Dobrý den

Posílám vypracování zkoušky OVCE

Úvod

Když jsem dostal tohle zadání, nebyl jsem z toho kdo ví jak nadšený. O Gringottovy jsem se upřímně nikdy moc nezajímal a lámal jsem si hlavu jak tohle téma vlastně zvládnu. Vše se změnilo, když jsem si zašel do knihovny a začal o Gringottových pátrat, abych zjistil něco bližšího. Objevil jsem, že je to téma zajímavé a že si s tím nakonec nějak poradím. Samozřejmě to nebude nic jednoduchého, jelikož bych měl objevit nejlépe nějaká skrytá tajemství a podobně. Nuže pusťme se do práce.

Přemýšlel jsem jak tento úkol vlastně uchopit a rozhodl jsem se, že udělám rozsáhlejší anketu a zeptám se studentů a profesorů, co by vlastně o Gringottových chtěli vědět, ale bojí se zeptat. Anketa byla tedy anonymní a já jsem pak všechny výsledky vyhodnotil a na otázky, které se v anketě objevovaly nejvíce se tady budu snažit odpovědět.

Nábor nových zaměstnanců banky

Nejvíc se objevovala otázka jak vlastně Gringottovy nabírají nové zaměstnance do své kouzelnické banky. Tím ovšem nejsou myšleni odeklínači a podobně, tedy profese, které mohou a nebo dělají jen kouzelníci, ale je tím myšleno jak se do pracovního poměru přijímají přímo skřetové, kteří se starají o finance a mají přístup do trezorů.

Je jasné že když Gringottovy začínaly, pracovaly v jejich malém krámku pouze rodinní příslušníci. Což teď samozřejmě není možné jelikož se tato instituce rozrostla do obřích rozměrů a tak se museli začínat nabírat zaměstnanci i mimo tuto rodinu. Samozřejmě jako první vždy sáhli po své vzdálenější rodině a nakonec to vypadalo tak, že u nich pracovali Gringottovy ze všech koutů Anglie a to bratránkové a sestřenky z druhého kolena a podobně. Pochopitelně i tyto zásoby došly a pak tedy začalo vybíraní z řad nerodinných příslušníků.

Těm se ovšem už tolik nevěřilo a tak bylo vymyšleno několik testů, kterými museli skřeti projít, aby v bance mohli pracovat. Byl zde například test, kdy bylo skřetům tajně nabídnuto nebo někde nastraženo zlato, které se mohli pokusit ukrást. Jak víme, tak všem skřetům se krádež hnusí, proto tento test byl zbytečný a tedy ho časem zrušili. V archivu se mi podařilo najít obrázek, kdy jeden skřet zlato ukradl. Skřetům se tato událost  zdála tak vzácná, že ji nakreslili a tento obrázek přidávám k vypracování.

Dále to byli třeba zkoušky v počítání a převažování zlata, kdy skřetové, kteří uměli rychle a přesně počítat a nebo vážit kouzelnické zlato, byli upřednostňováni před ostatními.

Byli zde ale daleko horší úkoly. Všichni víme jak jsou střežené trezory nejbohatších kouzelnických rodin. Skřeti museli ukázat, že se třeba nebojí draků, kteří střeží poklady. Zde se vyskytly ošklivé incidenty, kdy skřeti zpanikařili při pohledu na draka a úplně zapomněli co a jak mají dělat. V tom lepším případě docházelo k vážným poraněním, ale mnozí zaplatili svým vlastním životem.

Dále se testovala jejich odvaha takovým způsobem, že byli vyzváni, aby otevřely určený trezor a když vešli dovnitř, dveře trezoru se za nimi zavřeli a oni nemohli ven. Takhle tam byli zavření několik dní a ne každý to zvládl. Byli například skřeti, co se pomátli na rozumu.

To jsou tedy hlavní kritéria pro to, aby skřet, který není Gringott, mohl pracovat v kouzelnické bance. I přesto, jak jsou tyto testy náročné a jde při nich i o holý život, je o práci u Gringottových stále enormní zájem a skoro každý skřet by chtěl zde pracovat.

Tajné chodby

Další dotaz patřil k těm záhadnějším a určitě také zajímavějším. Gringottova banka je co do bezpečnosti srovnávána s Bradavicemi. Byl tady také schován kámen mudrců před tím, než ho Albus Brumbál uschoval v Bradavicích. Jak víme, je to také nejstarší budova na příčné a stála tam tedy jako první. Také je známo (ne všem), že v Bradavicích je spousta tajných chodeb, které vedou různými směry. Není tomu jinak ani v této kouzelnické bance.

Když byla banka vybudována a po té se začaly stavět i jiné budovy, skřeti od Gringottových začali budovat tajné chodby, aby měli přístup do všech nových obchodů na Příčné ulici. Důvod, proč tomu tak bylo nikdo přesně neví, ale bylo to nejspíš proto že skřeti chtěli mít pod kontrolou nejen banku ale i vše okolo ní.

Jako další důvod bylo to, že někteří z majitelů nových obchodů byli i vlastníky skřetích výrobků a skřeti vždy považovali to co vyrobili za svůj výhradní majetek. Když za jejich dílo nějaký kouzelník zaplatil, měl ho pouze v pronájmu a po jeho smrti si ho skřeti opět nárokovaly. Tohle ale my, kouzelníci, neuznáváme a když si něco koupíme a zaplatíme za to, je to prostě naše. Skřeti jednoduše chtěli mít o těchto předmětech přehled. Je jasné, že jejich majitelé je neschovávaly v obchodech na Příčné ulici, ale když byl vyslán skřetí špeh jedním z tunelů, mohl od majitele obchodu vyslechnout jak se věci mají. Takový člověk si občas s někým sobě blízkým promluvil o tom co vlastní a jak je na svou sbírku hrdý.

Mohlo se tak klidně stát, že když dotyčný kouzelník zemřel a neměl nikoho kdo by po něm jeho jmění změnil, přišli na řadu právě skřeti od Gringottových. Ti si vzali co jim podle nich právem patřilo a tak se jim něco z toho co jejich předkové kdysi vyrobili zase vrátilo. Tohle ovšem v jejich očích loupež nebyla. Tohle se ovšem nemohlo dlouho udržet v tajnosti a tak se tahle věc dostala na světlo světa.

Gringottovy samozřejmě vše popřely a o žádných tunelech nikdy nic nevěděli a i když důkazy byli jasné, tak kouzelnická veřejnost nikdy doopravdy neuvěřila, že se tak opravdu dělo. Tunely byli po té zasypány a nadobro znepřístupněny což skřety opravdu naštvalo. Bylo to období, kdy si nejeden zákazník kouzelnické banky všiml, že jsou její zaměstnanci podráždění a zlí.

Meč Godrika Nebelvíra

Další z dotazů se týkal meče Godrika Nebelvíra a onoho strašného tajemství, proč byl vlastně vyroben. Všichni, kdo jsme z Nebelvíru (mě nevyjímaje), jsme pyšní na naši kolej a její odkaz. Otázkou je, jak by vše dopadlo, kdyby byl tento meč použit k tomu k čemu byl vytvořen. Skřeti odjakživa nenáviděli kouzelníky a jejich povstání to dokazují. Velice málo se ale ví, že jednou přišla zakázka na jeden opravdu vzácný meč, který měl vytvořit a také vytvořil ten nejlepší skřetí kovář ze všech. Jeho jméno se bohužel nedochovalo, ale jeho příběh ano.

Tento meč byl vykován s tou největší precizností a s magickými schopnostmi, které mohl leckterý kouzelník závidět. Je prakticky nezničitelný a každou magickou vlastnost do sebe pohltí a ta v něm zůstane. Horší bylo, že tento meč byl vyroben pro jednu jedinou věc a to tu, aby jím byl zabit právě samotný Nebelvír.

Je to jedna z dalších věcí na kterou skřeti nejsou hrdí a snažily se tuto nepříjemnou záležitost ututlat, ale nepovedlo se jim to. Když byl meč vyroben byl poslán na adresu opuštěného domku na předměstí Londýna a pak se ztratil veřejnosti z očí. Skřet co balík doručil, nevěděl co v něm je a měl instrukce ho nechat před dveřmi. Když tak udělal tento výjev nakreslil a tuto kresbu se mi také podařilo získat a přikládám ji k vypracování. Bylo jasné, že byl vyroben na objednávku někomu velice bohatému. Cena, kterou za ní dotyčný anonym dal, byla vskutku závratná a zachovalo se svědectví samotného výrobce tohoto meče který řekl „ Dostal jsem za něj tolik zlata, že to zabezpečí děti mích dětí a jejich dětí a tak dále“ Potom však dál pokračoval v práci a vydělával další zlato jelikož toho prý není nikdy dost.

Ať jsem pátral sebe víc, navštívil jsem snad všechny kouzelnické knihovny, které jsem navštívit mohl a prostudoval jsem všechny zašlé a rozpadající pergameny, nezjistil jsem pro koho byl meč vyroben. Jediné na co jsem narazil byli pouhé domněnky, ale všechny se ubíraly jedním směrem a to tím, že meč si nechal vyrobit sám velký Salazar Zmijozel.

Důvod byl asi prostý, protože to bylo právě v období, kdy se Nebelvír a Zmijozel dohadovaly jaké studenty by do Bradavic měly přijímat. Zmijozel se jednoduše rozhodl, že se pokusí Nebelvíra zbavit. Věděl moc dobře, že v souboji by nevyhrál, protože Nebelvír patřil v této disciplíně k nejlepším vůbec a tak doufal, že by mu tento meč, jakožto předmět úžasné magické moci, mohl pomoct Nebelvíra porazit a zabít. Co bylo potom je už předmětem dalších dohadů. Víme jenom to, že Zmijozel ze školy odešel a nechal po sobě alespoň tajemnou komnatu ve které se skrýval hrozivý Bazilišek. Nebelvír meč získal a teď je z něj legenda s tajemnou magickou minulostí.

Mrzí mě jen to, že jsem nedokázal vypátrat jak se dostal meč ke Godrikovy. Zůstane to i nadále tajemstvím.

Rozložení trezorů a budování podzemní dráhy

Jednou z dalších otázek bylo to, jak vlastně vzniklo podzemní rozložení všech trezorů a jak se budovala podzemní dráha, kterou se ke svým trezorům dostáváme. Upřímně vám řeknu že zamyslet se právě nad tímhle mě vlastně nikdy nenapadlo, ale tato otázka je vskutku zajímavá. Musím ovšem říci, že mě také stálo obrovské úsilí vypátrat, jak to vlastně bylo a až centrální kouzelnická knihovna mi dala odpověď na tuto otázku.

Když se Gringottovy začaly rozvíjet bylo to opravdu raketové tempo a potřebovaly prostory pro své četné trezory. Otázkou bylo, kde takové veliké prostory najít? Tento zapeklitý problém vyřešil kouzelník jménem Rufus De Entelijan, který pro ně pracoval. Byl to asi jediný kouzelník, který byl v té době u Gringottů zaměstnán a jelikož to byl velice inteligentní člověk, řešil ty nejpalčivější problémy se kterými se banka potýkala a byl to právě on, kdo přišel z nápadem, že by se udělalo jakési tajné podzemní patro, kde budou ukryté trezory. Nejvyšší radu kouzelnické banky tento nápad nadchnul a začalo tak budování podzemních prostor. 

V začátcích tedy bylo jen jedno podzemní patro a trezory byli děleny tak, že nejblíže vchodu byli trezory těch méně movitých kouzelníků a čarodějek no a nejdále byli naopak trezory těch nejbohatších. Bylo to vymyšleno celkem jednoduše a účelně. Kdyby se někomu náhodou povedlo ukrást něco z těch nejbližších trezorů a dotyčný zloděj by s lupem utekl, nebyla by to až taková ztráta. V zadních trezorech byli dražší a mnohem cennější poklady a proto byla tato chodba opravdu velice dlouhá, aby nebylo možné se tak rychle dostat ven. Co mě překvapilo je i to jaké kouzlo bylo vynalezeno a zabezpečovalo aby se zloděj nemohl přemístit mimo banku. Gringottovy zde nepoužily klasické kouzlo nemožnosti přemisťování, ale když jste se jednoduše chtěli na půdě banky přemístit, ocitly jste se sice na jiném místě, ovšem pořád to bylo na půdě banky. Když to pak zloděj zkoušel pořád znovu, nebyl schopen se přemístit jinam a pohyboval se jen po bance a to náhodně. Přijde mi to velice účelné a také vtipné.

Tehdy se zde ještě nevyskytovaly draci a jiné příšery. To bylo až později, kdy se začaly budovat nižší patra. No a právě k tomu se dostáváme. Banka stále rostla a bylo třeba ji zvětšit. Šlo se do větší a větší hloubky což ale přineslo další problém v podobě toho, jak se kouzelníci budou ke svému majetku dostávat. Nějakou dobu se to dělalo tak, že kouzelníci se skřety prostě chodily pěšky, jelikož jak víte přemisťováni nepřipadalo v úvahu. Když však bylo spodních pater víc a víc, začaly si kouzelníci a čarodějky stěžovat, že se musí trmácet tak dlouhou dobu ke svým trezorům. Někdy to trvalo i půl hodiny než se došlo k trezoru, který byl umístěn v tom nejspodnějším patře.

S řešením opět přišel Rufus De Entelijan, který shodou okolností vyrostl v mudlovské rodině a nechal se inspirovat horskou dráhou v zábavním parku. Pro ty, kdo neví oč jde, tak mudlové mají v oblibě takové zábavní parky, kde jsou různé atrakce a tam se právě nachází i horská dráha, což jsou vlastně takové koleje po kterých jezdí něco jako vlak ale bez střechy aby mudlové dobře viděly ven a mohly si jízdu užít. Dráha pak jezdí strmě nahoru a dolů a je hodně rychlá, což se mudlům líbí no a něco podobného bylo tedy vytvořeno i v kouzelnické bance. Nápad to určitě nebyl špatný, jelikož při absenci přemisťováni to byl velice rychlý způsob jak se dostat ke svému trezoru, ale kdo z vás někdy cestoval po této dráze tak moc dobře ví, že to není vůbec nic příjemného. Mělo to celkem jednoduchý důvod proč tomu tak je. Spousta kouzelníků se doslova vyplazí z toho pojízdného vozíku a jsou rádi, že stojí na pevné zemi no a právě to byl další z opatření jak zabránit zlodějům něco ukrást. Možná to někomu přijde pošetilé, ale opravdu to funguje a proto je také tato dráha tak strašně rychlá a různě se kroutí. Když pak vylezete ven jste rádi, že to je za vámi. Hlava se vám točí, dělá vám problém udržet se na nohou a natož začít kouzlit.

Dráha i trezory se postupně vybudovaly až do podoby jakou jí známe teď. Podzemní prostory jsou v dnešní době už tak rozsáhle, že možná ani sami skřeti neví kde až sahají a kdo ví co všechno se tam skrývá.

Závěr

Co říci závěrem? Co se otázek týče, vybíral jsem opravdu jen ty, které byli nejčastěji pokládané a ty nejzajímavější. Kdybych se tady měl rozepsat úplně o všem co vás zajímalo, bylo by to ještě na hodně a hodně pergamenů. Musím říct, že při mém pátrání mě zaskočilo to, jací skřeti doopravdy jsou. Všichni víme že to nejsou zrovna přátelská stvoření, ale v některých knihách jsem se dočetl věci, které byli vážně nepěkné. Ať je to jak chce, Gringottovy jsou bez pochyby zajímaví a jejich historie zrovna tak a ke kouzelnickému společenství rozhodně patří.

Thomas Olkim