OBSAH PRÁCE

1. Prohlášení
2. Poděkování
3. Úvod
4. Ohniví tvorové kolem nás
   1. Salamandr
   2. Popelec
   3. Ohňový krab
   4. Fénix/Auguron
   5. Duhovec
   6. Drak
5. Zvláštnosti v péči o salamandry
   1. Když ‚přeskočí jiskra‘
   2. Mnoho pepře – kouzelníkova smrt
   3. Žďáření aneb boj proti invazním druhům
   4. Bydlíme skoro zadarmo
   5. Výroba zápalek
6. Závěr
7. Použité zdroje

PROHLÁŠENÍ 

Prohlašuji, že jsem svou závěrečnou práci OVCE na téma Zvláštnosti v péči o salamandry a jiná ohnivá stvoření vypracovala samostatně pod vedením Bc. Olivie Windy a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Školy čar a kouzel v Bradavicích a vnitřními akty řízení Ministerstva kouzel.
Souhlasím také s uložením tohoto zkouškového spisu v knihovně téže školy, nebo v jiné knihovně, s jejím veřejným půjčováním a dalším využitím pro vědecké, vzdělávací nebo jiné veřejně prospěšné účely, a to za předpokladu, že převzaté informace budou řádně citovány a nebudou využívány komerčně.

PODĚKOVÁNÍ

Ráda bych touto cestou poděkovala zejména vedoucí své práce Bc. Olivii Windy, která mi ochotně poskytla všechny své nové výklady a pomohla mi s výběrem vhodného tématu. Velký dík potom patří také profesorce Betelgeuse Orionis, u které jsem vystudovala všechny ročníky předmětu Péče o kouzelné tvory, a poskytla mi tak výborný základ jak pro tuto práci, tak pro další výzkum a poznání.

ÚVOD

Každý kouzelník se jistě za svůj život setkal s nespočtem různých kouzelných tvorů, kteří se vyznačovali různou velikostí, barvou, etologií, tolerancí k nejrůznějším vlivům, habitatem, nebezpečnostní, ale i zvláštními schopnostmi – protože bez nich by přeci žádný tvor nemohl být „kouzelný“. V této práci bych ráda čtenářům přiblížila kouzelné tvory ovlivňující živel ohně, zejména potom salamandry. Řekne-li se „oheň“, mnoha lidem (ať mudlům, nebo kouzelníkům) se automaticky vybaví žár, oranžová barva a nebezpečí. Není ale vůbec pravidlem, aby ohniví tvorové byli nebezpeční – mohou být naopak i velmi milí, ba i prospěšní. Během našich životů se s nimi setkáváme velmi často, aniž bychom o nich třeba věděli, nebo si byli vědomi jejich vliv na nejrůznější jevy a přírodní pochody. Pojďme se tedy nejdříve podívat na to, jaká ohnivá stvoření v kouzelnickém světe rozeznáváme, a co je pro ně charakteristické.

OHNIVÍ TVOROVÉ KOLEM NÁS

1. Salamandr
   
   Klasifikace dle MK - XXX - kompetentní kouzelník by ho měl zvládnout
   
   Prvním tvorem, kterého bych ráda představila, je salamandr. Jak jsem již zmínila, ne všechna ohnivá stvoření jsou nebezpečná či krutá – a salamandři k nim rozhodně patří, pokud za nimi nestrkáte ruce do ohně. Žijí totiž celý svůj život v plamenech. Pokud oheň vyhasne, mají ještě zhruba 6 hodin čas, ale i tak musí být celou tuto dobu krmeni pravým a co nejsilnějším pepřem, jinak okamžitě hynou.
   Jejich pravá barva je bílá, i když zpravidla je vlivem tepelného sálání z ohně vidíme jako oranžové, rudé až modré. Jejich krev má blahodárné účinky, a to hlavně v období rekonvalescence, kdy máme oslabenou imunitu. Přidává se také do řady lektvarů jako cenná ingredience. Živí se právě ohnivými plameny a kouzelníkům ani mudlům není nijak nebezpečný. Může být pouze lehce otravný, a to proto, že při vyhasnutí ohně v okolí lidí žebrá pepř.
   Pro lepší představu, jak vlastně takový salamandr vypadá, přikládám starší kresbu salamandra, kterou jsem zhotovila při příležitosti návštěvy školního chovu poblíž Zapovězeného lesa:
   
   
   
   
   
2. Popelec
   
   Klasifikace dle MK - XXX - kompetentní kouzelník by ho měl zvládnout
   
   Popelec je schopen zrodit se pouze z kouzelného ohně (jakýkoliv oheň, do kterého byla přidána kouzelná substance – například letax či jiné přísady). Je to na první pohled poměrně světlý a tenký had, kterému září oči barvou ohně, ze kterého se zrodil, obvykle tedy rudě. Na světě zůstává přesně hodinu – ani o minutu více či méně, potom umírá. Smyslem jeho života je vyplížit se z rodného ohně, najít klidný a pokud možno tou dobou neobydlený dům, a v něm snést snůšku vajec. Tato vejce ovšem neslouží k rozmnožování (popelec se líhne opravdu pouze a jen z popela!), nýbrž po smrti svého rodiče vzplanou a podpálí tak celý dům. Těchto vajec může být až 10.
   Tato vejce je však možné zneškodnit, pokud si zrození popelce někdo všimne včas. Při vyhledávání obydlí totiž za sebou zanechává popelovou stopu, díky které je možné ho vystopovat a vejce zničit zmrazovacím kouzlem. Ta je možné potom využít jako cennou surovinu pro přípravu lektvaru lásky, případně také proti zimnici.
   
   Kresba popelce vylézajícího z magického ohně:
   
   
   
   
   
3. Ohňový krab
   
   Klasifikace dle MK - XXX - kompetentní kouzelník by ho měl zvládnout
   
   Ohňový krab je zvláštní zejména tím, že kraba ani vlastně moc nepřipomíná – je to spíš taková větší, velmi pestře zbarvená želva. Jeho domovinou je Fidži, kde vznikla také rezervace pro jeho chov, a to kvůli postupně vymírající populaci těchto krásných tvorů. Je možné ho chovat jako domácího mazlíčka, ale pouze na zvláštní povolení.
   Mezi ohnivé tvory ho řadíme kvůli jeho schopnosti vystřelovat plameny ze zadečku v případě ohrožení.
   Tento tvor není nijak nebezpečný, nicméně svými plameny může zničit prakticky cokoliv a proto není vhodné ho nechávat o samotě.
   
   
   
4. Fénix
   
   Klasifikace dle MK - XXXX - nebezpečný / vyžaduje odborné znalosti / zkušený kouzelník si s ním poradí
   
   Tento egyptský posvátný pták zobrazovaný jako zlatý sokol s hlavou volavky byl velmi dlouho pokládán za ztělesněného boha Slunce. Jeho charakteristickou vlastností je tzv. reinkarnace z popela, kdy starší kusy samy od sebe začnou hořet a z jejich popela do tří dnů vyletí nový pták. Jedná se tedy vlastně o nesmrtelného tvora.
   Jedná se o tvora prospěšného – jeho zpěv dodává odvahu dobrým lidem, zlé naopak zaplavuje strachem. Jeho slzy léčí jakékoliv zranění.
   Zvláštním poddruhem fénixe je potom auguron neboli irský fénix. Tento pták má zelenočernou barvu, je velmi hubený a vypadá po celý svůj život smutně až truchlivě. I jeho hnízdo má tvar slzy. Vydává charakteristické hluboké houkání, které se dříve považovalo za předzvěst smrti a kouzelníci se proto jeho hnízdům vyhýbali. Dnes už je ovšem díky pokroku vědy dokázáno, že jeho zpěv znamená pouze nadcházející déšť a pták jím projevuje své nadšení – hnízdo totiž opouští právě jen za deště. Zvláštností je potom skutečnost, že jeho brka odpuzují inkoust a jsou proto nepoužitelná na psaní.
   
   
   
5. Duhovec
   
   Klasifikace dle MK - XXX - kompetentní kouzelník by ho měl zvládnout
   
   Tento tvor je vlastně jen opravdu velkým hlemýžděm, který je schopný často (zhruba jednou za hodinu) kompletně změnit své zbarvení. Není radno na něj jakkoliv sahat, či ho vyhledávat, protože se jedná o prudce jedovatého tvora, jehož sliz po zaschnutí hoří (proto je řazen k ohnivým tvorům). Je ovšem také jednou z mála látek, která dokáže usmrtit černovřesy, takže i on může být alespoň trošku žádaný. Jeho chov je pro kouzelníky zakázán.
   
   Kresba duhovce:
   
   
   
   
   
6. Drak
   
   Klasifikace dle MK - XXXXX - prokazatelný zabiják kouzelníků / tvor neschopný ochočení a výcviku
   
   O dracích pravděpodobně není nutné se nijak dlouze rozepisovat – jednak proto, že jsou natolik obsáhlou skupinou, že by se o nich dala sepsat samostatná práce, a druhak proto, že povědomí o nich je ve společnosti poměrně dobré.
   Obecně bych o nich ráda řekla pouze tolik, že jsou VELMI nebezpeční, obchod s jejich vejci je přísně zakázán a prakticky jakákoliv část jejich těla (kůže, krev, játra, šupiny, srdce…) má magické schopnosti a je velmi ceněna přu kouzelnické lučbě. Je na místě také dodat, že draci člověka považují za chutnou a vzácnou pochoutku, a při jakékoliv příležitosti útočí. Draci mají schopnost chrlit oheň – někteří více, někteří méně. Nejznámějšími dračími plemeny jsou:
   
   
   1. Čínský ohniváč (ohněm zabíjí)
   2. Hebridský černý (chrlí až do 90 metrů)
   3. Maďarský trnoocasý (chrlí oheň - nejnebezpečnější)
   4. Norský ostrohřbetý (agresivní, oheň chrlí už mláďata)
   5. Novozélandský opálooký (mírnější, chrlí rudé plameny)
   6. Velšský zelený (chrlí tenké plamínky)
   7. Peruánský zmijozubý (neplive oheň - zabíjí jedem)
   8. Rumunský dlouhorohý (skoro vyhuben)
   9. Švédský krátkonosý (intenzivní modrý plamen)
   10. Ukrajinský železnobřichý (největší drak)

 Pro představu přikládám kresbu obyčejného Velšského zeleného draka (samice, cca 4-5 let stará)

ZVLÁŠTNOSTI V PÉČI O SALAMANDRY

1. Když ‚přeskočí jiskra‘
   
   Ne nadarmo se říká, že každý chovatel salamandrů, ale i ti, kteří žijí v jejich blízkosti, jsou šťastní a spokojení lidé. Je tomu tak proto, že tito lidé prakticky nikdy nejsou sami. Vždycky je v jejich okolí někdo, kdo k nim vzplane silnou láskou. Jak už slova napovídají, souvisí tento jev se salamandry jako takovými velmi úzce. Jejich organismus totiž obsahuje látky odolné proti hoření, jinak by sami okamžitě vzpláli. Protože se ale i tak jejich tělo neustále přehřívá, musí existovat způsob, jak se tohoto tepla zbavovat – a tím je vyzařování těchto „jisker“. Salamadři jsou od přírody dobrosrdeční a milí tvorové, kteří by nikdy vědomě neublížili jinému tvorovi, a tak se za hranicí jejich domovského ohně tyto jiskry hromadí a čekají na svého nového příjemce – majitele či náhodného kolemjdoucího – na kterém se usadí a zakořeňují v jejich srdci lásku. Tyto jiskry jsou neviditelné, jedná se pouze o magickou substanci, a tak o nich jejich nositel vůbec nemusí vědět.
   Souvisí s tím ale i jeden poměrně velký problém. Pokud se vystavujeme koncentraci těchto jisker příliš často, láska k jednomu člověku nemůže stačit a tak jsou tito lidé zpravidla známí pro svou nestálost ve vztazích – zkrátka častěji střídají partnery. Sami to nemusí myslet nijak zle a je pravdou, že jsou opravdu zamilovaní až po uši do každého z nich. Jedinou obranou proti těmto jiskrám v nadbytečném množství je přítomnost dalších lidí. Můžete si zvát častěji návštěvy, brát salamandry do společnosti a propůjčovat tak toto štěstí i dalším kouzelníkům. Pozor však na všudypřítomné plameny!

2. Mnoho pepře – kouzelníkova smrt
   
   Patříte-li mezi milovníky pepře, pikantních jídel a rádi se u stolu zapotíte, potom salamandři určitě nebudou vhodným mazlíčkem do vaší domácnosti. Jste-li ale opačných chutí a pepř do svého jídelníčku řadíte neradi, potom může být péče o tohoto tvora zároveň i ceněným detoxem pro vaši kuchyni. Málokdo má totiž natolik dobře placenou práci, aby si mohl dovolit 24 hodin denně živit salamandří oheň dřevem či dřevěnými uhlíky. Málokomu se chce také v zimě za drkotání zubů chodit na dvorek a na špalíčku odsekávat třísky jen proto, aby se mělo zvířátko dobře. Proto je někdy lepší (a pohodlnější) přistoupit k alternativnímu chovu, a třeba alespoň na čas, kdy zrovna nejsme doma, salamadrům oheň zhasit a přikrmovat je pepřem, který je daleko levnější a bezpečnější. Pozor ovšem – maximální doba této pauzy je 6 hodin, poté vám celý chov zahyne! Ohledně této metody je třeba nastudovat si důkladně salamandří anatomii a chování, protože pepřová pauza má vliv na jejich zdraví a chování. U jedinců, kteří byli nuceni tuto pauzu snášet častěji, než 4x do týdne, byla pozorována zvýšená agrese, blednutí pokožky až její úplně zprůhlednění, a také snížená délka života.
   
   
   
3. Žďáření aneb boj proti invazním druhům
   
   Není překvapením, že stejně tak jako v mudlovském světě, i v tom kouzelnickém se začal objevovat problém s invazními druhy rostlin. Osidlují vzácné lesní, luční i mokřadní ekosystémy, vytlačují původní druhy a boj s nimi je běh na dlouho trať, navíc ještě ne vždy úspěšný. Některé druhy lze vymýtit kosením, pravidelnou pastvou, na některé žďáření funguje, jiné jsou zase pyrofyty a oheň jim pouze prospívá. Těch je ale naštěstí jen velmi málo, a tak se proti velkému množství invazních rostlin dá bojovat právě díky salamandrům. Mezi takové rostliny patří například Žaberník, Daliborovo křoví, Dýmějové hlízy nebo Blachtavice černá – nepůvodní rostliny, které se k nám dostaly omylem a naše vegetace s nimi nemá šanci bojovat.
   A zde přichází úloha salamandra – je nutné ho vysadit na poškozeném území v době rozmnožování a nechat jeho plameny, aby vyžďářily celý nechtěný porost. Samozřejmě společně s ním zmizí i původní druhy, proto je potřeba dobře zvážit, zda bude na kterém místě tento postup přínosem, nebo spíše zkázou. Každopádně se nám zde poté vytvoří holá eutrofní půda bohatá na fosfor, kde můžeme vysadit prakticky jakýkoliv nový druh (ne invazní!) a začít s novým pěstováním. Tento postup je prospěšný rovněž pro salamandry, protože vždy potřebují ‚něco‘, co mohou spálit – ponecháme-li jim tedy takto velký prostor pro jejich potěchu, činíme tím dobře i jim.
   
   
   
4. Bydlíme skoro zadarmo
   
   Když se na problematiku péče o salamandry podíváme z pohledu úspor za chod domácnosti, nemůžeme opomenout také skutečnost, že oheň vydává světlo - tedy není potřeba prakticky nikdy svítit drahou elektřinou. Samozřejmě, mít salamandry na záchodě či v koupelně není úplně praktické a nemůžeme je tedy využít všude, ale může být vůbec něco romantičtějšího, než si večer číst v posteli knížku za svitu ohně z vlastních salamandrů? Těžko. Také je lze využít poměrně jednoduše při přípravě teplých pokrmů (čímž nemyslím, že budeme jíst salamandry!) – máte-li doma klasickou mřížku na plynový sporák, prostě ji z něj sundejte, umístěte pod ní páreček výkonných salamandrů a za půl hodinky je teplá večeře na světě. Stejně tak ušetříte i za topení, protože máte mobilní krb hned na několika místech v domě a radiátory netřeba vůbec zapínat. Jen je třeba dávat pozor na jejich umístění, aby nám nevzplál nábytek či záclony!
   
   
   
5. Výroba zápalek
   
   Každý ví, co je to zápalka a k čemu je dobrá. Povědomí o tom, z čeho ale je a kde se tyto látky shání, to už je větší úskalí. Samozřejmě, dřívko nám naroste v lese. Škrtátko je ale sloučenina chlorečnanu draselného, sulfidu antimonitého a síry, což už jsou látky, o které běžně nezakopáváme. Náhodou (nebo to snad není náhoda?) však tyto látky vznikají jako vedlejší efekt při salamandřím hoření, ať už zrovna spalují cokoliv. Salamandři jsou proto velmi cenění tvorové v továrnách na zápalky, chovají se ve velkém a nad jejich klecemi najdeme velké odsávače plynů, z nichž se poté extrahují zmiňované látky. Problémem je ale velkochov, stejně jako u většiny užitečných a masivně využívaných zvířat. Existuje proto odbod Ministerstva kouzel, který se zabývá behaviorální ekologií kouzelných tvorů a stanovuje zákony pro jejich chov. Žádná klec pro salamandry nesmí být menší, než 2x3 metry a nikdy v nich nesmí být více, než 5 jedinců zároveň.

ZÁVĚR

Zmíněné druhy využití salamandrů a jiných ohnivých tvorů považuji za nejdůležitější body a doufám, že jsem tímto splnila zadané téma. Snad každý kouzelník i mudla musí po přečtení práce uznat, že se s ohnivými tvory už ve svém životě setkal, i když o tom třeba neměl tušení – každý z nás někdy rozdělával oheň sirkou, nebo se "zamiloval na první pohled". Ohniví tvorové jsou nepostradatelnou součástí našich životů, jejich extrakty tvoří velkou část přísad do lektvarů (zejména lékouzelnických) a mají blahodárné až léčivé účinky. Cílem mé práce není nalákat své kouzelnické kolegy k chovu těchto zvířat, ale seznámit čtenáře s jejich problematikou a zvláštnostmi, což se mi - jak doufám - snad alespoň z části podařilo. Nikdo totiž nemůže popřít, že oheň je živlem, který v nás vzbuzuje velmi různorodé pocity, a všichni zmiňovaní tvorové jsou naprosto jedineční ve všech směrech.

Děkuji všem čtenářům za jejich čas a tímto se s nimi loučím.
S pozdravem,

Nena Campbell

ZDROJE:

1. Pamela Mikulčičíková – Kterak pečovati o havěť ohnivou
2. Fulbert Nepřemožitelný – 100+1 využití tvorů nejpozoruhodnějších
3. Stoddart Schmeterling – Domácnost očima chovatele
4. Olivie Windy – Skripta k předmětu Péče o kouzelné tvory
5. Oba obrázky jsou kresleny vlastnoručně, avšak dle předloh nalezených v hlubinách internetu