Háčkovaný bestiář nejznámějších okřídlených tvorů

Obsah:

1. Úvod
2. Historie
1. Háčkování jako technika uměleckého ručního tvoření
2. Historie bestiářů
3. Výběr a popis nejzajímavějších kouzelných okřídlených tvorů
1. Draci
2. Fénix
3. Gryf
4. Návrh a tvorba háčkovaného bestiáře
   1. Drak
   2. Fénix
   3. Gryf
1. Výběr vzorů pro jednotlivé tvory
2. Postup při tvorbě tvorů
5. Galerie výsledného háčkovaného bestiáře
6. Zdroje

1. Úvod

Háčkování je technika výtvarné výroby za pomocí příze a háčku. Jedná se o méně populární způsob tvorby než je pletení, na rozdíl od pletení ale mudlové neumí vytvořit háčkované dílo pomocí stroje, výsledku lze dosáhnout pouze prací člověka. Touto technikou lze vytvořit rozmanité množství výrobků od dek, koberců přes oblečení až po samotné plyšáky, kterým se budu v této práci věnovat. 

V rámci této zkoušky se zaměříme na vytvoření tří uháčkovaných modelů do bestiáře, který se věnuje nejznámějším kouzelným okřídleným tvorům. Cílem je vytvořit krásnou a funkční kolekci tvorů, která bude oslavovat jejich existenci a půjde použít například k výuce předmětu péče o kouzelné tvory. Takové zapojení do výuky je skvělé například pro naše nejmladší, kteří si tak tvory mohou lépe vizualizovat, aniž bychom museli shánět jejich reálné verze.

K jejich tvorbě použijeme rovnou několik známějších i méně známých technik, které umožní vytvářet struktury a vzory, které pak dohromady dají celé tvory. Zapotřebí bude i drátů, které nám dovolí polohovat těla těchto magických tvorů.  

2. Historie

Než se přesuneme k tvorbě jako takové, musíme nejdříve porozumět tomu, co se snažíme vytvořit. V následujících odstavcích proto představím historii jak háčkování, tak bestiářů.

  2.1 Historie háčkování jako techniky uměleckého ručního tvoření

Háčkování je starou technikou ručního tvoření, jejíž přesný původ nám, bohužel, není znám. Odhady na první vznik háčkovaných děl sahají až do 11. století, ze kterého máme první dochované textilie. V těchto letech se ale jedná spíše o tzv. Nålebinding, který byl populární ve skandinávských zemích a na Balkáně. Je to technika, která předchází jak háčkování, tak pletení. 

První zmínky o háčkování jako takovém, jak ho známe dnes, se datují do roku 1823 v Nizozemsku, kde se v magazínu Penélopé objevily tři kabelky vytvořené háčkovací technikou. Zhruba tou dobou se první zmínky o háčkování objevily i v Anglii, kde Elizabeth Grant popsala ve své knize The Memoirs of a Highland Lady základní háčkovací techniky. V roce 1829 byl ve Francii zveřejněn první háčkovací vzor, a to autorkou Eléonore Riego de la Branchardière, jejíž vzory jsou používané dodnes. 

Háčkování se rozšířilo mezi lidmi různých kultur, využívalo se především na tvorbu praktických věcí jako jsou šály, čepice, přikrývky a jiné druhy oděvů. Stejně tak se brzy začaly vyrábět hračky pro děti a dekorativní předměty do domu.

Postupem času se techniky vyvíjely a zdokonalovaly, háčkování se stalo prostorem pro projev tvůrčího ducha, stejně ale i způsobem, jakým zachovat tradiční dovednosti v dnešním, moderním světě. 

Pro háčkování tak, jak jej známe dnes, se používá háčku, který může mít tloušťku menší jak jeden milimetr až po několik centimetrů. K tomu se ještě používá příze o korespondující tloušťce. Běžně se háčkuje ve směru zleva doprava, kde háček propichuje sloupky z předchozí řady a navazuje na ně řadou novou. Tato technika je velmi flexibilní, dovoluje tvořit různé výšky sloupků nebo dokonce sloupky vynechávat, čímž vznikají nejrůznější tvary.

Tato ruční práce se zároveň stala nenahraditelnou. Ač se mudlové pokouší, stále se nikomu nepodařilo nahradit háčkovanou ruční práci strojem. Existují sice stroje, které háčkování připomínají, vždy se ale jedná pouze o upravené pletení. Této techniky hojně užívá například kruhový stroj, který je schopný uplést čepice nebo třeba ponožky. 

Nenahraditelnost ručního háčkování nachází v moderním světě ale i spoustu problémů, především v případě velkých firem, které chtějí prodávat autentické háčkované výrobky, na jejichž tvorbu ovšem zneužívají levné pracovní síly v některých zemích. Samotný výrobek pak prodávají v masách, čímž zároveň snižují hodnotu autenticky uháčkovaných výrobků v přijatelných podmínkách. 

V dnešním světě komunita lidí, která háčkuje, stále roste, je velmi populární na sociálních sítích a díky internetu je možné najít statisíce různých háčkovacích vzorů od nejrůznějších tvůrců, kteří povětšinou háčkují pro zábavu, ne pro výdělek.

  2.1 Historie bestiářů

Bestiáře se tvoří již po dlouhé generace, první dochovaný totiž pochází z druhého století z řecké Alexandrie, Physiologus, a skládá se z popisků nejrůznějších zvířat, ptáků a mýtických stvoření, dokonce obsahuje i několik popisků všelijakých kamenů a rostlin. Popisky zvířat zde byly doplněny o anekdotu, ze kterých dodnes odvozujeme vlastnosti zvířat v příbězích. Například lev je statečný, drak znamená nebezpečí. Tento bestiář se následně stal základem pro další podobné spisy jako například Aberdeenský bestiář, který vznikl na přelomu dvanáctého a třináctého století v Anglii, nebo bestiář z Ashmole, který vznikal ve stejném období. Tyto knihy obsahují popisky a ilustrace různých bytostí, které jsou často obohaceny o křesťanské příběhy a symboliku.

Bestiáře získávaly své oblíbenosti především u šlechty a duchovních, jelikož byly doplněné o nejkrásnější obrázky, které jim přidávaly na estetičnosti, zároveň ale svými poznatky přinášely i vzdělávací hodnotu. Ilustrace nebyly vždy založeny na realitě, často byly doplněny o lidské nebo mýtické rysy. To mohlo být způsobeno i tím, že malíři ne vždy samotné zvíře někdy spatřili, především pokud se jednalo o zvěř exotickou, museli proto kreslit z ne vždy nejpřesnějších popisů. 

Stejně jako všechny typy literatury, i bestiáře v sobě reflektují dobu, ve které vznikaly. V bestiářích tak můžeme sledovat, jak se v historii vyvíjelo umění a literatura, především v době středověku. Jejich popisky, často doplněny o symbolické poznatky, pak formovaly společnost a její hodnoty. Můžeme tak sledovat, jak se kultura vyvíjela, stejně jako význam jednotlivých tvorů napříč kulturami.

V dnešní době jsou bestiáře především historickými dokumenty, ze kterých se ale často umělci a filmaři inspirují pro své příběhy. Jsou ale neumírajícím důkazem lidské touhy po fantazii a poznání, po magičnosti a tajemnu. 

3. Výběr a popis nejzajímavějších kouzelných okřídlených tvorů

Tato práce je skutečně časově náročná, jeden model zabere v průměru více jak 20 hodin čisté práce. Je proto potřeba důkladně promyslet, které modely vytvořit a jak. Rozhodla jsem se nakonec pro tři různé tvory, které blíže představím níže. 

  3.1 Draci

Draci jsou obrovskými okřídlenými tvory, kteří mají schopnost plivat oheň, ale zároveň u toho nespálit sebe. Jsou známí jak mezi mudly, kteří věří v jejich vyhynutí, tak mezi kouzelníky, kteří pro některé druhy založili chovné stanice, mezi ty známější patří například rumunská, švédská nebo čínská. 

Ministerstvo magie draky klasifikuje označením XXXXX, což z nich dělá extrémně nebezpečné a smrtící tvory. Mimo draky se v této kategorii objevuje například bazilišek, chiméra, vlkodlaci nebo akromantule. Části z draků jsou také častou, ale vzácnou přísadů do různých odvarů – v pokročilých hodinách lektvarů se můžeme setkat s jejich krví, drápy, trusem nebo třeba jejich játry. Blána z dračího srdce je také častým jádrem hůlek. Dračí kůže jako taková je pak velice odolná kouzlům, pro kontrolu draka je proto potřeba velké množství vysoce schopných kouzelníků. 

Do dnešního dne bylo objeveno 10 druhů draků. Čínský ohniváč, který, jak už název napovídá, je původem z Číny, je rudý se žlutýma očima a místo plamenu chrlí ohnivé koule. Hebridský černý pochází ze Skotska, konkrétně ze souostroví Hebridy, které se nachází pod ostrovy Skye na severu Skotska. Má tmavou barvu kůže a fialové oči.  

Maďarský trnoocasý se převážně proslavil svým soubojem s Harry Potterem v Turnaji tří kouzelníků. Jedná se o jednoho z nejnebezpečnějších draků, žije v Maďarsku a se svou černou kůži a žlutýma očima umí oprávněně budit strach. Norský ostrohřbetý je drak původem z norských hor, který svým vzhledem připomíná již zmíněného maďarského trnoocasého, své ostny má ale místo ocasu na hřbetě. 

Novozélandský opálooký je původem z Nového Zélandu, není ale neobvyklé jej potkat i v Austrálii. Jedná se o jednoho z nejvíce mírumilovných a krásných draků, má perleťovou kůži a mnohobarevné oči. Na obyčejného welšského zeleného narazíme o kus dál, ve Walesu, kde do tamní přírody více než zapadá svou zelenou kůží. Jeho řev má být velmi hlasitý, dokonce někdy až hudebního rázu.

Peruánský zmijozubý měděné barvy pochází z Peru. Jedná se o nejmenšího, ale i nejrychlejšího draka. Stejně jako u norského ostrohřbetého, i jeho zuby jsou jedovaté. Na rumunského dlouhorohého byste narazili v Karpatech, a to konkrétně v jejich rumunské části. Jedná se o obrovského, tmavě zeleného draka s dvěma zlatými rohy na čele. 

Švédský krátkonosý žije ve Švédsku, kde přijal zimu za svou. Jeho kůže je stříbřitě modrá a jeho oheň stejně tak. Je tomu tak právě proto, že dosahuje mnohem vyšších teplot než u ostatních draků, člověka zvládne proměnit v prach během pouhých pár sekund. 

Posledním drakem je ukrajinský železnobřichý, původem z Ukrajiny, a jedná se o největšího známého draka. Barva jeho kůže je stříbřitě šedá, díky čemuž si také zasloužil své jméno. 

  3.2 Fénix

Fénix je legendární bytostí, která i mezi kouzelníky je skutečně vzácná. Jedná se o majestátního ptáka s ohnivým peřím v barvách rudé, oranžové a zlaté. Jeho ohnivý ocas je horký na dotek. Jeho bytost ze sebe vyzařuje sílu a eleganci.

Nejedná se ale jen o obyčejného ptáka s krásným zbarvením, od „obyčejného“ papouška jej totiž odlišují jeho magické dovednosti. Nejznámější je jeho schopnost regenerace, kdy na konci svého životního cyklu vzplane a následně se opětovně ze svého popela vzkřísí, ovšem jako malé ptáčátko. Díky tomu je často spojován s věčným životem a nezničitelností. 

Jeho slzy mají hojivé vlastnosti, zvládají vyléčit i ty nejhrůznější rány a choroby, na které ani kouzelníci jinak nemají léčiva. Může proto symbolizovat i naději. 

Fénixové jsou velmi vzácní a málokdy se nechají domestikovat. I proto mají od Ministerstva kouzel klasifikaci XXXX, neboť ač nejsou nebezpeční, nenechají si od kouzelníků nijak radit. K těm, které si ale vyberou za svého majitele, jsou extrémně loajální, a to i po smrti takového kouzelníka. V historii známe jen pár kouzelníků, kteří si našli svého fénixe, většina z nich pocházela z rodu Brumbálů, a to včetně samotného Albuse Brumbála a jeho Fawkese. Jediným dalším momentálně domestikovaným fénixem je Sparky, který je maskotem novozélandského famfrpálového týmu Moutohorští papoušci.

Pero z ocasu fénixe je jedním z možných jáder hůlky, fénix ale takové pero musí upustit sám, dobrovolně. 

  3.3 Gryf

Gryf je starobylý mýtický tvor, který je kombinací těla lva a hlavy orla. Díky tomuto mixu získává silné svaly ze lva, zobák a křídla orla. Jeho srst může být hnědé, šedé, zlaté nebo červené barvy. Objevuje se hojně nejen v kouzelnických záznamech, nýbrž i v mudlovské literatuře starověkého Řecka, v níž symbolizuje odvahu, sílu a nesmlouvavou spravedlnost. 

Má vynikající zrak a sluch, díky kterým zvládne detekovat i to nejmenší nebezpečí. Gryfové jsou rychlí a obratní, což z nich dělá skvělé lovce, ale i obránce. Jsou loajálními a chytrými tvory, kteří se spolu se svou sílou objevují na mnoha erbech nejrůznější evropské šlechty, například u polského rodu Braničských.

Kouzelníci si někdy své gryfy rozhodnou ochočit, což jim zpravila umožní je osedlat a létat na jejich hřbetech. Jindy je využívají jako ochránce svých cenin, což je role, kterou často zaujímají spolu se sfingami. 

Jeho blízkým potomkem je hipogryf, který má místo těla lva tělo koně a mnohem více mu záleží na etiketě kouzelníků v jeho přítomnosti. Dráp hipogryfa je častou přísadou do lektvarů. 

4. Návrh a tvorba háčkovaného bestiáře

K tvorbě všech tvorů budu využívat příze YarnArt Jeans různých barev, háček o velikosti 3,5 mm, drátů pro zahradničení na vytvoření schopnosti polohovace, výplně do polštářů na jejich naplnění a bezpečnostních očí různých velikostí. 

  4.1 Výběr vzorů pro jednotlivé tvory

Pro draka jsem vybrala vzor od tvůrkyně Crafty Intentions, a to v barvách světle a tmavě modré, díky nimž dám vzniknout švédskému krátkonosému drakovi. Tento drak by měl mít polohovatelné tělo, ocas, křídla i nohy. 

Vzor pro fénixe jsem přejala od HookedByKati. Má polohovatelná křídla a hravý ocas. Barvy jsem zvolila čtyři: červenou, oranžovou, zlatou a světle žlutou.

I vzor pro gryfa jsem zvolila od HookedByKati. Ten využívá speciálního způsobu pro tvorbu hlavy a tím vytvoření malých peříček, stejně jako spousty plandajících peříček po celém krku a křídlech. Barvu jsem zvolila šedou, k tomu hnědou, černou a zlatou.

  4.2 Postup při tvorbě tvorů

4.2.1 Drak

Drak byl ze všech tří modelů rozhodně tím nejnáročnějším, skládá se totiž z mnoha různých částí a speciálních praktik užitých při tvorbě tvarů těla. Háčkovat se navíc po většinu času musí okolo polohovacího drátu, což není praktická záležitost. 

Začala jsem tvorbou ocasu, do kterého se brzy napasoval drát. 

Na ocas přímo navazuje tělo draka. V každém jeho ohybu se musela dokončit práce, přestřihnout příze a bylo nutné se vrátit k nějaké z předchozích řad, aby se tak dosáhlo přirozeného tvaru. Z konce těla vykukuje zbytek drátu, který později dovolí hlavě všelijaké pohyby. Tento drát je zabezpečen lepenkou, aby nehrozilo, že z nějaké řady vyleze ven a někoho poškrábe. 

Podobně jako hlavní část těla jsem dále uháčkovala obě nohy, kde se ohybů dosáhlo opětovně pomocí přerušování práce, nikoliv přišíváním různých částí k sobě, jak je u většiny vzorů obvyklé. Nohy se pouze liší stranou, ze které vykukuje drát pro uchycení k tělu. 

Následovala malinká hlava, která má dvě malé nosní dírky a obrovské, 16 mm velké, oči.

Křídla se háčkovala po řadách, pro vytvoření jejich tvaru se různě zvyšoval nebo zmenšoval počet sloupků v nich. Tmavě modrý detail se přidal později navrácením se ke starším řadám.

Křídlům jsem následně vytvořila i ruce, které je uchytí na místě a zároveň poskytnou polohovačnost. Jednalo se o jednoduché háčkování v kruhu. Přebytečná příze bude použita pro sešití jednotlivých částí k sobě. 

Největší části byly hotové, už stačilo jen uháčkovat menší detaily, což byly konkrétně hřbetní trny, vytvořené kombinací nižších a vyšších sloupků. 

Břicho pak vzniklo prací v řadách. 

Nakonec už chyběly jen detaily pro hlavu, konkrétně ozdoba okolo očí a rohy.

Tím jsem dokončila háčkovací část, bylo tedy na čase vzít do ruky jehlu a všechno pospojovat. Nejprve se na tělo připevnilo břicho, pak se k němu přidala hlava, hřbetní detaily a nakonec rohy, které následovaly oční ozdoby.

Přidáním nohou a křídel pak vznikl konečný švédský krátkonosý drak, jehož výslednou podobu naleznete v další kapitole. 

4.2.2 Fénix

Fénixe jsem na rozdíl od draka sešívala postupně, a to především pro svou vlastní motivaci a průběžné kochání se z výtvoru. 

Hlava a tělo jsou tentokrát jednou částí. Vznikly tak, že se přepůlil kruh a z jedné půlky vznikla hlava, z druhé tělo. Oko má zde velikost 14 mm.

Následovalo uháčkování zobáku, který se přímo na konec hlavy navázal žlutou přízí. Obočí pak vzniklo jednoduchou řadou, která se jen přišila k hlavě. 

U fénixe nesmíme zapomenout na jeho ocas, který je v tomto případě vytvořen z 6 barevných kruhů o celkem třech různých délkách přidaného ocasu. Později jsem k ocasu uháčkovala ze světle žluté barvy i jednoduché pruhy na oživení.

Jednotlivé peří se k tělu přišilo postupně, a to od nejdelšího po nejkratší.

Už zbývala jen křídla, která jsou vytvořena změnou barvy a odstávajícími řadami pro peříčka. Musela zde být využita tzv. taktika blocking, kdy svůj výtvor připevníte špendlíky ke kusu kartonu, navlhčíte je vodou a takto narovnané a připevněné je necháte uschnout. Na následujících obrázcích je nejprve porovnáno křídlo po narovnání a před ním, na druhém obrázku pak ukázáno křídlo z jednotlivých stran.

Do každého křídla se následně připevnil drát, křídlo se přehlo, vyplnilo náplní a bylo připraveno na připevnění k tělu. 

4.2.3 Gryf

Gryf byl skutečně zajímavý postupem tvoření, kdy se při orlí části používalo techniky, která místo vložení háčku do aktuálního řádku požaduje vložit háček o jeden až dva řádky níže, což vytváří krásný efekt peříček. V přechodu z hlavy na tělo se pak háčkovaly kratší řady vycházející z jednoho sloupku, které utvořily hromadu dalšího peří. Celý spodek těla zůstal původně otevřený a jen se na pár sloupků najednou navazovalo nohama a později tělem.

K předním nohám jsem uháčkovala pařáty, které se později k nohám přišily.

Následovala tvorba těla, které celému modelu dodává stabilitu. Napojilo se tak na vynechané sloupky z tvorby krku a nohou, čímž vzniklo tělo lva.

Pro zadní nohy se využilo přepůleného kruhu, což umožnilo dát za vznik nejprve lýtku a pak stehnům. Dále jsem uháčkovala drápy, které se tvoří v kruhu, kde se vždy po pár řadách výtvor z vnější strany obkroužil právě aktivní přízí, čímž se utáhl do tvaru jednotlivých prstíků. Jehlou a černou přízí se následně dodělal detail drápů.

Následovala hlava, která má 16 mm oči, přišité obočí a peří vytvořené stejnou metodou jako u krku. Na obrázku je hlava již přišita k tělu.

Na závěr zbývala už jen křídla, která byla tvořena v kruhu. K vytvoření největších peří se pak příze odstřihla a v přepůleném kruhu se tvořily menší kroužky. 

5. Galerie výsledného háčkovaného bestiáře

Zdroje

• Vzor pro modrého draka od Crafty Intentions: https://www.ravelry.com/patterns/library/large-wyvern 
• Vzor pro Fénix Ember od HookedByKati: https://www.hookedbykati.com/ember-the-phoenix-free-crochet-pattern/ 
• Vzor pro Gryfa Anduin od HookedByKati: https://www.hookedbykati.com/anduin-the-gryphon/ 
• https://harrypotter.fandom.com/wiki/Main_Page
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana