Studium mudlů na území České republiky

Obsah:

1. Úvod

2. Vztah mudlů k magickému světu

3. Mudlové na území České republiky a jejich podobnost s námi

4. Závěr

1. Úvod

Mudlové jsou fascinující bytosti. Všichni víme, co jsou zač: nám kouzelníkům podobné osobnosti, někdy něčí rodiče, někdy něčí prarodiče, někdy zcela cizí, a občas našemu kouzelnickému světu nebezpeční lidé. Proto je potřeba věnovat se jejich studiu, abychom pochopili jejich kulturu, způsob života, uvažování a technologický vývoj, který je zcela odlišný od našeho. Jejich studiem zejména pochopíme způsob jejich života, a budeme v případě potřeby schopni se integrovat s menšími obtížemi do jejich světa.

Práce je rozdělená na dvě samostatné kapitoly, kdy první z nich popisuje historický vývoj vztahu mezi kouzelníky a mudly na území České republiky, a druhá se zaměřuje na rozdíly mezi každodenním životem mudlů a kouzelníků.

2. Vztah mudlů k magickému světu

Vztah mudlů a kouzelníků prošel na území České republiky komplexní proměnou. Zatímco na počátku, ještě před érou králů, žili kouzelníci a mudlové v relativní harmonii, se vznikem Českého království začalo mít harmonické soužití trhliny.

Jakkoli za to nemohla zlatá koruna na hlavě jednoho mudly, začali být kouzelníci, a zejména pak čarodějky zbavováni majetku a usmrcováni. Důvody, pro které byli kouzelníci stíháni, byly prosté, mající původ v neporozumění přírodě – mor, přemíra krys, či obilí plné námelu způsobující tance svatého Víta. Jindy byly důvody ještě prostší – nazývaly se peníze a zlato. A někdy byly důvody zcela nejprostší, pochybné a neexistující – ty byly zvané zášť a zloba, a častokráte dopadly i na nejednoho mudlu. V těchto dobách, kdy bylo České království ovlivněno křesťanskými tradicemi, zastávaly ty kouzelnické rodiny, které na území Českého království žily, politiku izolacionismu. Jelikož tento examen není zaměřen na politologii, ale na studium mudlů, lze politiku izolacionismu stručně shrnout jako snahu o izolaci kouzelníků od mudlů a naopak.

V období renesance se v politice izolacionismu objevily první trhliny. Renesanční kultura, přišedší do Českého království z Itálie, přinesla zájem o alchymii a astrologii. To vedlo k ambivalentním postojům mudlům ke kouzelníkům a čarodějkám. Na venkově částečně přetrvával strach z neúrody a krys, ale zároveň se zde vařily odvary, tinktury a jiné roztoky, které měly pomoci churavým. Zcela jiná situace byla pak v Praze, kde na dvoře Rudolfa II. působili nejrůznější alchymisté a kouzelníci. Společně s kouzelníky zde působili i mudlovští šarlatáni, kteří se snažili na kouzelnících přiživit. Nicméně po přesunu královského dvora z Prahy zpět do Vídně došlo i k návratu politiky izolacionismu. Ve světě plném křesťanských tradic neměli kouzelní místo, a ani ho popravdě nechtěli mít.

Osvícenství, rozvoj exaktních věd a techniky vedly k poklesu strachu z čarodějnictví. Kdo by se také bál kouzelných lektvarů, když se daly umíchat jedy i protijedy, třaskaviny i dryáky podobné doušku živé smrti. Mudlové přestali věřit na magickou moc jednorožčího rohu a žabího kamene, a začali místo toho věřit chemii, fyzice a jiným přírodním vědám. Pokud snad náhodou někteří mudlové viděli či zažili kouzla, chápali je spíše jako nevysvětlitelné události, zázraky či nešťastný osud. To umožnilo kouzelníkům bez jakékoli námahy žít ve svém izolovaném světě bezmála 300 let.

V posledních desetiletích, řekněme od 60. let minulého století, ovšem došlo k rozvoji zájmu mudlů o magii a starokeltské praktiky. Někteří mudlové se věnují studiu astrologie, drahých kamenů, či tarotů. Jiní praktikují rituály se svíčkami, nebo snášejí oběti zemi, vzduchu, či vodě. Lze jen těžko usuzovat, zda se jim v těchto studiích daří. A i přes veškerou politiku izolacionismu nemůžeme vyloučit, že jim nekoluje v žilách ani kapka kouzelnické krve.

Současný stav umožňuje kouzelníkům a čarodějkám snadno proniknout mezi mudly a věnovat se jejich studiu. V případě, že dotyčný kouzelník omylem mezi řečí zabrousí do svých magických znalostí, může se tvářit, že se jedná o obskurní znalosti (či neznalosti). Přestože politika izolacionismu je tímto přístupem opětovně narušena, kouzelnická komunita si stále udržuje od mudlů odstup a chrání si svá kouzla a své znalosti. Tok informací je na rozdíl od renesančního období jednosměrný – pouze od mudlů ke kouzelníkům. To umožňuje mudlům a kouzelníkům žít relativně v míru (alespoň mezi těmito dvěma komunitami navzájem).

3. Mudlové na území České republiky a jejich podobnost s námi

Mudlové na území České republiky žijí v domácnostech, podobně jako my, kouzelníci. Domácnost tvoří, podobně jako u nás kouzelníků, nukleární rodina. Její velikost se pohybuje mezi 2-5 členy. Dvoučlenná domácnost sestává buď z páru dospělých osob, nebo z nám nepříliš známého modelu rodiče s dítětem. Pokud je domácnost vícečlenná, je tvořená zpravidla dvěma rodiči a více dětmi, ale najdou se i výjimky.

Kromě těchto rodinných soužití žijí mudlové, zejména ti mladí, společně v jedné domácnosti, byť rodinu netvoří. Důvody pro tento způsob života jsou zřejmě ekonomické – ne každý mudla si může dovolit bydlet sám, a sociální – vztahy mudlů jsou několikanásobně kratší než vztahy kouzelníků, navíc se mladí mudlové v porovnání s námi nesnaží o časné založení rodiny. Na toto téma neexistují dlouhodobé studie, nicméně se jeví, že kouzelníkům se dítě narodí později (ode dne svatby) než mudlům.

Mudlové bydlí ve městech i na vesnicích. Tím se výrazně neliší od nás kouzelníků, byť preference kouzelníků směřuje spíše k těm vesnickým samotám. Jakkoli není v České republice mezi mudly rozvinutá migrace za prací, nelze si nevšimnout dvou migračních fenoménů.

První z nich je migrace mladých lidí za studiem do větších měst, jako je Praha nebo Brno, a trvalé setrvání v tomto městě. Pro nás kouzelníky je tento fenomén obtížně uchopitelný, jelikož si nikdo z nás neumí (a ani nechce) představit, že by se přestěhoval do okolí Bradavic a strávil zde zbytek svého života. Stejně tak si nikdo z nás nepředstavuje, že by se přestěhoval do blízkosti jakéhokoli svého učitele, a bydlel tam. Mezi mudly je toto naopak zcela běžná situace, kdy jsou tito mladí mudlové hnáni do větších měst zřejmě s vidinou ekonomického zisku.

Druhý fenomén je přesně opačný – mudlové se stěhují z těchto větších měst. Ve většině těchto případů se jedná alespoň o dvoučlennou rodinu. Tito mudlové se stěhují buď na kraje větších měst nebo do jejich aglomerací, za vidinou malého řadového domku, nebo na samotu u lesa, za vidinou kdo ví čeho. Asi vlka a medvěda. Je však jisté, že důvodem tohoto stěhování není okamžitý ekonomický zisk.

Nyní je na místě uvést, v čem mudlové bydlí. Jak jsem již psala výše, snem leckterého třicetiletého mudly je skromný řadový domek se zahrádkou jako dlaň, a snem leckterého jiného je chaloupka uprostřed ničeho. Kde však bydlí mudlové, kteří si neplní tyto své sny?

Mudlové ve městech bydlí v bytech v panelových nebo cihlových domech. Tyto domy se od sebe liší složením zdiva, hlukem v domě a rovněž vzdušnou vlhkostí. Je záhadou, proč mudlové žijí v panelových domech, neboť to není vhodné bydlení pro kouzelníky, ale předpokládám, že důvod bude především ekonomický. Kromě bydlení v bytech bydlí mudlové ve městě i v samostatných domech, nicméně tento způsob života není tak častý. Důvod je jak ekonomický, tak v lokalitě – rodinné domy nejsou zpravidla umístěny přímo v centru měst, ale spíše na jejich okraji.

Domácnosti jsou vybaveny moderními mudlovskými technologiemi. Pod tímto pojmem si můžeme představit širokou škálu předmětů – počínaje žárovkami přes elektrickou troubu až po samovysávací vysavače. Všechny tyto technologie zvyšují komfort medlovského života, a upřímně myslím, že kdybychom uměli tyto předměty ovládat a pohánět, našly by si své nezastupitelné místo i v kouzelnickém světě.

Mudlovský život na území České republiky bych ráda uzavřela oddílem o dopravě. Na rozdíl od nás kouzelníků, kteří (když to umíme) preferujeme rychlou individuální dopravu v podobě přemístění se, se mudlové (a zvláště ti ve městech) rádi přesouvají prostřednictvím hromadné dopravy. Jakkoli nám tento koncept není neznámý – každý již alespoň slyšel o Záchranném autobuse – lze konstatovat, že mudlovská hromadná doprava je zpravidla pohodlnější. Síť hromadných dopravních prostředků sestává z autobusů, a pak v závislosti na velikosti a potřebách daného města z tramvají, trolejbusů či metra. Jak se mudlové v této síti dopravních prostředků vyznají mi je záhadou. Ale to koneckonců některým mudlům také. Kromě hromadné dopravy využívají i mudlové dopravu individuální. Pod tímto pojmem si však nepředstavujme nic jako přemísťování nebo koště pro jednoho. Naopak, individuálním dopravním prostředkem je automobil, který uveze až pět osob. Tedy, jak bylo uvedeno výše, celou mudlovskou rodinu.

4. Závěr

Závěrem bych chtěla konstatovat, že detailní studium mudlů na území České republiky je nezbytné pro hlubší pochopení jejich kultury a způsobu života, který se v mnoha aspektech liší od běžného života průměrných kouzelníků. Zároveň je potřeba se mu věnovat i z důvodu bezpečnosti, neboť se mudlové, byť snad nevědomky, zajímají o svět kouzelnický, respektive svět kouzelných předmětů a věštění. Při studiu mudlů musíme reflektovat jejich rychlý technologický a mentální vývoj. Mudlové žijí dnes v domácnostech vybavených zcela jinými technologiemi, než jsou ty naše. Mudlové zastávají jiné rodinné hodnoty, než zastáváme my. Mudlové žijí jinak než my, a pokud máme mezi nimi nevyčnívat, je potřeba těmto kulturním odlišnostem věnovat pozornost.