VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI V HISTORII LUČBY

ÚVODEM

Za pět let studia lektvarů je jistě nutné se poohlédnout do minulosti a připomenout si okamžiky, které byly pro autora spojené s touto mnohdy strastiplnou cestou za poznáním. Autor nemůže tvrdit, že práce níže bude obsahovat pro vybrané čitatele očekávané (a často nudné) popisky jednotlivých osobností a jejich veledíla. 

Nepochybně nelze upřít všem osobnostem zde popsaným jejich přínos oboru, zajisté by bylo možné najít osobností víc. Z pohledu autora však právě tyto osobnosti zásadně ovlivnily jeho cestu s cílem stát se mistrem lektvarů, objevovat a neustále se posouvat ve svých znalostech a dovednostech. 

Autorovo poděkování tudíž post mortem patří Theodisusi Maviusovi a Severusi Snapovi, bez kterých by si studium lektvarů neuměl představit.

Horace Slughorn přinesl do autorova světa jiný úhel pohledu na Lektvary a díky němu pochopil, že bez světla není tma a jeden bez druhého nemůže být. Zároveň si díky němu vybral cestu světla.

Milovanému profesorskému sboru ve složení prof. Lecter, prof. Orionis a prof. Centaurix vděčí autor za mnohé. Na tomto místě chce poděkovat za trpělivost při opravách odevzdaných úkolů, povzbuzování do další práce, konstruktivní kritiku a také za až zenový klid při luštění výrazů, které se tvářily jako české, i když jimi ve skutečnosti nebyly.

Pozn. autora: Pokud se v díle vyskytne vztažení k aktuální situaci, má se na mysli stav ke školnímu roku léto 2024.

THEODISUS MAVIUS RIDCHERDS

Již v prvním ročníku se autor seznámil se jménem Theodisus Mavia a vlastně až do dnešního dne mu dělá problém ho správně česky skloňovat (autor jest cizinec, tahle výmluva mu stále docela funguje).

Předpisy, které tento pán svého času vytvořil, všichni studenti/učni lučby. Vzhledem k rozsáhlému dílu, které po sobě zanechal, jsou však jeho knihy nedílnou součástí praxe každého mistra lektvarů. Není možno tvrdit, že bez jeho díla by bylo možné lektvary vařit, protože "kuchařské knihy lektvarů", které jsou na hradě k dispozici, z větší části sepsal právě tento kouzelník. Kromě již zmíněného rozsahu díla je třeba ocenit i jazyk, tolik se hodící pro toto umění. Je tajemný, mystický, může působit archaicky a místy až třeba nesrozumitelně. Dává však jasný cíl a to přesně dodržet postup a neopomenut žádný z jeho kroků.

Theodisus Mavius ve svých dílech přináší přehršel různých druhů lektvarů, zejména týkající se bílé magie (černá magie nebyla v žádných lektvarech tohoto autora pozorována). Autor kromě samotných receptů dává postup do souvislostí jednotlivé kroky s vlastnostmi daného lektvaru třeba výrazy "Pomni, že štěstěna připraveným přeje" a vytváří tak komplexní obrázek o užitečnosti daného výsledného produktu. Pro pochopení jednotlivých kroků i celé magie lektvarů je tato znalost nezbytná. Theodisus Mavius pomáhá svým dílem vychovávat další generace kouzelníků-mistrů lektvarů, protože jim kromě strohých receptů předává tajemství, které za lektvary je a učí je chápat, s jakou magií se zde pracuje. 

V díle Theodise Mavia vidíme v jednotlivých receptech odlišnosti, které tkví v pravděpodobném tehdy aktuálním rozpoložením autora. Někdy je recept napsaný na strohém kusu pergamenu, jakoby rádoby nalepeným do knihy, jindy se jedná o propracovaný recept s vysvětlením tajemství, který se za daným lektvarem skrývá. Nelze říct, že by existovala korelace mezi složitostí přípravy lektvaru a dalších sdělení, které s receptem souvisí. Někdy i častý polotovar obsahuje "průpovídku" a výsledný lektvar ne. Jako příklad autor uvádí "Základní zhušťovadlo" jako úplně nejzákladnější lektvar, který na hradě existuje, a který obsahuje úvodní popis lektvaru. "Upiří utrejch" naproti tomu obsahuje pouze recept bez uvedení, k čemu je daný lektvar vhodný. Autor hodnotí pozitivně, že lektvarové předpisy od Theodise Mavia obsahují i varování, co dělat a nedělat při vaření jednotlivých lektvarů. Třeba: "Slij, však nedýchejž výpary tyto", což v praxi znamená, aby se daný kouzelník opravdu zaměřil na správné a rychlé slití lektvaru a ihned láhev s tekutinou zazátkoval, aby nedošlo k otravě.

SEVERUS SNAPE

Profesor Severus Snape jakožto jedna z důležitých postav dějinách čar a kouzel mohl ze začátku působit minimálně kontroverzně nebo až negativně. Jeho odměřený postoj k Harry Potterovi a velmi okaté protežování studentů vlastní koleje na úkor právě Harryho Pottera a dalších studentů Nebelvíru mohli vést ke zkreslené představě o tomto kouzelníkovi.

Autor vnímá tuto postavu jako velice laskavou bytost ovlivněnou nenaplněnou láskou a zahořknutím v průběhu let, právě z důvodu lásky neopětované. I přesto si Severus Snape zachoval svůj vnitřní svět sám pro sebe a nikdy ho neopustil. Autor vnímá celistvost této postavy a jeho zapálení pro dobrou věc v oboru lučby. Sám Severus Snape jakožto Princ dvojí krve zdokonaloval své dovednosti a nad rámec standardní výuky neustále posouval své vědění kupředu. 

Vytrvalost v praxi je právě to, čím přispěl Severus Snape jako "tehdy" živoucí příklad z autorova pohledu k lučbě nejvíce. Svým příkladem ukazoval, že pílí a neustálým zlepšováním lze dosáhnout excelentních výsledků a předčit ne jenom očekávání okolí, ale zároveň i vlastní. Severus Snape byl přísný a disciplinovaný ne jenom ke studentům, ale také k sobě samotnému. Díky tomu se mu podle autora povedlo stát se opravdovým mistrem lektvarů.

Severus Snape stál již od počátku na straně dobra. I když to na první pohled nemuselo být viditelné a dokonce to působilo až kontraproduktivně vůči určitým studentům a jejich vnímání jeho osoby. Svou roli zahrál excelentně a během svého působení na škole ne jenom že prokázal svou oddanost dobré věci při vaření protijedů, ale i při použití ozdravné magie. 

HORACE SLUGHORN

Vysloužilý bradavický profesor, častý návštěvník Prasinek a veselá kupa. Autora není ztotožněn s jeho "policí slávy", kde si vyskládaval své trofeje v podobě úspěšných studentů, které učil. Nicméně, byla to součást jeho osobnosti a možná taková "tajná libůstka", která dokreslovala jeho osobnost.

Horace Slughorn (v českém překladu Horácio Křikloun) byl profesorm na bradavickém hradě, který byl opravdovým mistrem lektvarů. Ne jenom, že sám ovládal přípravu i opravdu obtížných lektvarů jako třeba Felix Felicis, dokázal ve studentech probudit zájem o lučbu svým občas trochu žoviálním přístupem, ale zároveň velice bezstarostným. (Stejně tak, jako mohl působit i jeho přístup k životu). 

Dle autora přispěl Horace Slughorn lučbě nejvíce tím, že učil studenty, rozlišovat i v tomto předmětu dobro a zlo. Vysvětloval, že jedno bez druhého existovat nemůže a, že každý lektvar má své klady a zápory. Je jenom na tom, kdo lektvar použije, na jaký účel ho použije, lektvar samotný není dobrý nebo špatný. Zároveň nabádal studenty k tomu, aby se drželi na straně dobra. Jak je známo, učil takto i Lorda Voldemorta, byť v tomto případě se to profesorovi Slughornovi nepovedlo. 

BARBARA ARIANNE LECTER

Profesorka lektvarů s přesahem do barvokouzlení, tajů lesa a jeho obyvatelstva či péče o žáby. V mudlovském světě používá krycí jméno ********* ***********á. Profesorka Lecter si zaslouží čestné místo mezi ostatními osobnostmi kouzelného světa, protože svým přístup k výuce Lektvarů kombinuje různé přístupy přičemž cíl je stále stejný. Během svého působení na hradě již odučila několik školních let a v současné chvíli (léto 2024) vyučuje celých 5 ročníků předmětu Lektvary. 

Byť rok od roku muselo být těžší a těžší zkompletovat vyučovací hodiny včetně výkladů a úkolů, profesorka si s tím hravě poradila. Hodiny Lektvarů jsou z pohledu autora ne jenom poučné, ale mnohdy i velmi tvořivé a zábavné. Je nutno říct, že ve výkladech se často vyskytuje přesah do mudlovského světa, aby bylo chápání reality mudlů propojeno s kouzelníky. Tím, jak profesorka vysvětluje jednotlivé kouzelnické procesy řečí mudlů, kterou nazývají "chemie", dodává hodinám další přesah.

Hodiny Lektvarů pod vedením madam Lecter se vyznačovaly snoubením teorie s praxí, na kterou byl kladem velký důraz během domácích úkolů. Často se v úkolech bylo třeba popasovat s výzvou, která přímo vyplývala z učební látky dané hodiny. Pokusy se často dělaly jak ve školní laboratoři (díky mnoha hodinám stráveným v tomto kutlochu autora nabyl pocit, že by bylo vhodné, aby mu zde bylo připraveno lůžko) tak v mudlovském prostředí. Simulace reality u mudlů měla za cíl zbližovat kouzelnický a mudlovský svět při zachování zákona o kouzelnickém utajení. 

Barbara Arianne Lecter je vystudovanou osobností zmijozelské koleje Hogwarts.cz. Za svých studentských let kromě Lektvarů pohybovala v oblasti lučby hlouběji a získala NKÚ z Věštění, Tajů pravděpodobnosti a Bylinkářství. Po absolutoriu v roce 2012 se nepřestala vzdělávat, což mimo jiné dokazují i složená CKÚ a zkouška KOZA pro obzvlášť nadané kouzelníky. Během své vědecko-pedagogické kariéry byla oceněna mnoha řády, v roce 2021 se stala Osobností Hogwarts. Ve volném čase se profesorka Lecter věnuje psaní, kreslení, plavání, pečení či procházkám v lese, kde čerpá inspiraci do dalších let.

MINTAKA ORIONIS

Mintaka Orionis používá v mudlovském světě krycí jméno ******* ****ná. Je vystudovanou absolventkou koleje Nebelvír a jednou z prvních Inspektorek výuky na škole vůbec. Ve volném čase hledá inspiraci v kolíčkách a košíčkách, posouvá své hranice při střetech s hady, společně s dalšími geology Uhniltim Orionisem a Dracem Orionisem zkoumá složení minerálů šungit, šunkit a věnuje se i sportu: například hází kritiku za hlavu.

V současné chvíli profesorka sice Lektvary nevyučuje, jejím velkým přínosem však bylo zpřístupnění laboratoře studentům přímo během výuky. Největší obohacení celého oboru lučby tkví z pohledu autora v širokém záběru oblasti lučby u profesorky Orionis a uměním propojovat znalosti a díky tomu najít souvislosti tam, kde leckdy nejsou na první pohled vidět.

Jako příklad kontinuálního prohlubování vědění lze uvést zejména oblast karetní lučby (Karty Lenormand, Symbolon, Taroty, Cikánské karty). Na hradě je možné studovat několik ročníků pod vedením zkušené kartářky. Profesorka Orionis je také aprobovaná pro výuku Astrologie, do které vkládá své letité znalosti v tomto oboru a dále je s láskou předává studentům. V předmětech vyučovaných Mintakou Orionis je kladen velký důraz na vlastní názor a vnímání světa, jeho formování od útlého dětství a zároveň kritický pohled na svět kolem nás. Úkoly, se kterými se musí studenti popasovat jsou natolik různorodé, že lze skoro s jistotou říct, že se nelze vymlouvat na nižší úroveň schopností v jedné oblasti, protože každý student má možnost vybrat si úkol dle jeho možností a schopností. Veškeré úkoly jsou protkané vysokou mírou kreativity na straně kantorky, kterou se snaží studenty motivovat k tomu, aby ze sebe vydali to nejlepší, co dokážou.  

Již pár let se věnuje profesorka Orionis také výuce Bylinkářství. V mudlovské praxi Mintaka Orionis říká, že "vše, co naše tělo potřebuje, roste na zahradě". Otevřená mysl a touha objevovat dělají z pouhého sběru jitrocele v mudlovské zahradě příjemně strávený čas prací-neprací. Osobní zkušenosti autor nabyl při několika činnostech v souvislosti s bylinkářstvím a Mintakou Orionis. Obzvláště zábavná příhoda se týká autorovi obsese pampeliškovým "medem", kdy Mintaka Orionis povolala armádu sběračů, aby pro potřeby macerátu byl nasbírán v rekordním čase dostatečný počet květů pampelišky.

HEKATEA CENTAURIX

Profesorka na Hogwarts.cz, absolventka a ředitelka nebelvírské koleje, vlastním jménem ****** ******á, zkušená kouzelnice v mnoha různých oblastech. Ač autor tohoto textu studoval u profesorky předměty, které nesouvisely přímo s lučbou, má za to, že je nutné do této práce profesorku zařadit.

Starodávné runy jsou totiž důležitou součástí pochopení celého oboru lučby, byť na ně často není kladen v rámci běžného studia velký důraz. 

Profesorka Centaurix svou zcela upřímnou, dobře míněnou a trefnou zpětnou vazbou studenty umí posunout kupředu, pokud jsou otevřeni naslouchat a nechat se zpětnou vazbou ovlivnit. Obrovskou devízou profesorky je schopnost umět uhodit hřebík přímo na hlavičku a dostat se pod povrch.

Hekatea Centaurix ve svých výkladech využívá neotřelý způsob prezentace, který činí její sdělení poutavým a zároveň udržuje vysokou profesionální akademickou úroveň. Vědecká práce, kterou se během svého působení na škole jako profesorka zabývá, má velký přínos pro již generace studentů, kteří ji prošli "pod rukama". Velký přínos spočívá v nesmírném množství zdrojů, které k formulaci svých myšlenek využívá a dokládá tím svá tvrzení. Studenty vede k názorové pluralitě a vždy podporuje i sebemenší snahu posunout se dál. Profesorku Centaurix  autor vnímá "řečeno očima Horácia Křiklouna" tak, že by ji měl každý student během svého studia na škole "zahrnout do své sbírky" a absolvovat u ní alespoň jeden předmět, jinak bude jeho studium ochuzeno o vše již nahoře zmíněné. 

Tarabas Orionis