Struktura kouzelnického práva a jeho komparace s mudlovským právním systémem

Arietty Liella Minette

OBSAH:

1. Úvod
   
   
2. Struktura kouzelnického práva
   
   
3. Hlavní pozitivní a negativní stránky kouzelnického právního systému
   
   
4. Struktura mudlovského právního systému
   
   
5. Hlavní pozitivní a negativní stránky mudlovského právního systému
   
   
6. Komparace vybraných právních oborů
   
   6.1. Trestní právo
   
   6.2. Občanské právo
   
   
7. Čím se lze inspirovat?
   
   
8. Závěr

1. Úvod

Přestože kouzelnický svět existuje do velké míry nezávisle na tom mudlovském, určitým způsobem jsou propojeny a je vhodné tuto skutečnost v rámci našeho fungování reflektovat. Je mezi námi spoustu rozdílů, ale taktéž podob a osobně věřím tomu, že je důležité na mudly nezapomínat, nepodceňovat je a možná se u nich dokonce příležitostně inspirovat. Mudlovský právní systém začal vznikat dávno a možná i kvůli nedostatku kouzel a magie jej mudlové museli poměrně výrazně promyslet. V rámci psaní závěrečné práce jsem se tudíž ponořila do tajů mudlovského právního systému, pokusila se mu alespoň mírně porozumět a srovnat s právem kouzelnickým v rámci vybraných oborů. Součástí poslední kapitoly je taktéž naznačení, jak bychom si od mudlů v rámci vybraných oborů mohli vzít příklad.

2. Struktura kouzelnického práva

Kouzelnické právo všeobecně nemá jasně a logicky vymezenou strukturu jednotlivých právních oborů tak, jako je tomu v právu mudlovském. Osobně se domnívám, že je to nejspíš proto, že neexistuje mnoho kouzelnických právních teoretiků, kteří by se aktivně zasazovali o jasnější dělení a tvorbu kouzelnické právní nauky. Většina kouzelnických právníků se zabývá právem jako celkem, máme jen hrstku odborníků na konkrétní obory, což značně znesnadňuje jejich zdokonalování a konkrétnější vymezování. Obecně v kouzelnickém právu z velké části chybí i další stěžejní části nauky, které dokážou obory lépe nadčasově provázat, ale zároveň vyjasnit jejich rozdíly. Mezi takové chybějící části bychom mohli zařadit například nepsané zásady či právní principy.

Kouzelnické právo je v mnoha ohledech opravdu velmi praktické a snaží se především prakticky uchopit systém tak, aby v co největší míře vyhovoval aktuálním potřebám kouzelnické společnosti. Naprosto zásadní je tudíž v našem systému zákonná úprava. V kouzelnickém právu by se skutečně dalo říct, že co je psáno, to je dáno; nejsou zde příliš výrazné prostory pro odlišnou právní interpretaci.

Neexistuje zde tudíž žádné oficiální dělení na právo veřejné a právo soukromé, byť bychom mohli říct, že nepsaně lze za pomocí mudlovské nauky jednotlivé disciplíny alespoň určitým způsobem do těchto kategorií rozřadit. Pro tuto práci by ale obdobné řazení nemělo žádný význam, proto se do něj nebudu pouštět.

Mezi základní kouzelnické právní disciplíny patří rodinné právo, občanské právo, pracovní právo a právo trestní. V kouzelnickém právním řádu ovšem rozhodně můžeme najít taktéž například prvky ústavního práva (především v kontextu důrazu na základní lidská práva a svobody, neboť naše zřízení na Ústavě nestojí a ani se dle mého názoru nedá považovat za zcela demokratické), mezinárodního práva především veřejného, správního práva nebo například finančního práva. Těmi se však kouzelnická společnost nezabývá příliš dopodrobna, pouze existuje právní úprava, která těmto oborům naprosto zjevně odpovídá.

Jedinečná je taktéž kouzelnická úprava dělby státní moci. Máme pouze zákonodárnou a soudní moc. Součástí moci zákonodárné je pak prakticky moc výkonná, kterou v zásadě drží odbor bystrozorů. Ten má navíc podivnou pravomoc taktéž v oblasti soudů, které nejsou trestní. Bystrozoři v našem světě tudíž hrají mnohem větší roli, než by se na první pohled zdálo.

Obecně je veškerá moc prakticky centralizována v rámci Ministerstva kouzel a jeho orgánů. Jak už jsem naznačila, pouhá moc soudní není zcela v rukou Ministerstva jako takového. Trestní soudnictví totiž zastřešuje Starostolec, nejvyšší orgán moci soudní našeho světa. Jeho složení je pořád většinově napojené na Ministerstvo, dá se však říct, že je alespoň částečně svou mocí od fungování Ministerstva oddělen. Toto oddělení soudu trestních věcí je v rámci našeho světa nastaveno patrně proto, že naše soudní moc se skutečně nejvýrazněji dlouhodobě točí kolem trestních případů. Soudně řešitelné případy z ostatních právních oborů se vzhledem k existenci magie v našem světě dodnes nejčastěji řeší mimosoudní cestou. Kouzelníci se dlouhodobě soudům snaží spíš vyhýbat.

Právní normy kouzelnického světa pak obecně můžeme seřadit například dle právní síly. Největší právní sílu mají mezinárodní dohody a zákony. Jestliže jsou součástí našeho právního řádu, mají při aplikaci práva vždycky přednost před naší právní úpravou.

Druhou nejvyšší právní sílu pak mají naše zákony. Hned za nimi následují vyhlášky. Vzhledem k organizační struktuře ministerstva neexistují žádná nařízení typická pro mudlovské systémy, neboť technicky nemáme vládu, která by je mohla vydávat. Poté už následují pouze normy relativního typu, které si mohou vytvářet organizace jakožto určitá pravidla platící pro vymezený okruh osob. Mezi ně můžeme zařadit například náš školní řád.

Systematika většiny základních kouzelnických právních odvětví je totožná; odvětví má zpravidla jeden výraznější a delší zákon, který upravuje jeho nejzákladnější otázky. Často je základní úprava součástí Charty práv Starostolce. Základní zákon pak bývá doplněn řadou dalších zákonů či vyhlášek. Například v rodinném právu by se za tento hlavní zákon dal považovat zákon č. 7309i7-3 o čarodějných rodinách z roku 1733, který je doplněn například vyhláškou č. 39-0755 o čistokrevných kouzelnických rodinách z roku 1811 či zákonem č. 67622-70034-2 o uzavření kouzelnických sňatků z roku 2003.

3. Hlavní pozitivní a negativní stránky kouzelnického právního systému

Kouzelnické právo má stejně jako řada jiných systémů své výrazné výhody a nevýhody. Obecně zastávám názor, že v současnosti není uchopeno zcela šťastně a bylo by vhodné zakročit výraznějšími úpravami, které by stavěly především na poznatcích právních badatelů a teoretiků. Přestože se teorie může mnohým zdát nudná a zbytečná, právnímu systému rozhodně pomáhá k lepšímu fungování, které je zároveň díky stavbě na právní teorii transparentnější.

Věřím však taktéž tomu, že má kouzelnická struktura práva svá pozitiva. Určitou výhodou může být například koncentrace moci na jedné úrovni. Nedochází tak ke zbytečně zdlouhavé normotvorbě, vše tvoří v podstatě jedna skupina lidí a normotvorba si tak vzájemně nemusí překážet nebo si odporovat. Výsledkem tak může být trochu jednodušší právní systém, ve kterém se snadněji průměrnému kouzelníkovi orientuje. Mnohem lépe se totiž kontroluje obsah norem ve chvíli, kdy je mocí je vydávat nadán prakticky jeden orgán. Stejně tak dle mého tento systém může do určité míry podporovat formu rovnosti před zákonem, neboť jejich práva a povinnosti jsou rozhodně v mnoha ohledech opravdu stejná.

Na druhou stranu, v důsledku nedostatku struktury a teoretického podložení kouzelnické právní nauky má systém řadu nevýhod. Jako jednu z prvních a nejvýraznějších vnímám asi nedostatek demokratických principů v našem státním zřízení. Dělba moci a princip brzd a protivah jsou v novodobé společnosti stěžejními prvky prakticky každého pokrokovějšího státního zřízení a v tom našem téměř chybí. Skutečnost, že moc výkonná by dle všeho měla spadat výhradně pod odbor bystrozorů zavání v podstatě kouzelnickou verzí policejního státu. V situaci, kdy je veškerá moc prakticky v rukou jedné instituce, v níž je voleným zástupcem téměř výhradně samotný ministr, je zapotřebí dávat opravdu velký pozor, aby se systém nezvrhl.

Nedostatek zázemí pro kouzelnickou právní vědu má za následek nedostatečně rozvinutou právní teorii, řada kouzelnických předpisů je pak sepsána ne zcela kvalitně a je zapotřebí je vykládat doslovně, neboť nemáme plně oddělenou soudní moc, která by mohla právo podrobněji vyložit a usměrnit způsobem, který bychom potřebovali. V podstatě taktéž neexistují specifické školy, které by kouzelnické právníky trénovaly; jedná se tudíž o absolventy běžných kouzelnických škol. Nejsem si zcela jistá, zda je kombinace tohoto vzdělání s praxí dostačující.

Celkově je ze struktury kouzelnického práva patrná jakási nedostatečná vyspělost, které by rozhodně pomohlo větší množství odborníků a výraznější diskuze o celém oboru.

4. Struktura mudlovského právního systému

Vzhledem ke skutečnosti, že se právní systém u mudlů může mírně lišit napříč větším množstvím států, pro potřeby práce a komparace jsem zvolila systém, ve kterém se sama vyznám nejlépe, tudíž ten český.

Mudlovské právo obecně můžeme dělit na právo soukromé a právo veřejné. Do práva soukromého spadá řada právních oborů; jedná se o právo občanské, obchodní, rodinné, pracovní a mezinárodní právo soukromé. Do práva veřejného pak řadíme právo ústavní, správní, finanční, trestní, civilní právo procesní, právo životního prostředí, právo sociálního zabezpečení a mezinárodní právo veřejné. Jak lze z dosavadního textu práce vyvodit, oproti kouzelnickému právu má právo mudlovské hned několik oborů navíc, všechny jdou obecně více do hloubky, upravuje je větší množství předpisů a mudlovské právní normy jsou v zásadě taktéž delší. Jeden z nejvýraznějších rozdílů pak můžeme spatřit například v existenci práva životního prostředí a práva sociálního zabezpečení jako zvláštních právních oborů, které kouzelnický svět prakticky zcela postrádá.

Jak už jsem naznačila v části popisující právo kouzelnické, osobně se domnívám, že mudlovský právní systém je výrazně propracovanější. Velké množství právních vědců a teoretiků mudlovskému právu umožňuje mnohem hlubší rozvoj této vědy, mudlové se navíc právem zabývají o něco déle a mnoho záležitostí musí být upraveno mnohem detailněji z důvodu nevyužívání magie v mudlovském světě.

Výraznou propracovanost lze spatřit už v samotné dělbě moci, ta je dělena skutečně v duchu demokratických principů na zákonodárnou, výkonnou a soudní s tím, že jednotlivé moci fungují na základě principu brzd a protivah. Každou z mocí zastává jiný typ institucí a vůči sobě mají určité pojistky, díky kterým není možné, aby jedna z mocí převážila nad jinou. Zřízení je zároveň celkově demokratické a velká část zástupců, kteří mocí disponují, jsou do svých funkcí voleni.

Zákonodárnou mocí je nadán parlament složený z poslanecké sněmovny a senátu. Moc výkonnou pak zaštiťuje především vláda složená z ministrů, jednotlivá ministerstva či prezident. Soudní moci jsou nadány soudy, kterých je dokonce několik různých typů a v případě nesouhlasu s rozhodnutím je možné využít opravných prostředků.

V kontextu typů právních norem je i zde mudlovský systém složitější. Normy obecně dělíme na zákonné a podzákonné s tím, že zákonné právní normy jsou právně silnější. Nejvyšší právní sílu mají ústavní zákony, dále pak zákony a zákonná opatření Senátu. Podzákonnými normami pak i v pořadí právní síly myslíme nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy a taktéž vyhlášky orgánů územní samosprávy. Normy s nižší právní silou nemohou odporovat těm, které mají právní sílu vyšší.

Mimo psané právní normy však mudlovské právo taktéž výrazně ovlivňují právní principy a zásady, které nemusí být vždy upravené písemně. Dále pak hrají výraznou roli například soudní rozhodnutí, která do určité míry právo dotváří a častokrát dointerpretují. Propracovanější jsou taktéž například normy procesní, protože se u mudlů na soudní moc klade podstatně větší důraz.

Co se týče struktury jednotlivých právních odvětví, dalo by se říct, že má velká část oborů jeden delší základní zákon, který je doplněn další právní úpravou. Do hry zde ale vstupuje taktéž základní dělení na právo soukromé a veřejné, například obory v právu soukromém jsou vcelku výrazně propojeny. Občanské právo zde svým způsobem funguje jako obecné právo soukromé a jestliže v dalších specifických oblastech soukromého práva chybí zákonná úprava nějaké problematiky, často se dovozuje právě z práva občanského. Rodinné právo je navíc upraveno především v základním kodexu práva občanského, tedy v občanském zákoníku. Obecně tudíž není vždy možné od sebe jasně některá odvětví oddělit a ta spolu zkrátka mnohokrát úzce souvisí.

5. Hlavní pozitivní a negativní stránky mudlovského právního systému

Jako výraznou pozitivní stránku vnímám vysokou míru propracovanosti celého systému a vcelku smysluplné oborové dělení s kombinací skutečnosti, že tam, kde je obory třeba propojit, k propojení docela dobře dochází. Mudlovská právní úprava je velmi podrobná a spoustu systémových much dokázala vychytat. Dělba moci a státní zřízení jako takové dle mě taktéž napomáhá lepšímu zabezpečení spravedlnosti. Výraznou pozitivní stránkou je pak i možnost dotvoření práva dalšími způsoby vedle samotných právních norem. Nepsané principy a zásady mají ve vyspělém právním systému své důležité místo, stejně tak možnost hlubší interpretace skrz rozhodovací praxi moci soudní.

Za negativní bychom pak někdy mohli považovat až přílišnou složitost systému, obzvlášť pro běžného člověka, který se právem nezabývá. Právní úprava je nesmírně široká a podrobná, často se mění a někdy je těžké s ní držet krok. Zmínit zde lze taktéž například skutečnost, že mudlovský systém zákonodárství je někdy vzhledem k demokratickému zřízení dost složitý a často nedokáže dostatečně rychle vyprodukovat potřebnou právní úpravu. Ta navíc někdy nemusí mít ideální podobu kvůli potřebným kompromisům, které je občas zapotřebí udělat, aby zákony prošly.

6. Komparace vybraných právních oborů

Pro tuto část práce jsem vybrala dva konkrétní právní obory, které jsem se rozhodla napříč oběma typy práva komparovat. Jedná se o právo trestní a právo občanské jakožto jedny ze základních právních odvětví obou systémů.

6.1. Trestní právo

V rámci kouzelnického práva lze stěžejní trestní zákon dohledat jako součást Charty práv Starostolce, což je velmi netradiční způsob uchopení tak zásadního právního odvětví. Plným názvem se jedná o zákon č. 3806-13 o trestném čarodějném počínání z roku 1816. Trestní právo kouzelníků má oproti tomu mudlovskému řadu dalších trestných činů, velká část z nich souvisí s magií. Zmínit můžeme například trestnost použití kleteb, které se nepromíjí, používání černé magie i černou magií očarovaných předmětů. Z těch ale existují výjimky v zákoně č. 5831-901 z roku 2009 o černomagických výjimkách. 

Kouzelnické trestní právo je pak okrajově upraveno i v dalších předpisech, které primárně upravují odlišnou problematiku; dobrou ukázkou je například vyhláška č. 2733-85c o zacházení se vzácnými kouzelnými tvory a bytostmi, kde je jejich lovení či zásah do jejich životů zakázán. Zapotřebí je taktéž dodat, že oproti mudlovskému světu je nutno konkrétněji v právu kouzelnickém označit subjekty, které se jím musejí řídit. V právu kouzelnickém jsou to totiž kromě lidí taktéž ostatní bytosti. Mírnou nevýhodou právní úpravy trestního práva je jeho kodifikace napříč různých typů norem, je pak často složitější vše dohledávat.

Mudlovské trestní právo je pak upraveno především dvěma základními trestními předpisy. Jedná se o zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Dalšími dvěma zásadními předpisy trestního práva mudlů jsou pak zákon č. 2018/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) společně s zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Zmíněná zákonná úprava obsahuje nejzásadnější ustanovení mudlovského trestního práva tak, aby bylo relativně snadné se k ní dostat a být si jistý tím, jaké jednání je trestné.

V mudlovské trestní právní úpravě je vcelku jasně patrná rozvinutá právní teorie, jedná se o systém stavící na restorativní justici, tudíž snaze o obnovení poměrů více než snaze o potrestání pachatele. Právo kouzelnické naopak sazbami i určenou trestnou činností staví spíš na represi a snaze o odstrašení a potrestání pachatelů. V rámci mudlovské právní teorie už je tento systém považován za zastaralý a většina moderních států se přiklání k restorativní justici.

Taktéž mudlové mají část trestné činnosti odlišnou od kouzelníků, především kvůli celkové větší propracovanosti systému jako takového. Jedná se zejména o právní úpravu trestní odpovědnosti právnických osob, které kouzelnické právo téměř nezná, o část hospodářských trestných činů nebo třeba trestných činů proti životnímu prostředí. Obecně je mudlovské trestní právo dle mého názoru pokrokovější a smysluplněji uchopené.

Rozdíly lze najít i v úpravě trestního řízení. Kouzelníci mají například výhodu širší dokazovací činnosti, ke které lze různými způsoby využívat i kouzla. U mudlů se tak logicky dokazuje vina o dost obtížněji. Kouzelnické trestní řízení je rychlejší a většinově jednostupňové, v mudlovském lze využít opravné prostředky.

6.2. Občanské právo

Taktéž občanské právo je shrnuto v Chartě práv Starostolce, což je obecně netradiční přístup k problematice. Jedním z nejvýznamnějších zákonů je zákon č. 18202-81a z roku 1719 o kouzelnických občanech. Do určité míry se jedná o zákon upravující problematiku, která je často u mudlů součástí jiných právních odvětví než práva občanského. Jedná se totiž o souhrn základních práv, jako je například právo na život a pobývání na území státu. Zajímavé je pak třeba právo zabránit spatření mudlů, pokud žijeme blízko nich. Tento základní zákon však taktéž upravuje vlastnické právo včetně spoluvlastnictví. Doplněn je pak třeba vyhláškou č. 37112-7159p z roku 2011 o zákazu vlastnictví předmětů temné magie. Součástí občanského práva kouzelníků je i právo dědické, tam stojí za zmínku například možnost předat právo na používání a zacházení s kouzly, které z logiky věci mudlové určitě neupravují. Součástí občanského práva je také právo experimentální, které v této formě u mudlů neexistuje. Jedná se o právo, které totiž přímo souvisí s magií; konkrétně o možnost experimentování s kouzly a jejich rozvojem. Kouzelnické právo pak stejně jako mudlovské upravuje právo osobnostní, které je tomu mudlovskému velmi podobné. Poslední významnou částí občanského práva je právo kouzelných bytostí a duchů, které je upraveno v zákoně č. 4988-177f z roku 1921 o občanských právech duchů, kouzelných tvorů a bytostí. Stejná práva jako kouzelníci má řada dalších bytostí, jako jsou kentauři, skřítci či jezerní lidé.

Obecně je v kouzelnickém právu zajímavá jasně patrná tendence doplnění zákonné úpravy tou podzákonnou ve formě vyhlášek. Je otázkou, zda je to zcela ideální, například obsah výše zmíněné vyhlášky o zákazu vlastnictví předmětů temné magie mi připadá spíš jako předpis, který by měl mít skutečně zákonnou formu.

Mudlovské občanské právo je, jak už jsem naznačila, v základu právem podpůrným vůči ostatním odvětvím soukromého práva. Prakticky to znamená, že v případě, kdy není nějaká otázka vyřešena v rámci specializovaného odvětví soukromého práva a je nutné ji vyřešit, vyhodnocujeme ji podle práva občanského. Má tak specifické postavení v mudlovském právním systému a dalo by se říct, že i silnější oproti právu kouzelnickému. 

Občanské právo, v našem kontextu pouze hmotné, je upraveno především v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, který mnozí mudlové považují za jeden z vůbec nejdůležitějších předpisů. Občanský zákoník obsahuje obecnou část, ve které se řeší například osoby, základní zásady, zastoupení, věci a právní skutečnosti a je to právě tato část, ze které často čerpají i další obory soukromého práva, když je to potřeba. Obsahuje však taktéž většinu právní úpravy rodinného práva, absolutní majetková práva včetně práva dědického a vlastnického a relativní majetková práva. Jedná se o vcelku podrobnou právní úpravu. Oproti kouzelnickému občanskému právu je pak největší rozdíl v úpravě osob, neboť kouzelnické právo nemá příliš rozvinutou oblast právnických osob. Řadu základních institutů mají obě právní úpravy podobnou, ale ta mudlovská je zpravidla detailnější a propracovanější. Velké rozdíly jsou pak třeba v úpravě relativních majetkových práv, mudlové mají například výrazně větší množství smluvních typů.

7. Čím se lze inspirovat?

Celkově je patrné, že mudlovské právo je o dost víc propracované a komplexně uchopené. V mnoha ohledech kouzelníci nejspíš tak podrobnou právní úpravu nemusí mít zapotřebí, na druhou stranu se domnívám, že propracovanější systém právní teorie a vědy by nám rozhodně prospěl. V tuto chvíli totiž téměř neexistuje. K tomu by mohly pomoci například školy dedikované kouzelnickému právu či obecné větší množství odborníků na tuto problematiku. Příklady zajímavé právní úpravy či systematiky, kterou ta kouzelnická postrádá, obsahují kapitoly předchozí.

V zásadě bych byla taktéž pro to, abychom mírně přizpůsobili náš systém zřízení tomu mudlovskému. Myslím, že jasněji daná dělba moci dává smysl, především vnímám jako velký nedostatek skutečnost, že naše soudní moc výrazně za mudlovskou zaostává. Skrze to je velká část našeho práva nedostatečně rozvinutá.

Obecně bych byla i pro jasnější systematiku práva jako takového a pro rozumnější strukturování jednotlivých právních odvětví. Myslím, že Charta práv Starostolce občas obsahuje až zbytečně velké množství právní úpravy, bylo by možné ji uzpůsobit tak, aby obsahovala opravdu jen nejzásadnější ustanovení jako obsahují například Ústavy. Řada právních odvětví je pak rozvrstvena do velkého množství právních norem, kdyby mělo každé odvětví jeden zásadní zákon, který by upravoval většinu, běžnému kouzelníkovi by to mohlo pomoct v lepší orientaci. Pořád ale právní úpravy není alespoň tolik jako u mudlů, což vnímám jako pozitivum.

Od mudlů by bylo taktéž možné se inspirovat zjednodušením označování právních norem a jeho logickým zpracováním, aby nebylo nutné memorovat tak detailní číselné určení, jako v současnosti kouzelníci musejí.

8. Závěr

Ve své závěrečné práci jsem popsala strukturu kouzelnického i mudlovského právního systému, jejich výhody, nevýhody, a porovnala jsem vybrané právní obory u obou systémů. Za jednu z nejvýraznějších myšlenek považuji konstatování nedostatečného rozvinutí kouzelnické právní vědy a teorie v rámci našeho studijního systému. Na závěr své zkoušky jsem vyhodnotila zásadní body, kterými se od mudlů můžeme v právu inspirovat.

Poděkování

Na úplný závěr bych chtěla poděkovat vedoucímu své práce, panu Tadäovi Trotterticklerovi, za vstřícný přístup při výběru tématu, veškeré jeho rady a celkovou ochotu při vedení mé závěrečné práce. Velké poděkování mu taktéž patří za to, že mě Právnímu minimu kouzelníka po dva ročníky svědomitě učil a na základě vědomostí, které mi předal, jsem byla schopná zkoušku sepsat. Děkuji!