Student: Calla Torová
Kolej:Nebelvír
Školní rok: léto 2021

Péče o kouzelné tvoryZadané téma: Slavné i méně známé rezervace pro kouzelné tvory
Konzultant: Nerys Heliabel Ghostfieldová
Posudek: Milá slečno Callo,

tématem vašich Ohavně vyčerpávajících celočarodějných examenů byly slavné i méně známé rezervace pro kouzelné tvory. Oceňuji, že jste stanovila jakýsi předěl, kdy můžeme o nějaké z rezervací říci, že už je dostatečně slavná, zapsaná do povědomí kouzelníků, zatímco jiné jsou spíše na okraji našeho zájmu. Práce je pak hezky strukturovaná a přehledná, u každé uvádíte stejným způsobem to nejzajímavější, od základních informací až po denní „plán“, jak zde určití tvorové žijí pod dohledem kouzelníků.

Těší mě, že jste hned na úvod zmínila dračí rezervaci v Rumunsku, patří k těm nejproslulejším už po několik staletí. Totéž se týká rezervace pro jednorožce, i ona je vskutku známá. Trpasličí rezervace pak často hraje roli trochu bláznivého projektu, má ovšem své nesporné klady – přiměje kouzelnickou veřejnost o kouzelných tvorech kolem nás přemýšlet. U méně známých rezervací uvádíte také zajímavé informace, i zde oceňuji, že jste se pečlivě věnovala náležitostem, které by měl mít případný uchazeč o práci na daném místě, a že jste zejména popsala to, jak zde kouzelní tvorové žijí, proč je třeba je chránit i utajením informací.

V rámci ústní obhajoby by mě zajímalo, jak se vy sama díváte na náplň dnů tvorů, kteří v rezervacích žijí. Je dostatečná? Nebo naopak příliš ovlivněná zásahem kouzelníků, přičemž by bylo lepší dát daným tvorům více svobody?

Na vaší práci také oceňuji, že uvádíte jasná kritéria, která hrají roli při přijímání nových pracovníků do rezervací, o tomto se většinou mnoho neví, pokud člověk přímo o danou práci nepožádá, popř. mu není nabídnuta. Myslíte si, že jsou tato kritéria dostatečná? Mám na mysli např. pouhé dva roky studia obecné péče o kouzelné tvory, po nichž obvykle následuje odborný předmět zaměřený na určitého tvora či skupinu tvorů, zkoušky atd.

Závěrem by mě do třetice zajímalo, čím si vysvětlujete, že adept na práci v rezervaci zlatonosek musí ovládat hru ve famfrpálu? Jaký to má důvod? Mě osobně to, přiznávám, zaskočilo, s ohledem na to, jak negativně je tato hra spojována s dřívějším takřka vyhubením těchto drobných ptáčků.

Velmi se mi líbí vaše orientační mapa s umístěním rezervací, o kterých píšete ve své práci. Připomíná mi nadšení studentů magizoologie, kteří si takto zakreslují různé objevy do deníků při praxi v terénu. Je velmi povedená!

Vaši písemnou práci s radostí hodnotím známkou Vynikající a těším se na vaši ústní obhajobu.
Hodnocení: Vynikající
Hodnocení propugnatio: Vynikající
Hodnocení cogito: Vynikající


Vypracování

Slavné i méně známé rezervace pro kouzelné tvory

Obsah práce:

  1. Úvod
  2. Slavné rezervace pro kouzelné tvory
    1. Dračí rezervace v Rumunsku
    2. Norská rezervace pro jednorožce
    3. Trpasličí rezervace v Beskydech
  3. Méně slavné rezervace pro kouzelné tvory
    1. Asijská rezervace pro polovidy
    2. Rezervace pro rohaté hady v Oregonu
    3. Rezervace zlatonosek
  4. Závěr

 

I. Úvod

Zadání práce zní Slavné i méně známé rezervace pro kouzelné tvory, kdy jsem se rozhodla představit tři slavné rezervace a tři z těch méně slavných.

 

Mezi slavné rezervace jsou počítány ty, o kterých ví více než 60% kouzelníků. Může se o nich psát i v Týdeníku kouzelných tvorů, takových rezervací již také pár bylo. Méně slavné rezervace jsou ty, které zná méně než 60% kouzelníků a nepíše se o nich v podstatě nikde, tím pádem nejsou tak známé (ale možná se to jednou změní).

 

Přikládám pro jistotu klasifikace tvorů podle Ministerstva kouzel:

X – nudný

XX – neškodný/lze ochočit

XXX – kompetentní kouzelník by ho měl zvládnout

XXXX – nebezpečný/vyžaduje odborné znalosti/zkušený kouzelník si s ním poradí

XXXXX – prokazatelný zabiják kouzelníků/tvor neschopný ochočení a výcviku

 

 II. i) Dračí rezervace v Rumunsku

Jde o nejvíce známou rezervaci pro kouzelné tvory veřejnosti, draci odsud byli jedním úkolem i v Turnaji tří kouzelnických škol za doby studia Harryho Pottera. Tato rezervace má tradici v chovu draků od počátku 16. století.

 

Nachází se na území Přírodního parku Gradistea Muncelului – Cioclovina, v naší řeči nese jednoduchý název Dračí rezervace, ale pro mudly je potřeba jisté krytí. Má rozlohu 360 kilometrů čtverečních a jedná se tak o jednu z největších dračích rezervací světa. Starají se zde o všechny známé druhy draků (tedy čínského ohniváče, novozélandského opálookého, obyčejného velšského zeleného, hebridského černého, norského ostrohřbetého, maďarského trnoocasého, peruánského zmijozubého, švédského krátkonosého a především rumunského dlouhorohého).

 

Po celém areálu se pohybuje po celých 24 hodin několik ošetřovatelů, vždy minimálně dvacet, a starají se o chod rezervace i o potřeby draků. Ošetřovatelé musí být prověření, draci jsou přece jen to zvířata XXXXX kategorie dle Ministerstva kouzel (samice jsou větší a agresivnější než samci). Musí mít alespoň roční praxi s jinými tvory této kategorie, několik certifikátů a k tomu i pár zkoušek v oboru – jedna taková je právě i k drakům a adepti na ošetřovatele ji musí skládat před porotou přímo v rezervaci.

 

Ředitelem je již dlouhou dobu Altair Collins, který rezervaci vede již od roku 1993 a dříve byl právě ošetřovatelem, než se vypracoval na tuto pozici. Noví ošetřovatelé musí procházet u zkoušek a pohovorů právě u něj.

 

Zjistila jsem i podmínky pro přijetí a co musí uchazeč splnit, pokud chce v této rezervaci pracovat:

  • Mít vystudované alespoň tři roky Péče o kouzelné tvory
  • Vystudované minimálně čtyři třídy drakovědy a dva ročníky drakomagie
  • Složené zkoušky NKÚ/CKÚ a OVCE z některých předmětů zmíněných výše
  • Praxi minimálně dva roky v oboru s tvory kategorie XXXXX a dva roky s tvory nižší kategorie

Výhodou:

  • Zkouška KOZA v oboru
  • Libovolný počet vystudovaných tříd Lektvarů
  • Zkouška NKÚ/CKÚ z Lektvarů se zaměřením na draky (kůže, krev, játra, srdce a rohy jsou velice ceněné přísady do lektvarů obdařené silnými vlastnostmi)

 

Dračí den začíná v šest hodin snídaní, každý z draků dostane maso o hmotnosti cca dospělé ovce (výjimku mají jen mláďata a nemocní draci), nastupuje dračí „výcvik“ dle rozvrhu. Každý ošetřovatel má přiděleného draka, se kterým každý druhý den cvičí, střídají se u něj dva ošetřovatelé na výcvik.

 

Výcvik jako například u hafoňů to není, ale můžeme si pod tím představit kontrolovaný let draků nad rezervací, při kterém létá vždy jeden druh a jedno pohlaví, postupně se vystřídají všichni.

 

Po výcviku následují dvě hodiny volna, draci mají otevřený výběh k dalším drakům svého druhu a mohou se potkávat, výjimka nastává v době námluv. Běžně v tuto dobu k sobě draky nepouští, a pokud, tak jen vybrané páry. Večeře se roznáší mezi pátou  a šestou hodinou večer, mezitím si draci simulují u sebe ve výběhu boj a vše ostatní. Třeba takový čínský ohniváč má ve výběhu rozestavěné terče, na kterých si může vybít přebytečnou energii střílením ohnivých střel.

 

 II. ii) Norská rezervace pro jednorožce

Jde o chráněnou rezervaci v parku Knutshø, maskovaného pro mudly a daleko od jejich vesnic, aby tam náhodou někdo nezabloudil. U jednorožců se vyplácí také kouzlo pro ukrytí Cave Inimicum, které chrání před cizími zraky. Ministerstvo kouzel je řadí mezi tvory XXXX kategorie, ne kvůli nepřiměřené agresi, ale protože se s nimi musí jednat s velkým respektem podobně jako s vodními lidmi a kentaury (a asi nikdo by si nepřál skončit s jejich rohem v žaludku).  Jejich roh, krev i žíně jsou na trhu velice ceněné, mají spoustu kouzelných vlastností.

 

Vedení rezervace není kouzelné veřejnosti známé, zaměstnanci jej tají, administrativní záležitosti jsou vždy bez podpisu a mají na sobě jen razítka. Rezervace čítá přes den služeb okolo patnácti zaměstnanců (v celkovém stavu jich je aktuálně kolem 25), kteří zajišťují chov rezervace a starají se o jednorožce. Ti si na ošetřovatele po nějaké době zvyknou, ale nikdy se z nich nestane mazlíček jako je tomu například u krys. Navždy si udržují svou ostražitost a sáhnout na sebe nechají jen od málokoho jen v případě nouze.

 

Jednorožci mají volný výběh, mohou se navzájem libovolně potkávat, až to vypadá, že rezervace je vlastně jen jedna velká ohrada s kusem lesa uvnitř. A není ani malá, jde o 290 kilometrů čtverečních, ve které se momentálně může potkat více než šedesát jednorožců.

 

I zde je potřeba dřívější osvědčení a několik zkoušek v oboru:

  • Vystudované minimálně dva ročníky Péče o kouzelné tvory

  • Minimálně tři roku studia Taje jednorožců

  • Zkouška NKÚ/CKÚ z obou výše zmíněných předmětů

  • Zkouška OVCE z jednoho z výše zmíněných předmětů

  • Minimálně dvouletá praxe s jinými tvory této kategorie

Výhodou:

  • Zkouška KOZA v oboru

  • Jakýkoliv počet vystudovaných ročníků Lektvarů

  • Zkouška NKÚ/CKÚ z Lektvarů související s jednorožci (krev, žíně, roh)

  • Praxe s jinými tvory XXXX kategorie

 

Jednorožčí den je dle ošetřovatelů dost nudný, se samotnými tvory se v podstatě nesetkají, občas jim přilepší něčím na zub, pohodí to do ohrady a jdou si zase po svém. Zajímavější období nastává na jaře, kdy jednorožcům vypadne pár žíní z ocasu a ošetřovatelé je z výběhu posbírají a předají Ministerstvu. To je poté rozdělí do výroby hůlek a jako přísady do lektvarů.

 

Nejsympatičtější jsou jednorožcům mladé čarodějky, které teprve nedávno ukončily školu, ovšem ani ty se nesmí při sběru žíní přiblížit moc blízko.

 

 II. iii) Trpasličí rezervace v Beskydech

Zahradního škůdce všichni dobře známe a tato rezervace má jednoduchý úkol – do svých řad přibírá trpaslíky, které kouzelníci vyhazují ze zahrad.

 

Nachází se v Beskydech v polském národním parku (Gorczański Park Narodowy) v části, kam se dá jen těžko vstoupit a mudlové ho nechávají povětšinou na pokoji. Rezervaci reprezentuje madam Elesméra MacDrean, která je mimo jiné spoluzakladatelkou a v rezervaci pracuje již od jejích počátků v roce 1988.

 

Jako jedna z mála rezervací skoro denně přibírá nové tvory a neustále se rozšiřuje, v tomto momentě má 260 kilometrů čtverečních. Trpaslíci tu mohou žít spokojený život, kdy je odsud nikdo nevyhazuje, dokonce se našly rodiny, ve kterých si kvůli zahradním trpaslíkům pořídili i dlaždičouna.

 

Trpaslíky sem můžete zavést i z vaší zahrady, ubytují je tu a simulují jim den jako na svobodě, i když mají jen své oplocené zahrady.

Při příjmu trpaslíky vyšetří, jestli náhodou nemají něco zlomeného, co by se mělo napravit, než je ubytují. Pokud je vše v pořádku, dostanou se do nově zařízené zahrady (když jich přivezete více, přizpůsobí se jim velikost zahrady a zpravidla se nechají jako rodina pohromadě), kde mají upravené záhony a mohou se v nich hrabat, jak chtějí.

 

Dozajista je pro ně cesta méně stresující, než by byl pobyt u vás na zahradě, kde je každou chvíli vyhodíte a oni nemají kam jinam jít, jen zpět nebo na jinou zahradu. Klasifikace Ministerstva kouzel ho uvádí jako tvora XX kategorie, není tedy nebezpečný, ale paseku umí nadělat pěknou.

 

V této rezervaci je možné sjednat si i brigádu nebo práci, žádné složité podmínky nemají, stačí jim jeden vystudovaný ročník Péče o kouzelné tvory. Vše ostatní je pro uchazeče výhodou a i když se zde primárně zaměřují na trpaslíky, můžete zde získat i licence a certifikáty pro jiné tvory.

 

Původně zde byl dočasně zřízen útulek pro hafoně a maguáry, ale nakonec tu zůstal a právě v něm můžete získat licence. Postupně se útulek rozrostl na mnohem více zvířat a stále se rozšiřuje podobně jako rezervace, není tedy nouze o tvory, na které můžete mít licence (můžete zde získat ovšem pouze licence do XX kategorie jako jsou trpaslíci, nebezpečnější tvory musíte hledat jinde).

 

Licence také vydělávají na provoz a chod rezervace s útulkem a v letních měsících mají takové příjmy, že to vystačí na provoz po celý rok a ještě na rozšíření rezervace.

 

III. i) Asijská rezervace pro polovidy

Jde o jedinou rezervaci na světě, která se stará o ohrožené polovidy. Ministerstvo kouzel sice podniklo zásadní kroky a zakázalo zabíjení polovidů kvůli jejich srsti, ze které se dají tkát neviditelné pláště, ale i tak se ročně několik polovidů ztratí a nikdy se nenajdou.

 

Od toho je tato rezervace, stojící na neznámém místě na Dálném východě a její polohu znají jen vycvičení kouzelníci, kteří polovidy chytají a vozí do rezervace a zachraňují jim tak životy. Kouzelník musí být opravdu mistr ve svém oboru, polovid je plaché zvíře a ještě k tomu se dokáže zneviditelnit, pokud se něčeho bojí. Polovidy Ministerstvo kouzel řadí mezi tvory XXXX kategorie.

 

Zde v rezervaci žije v tento čas zhruba dvacítka polovidů. Ošetřovatelé musí být prověřeni, a pokud to není zranění ohrožující polovidův život, tak do jejich komunity vůbec nezasahují. Přesný počet chovatelů není znám, na listinách se vždy uvádí jen „Asijská rezervace“ bez podpisu a místa trvalého pobytu.

 

Stejně tak nejsou známy ani další administrativní záznamy a už toto je dle mě dost informací, co se dozví běžný kouzelník, který nemá o rezervaci bližší zájem (například uchazeč o práci musí jen doufat, že si ho MK všimne a nabídne mu v rezervaci místo, sám se ucházet nemůže – proto sem tam některý výborný pečovatel přejde do ústraní a zmizí, nejspíše do podobně tajné rezervace).

 

Rezervace se takto chrání před zloději, co mají zkušenosti s černým trhem a jsou schopni polovida chytit a udělat si z něj plášť, ačkoliv je polovid zdravý a plášť by se dal udělat i z jeho vypadaných pramenů srsti.

 

To je také hlavní příjem rezervace. Dle dostupných zdrojů v rezervaci vyrobí ročně 2-3 neviditelné pláště, které se poté draží v největší asijské aukci. Poslední plášť si loni v létě vydražil neznámý milionář z Mexika.

 

III. ii) Rezervace pro rohaté hady v Oregonu

Jedna z velmi mála rezervací pro rohaté hady se nachází v Oregonu u pobřeží, v mudlovském krytí nese název Siuslaw Natural Forest.

 

Rohaté hady dlouho považovalo Ministerstvo kouzel za vyhynulé, ale v posledních dvou stoletích se pomalu zase začali objevovat a přibližně ve stejnou dobu vznikla i tato rezervace. Jejich šupiny a další části těl se používaly do spousty lektvarů, ale my je dnes považujeme již za zastaralé a v normálním kouzelnickém životě se s nimi v podstatě nesetkáme.

Ti nejcennější hadi by uprostřed čela měli mít drahokam (tuto informaci si rezervace střeží a neodpovídá na ni, není jisté, jestli to ví samotné Ministerstvo), který prý svého majitele obdaří schopností letu a neviditelnosti. To se ještě nikomu nepodařilo prokázat, ale v minulých stoletích to nevadilo a pytláci je i tak chytali a zabíjeli.

 

Z rohů rohatého hada podle legendy vznikla i první hůlka vyrobená v Americe. Had věnoval Isoldě Sayre hobliny ze svých rohů, protože si s ním rozuměla a z nich nakonec vznikla první hůlka. Isolda byla také jednou ze zakladatelů Školy čar a kouzel ve Stříbranově a právě jedna z kolejí se jmenuje podle rohatého hada.

 

Rezervaci v dnešní době vede Ronald Xauer, který vyřizuje administrativní úkony již více, než 30 let. Většina rezervace se rozkládá ve vodě a na souši najdeme jen jednu část ošetřovacího střediska a administrativní budovy.

 

Vodní plocha, na které dnes žije zhruba 25 rohatých hadů, má rozlohu přes 250 kilometrů čtverečních a v tuto chvíli již další rohaté hady nepřijímá. Prý zatím není schopna zajistit dostatečný prostor dalšímu z hadů a nechce ohrozit stávající hady na zdraví nebo dokonce životě.

 

Ošetřovatelé pracují většinou na pevnině, ale vyžaduje se po nich i tak několik zkoušek, přeci jen rohatí hadi jsou tvory XXXXX kategorie:

  • Absolvované minimálně dva ročníky Péče o kouzelné tvory
  • Zkouška NKÚ/CKÚ z výše zmíněného předmětu
  • Praxe alespoň dva roky s tvory XXXX kategorie
  • Výborný plavec

 

Výhodou:

  •   Jakýkoliv počet vystudovaných ročníků Rohatých hadů a jejich chování
  •  Zkouška NKÚ/CKÚ z Předmětu Rohatí hadi a jejich chování
  •  Zkouška OVCE/KOZA z jednoho z výše zmíněných předmětů
  •  Praxe minimálně rok s tvory XXXXX kategorie
  •  Jakékoliv plavecké úspěchy

 

Chovatelů je zde v současné době evidováno 23, kdy přes den jich zde bývá mezi dvanácti až patnácti.

 

III. iii) Rezervace zlatonosek

Najdeme ji v Jižní Americe ve státě Venezuela, kde se rozkládá na 198 kilometrech čtverečních v Národním parku Canaima. Rezervací pro zlatonosky je po světě více, ale tato není tak známá jako většina ostatních.

 

Zlatonoska je tvor XXXX kategorie, protože její zajetí se přísně trestá, opravdu nejde o agresivního tvora. Dříve skoro vyhynula, proto se také začaly zřizovat tyto rezervace. Lidé ji lovili kvůli pírkům a očím, ovšem zlatonoska předcházela zlatonce ve famfrpálu.

 

Zlatonoska se ve famrfpálu používala od roku 1269, poprvé ji do hry nasadil Barberus Chvástal a od té doby se do poloviny následujícího století snížila její populace na polovinu. Odtud pochází zákon Ministerstva kouzel, že jsou zlatonosky chráněné a zhruba od té doby fungují rezervace po celém světě. Tato v Jižní Americe se však dost nečekaná, zlatonosky zde primárně nežijí, ale bylo třeba odklidit je někam, kde o nich lidstvo neví a nevyhladí je.

 

Rezervace má tedy pevné základy již v minulosti a do dnešních dob přetrvala. Před pěti lety zde začal jako ředitel působit Amerius Gerald, který prý udělal tolik změn k lepšímu, jako již dlouho nikdo ne. Rozšířil rezervaci skoro na jednou takovou velikost a přijal několik nových zaměstnanců. Jejich počet se ustálil na 48 a nové zaměstnance zatím nehledají.

 

Podmínky pro přijetí jsou ale následovné:

  • Absolvované minimálně dva ročníky Péče o kouzelné tvory
  • Studium a hraní famfrpálu minimálně po dobu čtyř let
  • Zkouška NKÚ/CKÚ z jednoho z výše zmíněných předmětů
  • Alespoň roční praxe s tvory minimálně XXX kategorie

Výhodou:

  • Více vystudovaných ročníků již výše zmíněných předmětů a hraní famfrpálu
  • Zkouška OVCE/KOZA v oboru
  • Dřívější praxe se zlatonosky nebo jinými ohroženými druhy ptáků

Zlatonosčí den se velice podobá tomu na svobodě (i když na svobodě je podle posledních odhadů jen asi 250-300 zlatonosek). Každý den jim chovatelé do výběhu vypustí hejna much a komárů a dalšího hmyzu, který zlatonosky mají jako potravu. Aktuálně se zde zlatonosek nachází přes 170 exemplářů. 

 

Simulují jim i krajinu, nemají strop, jen kouzlem je zajištěno, aby nelétaly více než nějakých pět metrů, kde se strop tvoří právě za pomoci kouzel. Ošetřovatelé si jinak zlatonosek nevšímají, pokud některá nemá nějaké zranění.

 

Vypadaná pírka zlatonosek ošetřovatelé sbírají a předávají Spolku lektvaristů, kteří je spravedlivě rozdělí do všech částí světa, kde se použijí do lektvarů.

 

 

Pro lepší upřesnění, kde se rezervace nacházejí, přikládám mapu světa. Neberte ji prosím za úplně přesnou, ale orientačně by měla posloužit:

 

Obsah použité literatury:

  • Famfrpál v průběhu věků – Kennilworthy Whisp
  • Fantastická zvířata a kde je najít – Mlok Scamander
  • Rezervace pro kouzelné tvory současného světa – Ailan McTaurnen
  • Vše, co jste si přáli vědět o kouzelných tvorech – Meliss Couth

 

IV. Závěr

Moc ráda bych poděkovala p.p. Nerys Heliabel Ghostfieldové, u které zkoušku OVCE mohu složit. Téma bylo velice zajímavé a nikdy předtím jsem se nad ním nezamýšlela tak, jako tomu bylo teď. Poznala jsem blíže každou z rezervací a s nimi i tvory, kteří tam žijí, a o které je potřeba pečovat (buď jsou ohrožení na životě, nebo moc nebezpeční svému okolí, či jsou jen trochu otravní jako trpaslíci).

 

S úctou

Calla Torová