Kletby, které se nepromíjejí

Úvod

Když jsem si pročetl téma své práce u zkoušky OVCE, začal jsem uvažovat o tom, jak tohle téma pojmout. Zaujalo mě od první chvíle a řekl jsem si, že si musím dát záležet. Nakonec, po několika denním bádání a ucelení svých představ jsem zavítal do knihovny, optal se několika profesorů na hradě a začal jsem si vyhledávat potřebné materiály k vypracování této práce.

O kletbách, které se nepromíjejí slyšel snad každý z nás již v letech, kdy se o nich stručně zmínil profesor v hodinách obrany proti černé magii. Ale i když všichni tyto kletby znají, neví o nich skoro nic. Víme, že jsou tři. Víme, jak se jmenují a také zhruba i to, jaké mají účinky. Též je nám známo, že se nepromíjejí, protože se jedná o nejhorší kouzla, které může kouzelník použít. Můžeme podle nich mučit člověka, ovládat ho a což je nejhorší, můžeme díky nim i zabít. Stačí pouze provést určitý pohyb hůlkou, vyslovit patřičnou formuli a je vystaráno.

Tady však naše znalosti končí. Do hloubky nikdo nikdy nebádal, nikdy jsme se o těchto strašlivých kletbách nechtěli dovědět víc. Stačí, že víme, jaký mají účinek a to je pro nás dostačující.

Já však začal pátrat po podrobnějších informacích o těchto kletbách. Proč neustále žít v nevědomosti?

Zaměřil jsem se na jednotlivé kletby jako takové, které v této práci stručně představím. Též mě zajímalo, jak vlastně tyto strašlivé kletby vznikly, jak byly a možná dosud jsou využívány a také to, jak se ministerstvo kouzel staví ke kouzelníkům a čarodějkám, které některou s kleteb, které se nepromíjejí použijí. Jestli je pošle do Askabanu a nebo jim rovnou naordinuje trest smrti za použití smrtící kletby Avadakedavra.

Nebudu Vás již dlouho napínat a pustíme se do přednesení informací, které jsem vypátral na základě zadání této práce.

Jednotlivé kletby

Na začátku musím říct, že následující řádky nejsou pro kouzelníky a čarodějky se slabým žaludkem. Připravte se na to, že se vám při čtení následujících řádků, ale i kapitol může udělat zle.

Kletby, které se nepromíjejí jsou tři. Jedná se o kletbu Cruciatus, Imperius a Avadakedavra.

Cruciatus

Tato kletba se může volně přeložit do našeho jazyka jako kletba mučení. Každý, na koho je tato kletba použita po nějaké době neodolá a prozradí veškerá tajemství. Tvrdí se, že kouzelníci, kteří jsou vystaveny kletbě Cruciatus dostatečně dlouhou dobu, po kterou se jí snaží vzdorovat, bolest, kterou pociťují je může i zahubit, nemají-li silné a odolné tělo, pevnou vůli a zdravé, silné a odolné srdce.

Všichni, kteří podstoupí účinky této kletby nedokázali nikdy přesně popsat své pocity. Někdo tvrdí, že cítil nesnesitelný žár, jakoby se opékal za živa v ohni, někdo zase, že měl pocit, jakoby jeho tělo bylo porcováno ostrými noži při plném vědomí, ale jsou i tací, kteří vypovídají, že cítili strašnou lítost nad svými zlými skutky. Lítost byla tak silná, že to nemohli vydržet a chtěli raději zemřít, než se ve svých vzpomínkách a myšlenkách vracet k chvílím svého života, kde provedli něco, čeho litují do dnes.

Účinky této kletby jsou různé, přesně nedefinovatelné a na každého kouzelníka působí jinak. Jediný, kdo kletbě Cruciatus dokázal vzdorovat a nezanechalo to na něm žádné viditelné následky, ani se psychicky nezhroutil, byl slavný mladý kouzelník Harry Potter, který účinky Crucia pocítil na vlastní kůži při boji s nejhorším černokněžníkem tehdejších dob, Lordem Voldemortem.

Imperius

Tuhle kletbu si chce zkusit velké množství lidí. Už jen proto, protože mají dojem, že ovládat druhého člověka není trestné, ale nesmírně se pletou. Mučící kletbu, o které byla předchozí část této kapitoly si vyzkouší jen odvážlivci, kteří jsou krutí, ale ovládaní druhých lidí připadá mnohým kouzelníkům a čarodějkám lidské. Ale není tomu tak.

Pokud si podmaníte něčí vůli pomocí Imperia, neuděláte to pouze poprvé, protože se vám ovládání druhé osoby zalíbí. Budete svůj čin opakovat a jednou, aniž si to pořádně uvědomíte bez kletby Imperius nebudete schopni žít. S oblibou budete chtít ovládat lidi kolem vás, protože budete mít vynikající pocit z toho, že máte nad nimi moc. A to je to nejhorší, co byste mohli udělat.

Přesně takovou závislost však kletba Imperius způsobuje, pokud ji některý kouzelník nebo čarodějka použije. Uznejte. Komu by se nelíbilo ovládání druhých lidí? Kdo by nechtěl mít neomezenou moc?

Myslím, že vládnout neomezenou mocí by chtěl každý, ale musíte si uvědomit, že to není správné. Kletba Imperius je opravdu nebezpečnou kletbou, pomocí které si můžete podmanit koho jen chcete. Stačí ji použít jen jednou a oblíbíte si ji.

Pokud je na někoho tato kletba použita, osoba, která je pod jejím vlivem ztrácí schopnost rozumě uvažovat, svobodně se rozhodovat a myslet. Splní vše, co jí nařídí ten, kdo kletbu na druhého člověka použije, i kdyby to mělo znamenat, že osoba pod vlivem kletby Imperius má někoho zabít. Ten, kdo je touto kletbou ovládán má pocit, že to, co má pro kouzelníka, který na něj kletbu použil splnit je jediná správná věc. Vůbec nepřemýšlí o tom, že by jeho čin mohl mít katastrofální následky. Jedná bez přemýšlení, stejně, jako naprogramovaný robot, který má v paměti nastaveno jen pár základních činností, které má bez chybně a pro potěšení svého pána vykonat.

Avadakedavra

Kletbu Avadakedavra jsem si schválně nechal až na konec stručného představování kleteb, které se nepromíjejí. Jednak proto, že o ní toho nikde není moc napsáno, ale i proto, že se jedná o nejhorší kletbu, kterou může kouzelník nebo čarodějka použít. Ten, kdo kletbu Avadakedavra použije, je pravý, nefalšovaný vrah. Protože tato kletba má pouze jedinou, nezměnitelnou vlastnost nebo-li účinek. Slouží k zabíjení.

Ten, kdo zažije účinek této kletby nám nikdy nepopíše své pocity, protože okamžitě zemře. Stačí, když ho zasáhne paprsek zeleného světla, který vyletí z hůlky kouzelníka, který smrtící kletbu vyřkne. Osoba, která je zasažena touhle kletbou padne na zem a okamžitě zemře. Nikdo neví, jestli při tom cítí bolest nebo necítí vůbec nic.

Vyčetl jsem, že tuhle kletbu s oblibou používají zločinci a vrazi.

Vznik

Dostáváme se pro mě k velmi zajímavé části mé práce. Zde bych ve stručnosti rád představil, jak tyto tři strašlivé, nepromíjející se kletby vznikly. Je to neuvěřitelné, ale za jejich vznik se zasloužil stařec jménem Peter Kolenga.

Peter Kolenga žil se svou ženou, která byla o 30 let mladší než on na okraji Londýna ve velmi přepychové vile. Mohli si to dovolit, protože jeho žena pracovala jako tehdejší ministrině kouzel a byla velmi bohatá. Tvrdí se o ní, že byla i nesmírně spravedlivá a laskavá.

Peter a jeho žena měli vše, na co jen pomysleli, ale jeho žena na Peterovi nesnášela jednu věc. Neměla ráda, když se hodiny zdržoval v Děravém kotli, kde krátil svůj čas u hazardních karetních her nebo partií šachu, kde neustále prohrával velké sumy peněz. Jednou to došlo tak daleko, že mu žena pohrozila, že jestli hraní okamžitě nenechá, zavře ho do Askabanu.

Tato pohrůžka Petera velmi rozlítila a začal přemýšlet, jak ženu uklidnit a přesvědčit ji o tom, že to se svým hraním nemyslí vůbec zle, ale že mu jde pouze o to, aby mohl své ženě dopřát klidný život ve chvílích, až přestane chodit do práce a začne si užívat klidného stáří.Věděl, že jakmile vyprší určitá doba, budou nové volby na ministra kouzel a jeho žena již nemusí být zvolena. Co by pak dělali? Myslel si, že by byli se svou ženou na mizině, ale to ji neznal. Ta měla dost peněz na to, aby měli oba dva příjemné a klidné stáří, i když jí muselo být jasné, že na tomhle světě bude mnohem déle, než on sám.

Nedokázal ženě však říct, proč neustále chodívá hrát do Děravého kotle hazardní hry. Bál se, že by ho brala za hlupáka a tak hrával skoro každý víkend až do chvíle, kdy na něj před dveřmi hostince čekali dva moskomorové.

Ubránil se jim sice pomocí patronova zaklínadla, ale když proti němu z postranní uličky vyrazili tři kouzelníci s napřaženými hůlkami a kříčící na něj, že na příkaz ministrině kouzel je zatčen, bylo mu vše jasné. Nekladl jim odpor a nechal se zavřít do Askabanu, kde zůstal dva dlouhé roky v přítomnosti moskomorů.

Po celou dobu ve vězení začal spřádat plán, jak se své ženy zbavit, jakmile se dostane z vězení ven. Byl na ni tak rozlícen, že jí nedokázal odpustit. Proto, jakmile přišel osudný den, kdy byl propuštěn, zašel za ženou do její přepychové kanceláře na ministerstvo kouzel, vytáhl hůlku a všechen hněv a zlobu, která v něm za dobu, co seděl v cele narostla, dal své ženě najevo v jednom slově. Ve slově Crucio.

Nemohl to pochopit. Jakmile vyřkl Crucio a máchl hůlkou, žena se ve strašných křečích svalila na koberec, začala s sebou škubat a šíleně řvát. Peter se však jen smál a žena vřískala silněji a silněji, dokud se nerozletěli dveře, dovnitř nevtrhl bystrozor a odzbrojovacím kouzlem mu nevyrazil hůlku z ruky. Byl tak konsternován z toho, co viděl, že nedokázal Petera zatknout, protože sám nedokázal pochopit, co se vlastně stalo.

Když Peter teprve teď zjistil, co se přihodilo, vrhl se ke své ženě a začal ji uklidňovat. Sám nevěděl, co to vlastně udělal. Bystrozor jen pokrčil rameny a s nechápajícím výrazem ve tváři odešel.

Žena, vyvedená z míry stejně, jako její muž jeho omluvu přijala. Peterovi se sice ulevilo, ale nakonec vše skončilo tak, že vždy, když mu žena nechtěla dovolit jít hrát do Děravého kotle hazardní hry, chvíli ji mučil pomocí Crucia, dokud nepovolila.

Postupem času se tento způsob začal Peterovi hnusit. Poznal, že ženě působí příliš velkou bolest a utrpení a začal uvažovat o tom, jak by mohl chodívat hrát s přáteli hazardní hry, ale aby ženě nepůsobil bolest. Jednoho dne seděl ve své pracovně a pročítal si zajímavou knihu o účincích různých kouzel a napadlo ho, že by mohl vyzkoušet jeden experiment. Vytáhl hůlku, namířil na mouchu, nehybně spočívající na okenní římse, ve své hlavě se upnul na myšlenku, že chce, aby moucha přeletěla na jeho pracovní stůl. Na tuhle myšlenku se upnul tak moc, že z mysli vytěsnil vše ostatní, soustředil se jen na to, aby nařídil mouše, co má dělat. Pak vyřkl náhodné slovo, které mu zrovna přišlo na jazyk. Imperio.

Ke svému úžasu se moucha zvedla a přistála před ním na stole. Peter na tento úkaz chvíli zíral, ale pak tohle nové kouzlo, které náhodně vymyslel a které si sám pro sebe pojmenoval Imperius začal praktikovat na svou ženu, na kterou to fungovalo. Nejdříve tak ovládal svoji ženu. Pak to vyzkoušel i na hráčích, se kterými hrával hazardní hry a začal vyhrávat.

Vyhrál velké množství peněz, ale hraní se mu líbilo tolik, že i přesto, že díky kletbě Imperius dosáhl svého cíle odmítal s hraním přestat.

Hrával tedy dál, vyhrával, ale časem začal i prohrávat. Dovednost v ovládání druhých lidí již tolik nezvládal, protože jak byl starší a starší, nedokázal se na správné použití kletby Imperius soustředit.

Jednoho dne, když se pokoušel pomocí Imperia opět ovládnout svoji ženu konečně odhalila, že se jedná o nějaké kouzlo. Nesmírně serozčílila a vyhodila Petera z jejich vili se slovy, že s takovým neřádem odmítá dál žít.

Peter si však takové zacházení nenechal líbit. V noci se vloupal do vili, vešel do ložnice, kde žena spala a namířil na ni hůlkou. Do slov, která poté vyřkl vložil veškerou nenávist, kterou ke své ženě cítil. Slovy Avadakedavra a zeleným paprskem, který vylétl z jeho hůlky namířené na jeho ženu, kouzlem, které bylo stvořeno z nesmírné nenávisti k druhému člověku svou ženu zabil.

Když jeho žena přestala dýchat, Peter se rozbrečel. Teprve teď si uvědomil, co svým zlým chováním způsobil a bylo mu to nesmírně líto. Nicméně čas se nedá vrátit zpět, pokud nevlastníte obraceč času, což Peter nevlastnil a tak se musel podrobit svému dalšímu osudu.

U těla své mrtvé ženy ho druhého dne ráno nalezl její osobní ochránce, bystrozor, který ministrini kouzel chránil při vykonávání pracovní náplně a předal ho bystrozorům. Peter byl tak zlomený žalem, že u řádného soudu, konaného na ministerstvu kouzel všechno vyklopil. Předvedl použití tří vytvořených kouzel na pokusných zvířatech a nakonec sám zemřel za použití kletby Avadakedavra, kterou na něm aplikoval sám soudce.

Po smrti Petera se nová kouzla šířila dál. Vyšlo o nich několik článků v Denním věštci, jakož i několik naučných brožur od učených kouzelníků a čarodějek. Ministerstvo kouzel se časem rozhodlo, že tato kouzla musí zakázat. Ale o tom je zase jiná kapitola, ke které se dostanu později.

Zákon vydaný ministerstvem kouzel

Od doby, co Peter Kolenga vymyslel tři nesmírně nebezpečné kletby uplynula již řada let. Ministři kouzel, kteří se na ministerstvu za tu dobu vystřídali byli bezradní. Pořád docházeli zprávy, že je někdo někým ovládán, že se množí skupiny lidí, kteří vraždí druhé, ale také, že byl vykraden kouzelnický obchod s lektvary, protože se skupina kouzelníků rozhodla, že budou mučit prodavače tak dlouho, dokud jim nevydá to, co chtějí.

Ministerstvu se tohle počínání nelíbilo a proto jednoho dne vyšel zákon, který je v platnosti do dnešních dnů.

Každý kouzelník nebo čarodějka, který použije jednu z kleteb, která se nepromíjí, půjde před řádný kouzelnický soud. Po odsouzení bude uvržen do askabanu do doby, dokud od moskomorů nedostane polibek. Poté, jakmile nebude schopen normálně myslet, bude propuštěn. Tohle rozhodnutí ministerstva je nezvratné a proti rozsudku není možnost odvolání.

Kletby, které je zákazáno používat jsou: Imperius, Avadakedavra a Cruciatus.

h2>Využívání kleteb

I když není možno kletby Avadakedavra, Cruciatus a Imperius používat, vždy se najde někdo, kdo tohle rozhodnutí ministerstva kouzel nerespektuje. Většinou tyto kletby používají vyvrhelové ze společnosti, vrazi, loupežníci, zločinci atd. Nejvíce využitelné tyto kletby byly v dobách, kdy žil Lord Voldemort, který vládl zlou mocí do doby, dokud jej neporazil 17letý mladík s jizvou na čele, slavný to kouzelník, Harry Potter. Voldemort a jeho přisluhovači, zvaní také jako Smrtijedi kletby které se nepromíjejí používali bez nejmenších obav.

Závěr

Jsem nesmírně rád, že jsem se v téhle práci mohl zaměřit na kletby, které se nepromíjejí. Nyní o nich vím dost, což byl můj hlavní cíl. Je mi naprosto jasné, že bych žádnou s kleteb nemohl využít. Protiví se mi. Nechápu ty kouzelníky nebo čarodějky, kterým používání některé z kleteb působí potěšení a radost.

Podle všech dostupných informací, které jsem v průběhu své práce nazbíral jsem toho názoru, že kletbu, která se nepromíjí dokáže použít opravdu pouze ten, kdo má v sobě nesmírné množství zloby a nenávisti. Něco mi napovídá, že jinak by žádná z kleteb neměla ten pravý účinek.