SLUNEČNÍ SOUSTAVA
Jagga Viggo
zima 2021
OBSAH
3.1 Merkur
3.2 Venuše
3.3 Země
3.4 Mars
3.5 Jupiter
3.6 Saturn
3.7 Uran
3.8 Neptun
3.9 Trpasličí planety
Jak název napovídá, cílem této práce je seznámit kouzelnickou i mudlovskou veřejnost s naším solárním systémem.
Vesmír je nekonečný prostor plný galaxií a hvězdokup. Součástí jedné Galaxie, ve které je přes 200 milionů hvězd, je i ta naše, která vévodí své planetární soustavě. Jmenuje se Slunce, odtud tedy sluneční soustava.
Kromě Slunce najdeme ve sluneční soustavě množství dalších těles různých velikostí i složení. Planety, planetky, měsíce, komety, mezihvězdný prach. Nebyly tu vždy, vznikaly postupným srážením z prachového disku, který se vytvořil kolem zrozeného Slunce.
Slunce, náš zdroj světla a tepla a vlastně života vůbec. Zaujímá zhruba 99,87% z celkové hmotnosti celé sluneční soustavy.
Není ani malé, ani velké. Jedná se hvězdu střední velikosti a je středem našeho solárního systému. Je hvězdou hlavní posloupnosti, tzn., že v jejím jádru probíhá přeměna vodíku na helium. Touto reakcí se sloučí čtyři jádra vodíku v jedno jádro helia. Výsledkem je uvolnění energie, která ohřívá povrch Slunce a ono tak může svítit. Každou vteřinu projdou proměnou 4 miliony tun hmoty.
Jako všechny hvězdy i Slunce vzniklo zhušťováním mlhoviny a to před asi 4,5 miliardami let. Při kolapsu části mezihvězdného oblaku obsahujícího prach a plyn se smršťováním a rotací zformoval disk a uprostřed něho hmotné, horké a husté těleso, u něhož došlo ke vzniku jaderných reakcí. Životnost hvězdy velikosti našeho Slunce je odhadována na přibližně 10 miliard let. Slunce je tedy někde uprostřed svého života.
Tak jako vše ve vesmíru i Slunce se hýbe (a spolu s ním i celá sluneční soustava). Obíhá kolem galaktického jádra a trvá mu to více než 220 milion let, ačkoli rychlost, kterou putuje, je 250km/s. Rotuje i kolem svého rovníku (25 dní) a pólů (36 dní).
průměr Slunce: 1 392 000 km
teplota povrchu: 6000°C
teplota v jádře: pravděpodobně více než 14 milionů °C
Slunce se skládá z několika vrstev.
k základním patří:
k sluneční atmosféře patří:
Jádro Slunce je velice husté, stokrát hustější než voda. Jaderná reakce zde probíhající, je zdrojem energie pro celou sluneční soustavu. Fotony, které vyloučí jádro, pak putují několik tisíc let přes zářivou vrstvu (cca 500 000 km). V konvektivní zóně proudí plazma. Horká nahoru, chladnější potom zpět dolů. Ve spodní části této vrstvy se generuje magnetické pole. Fotosféra (několik set km) je tou vrstvou, kterou pozorujeme ze Země. Asi netypičtějšími viditelnými útvary jsou skvrny. Vznikají v místě s nižší teplotou než má okolní fotosféraa jsou nějakým způsobem navázány na magnetické pole Slunce. Menší skvrny mají životnost pouhých několika dní, ty větší jsou viditelné i celé měsíce. V tenké (jen asi 10 000 km) a řídké chromatosféře dochází vlivem rozpadu různých druhů vln k ohřevu a nestabilitě plazmy, která má za následek erupce. Chromatosféra je tvořena zářivým červením vodíkem. Následuje koróna, která není nijak ohraničená a zasahuje hluboko do vesmíru. Tvoří je velice horký plyn a září perleťově bílým světlem. Obě posledně jmenované vrstvy jsou viditelné pouze při úplném zatmění Slunce.
Naše hvězda nepřetržitě vyvrhuje proud nabitých částic, protonů a elektronů (někdy i celé chuchvalce plazmatu) a vysílá je po celé soustavě. Jde o tzv. sluneční vítr, který má za následek narušení magnetického pole vesmírných objektů. Chuchvalce na Zemi se mohou projevit třeba polární září nebo mohou vyřadit z provozu telekomunikační sítě i přenos vysokého napětí.
Za pět miliard let se Slunce bude, tím jak bude docházek k útlumu jaderné reakce v jeho jádře, postupně ochlazovat, několikanásobně zvětší svůj objem. Stane se rudým obrem a pohltí své nejbližší planety. Nakonec "odhodí" přebytečné vnější vrstvy, při výbuchu se smrští a zůstane po něm pouze zhuštěné jádro, kterému vědci říkají bílý trpaslík.
Sluneční soustava se skládá, mimo jiné, z planet. A kde se vzaly? Na začátku byla pravděpodobně prachová zrnka, která po vzniku naší hvězdy vytvořila rotující disk a postupným narážením zvětšovala svoji velikost.
Planetesimála je takové, v průměru několikakilometrové, zárodečné zrnko budoucí planety. Složené je z balvanů či kusů ledu nepravidelného tvaru.
Větší vesmírná tělesa, kam patří i planety, vznikají vzájemným srážením těchto zrnek.
Planety jsou charakterizovány třemi body:
V naší sluneční soustavě najdeme 8 planet. Některé jsou známé už od středověku, jiné byly objeveny v posledních stoletích. Můžeme je rozdělit na dvě skupiny:
1) vnitřní (terestrické, kamenné)
2) vnější (joviální, plynní obři)
Všechny čtyři vnitřní planety jsou přibližně stejně velké. Tvoří je horniny, jejich atmosféra je menší a je tvořena těžšími plyny, jako kyslík, dusík, oxid uhličitý. Vnější planety pravděpodobně mají pevná jádra z kamení a ledu, nemají pevný povrch. Jejich obrovské atmosféry obsahují i lehčí prvky, jako helium a vodík a jednotlivé vrstvy se prolínají s pláštěm bez jasného ohraničení. Všichni plynní obři mají kolem sebe více či méně viditelné prstence.
průměrná hustota: 5,427 g/cm3
průměr planety: 4 864 km
střední teplota povrchu: -185 až 430°C
střední vzdálenost od Slunce: 57,9 mil km
doba oběhu kolem Slunce: 87,97 pozemských dní
doba rotace planety: 58,65 pozemských dní
Jedná se o nejmenší planetu v celé naší planetární soustavě. Nachází se nejblíže Slunci a tak je obtížně pozorovatelná. Vidět ji lze těsně před východem a krátce po západu Slunce. Má minimální atmosféru, která obklopuje velké a těžké kovové jádro skryté pod kamennou kůrou. Díky téměř neexistující atmosféře zde dochází k velkým rozdílům teplot (až 700°C) mezi osvětlenou a neosvětlenou částí planety. Povrh je pokryt množstvím kráterů všech velikostí. Najdeme tu i údolí a zlomy.
3.2.Venuše
průměrná hustota: 5,204 g/cm3
průměr planety: 12 103 km
střední teplota povrchu: 464°C
střední vzdálenost od Slunce: 108,2 mil km
doba oběhu kolem Slunce: 224,7 pozemských dní
doba rotace planety: 243,16 pozemských dní (obrácená rotace)
Je jedním z nejjasnějších nebeských objektů. I Venuše je špatně pozorovatelná. Je to způsobeno tím, že její povrch je schován za neproniknutelnou hradbou oblaků, které obsahují i kapičky kyseliny sírové. Ze snímků, které poslaly sondy vyslané k této planetě, víme, že na jejím povrchu se nacházejí vulkanické krátery (některé i dosud aktivní), planiny, nížiny a dvě vysokohorské oblasti. Atmosféra je velice hustá a z většiny ji tvoří oxid uhličitý (kolem 95%).
průměrná hustota: 5,515g/cm3
průměr planety: 12 756 km
střední teplota povrchu: 15°C
střední vzdálenost od Slunce: 149,46 mil km
doba oběhu kolem Slunce: 365,25dní
doba rotace planety: 23,93 h
Prozatím pouze na této planetě (a to nejen v naší solární soustavě) je prokázán výskyt živých organismů. Země je největší z vnitřních planet a 71% jejího povrchu pokrývá voda. Jinak zde najdeme hory, pouště, nížiny, zaledněná území i sopky. Uvnitř planety je pevné jádro obklopené roztavenou hmotou. Následuje plášť a zemská kůra, kterou tvoří neustále se pohybující litosférické desky. Atmosféra je hustá a obsahuje převážně dusík a kyslík.
3.4. Mars
průměrná hustota: 3,933 g/cm3
průměr planety: 6 768 km
střední teplota povrchu: -40°C
střední vzdálenost od Slunce: 227,9 mil km
doba oběhu kolem Slunce: 1,88 pozemského roku
doba rotace planety: 24,62 pozemských hodin
Je velmi dobře rozeznatelný na noční obloze díky své načervenalé barvě. Ta je způsobena oxidací železa na jejím povrchu. Na Marsu můžeme vidět „kanály“, které patří k nejznámějším povrchovým útvarům. Spatřit můžeme i hluboká údolí, vulkány a krátery. Vulkán Olympus Mons je nejvyšším v planetární soustavě, tyčí se do výšky 27 kilometrů. Atmosféra planety je řídká a průhledná. Obsahuje převážně oxid uhličitý, který ve zmrzlé podobě tvoří polární čepičky.
průměrná hustota: 1,326 g/cm3
průměr planety: 142 948 km
střední teplota povrchu: -120°C
střední vzdálenost od Slunce: 778,3 mil km
doba oběhu: 11,86 pozemských let
doba rotace planety: 9,92 pozemských hodin
Největší planeta systému. Nechybělo mnoho a tato soustava mohla mít dvě hvězdy. Předpokládá se, že má malé jádro, ale informace o jeho složení se rozcházejí. Pravděpodobně muselo být na počátku z kamení a ledu. Teď při velikosti jaké planeta dosahuje, se spekuluje o hustém jádru obklopeném tekutým kovovým vodíkem a héliem. Atmosféra se skládá z vodíku a hélia s příměsí metanu a čpavku a tvoří světlé (vyšší vrstvy) a tmavé (studený plyn klesá) pásy. Prstenec je nezřetelný a skládá se z několika část tvořených především prachem.
průměrná hustota: 0,6873 g/cm3
průměr planety: 120 536 km
střední teplota povrchu: -180°C
střední vzdálenost od Slunce: 1 426 mil km
doba oběhu kolem Slunce: 29,46 pozemských let
doba rotace planety: 10,67 pozemských hodin
Saturn patří k „nejfotogeničtějším“ planetám a to díky svým prstencům. Ty mají šířku několik desítek tisíc kilometrů, tloušťku pak necelý kilometr a tvoří jej balvany, kusy ledu, a prach. Při určitém úhlu se prstenec stává neviditelný. Uvnitř planety se skrývá kamenné jádro a pravděpodobně i led, kolem kterého je vrstva kapalného a pevného vodíku. Atmosféra je převážně z vodíku, nepatrného množství helia. V horních vrstvách je i metan a krystalky čpavku.
průměrná hustota: 1,270 g/cm3
průměr planety: 51 118 km
střední teplota povrchu: -210°C
střední vzdálenost od Slunce: 2 869,6 mil km
doba oběhu kolem Slunce: 84,01 pozemských let
doba rotace planety: 17,23 pozemských hodin (obrácená rotace)
Ačkoli je planeta při dobrých pozorovacích podmínkách viditelná i pouhým okem, podrobnosti na jeho povrchu nelze vidět ani dalekohledem. Uran má jádro pravděpodobně z křemičitých hornin a ledu. Okolo něho potom plášť z vody, metanu a čpavku a to jak v pevném, tak i kapalném stavu. Atmosféra se skládá z vodíku, helia, čpavku a metanu. Díky metanu v atmosféře, který pohlcuje červené světlo, vidíme Uran jako modrozelenou planetu. Oproti Saturnu jsou prstence této planety tenčí a tmavší.
Zvláštností Uranu je magnetická osa, které neprochází středem planety.
3.8.Neptun
průměrná hustota: 1,638 g/cm3
průměr planety: 49 528 km
střední teplota povrchu: -220°C
střední vzdálenost od Slunce: 4 496,6 mil km
doba oběhu kolem Slunce: 164,79 pozemských let
doba rotace planety: 16,2 pozemských hodin
Nejvzdálenější planeta viditelná pouze dalekohledem. Nelze na ní pozorovat žádné detaily. Objevena byla na základě matematických výpočtů, které měly vysvětlovaly nepravidelné pohyby Uranu.
Jádro planety je s největší pravděpodobností kamenné, složené z niklu, železa a křemičitanů. Obepíná ho plášť z vodního ledu, čpavku a metanu. Atmosféru tvoří převážně vodík a helium, k nimž se přidává i větší podíl vody, čpavku a metanu.
Relativně nový pojem v souvislosti se sluneční soustavou. Oficiálně byl přijat v r. 2006 na zasedání Mezinárodní astronomické unie v Praze.
Nazývají se tak planety, které nesplňují jeden ze tří výše zmíněných charakteristických rysů pro planety. Nejsou totiž dominantní ve svém prostoru a nevyčistily tak své okolí. Přímo na zasedání bylo do této kategorie přesunuto Pluto, které bylo skoro osmdesát let považováno za planetu. Trpasličích planet máme v současné době 11. Jsou jimi Pluto, Ceres (ta, mimochodem, byla kdysi také považována za planetu), Eris, Makemake, Haumea, Sedna, Quaoar, Orcus, Ixion, Varuna a AW 197.
Téměř všechny planety tohoto typu se nacházejí za planetou Neptun v tzv. Kuiperově pásu a někdy jsou také nazývány Plutoidy. Výjimkou je Ceres, která se nachází v Hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem.
Velikostně se trpasličí planety pohybují v průměru od 600 km až po 2 380 km.
Mezi Marsem a Jupiterem kdysi astronomové hledali další planetu. Nenašli ji, místo ní je spousta malých těles (známo jich je přes 100 000), které po svých drahách obíhají Slunce. Nazýváme je planetky, nebo také asteroidy. Jsou nepravidelných tvarů, podobají se bramborám.
Tomuto prostoru se říká Hlavní pás a množství těles svádí (a svádělo) k domněnce, že tu původně byla planeta, která se vlivem srážky s jiným tělesem rozpadla. Podle nejnovějších poznatků se vědci kloní k názoru, že asteroidy, vzhledem ke své celkové váze, která je menší než hmotnost našeho Měsíce, planetu nikdy netvořily.
Hlavní pás není jediným místem, kde nalezneme planetky. Těmi je prostor za Neptunem. Za ním najdeme tvz. Kuiperův pás a daleko za ním, až na samém okraji naší sluneční soustavy pak leží Oortův oblak.
Planetky jsou z hornin a dosahují různých velikostí, některé mají jen pás set metrů v průměru, jiné i kilometr. Pro naši planetu představují potencionální nebezpečí, protože může hrozit jejich srážka se Zemí. Ačkoli se planetky pohybují po svých oběžných drahách, občas se stane, že se některá vychýlí a nabere jiný směr. Neděje se tak samovolně, většinou za to může nějaká kolize mezi planetkami nebo Jupiter, který svojí gravitační silou zapříčiní nasměrování planetky jinam, než původně směřovala. Lidstvo nemá v současnosti možnosti ani nástroje, jak případnému střetu Země s asteroidem zabránit.
Měsícem nazýváme těleso, které obíhá po dané oběžné dráze kolem jiného vesmírného objektu. Je přirozeného původu a najdeme jej u planet a to i u těch trpasličích, nově dokonce byly nalezeny i u planetek.
Zatím je známo 190 měsíců, které obíhají kolem planet a 9 obíhajících některou z trpasličích planet. Nejvíce měsíců obíhá v současné době kolem Saturnu a to 82. Kolem Jupiteru jich nalezneme 79. Jedním z nich je Europa, o které se vědci domnívají, že pod ledovým příkrovem skrývá vodu v tekutém stavu, tedy potencionální možnost mimozemského života. Podobně slibně se jeví i dva z měsíců Saturnu, Enceladus, na kterém došlo k objevu vodních gejzírů u jednoho z pólů a Titan, v jehož atmosféře by nalezen mimo jiné i dusík.
Původ vzniku těchto vesmírných těles je různý a nejasný, ve většině případů se však jedná pouze o teorie. V některých případech (Země) se jedná o hmotu vyvrženou po srážce ze samotné planety, v jiném případě o zachycené cizí těleso a ještě v jiném jde o kusy většího objektu, kdy se vlivem srážky jedno z těles rozpadlo.
Většina měsíců je ke své planetě otočena stále stejnou stranou. Může za to vázaná rotace.
Říká se jim také vlasatice, to pro jejich vzhled při přibližování se ke Slunci. Každou kometu tvoří jádro skládající se z kamení a ledu. Tento slepenec může mít průměr i pár desítek kilometr. Většina komet pochází z Oortova oblaku, který je takovým skladištěm kometárních jader. Odtud se občas, po nějakém impulsu (srážka?), vydá ona hrouda kamení a ledu na dalekou cestu sluneční soustavou. Když se přiblíží ke Slunci, začne se odpařovat plyn a vzniká zářivý ohon, který může dosahovat značných délek. Ohon vždy míří od Slunce. Cestou se kometa zmenšuje, ztrácí část své hmoty, kterou zanechá v místech svého letu. Pokud pak toto místo protíná na své oběžné pouti Země, je vidět meteorický roj (Leonidy, Perseidy). Někdy kometa končí svou pouť pádem do Slunce. Jindy, po průletu kolem hvězdy pohasne a stává se opět jen hroudou kamení a ledu.
Co říci závěrem? O sluneční soustavě má povědomí každý z nás.
Nezbývá než doufat, že zde naleznete i věci, které pro vás budou nové. A pokud ne, nezoufejte, vždyť naše vesmírné okolí v závislosti na stále se vylepšující technice, může odhalit nejedno dosud skryté tajemství.
Zdroje:
Moor, Patrick: Hvězdy a planety encyklopedický průvodce
https://www.pozorovanislunce.eu/slunce/struktura-slunce.html
https://plus.rozhlas.cz/jaka-je-budoucnost-nasi-hvezdy-slunce-bily-trpaslik-a-mlhovina-rika-astronom-6612678
https://www.aldebaran.cz/bulletin/2008_19_swi.php
https://cs.wikipedia.org/wiki/Slune%C4%8Dn%C3%AD_soustava
https://www.aldebaran.cz/astrofyzika/sunsystem/trpaslici.php
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-technika-vesmir/26807/pruvodce-slunecni-soustavou-planetky-a-trpaslici-planety.html
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-technika-vesmir/25770/saturn-kral-mesicu-zmenil-slunecni-soustavu.html
https://blanensky.denik.cz/veda-a-technika/astronomie-slunecni-soustava-mimozemsky-zivot.html
léto 2024
Annya LiddleElaine RobillardElizabeth Katherine ArlenováJames Denny FreedomLee BakerTarabas Orionis
zima 2024
Addie HazelArietty Liella MinetteClaps CrapsVilja Carrie Dechant
léto 2023
Maya PrinzMonika FireováNewika Shelley LovecraftNoah Limbani
zima 2023
George McGloidHelen MiltonováLucia EverdeenSkylar Blair AndersonUna Vinona Flare
léto 2022
Ewenlia LercheRain Bow ArrowTheodor Mudd
zima 2022
Angela QuickBowIndris ElwinorLudovic AstierTrixie Deliah Sinclair
léto 2021
Astoria von PensBeteramis AthenodorosCalla TorováInees Rut GowstringLucas Redferrum
Caitlin GalbraithGrace Annabeth ReatcherJagga ViggoMelánie HaleMyker Fae McGarden
léto 2020
Annie ReprobateCesmína HardyMiraell EliranneNicolette Marique LeroySusan Cooková
zima 2020
Amanda WrightEmily MoonováZendaer Amattis
léto 2019
Adrian ColletMischel Binghum
zima 2019
Alf WolfmoonAndrew UroborosAndy TopherAya WatanabeBibi AnneCassandra Aurora NottChristina Elizabeth StarkHarry Thorsen
léto 2018
Eleanor BlackfootGinevra Eleanor ZauberinováLilian Isabella RorrsSaphira CrystalTadäus TrotterticklerTamarka Pudlíčková
zima 2018
Edmund HeusingerMarina Liquett CharretteTheresa Veilin BrendiThomas OlkimVeronica Narcissa WilliamsováWronka Zabloudilová
léto 2017
Martin MatýsekNena CampbellSally-Ann OlsonSamantha McRosesWayna Wayra Tlaloc
zima 2017
Angie Claire SilveryClea HaliováDarkness deStinationPatricia Baloure
léto 2016
Dunstan MerryweatherMichael Jones
zima 2016
Hekatea CentaurixHelenia KukkováMeggie UfíkováWenai Lafayette
léto 2015
Keša z BorovéKouhei HasangekiLily Angelina JohnsonováLucy de LioncourtOlivie Windy
zima 2015
Evangelina McLardováLily PetersonOliver McCollin
léto 2014
Brianag Mac CoileáinEmily SmithJane Patricia VamosNaSaŠí JacksonNerys Heliabel GhostfieldováRenée Carlisle
zima 2014
James WatfarMark Petersvood
léto 2013
Alissia Catherine AltereyChiara CheisseováJostein LauierováKim Sarah ReevesováLili SmeaglováMadidess LeevianYwa od Roztodivných
zima 2013
Elbereth GilthonielJassem RinalNarcissa TeacherováNiane z LibelusiePiper Jarwealth
léto 2012
Any DawsonBarbara Arianne LecterCerridwen Lowra AntaresIsabella Anne SwanJane MoorenLilien Emity WatfarMeredith Jade HoganNebelbrach MechachaTydynka Flyová
zima 2012
Alexa SpiderwickováBilkis BlightDavid LopezElanis Aelana RoselfováEsperanza MilagrosaLarrie LarstonováNikolete WhiteSiny de SorrowSophia Glis Glisová
léto 2011
Monny Whitecrow
zima 2011
Arien RellyováJean MolliacováLucira de RadimaruMarylin CuthbertNarcissa FolmayNicholas McElenPhillipa O Connel
léto 2010
Alcielle Alcine ElenieAnna Maria SalomeováAváček de HillsonBellatrix NargelestCassidy CestwoodClemmie Conwillovádany KiribatinElennar HollkinElyssea EllesméryGita HrdličkováHerwen Indil EruveaInes DolfinJanel WeilKathie Amanda NakimurRebecca ShadowfangSarah ElliotováSelena Enail Smithová
zima 2010
Adanedhel BloomAki san MarinoFelicitas FrobisherováIva WildDragonMartin JavorMintaka Orionis
léto 2009
Alisma Bailly FistoBetelgeuse OrionisFilius OrionisGilnien FólearKate ReseaOresta McCollin VianuevaQueti Sylie
zima 2009
Apaloosa NoysováFaltus Petra CatiniováMarguerita LauxVendesousa Asio Otusová
léto 2008
bibi střeštěnkaElerin Portmenová
zima 2008
Eileen LeenováJacob FreezerRáďa Romanoff