Vliv skupinového pobytu v přírodě na štěstí jednotlivce

Klotylda Malíková

Obsah práce

1. Úvod
2. Rozsah pojmů
3. Obecné vlivy přírody a skupiny
4. Konkrétní situace
5. Tipy a doporučení
6. Závěr

1) Úvod

V této práci se, jak slibuje i název, zaměříme na otázku, jakým způsobem ovlivňuje skupinový pobyt v přírodě štěstí jednotlivce. Takový pobyt pro většinu z nás není vyloženě každodenním zážitkem, většina z nás ho ale zažívá opakovaně, někteří s velmi silnými očekáváními, ať dobrými, či špatnými.

Nejprve ukážeme, jak široký vlastně pojem skupinový pobyt v přírodě je, poté se navzdory této šíři pokusíme popsat některé obecné vlivy. V další části se podíváme na některé konkrétní příklady takových pobytů a následně představíme jak otázky, které si před skupinovým pobytem v přírodě zodpovědět, tak různé tipy a doporučení, jak zvýšit šanci, že vliv pobytu na štěstí bude kladný.

2) Rozsah pojmů

Jako první upřesníme pojem, se kterým budeme pracovat úzce: štěstím zde myslíme stav, rozpoložení, kdy je člověku dobře, kdy je spokojený se svojí životní situací.

Následně k pojmům, které tak jednoduché nejsou – začneme přírodou. Všichni vnímáme rozdíl mezi luxusním hotelem v (tvařme se že) panenské přírodě, divokým kempem, horskými stezkami či třeba rybníkem za městem. Liší se např. zázemím, které člověku nabízí, mírou ochrany v případě nepříznivých okolností nebo obtížností návratu zpět. Zároveň všechny dává smysl považovat za přírodu, ve všech nacházíme pobyt venku, bytí v „necivilizačním prostředí“ (ať už tím myslíme cokoliv) a celkově vlivy, na které se blíže podíváme v příští části.

Podobně skupina je něčím jiným, pokud jde o rodinu, o partu kamarádů, o školní třídu, nebo třeba o zájezd. Neméně důležitá je i konkrétní role jednotlivce v této skupině, jinak bude skupinový pobyt v ní vnímat žák třídy, táborový vedoucí či organizátor zájezdu.

Obecně můžeme říct, že vliv skupiny bude záležet zejména na

• její velikosti,
• míře toho, jak moc se již znají její členové (a jak pravděpodobné je, že se budou potkávat i po pobytu),
• formální i faktické hierarchii v ní,
• a na její soudržnosti v rámci pobytu (tedy nakolik se vždy pohybuje celá skupina společně a nakolik se některé věci dějí v menších skupinkách).

Stejně tak vliv pobytu jako takového bude záležet na různých faktorech, ze kterých zmíníme

• jeho délku,
• nakolik probíhá celý na jednom místě, nakolik jsou součástí přesuny mezi místy, případně nakolik je celý pobyt v přírodě putováním,
• dostupnost a kvalitu zázemí,
• poměr programu „uvnitř“ a „venku“,
• ne/existenci soukromých a společných prostor,
• ne/existenci jiných skupin či obecně lidí v místě pobytu,
• a také otázku, nakolik je bytí v přírodě primárním cílem, nutným prostředkem (třeba při fotografování divoké zvěře) či nenutným prostředkem (třeba při šifrovačce či pátrací hře).

3) Obecné vlivy přírody a skupiny

Přestože jsme v minulé části s lehkou nadsázkou ukázali, že o skupinovém pobytu v přírodě nelze říct s jistotou nic, v této části popíšeme některé vlivy, které obecně platí (alespoň s dostatečnou pravděpodobností).

Působení přírody

Velmi zásadní vlastností přírody je menší míra jistoty. Ta se projevuje zejména větším vystavením živlům – ač se kouzelnické i mudlovské možnosti předpovídání počasí zlepšují, stále neumíme počasí předpovědět zcela spolehlivě. Možnosti před ním utéct nebo se mu jinak schovat jsou pak v přírodě značně omezené. Kromě počasí pod touto menší jistotou ale můžeme vnímat i nejistotu stran stavu vegetace, pohybu zvěře, okamžitého stavu terénu a podobně.

Právě zmenšená jistota může člověka velmi dobře cvičit v pokoře a vděčnosti (ať přímo v přírodě za to, že zrovna jde všechno dobře, nebo později v civilizaci za to, jak jsou vlastně věci snadné). V méně ideálním případě ale může být zdrojem stresu, obav, vyplašenosti z maličkostí, případně z opačné strany (při jejím podcenění) zdrojem zbytečného nebezpečí. To, která varianta nastane, je ze všeho nejvíc mixem osobnosti, zkušeností a konkrétních okolností.

Trochu podobnou záležitostí je pak horší dostupnost pomoci. V případě rozbitého vybavení, zranění, ztráty orientace a podobných událostí je pomoc náročnější, její sehnání trvá delší dobu, případné transporty pryč jsou komplikovanější, …

Vědomí tohoto faktu může opět cvičit v pokoře nebo působit stres, stejně tak ale může být motivující, podporovat sebedůvěru, schopnost hledat řešení, obecně může člověka dovést ke zvládnutí situací, ve kterých by jinak využil snadno dostupnou pomoc.

V přírodě také funguje trochu jiný řád – nejsou v ní věci, které se dějí v přesný čas (přestože třeba čas východu slunce se dá velmi přesně spočítat). Proti civilizaci tu věci mnohem víc navazují na sebe navzájem, víc reflektují konkrétní další události, celkově tu většinu času nemá smysl mluvit či uvažovat o zpoždění.

V takovém prostředí může být mnohem snazší odtrhnout se od společenských povinností, od pravidel co kdy přesně, od obav či stresu z nestíhání, od honění se za rychlým výkonem místo hlubokým prožitkem a podobně. Následně může být snazší se zklidnit, vnímat sounáležitost s okolním světem, a právě pocity zapadnutí, jednoty, klidného plynutí obvykle štěstí velmi prospívají. I zde ale platí, že za určitých okolností může být tento jiný řád zdrojem nejistoty a obav.

Zvláště u tohoto pozorování také budiž zdůrazněno, že stále záleží také na dalších aspektech celého pobytu; zvláště velké tábory mohou svým účastníkům snadno nastavovat přísnější režim, než jakým by se obvykle sami řídili.

Přírodní prostředí obvykle méně agresivně poutá pozornost, jakkoliv samozřejmě záleží, co přesně srovnáme: jinak dopadne srovnání reklamní plochy u nákupního centra s klidnou loukou, jinak srovnání klidně zástavby s mocně tryskajícím gejzírem.

Menší boj o pozornost pak může opět podporovat schopnost se zkllidnit, pocítit nějaké souznění, jednotu s prostředím okolo. Kromě toho může usnadňovat a celkově podporovat soustředění či relaxaci, stejně jako vyvolávat radost z objevení různých detailů, nenápadných výjevů a podobně. Ani tato vlastnost ale pochopitelně není bez možných negativ, zvláště člověka zvyklého na mumraj může nudit či znepokojovat, stejně tak může vést k frustraci z toho, že člověk nevidí, co by chtěl vidět (a nemá ani nic jiného, k čemu se upnout).

Na pomezí vlivu přírody a vlivu skupiny pak je určitá absence společenských konvencí. Sáhneme-li po naprostém klišé, v přírodě se mladý čaroděj z čistokrevné rodiny a mladé mudlovské děvče mohou v klidu chytit za ruku a neřešit, jestli je někdo neuvidí a nebude s nimi mít problém. Jinak však tato možnost platí ve skupině několika takových smíšených párů, které si právě proto společně vyrazili, jinak v mudlovské přírodní rezervaci s turisty, kde je třeba hlídat utajení magie, ještě jinak na zájezdu s C. A. Part. Podobně je pro tyto účely jinou přírodou les za vesnicí, národní park plný turistů či opuštěný horský kemp.

Působení skupiny

Velmi důležitým efektem skupiny je právě výše řešené ovlivňování společenských konvencí, pravidel, očekávání. Skupina může své jednotlivce podporovat v bytí sám sebou (kterážto možnost je pro štěstí veskrze pozitivní, alespoň v danou chvíli) stejně jako umocňovat jejich obavy z takových projevů.

Zejména v kontextu přírody je pak důležitou vlastností skupiny možnost vzájemně si pomoci. Ta může výrazně snižovat případné obavy právě z menší jistoty či hůře dostupné pomoci, může podporovat víru, že se věci zvládnou, ochotu vůbec věci zkoušet a pobyty v přírodě absolvovat. Zvláště v těch, kteří osobně zodpovídají za jiné členy skupiny, ale může tato možnost také zvyšovat obavy, zda skupina bude skutečně schopná pomoci, jestli se nenarazí na limity či neochotu.

Nevyhnutelnou vlastností skupiny je také riziko konfliktů. Na něm samotném těžko hledat něco pozitivního (byť zvládnuté konflikty mohou celé skupině i štěstí jednotlivců v ní prospět velmi), s ním je zejména potřeba počítat a případně si předem připravit vhodné strategie. Zvláště u těch typů pobytů v přírodě, kdy je na sobě skupina silně závislá, můžou existující konflikty negativně ovlivňovat důvěru ve zvládnutí budoucích problémů, a samo jejich riziko může být zdrojem stresu.

Samo bytí ve skupině pak ale může podporovat pocit, že člověk někam patří, který je naopak veskrze pozitivní a štěstí člověka pomáhá.

4) Konkrétní situace

Po obecných vlivech se zlehka podíváme na specifika některých konkrétnějších pobytů.

Horský puťák v partě kamarádů

Pro horský puťák bude obzvlášť platit omezená kontrola světa kolem sebe a výrazně zhoršená dostupnost pomoci, a tedy odkázanost skupiny na sebe sama. Odtrženost od běžného měření času může být až překvapivě malá kvůli nutnostem přejít určité úseky během trvání vhodných podmínek, třeba jen za světla. Zároveň při něm lze očekávat opravdu mimořádné výhledy a obecně místa a celkově značné ohromení přírodou, světem kolem. Skupina kamarádů je také skupinou s dobrým potenciálem opravdu si pomoci zvládat nástrahy a celkově se spolu mít dobře, navíc s reálnou možností řídit se během puťáku vlastními pravidly.

V ideálním případě tak takový puťák přispěje ke štěstí jednotlivců zejména podpořením sounáležitosti ve skupině, prožitky pokory v terénu i prostým okouzlením z viděných míst. Přirozenými hrozbami jsou objektivní průšvihy jako úraz nebo nedostatek zásob, které mohou být přímo ohrožující, a navíc mohou vytvářet bloky a úzkosti do budoucna, stejně jako obavy z nich dané komplikacemi v terénu, a skrze ně také ztráta důvěry ve skupině.

Rodinné stanování na loukách poblíž vesnic

Rodinné akce jsou ovlivněné vztahy, do kterých vstupuje přirozená autorita rodičů (zvlášť v rodinách s malými dětmi), která obecně není omezená místem ani časem, narozdíl od některých jiných autorit. Při pobytech v přírodě (a nejen při nich) v ideálním případě dochází k radosti ze společných zážitků i vzájemného pochopení, v opačném pak k frustraci z pocitů marnosti a nemožnosti se shodnout.

Volba místa poblíž lidských obydlí může poskytovat chybějící jistotu vědomím, že by se v těchto obydlích dala hledat pomoc, ale také omezovat obavami, zda se člověk nechová nevhodně nebo neobtěžuje okolí třeba hlukem.

Noční šifrovačka v lese

Při šifrovačkách je potřeba se kromě únavy a různých záseků, kdy tým nedokáže postoupit s luštěním, vyrovnat také s tím, že nikdo ve skupině není doopravdy pán situace – skupina nemá kontrolu nad tím, kudy dál povede trasa nebo zda přijde oddechovější úkol. To je často přímou součástí zábavy, ale zvlášť pokud už je tým v situaci, kdy spíše nezvládá své útrapy, může rozkol mezi tím, co by si přál a co se od něj čeká, vést víc k naštvání či zoufalství než k radosti.

Podobně časový limit, který jinak spíš motivuje k překonání souvisejících nepříjemností, může být stresujícím třeba kvůli pocitu chybějícího času.

Zároveň kombinace lesního prostředí a noci může např. zpříjemňovat hru hezkými místy a nočním klidem, stejně jako ještě víc komplikovat třeba schovávání se před zimou.

Samotné luštění může být snadno zdrojem marnosti, pochybování o sobě či vzteku vůči autorům, stejně tak ale může působit radost, vyvolávat značné pobavení či pocit zadostiučinění.

Třídní exkurze do pralesa

Třídní exkurze mohou být pobytem, kterého se člověk neúčastní zcela dobrovolně, v kterémžto případě se snadno různé negativní vlivy ještě umocní právě tou nedobrovolností. Může jít o problematické vztahy s ostatními, fyzické nepohodlí při cestě, o cokoliv.

Pro doprovod mohou být snadno stresující neznámým prostředím a většími riziky.

Zároveň jsou to akce, které danou třídu (a její doprovod) vytrhávají z obvyklého prostředí, a tím i obvyklých kolejí fungování. V ideálním případě tím přispívají k pocitu sounáležitosti, a skrze něj také k pocitu jednotlivých žáků či studentů (a doprovodů), že někam patří, že někoho mají, což jsou pocity štěstí velmi prospívající. 

5) Tipy a doporučení

V této části shrneme některé věci, na které si dát pozor před skupinovým pobytem v přírodě – nikoliv jako varování před takovou akcí, nýbrž jako pomoc ve snaze dopřát si takový pobyt, který štěstí člověka ovlivní zejména v dobrém. Prvně shrneme některé otázky, které stojí za to si položit a zodpovědět, poté uvedeme několik výslovných doporučení.

Než člověk vyrazí, dokonce už než se napevno domluví se svou skupinou, stojí za to zamyslet se např. nad následujícím:

• Kam (= na co) to vlastně jedu a proč? Co čekám, co by mi tam vadilo? Shodneme se v tomhle s ostatními?
• Budu za někoho zodpovídat? Věřím těm lidem, že mě poslechnou? Dokážu jim vysvětlit, co od nich potřebuju?
• Bude mi někdo velet? Důvěřuju tomu člověku? Co udělám, když po mě bude chtít něco nebezpečného?
• Co uděláme, když se s ostatními pohádáme? Jak budeme ladit přesný program? Můžeme se rozdělit?
• Budou tam záchody? Pitná voda? Ohniště? Elektřina? Vadí mi, že ne? Co musím vyřešit, když tam XY není, jak to udělám?

Obezřetnost lze doporučit i v případě, kdy položené otázky vedou k nejistotě či očekávání problémů v důsledku něčeho nutného, povinného – pokud např. žák třídy cítí, že nechce být se spolužáky přes noc nebo že nemá důvěru v soudnost doprovázejícího učitele, a zároveň nemůže jet s jinou třídou, může být na místě hledat způsoby, jak se pobytu neúčastnit vůbec.

Příroda totiž skrze jednotlivé vlivy umocňuje radost, a ještě víc umocňuje obavy.

V rovině přímých doporučení řekněme toto:

• Mějte předem rozmyšlené, co mohou být zásadní komplikace, a mějte pro ně plán B, a pokud to bude potřeba, klidně i plán C, D, E, …
• Snažte se s ostatními členy skupiny mluvit upřímně, ale vstřícně; usmívejte se, pokud můžete, a věřte, že oni z toho taky chtějí pěkný zážitek.
• Zásadní obava z něčeho je důvod to přehodnotit a udělat jinak. Drobná obava a nejistota je ale v pořádku, ostatně, vystupování z komfortní zóny k hledání a uchraňování štěstí patří.
• Užívejte si objevování toho, jaký přesně zrovna váš pobyt bude.

Autorka této práce pevně věří, že skupinové pobyty v přírodě mohou být veskrze pozitivní a povznášející. Nejsou nezbytné, ale skrze klidné prostředí, blízkost dalších lidí, doslovné i metaforické hledání cest a vděčnost za to, že teď a tady je dobře, mohou uspokojovat mnoho potřeb a míru štěstí zvedat do výše.

6) Závěr

V této práci jsme si ukázali, že skupinové pobyty v přírodě jsou širokou skupinou různých akcí a že jejich vliv na štěstí jednotlivce může být různý. Jako recept na jejich „správný“ vliv jsme nabídli upřesnění očekávání, připravenost na očekávatelné problémy včetně záložních plánů a radost z objevování.

Nezbývá než každému čtenáři popřát, aby v jeho budoucnosti ležely právě ty skupinové pobyty v přírodě, které mu štěstí přinesou a upevní.