Využití bylin a hub v lektvarech

Miraell Eliranne

Osnova

  1. Definice pojmů
  2. Druhy běžně dostupné
  3. Lektvary z nich tvořené
      3.1. Běžné lektvary
      3.2. Speciální lektvary
  4. Bylinky a houby ve světě mudlů
  5. Závěr

1. Definice pojmů

Bylinkou rozumíme rostlinu s jistými vyzkoušenými účinky. Bylinka může být využívána pro její sílu léčit či pro látky, zejména pro člověka, jedovaté. Avšak hranice mezi jedem a lékem je velice tenká. Jak pravil Paracelsus, záleží pouze na množství.

Houba je zvláštním organismem, který je často nesprávně zařazován do říše rostlin. Sice houba také roste, nelze ji však zařazovat mezi bylinky, přestože její účinky mohou býti obdobné.

Jak u bylinek tak u hub záleží velice na části, která se sbírá, a jakým způsobem se s ní pracuje, a pak také době, kdy se sbírá. Tomuto oboru se však podrobněji věnuje Bylinkářství. Mezi bylinky by šla zařadit v určitém úhlu pohledu i hojně používaná šťáva z ďáblova osidla, však v této práci se jí nebudu věnovat, neboť se již nejedná v pravém smyslu slova o bylinku.

2. Druhy běžně dostupné

Pro přípravu lektvarů máme několik, poměrně běžně dostupných bylinek. Jsou jimi

• Aegopodium podagraria (Bršlice kozí noha)
• Atropa bella-donna (Rulík zlomocný)
• Bistorta major (Rdesno hadí kořen)
• Mandragora officinarum (Mandragora, čarovné zelé)
• Petasites hybridus (Devětsil zvrhlý)
• Potentilla palustris (Kosatec bahenní)
• Rumex obtusifolius (Šťovík tupolistý)
• Sarothamnus scoparius (Janovec metlatý)

Z hub pak

• Entoloma sinuatum (Závojenka ropušník)

Tyto bylinky a houba jsou obzvláště vhodné pro přípravu lektvarů, které využívají zejména kouzelníci. Funkce bylinky či houby v lektvaru je značně různorodá, nejčastěji je ale tím hlavním nositelem kouzelné moci onoho lektvaru či posiluje jeho účinky, tedy, laicky řečeno, „čím více bylinek, tím větší síla“.

Na Příčné ulici v prodejně u Sluga a Jiggerse jsou k dostání další přísady, které mají bylinný původ. Jsou jimi lopuchový list, krtičník a brambor. Z hub pak mezi běžné přísady patří nezralá muchomůrka. Ti mají většinou úlohu podpůrnou, příkladem může být brambor, jehož škrob má nezastupitelnou roli v dokončování základního zhušťovadla. Zvláštním případem je lektvar sytosti, který obsahuje všechny čtyři výše zmíněné přísady a violín, kde právě jejich kombinace tvoří onu účinnou část, jak se jednotlivé složky navzájem doplňují.

3. Lektvary i nich tvořené

3.1. Běžné lektvary

Slabší, střední a silný léčivý dotyk – nezbytnou bylinkou je zde Janovec metlatý, který má zde právě tu úlohu zvyšovat sílu lektvaru. Jedna snítka bylinky vytváří pouze slabší verzi lektvaru, oproti tomu dvě a tři dodávají lektvaru stále větší sílu a účinnost. Lektvar pak už tvoří jen zhušťovadlo a blána z mločího ocasu, jakožto účinná látka, který je nezbytný pro účinek i používanějšího lektvaru laudanum.

V soubojovém klubu pak najdou své využití i lektvary mysli, ve kterých má své místo Bistorta major. Opět se jedná o hlavní účinnou složku.

Lektvar hlavodrtič, taktéž nazývaný sérum zapomnění, je velice silným lektvarem. Jeho hlavní složku tvoří dvojice bylinek, konkrétně bršlice a šťovík (tedy Aegopodium a Rumex). Právě kombinace těchto bylin dává lektvaru ohromnou sílu na ovlivnění paměti a zapomenutí nedávno naučených kouzel.

Dá-li se to říci, tak běžným lektvarem je i lektvar mládí, který patří k těm složitějším, vyžadujícím již velikou zdatnost. Jeho hlavní složkou je Mandragora, neboli Pokřín, který tvoří hlavní účinnou látku. Respektive do tohoto lektvaru se již používá její odvar, nikoliv bylinka samotná. Je obdivuhodné, jak její kořen, přes jeho očividnou nevzhlednost dokáže navrátit postarším profesorům ztracené mládí.

3.2. Speciální lektvary

Z, nám důvěrně známých, bylin a hub se dají připravovat i další lektvary, které slouží zejména jako lék proti zákeřným nemocem a zraněním. Avšak příprava těchto lektvarů bývá velice náročná, a tak jejich receptury jsou známy pouze lékouzelníkům, například hradnímu zdravotníkovi, a skutečným mistrům v oboru přípravy lektvarů, neboť vyžadují opravdu precizní práci. Takové lektvary můžeme najít v apatyce, jejich užívání, není-li pod dohledem odpovědné osoby, je však výhradně na vlastní nebezpečí. Jako příklady použití bylinek pak můžeme uvést Bistortu major na Pazubnici, Rumex obtusifolius na Mravenčí mor či Aegopodium Podahraria na nemoc Tetramontakus hlumus. Proti chřipce pak úspěšně zabírá Atropa bella-dona, z bylinky Petasites hybridus se zas připravuje lektvar na Šálení sv. Květoslava Kapusty, z hub pak Entoloma sinuatum úspěšně léčí Syndrom štěbetavého kuřete.

Další nezbytnou bylinkou je zde opět Mandragora, kde odvar z ní připravený dokáže navrátit zkamenělé, například po pohledu do baziliškových očí přes nějaký odraz, zpět k životu.

Bezpochyby dalším lektvarem využívajícím sílu bylin je Doušek živé smrti, kde svoji úlohu plní asfodel pelyněk, lépe řečeno rozdrcený kořen asfodelu a výluh z pelyňku.

4. Bylinky a houby ve světě mudlů

Bylinky a houby nemají ovšem využití jen v, námi dobře známých, kouzelnických lektvarech. Své o nich vědí i mudlové, kde toto odvětví velmi souvisí s oborem bylinkářství a léčitelství či lékařství. Napříč celou historií mudlové získávali většinou formou pokus-omyl znalosti o kouzelné síle bylin, kterou pak používali při různých lektvarech a odvarech, tinkturách, mastích či nálevech.

Houby většinou mudlové znají spíše v jedlé podobě do přípravy pokrmů, nebo v jedovaté podobě, pro jídlo nevhodné, nicméně můžeme najít i jistou obdobu lektvarů v případě léčiv. Za zmínku stojí hlíva ústřičná, která jde nejen běžně konzumovat, také se z ní připravují léky na podporu celkového zdraví v podstatě tím, že ono „lektvarové stadium“ je pak vysušeno a slisováno do podoby tablet.

Mudlovské dovednosti s bylinkami a zejména lektvary z nich je o poznání bohatší. Mezi trojici nejznámějších a nejpoužívanějších bylinek patří kopřiva, heřmánek a bezinka, tedy bez černý. Nicméně zde pak máme celý zástup dalších neméně významných bylinek, jako je jitrocel, šalvěj, levandule či z kategorie stromů pak lípa.

Jedním z lektvarů z kopřivy je kopřivový šampon, který běžný mudla zvládne vyrobit i sám. Tento lektvar se pak užívá zevně při mytí vlasů, podporuje jejich zdravý růst a zabraňuje padání.
Dalším důležitým mudlovským lektvarem je heřmánkový čaj připravovaný ať už z čerstvé bylinky či sušené. Mudlům pomáhá v boji s horečkami, které kouzelníci umí řešit poměrně snadno.
Ne nadarmo se říká „před heřmánkem klekni, před bezinkou smekni“. Bezinka má velké spektrum využití ať už v případě květů, plodů či jiných částí rostliny. Květy mudlové využívají spíše kvůli jejich chuti a aroma, ale z tmavých plodů lze vyrobit vynikající bezinkové víno, jehož výroba není ani zdaleka tak těžká, jak se zdá. Chce jen čas. A právě toto víno, jakožto lektvar, užívaný pravidelně má příznivé účinky na nervy, záněty či potíže s usínáním, užívá-li se večer.

Rozhodně platí, že mudlovské lektvary nejsou vhodné jen pro mudly, jejich využití může objevit i kouzelník. Ať už v nějakém kouzelnickém lektvaru, jako je například využití lopuchového listu v popáleninové masti (která na mudlovské poměry funguje až zázračně rychle), či v lektvaru zdánlivě mudlovském, který i kouzelníkovi může přinést úlevu a pomoc s problémy těla i duše.

5. Závěr

Závěrem bych shrnula, že bylinky a houby mají v přípravě lektvarů naprosto nezastupitelnou roli a pro hlubší studium lektvarů jsou základní znalosti z bylinkářství nezbytné. Jisté však je, že studna vědění je bezedná a zdaleka ne všechno již bylo objeveno, proto je třeba bádat, zkoušet a objevovat dále, neboť cesta za poznáním není nikdy u konce.