Jednorožci v evropských lesích: legendy a fakta

„Známť vznešeného oře,
roh čelo mu zdobí,
by zahnal bolest, hoře
a černý jed zloby.
Diadém má nad hřívou
z hvězd, stromů a luny,
duši čistou, poctivou,
nejvzácnější z koní.“
(skotský bard Brenhin, 14. století)

OBSAH

Slovo úvodem

1. STAROVĚK
1.1 Příchod jednorožce do Evropy
1.2 Shrnutí antických poznatků

2. STŘEDOVĚK
2.1 Jednorožec, hrdý tvor lesní
2.2 Jednorožec vznešený a něžný
2.3 Jednorožec, kořist a cenné zboží
2.4 Jednorožec dvojakého vzhledu
2.5 Shrnutí středověkých poznatků

3. NOVOVĚK
3.1 Kam jednorožce novověk zavál
3.2 Lesy, v nichž skutečně žijí jednorožci

4. SHRNUTÍ

Slovo úvodem

S ohledem na to, jak široké pole působnosti zadané téma nabízí, rozhodla jsem se svou práci pojednat v duchu seznámení čtenáře s těmi nejznámějšími legendami o jednorožcích, přičemž se zaměřuji na podobu, schopnosti a také výskyt jednorožců v různých lokalitách v lesnatých oblastech Evropy tak, jak to vnímali lidé starověké, středověké a současné Evropy. Jako informační zdroje jsem si zvolila jak literaturu kouzelnickou, tak i mudlovskou, neboť se v tématu jednorožců v mnohém prolínají a doplňují. Hlavním cílem mé práce je tedy najít skrze legendy místa, kde se jednorožci dříve skutečně vyskytovali, a skrze kouzelnické poznatky zmínit lokality, kde můžeme jednorožce potkat v dnešních časech.

1. STAROVĚK

1.1 Příchod jednorožce do Evropy

Příchod jednorožce do Evropy, či spíše příchod prvních nám dochovaných informací o existenci takového stvoření, se uskutečnil poprvé pravděpodobně v 5. století př. n. l., kdy řecký lékař a historik Ktésiás z Knidu na dvoře perského krále vyslechl líčení kupců a cestovatelů, kteří mu živě vypověděli, co že je to ten jednorožec a jak vypadá. Sám Ktésiás ho nikdy nespatřil, pouze zaznamenal, co slyšel od druhých. Bylo to přibližně toto.

„Tvor bílého těla oslu podobný prohání se po divokém kraji indickém, jen málokdy byv spatřen či polapen, neb úskočný jest a rychlý převelice. Hrozivý jeho roh poctu vzdává nebi, maje délku lidské paže. Protkán jest mocnými kouzly a trojí barvou ozdoben, u čela bílý, vprostřed černý, na špici karmínově červený. Temně ryšavou hlavu krášlí dvé jak voda modrých očí. Kdo uzmuv roh tvoru číši z ní zrobil a otráveného moku se napil, ten nemusí se smrti obávat, roh jedy odhalí, mok pitelným učiní, křeče a třesy všeliké zmírňuje a zastavuje.“

Není divu, že díky těmto informacím zatoužilo najít živého jednorožce nemálo mocných osobností Řecka i Říma, kde se spory často řešily trávením nepřátel na sto způsobů. Vlastnit jeho roh či pohár z něj vyrobený, to byl základ úspěchu (a přežití) ve vladařské funkci i v politice jako takové. Nejeden učenec se sám pustil do vyprávění o kouzelném tvoru s jedním rohem, nám známí jsou např. zvídavý filosof Aristotelés, geniální pozorovatel Julius Caesar či římský magizoologický nadšenec Plinius Starší. Ten ostatně popis jednorožce upřesnil o další poznatky k vzhledu kouzelného tvora.

„Monokeros čili jednorohý, má hlavu a nohy mrštného jelena, pronásledovatelům při útěku kančím ocasem mává a bohům k nebi díky posílá bučivým zpěvem a černým rohem o délce dvou paží lidských, když v lůno přírody prchá.“

Skrze tyto popisy tedy přišel jednorožec do Evropy, kde se začal usidlovat v tehdy ještě rozsáhlých a hlubokých, lidmi často nedotčených lesích. Možná už tu byl po dlouhý čas, jen si jej lidé do té doby nepovšimli.

1. 2 Shrnutí antických poznatků

Nelze potvrdit, zda některý z výše zmíněných tří vzdělanců jednorožce skutečně spatřil, nebo zda si za něj nedosadil např. indického nosorožce, nějakého kozorožce s upadlým rohem nebo dvourohé zvíře zahlédnuté z profilu, kdy byl druhý roh skryt pohledu diváka.
Každopádně prvním faktem, za který antice vděčíme, je dle mého názoru samotné povědomí o tom, že existuje jakýsi tvor nadaný kouzelnou mocí, který se podobá vysokému čtyřnohému zvířeti, pravděpodobně oslu, a kterému z čela ční dlouhý roh s magickými vlastnostmi. Za druhý fakt pak pokládám informaci, že jednorožec mohl stejně jako zprávy o něm dorazit z Východu, přes Persii (dnešní Írán) a Indii až ze vzdálené Číny, kde takového tvora znali už v 3. tisíciletí př. n. l.

2. STŘEDOVĚK

2.1 Jednorožec, hrdý tvor lesní

Na dlouhá staletí v Evropě převládalo vnímání jednorožce podle legend antických učenců. Není jisté, jak často byl jednorožec spatřen, nové a významější poznatky o něm a o jeho výskytu přinesl až kouzelník Coturnix Perditus v 7. století. Ve spisku O hvozdech a nebezpečenstvích v nich skrytých (De silvis et periculis occultis in eis) umisťuje jednorožce především do několika lesnatých oblastí Evropy. Musíme si však uvědomit, že tehdejší lesy byly ještě z velké části neznámé a nepojmenované. Jednorožce lze prý spatřit především v těchto lokalitách:

♣ Ardenský les (Arduenna silva) – přibližně dnešní Belgie a Lucembursko
♣ Cesijský les (Caesia silva, od r. 796 znám jako Silva Heissi) – Severní Porýní-Vestfálsko v Německu
♣ Helvétský háj (Helvetiorum nemus) – dnešní Švýcarsko
♣ Hercinský les (Hercynia silva) – přibližně oblast české kotliny
♣ Posvátný les Herkulův (Silva Herculi sacra) – Dolní Sasko v Německu
♣ Teutoburský les (Saltus Teutoburgensis) – Dolní Sasko v Německu

Stále také kvetla poptávka po rozích jednorožců, Coturnix Perditus ve své knize radí, snad jako první nám dochovaný autor, kterak na jednorožce vyzrát, kde je jeho slabina.

„Strom široce ztepilý najdi a k němu zády se postav. Jméno jednorožcovo zvolej a častuj toho tvora všelikými nadávkami a ukrutnostmi slova, bys jeho hrdost poskvrnil a hněv rozpálil v teplotu žhavého železa. Kuj jeho vztek tak dlouho, dokud se proti tobě nerozežene rohem svým mocně dlouhým a ostře broušeným. Bystře nespouštěj jej z očí, bys nepromeškal chvíli k úskoku a probodený nezhynul. Jakmile úskok se vydaří a jednorožec rohem v stromě zaražen bude, neváhej a vezmi, pro cos do lesa přišel.“

Od této chvíle zřejmě započala proměna ve vnímání jednorožce, už to nebyl jen tvor rychlý, ale také tvor hrdý, schopný se rozzlobit a svůj hněv zaměřit do útoku, k oprávněné pomstě. Byl tvorem přímočarým a v jistém ohledu čistého jednání, byly mu cizí úskoky a lstivost, plánování. Byl-li uražen a rozlícen, zaútočil poněkud slepě a bez okolků. A to se začalo považovat za jeho slabinu, díky které lze získat cenný jednorožcův roh. Perditus však neupřesňuje, zda je nutno jednorožce zabít, zda zemře sám po odejmutí rohu či zda žije bez rohu dál.

2.2 Jednorožec vznešený a něžný

Ze 13. století se nám dochovala legenda, kterou pak rozváděli učenci i v dalších několika staletích v nejrůznějších formách, od písní bardů až po učené zápisy v knihách. Anglický mnich Habdomas v této legendě vypráví příběh zraněného rytíře, kterého zachránila moc a dobrota jednorožcova.

„Rytíř Eugenius, bloudě lesem ztracený, sláb a zraněn, uslyšel zpoza stromů nebesky čirý hlas. Když nejisté nohy dovedly jej k tůňce, jež za stromy se třpytila, spatřiv tam krásnou paní, zůstal v okouzlení stát. V jejím klíně hlavou spočinuv překrásný tvor odpočíval a písni její naslouchal, jež splývala jí ze rtů jako opojná medovina. Eugenius pomysliv, že dostal se snad do ráje, klesl pod tíhou svých zranění k zemi. Tu panna čistá a líbezná v zpěvu ustala a oř zářící jak měsíc v úplňku hlavu pozvednul, okrášlenou mocným rohem. Až k Eugeniovi došel a nakloniv se, špičkou rohu mu žehnal, až zranění rytířova zmizela v oparu vlahého dne a uzdraven byl, by jednorohému zachránci hold a díky vzdal a pannu za dámu si vyvolil.“

To, jak Habdomas vylíčil zázračnou schopnost a vznešenost chování i vzhledu jednorožce, jakož i to, že se nebojí mladých dívek a důvěřuje jim, se ve středověku uchytilo a snad každý rytíř zatoužil mít něco z tohoto kouzelného tvora minimálně ve svém erbu, aby tak ostatním ukázal, že je dobrého srdce, čistých tužeb a že je rytířem, který ví, co je čest, cit a síla ducha i těla.

2.3 Jednorožec, kořist a cenné zboží

Jednorohý tvor s magickými schopnostmi také zaujal kdejakého alchymistu či čaroděje toužícího po výrobě kamene mudrců, elixíru věčného mládí a kdejakých dalších utrejchů mocné síly. Legenda O pošetilém vladykovi, kterou nám zanechal neznámý autor, ukazuje, že středověk se k jednorožcům nechoval pouze s úctou a laskavostí.

„Vladyka Ructus, touže po rohu skvostného oře, svolal družinu svoji a takto pravil jim: „Najděte v klášteře tamtom pannu čistou s hláskem slavíka v hrdle a přiveďte ji v zdejší les, ať na palouku usedne a do zpěvu se dá. Své zbraně připravte a vyčkejte v tichosti naprosté, dokud jednorohý nepřijde k panně a nesloží svou hlavu v její klín. Tak pravil čaroděj, že to jest pravá chvíle probodnouti bok komoně a vyzískat jeho převzácný roh, jenž vyléčí našeho krále z nemoci.“
Jak pravil, tak stalo se. Panna oplakala vznešeného komoně, jenž o život přišel a roh mu byl vzat, leč život mu vrátit nemohla. Vladyka předav roh čaroději, věřil v záchranu krále. Jaké však na druhý den bylo překvapení všech, když kraj byl sužován potvorami všelikými, potkani v sýpkách skotačili a zrno vyžírali, ptáci a kanci pole oškubali a voda ve studních vyschla. I divá zvěř zmírala, pijíc vodu v tůních zřejmě otrávenou. Král rohem uzdraven zhrozil se té zkázy a na čaroděje i vladyku uhodil, čím že mu zdraví vrátili. Oba přiznali, že roh jednorožce to byl.
Král zděsiv se té odpovědi vzkřikl: „Ach, vy pošetilí, což nevíte, že zabít kouzelného tvora záhubu přinese těm, kdo smrt nevinného tvora způsobili a využili? Radši být mrtev než žít díky smrti toho tvora!“ Pak koně si nechal osedlat a v lesy hluboké odjel bez družiny, by vyhledal místo jednorohého zkázy.
Zde usedl a modlil se po několik dnů za odpuštění, hořké slzy proléval a nešťastný byl král uzdravený mocí zabitého. Nikdo jej nemohl z místa odvésti. Ucítiv, že život za cenu života proň ztratil smysl, vzav dýku do rukou, v hruď si ji zabodl. Krvavé krůpěje skanuly v hřívu stříbřitou. V tu chvíli převzácný komoň procitl a s rohem zas na čele majestátním umírajícímu králi požehnal a život mu navrátil, než plavným skokem mezi stromy vskočil, by zahalila jej v ochranu zeleň listoví.
V tu chvíli pole zas úrodná byla a pakáž ze sýpek odtáhla, zas hojnost se vrátila v zem. Čaroděj nemoudrý z kraje byl vyhnán a vladyka Ructus se erbu vzdal, by nový si lopotnou prací vysloužil a pošetilost svou odčinil. Od té doby lidé velebili moc a laskavost jednorožců, díky nimž zvěř i krajina chráněna je a tůně zdravou vodu mají.“

V této legendě vše končí relativně pokojně, ale z mnoha dalších příběhů je zřejmé, že na jednorožce se konaly doslova hony a jejich rohy byly posléze stálým sortimentem každé středověké apatyky. Některé byly jistě padělané, z narvalích či jiných klů, jiné však byly uzmuty skutečným jednorožcům uloveným v evropských lesích.

2.4 Jednorožec dvojakého vzhledu

Přestože se v příbězích a poznatcích o jednorožcích ustálila podoba překrásného koně s bílou srstí a stříbřitou hřívou, panovala během středověku polemika, jestli tak opravdu vypadá a zdali nemá i své vodní dvojče. Takto dosavadní znalosti o jednorožci popisuje kniha Dvacatero umění mistra Pavla Žídka, kterou v 15. století sepsal mistr Žídek pro krále Jiřího z Poděbrad.

„Jednorožec je mořská obluda, která má jeden roh, to jest ostrý růžek jako u nosorožce. Na vršku je šupinatý jako kapr. Rohy probodává lodě a způsobuje, že hyne mnoho lidí. Podle božího ustanovení je příliš liknavý, takže lidé mohou jeho zběsilosti uniknout.“
a zároveň:
„Jednorožec je zvíře velké jako jelen, jen uprostřed čela má jeden roh, jehož špička je tak ostrá, že probodne všechno, co se mu postaví do cesty. Je to velmi divoké a nezkrotné zvíře, které ochočí jen čistá panna. Jeho roh zahání horečky opakující se každého čtvrtého a třetího dne a léčí padoucnici.“

2.5 Shrnutí středověkých poznatků

Středověk už pouze nepopisoval vzhled jednorožcův, ale aktivně se zajímal i o to, jak jednorožce přilákat, co má jednorožec rád a jak jej polapit, aby člověk získal cennou ingredienci a magický lék. Znal také něžnost a laskavé jednorožcovo srdce, jistou křehkost a bezbrannost, přestože mnohde ještě stále převládalo pojetí spíše mýtické, jako např. v líčení mistra Žídka (které však nepostrádá prvky skutečnosti). Ve středověku se také rozšířilo povědomí o lokalitách, kde by bylo možno jednorožce potkat, šlo především o severozápadní oblasti kontinentální Evropy – Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Německo, Čechy a Morava. Vždy se jednalo o lokality silně zalesněné, s tzv. panenskými lesy, kam člověk ještě příliš nepronikl. Jisté povědomí měli lidé také o tom, že zabít jednorožce je čin opravdu hrozivý, který může vést v extrému až k hladomoru či k prokletí.

Prokletí za zabití jednorožce mě přivádí nejen k zvyklosti, že ani v dnešní době to není akt vítaný a patří k tomu nejhoršímu, co může lidská bytost udělat, ale také k otázce, jak to s rohy jednorožců vlastně je, když i my, kouzelníci dnešních časů, si můžeme jeho stříbrný roh zakoupit např. v lékárně na Příčné ulici za cenu 21 galeonů za kus, jak víme z příběhů o Harry Potterovi. V rámci zmapování problematiky jsem se tak rozhodla optat přímo v obchodě, kde se vzácné rohy berou, jakým způsobem se získávají. Odpovězeno mi bylo velice vyhýbavě, neboť se jedná o prastaré tajemství lékárníků. Rohy se zřejmě získávají jak z exemplářů uhynulých, tak i tím, že si je někdy jednorožci ulomí v boji či při úprku (přičemž jim zřejmě znovu doroste do plné délky) a kouzelníci pak z kousků vyrábějí nové a nové části tak, že je nechávají magicky dorůst. Hlavním problémem přitom je, že s prodlužováním se zeslabuje magická síla rohu, nelze to tedy činit donekonečna. Každá lékárna si tak velmi cení jakéhokoliv kousku dosud neprodlužovaného rohu, který se k ní dostane, oproti žíním je to opravdová vzácnost.

3. NOVOVĚK

3.1 Kam jednorožce novověk zavál

Po nástupu renesance a novověku se kvůli inkvizici a celkově odlišnému rozvoji více oddělil svět mudlovský a kouzelnický. Pro mudly se jednorožec stal (i díky zastírání kouzelného světa) něčím mýtickým, zvířetem heraldických znaků a symbolem čistoty a síly, zatímco pro čaroděje byl realitou, s kterou se mohli setkávat, pokud věděli kde a jak. Prakticky se dá říci, že to byl konec legend a sporů, co je vlastně jednorožec zač, a Evropou už se šířila jasná fakta o životě a způsobech jednorožců. Zároveň lze vystopovat první přesuny jednorožců do ryze severních oblastí, od Britských ostrovů po Skandinávii. Tento přesun si vysvětluji jako hledání většího bezpečí, neboť kontinentální Evropa, především ve své střední a západní části, byla čím dál více zalidněna a zastavěna městy a vesnicemi. V mnohém započala také cílená ochrana jednorožců, vymezení oblastí, kde pro ně vznikne cosi jako rezervace, kde budou skryti před zraky mudlů a chráněni před chtivými čaroději.

Na tomto místě bych ráda zmínila jasná fakta, která o jednorožcích zjistili magizoologové posledních staletí a která ve své knize Fantastická zvířata a kde je najít uvádí odborník na slovo vzatý, Mlok Scamander:

„Jednorožci jsou koním podobná zvířata se stříbrným rohem vyrůstajícím z čela, která žijí ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. Jako mláďata mají zlatou srst, ta se jim při dospívání mění na stříbřitou, až zůstane v dospělosti sněhově bílá. Magické vlastnosti má jejich roh, žíně a krev. Jednorožci jsou poněkud nedůvěřiví k lidem, nechají k sobě přijít spíše čarodějku než kouzelníka nebo mudlu. Většinou nepotřebují speciální ochranu, jsou natolik hbití, že pronásledovatelům uniknou.“

3.2 Lesy, v nichž skutečně žijí jednorožci

♠ Zapovězený les (který dnes známe jako Zakázaný les), Bradavice
Jedním z prvních míst, kam se mohli jednorožci přemístit do bezpečí, je nám velmi dobře známý Zapovězený les, ležící v blízkosti Bradavické školy čar a kouzel, kde našli útočiště nejen jednorožci, ale i další kouzelná zvířata a stvoření. Nutno podotknout, že k tomuto stěhování došlo takřka spontánně, poté, co zde v 17. století šafář a klíčník Wingallock umístil první klisnu, kterou zachránil zraněnou ze spárů divoké skřetí bandy. Uzdravila se a k překvapení hajného do lesa přivedla i další jednorožce, kterým se zde daří až do dnešních časů. Jediné nebezpečí, které se pro ně v tomto lese objevilo, byl profesor Quirrel v moci lorda Voldemorta. Jak líčí historické spisky o kouzelnickém světě, například nové rozšířené vydání Historie bradavické školy, zabít jednorožce a napít se jeho krve je nejen neskonalá ohavnost, je to i prokletí, neboť pak člověk žije pouze napůl, navždy proklet činem, který spáchal. Zde se tedy potvrzuje část legendy o tom, že zabít jednorožce přináší neštěstí a zhoubu, je to jednorožcova nevinná, násilím poskvrněná krev, která to způsobuje. Běžně jsou však jednorožci natolik hbití běžci, že jim neublíží ani akromantule, ani vlkodlaci a další jinak velmi rychlá zvířata.

♠ Borthwood Copse, ostrov Wight, Velká Británie
V roce 1837 zjistil čaroděj Morcant Naoise, žijící v usedlosti blízko pralesa Borthwood Copse, že tam žije stádo asi osmi jednorožců. Vyprávěla mu o tom jeho dvanáctiletá dcera Moina, která si tam chodila hrát a která se k jednorožcům dokázala přiblížit (faktem totiž je, že jednorožci opravdu dávají přednost dívkám a mladým ženám před muži). Čaroděj o tom informoval Ministerstvo kouzel a to zde zřídilo malou rezervaci chráněnou sérií protimudlovských opatření, především těch iluzorních. V současné době čítá zdejší stádo asi dvacet jedinců. Tato lokalita je zajímavá tím, že jinak dávají jednorožci přednost spíše větším ostrovům či kontinentům.

♠ Les Hoia-Baciu, Rumunsko
Jedná se o les, kde sídlí asi stohlavé stádo jednorožců, i proto je tato lokalita velmi důkladně chráněna a začarována, přestože zde už od pradávna existuje i přirozené pole syrové magie. Je to nejspíše jediná rezervace, kde spolu mezi stromy žijí jednorožci, bludičky a divocí bubáci a ani jednomu nevadí přítomnost mudlů bažících po tajemnu. Jak se sem jednorožci dostali, to není známo, zřejmě zde byli odjakživa, stejně jako početná skupina bubáků žijících v skulinách prastarých stromů a bludiček bloudících mlžnými mokřady. Les je proto velmi často v hledáčku těch, kdo se zajímají o paranormální jevy, neboť věří, že tu létá UFO, že zde straší a že je místo prokleté, protože v něm lidé bloudí a slyší hrozné zvuky. Přitom jde jen o přirozený projev magického lesa obývaného kouzelnými tvory, na jehož návštěvu někteří dokonce i magicky zapomenou.

♠ Trollí houština v blízkosti Pyhä-Häki, Finsko
Trollí houština v oblasti Pyhä-Häki je další vzácnou lokalitou, kde se daří celému stádu jednorožců a také skupině dalších tvorů jako jsou například bludné kameny či šotkové, ale nejen ti. Jde zároveň o přirozenou domovinu velké skupiny lesních, horských i říčních trollů, takže je oblast nezakreslitelná a chráněna vysoce účinnou skupinou odpuzovacích a zastíracích kouzel, z velké části i kvůli bezpečnosti mudlů, kteří navštěvují blízký národní park. Dostanou-li se na okraj Trollí houštiny, spatří pouze prastarý les s polámanými obřími stromy, neprostupnou houštinou a rašelinovými bahnisky všude kolem, kam si netroufnou vkročit. Předpokládaný počet jednorožců zde je asi kolem padesáti jedinců.

♠ Prales Trillemarka, Norsko
Zdejší oblast hlubokých a dosud lidmi nedotčených lesů je jedna z mála, kde žijí jednorožci bez jakékoliv ochrany. Jsou tak vzdálení lidem a umí sami zmizet před zraky nemnohých dobrodruhů a cestovatelů, že ochranu zkrátka nepotřebují, zatím. Předpokládá se zde početné stádo asi tak 150 jednorožců, skutečný počet se však může lišit, žádný čaroděj dosud neměl to štěstí projít celou oblastí a spatřit všechny zdejší jednorožce, natož všechny tvory v lese. Jde však pravděpodobně o nejdivočejší místo, kde se jednorožci nacházejí už po dlouhý čas.

♠ Ostatní evropské lesy
Podobně divokou oblastí s výskytem několika jedinců nebo celých stád jednorožců jsou pak i některé další lesy, jako například Krakovski Pragozd ve Slovinsku, nepojmenovatelná a nezakreslitelná rezervace v Bulharsku (je zde mnoho lesů, ale také mnoho lovu chtivých mudlů i čarodějů), Peručica v Bosně a Hercegovině, Virgin Komi Forests v Rusku, Stužica na Slovensku, Bělověžský prales na pomezí Polska a Běloruska. Ve všech těchto zmíněných lokalitách platí stejná pravidla ochrany, zakládající se především na zastíracích a odpuzovacích kouzlech.

4. SHRNUTÍ

Výše zmíněné lesy jsou staré, téměř původní, které na zemi rostou už stovky let. Zde se jednorožcům daří a taková místa aktivně vyhledávají. Místně můžeme najít jejich stopy (vytržené žíně, otisky kopýtek, trus či několik kapek krve ze škrábnutí o křoviny) i v jiných lokalitách, což svědčí o občasné migraci jednorožců Evropou, z místa na místo, divoce a svobodně, jak velí jejich nátura a čisté srdce. Pan Newton Scamander v již zmiňované knize Fantastická zvířata a kde je najít uvádí, že jednorožci žijí v severní Evropě. Je jisté, že o velké části populace to platí, nicméně to rozhodně není pouze oblast Skandinávie. Zde předkládám orientační mapku, kde se jednorožci během staletí vyskytovali a kde tedy existuje ještě stále určitá pravděpodobnost výskytu či jejich návratu do oněch míst.

Poděkování

Děkuji madam RNDMr. Betelgeuse Orionis za podnícení ještě většího zájmu o problematiku Péče o kouzelné tvory během výuky, kterou jsem pod jejím vedením absolvovala, a děkuji také za možnost skládat zkoušku OVCE z tak spletitého a zajímavého tématu, které mi umožnilo zvolit si vlastní směr bádání.

Použité zdroje:

A. Kouzelnické prameny:
Allan Zola Kronzek, Elizabeh Kronzek: Škola čarodějů (2002)
Citsiambos Kvíčala: Báchorky a písně starých mágů (1893)
Coturnix Perditus: O hvozdech a nebezpečenstvích v nich skrytých (překlad z r. 1829)
Kolektiv autorů: Historie bradavické školy, rozšířené vydání (2003)
Mlok Scamander: Fantastická zvířata a kde je najít (2002)
Paddy Pokroutka: Magickou divočinou za fantastickými tvory (2013)

B. Mudlovské prameny:
Alena Hadravová: Kniha Dvacatera umění mistra Pavla Žídka, část přírodovědná (2008)
Fran Pickering: Ilustrovaná encyklopedie: zvířata v přírodě a mýtech (2004)
Kolektiv autorů: Atlas starověkých mýtů (2002)

C. Zdroje obrázků:
Monoceros podle Johna Jonstona: http://www.fromoldbooks.org/Jonstonus-FourFootedBeasts/pages/0153-a-monoceros-engraving/
Panna a jednorožec od Domenichina: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/82/DomenichinounicornPalFarnese.jpg/800px-DomenichinounicornPalFarnese.jpg
Panna, jednorožec a lovec: https://www.flickr.com/photos/28433765@N07/4197375596/lightbox/
Jednorožci od Thomase Kinkadea: http://www.aliexpress.com/item-img/HD-oil-painting-print-on-canvas-unicorn-fantasy-horse-Thomas-Kinkade-013/1454557407.html

Poznámka: Použity též četné internetové odkazy, kde šlo především o útržky informací, jež jsem si pak skládala do mozaiky celkového pohledu.