Využití prášku z černé perly v lektvarech

Obsah
1 Úvod
2 Perly
2.1 Vznik a výskyt
2.2 Druhy perel
2.2.1 Kategorie dělení při posuzování podle vzhledu
2.2.2 Druhové dělení
2.3 Způsob získávání (lov) perel
2.3.1 Jak rozpoznat, že půjde zrovna o černou pelu
2.4 Použití perel v historii
2.5 Cena
2.6 Nejčastější záměny (černých) perel
3 O prášku z černé perly aneb jak rozpoznat, že používáte správnou surovinu
3.1 Charakteristika prášku
3.2 Vlastnosti prášku
3.3 Historie používání
3.4 Způsoby drcení černých perel v prach
3.5 Prášek z černé perly jako škodlivá látka
3.6 Časté záměny prášku
4 Využití
4.1 Ropuší sérum
4.2 Trollí tinktura
4.3 Mantichoří výluh
4.4 Ropušníkový dryák
4.5 Slza ledův
4.6 Lektvar odvahy
4.7 Lektvar zneviditlnění
4.8 Tinktura z krtičníku hlíznatého
5 Závěr
6 Zdroje

1 Úvod
Prášek z černé perly je hrubý prášek černo-stříbrné barvy, skládající se většinově z malých zrnek nepravidelného tvaru. Místy se v prášku vyskytují i zrnka větší. Je to běžně dostupná surovina, v současné době spadající do kategorie středně drahých přísad do lektvarů. Zakoupit se dá například na Příčné ulici, ale je dostupná prakticky v každém obchodě specializovaném na prodej přísad do lektvarů.

2 Perly
Výchozí surovinou, z níž se prášek vyrábí, jsou perly – malé (s průměrem 2,5–14 mm), lesklé kuličky různých barev, přičemž nejčastější barva je bílá. K výrobě prášku je ale nutný jen jediný druh perel a to ten černý, jehož výskyt je v přírodě asi nejméně častý. Všechny perly jsou tvořeny uhličitanem vápenatým.

2.1 Vznik a výskyt
Perly mohou vznikat uvnitř těla sladkovodních či mořských živočichů. V prvním případě se živočichové nazývají perlorodky, mořské perly vytvářejí perlotvorky. Perly vznikají postupným nabalováním vrstev uhličitanu vápenatého například kolem zrnka písku, které náhodně vnikne do lastury. Ono nabalování je obranná reakce perlotvorky (perlorodky). Černé perly jsou nejčastějším „produktem" perlotvorek, i když postupem času dokázali tvůrčí a zkoumaví kouzelníci najít způsob, díky němuž vyroste černá perla i v těle perlorodky. Tyto perly ale nikdy nedosáhly tak tmavých odstínů a nejsou tak kvalitní. S černými perlami a barvou perel obecně je ten problém, že se předem nedá stoprocentně určit, jakou barvu bude perla mít. To ovlivňuje hned několik faktorů. Například je to konkrétní druh perlorodky, doba vytváření perly, teplota vody, v níž perlorodka přežívá,... Zatímco jsou již dlouho známy perlotvorky, které často černé perly produkují, perlorodky dlouho žádné známé nebyly. A tak nejčastěji metodou pokus–omyl zkoušeli kouzelníci v různých druzích perlorodek vytvářet černé perly. Nezkoušeli to jen proto, že by chtěli vymyslet něco, co zatím nejde, ale především proto, že v perlorodce – na rozdíl od perlotvorky – může růst naráz více než jedna perla. Nakonec došli kouzelníci k poměrně uspokojivým výsledkům, ale protože nejde o zcela přírodní cestu, výsledky nebývají úplně ideální.

Perly můžeme též dělit na přírodní, nebo kultivované. Do vzniku přírodních perel nesmí žádným způsobem zasahovat člověk. Tyto perly jsou obecně vzato mnohem cennější. A to nejen proto, že je mnohem obtížnější je nalézt, ale také z důvodu častých nedokonalostí na jejich povrchu či tvaru, kdy se pak znovu snižuje možnost nalézt kulatou a krásně lesklou perlu bez skvrnek a výstupků. Jak bude ale rozebráno níže, při zpracovávání perly na prach nebývají nerovnosti a nedokonalosti povrchu podstatné, pokud nejsou příliš obrovské. Kultivované perly rostou v umělých odchovech. Uhličitan vápenatý se většinou nenabaluje na zrnko písku, ale na uměle vytvořenou „kuličku", kterou člověk úmyslně vloží do těla mlže. Přírodní i kultivované perly mohou vznikat jak v perlorodkách, tak v perlotvorkách. V dnešní době jsou způsoby pěstování perel naprosto profesionální a při použití v lektvarech se od sebe účinkem přírodní a kultivované perly (resp. prášky z nich) neliší. (Mohlo by se zdát, že si toto tvrzení odporuje s o odstavec výše zmíněným faktem, že kultivované perly z uměle „vyšlechtěných" perlorodek nebývají nejlepší, ale tam je problém v umělém vytvoření perlorodky, ne v nepřirozeném prostředí chovu jako takovém.)

V přírodě se perly vyskytují většinou ve vodách Tichého oceánu. Kultivované perly nejčastěji produkují země východní Asie a Austrálie. Tam jsou vývozci perel většinou mudlové a jedná se o perly bílé barvy. I když se náhodou na tamějším trhu vyskytne pár kusů černých perel, bývají z důvodu špatného zacházení většinou do lektvarů nepoužitelné. Kouzelníci pro vlastní potřeby mají vlastní odchovy, a to i v zemích Evropy a Ameriky.

2.2 Druhy perel
U perel se určují buď znaky (jakési „vzhledové kategorie"), s jejichž pomocí se pak popisuje každá perla zvlášť. Druhou možností dělení je podle druhu.

2.2.1 Kategorie dělení při posuzování podle vzhledu
Perly se hodnotí hned v několika faktorech. Perly s daným hodnocením pak dále můžeme rozdělit na ty, u kterých má rozdrcení perly na prach nějaký dopad na jeho kvalitu a na ty, u kterých je to méně důležité.
Mezi vlastnosti s prakticky nulovým dopadem na kvalitu prachu patří tvar. Tedy zda jsou perly opravdu kulaté, nebo alespoň symetrické či jestli mají nepravidelný tvar, například kapky. U šišatých perel mohou být problémy se samotným drcením, kdy pak dá práci, aby v prášku nebyly částečky až moc odlišných velikostí. Ale vždy se to nějak podaří a v prášku nebývá nic poznat. Také zde může být malý problém při odkupu, kdy kulaté perly bývají dražší, protože jsou obecně považovány za krásnější.
Celkem jasnou kategorií je velikost perly, tam není moc co řešit. Na vlastnosti prášku to dopad nemá. I když znovu může být malý problém s částečkami perly v prachu.
Následují důležitá hlediska. Mezi ty patří povrch. Záleží na tom, jestli je perla bezchybná a hladká, nebo jestli jsou na ní nějaké výstupky či důlky. Pokud by byly výstupky na perle moc velké, mohly by negativně ovlivnit kvalitu prachu a to tak, že by se v něm vyskytovaly právě ony výstupky – sice malé částečky, podobné velikosti jako ty zbylé, ale zato pořádně nerozdrcené. U povrchu perel se také hodnotí výše jejich lesku a to od vysokého lesku po matný lesk. Různě vysoký lesk pak tvoří ten problém, že jde o trochu odlišné perly a je samozřejmě nejlepší, aby byly v prášku zastoupeny jak matné, tak lesklé perly.
Dalším, již zmiňovaným, faktorem je barva perly. Především z důvodu velkého počtu mudlů ve světě jsou nejvíce poptávané perly barvy bílé až narůžovělé, používané ve šperkařství. Ve světě kouzelníků se šperky z perel takové oblibě netěší, a tak v kouzelnických statistikách, které hovoří o žádanosti různě barevných perel, převládají perly černé. A to právě z důvodů nutnosti používání v lektvarech, kde jiná barva samozřejmě vadí.

2.2.2 Druhové dělení
Různé druhy perel se liší především původem, kdy perly z různých míst mívají odlišné vlastnosti. Perly Akoya mívají béžovou až narůžovělou barvu a nejčastějším místem výskytu jsou Japonské ostrovy. Zhruba dvojnásobně velké než perly Akoya jsou perly pocházející z vod Jižního Pacifiku, které mívají stříbrné či zlatavé zbarvení. Dalším z nejčastějších druhů perel jsou Freshwater Pearls, typické tím, že často nemívají kulatý tvar. Ty pochází hlavně z čínských řek a jezer.
Perly známé svými tmavými odstíny a používané právě k rozdrcení na prach a následnému použití v lektvarech, tedy pokud je vypěstovali či získali přímo kouzelníci, jsou perly Thaitské. Nemívají ale vyloženě černou barvu, ale spíše tmavé odstíny hnědé, zelené a modré. Přesto se černými perlami nazývají. Nejčastějším místem původu je Francouzské Polynésie.  Druhým druhem černých perel jsou Tobagské perly. Kouzelníci je pěstují v perlorodkách a mudlům jsou tyto perly neznámé. Největšími producenty těchto perel jsou státy severní části Jižní Ameriky.

2.3 Způsob získávání (lov) perel
Dříve k nejčastějšímu způsobu získání perel patřilo potápění. Skupina lidí si vytipovala oblast, nasedla na loď a vyplula na moře, kde se členové posádky střídali v potápění na dno a ve snaze přinést na palubu co nejvíce perlotvorek. Ty byly pak poměrně nešetrně otvírány a se zklamáním zahazovány, protože výskyt perel v perlotvorkách moc velký nikdy nebyl.
Je to už doba, co začaly vnikat první farmy na pěstování perel. Chovatelé se zde snaží především o to, aby měli perlorodek a perlotvorek co nejvíce. Pak často sami vkládají nejrůznější cizí tělíska do jejich těl, aby zvýšili pravděpodobnost vzniku perly. I následné zacházení s perly produkujícími tvorečky bývá šetrnější, protože se farmáři snaží o to, aby v jedné perlorodce či perlotvorce za její život vznikla více než jedna perla.

2.3.1 Jak rozpoznat, že půjde zrovna o černou pelu
Je asi celkem jasné, že není úplně nejjednodušší poznat, jakou barvu bude mít perla po otevření perlorodky či perlotvorky a že hrozí velké riziko nalezení perly světlých odstínů. Pokud má být získána přírodní perla, tak kromě toho, že se loví  v oblastech s velkým výskytem  černých perel (např. zmiňovaná francouzská Polynésie) se sbírají perlotvorky s černými okraji.
Na farmách se kromě používání správných druhů perlorodek či perlotvorek dohlíží na dodržování určité teploty vody, délky  tvoření perly a na krmení tvorů správnými druhy řas.

2.4 Použití perel v historii
První zmínka o perlách pochází z 23. století před  naším letopočtem. Vždy byly ukazatelem bohatství, leč jeden o nich vyprávěl, že přinášejí štěstí, zatímco jiný jako jejich produkt označoval smůlu či slzy. Každopádně se jim ale připisovaly léčebné účinky. Čínští lékaři s nimi léčili epilepsii či závislost na alkoholu a prý pomáhají i pro snižování horečky. Kouzelníci již několik set let používají prach z perel převážně do lektvarů přidávajících energii. Celé perly se minulosti hojně používaly do výluhů používaných nejčastěji pro kouzelníky dlouhodobě trpící zádumčivostí a světabolem.

2.5 Cena
Bílé perly bývají drahé. Cena u nich roste s velikostí a původem z přírodních perlotvorek. Černé perly bývají mnohem dražší. I u nich platí, že původ z přírodních perlotvorek je cennější. Ale v kouzelnickém světě se, hlavně z důvodu skoro stoprocentně jasného následného využití v lektvarech, tolik neoceňuje velikost, jako rovnost povrchu.

2.6 Nejčastější záměny (černých) perel
Pokud je řeč o černých perlách – převážně při diskusi s mudly – měl by si každý kouzelník dát pozor na to, aby nedošlo k záměně pojmů. „Černá perla" se kromě oné krásné kuličky jmenuje též proslulá loď či spousta různých podniků. Pokud je řeč pouze o „perle", mohlo by jít též o margarín nebo přeneseně o jedinečný či cenný objekt. Ani slovní spojení „co slovo, to perla" toho s hmatatelnými perlami ve výsledku nemá tolik společného, jak by se mohlo zdát.

3 O prášku z černé perly aneb jak rozpoznat, že používáte správnou surovinu

3.1 Charakteristika prášku
Správný prášek z černé perly je na omak spíše hrubý a suchý a to i přes to, že se jeho zrnka sama o sobě zdají být jemná a jsou malá. Z prášku by se neměly dát splácat žádné hrudky ani kuličky; je hodně sypký. Barva je hodně tmavá, šedivá až černá, i když ne úplně černá. Jednotlivá zrnka mohou být nazelenalá, nahnědlá či namodralá, právě podle toho, jak barevná perla byla rozdrcena. Jsou v ní jasně viditelné stříbřité a perleťové odlesky, ale přesto je prášek spíše matný. Když na prášek z černé perly zasvítí slunce, jeho barva by se měla zdát jiná a to více perleťová a zářivější. Jednotlivá zrnka by měla mít průměr do 1 mm. V prášku se samozřejmě mohou vyskytovat i zrnka větší a jejich výskyt je zcela běžný. Avšak dvojnásobně větších zrnek nesmí být více než pětina, trojnásobně větších pak nesmí být více než 5 %. V obchodech se surovinami do lektvarů bývají v prášku často pro okrasu umístěny třetiny, poloviny či dokonce celé perly. Je ale potřeba dát pozor na to, nekoupit a následně neodnést si prášek i s těmito okrasnými (leč pravými) kousky domů, protože po přidání do lektvaru by to mohlo mít až katastrofální následky. I když většinou lektvar „jen" nefunguje tak, jak by měl.

3.2 Vlastnosti prášku
Přestože se prášek z černé perly v lektvarech běžně rozpustí, tak pokud není správně zamíchán, vhozen do roztoku se správnými surovinami nebo je vhozen do vody (jakékoliv teploty), prášek se nerozpustí. Pravděpodobně bude plavat na hladině, i když časem klesne ke dnu. Obyčejná studená voda by se po jeho přidání neměla nijak zbarvit a to ani pokud je v ní prášek jakkoliv dlouho. Pokud se prášek nevhodí do vody, ale voda na prášku nalije, neměl by prášek vodu vsát. V opačném případě je to známka přítomnosti jiných – savých – kousků v prášku. Správný prášek z černé perly by měl být absolutně bez jakékoliv vůně či zápachu. Přiblížení magnetu k prášku by mělo nechat prášek naprosto nehybným.

3.3 Historie používání
Až do konce vrcholného středověku se prášek z černé perly skoro nepoužíval, protože bylo velice obtížné perly rozdrtit, ještě k tomu na potřebně malé kousky. Potřeba „přítomnosti perel" v lektvarech se tak řešila jejich vyluhováním a to digescí. (Perly ve studené vodě vyluhovat nejdou.) Je známo několik lektvarů, jejichž recepty byly jiné v době, když se do nich nepřidával prášek z černé perly, ale výluh z ní, a změnily se právě po rozmachu drcení perel a používání prášku z nich. Rozmach nastal na začátku pozdního středověku, kdy kouzelníci začali vymýšlet a objevovat nová kouzla a zároveň s nimi se mezi kouzelníky objevilo i nesčetné množství více či méně důležitých vynálezů.
Ze začátku ještě každý nepoznal správně vypadající prášek a zároveň nebyly ani používané prakticky žádné technologie na odhalování podvodných surovin do lektvarů. A tak byl obzvláště tehdy prášek z černé perly nejčastěji šizen či různými způsoby znehodnocován. Často podvodníci do prášku přidávali zrnka naprosto odlišných materiálů či do prášku drtily poškozené a nekvalitní perly. Ale tyto podvody poznalo i jen trochu zkušené oko. Zdaleka nejčastějším podvodem tak  bylo obarvování prášku. Když podvodníci u kupujících neuspěli s nekvalitním složením prášku, museli se potýkat s nedostatkem černých perel a jejich vysokou cenou. A tak odkupovali levnější perly bílých odstínů a ty pak obarvovaly na černo. Aby bylo co nejméně poznat, že nejde o prášek z černé perly, byly vyvíjeny speciální barvy. Ze začátku proto, aby se z obarvených bílých perel barvy neloupaly a aby kouskům zůstávaly ony pro perlový prášek typické perleťové odlesky. Často ale stačilo vzorek prášku vhodit do teplé či studené vody a barva pustila. A tak postupem času existovaly i barvy, které  způsobovaly, že se (voda či) lektvary obarvily od perlového prášku až ve správnou dobu. V té době se dokonce začaly nadrcené bílé perly barvit ve vícero tmavých odstínech, aby výsledná směs byla opravdu ze zrnek různých barev. Pak vymysleli kupující trik, kdy kus prášku ještě více rozdrtili a v prášku se objevily světlé kousky. Bylo nesčetně pokusů o vyrobení barvy, která by zrnka obarvila až do hloubky, ale tyto barvy nebyly věrné, nebo skutečné barvě při neuchovávání v absolutní tmě odpovídaly jen určitou dobu. Nějaké prý i způsobovali samovznícení, pokud byl prášek z „černé" perly delší dobu na vzduchu.
Díky tomu, že jsou kouzelníci vzdělaní a vědí, jak má správný prášek z černé perly vypadat a díky spoustě rozpoznávacích zařízení a kouzel na odhalování (ne)kvalitních přísad do lektvarů, se naštěstí v dnešní době nekvalitní prášek z černé perly skoro neprodává. Je to též způsobeno tím, že většina obchodů má svoji dlouholetou tradici a dlouhodobé dodavatele surovin a nikdo nechce přijít o svoji dobrou pověst tím, že by si chtěl vydělat  o pár galeonů navíc.

3.4 Způsoby drcení černých perel v prach
Ve středověku a ještě dříve, když se prášek z černé perly skoro nepoužíval, se černé perly drtily v nádobách podobných hmoždíři. Když se pak začaly černé perly drtit ve velkém prakticky po celém kouzelnickém světe, neexistoval jednotný způsob, kterým se černé perly drtily. A je tomu tak dodnes. Přestože se výrobci nejkvalitnějších prášků snaží své úžasné metody jeho získávání co nejvíce utajit, nejzákladnější principy jsou veřejně známé.
Černé perly se mohou drtit v přístroji poháněném kouzly, sestaveném z nejrůznějších všemožně rovných a křivých ploch a kotoučů. Perly bývají často před vložením do přístroje tříděny podle velikosti, tvaru, povrchu,... Podobné perly se pak rozemílají v prach společně. S tím, že různé skupiny perel mohou procházet odlišnými částmi přístroje či v jiném pořadí. Výsledný prášek pak má mnohem rovnoměrnější částečky. Také se následně může dobře ovlivnit výsledné složení prachu, co se týče kvality perel, z nichž prášek pochází.
Druhou nejpoužívanější metodou drcení černých perel v prach je čistě používání kouzel. V laboratoři či výrobní místnosti se černé perly nasypou do prostoru (například kvádr ze speciálního kouzly chráněného skla), který je následně bezpečně uzavřen a utěsněn. Pak se u něj střídá jeden nebo více kouzelníků, kteří na perly vysílají různá kouzla. V prostoru rozemílání často vznikají vodní víry. Perly tam létají vzduchem a nerozemílají se jen kouzly samotnými, ale též nárazy o sebe a o stěny. Tato kouzla se veřejně neuvádějí. A to nejen z důvodu zachování výrobních tajemství, ale též proto, že by mohla být při použití nesprávným kouzelníkem vysoce nebezpečná.

3.5 Prášek z černé perly jako škodlivá látka
Asi většina věcí a produktů je v míře větší než běžné škodlivá. A nejinak je tomu u prášku z černé perly. Při přidání ve špatném pořadí či v příliš vysoké koncentraci není znám případ, kdy by z neškodného lektvaru udělal jedovatý, ale často má pak lektvar nulový nebo opačný účinek. (Na příkladech nejznámějších lektvarů budou podrobnosti uvedeny později.)
Prášek z černé perly nebude mít správné účinky v případě, že jsou perly pěstovány v silně znečištěných vodách, případně pokud jsou perly po vyndání z perlorodky či perlotvorky chemicky očišťovány či jinak upravovány, například za účelem vyššího lesku.
Prášek bude závadný také v případě, že v něm budou obsaženy příliš velké částečky, případně kdyby šlo o malé, ale zato nerozdrcené, výrůstky perel.
Stejně jako ostatní přísady do lektvarů, ani tuto není radno olizovat či vdechovat, případně s ní experimentovat a přidávat ji do lektvarů mimo vyzkoušené recepty.

3.6 Časté záměny prášku
Díky své barvě a i díky tomu, že jde o prášek, je poměrně těžké si ho splést s jinými přísady do lektvarů. Přesto existuje pár výjimek, které když má nezkušený kouzelník rozeznat od prášku z černé perly, dají mu pořádně zabrat.
Je jím například prášek z ledvinového kamene mantichory. Při podrobnějším pohledu na něj je ale patrné, že v jeho barvě nejsou žádné perleťové odstíny. Na omak jde o prášek mnohem tvrdší a pichlavější. A pokud dáte pozor, abyste kus nevdechli, prášek z ledvinového kamene mantichory má (stejně jako kámen samotný) typický zápach.
Problém může být též při porovnávání s práškem z oblázků z Černého moře vylovovaných za úplňku. Zrnka tohoto prášku jsou mnohem kulatější než zrnka prášku z černé perly. Mnohem více se podobají obyčejnému písku. A pokud je prášek z oblázků jen trochu tvrdý, dají se z něj velice dobře „splácávat" kuličky.
I drcené sušené plody Arónie by při porovnávání s práškem z černé perly mohly neznalému kouzelníkovi způsobit problémy. Protože jde o sušené plody, je ale prášek mnohem lehčí a už při malém vánku se rozfoukává. Mimo jiné také hezky voní.

4 Využití

4.1 Ropuší sérum

Základní lektvar, jehož recept pochází z první knihy T. M. Ridcherdse, známý snad všem kouzelníkům, kteří se zabývají lektvary. Sérum se samo o sobě nepoužívá, ale slouží jako přísada do dalších lektvarů.

Po roztopení vody pod kotlíkem do něj vhodíme hadí šupinu a pět blanek z křídla právě narozeného netopýra. Zamícháme dvakrát po směru a dvakrát proti směru hodinových ručiček. Následně přidáme prach z černé perly. Po krátkém povaření do kotlíku nalijeme destilovaný ropuší jed. Pak čtyřikrát za sebou střídáme jedno zamíchání po směru hodinových ručiček a přidání třech kapek ranní rosy. Pak by měl mít lektvar zelenou barvu a to je pravý čas ho slít.

Protože ještě nejde o hotový lektvar, nedá se přesně určit, se změní účine lektvaru po přidání nekvalitního prášku z černé perly, nebo pokud ho tam bude moc. Je ale jasné, že se nepovede, aby mělo ropuší sérum zelenou barvu. Barva bude vždy příliš tmavá.
Co se týče chyb u lektvarů, u ropušího séra je potřeba dát si pozor na to, že destilovaný ropuší jed je lektvar a nejedná se o surovinu s názvem „kapka ropušího jedu".

4.2 Trollí tinktura
Další z lektvarů, které se používají k výrobě pokročilejších lektvarů. Recept na ni je možno naleznout v knize Rukověť alchymistova aneb lučba začátečníkova.

Když se voda v kotlíku začne vařit, vhodíme kostní utrejch, prášek z černé perly a zamícháme třikrát po směru a třikrát proti směru hodinových ručiček. Následně kápneme kapku trollí krve a když začne lektvar bublat, přidáme šťávu z ďáblova osidla. Pak zamícháme dvakrát proti směru hodinových ručiček a když lektvar dosáhne červené barvy, je nutné ho slít a rychle zchladit.

Pravděpodobně kvůli přítomnosti trollí krve v lektvaru nevadí vhození  o trochu většího množství prášku z černé perly. Dlouho bude lektvar vypadat, jak má. A v tom případě je v pořádku. Pokud je ale prášku z černé perly v lektvaru opravdu moc, bude lektvar spíše bahnitý a v tom případě by si ho nikdo snad ani netroufnul použít. Při přidání nekvalitního prášku z černé perly bud mít lektvar podivnou barvu nebo se na něm budou i po zchladnutí vytvářet bublinky. Pak také není vhodné lektvar používat, stejně jako je tomu u jakéhokoliv jiného zkaženého lektvaru.

4.3 Mantichoří výluh
Třetí z polotolektvarů, k jejichž výrobě je potřeba prášek z černé perly. Též z knihy Rukověť alchymistova aneb lučba začátečníkova. Tento výluh teprve čeká na vynalezení lektvaru, k jehož výrobě ho bude nutno.

4.4 Ropušníkový dryák
Známý ne moc trvanlivý lektvar, běžně dostupný v lékárnách. Používá se hlavě ke zlepšení zdraví, pokud má kouzelník nedostatek energie a je unaven. Je jednoduché se jím předávkovat a častý je též výskyt vedlejších účinků. Kouzelníci starší 15 let si jej mohou sami vyrobit. Postup je k nalezení v knize Rukověť alchymistova aneb lučba pokročilého.

Do kotlíku s vroucí vodou vhodíme netopýří křídlo a šťávu z plodu ďáblova osidla. Zamícháme pětkrát po směru a poté i proti směru hodinových ručiček. Když se po přidání šťávy z plodu bradavičníka začne z lektvaru kouřit, nalijeme ropuší sérum (k jehož přípravě bylo potřeba prášku z černé perly). Zamícháme sedmkrát po směru hodinových ručiček a po přidání hrsti vlčího trusu a zamícháním dvakrát po směru hodinových ručiček je lektvar připraven ke slití do lahvičky.

Pokud bude do ropušníkového dryáku přidáno ropuší sérum neobvykle tmavě zelené barvy, následné vypití dryáku bude mít za účinek téměř stoprocentně pachuť koňského trusu v ústech. K tomu se místo uzdravení kouzelníkovi nestane vůbec nic, případně si bude připadat, jako že z něj byl vycucnut i ten zbytek energie, co měl.

4.5 Slza ledův
Dobře známý lektvar, jehož recept je uveden v knize Pokročilé lektvary a jiné recepty. K jeho výrobě, skládající se více než z dvaceti bodů, je mimo jiné nutné prášku z černé perly a trollí tinktury, v níž je prášek z černé perly obsažen.

Pokud nepřidáte přesné množství správné suroviny, nemůžete se těšit na nic jiného, než na očouzený obličej a vlasy a možná i popálené ruce.

4.6 Lektvar odvahy
V lékouzelnictví často používaný lektvar, jehož název je trochu zavádějící. Není to tak, že by vyloženě dodával odvahu, ale dokáže člověku dodat sílu na to, aby udělal to, k čemu je již dlouho rozhodnut, že by měl udělat, ale stále se k tomu nemůže odhodlat. Protože je ale vysoké riziko návykovosti, je nutné, aby byl užíván jen pod odborným dohledem lékouzelníka. Podává se především pacientům s psychickými problémy, kteří se nutně potřebují vyrovnat s těžkým zážitkem ze své minulosti. Zvládnou ho namíchat pouze lékouzelníci s patřičným osvědčením, ale i přes to je možné se postup jeho výroby dočíst v knize Léčebné lektvary londýnských lékouzelníků.

Po roztopení kotlíku ještě do studené vody vhodíme jednu bylinu Petasites hybridus. Když se voda v kotlíku začne vařit, přidáme půl žejdlíku medu divokých včel a po jednom zamíchání ve směru hodinových ručiček přidáme základní zhušťovadlo. Pak nasypeme prášek z černé perly a zamícháme třikrát po směru hodinových ručiček. Po vhození druhého prášku z černé perly zamícháme proti směru hodinových ručiček a ihned vhodíme dva hadí ocásky a lopuchový list. Když se po přidání kostního utrejchu stane lektvar hustším a začne bublat, je potřeba ho slít do lahvičky.

Příliš mnoho prášku z černé perly v lektvaru, stejně jako přidání dostatečného množství prášku nedostatečné kvality mívá za následek třes končetin pacientů.

4.7 Lektvar zneviditlnění
Lektvar, proslulý aférami, které vyústily v zákaz míchání tohoto lektvaru, protože jde o „podvodný lektvar se zdraví nebezpečnými účinky". O jeho historii se společně s receptem na něj můžete dočíst v knize Lektváry nejmocnější. Stručně řečeno se původně mělo jednat o lektvar, díky němuž byste byli na půl hodiny neviditelní. (Podobně jako po použití neviditelného pláště.) V průběhu jeho vývoje se několikrát opakovala situace, kdy byl lektvar údajně skvěle fungující a neškodný, ale po začátku jeho prodeje se vždy našlo několik kouzelníků, kterým lektvar poškodil zdraví. Ještě k tomu na většinu kouzelníků nijak nepůsobil. A pokud ano, vypadalo to tak, že kouzelník značně zbledl ale viditelný byl stále. Jediný, komu připadal neviditelný byl on sám.

Vytvořili byste ho tak, že byste do kotlíku s vařící vodou vhodili kus rostlinky Rumex obtusifolius a kápli šestnáctinu žejdlíku dračí krve a přidali měsíční nálev. Po přidání extraktu ze šnečího slizu a třech kapek trollí krve by následovalo deset zamíchání proti směru hodinových ručiček. Pak byste pod kotlíkem uhasili plamen, přidali prášek z černé perly a lektvar nechali odležet po dobu dvou úplňků. Když byste znovu roztopili pod kotlíkem, na řadě by bylo zamíchání po směru hodinových ručiček, přidání netopýřího křídla, upířího utrejchu a unce pískovcového prášku. Po slití a odstátí jeden týden by byl lektvar hotový.

Při jakékoliv chybě v postupu vznikne lektvar, po jehož požití se vám udělá značně nevolno a budete se cítit velice divně, jakoby omámeně.

4.8 Tinktura z krtičníku hlíznatého
Tento léčivý lektvar se požívá, pokud se kouzelníkovi na těle objeví otoky či podlitiny a při některých nemocích, jejichž projevy jsou bulky na/v kůži. Lektvar zvládne umíchat každý a recept na něj je uveden v knize Jednoduché lektvary.

Roztopíme pod kotlíkem a vhodíme do něj krtičník. Přidáme brambor a chvíli povaříme. Pak nasypeme prášek z černé perly a půl unce drceného měsíčního kamene. Zamícháme třikrát po směru a třikrát proti směru hodinových ručiček. Následně kápneme dvě kapky půlnoční rosy a lektvar slijeme. Před podáním je vhodné lektvar nalít do sklenice a v poměru 1:1 přidat vodu a následně čtvrt žejdlíku medu divokých včel. Pak důkladně míchat zhruba dvacet sekund.

Při chybném přidání prášku z černé perly mohou poškozená místa na kůži změnit barvu malinko do černa.

5 Závěr
Je zřejmé, že stejně jako většina přísad do lektvarů je i prášek z černé perly surovina, s níž se musí zacházet dostatečně opatrně, aby ve výsledném lektvaru správně účinkovala. Též se jedná o surovinu s obtížnými způsoby zisku a nemělo by docházet k jejímu znehodnocování nebo úmyslnému plýtvání s ní jen proto, že nepatří k nejdražším přísadám.

6 Zdroje
Druhy perel – Cz. Pearl, Ako Ya
Encyklopedie pro každého kouzelníka – OrG. Pedia, Wiki
Je to opravdu prášek z černé perly? – Dransieux, Jean
Jednoduché lektvary – Fraxinová, Lea
Klenoty z hlubin – Cz. Čková, Abi
Léčebné lektvary londýnských lékouzelníků – Lavičková, Lenka
Lektváry nejmocnější  – autor není udán
Perlotvorky a perlorodky – skupina autorů (nakl. Naše-voda)
Perly a vše, co jste o nich kdy chtěli vědět –  Par, Verruca
Perly i dnes i dříve – Cz. Ance, Fin
Perly: barva a kvalita  – Cz. Turaová, Van
Pokročilé lektvary a jiné recepty – Ridcherds, Theodisus Mavius
Rukověť alchymistova aneb lučba pokročilého – Ridcherds, Theodisus Mavius
Rukověť alchymistova aneb lučba začátečníkova – Ridcherds, Theodisus Mavius