“Označili byste Vaši kolej v současnosti za fungující?”

Již tato otázka má celkem zajímavé výsledky. Profesoři měli možnost zaškrtnout “nevím, nejsem student,” nicméně ze zbytku se hned ve dvou kolejích všichni respondenti shodli na tom, že je kolej fungující. Těmi kolejemi byl Nebelvír a Havraspár, což mi s pohledem na situaci okolo boje o školní pohár nabízí myšlenku, že tato soutěž bude mít pro fungování kolejí přeci jen nějaký význam. Samozřejmě, moje dotazovaná skupina je příliš malá na to, abych z toho mohla dělat nějaké hodnotné závěry, protože Nebelvír je jedinou kolejí, kde se mi podařilo oslovit víc jak 50% studentů (56,8%). V Mrzimoru odpovědělo 6 studentů “ano”, 3 napsali, že kolej funguje, ale ne jako celek, další 3 zaškrtli “ne” a zbylí 2 využili možnosti odpovědět “nevím”. Ve Zmijozelu odpovědělo 7 lidí “ano,” 3 řekli “ne” a 1 člověk napsal “nevím”.

“Je podle Vás pro fungující kolej důležité bojovat o školní pohár?” a “Myslíte si, že je pro takovou kolej nutné pohár získat?”

Rozhodla jsem se, že tyto dvě samostatné otázky spojím v analýze do jednoho celku, protože od první chvíle, co jsem začala odpovědi procházet, mě zajímalo, jak tentýž respondent reagoval na tu druhou. Největší skupina se shodla na tom, že je sice důležité o pohár bojovat, ale není nutné jej získat. Z této skupiny bylo z Havraspáru 9 studentů a 2 profesoři, 5 studentů z Mrzimoru, z Nebelvíru 18 studentů a 2 profesoři a ze Zmijozelu 6 studentů. Na obrázku je tato skupina vyznačena značkou “Ano/Ne”. Druhá nejpočetnější skupina (na obr. “Ne/Ne”) se shoduje na tom, že není nutné ani bojovat ani zvítězit. Zde máme z Havraspáru 5 studentů a 1 profesora, z Mrzimoru 7 studentů, z Nebelvíru 6 a ze Zmijozelu 3. Další skupiny jsou již výrazně méně početné. Na tom, že je důležité bojovat a občas by to chtělo pohár i získat, aby byla motivace se shodují 3 studenti a 1 profesor z Nebelvíru a 1 student ze Zmijozelu (na obr. Ano/Občas ano). Nejen boj, ale vítězství samotné považuje za důležité 1 student s Mrzimoru, 2 z Nebelvíru a 1 ze Zmijozelu (na obr. Ano/Ano). Dva studenti z Mrzimoru si ve svých myšlenkách poněkud odporovali, protože na otázku, zda je důležité bojovat o pohár odpověděli “ne,” ale na otázku, zda je nutné jej získat, zaškrtli “ano” (na obr. Ne/Ano). Jeden student z Nebelvíru je pak toho názoru, že je důležitá snaha ne výsledek, což by ve své podstatě odpovídalo největší skupině respondentů. Z uvedeného se nám tedy potvrzuje domněnka, že fungující kolej by měla prokazovat snahu o boj o pohár, přičemž není až tak důležitý výsledek, jako již výše zmíněná cesta.

“Příjde Vám, že se sběr bodů ve Váší koleji hrotí?”

Tato otázka mi měla pomoci zhodnotit, jak jsou studenti spokojeni s výkonem, který jejich kolej podává v souvislosti se sbíráním bodů.
Netradičně bych začala hodnocení podle toho, jak si jednotlivé koleje v současnosti v bodování vedou. V Nebelvíru odpovědělo 90% dotazovaných, že se sběr bodů hrotí přiměřeně, zbylých 10% je pak toho názoru, že se body hrotí nepřiměřeně moc. V koleji, která je každým rokem na horních příčkách to asi není žádné překvapení, spíš bych možná čekala, že bude nepřiměřeně moc napnuto více lidí. Havraspár byl 100% zajedno, u nich je hrocení přiměřené. Méně jednotný je pak názor Zmijozelu, kde 73% dotazovaných zaškrtlo přiměřeně, 18% nepřiměřeně moc a 9% nepřiměřeně málo. Kdyby byla skupina dotazovaných větší, dalo by se z těchto čísel usuzovat, že Zmijozel má problémy se dohodnout. Zajímavé jsou také čísla u Mrzimoru, kde 43% tvrdí, že se body hrotí přiměřeně, 3 % zaškrtla nepřiměřeně moc a pozor, celých 50% odpovědělo nepřiměřeně málo. Ve větší skupině dotazovaných by tento výsledek patrně poukazoval na to, že polovina koleje by se chtěla do boje o pohár zapojit více než je v Mrzimoru zvykem.

Na závěr bych se chtěla věnovat dvěma otázkám, které se pro tuto skupinu dotazovaných asi nejvíce týkaly cílového tématu. “Dokáže boj o pohár lidi v koleji sblížit?” 72% dotazovaných na tuto otázku odpovědělo “ano” a jen 8% odpovědělo přímo “ne”. Zbytek tvoří lidé, kteří zvolili vlastní tvorbu odpovědi. Většinově šlo o to, že záleží na lidech a na systému, který se zvolí. Společný cíl, jak je známo, může lidi sblížit, ale nesmí se jít tzv. přes mrtvoly. Vyhrocení boje může naopak některé lidi odradit. Osobně zde jako největší problém vidím to, že výzvy k aktivitě merlinužel vyslechnou především již aktivní lidé, pro které nejsou cílené. A tak dochází k přetěžování… na druhou stranu pokud skupina spolupracuje, tak může docílit dvou věcí naráz - dosazení cíle i sblížení.
“Může boj o pohár ohrozit fungování koleje?” Zde 51% dotazovaných odpovědělo “ano” a 19% “ne”. Zbytek se vyjádřil samostatně, přesto i v této skupině převládal kladný názor. Jako viník se objevila frustrace, přílišné očekávání, vyšťavení, nedostatek nadhledu či demotivace. Obecně šlo o to, jak se k tomu kdo postaví, a jaký postoj zaujme vedení koleje.

IV. Výzkum u vybrané skupiny

Jak jsem již v úvodu psala, v této práci jsem si mimo jiné dala za cíl zjistit, zda může pohár získat kolej, která tak úplně nefunguje. Přišlo mi, že odpověď na tuto otázku mi mohou položit jen lidé, kteří byli ve vedení kolejí v době, kdy pohár získala. Oslovila jsem tedy všechny osoby, kteří ve své době drželi odznak primuse (popřípadě nějakého prefekta, pakliže stejný primus získal se svou kolejí více pohárů), tak abych měla za každý rok-pohár hlas jednoho člověka. Moje sovy se rozlétly do sovinců i externích sovinců, získala jsem však jen 12 odpovědí, z toho ⅔ byly z Nebelvíru.

Má první otázka na tuto skupinu zasvěcených byla, jak tehdy jejich kolej fungovala. Většina dotazovaných šáhla automaticky po odpovědi “fungovala v pohodě, ale určitě se dalo něco zlepšit,” spousta z nich argumentovala tím, že vždycky se přece najde něco k zlepšení, pár lidí se zmiňovalo o přepracování některých osob, ale kolej jako taková prý fungovala a jen jedna osoba zvolila možnost “fungovala jako na drátkách”. V druhé části jsem nabídla dotazovaným několik možností na doplnění věty “Zisk poháru byl tehdy pro Vaší kolej..” z 50% si vybírali “ příjemnou tečkou za skvělým rokem” a z 50% “zaslouženou odměnou za velkou skupinovou dřinu,” někteří dokonce zvolili obě možnosti.
Moje třetí otázka směřovala na to, zda by teď s pohledem zpátky něco na tehdejším postupu změnili. Zde se většina shodla na tom, že i když to byla makačka, tak to stálo za to, protože se kolej společnou práci stmelila, tři respondenti pak odpověděli, že to byl skvělý rok.

Nakonec jsem všem bývalým (i současným) péčkům položila otázku, jestli si myslí, že zisk poháru je potvrzením toho, že kolej dobře funguje. Jednoznačně všichni řekli, že není. Pohár může být sice známkou toho, že to v koleji dobře funguje, ale taky se může stát, že se sejde pár aktivních bláznů, kteří budou dřít na úkolech a soutěžích a přitom se v kolejním životě nebudou nijak zapojovat. Pro fungující kolej je zisk poháru sice jakousi třešničkou na dortu, ale není ničím zásadním, bez čeho by nepřežila. Naopak důležitější než samotný zisk je snaha o něj, na tom, jestli už je pak cesta k poháru úspěšná a vede ke společnému veselení, nebo naopak skončí společným smutněním, už vlastně nezáleží. Tak to prostě v životě chodí a i zde platí pravidlo “Co tě nezabije, to tě posílí.”