Ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny

Předmět: Literární seminář – poezie

Téma: „Poezie zdejšího hradu a jeho okolí“

Bibi Anne

7. ročník, Zmijozel

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala slečně Anseiole Jasmis Rawenclav, která je profesorkou předmětu Liteární seminář – poezie – a umožnila mi z tohoto předmětu složit závěrečnou zkoušku.

Obsah

1. Úvod
2. Mudlovský pohled na Hrad
3. Hrad v srdcích kouzelníků
4. Kolej aneb poprvé v novém domově
5. Famfrpálové hřiště
6. Zakletý les
7. Sklepení
8. U Ollivanderových
9. Jezero
10. Poznámka pod čarou

1. Úvod

Poezie vychází z řeckého slova „poeésis – tvorba“. Je základním druhem literárního umění. Je to dílo, které používá charakteristické umělecké prostředky jako je rým, obraznost či symboliku. Někdo ho označuje za vrchol literární tvorby, jiný za prosté veršovánky. Jedno je ale jisté – jsou to pocity lidí, kteří je napsali, a tím umožnili jiným lidem nahlédnout do jejich duše.

Jak ale uchopit téma, které mám zpracovat? Mám si pod tématem „Poezie zdejšího hradu a jeho okolí“ představit vytvoření souboru básnických děl, které ve zdejších zdech spatřily světlo světa (nebo temných sklepení) ... nebo je možné pojmout slovo „poezie“ jako subjektivní pocit, který ve mne pobyt na hradě vyvolal?

Rozhodla jsem se, že probírání starých zaprášených svazků odložím na dobu, kdy budu v Prasinkách pokojně zalévat mandragory, a zvolila jsem cestu „pocitů, dojmů a prožitků“. Nabídnu laskavému čtenáři průchod naším Hradem tak, jak jsem ho prožila za posledních sedm let.

„Každý touží najít místo tajné,

kde si může s fantazií hrát,

kde potká jednorožce bájné

a kde může na vlastních nohách stát.

Místo, které v srdci každý má,

prostor, který fantazie zná.

Místo, které máš tu na dosah

ukryté v úžasných je hrách.“

Náš Hrad je prostě místo, kde fantazie ožívá a rodí se každým dnem znovu a znovu. Je to dáno mimo jiné i tím, že je chráněno před mudly a jejich „rádoby praktickým pohledem na život“. Mudlové věří jen tomu, na co si mohou sáhnout, na všechno mají své definice a pokusy. Proto náš Hrad vidí asi takto:

2. Mudlovský pohled na Hrad

„Co je poezie Bradavického hradu?

Pro mudly spousta sutin a velikého chladu,

který se tu vznáší nad skotskou krajinou.

Mudlové nazývají tu zemi pustinou.

Nad jezerem mlha se válí.

Blíž jíti? – to byste se báli.

Zlověstné ticho duní v okolí,

to divné bytosti v temnotách zápolí.

Příchuť hororu má návštěva těch míst.

Kdo se tam vydá, tak si není jist,

že živ se vrátí do domova zpět,

neslyšíš smích, nevidíš žádný květ.

Zkazky o těch místech se z pokolení dědí,

že tam cizí bytosti malé děti jedí.

Jíti do těch míst nápad není dobrý,

potkat prý můžeš skřítky, čarodějnice, obry.

Tisíce let si mudlové vyprávějí,

o sutinách staré písně pějí.

Do lidové poezie už vešlo ve známost,

že tam mnohý mudla zlámal svoji kost.

Navíc co zaručí bezpečí dostatek?

Dej tam mudlům ceduli - „vstup je za poplatek“.

To všechny mudly spolehlivě odradí,

ať jsou tu se zájezdem anebo z podhradí.“

My však vidíme Hrad úplně jinak. Ano – máme možnost ho vidět takový, jakým ve skutečnosti je, vidíme majestátní stavbu tyčící se nad tmavým jezerem, jejíž věže se vypínají vzhůru jako letící myšlenky.  Ale to je jen první dojem. Teprve až když vstoupíte do samotného Hradu, prostoupí vás jeho atmosféra a nadechnete se jeho historie. Hrad ožije a vy začnete spoluutvářet jeho budoucnost. Protože každý z nás je součástí nejen své koleje, ale hlavně Hradu samotného.

3. Hrad v srdcích kouzelníků

„Vše začíná okamžikem,

kdy stáváte se kouzelníkem.

Tajemná obálka přistane ve schránce

a první vzpomínka zjeví se v Myslánce.

Potom běh na vlak vyzkouší odvahu,

kdo správný úhel dá – nepřijde o hlavu.

Bělostná pára zahalí studenty,

to patří mezi ty nejlepší momenty.

A potom nastává chvilková bezmocnost,

když Moudrý klobouk rozhodne budoucnost.

Zmijozel, Nebelvír, Mrzimor, Havraspár,

v každičké koleji najdeš přec přátel pár.

Úžasná hrdost každého prostoupí,

poukázku k studiu mudlové nekoupí.

Právo tu studovat několik let

otevře pro kouzla celičký svět.

Víra a naděje, že jednou půjdeme

ve stopách Brumbála, a světu řekneme,

že kouzla pro život nezbytná jsou,

každého pohádkám vstříc donesou.“

Po rozhodnutí Moudrého klobouku se každý z nás vydá seznámit se se svou kolejí. Pro mne se domovskou kolejí stal slavný Zmijozel. Ano – je pravda, že od té chvíle jsem začala myslet lehce zeleně, ale kousek v mém srdci zůstal navždy otevřený i pro ostatní koleje na Hradě.

4. Kolej aneb poprvé v novém domově

„A pak už začíná fungovat soukolí,

poznáváš celý Hrad a jeho okolí.

Kam nejdřív zamířit, kde bude kolej tvoje?

S odvahou zamiř tam rychle kroky svoje.

Pomalu vcházíš, i stěny tě vítají,

Zpýťovy ponožky vesele mávají.

Pak vidím ceduli „Mít hlad je normální“,

tohle už lehoučce šikanou zavání.

Duch Salazara Zmijozela dýchá ze všech stran,

ctižádost vstupuje s tebou do těch bran,

kamenná zeď chladí tě i pálí,

hluk vlnek z jezera slyšíš zpívat z dáli.

Za okny vidět je neprostupná tma,

zelená a stříbrná je teď barva tvá.

Postele v kolejce si na schovávanou hrají,

budoucí hadonoši chladně se usmívají.

Za jejich usměvy cítíš radost věru,

že jsou přec rádi, že jsi ve Zmijozelu.

Za chladnou slupkou horká srdce bijí,

která zelenou vládnou tu magií.

Kolej je přístav, kolej je rodina,

kde všechno končí a všechno začíná.

Kolej je místo, kde poznáš zakrátko,

jak bolí zbaštit jen jediné cukrátko.“

S jídlem prý u mudlů přichází chuť – ve Zmijozelu se však raději o jídle nezmiňujte – zvláště když jste milovníky Famfrpálu – a to je snad každý obyvatel Hradu, nebo ne?

5. Famfrpálové hřiště

„Kam vypravit se příště?

Na Famfrpálové hřiště!

Vře to tam, hlučí, plno energie.

Co to jen pohání? Sportovní magie!

Potlouky létají ze strany na stranu,

netrefit terč však neznačí pohanu.

Camrály sviští po celém hřišti,

kdo gól dá ten potom nadšením piští.

Od chytače soustředěním málem vzplálo koště,

sotva jednou prolétne, podruhé chce ještě.

Jen brankáři před obručí pokojně se cpou,

jak se camrál blízko zjeví, ucpou bránu svou.

Tři magické obruče stále hlídat musí,

chytit možné nemožné stejně vždycky zkusí.

Tři magické obruče góly znamenají,

nesou výhry pro týmy, co v soutěži hrají.

Náhle žlutě zazáří a svižně se vznese,

už 150 bodíků na zádech svých nese.

Malá, žlutá, co má křídla,

Kdejaká chytačka prý se v ní zhlídla.

Malá, žlutá, rychlost má od vos,

kdejakého chytače vodila za nos.

6. Zakletý les

„Když máš dost tréninku, sil ti však zbývá,

už madam Bárb na tě z VéeSky kývá.

Kdo má lampy, hlaste se mi,

seřaďte se před vraty,

už nás čeká natěšený, tajemný les zakletý.

Bázeň a zvědavost v krvi se ti mísí

a na sobě pohledy stále cítíš čísi.

Temné oči v houštinách sledují tě čile,

když na výpravě jsi – teď přijde tvoje chvíle.

Ejhle, už je tady – housenka tučná,

co ji předcházela její pověst zvučná.

A jakou radost udělá děravá ponožka?

Tu rozhodně ocení každičká stonožka.

Občas se v lese objeví tajemně

bylinka vzácná, ji utrhni jemně,

usuš a schovej mezi své poklady,

do lektvarů to mnohdy jsou nezbytné přísady.

V zakázaném lese jen o poklady nejde,

každý, kdo sem vkročí,

každý, kdo sem vejde,

odvahu musí prokázat svou,

ať už ho úkoly kamkoli zanesou.

Vždycky je legrace, vždycky je napětí,

les tu jen šumí a vysílá zakletí.

Vy jste však skupina, držíte spolu,

ať jdete nahoru či padáte dolů.

A hlavy na kůlech stráží své místo,

dávají pozor, aby bylo čisto

po každé další kouzelné výpravě,

která se z lesíka vyřítí bezhlavě.“

Pro nastupující studenty, kteří na Hradě oslaví (čti: dožijí se) třetí rok studia, má také velké kouzlo Sklepení.  Zkazky, které se Hradem nesou o příšerách (a jejich příšerně krásných pokladech) nemohou nikoho nechat v klidu. A navíc introverti, jak třeba já, tam zase chodí s příšerami na pokec J Jejich slova jako „hmm ... chmmm ... zlámu ti kosti ... zmiz ...“ jsou výborným náznakem toho, že pozorně naslouchají, co jim vyprávím.

7. Sklepení

„Jaké verše v sobě Hrad skrývá?

V žilách je mrazení, pak velký žár.

Potkám tu alespoň přátelů pár?

Sklepení dveřmi na pozdrav zívá J

Vítej sem, studente, už na tě čekají,

příšerky ve Sklepě zoubkama cvakají.

Nervy máš pevné? Vytas své párátko

a my tě po prohře vyženem zakrátko.

Do krve vmíchá se směsice odvahy,

která tě znovu postaví na nohy.

Biješ se, útočíš a čekáš vítězství,

až se ti nakonec přec vyhrát poštěstí.

Sklepení volá tě každičký den,

navštiv mne než půjdeš se štěndou ven.

Pater mám několik, chlubí se pyšně,

ty koukáš jak by si právě spad z višně.

Bloudíš a tápeš, zatáčíš marně,

často se ocitneš s nohama v bahně.

Nakonec před sebou uvidíš dveře,

za nimi místnost plničkou zvěře.

Síla a odvaha najednou nestačí,

mrtvoly na kostech tvých svižně tu skotačí.

Bez hůlky nedáš to – úkol to nový,

chce to jen navštívit Ollivanderovy.“

Ano, zná to většina z nás. Občas je třeba zápal v soubojích a mocná kouzla ještě znásobit hůlkou. Jakou ale vybrat? S jakým jádrem? Je to vlastně jako výběr partnera pro život.

8. U Ollivanderových

„Stromy promlouvají z každé místní hůlky,

tiše šumí při těch vyprávěních svých.

Každá hůlka čeká na ten pokyn z dálky,

že může být společnicí v rukou kouzelných.

Vybíráš rozumem, volíš ale srdcem,

rozhodnutí hůlky hlasuje pro tebe,

pod jejím vlivem budeš jejím jezdcem,

který ji zavede do vítězného nebe.

Stiskem hůlky zvedne se opona

a souboj začíná, napětí cítíš,

vybraná kouzla vezmeš si na pomoc,

a už se střemhlav do boje řítíš.

Kdo bude vítěz a kdo poražený?

Být druhý není vždy konečný stav.

Zvednout se znovu, nebýt uražený,

tomu pak tleská okolní dav.“

9. Jezero

„Kde si pak zotavit namožené svaly?

Není to daleko, už jen kroků pár.

Jezero u Hradu a s ním jeho čáry,

kdo by se do tmy s námi vydat bál?

Jezerní lidé mají tam království,

poklady přetéká jejich skvostný hrad.

A tak se občas někomu poštěstí,

majitelem těch věcí po ránu se stát.

Jezero pro deset – ozve se v Síni.

Jezero – táháme – my nejsme líní.

Jezero – co lektvar? Kdo si ho dá?

Každý z nás chronicky z „Vé eSky“ zná.

Jezero navíc tajnou moc má,

ty chvíle k míchání výborně zná.

K míchání lektvarů, co jsou pak lék,

když měsíc dorůstá či je úplněk.

Do žil se ti adrenalin vlije,

když vaříš lektvar a málo času máš.

Když přijde výbuch, tak syčíš jako zmije,

a hodně dlouho se pak červenáš.

A hlavou ozve se ti hlas:

 „Příště, přístě začnu vařit včas.“

A tak je to se vším ... mudlovské návyky se volně přelévají do kouzelnických praktik ... a zase ty kouzelnické se dají použít i v mudlovské oblasti. Prostě Hrad je nejlepší místo k tomu, abyste jednou, až budete dospělí, mohli obstát dobře i u mudlů. A platí do i obráceně. I mnohý dospělý mudla se tu vrátí do dětských let.  Spojuje nás fantazie, která nezná hranic.

10. Poznámka pod čarou

Nakonec jsem se, navzdory původním předsevzetím, vypravila do tajných zákoutí mého školního archivu. Zde na mne z dálky mával můj návrh Bradavické hymny z léta 2017, který nikdy nespatřil světlo světa (čti: prostě nebyl vybrán jako nejlepší), ale v mých OVCÍCH spatřil příležitost se zviditelnit a nalézt si svůj zástup věrných čtenářů. Proto si ho zde dovolím uvést v nezměněné podobě:

Návrh Bradavické hymny od Bibi Anne (léto 2017):

„Je ti jedenáct anebo třeba víc?

Tak se přidej k nám, jen dej si klidně říct.

Je tu príma banda a s ní sranda.

Není třeba přát si něco víc.

Máš rád zábavu a učit se i chceš?

To je přesně to co tady dostaneš.

Je tu príma banda a s ní sranda.

S námi rád na Hradě zůstaneš.

Máš rád napětí a sport je kamarád?

Tak se neboj a zkus si Famfr hrát.

 Je tu príma banda a s ní sranda.

Po vítězství se můžeš radovat.

A co když druhým sdělit něco chceš?

Místo v Denním Věštci klidně dostaneš. 

Je tu príma banda a s ní sranda.

S námi sám nikdy nezůstaneš.

Hrad je pravý fantazie kout,

u Třech košťat si můžeš přisednout.

Je tu príma banda a s ní sranda,

Máslový ležák rychle vyzunknout.

A že nevíš, do jaké koleje?

Při rozhodnutí Tě pot poleje.

Je tu Moudrý klobouk – dá ti rady,

zařadí tě  podle nálady.

Každá kolej je tu přece skvost,

a v každé z nich budeš vítaný host.

Žlutá nebo modrá, každá je dobrá,

každá má nějakou svoji ctnost.

Nebo do červené možná patřit chceš,

či se k zeleným hadům dostaneš.

V každé je príma banda  a s ní sranda,

vítězí tu pravda a ne lež.

Ať jsi kdo jsi – pro nás jsi kamarád,

jen se pokus férově tady hrát.

Je tu príma banda  a s ní sranda.

Hrad je príma svět,

co chceme rozvíjet."