10. května 2016
Irsko, vlak směr Bradavice

Drahá madam Larrie a madam Janel,

před několika měsíci jste mi svěřily nadmíru obtížný a důležitý úkol. Měl jsem podniknout rozsáhlou magizoologickou expedici a vypátrat sovy s neobyčejnými magickými schopnostmi. Sovy, které unikly pozornosti i samotného Mloka Scamandera a které dosud spatřila jen hrstka vyvolených. Dnes je poslední den mé výpravy a já píši tento dopis, zatímco sedím ve vlaku, který míří zpátky do Bradavic. Brzy tedy budete mít příležitost se seznámit se sovími druhy, které jsem objevil a které jsem pro vás samozřejmě řádně zdokumentoval. Jako správný průzkumník divočiny jsem si po celou dobu pátrání vedl deník a vybrané zápisy, které se týkají právě magických sov, budou doufám stačit k tomu, aby byla výprava považována za úspěšnou a úkol a zadání této zkoušky za splněné.

Za dobu svého putování se mi podařilo ověřit existenci 8 neobyčejných a úchvatných sovích druhů. Čtyři z nich se vyskytují výhradně v Evropě, a ačkoli vypátrat je nebylo nic snadného, nebylo to nic v porovnání s tím, co mělo následovat. Za těmi dalšími jsem se totiž musel od pohodlí kolejní místnosti vzdálit mnohem dál, výš i hloub.
Ale to se koneckonců dozvíte z již zmíněného deníku, který zasílám s tímto psaním. Pozornost věnujte výhradně a především založeným stranám a zvýrazněným částem. To abyste se třeba nedočetly o něčem, co nechcete vědět.

S pozdravem,
Dunstan Merryweather

***

Den 3                                                                            13. listopadu 2015

... V knihovně jsem narazil na úzký svazek zmiňující legendární soví strážkyně. Sovy disponující výjimečnou mocí, které nejenže chrání místo, které obývají, ale které mu také svou přítomností pomáhají prospívat a růst. Podle legendy je navíc každá sova strážkyně spjata s jedním ze čtyř základních živlů a její schopnosti pak právě z tohoto živlu vychází. Domorodci je dokonce považují za duše lesa, vody či skal. Mám dojem, že jsem konečně našel to, po čem bych měl pátrat. Třikrát hurá! Normálně bych se tři dny radoval a oslavoval, ale po třech dnech, kdy jsem nevystrčil z knihovny ani nos, se už docela těším na cestu. Teď si ještě rychle pobalím pár věcí a ráno po snídani vyrazím...

*

Den 19                                                                           29. listopadu 2015

... Už jsem si myslel, že jsou soví strážci jen výplodem nějaké pomatené mysli, ale dnes jsem konečně jednoho z nich zahlédl. Po dvou týdnech pátrání a strádání mám konečně důvod se na to nevykašlat. Teď už vím, že má tahle expedice nějaký smysl a význam a že jen nemrhám časem při hledání něčeho, co neexistuje. Jsem už několik dní v německém národním parku Müritz a s jistotou mohu říct, že se zde vyskytuje sova ze skupiny výrů, která se pravděpodobně objevuje výhradně v době, kdy prší. Nejspíš proto, že v tuto dobu tomuto výrečkovi při hledání potravy nikdo nekonkuruje. Naštěstí pro mě propršel prakticky celý den a tak jsem ho mohl nerušeně pozorovat několik hodin. Díky tomu vím, že jeho oblíbenou potravou jsou obojživelníci a převážně pak žáby. Nepohrdne ale ani nějakým korýšem či rybkou. Jeho peří podobně jako peří auguronů, odpuzuje vodu a tak se může za svou kořistí vydat i pod vodní hladinu. Takovýto vodní výreček se může údajně při vyrušení proměnit v obláček vodních par nebo mlhu. Bohužel ničeho takového jsem svědkem nebyl, ale je možné, že v případě ohrožení má své způsoby jak uniknout a zmizet...

(Výreček dešťový)

*

16. prosince 2015
Německo, Saské Švýcarsko

Vážená madam Larrie,

dnes se mi podařil úžasný objev a rozhodl jsem se Vás o něm informovat okamžitě. Vím totiž, že z něj budete určitě naprosto nadšená. Podařilo se mi vypátrat další z magických sov, která naprosto jistě patří do rodiny puštíků. Je to stromový druh, který se umí výborně maskovat. Je dost dobře možné, že jsem kolem něj už několikrát prošel a jen jsem si ho nevšiml. Téměř totiž splývá s kůrou a některá jeho peříčka dokonce vypadají jako malé větvičky nebo lístky. Ke zprávě přikládám i obrázek, který jsem při jeho pozorování vytvořil. Myslím, že vás potěší.

Krásné pozdravy ze Saského Švýcarska posílá,
D. M.

(Puštík stromový)

*

Den 36                                                                            16. prosince 2015

...  Pozorování stromového puštíka si vybralo svou krutou daň. Pařez, který slouží jako mraveniště, opravdu není dobré místo odkud něco sledovat. Díky Merlinovi za tu ledovou vodu ve studánce, kterou jsem při zpáteční cestě potkal. Snad z toho nebude nějaký čas nikdo pít...
Jinak jsem odpoledne o svém nálezu informoval madam Larrie. Jen aby věděla, že jsem zatím stále ještě naživu. Podstatné informace o této sově jsem si ale nechal pro sebe, aby se ještě měla na co těšit. Vypadá to, že tento puštík skutečně prospívá stromu, na kterém se usadí. Nejenže ho zbavuje škodlivého hmyzu, který mu jistě velice chutnal. Ale kam si sedne, tam jako zázrakem raší nové pupeny a větvičky. Nikde se nezdrží příliš dlouho, ale i tak musí les, ve kterém žije, vzkvétat. A zdejší stromy jsou skutečně nádherné, vzrostlé a zdravé. Musí tu být těch puštíků celá rodinka...

*

Den 57                                                                                   6. ledna 2016

... Přesunout se trochu víc na jih bylo výborné rozhodnutí. Člověk tu nepotřebuje tolik teplého oblečení. Ten měsíc prodírání v lese navíc neslo těžce a jsou díry, které ani magie nedokáže zazáplatovat. Ale zpět k tomu mému objevu. Dal jsem na radu té staré čarodějky a vydal jsem se ke skalám u klášterů Meteora. Štěstí, že magické cestování je tak rychlé, pohodlné a nenáročné. Kdybych musel používat mudlovskou dopravu, nejspíš bych celý tenhle výzkum prováděl pouze na teoretické úrovni. A přišel bych o ten úžasný pohled. Tyto skály jsou totiž domovem opravdu majestátní sovy. Vzhledem může směle konkurovat rajkám a schopnost letu jí může závidět i leckterý rorýs. Předváděla naprosto neuvěřitelné vzdušné kreace. Z toho co jsem viděl, usuzuji, že má v křídlech obrovskou sílu. Dokonce jí pomáhají i při lovu. Několikrát jimi vytvořila silnou tlakovou vlnu a svou kořist omráčila. Je to chytrá taktika, protože lovit drobné ptáčky v letu určitě není nic snadného. Ovšem význam toho okázalého peří mi prozatím uniká. Zítra je ale taky den. Snad budu mít štěstí a větrnice mi předvede, nač ho má...

(Sova větrnice)

*

Den 71                                                                                 20. ledna 2016

... Vypravil jsem se sem naprosto záměrně. Staré spisy z Pompejí se totiž zmiňují o drobném tvorečkovi, který se skrývá ve štěrbinách sopky a vylétá převážně v noci a za soumraku. Což samozřejmě jasně ukazovalo na nějakou sovu. Vypátrat jí však nebylo tak snadné, jak jsem si myslel. Hlavně proto, že je tak strašně maličká a tmavě zbarvená. Za šera se pak špatně hledá. Což jsem samozřejmě předtím nevěděl. Nicméně i tak hlásím úspěch. Skoro bych řekl, že jsem ji našel úplnou náhodou. Byla tak dobře maskovaná, že kdyby se nepohnula právě ve chvíli, kdy jsem šel kolem, nevšiml bych si ji. Malý poskakující kamínek ale moji pozornost upoutal. Byl to vážně drobeček. Vesele si zobal mouchy a poté uždiboval z kousku uhlí, který si pravděpodobně přinesl z města. Možná dokonce i z nějakého hořícího ohniště, vzhledem k tomu ohořelému peří. Mám podezření, že možná částečně odolává žáru a plamenům, ovšem jistotu nemám. Jisté ale je, že když se otřepal, vznesla se z jeho peří pěkná várka popela a sazí. Která se mi usadila ve vlasech. Ještě teď to vyklepávám...

(Sovička/Puštík uhelníček)

*
***
*

22. ledna 2016
někde nad Indickým oceánem

Vážená madam Janel a madam Larrie,

právě jsem na cestě k australským korálovým útesům. Využívat při letu na koštěti bleskobrk je skvělý způsob jak ušetřit čas. Kdybych se pokoušel psát tento vzkaz ručně, pravděpodobně by to nedopadlo dobře. A teď rozhodně nemám na mysli moře gramatických chyb a nečitelný rukopis...
Ale k tomu, proč Vám vlastně píšu. Jistě jste se už samy dovtípily, že opouštím území Evropy. Rozhodl jsem se zbývající čas věnovat pátrání po sovách, které obývají ta nejkrásnější, nejzajímavější a nejnebezpečnější místa naší planety. Už jsem viděl řadu nádherných sovích druhů, ovšem kráse těch exotických se údajně nic nevyrovná. Jistě se už nemůžete dočkat mého návratu, nicméně mě teď čeká velice obtížné hledání a menší cesta kolem světa. Snad budu mít štěstí a nakonec se z této mise vrátím s triumfálním výrazem. Přejte mi štěstí!

Zdraví,
D. M.

*

Den 92                                                                                10. února 2016

... Jako každý den předchozích několika týdnů jsem i dnes brouzdal po pláži a jen občas se zastavil, abych si odpočinul. Tu půl hodinky, tu hodinku... Pomalu začínám mít krásnou bronzovou barvu a dovádění ve vlnách se také jen tak neomrzí. Už jsem měl obavy, že budu muset začít pátrat intenzivněji a relaxování značně omezit. Opět se na mě ale usmálo štěstí a na skaliskách jedné odlehlé pláže jsem konečně objevil hnízdo té mořské sovy. Jak jsem tušil, jedná se o jednu z mála sov, která přišla o schopnost létat. K létání v podstatě nemá žádný důvod. Pár hodin jsem jí pozoroval a řekl bych, že její životní styl se dost podobá tomu, jak žijí tučňáci. Pro potravu se potápí do moře a její peří je tedy odolné jak vůči vodě, tak vůči soli. Navíc vydrží pod vodou velice dlouho. Silný zobák používá k louskání ulit a lastur, protože mlži jsou evidentně její oblíbená potrava. Vlastně jsem jí neviděl pozřít nic jiného. Což mi připomíná, že mám sám trochu hlad, ale nejprve dopíšu své poznatky, abych pak na něco nezapomněl...
Podobně jako nám známé straky má slabost pro blýskavé věci. Pěkné mušle a hlavně pak perly, které si schovává do svých hnízd. Kromě toho má také na hlavě výrůstky, které připomínají korály. Což je pravděpodobně nějaký způsob maskování. Především je ale díky tomu neobyčejně zajímavá a samozřejmě i velice krásná...

(Sovice korálová)

*

Den 129                                                                             18. března 2016

... Konečně můžu zmizet z tohohle mrazivého pekla. Další den v těchhle místech bych už nepřežil. Himaláje jsou zkrátka úplně jiná liga než pobřeží Austrálie. Navíc jsem tu už celou věčnost. Musím se přiznat, že už několik dní jsem uvažoval o tom, že to tady zkrátka zabalím a začnu o té sově tvrdit, že neexistuje. Je to skoro jako zázrak, že se mi jí podařilo dnes najít.
Tolik námahy kvůli tak drobné sově. Navíc ještě většinu její hmotnosti určitě tvoří pouze to husté peří. Kdybych jí neviděl letět, myslel bych si, že to ani nedokáže.
Částečně mi to nekonečné šplhání po horách a brodění se po pás ve sněhu vynahradila její mrazivá schopnost. Vidět, jak se celá větvička ojíněla hned, jakmile si na ni sedla bylo fantastické. Ale znovu sem kvůli tomu rozhodně nepůjdu. Už nikdy. Tohle mi bohatě stačilo. Ještě dnes se přesouvám do Afriky...

(Zmrzlice himalájská)

*

Den 140                                                                             29. března 2016

... Kdybych byl mudla tak jsem asi tak třikrát zemřel žízní, rozhodně tak pětkrát vedrem a minimálně dvakrát únavou a vyčerpáním. A to prosím jen dneska. Díky Merlinovi... Bez kouzel bych to asi vážně nezvládnul. Nicméně po dnech strašného utrpení se mi konečně podařilo najít to, co jsem hledal. Sovu, které žhavé pouštní slunce nijak nevadí a která si v něm dokonce libuje. Možná bych se k tomu neměl přiznávat, ale když ten puštík nastavoval svůj neopeřený obličej slunci a tvářil se tak blaženě, měl jsem sto chutí mu vyškubat všechno peří. A byla by to věčná škoda, protože má opravdu krásné peří. Díky němu mu asi domorodci říkají ohnivá sova. Když to člověk vidí na vlastní oči, už si to dokáže představit mnohem lépe. Momentálně zapadá slunce, a jak se na jeho peří odráží, vypadá to jako by opravdu hořel. Je ale načase se vypravit zase někam jinam. Abych puštíka nerušil při večeři. Štír jako předkrm byl jistě vynikající, ale tím hadem se může nacpávat i beze mě. Po těch měsících cestování mám nějaký rozhozený žaludek...

(Puštík ohnivý)

*

Den 165                                                                              23. dubna 2016

... Pro příště je třeba si pamatovat, že hledat sovy v pralese je jako hledat jehlu v kupce sena. Ráno jsem přestal počítat štípance a konečně jsem se snížil k tomu, co mi poradili domorodci. Takže tu teď sedím, píšu do svého značně použitého deníku a jsem od hlavy až k patě obalený vrstvou bláta. Snad bude mít nějaké omlazující účinky. O ty vrásky z vyčerpání a námahy vážně nestojím. Nebylo tady ale všechno zase tak špatné. Kdo jiný se může chlubit tím, že strávil skoro měsíc v Amazonii? Navíc tu mají spoustu dobrého ovoce a koupání pod vodopádem má taky něco do sebe. Jen kdyby nebylo toho všudypřítomného hryzavého hmyzu a těch jedovatých potvor. Spotřeboval jsem tolik bezoárů, že by to vystačilo na měsíční zásobu pro školní laboratoř. Navíc jsem před chvilkou použil poslední, takže je čas jít o dům dál. To co mi rozhodně nebude chybět, jsou ti obrovští pavouci. Bylo uspokojující pozorovat, jak je ta úžasná sova s chutí požírá. Určitě jsou velice výživní. Kdybych chtěl být zlý, řekl bych, že ten nadbytečný počet očí má z toho, čím se krmí. Jste to, co jíte, neříká se to tak?
Mnohem logičtější by ale bylo, že je má kvůli lepší orientaci. Konec konců let mezi stromy není nic jednoduchého...

(Papouškovec pestrý)

*

Den 179                                                                               7. května 2016

... Bude to už asi 14 dní, co jsem se vypravil na Arktidu pátrat po legendární soví strážkyni polárních oblastí. Bohužel se mi zatím nepodařilo polární ledovou sovu najít. Je to zklamání, ale do teď jsem byl v hledání sov úspěšný a tak se budu muset s tímto nezdarem smířit. Teď už nemám na další pátrání čas, ale jednou se sem třeba vrátím a budu ve své práci pokračovat...

***

8. května 2016
Grónsko

Velevážené sovoložky, sovoodbornice a budoucí kolegyně,

poslušně hlásím, že se vracím. Čeká mě teď pár hodin, které rád strávím v mudlovské dopravě. Zjistil jsem totiž, že v letadlech se skvěle spí. Nejspíše se nestihnu vrátit včas na to, abych odevzdal svou práci, proto jsem se rozhodl ji zaslat po sově. Svým způsobem je to ta jediná správná forma, jak ji odevzdat. Je to takové stylové... Nemyslíte?
Očekávejte ji tedy v nejbližších dnech. Dnes od rána pracuji na jejím sestavení a pošlu ji k Vám po té nejspolehlivější sově, jakou najdu. Při své výpravě jsem pokořil vysoké hory i hluboké lesy a pralesy a doufám, že vás výsledky mého pátrání potěší. Podařilo se mi najít jen zlomek magických sovích druhů, které na světě jsou, ale i tak bych to považoval za úspěch. Snad budete mít stejný názor.

Těším se na Vás!
Dunstan Merryweather

P. S.
Dovolil jsem si tyto soví druhy pojmenovat. Vzhledem k tomu, že jsem je vlastně objevil. Nicméně si rád poslechnu vaše nápady a připomínky před tím, než o našem objevu informujeme magizoologickou společnost a příslušný odbor ministerstva kouzel.