Cíle cest kouzelníků napříč historií

Amanda Wright

Obsah:

1. Úvod
2. Oblíbené destinace a cíle kouzelníků napříč historií
   1. Asie
   2. Evropa
   3. Severní Amerika
   4. Jižní Amerika
   5. Austrálie a Oceánie
3. Letní nebo zimní dovolené?
4. S kým cestujeme?
5. Cestovní kanceláře
6. Dopravní prostředky v průběhu věků
7. Co bude dál?
8. Závěr

Úvod

     V této práci bych trochu ráda zaběhla do historie cestování obecně, protože k těm oblíbeným cílům a destinacím jsme se museli nějak dostat a souvisí s tím i spousta dalších otázek. Nakonec jsem do práce zapojila i jednu takovou otázku na zamyšlení o budoucnosti, která si myslím, že k tomuto tématu taky pasuje a hezky na něj navazuje. Ačkoliv nejsem zrovinka zdatný malíř, připojila jsem také jednoduché obrázkové ilustrace, aby byla práce trochu barvitá, kreativní a nebyl to jen strohý text.

Oblíbené destinace a cíle kouzelníků napříč historií

Asie

     Lidé v Asii v 19. století rádi objevovali většinou krásy svého státu nebo nanejvýš jiných asijských států. Asiaté také moc nebyli na turistiku a sporty, raději měli historické památky nebo třeba kouzelnické knihovny, archivy a muzea. V meziválečném období ve 20. století začali Asiaté podnikat cesty za poznáním nové kultury a jídla, ale pořád se neobjevovaly nějak častěji cesty do jiných částí světa třeba do Evropy, které začaly být oblíbené až po 2. světové válce. U Asiatů je nyní opravdu velmi oblíbená Evropa, různé státy, nevyhledávají ani moc tepla, ani moc zimu, vyhovuje jim všechno. Cíle však zůstali stejné. Když dovolenou, tak s pořádným jídlem, za poznání kultury a historickými památkami. Asiaté v podstatě vůbec necestují do Afriky, studenti ve školách třeba nemají ani možnost jet do Afriky na stáže. Je to pro ně takové tabu. Cestování do Ameriky taky není tak oblíbené, ale ani nemůžeme tvrdit, že by Asiaté do Ameriky necestovali. Oblíbenější je opět zase severní část kontinentu. Rodin cestujících jižněji kupříkladu do Brazílie moc neobjevíte. Možná to je tím, že v Evropě máme asi tak nejvíce památek a různorodou kuchyni. Myslím si, že v budoucnu však asiaté objeví i kouzlo Afriky a Ameriky, ale těžko říct jak daleké toto budoucno bude. Asiatským kouzelníkům moc nezáleží, zda objevují kouzelnická nebo mudlovská místa, mají rádi obojí. Kdybych měla uvést konkrétně místa, která zaznamenala za posledních 30 let velkou návštěvnost asiatských kouzelníků, tak je to kupříkladu italské Národní kouzelnické muzeum, nebo anglická kouzelnická čtvrť u Mill Road v Cambridge, kde je spousta malých nejen národních kouzelnických obchůdků i restaurací a bister.

Evropa 

     Evropa, strašně různorodý kontinent. Nejdříve začnu tím, co může člověk všechno v Evropě naleznout. Evropa je snad nejbohatší na hrady, zámky, kouzelnické i mudlovské, dále tu je hodně barvitá kuchyně, v Anglii najdete snad nejvíce kouzelnických vesniček, je to snad nejmagičtější země celého světa. V Evropě je i teplo i zima, tudíž se zde jezdí jak na lyže, tak moři. Nachází se tu nejstarší kouzelnická knihovna na světě, Ministerstvo kouzel, spousta tajemných míst. Navíc není Evropa moc velká, tudíž je všechno na dosah ruky. Není tak divu, když řeknu, že v 19. století Evropané cestovali po Evropě, každý však vyhledával většinou kouzelnickou historii a snažili se mudlům hodně stranit. Oblíbené byly zříceniny, rozhledny, muzea, zámky, hrady i různé oslavné akce. Ve 20. století se však karta úplně obrátila, ne, že by Evropané začali jezdit někam dál, to ne, ale začali se trošku míň bát mudlů a oblíbené začaly být nejdříve letní relaxační dovolené u moře a noční teplé procházky po přímořských městech. Oblíbená byla také již zmíněná Anglie, ačkoliv počasí zde je pod psa. To vydrželo až do dnešních dnů, ačkoliv mladá generace začíná mít čím dál větší zájem o zimní dovolené a poznávací cesty do Severní Ameriky.

Afrika

   Afrika je opravdu pozoruhodnou zemí. Řekněme, že v 19. století nebyla kouzelníky ještě zcela osídlena, vlastně byla teprve pomalounku kolonizována normálními mudly. V této době nebyla Afrika ani nikterak navštěvována, byla považována za zemi vyvrhelů a také hodně nebezpečnou, podobně jako v Austrálii lákala jen svou přírodou. Své kouzlo našla až ve 20. století, kdy se sem stěhovali kouzelníci cíleně, aby žili trošku přírodnější život mimo zalidněná centa. Tehdy kouzelníci jezdili hodně do Jižní Ameriky, která byla hodně kulturně zajímavá, chtěli totiž poznat i ostatní domorodé kouzelnické kmeny, které se nachází právě i v Jižní Americe. Dále hodně cestovali do Asie, kterou chtěli poznat. Navíc je tam taky hodně horských oblastí a přírody. Jedno je jasné, ani v historii, ale ani dnes kouzelníci většinou netráví dovolené v Africe. Vzhledem k tomu, že mají rodiny všude různě po světě, jsou Afričané velcí cestovatelé. V tomto století však ubrali od Asie a líbí se jim hodně magický sever Evropy i Ameriky, kde je spousta tajemných míst, jeskyní, hor i propastí. Jako příklad bych uvedla třeba kouzelnické pohoří Miritai v Norsku nebo propast Askalapan v Kanadě. Vůbec jim nevadí zima, jsou rádi, že zažijí něco jiného než v rodné Africe. Jsou to snad nejzvědavější obyvatelé světa a nejsou skoro vůbec bázliví. Mají rádi výzvy, a tak jim nejsou cizí ani mudlovské aktivity jako například jízda na lodičce po řece nebo dokonce kempování.

Jižní Amerika

     Jižní Američané jsou si s Afričany dosti podobní. Kouzelníci se zde začali objevovat až na konci 19. století a cestovali většinou do Portugalska nebo Španělska a nic moc jiného pro ně neexistovalo. Nebydlí tu tolik přírodních kouzelníků jako v Africe, ale i tady jich najdeme poměrně velkou část z nich. Ve 20. Století začali kouzelníci hodně vyhledávat turistiku. Oblíbené byly kupříkladu hory v Severní Americe, které nebyly daleko, potom i Asie. V novém století však jakoby se karty obrátily a nová generace vyhledává spíš větší kouzelnické komunity, nebo velká mudlovská města. Nejoblíbenější však stále zůstává Severní Amerika. Nejideálnější dovolenou by pro Jižní Američany byla nějaká kombinovaná, kdy by mohli i na turistiku, ale zároveň zažít i ruch. V samotné Jižní Americe toho k vidění zrovna dvakrát moc není. Je tu několik hezkých kouzelnických měst, najdeme zde také stálou výstavu o kouzelnících, která ukazuje postupný vývoj kouzelnického vybavení včetně hůlek. Jsou tu taky posvátná místa, o kterých kolují různé tradice a rozvíjí se zde kouzelnický lázeňský průmysl.

Severní Amerika

   Severní Amerika je taky velmi oblíbenou destinací kouzelníků. Nalezneme zde spoustu jezer, zimních středisek, ale také velká města, dokonce zde vznikl i první kouzelnický obchodní dům. Najdeme zde kvalitní kouzelnické vzdělání často i se sportovní přípravou, je tu totiž rekordní počet různých sportovních klubů a týmů. Každoročně se tu koná taky severoamerický slet kouzelníků, který je velmi významnou a navštěvovanou oslavou kouzelníků. Jsou tu také velké kouzelnické výrobny hůlek, ležáků, košťat i hábitu a všude je samozřejmě možnost jít se podívat dovnitř. Severní Američané jsou velcí cestovatelé již od 17. století., objevují rádi kouty celého světa, jsou hodně takoví vlastenci a dávají to dost najevo. Jejích cíle se nikterak nemění už dlouhá léta. Američané nemají moc rádi historii, neláká je ani příroda. Rádi objevují kulturu, rádi oslavují a hrozně rádi na dovolené nic nedělají a jen relaxují. Tento ideál se změnil až v 19. století, kdy začaly být populární ještě návštěvy různých bylinkářských skleníků a farem s kouzelnými zvířaty. Vzhledem k velikosti Ameriky, nejčastěji cestují Američané právě po ní. Nabízí totiž opravdu hodně. Ale nebrání se, jak již jsem říkala, v podstatě ničemu. Ve 20. století se již k vyřčenému výčtu přidaly i pouště plné dun. Konec 20. století přinesl taky cestování za sportovními událostmi, které se staly asi nejžádanějšími cíli. Nejčastější to bývá asi famfrpál, ale klidně se vydají podívat i na soutěž v popíjení ležáku. Dalším cílem se staly i degustace, kde bych uvedla jednu kouzelnickou vesničku ve Francii, kterou Američané milují. V Astranx na jihu Francie totiž mohou ochutnat hned několik desítek různých ovocných vín se specializací na malinové a ostružinové. Naleznete zde ale i různé jiné prapodivné kombinace.

Austrálie a Oceánie

     Jak je známo, tak v Austrálii a přilehlých ostrovech moc kouzelníků nežije. Na druhou stranu je pak tato oblast dobrá pro prozkoumávání a třeba právě i pro cestovatele a badatele. O Austrálii a Oceánii jako takové je napsáno spousta zajímavých cestopisů a lidé, co tam jezdí, si často píší deníky, protože tamější příroda včetně fauny je zkrátka dech beroucí. Na druhou stranu tam nenajdeme moc zajímavých jiných věcí. Historické památky tam v podstatě nejsou a kouzelnické místa už vůbec ne. Bohužel ale nemáme vůbec zprávy, zda tamější kouzelníci cestují a pokud ano, tak kam. Osobně mám dojem, že to mají všude daleko a v Austrálii je co poznávat, tak spíš jezdí tak nějak po těch ostrovech a Austrálii a možná jednou za několik let si udělají pořádnou dovolenou někam dál, na kterou pilně šetří a pak si to užijí.

Letní nebo zimní dovolené?

     Kouzelníci někdy v 19. století cestovali, kdy se jim chtělo, měli zrovna volno a moc počasí neřešili. Neradi akorát cestovali v období mudlovských svátků, protože třeba na Silvestra to u mudlů může být i nebezpečné. Ve 20. století však převažovali velkou měrou letní dovolené a zimních bylo málo. Když už, tak jezdili v zimě kouzelníci zase za teplem. Lyžování ani zimní túry je moc nelákaly. Spousta kouzelníků ani neuměla lyžovat, někteří snad ani nevěděli, co to lyže jsou. Navíc v létě byly často i celozávodní dovolené, tudíž měli kouzelníci tak nějak větší příležitost. S příchodem nového století však přišla změna. Kouzelníci se nechali alespoň v něčem inspirovat od mudlů a začali přicházet na chuť i zimním dovolenkám. Lyžování, běžkování, brusle nebo třeba sáňkování s dětmi. Kouzelníci se nebáli jezdit i na osamocené chaty, kde mohli kouzlit bez většího strachu z prozrazení se. Mohli se koulovat, stavět sněhuláky a mít zkrátka kupu zábavy. U zimních dovolených je však občas obtížné trefit správné datum, ne vždycky je totiž sníh. A vzhledem k tomu, že je nutnost si naplánovat předem volno v práci, je to celkem riskantní. Stále tak převažují i v dnešních dnech dovolené za teplem. Pravdou je, že takové dovolené často kouzelníci absolvují i v létě nebo na podzim, aby se vyhnuli těm nejrušnějším měsícům. Záleží na destinaci a počasí v daném místě.

S kým cestujeme?

     V průběhu historie se taky mění to, s kým cestujeme. Když nahlédneme do daleké historie, kdy svět ještě trápily války a boje, cestovalo se často právě jen s bojovnou jednotkou a to na bitvy. Často se kouzelníci maskovali v mudlovském světě, a tak i oni museli narukovat. Ženy samotné nikam cestovat nechtěly, maximálně tak do nejbližší vesnice a to po mudlovsku. Často taky měly děti, na které byly samy, a tak pro ně často byla kouzelnická dovolená něco, co si dovolil opravdu jen málokdo. Samozřejmě i muži se vraceli jednou za čas domů, a tak mimo táhnutí s armádou nejčastěji cestovaly celé rodiny. Cesty jednotlivců, party kamarádů nebo obecně nějaké větší skupiny byly zcela výjimečné. Kouzelníci se zkrátka nechtěli prozradit ani za nic a nechtěli riskovat. Kouzelnická doprava navíc nebyla tehdy ještě tak promyšlená a propracovaná. Podobná situace trvala zhruba do poloviny 20. století, avšak se stále vyvíjela kouzelnická doprava a byla čím dál více spolehlivější a hlavně i snažší na použití. Začalo spolu cestovat třeba a i více rodin dohromady nebo spolu. V půlce devadesátých let začal i velký rozmach cestování na vlastní pěst a to především za relaxem nebo na pracovní cesty a poznávací cesty. V dnešních dnech můžeme pozorovat v kouzelnickém cestování zhruba stejný počet cestujících rodin jako cestujících přátel nebo jednotlivců. V téhle kapitole bych taky ráda zmínila, že se v posledních dnech hodně rozšířily stáže studentů. Často jsou financované státem, a tak mají školáci umožněno jet v podstatě zadarmo se podívat do úplně jiné země a poznat jiné lidi, zvyky, tradice. To mi přijde jako hrozně fajn příležitost.

Pomoc se jménem cestovní kancelář

     Kdybyste se před osmdesáti lety někoho zeptali, zda cestuje s cestovní kanceláří, asi by na vás koukal jako na blázna. Jednak by asi spousta lidí vůbec netušila, o čem to vůbec mluvíte. A druhá by si myslela svoje. Právě před osmdesáti lety totiž začali vznikat první kouzelnické cestovní kanceláře a lidé k nim zpočátku vůbec neměli důvěru. Možná i proto, že to byl přejatý nápad od mudlů, těžko říct. Avšak všechno má svůj vývoj, a tak i cestovní kanceláře začínají pomalounku být populárnější. Vůbec se však nedají srovnávat s cestováním na vlastní pěst, které pořád opravdu silně převažuje. I samotných cestovních kanceláří v kouzelnickém světě není zrovna mnoho, ale osobně si myslím, že když si založíte vlastní cestovní kancelář, může to být i dobré podnikání. Podívejme se třeba na hradní cestovní agenturu PART, která každou zimu i léto pořádá spoustu zájezdů, je oblíbená už několik let a studenti se za takovou dovolenou vůbec neotálejí dát pěkný pár našetřených peněz.

Dopravní prostředky v průběhu věku

   Do cílových destinací bylo v letech minulých někdy velmi těžké se dostat. Doprava se stále vylepšuje a je čím dál více moderní, ale kdysi bylo populární cestovat úplně jinak než je tomu dnes. Zase se vrátím do období válek. Třeba v Asii byla velmi rozšířená doprava na létajících kobercích, která avšak byla náročná. Evropané byli dosti bázliví, a tak se snažili krýt dopravou mudlovskou, ale již odnepaměti funguje dosti používaný Záchranný autobus, který avšak necestoval ani necestuje mezi státy. Některé země se snažily i snaží o zavedení kouzelnických vlaků nebo autobusů, ale zatím můžeme mluvit jen o výjimkách, které něco takového mají. Zatímco o Africe nemáme moc zpráv, Jižní i Severní Amerika již odnepaměti používá letaxovou přepravu, kterou považuje za nejspolehlivější i v dnešních dnech. Evropané i Afričané si během 60. let vybudovali důvěru k přenášedlům. V Asii se cestuje pořád tradičně na kobercích, ale při přepravě do vzdálenějších oblastí si asi nejvíce oblíbili létající auta, která neustále vylepšují a snaží se z nich udělat opravdu pohodlnou a bezpečnou cestovní jednotku. Ale to neznamená, že v Asii nenajdeme třeba letaxovou síť, jen není natolik rozvinutá. V 80. letech se začali lidé hojně učit přemísťování. Tato forma cestování je však většinou oblíbená jen u cestujících jedinců. Je to těžké na naučení se a často i nebezpečné, proto třeba rodiny volí jiný způsob přepravy, který je vhodnější. Do budoucna se však situace třeba změní a přemisťování se stane stejně populární jako ostatní způsoby přepravy. Co je zajímavé, že košťata, ačkoliv sloužila k přepravě kdysi, se rozvíjela úplně jiným směrem- hry, soutěže, zábava- a nezaznamenala období, kdy by měla nějaký větší rozmach v cestovatelství. Může za to pravděpodobně jejich nepohodlí, nemožnost vzít si sebou více věcí a snadná viditelnost koštěte mudly.

Co bude dál?

     Myslím si, že cestování se bude vyvíjet dál. Kouzelníci určitě objeví nějaký nový dopravní prostředek, třeba se i rozšíří po světě nějaká hromadná kouzelnická doprava. Co se týče otázky zimní a letní dovolené, nemyslím si, že zimní dovolené někdy vůbec překonají ty letní, ale uvidíme s časem, třeba se pletu. Čím jsem si ale skoro jistá je, že lidé budou čím dál tím víc líní, a tak postupně bude na světě více a více cestovních kanceláří a lidé je budou čím dál více používat. Myslím si, že čím dál více lidí bude chtít vidět více koutů světa, mudlové i kouzelníci. Každý z nás má při slově cestování asi trošku jinou představu. A tak by to mělo být. Cestujeme za tím, co nás přitahuje a to může být snad úplně jakákoliv destinace, jakýkoliv cíl. 

Závěr

     Snažila jsem se shrnout a porovnat cestování dnes a v minulosti, přičemž jsem se snažila vždy vypíchnout a zaměřit se na nejdůležitější informace. Navíc nemáme úplně mnoho informací a záznamů z dávné historie, tudíž se v textu bavíme většinou o 19., 20. a 21. století. Snažila jsem se to taky pojmout z pohledu všech kontinentů, protože nejde mluvit slovem "my", když každý stát je trošku jiný a svůj. Obecně bych však řekla, že největší vývoj a rozmach zažilo cestování na konci 20. století. Doufám, že práce moc nevybočuje od tématu a hezky se vám četla. Ráda bych vám taky poděkovala za příjemné hodiny, které mě opravdu bavily, což dokazuje i fakt, že jsem si ke zkouškám vybrala právě váš předmět. Taky děkuji za vypsaná NKÚ i OVCE, obě témata se dala příjemně zpracovat, ačkoliv třeba na tu historii tolik nejsem.