Návrh nových osnov pro závěrečný ročník výcviku bystrozorů

7. ročník

Úvod

 Zadání mých Ohavně vyčerpávajících celokouzelných examenů se může zdát na první pohled vcelku banální – „Návrh nových osnov pro závěrečný ročník výcviku bystrozorů“ – vždyť co může být lehčího, než zapřemýšlení nad tím, jak by měla vypadat výuka bystrozorských učňů v posledním ročníku, z čeho by měli skládat závěrečné zkoušky a co vlastně musí splňovat student, který opouští svou bystrozorskou alma mater? Pocit, že odpověď bude jednoduchá, je mylný. Veškeré představy a plány totiž hatí moment, kdy vstoupíte na půdu samotné britské Bystrozorské akademie – svého času jedné ze dvou evropských akademií pro bystrozory. Britská Bystrozorská akademie je výchozí pro celý následující text, a to z jednoho prostého důvodu: v celé Británii je jediným institutem, který připravuje studenty pro povolání bystrozora.

Ve své práci bych ráda se ráda věnovala těmto tématům:

1. Jak v současné době vypadají studijní podmínky a možnosti stáží studentů posledního ročníku?
2. Jaká je má ideální představa výše zmíněných kritérií?
3. Co je možno udělat pro to, aby byla v co největší možné míře tato ideální představa naplněna? A je vůbec reálná?

Přestože jediným tématem, který zde má zaznít, je návrh nových osnov, domnívám se, že zodpovězení všech tří bodů je důležité, protože jsou navzájem provázané, a věnovat se jen jednomu z nich, to by znamenalo představit zde obraz bez rámu, rám bez obrazu či holé plátno.

Bystrozorská akademie

Ač snílek s hlavou v oblacích, optimista a v lecčems utopista, bylo mi od začátku jasné, že růžové představy o třídách plných skvělých, inteligentních a talentovaných studentů, kteří budou mít dokonalé podmínky ke studiu, mohu nechat volně plynout kolem své hlavy a vlastně – nejlépe tyto představy úplně zapomenout. Díky zvědavosti a vlezlosti sobě vlastní již několik let vím, kudy se „úřad“ bystrozora ubírá, jak smutné jsou pracovní podmínky strážců naší bezpečnosti a jaké nedostačující podpory ze strany Ministerstva se bystrozorům dostává. Toto však není obsahem mé práce (i když vše se vším nepochybně souvisí). Tím naopak má být vklad, který si budoucí bystrozor do svého zaměstnání nese a které mu nemalou měrou mají pomoci přežít nejen to, co jej čeká venku, ale i to, co na něj zaútočí zevnitř. Obsahem mé práce je tedy primárně „průběh studia“. Nevím, kde lépe bych ho mohla prozkoumat, než na samotném "místě činu".

Protože systém výuky a závěrečných zkoušek Akademie není nikde důkladně popsán, musela jsem zažádat kolejní ředitelku, posléze vedení Bradavic a zároveň vedení Akademie, aby mi povolili strávit tři dny přímo na půdě Bystrozorské akademie. Díky vstřícnosti všech "zúčastněných" jsem povolení získala a v posledním předvánočním víkendu odcestovala nejprve bradavickým expresem do Londýna, kde jsem navštívila vedoucího Ústředí bystrozorů a po rozmluvě s ním se letaxem přemístila na Akademii. Můj plán byl jasný: zmapovat prostory, učebny, podmínky, rozmlouvat se studenty, učiteli a nakonec vytvořit stručný - ale přesný - nástin fungování Akademie, který bych mohla porovnat s mou vlastní představou.

Bystrozorská akademie – zprava doleva, zleva doprava

Studentů, kteří mají to štěstí, že jsou přijati na Akademii, není mnoho, v posledních letech bývá dokonce pravidlem, že jich není více než deset. V roce 2003 dokonce nebyl přijat žádný. Ti, kteří však projdou nelehkými zkouškami a pohovorem, minimálně další čtyři roky věnují bezvýhradně studiu.

Škola poskytuje – stejně jako Bradavice – bezplatné ubytování a stravu. Studenti bydlí po celé studium v jednom z pokojů, které jsou rozesety po celém komplexu mezi jednotlivými učebnami a síněmi.

Po tři roky šest dní v týdnu kolem sedmé ráno studenti snídají a následně absolvují několika hodinovou teoretickou výuku napříč všemi obory – od lékouzelnických disciplín, přes úřednické, bojové, obranné, maskování, patří zde i důkladné studium kouzelnické a mudlovské fauny a flóry, rovněž mudlů, jazyky, historie a geografie,... – nehledě na nepřeberné množství dobrovolných disciplín. Řídíme se heslem: "čím více bystrozor zná, tím lépe se mu vyhodnocuje situace". Večerní hodiny pak student-bystrozor tráví praktickým nácvikem na jednom ze čtyř cvičišť. Neděli mají studenti volnou – pokud si zažádají, mohou opustit na tento den budovu, většina starších studentů toho však nevyužívá, jdou vděční za každou volnou chvíli ke studiu. Vánoce, Velikonoce a prázdniny neexistují.

Během prvních tří let musí studenti zvládnout probrat vše, z čeho budou závěrečné zkoušky. Z jednotlivých oborů v průběhu studia neskládají žádné povinné zkoušky, znalosti musí prokazovat průběžně - bez nich by studium nezvládli a dříve či později by jej ukončili. Několikrát absolvují jednodenní exkurze v Azkabanu, na Ministerstvu, U Svatého Munga či v institutu pro výzkum kouzelnické fauny a flóry.

Čtvrtý ročník je ve znamení intenzivních příprav na zkoušky a samotný výkon povolání. Studenti mají rok na to, aby si zopakovali veškeré učivo (děje se tak v podobném denním harmonogramu jako v předchozích letech), měli by také absolvovat v první části roku souvislou tříměsíční stáž na ministerstvu či v zahraničí. První týden v lednu po konci školního roku (školní rok trvá od ledna do konce prosince) pak jsou závěrečné zkoušky - jeden den simulace zásahu v terénu, kterou musí student zvládnout, druhý den teoretické zkoušky.

Vlastní návrh osnov

Ve své koncepci vycházím z faktu, že studenti mohou/musí být celoročně přítomni v prostorách školy. Právě toto dle mého nahrává možnosti využít čas ke studiu mnohem efektivněji. Jestli je něco, s čím se zásadně neztotožňuji, pak je to spořádaná a přesně naplánovaná výuka. Z toho, co jsem od studentů v závěrečném ročníku vyposlechla, vždy přesně ví, kdy budou mít praktický výcvik, přesně mají vymezeno, kdy mohou pobývat v té které učebně či kterou zkoušku budou skládat první a kterou jako poslední.

Povolání bystrozora je extrémně náročné – nejen po stránce fyzické a psychické, ale je náročné i svou nepředvídatelností. Bystrozorové jsou dnes a denně vystavováni nečekanému, poznávají dosud nepoznané, musí často řešit, o čem se jim ani ve snu nesnilo. Všechny tyto situace jsou nadmíru nebezpečné a často neohrožují na životě jen bystrozora a jeho tým, ale i široké okolí. Jak na takovéto situace bude připraven student, který ví, že v sedm jde na snídani a v půl osmé skládá zkoušku z elementální magie, při které bude muset čelit ohnivci, o čemž ví už celý týden? Jak bude schopný student, který celé čtyři roky v šest ráno vstával, dopoledne trávil v učebnách, odpoledne na cvičištích a v jedenáct večer zalehnul? Myslím, že se nemýlím, když řeknu, že takový student bude neschopný a nepřipraven, dokud nenasbírá zkušenosti v terénu, ale to jen pokud bude mít štěstí a do té doby jej nezabijí. Čtvrtý ročník by dle mého soudu měl být extrémně náročný, nepředvídatelný a k smrti vyčerpávající. Učebny by měly být otevřeny celý den, měly by v nich být všechny potřebné pomůcky, prameny ke studiu a jak to jen čas dovolí i odborník a praktik, který by byl studentovi k ruce – což vzhledem k tomu, že studentů ve čtvrtém ročníku je každý rok maximálně šest, nemůže být problém – zvlášť při počtu třiceti odborníků, které Akademie zaměstnává. Stejně tak by neustále měla být otevřená cvičiště – za každého počasí, v každou denní hodinu. Na těchto cvičištích by ideálně měly být připravovány pasti, nástrahy, nečekaní protivníci, o nichž student, který vchází, nemá dopředu potuchy. I když je možnost cvičiště navštívit volná, neznamená to, že nemá žádná pravidla – tím hlavním je minimální doba zde strávená, kterou musí student splnit a kterou zaznamenávají skřítci mající zrovna u cvičiště službu, s tím naprosto souhlasím. Co však pokládám za nejdůležitější, je praktický výcvik – a nemyslím tím situaci, kdy vchází student na cvičiště, kde na něj čeká horský troll, kterého před zraky všech ráno přivezli. Praktickým výcvikem myslím moment, kdy v noci studenta přepadnou v jeho vlastní komnatě černokněžníci (maskovaní bystrozoři z Ústředí, se kterým by měla být svázanější spolupráce), moment, kdy musí student po náročném nočním cvičení opustit urychleně svou snídani, zapomenout na teplé lůžko a jít pomoci uklidnit vydrážděného a běsnícího ohnivého elementála v lesíku za vesnicí, nebo třeba zabezpečit učebnu, do které se dostala ohnivá koule a smetla několik stovek různých lektvarů a dryáků. Domnívám se tedy, že student musí být neustále podrobován větším i menším zkouškám, vystavován nečekaným situacím a zkoušen i z toho, s čím se nikdy nesetkal. Jen tak totiž získá dobrou průpravu a šanci přežít.

Co se týká studia teoretického, naprosto souhlasím s tím, že by látka měla být probraná během prvních třech ročníků, ale proč se celý čtvrtý ročník soustředit na to, aby student spořádaně a disciplinovaně všechna témata ke zkouškám během roku zopakoval? Budoucí bystrozor by si měl být vědom faktu, že na tom, co zná a umí, závisí jeho přežití a životy dalších, pokud je tedy s tímto faktem student obeznámen, měl by mít příležitost dohnat to, v čem pokulhává, a rozvíjet to, v čem vyniká – a hlavně: sám toto střízlivě posoudit. Přístupnost učeben po celý čas je jedním z prvních kritérií, které to zajistí.

Výše jsem se z velké části dotkla i praktického výcviku. S tím samozřejmě souvisí a jeho nedílnou součást tvoří i zahraniční stáže a praxe na Ústředí bystrozorů. V průběhu čtvrtého ročníku má student projít externím praktickým výcvikem – pokud nám statistika říká, že na zahraniční stáž se dostane pouze jeden jediný student a ten zbytek stráví čas praxe z velké části v ministerském archívu, přepisováním hlášení nebo staráním se o krvelačné ministerské maguáry, ptám se, k čemu to vede? V celé Evropě je spousta krizových oblastí, které neustále žádají o posily i z řad mladších bystrozorů, jen Rusko za poslední dva roky poslalo tři žádosti, Irsko dvě a Ukrajina dokonce šest. Většinou nabízí ubytování a stravu i zaplacení cestovních výloh. A pokud má vedení školy obavy o život studentů v těchto rizikových oblastech, mohli by klidně využít opakované nabídky výměnných stáží ze strany Francie či Kanady. 

(Poznámka pod čarou: Zcela bez skrupulí přiznávám, že při rozloučení s dnes již bývalým ředitelem Akademie Arnoldem Henrym se mi chtělo zamávat mu těmi žádostmi před nosem a říci : „Takže?“.)

V mých ideálních představách by student strávil měsíc a půl na zahraniční stáži a stejnou část i na Ústředí – samozřejmě v žádném případě v archívu. Na to, aby pochopil bystrozorské papírování, bude mít čas, až bude v kanceláři čekat na zahojení pahýlů po amputovaných končetinách.

Poslední zásadní věcí, se kterou nemohu souhlasit, je přísné a definitivní vymezení termínů závěrečných zkoušek, které se každý rok konají ve stejný termín a trvají stejně dlouho už osm let. Vzhledem k tomu, že škola je otevřena celý rok a studium probíhá po celý rok, rozhodně bych navrhovala větší rozpětí období, v němž je možné závěrečné zkoušky vykonat, stejně tak i možnost výběru termínu. Je třeba si uvědomit, že bystrozor, který se necítí být připraven, je při nástupu do práce „rizikovější“ než ministerský úředníček. Oslovila jsem dvanáct vyučujících na Akademii, zda by byli ochotní zkoušet kupříkladu v rámci tří letních měsíců v termínu, který si student sám vybere. Deset z nich odpovědělo kladně, dva záporně. Jako fakt, který nekomentuji, drobná statistika: záporně odpověděli dva odborníci, který celý život pouze vyučují, kladně tři vysloužilí bystrozoři ve výslužbě, pět bystrozorů ve službě a dva bývalí lékouzelníci...

Závěrečné zkoušky sestávají samozřejmě z praktické a teoretické části. Proti tomu nic nenamítám. Námitek nemám ani vůči praktickým zkouškám jako takovým, jsou totiž náročné, dlouhé a prověří většinu toho, co prověřit lze. U čeho bych však navrhovala změny – to jsou teoretické zkoušky.

Teoretická zkouška je složena z celého probraného učiva. Student si tahá celkem deset otázek na jejichž zodpovězení má 24 hodin. Vzhledem k tomu, že student opravdu musí umět všechno, aby u zkoušky uspěl, neměla jsem zpočátku výhrady. Při návštěvě Ústředí jsem se však měla možnost potkat s bystrozorem, který je vášnivý dryáčník – dnes skutečný mistr v oboru lektvarů. Jeho snem bylo získat místo ve výzkumném institutu, který dodává odvary a lektvary nejen ke Svatému Mungovi a jiným nemocnicím, ale také třeba právě na Ústředí bystrozorů. Při konkurzu nicméně neobstál, protože – jak mu bylo řečeno – nemá papír pro tuto specializaci. Místo dostal kouzelník, který měl OVCE z lektvarů, přestože znalosti a rozsah učiva, které student k OVCím potřebuje, je třetinový ve srovnání s tím, co musí umět student Bystrozorské akademie. Navrhuji tedy, aby měl student možnost vybrat si maximálně dvě specializace, ze kterých bude vykonávat samostatnou zkoušku a k nimž obdrží diplom. Je mi jasné, že se jedná o ryze „kosmetickou“ úpravu zkoušek, ale vidím v ní mnoho výhod nejen pro studenty, ale také třeba pro samotné Ústředí bystrozorů, které by mohlo přijímat bystrozory tak, aby nedocházelo k situacím, kdy zůstanou nečekaně například bez někoho, kdo by byl schopen zkrotit ministerské draky.

Závěr

Pokud by došlo k tomu, že by se zaváděl v praxi systém stejný či podobný tomu, jaký si představuji já, je jisté, že by vše nešlo najednou. Celý léty zkostnatělý a přesně propočítaný systém by totiž dostal své trhlinky a byl by okořeněn špetkou chaosu, což by jistě neuškodilo studentům, učitelům a ani samotnému výsledku, leč věčně ostolicovanému vedení školy – pěkně prosím za prominutí – by jistě značně přitížilo.

Nyní si dovolím pustit se na tenký led spekulací a veřejně nepotvrzených informací, které mi byly sděleny „jen tak mimochodem mezi námi děvčaty“ pracovníky Ústředí, studenty či učiteli.

Nerozumím nesmyslnému rozhodnutí, které brání studentům během praxe na Ústředí zúčastnit se zásahu, byť by šlo o zatčení podomního zlodějíčka. Nerozumím ani nákupu supermoderních plášťů pro bystrozory, opravdu zasedacích a přednáškových sálů, když studenti mají v pokojích rozkvetlou plíseň, na skladě je nedostatek hůlek a knihovna za posledních pět let nakoupila ke studiu pouhých osmdesát čtyři svazků, když jen chudá knihovna Ústředí jich nakoupila pět set třicet šest. A především nerozumím tomu, proč vedení školy v čele s bývalým ministerským úředníkem je to, které má poslední slovo při rozhodování o vykonání či nevykonání závěrečné zkoušky.

Myslím si tedy, že dřív, než uvedeme v praxi jakoukoliv změnu osnov a přístupu ke studiu, musíme v prvé řadě změnit vedení Akademie - pokud ovšem netoužíme po Ústředí plném teoreticky zdatných, leč při zásahu nepoužitelných bystrozorů...

Díky Merlinu, mé spaní se zdá být lehčí po přečtení letního čísla Oka ve střehu, v němž byli Ministerstvem kouzel oficiálně zveřejněni tři kandidáti na post ředitele Bystrozorské akademie - všichni tři naštěstí z branže. Jeden z nich nahradí na začátku února před pár dny odstoupivšího ředitele Henryho. Snad další vedení zlepší podmínky studia natolik, že budoucí bystrozoři odejdou ze svého prvního zásahu živí a s neposkvrněnými kalhotami.

Poděkování

Děkuji paní profesorce Belatris Malrinové za to, že jsem díky ní mohla spát méně, než je zdrávo, že jsem měla více odřenin, než kolik měli na Ošetřovně náplastí, a že jsem musela čelit její hůlce častěji, než mi bylo milé... +zasměje se+

... ale hlavně děkuji za množství předaných znalostí, zkušeností, hodiny inspirativních a poučných konverzací, milá a povzbudivá slova při studiu těžkém a náročném a za ochotu kdykoliv zodpovědět jakoukoliv otázku a zopakovat již řečené.