, nebo Sparty.
 Mezí tím co se odehrávala Peloponéská válka, objevil se v severním Řecku – Makedonii, výborný vojevůdce a král Filip II., který začal jednotlivé městské státy dobývat a již r. 338 vládl celému Řecku. O dva roky později byl zavražděn a na jeho místo nastoupil dvacetiletý Alexandr.
 Alexandr II. Makedonský byl vynikajícím vojevůdcem, který se svým vojskem urazil více než 32 tisíc kilometrů. Podařilo se mu vytvořit obrovskou říši, která se skládala z Řecka, Malé Asie, Egypta, Mezopotámie, Persie a severozápadní části Indie. Zemřel ve svých 33 letech a po jeho smrti si celu říši rozdělili tři vojevůdci – Antigonos získal Řecko a Makedonii, Ptolemaios získal Egypt a Seleukos získal ten zbytek (Persie, Mezopotámie, Malá Asie). Všechny tři říše nakonec dobyli Římané a Řecko bylo obsazeno již roku 146 př.n.l.
 Řekové velmi často válčili, což naplňovalo většinu jejich času, přesto dokázali vytvořit na svou dobu unikátní systém vedení města, věnovali se astronomie, filozofii, matematice, fyzice a dalším vědním oborům. Jejich oblíbenou zábavou byli rovněž o olympijské hry, které se konali jako součást oslav boha Dia. Řekové hráli rovněž divadlo a jejich hry mohli trvat i několik dní.

 


Řím

 

(753 př.n.l. – 395 n.l.)

 

 Podle legendy založili město Řím dva bratři – Romulus a Remus, jenže pak vznikl spor o to, jak se město bude jmenovat. V zápalu nenávisti zabil Romulus Rema a pojmenoval město po sobě – Roma.
 I přesto, že je pro Řím typická republika, vládli zde až do roku 509 př.n.l. králové. Po vyhnání posledního římského krále se dostal k moci senát, za jehož vlády dobyl Řím postupně celou Itálii. Jak se moc Říma zvětšovala, začali se Římané dostávat do střetu s Kartágem a začal boj o ovládnutí obchodu ve středomoří. Po tzv. Punských válkách, které skončili r. 146 př.n.l. zničením Kartága, se Řím stal vládcem celého středomoří.
 Římská republika získávala nová území a to nejen válkami, ale i politickými kroky, díky obrovskému rozmachu se začali přít někteří senátoři o nadvládu nad Římem až roku 49 př.n.l. vstoupil do Říma se svými legiemi Gaius Julius Caesar a převzal moc. Z obavy, že by se mohl prohlásit králem, byl zavražděn nejspíš i svým nevlastním synem.
 Po smrti Caesara začal boj o moc nanovo, až Caesarův adoptivní syn Oktavián získal kontrolu nad Římem, přijal nové jméno Augustus a stal se římským císařem. Největší území mělo římské císařství za dob vlády císaře Trajána a říše sahala od Velké Británie, přes celou západní Evropu až k Egyptu, Malé Asii a Mezopotámii.
 Římané byli zkušení a velmi dobří válečníci, kteří dokázali dobývat i ty nejlépe opevněná města a hradiště. Ve vojsku Římanů nebojovali jen římští vojáci, ale i vojáci z jiných končin jako například vynikající lučištníci z Blízkého východu, odolní Galové nebo tzv. Sarmatští rytíři. Jelikož se římská vojska potřebovala rychle přesouvat, byla vystavěna rozsáhlá síť silnic, po kterých dokázali vojáci urazit za jediný den až 50 kilometrů. Vždy, když se měli někde utábořit, rozbili tábor a důkladně jej opevnili. Na místech, kde bylo potřeba stálých vojsk, zakládali kamenné tvrze.
 Římané zachovávali dobytým územím jejich zvyky a mnohdy i náboženství a to výměnou za absolutní věrnost. Přestože jim nechávali tuto svobodu, ovlivnili dobyté území vlastní kulturou.
 Vysloužilí vojáci získávali na nově dobytém území vlastní půdu a nedaleko stálých kamenných tvrzí vznikaly malé osady. Výstavba města byla velmi přísně hlídána a obsahovala zákresy jednotlivých budov. Města měla kromě obytných domů i chrámy, lázně, obchody, restaurace a mnohdy kvalitní systém kanalizací. Do míst, kde byl nedostatek vody, se voda dováděla pomocí viaduktů.
 Bohatší Římané, kteří měli hodně volného času, se bavili na gladiátorských zápasech, vozatajských závodech, v divadlech nebo v lázních a parcích, kde hráli různé společenské hry.
 Již kolem roku 200 n.l. začala moc a vliv Říma pozvolna upadat až se Římská říše rozdělila na dvě části. Ty byli později znova sjednoceny císařem Konstantinem, ale poté se r. 395 n.l. znova rozpadla a to již natrvalo. Zatímco západořímská říše se rozpadla již r. 476 n.l. východořímská říše vydržela až do 1453 n.l.