Student: Claps Craps
Kolej:Nebelvír
Školní rok: zima 2024

Obrana proti černé magiiZadané téma: Nejnebezpečnější kouzelníci moderní doby
Konzultant: Filius Orionis
Posudek: V předložené práci pan Craps nejprve ujasňuje potřebné základní pojmy a následně detailněji představuje pět vybraných čarodějů moderní doby, které považuje za nejnebezpečnější. Vzhledem k tomu, že šlo zadané téma uchopit řadou různých způsobů, velmi oceňuji, jak strukturovaně autor čtenáře orientuje ve svém uvažování.
Také jsem rád za zahrnutí řady různých pohledů na „nebezpečnost“, jež se manifestují i ve vlastním výběru popisovaných postav. Zařazení každého z kouzelníků je pečlivě odargumentované a podložené konkrétními příklady, čímž autor prokázal nadprůměrný rozhled nejen v dějinách studovaného oboru, ale i ve světě kolem sebe obecně.

Z uvedených důvodů práci hodnotím známkou Vynikající a doporučuji ji k obhajobě. U ní autora požádám, aby z pohledu OPČM porovnal vybraná střetnutí zmíněných kouzelníků: konkrétně souboj Albuse Brumbála s Gellertem Grindelwaldem (1945) a souboj Albuse Brumbála s Lordem Voldemortem (1996).
Hodnocení: Vynikající
Hodnocení propugnatio: Vynikající
Hodnocení cogito: Vynikající


Vypracování

Ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny

Obrana proti černé magii

 

Nejnebezpečnější kouzelníci moderní doby

 

Claps Craps
Zima 2024

 

Úvod

Již název této práce napovídá, co bude jejím cílem. Avšak než se budeme moci ponořit mezi některé z nejnebezpečnějších čarodějů moderní doby, budeme si muset definovat některé ze zadaných pojmů. Po vymezení období i měřítek nebezpečnosti už budeme moci objevit samotné gró této práce, a to detailní přehled čarodějů, kteří daná kritéria splňují či splňovali a přiblížit, čím přesně pro kouzelnickou společnost byli nebezpeční.

 

Základní definice

Abychom mohli objektivně vybrat ty čaroděje, kteří byli, nebo jsou těmi nejnebezpečnějšími z kouzelníků moderních dějin, musíme si definovat, co činí kouzelníka nebezpečným - a vyhnout se zaměření pouze na jednu z podmnožin kouzelníků, černokněžníky. Dále si budeme muset dát nějaké časové ohraničení, tedy co to vlastně ta moderní doba je.

 

Druhy nebezpečnosti kouzelníka

Existuje hned několik způsobů, které mohou činit kouzelníka nebezpečným pro kouzelnickou (a nejen tu) společnost.

 

Jako první asi každého napadnou nebezpeční černokněžníci, kteří se snaží získat nadvládu nad kouzelnickým, potažmo i mudlovským, světem. Ideálními příklady jsou samozřejmě Gellert Grindelwald a Lord Voldemort, nejznámější černokněžníci minulého století. Stejně tak byl ale velice nebezpečným Albus Brumbál, jehož tituly samotné by téměř stačily na splnění minimálního rozsahu této práce. Jistě, s výjimkou raného mládí Brumbál příliš mocenských ambicí neměl, avšak jeho obrovská magická moc by stačila sama o sobě na zařazení na seznam nejmocnějších - a nejnebezpečnějších - kouzelníků moderní doby.

 

Není však potřeba být tím nejnadanějším, magicky nejsilnějším, černé magie znalým, či jinak nadprůměrně magicky schopným, kouzelníkem. Nebezpečných kouzelníků je mnohem víc. Stačí třeba zastávat nějaký velice důležitý post ve správný - či nesprávný - čas. Takový post, který kouzelníkovi dává autoritu prosazovat svou vůli silou, cenzurovat nehodící se názory, ovlivňovat další složky státní moci. V nedávné minulosti bychom našli takový příklad třeba u bývalého ministra kouzel, Korneliuse Popletala.

 

Ministr kouzel je však stále voleným postem. Kouzelnická populace tedy obvykle má alespoň nějaký způsob, jak ovlivnit, kdo bude stát v čele ministerstva. Už velice těžko se ovlivňuje moc různých šedých eminencí či lobbistů. Ať už je to díky konexím či nezměrnému bohatství, kouzelník, který si dokáže prosadit svoji agendu napříč kouzelnickým světem, aniž by nesl jakékoliv břímě odpovědnosti a činí tak z pozadí, ze stínů, prakticky neviditelný, může být pro kouzelnický svět velice nebezpečný.

 

Člověk - kouzelník i čarodějka - se může stát nebezpečným svými činy, to je jasné. Na druhou stranu se to samé dá říct i o jejich absenci. Lehkovážnost, neochota, přehlížení, pocit vlastní nadřazenosti, to jsou všechno vlastnosti, které mohou, na první pohled třeba nepříliš důležitou bytost, udělat z kouzelníka jednoho z nejnebezpečnějších čarodějů či čarodějek moderní doby.

 

Časové vymezení

“Moderní doba” nemá žádnou pevně danou definici. Někdy za ni bývá považováno období již od velké francouzské revoluce, jindy zase od začátku první světové války. Pro potřeby této práce definujeme moderní dobu jako období od začátku 20. století do přítomnosti.

 

Nejnebezpečnější kouzelníci moderní doby

1. Albus Brumbál

Jedním z nejnebezpečnějších kouzelníků moderní doby je bezesporu Albus Brumbál. Všeobecně bývá označován za největšího z kouzelníků od dob Merlina nebo zakladatelů Bradavic, zcela objektivně se pak jednalo o jednoho z nejnadanějších kouzelníků moderní historie. Spolupracoval s jedním z největších alchymistů všech dob, Nicolasem Flamelem, objevitelem kamene mudrců, byl autorem mnoha publikací na poli lektvarů, přeměňování, kouzelnických formulí, v rámci svého výzkumu objevil hned 12 způsobů využití dračí krve.

V bradavické škole čar a kouzel vyučoval obranu proti černé magii, přeměňování, dlouhou dobu pak byl ředitelem té samé školy. Zastával také další důležité funkce v našem světě, byl nejvyšším divotvorcem Starostolce, nejhlavnějším hlavounem mezinárodního sdružení kouzelníků, vedl tajnou odbojovou organizaci ve válce proti Voldemortovi známou jako Fénixův řád, byl též držitelem Merlinova řádu první třídy.

Syrovou magickou silou se mu v moderní době nemohl rovnat téměř nikdo. Zastával důležité posty v různých kouzelnických organizacích a měl za sebou mnoho následovníků. Svou moc se nebál použít, byť jeho ultimátní motivace byla veskrze dobrá, byl to také velký tajnůstkář, své velké plány prakticky s nikým nekonzultoval, téměř nikomu je nesděloval. Touha a ochota ostatních Brumbála následovat tedy vycházela primárně z oddanosti a důvěry.

V raném mládí spolupracoval s kouzelníkem, který vešel do dějin jako jeden z nejhrozivějších černokněžníků, Gellertem Grindelwaldem. Společně dokonce spřádali plány na ovládnutí mudlovského i kouzelnického světa, který obhajovali principem “vyššího dobra”.

Brumbál sice nakonec prozřel, od těchto myšlenek upustil, jen s jistou mírou nevole přijímal již zmíněné důležité posty v institucích našeho světa, stále se však jednalo o mimořádně mocného kouzelníka a tudíž kouzelníka mimořádně nebezpečného, zapadajícího hned do několika z kategorií nebezpečnosti zmíněných v předchozí kapitole této práce:

  • Jako učitel a ředitel kouzelnické školy měl velký vliv na výchovu nových generací kouzelníků.
  • Jeho motivy nebyly vždy dostatečně transparentní, jeho plány často velice intrikované.
  • Spoléhal primárně na oddanost a touhu ostatních ho následovat.
  • Zastával důležité funkce v kouzelnickém světě, které mu dovolily měnit legislativu kouzelnického světa.
  • Byl mimořádně mocným a nadaným kouzelníkem s nesmírnou magickou mocí.


2. Gellert Grindelwald

 

Dalším kouzelníkem který se bezpochyby řadí mezi nejnebezpečnější kouzelníky moderní doby, je přirozeně Brumbálův vrstevník, Gellert Grindelwald.

Že se nejedná o někoho, kdo by plánoval strávit svůj život bojem proti černé magii, vyplývá už z faktu, že Grindelwalda za jeho temné magické experimenty vyloučili i z jinak velice tolerantního Kruvalu. Společně s mladým Albusem Brumbálem chtěli pátrat po relikviích smrti, jeho ultimátním plánem však byla revoluce v kouzelnickém světě, zrušení výnosu o utajení kouzelnického světa před mudly a vytvoření nového světového pořádku, kde kouzelníci budou mudlům otevřeně nadřazení. Grindelwald tento plán před Brumbálem nijak netajil, jejich názory byly tehdy dost podobné - cokoliv pro “vyšší dobro”. Jejich partnerství však netrvalo dlouho - prakticky pouze dva měsíce. I ty však stačily, aby mezi sebou uzavřeli krevní pakt, který jim znemožňoval ublížit jeden druhému. I kvůli němu nemohl Brumbál proti Grindelwaldovi zasáhnout dříve.

Jejich cesty se rozešly, když se o jejich plánech dozvěděl Albusův mladší bratr, Aberforth. Hádka celé trojice přešla do souboje, kterého se naneštěstí zúčastnila i mladší sestra obou Brumbálů, Ariana. Celý souboj skončil právě její smrtí, Grindelwald hned poté utekl z Anglie a vydal se realizovat své plány na podrobení mudlovského světa. 

Grindelwald nebyl nutně naprosto zlý. S jeho cíli se dokázala ztotožnit podstatná část kouzelnického světa napříč kontinenty. Nezabíjel a nemučil nikoho jen tak pro zábavu, i tak se ale dopustil hned několika vražd buď přímo nebo nepřímo rukou svých následovníků. Jeho motivace také nebyly veskrze zlé, často volil různé formy infiltrace důležitých kouzelnických institucí před krutými a násilnými převraty. Na jistou dobu se mu podařilo defakto ovládat americké ministerstvo kouzel, velký vliv měl také ve Francii a Německu. Ve velkém využíval manipulaci, když - přestože nakonec neúspěšně - zmanipuloval také volby Mezinárodního sdružení kouzelníků a na velice krátkou chvíli se tak stal nejhlavnějším hlavounem.

Ve výsledku se ale stále jednalo o nebezpečného černokněžníka, který neváhal používat černou magii, aby dosáhl svých cílů. On a jeho následovníci nesou vinu za mnoho obětí v mudlovském i kouzelnickém světě a pouze díky obrovské píli a nasazení kouzelníků po celém světě se podařilo kouzelnický svět před mudly utajit, Grindelwalda a jeho následovníky dopadnout a uvěznit. Grindelwald tedy opět zapadá hned do několika kategorií nebezpečnosti:

  • Byl mimořádně mocným a nadaným kouzelníkem s nesmírnou magickou mocí.
  • Byl mimořádně zdatným manipulátorem, získal obrovský vliv v kouzelnickém světě napříč kontinenty.
  • Praktikoval černou magii a nezdráhal se ji použít proti svým odpůrcům.

3. Lord Voldemort

U některých kouzelníků v tomto vypracování existuje možnost polemizovat, zda jsou či byli opravdu tak nebezpeční, aby si zasloužili své místo na tomto seznamu. Ne tak Lord Voldemort, největší a nejhorší z černokněžníků posledních století, možná tisíciletí či kouzelnických dějin vůbec. Nesmírně nadaný, nicméně už od útlého dětství mimořádně krutý, manipulativní, přesvědčený o vlastní nadřazenosti a od rané dospělosti posedlý dosažením nesmrtelnosti a ovládnutím kouzelnického světa, to prostě není kombinace, která z vás udělá dobrého kouzelníka.

Kombinace genů kruté, rasistické, čistokrevné rodiny, mudlovské krve a nápoje lásky, kterým Voldemortova matka očarovala jeho otce, dala vzniknout mimořádně zkažené osobě. Geny jednoho ze zakladatelů naší školy se bezpochyby projevily na úrovni magického nadání, ovládnutí hadího jazyku už je pak tím nejmenším, co by Voldemorta spojovalo s černou magií

U předchozích čarodějů existovaly různé konflikty, různé třecí plochy, které nám dovolují pokládat si otázky spojené s jejich motivacemi, a tak bylo nutné poskytnout nějaký náhled do jejich minulosti. U Lorda Voldemorta toto nutné není. Jednalo se o krutého vraha, který zabíjel a mučil ostatní prostě jen pro zábavu, to samé pak vyžadoval od svých následovníků, Smrtijedů. Paradoxní je snad jen fakt, že Voldemort hlásal čistokrevnou agendu a nesnášel mudly či mudlorozené čaroděje, sám však ani čistokrevný nebyl, byť mu v žilách kolovala krev Salazara Zmijozela, ani to však jeho zkažené následovníky nezastavilo.

Voldemort vraždy svých odpůrců kombinoval s vytvářením těch nejtemnějších magických objektů vůbec, s tím pomyslným vrcholkem, čeho všeho jde dosáhnout využitím černé magie, tedy viteálů. Na rozdíl od svých předchůdců jich však vytvořil mnohem víc. Možnosti černé magie dovedl dál než kdokoliv jiný.

Kombinací magie lásky, obrovské shody náhod, pragmatického plánování, velké míry odhodlání a statečnosti nakonec Voldemort padl v bitvě o Bradavice rukou Harryho Pottera, dopad této kouzelnické války však byl i tak zničující. Vyhasly během ní životy stovek kouzelníků, mudlů, skřetů a dalších bytostí. Vítězství sice znamenalo mír a poražení toho nejnebezpečnějšího černokněžníka moderní doby, cena však byla obrovská.

Lord Voldemort tak opět splňuje hned několik ze zmíněných kategorií nebezpečnosti:

  • Praktikoval černou magii a nezdráhal se ji použít proti svým odpůrcům.
  • Byl mimořádně zdatným manipulátorem. Dokud nevratně nezmrzačil svoji duši, dokázal svoji vůli prosazovat i bez násilí.
  • Praktikoval černou magii a nezdráhal se ji použít proti svým odpůrcům.
  • Byl mimořádně mocným a nadaným kouzelníkem s nesmírnou magickou mocí. Rovnat se mu mohl snad jenom Albus Brumbál.

4. Kornelius Popletal

 

Kornelius Popletal bude nejspíš patřit k těm kontroverznějším jménům tohoto seznamu. V zásadě se nejedná o nějak zvlášť magicky nadaného kouzelníka, hranice magie nikam neposunul, kouzelnickou společnost se nesnažil proměnit v žádnou diktaturu, byl to prostě profesionální politik.

Vrcholem jeho kariéry bylo jeho zvolení ministrem kouzel jakožto nástupce po Millicent Bagnoldové. Jeho ministerská kariéra nebyla příliš úspěšná - právě za jeho vlády došlo k útěku Siriuse Blacka z Azkabanu, na mistrovství světa ve famfrpálu hostovaném právě v Anglii došlo k útoku Smrtijedů, masovému útěku z Azkabanu, nepříliš úspěšnému Pohárů tří kouzelníků, při kterém tragicky zahynul syn zaměstnance ministerstva kouzel, neúspěšným snahám o reformy výukového systému Bradavic, a tak dále.

Z výše zmíněného vyplývá, že se nejednalo zrovna o mimořádně schopného ministra kouzel, nedá se však říct, že by byl Popletal vyloženě zlý, rozhodně se však říct dá, že byl bojácný, nerozhodný, snadno zmanipulovatelný. Ignoroval vše, co se mu nehodilo a do jisté míry trpěl stihomamem.

Popletal se bál si přiznat, že by se snad Lord Voldemort mohl vrátit, a tak než aby dal na radu kouzelníka, ke kterému se s žádostmi o pomoc obracel od svého prvního dne v úřadu, přesvědčil sám sebe, že nic takového není možné. A začal tvrdě perzekuovat všechny, co se snažili tvrdit opak. Tím Voldemortovi umožnil proniknout do struktur ministersva a značně mu usnadnil boj proti Fénixově řádu vedeného Brumbálem. Smrtijedi mohli fungovat, aniž by po nich pátrali bystrozorové, kouzelnická společnost byla naprosto nepřipravena se Voldemortovi postavit. Cenzura kouzelnického tisku pracovala na plné obrátky a ministerská propaganda očerňovala Brumbála i Harryho ze všeho možného. Popletalův stihomam sahal tak daleko, že uvěřil, že Brumbál buduje v Bradavicích vlastní armádu z řad studentů, kterou hodlá použít k jeho svržení, rozhodl se proto do Bradavic nasadit Dolores Umbirdgeovou a později i odvolat Brumbála a vydat na něj zatykač.

To vše dále nahrávalo Voldemortovi, který mohl volně spřádat plány, vraždit, mučit a připravovat se na ovládnutí kouzelnického světa. Přestože tedy Popletal není nebezpečným černokněžníkem, jeho akce byly nesmírně nebezpečné a značně usnadňovaly život právě Voldemortovi. Není divu, že se ho kouzelnická společnost zbavila jen pár týdnů po fiasku na Odboru záhad, po kterém už nebylo jak utajit návrat Lorda Voldemorta. Popletalovo ignoranství je však určitě zodpovědné za vstupní pozici kouzelnické společnosti do války proti Voldemortovi a jeho poskokům.

  • Nechal sebou snadno manipulovat různými lobbisty.
  • Svou nečinností umožnil Voldemortovi mnohem lepší vstup do kouzelnické války.
  • Manipuloval veřejným míněním, cenzuroval kouzelnický tisk, vedl lživou propagandu, snažil se manipulovat soudním systémem.

5. Lucius Malfoy

 

Dalším kouzelníkem, který si zaslouží místo na tomto seznamu, je Lucius Malfoy. Dlouholetý vůdce klanu Malfoyových, rodiny patřící mezi “Posvátných 28” čistokrevných kouzelnických rodin. Malfoyovi byli nesmírně bohatá rodina, pokrevně spřízněná s Blackovými, Lestrangeovými, Rosierovými, a tak dále. Během let si Malfoyovi vybudovali zásadní politický vliv, oni nebo jejich příbuzní často zástavali různé poradcovské posty při ministerstvu kouzel, a tak přímo i nepřímo ovlivňovali dění v kouzelnickém světě. Nejinak tomu bylo i u Luciuse Malfoye, který také často pracoval při ministerstvu kouzel a štědře ho dotoval, čímž si prosazoval svoji vlastní politickou agendu. Dále byl také členem školské rady, jeho vliv tedy přesahoval z Londýna až do Bradavic.

Lucius však byl nejenom lobbista a politik. Byl také věrným následovníkem Lorda Voldemorta v obou kouzelnických válkách. Byl jedním z jeho nejvyšších a nejvěrnějších Smrtijedů. Lucius využíval své kontakty k prosazování vůle Lorda Voldemorta, sám se nijak neštítil násilí, mučení či vražd, typického repertoáru Smrtijedů.

Pak však Lord Voldemort padl, zmizel po útoku na dům Potterových a první kouzelnická válka skončila ze dne na den. Lucius však využil své kontakty na ministerstvu, přesvědčil Starostolec, že byli všichni očarovaní kletbou Imperius a vyhnul se tak jakémukoliv trestu. Lucius pokračoval ve svém politikaření a prosazování svého vlivu v kouzelnickém světě, ne pro zmizelého a prakticky zapomenutého Voldemorta, ale pro svůj vlastní prospěch. Když se pak Voldemort vrátil, okamžitě se dal zpět na jeho stranu a pracoval při ministerstvu kouzel jako jeho agent s přímým spojením na samotného ministra kouzel. Všechny citlivé informace tak Voldemort dostával doslova z první ruky po jeden celý rok, dokud nebyl Lucius potupně dopaden při bitvě Smrtijedů proti Brumbálovo Armádě s Fénixovým řádem. Zdroje klanu Malfoyových však Voldemortovi sloužily i nadále.

  • Lucius se vyžíval ve vydírání, mučení, zabíjení.
  • Lucius byl zdatný manipulátor, své zájmy prosazoval svým vlivem a penězi. Prosazoval je tvrdě a bez skrupulí.
  • Díky svému vlivu se těšil velké přízni napříč ministerstvem kouzel, z čehož ve velkém těžil Lord Voldemort. Informace, které Lucius Voldemortovi předával, pomáhaly Voldemortovi ovládnout kouzelnický svět.
  • Byl velice přizpůsobivý, dokázal profitovat téměř z každé situace.

 

Závěr

Seznam nebezpečných kouzelníků bychom mohli rozšířit o mnoho dalších jmen, zejména pak z řad Smrtijedů bychom mohli dále jmenovat Bellatrix Lestrangeovou, Antonína Dolohova, mimo ně pak Fenrira Šedohřbeta. Dále by se dalo určitě psát o známé dezinformátorce Ritě Holoubkové, i ona dokázala ničit životy ostatním, její metody byly často daleko za hranicí etiky i kouzelnických zákonů, měla zásadní vliv na veřejné mínění. Za zmínku také stojí Šedá Dáma - ne jako Helena z Havraspáru ale jako jeden z bradavických duchů. Její pocit nadřazenosti, neochota podělit se o důležité informace, může z člověka - či ducha - udělat nebezpečnou bytost. I tak by ale tento seznam měl obsahovat kouzelníky, kteří reprezentují rozdílné druhy nebezpečnosti pro svět kouzelnický i mudlovský v dostatečném rozsahu.