Vážená slečno,

v písemné části Vaších zkoušek OVCE po Vás budu chtít zpracovat téma „Barvokouzlení jako terapie“. Pojměte to, jak chcete, můžete se zaměřit klidně i na účinky jednotlivých barev v obecné rovině, to už je na Vás.

Upozorňuji, že minimální rozsah práce je stanoven na 26 palců – v případě doporučovaného připojení obrazové přílohy však nemusí být nutně zcela naplněn.

Přeji mnoho zdaru!

BARVOKOUZLENÍ JAKO TERAPIE

Člověk vidí svět skoro vždy brýlemi citu, a podle barvy skla jeví se mu temný, nebo purpurově jasný.

1. ÚVODNÍ SLOVO

Zrak je jedním z nejdůležitějších smyslových orgánů, a tak je zcela pochopitelné, že barvy jsou s námi od prvního otevření oček v maminčině náruči až po poslední mrknutí na sklonku života. Barva samotná, to není jen slovo, prosté pojmenování toho co vidíme, ale všeobjímající pocit toho co vidíme, cítíme a tušíme...tam někde „za zrcadlem“.

Barvy ovlivňovaly staré civilizace, kouzelníky i mudly už od samotného počátku. Už staří egyptští čarodějové sledovali, co s obyvateli dělají sluneční paprsky, které procházejí různě barevnými sklíčky. A pokud skočíme do gotických francouzských katedrál, hned v prvním chrámu nás zaleje barevné světlo ze skleněných vitráží...téměř božská přítomnost, nemyslíte? Dnes již víme, že barva samotná je něco podobného jako naše známé kouzlo, ale má poněkud jiný původ. Magie barev patří mezi nejstarší magie vůbec, je daleko starší než lesní magie a elementálové. Dokonce si zde dovolím srovnat magii barev s prastarou živlovou magií.

Barvy nelze ovládat, to nesvede nikdo. Nelze je libovolně měnit, dávat jim jiný smysl, překrucovat či dokonce zničit. Lze je jen používat. S rozumem i citem. Barvy totiž ovlivňují nejen psychické, ale i fyzické tělo. Dokáží uklidnit, nebo naopak povzbudit, utlumit, či nastartovat. Některé z nich podporují paměť a schopnost soustředit se, jiné stimulují srdeční činnost nebo chtíč.

Nejstarší zmínky o magii barev se objevují v pověstech starých domorodých kouzelníků v dnešní Indii. Podle starých poznatků barvy těsně souvisejí s energetickými centry v těle člověka. Podle jedné ze současných nejkontroverznějších teorií, je toto počátek oddělení kouzelníků od mudlů. Pra-kouzelníci si toto napojení na prastarou energii uvědomovali a odtud přišla magie jakou dnes známe. Druhá skupina toto vědomí v sobě popřela a stala se pra-mudly. Ráda bych zde ještě zmínila i velmi silný argument této teorie, a to důvod narození kouzelníka mudlovským rodičům. Podle teorie není třeba mít kouzelnické geny, je třeba mít cit v povědomí na onu prastarou energii. Otázku, proč se procentuelně více rodí kouzelnickým rodinám kouzelnící a ne motáci, bohužel neřeší.

Barvokouzlení jako terapie lze pojmout třemi způsoby

A) působení  barvami – Colorterapie

B) terapie pomocí kouzlomalby – Arteterapie

C) samotná činnost kouzlomalby -Artefiletika 

2. BARVA OBECNÁ – COLOR COMMUNIS

Než se začneme zabývat jednolivými typy terapií, je třeba pochopit, co to barva vlastně je. Rozebereme ji teoreticky, vědecky, malinko je rozpitváme a pak zase složíme dohromady

Ve starém umění (v kouzelnickém i mudlovském) měla barva dvě role: identifikační a symbolickou. Identifikační role znamená, že listy se zobrazují zeleně a pampeliška žlutě. Podle ní poznáme, že list je list a ne třeba rybí šupina. Symbolickou barvu najdeme ve starověkých bestiářích a rukopisech – drakovi byla vždy vyhrazena barva červená a baziliška najdeme pokaždé zeleného. Až v 15. století v kouzelnickém a následně v 17. století v mudlovském umění barvy začínají podléhat reálnému zobrazení.

Koncem 18. století se známý německý kouzelník Johann Wolfgang Goethe začal zajímat o magické působení barev. Jeho spis popisuje, jak proniknout k podstatě a využití barev a jak zpětně dekodovat jejich smysl.

Podle jeho teorie existují 3 základní barvy: červená, modrá a žlutá. Ty dávají vzniknout barvám dalším. Jsou si sobě rovné, k sobě mají neutrální vztah. Pokud je přesně smícháme, vzniká nám barva černá. V případě světla bílá. Pokud smícháme základní barvy základní barvy navzájem, vznikají nám barvy 2. řádu (červená a modrá – fialová, modrá a žlutá – zelená, červená a žlutá – oranžová). A překvapivě, existují i barvy 3 řádu. Ty vznikají smícháním základní barvy s barvou 2. řádu – modrozelená, žlutooražová atd.

Problémem barev se zabýval i mudlovský umělec Bauhasu Johannes Itten během 30.let 20.století. Ve svém bádáni zjistil, že existuje 7 barevných kontrastů.

1. Konstrast odlišnosti znamená, že barvy jsou použity takovým způsobem, aby byla zdůrazněna jejich osobitost ve vztahu k ostatním použitým barvám. Jednoduše řečeno kontrast barev jedné od druhé.

2. Kontrast světelnosti je vyvolán mezi barvami v hodnotě světla. Prakticky toho lze dosáhnout použitím bílé a černé barvy (světla a stínu). Každá barva má nejjasnější tón v jiném tónu světelnosti.

Nejjasněji se bude jevit žlutá, červená a zelená (mají stejnou světelnost), modrá, fialová a hnědá.

3. Kontrast teploty závisí na tzv. studených a teplých barvách. Chladné barvy vždy ustupují do pozadí, teplé naopak do popředí. Na tomto kontrastu je vystavena tzv. barevná perspektiva již od dob renesance, především ve vlámském uměleckém prostředí.

4. Kontrast doplňkový, komplementární najdeme mezi barvami, které leží na barevném kruhu přesně naprosti sobě. Jsou to barvy, které se navzájem podporují, doplňují a zesilují své působení. Když se smísí, vznikne šeď. Jedná se o tyto dvojice: žlutá a fialová, oranžová a modrá, oranžovočervená a modrozelená, červená a zelená.Poslední ze jmenovaných dvojin je ta nejdokonalejší z dvojic barev, které existují vůbec. Dokonale se doplňují, mají dokonce stejnou světelnost a váhu (viz níže v konstrastu kvantitativním)

5. Kontrast simultánní vyvolává barva s neutrálním prostředím. To totiž vždy bude přejímat její komplementární barvu, jedná se o takové zvláštní vibrace, např. šedý čtvereček obklopený žlutou barvou se bude zdát nafialovělý.

6. Kontrast kvalitativní spočívá v tom, že nejjasnější barvě je ponechána svítivost a ostatním tónům přidávána jakýsi šedý závoj.

7. Kontrast kvantitativní znamená paradoxně pocit klidu, nepřítomnost kontrastu. Jedná se o ideální poměry barev, aby došlo v vyrovnané kompozici.

1 : 3 žlutá – fialová (žlutá má takovou váhu barvy, že se vyrovná 3 dílkům fialové)

1 : 2 oranžová – modrá

1 : 1 červená – zelená (dokonalá váha barev)

3. COLORTERAPIE

Již v úvodu bylo řečeno, že barvy samy o sobě vyzařují magii, která ovlivňuje každého kdo se k ní přiblíží nebo na ní podívá. Není tedy překvapením, že se staly doplňkovým léčebným procesem starých medicinmanů. V jejich rukou po staletí kladně působily na fyzický a psychický stav nemocného. I dnes se můžeme setkat s léčebnými procedurami, které používají magické účinky barev. Lékokouzelníci v nemocnicích běžné mění barvu pokoje dle stavu nemocného, i několikrát denně. V závažných případech vytváří i jakési colormoskytiery, které těsně obklopují člověka nebo postiženou část těla. Samozřejmě se nejedná o hlavní způsob léčby, toto je používáno jako podpora léčebného procesu, jak jsem se již zmínila, barvy nelze ovládat přímo. V mudlovském světě jsem dokonce zaregistrovala existenci tzv.solných jeskyní, kde mudlové chodí relaxovat a během jejich pobytu solná jeskyně mění barvy. Samozřejmě ne kouzlem, mají na to speciální barevné zářivky a umělá světla.

Pokud shromáždíme poznatky starověkých kouzelníků a Goetheho, z obou pramenů vyčteme tu stejnou a samou věc. A to, že barvy jsou vlastně rozličné formy bílého světla. Světlo v sobě totiž sjednocuje 7 barev duhy - červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, indigová a fialová. Podle těchto dvou teorií se jedná o prabarvy, které odpovídají energetickým bodům v každém člověku, ať se jedná o mudlu nebo kouzelníka – tzv.čakry. Rozdělíme-li se je na dvě skupiny, vznikne nám trojice studených barev(zelená, modrá a fialová) a trojice barev teplých(červená, oranžová a žlutá). Zvláštní místo v tomto spektru zaujímá barva indigová. Zobrazuje něco jako „srdce“, je totiž složená  1/6 z každé ze jmenovaných barev.

Nyní se podíváme, co která barva znamená a jakou magii obsahuje. Přiložen je i obrázek člověka s rozmístěním jednotlivých čaker.

ČERVENÁ

Červená barva je symbolem životní síly, vyjádřením energie, rozdávající teplo a ochranu. Představuje čirou energii a symbolizuje hluboké lidské vášně: lásku a nenávist, odvahu a pomstu. Je to barva teplá až horká, vibrující, neklidná, působením je stimulující, povzbuzující až dráždící a expanzivní. Pokud někdo chce dát najevo vášeň, intenzivní lásku nebo naopak nenávist, vždy sáhne po červené barvě. Instinktivně přitahuje takový typ extrovertních lidí, kteří mají smysl pro praktickou realitu, jsou "uzemněni" a umí se prosadit.

Fyzicky může pomoci u případů nedostatečné vitality, deprese a strachu a odpovídajících tělesných potížích jako například nízký krevní tlak nebo nedostatečné prokrvování.

ORANŽOVÁ

Oranžová barva vyjadřuje vitalitu a sílu ducha. Podobně jako červená, má také oranžová hřejivé a oživující účinky, dodává energii a větší radost ze života. Tato teplá a veselá barva pomáhá potlačit životní obavy a strach. Je vynikajícím lékem na pocity omezování a ohraničování, dává pocit svobody a většího nadhledu. Posiluje pozitivní myšlení a sebedůvěru a je účinným prostředkem proti depresi. Povzbudivě působí na fyzickou i sexuální vitalitu, posiluje proudění lymfy a pomáhá při slabosti ledvin a trávicího ústrojí.

ŽLUTÁ 

Se žlutou barvou se spojuje optimismus, veselost a harmonie. Je to barva štěstí, moudrosti a fantazie. Pomáhá proti melancholickým a pesimistickým náladám, je to takový protipól k negativním pocitům, protože vyzařuje světlo a teplo, optimismus a radost.

Používá se jako podpůrná léčba alergie a veškerých dýchacích nemocí.

ZELENÁ

Zelená je barvou vyrovnanosti a harmonie. Základní vjem zelené se spojuje s přírodou a životním prostředím, které jsou nezbytné pro naše přežití, ale také se znovuobjevenou přírodou uvnitř člověka, v jeho těle a psychice. A to nás zpět vede k vnitřně vyrovnanému člověku, ztělesňující klid, rozvahu, sympatii a velkorysost.

Učinky zelené barvy jsou uvolňující a uklidňující a současně i osvěžující - jako procházka lesem. Pohled do zeleně, jak řekl Goethe, pociťujeme totiž jako reálné uspokojení.

MODRÁ

Modrá barva symbolizuje moře, nebe, volnost. Pokud si sednete, zavřete oči a představíte si modrou barvu, vynořují se vám v mysli slova jako klid, nekonečnost, mlčení, zdrženlivost a vnitřní klid. Z toho důvodů je například doporučováno mít ložnici vymalováno na bleděmodro, respektive světlezeleno.

V léčebných procesech lze říci, že modrá pomáhá při všech „horkých nemocech“ - hnisavé rány, krvácení, zvýšený krevní tlak, horečka, popáleniny a podobně.

INDIGOVÁ

Indigo představuje půlnoční oblohu, hloubku moří a tajemnost hvězdných nocí. Tedy přeneseně hloubku úvah a myšlenek, představivost a především inspiraci-

Dobře působí při psychickém vyčerpání.

FIALOVÁ

Fialovou barvu získáme sloučením modré a červené, tedy dvou protipólů - moudrost a láska, poznání a vášeň, duše a tělo, nebe a zem, božské a lidské. Je tedy barvou absolutní rovnováhy.

Fialová je velice uzdravující barva schopna vrátit duševní rovnováhu a vnitřní pokoj. Proto se hodí zejména pro mentálně pracující, velice citlivé a nadané lidi.

3. ARTETERAPIE

Arteterapie je mudlovský léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Tady se dostáváme k čistě mudlovskému jevu. Arteterapie jako princip terapie je totiž v naší kouzelnické společnosti stoprocentně přejata od mudlů.

Původ arteterapie lze datovat do 30. a 40 let 20. století, kdy se tato terapie začala pravidelně používat jako metoda upřesnění diagnozy duševně nemocných. V užším slova smyslu jde o využití výtvarných technik při odborné práci s klienty. Na předních kouzelnických klinikách se používá přednostně barvokouzlení, sochařství a keramika jsou odsunuty do pozadí po několika nezdařených pokusech a jednoho úmrtí lékokouzelníka z důvodu zkamenění.

Nejdůležitějším bodem, kromě samotného tvoření, je komunikace s proškoleným lékoukouzelníkem. Rozebírání toho, co kouzelník maluje, proč používá takové a takové barvy, co to pro něj znamená a podobně. Při takovém rozhovoru s lékoukouzelníkem můžeme poznat například některé příčiny našeho chování, s nímž nejsme třeba úplně spokojeni. Tímto poznáním se stáváme svobodnějšími, více uvažujeme nad původem svých problémů a máme dno, od kterého je možné se odrazit při jejich řešení.

4. ARTEFILETIKA

Artefiletika je stejného původu jako výše zmiňovaná arteterapie...tedy mudlovská, ale hojně používaná i v našem kouzelnickém světě. Je to způsob zážitkové pedagogiky, které využívá uměleckých výrazových prostředků k duševnímu rozvoji jedince. Jednoduše řečeno artefiletika je vznikla pro zdravé lidi, kteří se chtějí rozvíjet a sebepoznávat prostřednictvím umění.

Doposud se jedná o mladý obor, nebyl ještě zahrnut jako předmět do kouzelnického školství, ale již se o něm mluví jako o předmětu budoucnosti.