Žabologie – Magická žabí společenství

Enselis Ismenia, 7. ročník, Zmijozel

Úvod

V kouzelnickém světě jsme obklopeni různými tvory i všelijakými rasami – mírumilovnými i nebezpečnými. Každý z nich tvoří různé skupiny, ať už společenství, družiny, stáda či hejna. Já se ve své závěrečné práci rozhodla zaměřit na společenství a říše, které vytváří jedni z našich nejoblíbenějších kouzelnických pobočníků. Ano, mluvím o žábách. Někteří by mohli říct, že se jedná o naše mazlíčky, ale před žábami bych to úplně nevyslovovala, mnozí obyvatelé žabích říší toto označení nesou velmi nelibě.

Po celém světě existují desítky žabích říší, o kterých by se daly psát celé knihy. Já jsem se tedy rozhodla vybrat jednu z nich a přiblížit Vám jejich zázemí, kulturu či historii. Takový stručný medailonek jedné žabí říše ukryté přímo v srdci naší země. Není sice největší, nejbohatší nebo nejvýznamnější, ale je nám nejblíž a právě mnoho jejich obyvatel nám na hradě dělá společnost.

Pojďme si tedy z blízka představit Skokanov.

Základní přehled

Vlajka:

Na vlajce vidíme dvě barvy – zelená symbolizuje Skokanov a hnědá Ropušín. Uprostřed je spojuje národní rostlina – leknín.

Znak:

Znak je rozdělen na 4 pole, vždy 2 stejná proti sobě. V zeleném poli je symbol koruny jako monarchie, v hnědém pak oblíbená národní rostlina – leknín.

Hymna: Přehrát hymnu *

Žába k žábě

Hop a skok a kvak a žbluňk,

řekni KVA a řekni kuňk.

Žába k žábě sedá právě,

na leknínu, ba i v trávě.

Kvákej sám i kvákej s námi,

za dolinou, za horami,

až do tůně kvakot zní:

"Vítej v našem žábovství."

Skokan či ropucha, kuňka i rosnička,

o nich i blatnicích je tato písnička.

Žáby tu pospolu -  v té říši žabí,

kvákají, hopsají – život je baví.

Hop a skok a kvak a žbluňk,

řekni KVA a řekni kuňk.

Motto: V KVÁkání je síla.

Hlavní město: Kuňkava

Rozloha: 1 150 KKV ² **

Počet žabyvatel: 863 521 (poslední sčítání k 12. 5. 2025)

Úřední jazyk: KVAkština

Složení žabyvatel: Nejvíce zastoupení jsou skokani (60% žabyvatelstva), na druhém místě ropuchy (20%), dále kuňky (10%), rosničky a blatnice (zbylých 10%)

Státní zřízení: monarchie

Král: Jeho žabvyčenstvo Ropušák IX. z rodu Rosničovanů

Měna: Skokanská KVAruna (1 KVAruna je přibližně 3,5 srpce)

Národní rostlina: Leknín

* hymna nazpívána AI, vytvořeno zde: https://makebestmusic.com/cs/ai-song-generator

** KKV = KiloKVAtr -> základní jednotkou délky ve Skokanově je jeden KVAtr (KV), který odpovídá našemu metru

Vznik

Skokanov vznikl v polovině 16. století spojením dvou větších žabích měst – Skokanov a Ropušín. U obou těchto měst evidujeme první zmínky přibližně kolem 12. století, ale tato historie se často nese v duchu šarvátek a válek. Obě města měla za to, že právě pod jejich záštitou by měla vzniknout sjednocená říše. Staletí válek si vyžádala mnoho obětí, hladomorů a bídných časů, chvíli vedla jedna strana, chvíli druhá. Počátkem 16. století ale Ropušín postihla velká sucha a Skokanov využil oslabení tamních žabyvatel a provedl drtivý útok. Celé město si podrobili Skokaňané, přesto trvalo několik desítek let, než se říše sjednotila.

Další dvě století se původní žabyvatelé Ropušína snažili o nějaký převrat, jejich stavy se ale ani po tolika letech nezvýšili, a tak se vzpoury dařilo potlačit obvykle hned v počátku. Nejvíce celému sjednocení pomohla událost, která nastala ve 20. letech 18. století. Tehdy na Skokanov zaútočili obyvatelé nedaleké říše – samotní ještěrané. Chtěli tehdy ovládnout zemi a využít prostor pro rozšíření své země. Žabyvatelé se tehdy semkli jako jedna žába a podařilo se jim náhlý útok odvrátit a dokonce ještěrkám způsobit značné ztráty. Ještěrané se stáhli, koncem 18. století byl dokonce tehdejším králem Skokanova a císařem Ještěranie uzavřen mír a podepsána mírová dohoda.

V kronikách jsou sice zaznamenány nějaké menší pohraniční boje, ale než o boj o území se historici domnívají, že se jednalo jen o jakési provokace jedné či druhé strany a nešlo nikdy o nic důležitého. Ačkoliv na obou stranách občas došlo i ke ztrátě na životě, nikdy se bojů neúčastnil žádný vojevůdce ani člen královské či císařské rodiny.

Významné osobnosti dějin

Kvarel Skákavý

Kvarlu Skákavému se často přezdívá „Kvarel Sjednotitel“. Jeho život se datuje právě do zlomové poloviny 16. století, kdy se sjednocená říše stále potýkala s bojem mezi žabyvately původních měst.

Kvarel vyrůstal v rodině Skákavých, která měla silné obchodní vazby s Ropušíňany. Od mládí se tedy stýkal s obyvateli obou měst a válku vnímal velmi těžce. Jeho původně zámožná rodina pomalu ztrácela jmění i prestiž, jelikož vleklé boje nesvědčily obchodu. Kvarel se ale nevzdával a vytrvale jednal s oběma stranami, až se mu podařilo přesvědčit dva největší žabí rody ke spolupráci. Využil k tomu své obchodní dovednosti a předestřel, že spolupráce může nakonec oběma stranám více přinést, než vzít. S oběma rody uzavřel smlouvu na vývoz prachu z vážek, což je dodnes největší vývozní artikl celé země.

Ropušíňané měli ve své oblasti velké líhně vážek olbřímích, Skokaňané zase technologické postupy na výrobu prášku. Tahle dohoda se považuje za zlomovou ve věci sjednocení obou říší. A těžíme z toho především my, kouzelníci, jelikož prach z vážek je významná surovina pro přípravu léčivých lektvarů.

Kvarolína Šupinová

Kvarolína je považována za nejvýznamnější vědkyni a objevitelku nejen Skokanova, ale možná i obecně všech žabích říší. Žila v druhé polovině 18. století a na poli vědy se zasadila o neskutečný průlom. A přitom zpočátku její život vypadal více než obyčejně.

Od pulce vyrůstala v rodině mocného kouzelníka a zdálo se, že nebude více, než kouzelníkovým společníkem. (slovo „mazlíček“ se v žabích říších považuje za velmi nevhodnou nadávku) Už jako malá žába ale vypozorovala, že žáby a pulci držící se kouzelníkovi co nejblíže, stárnou trochu pomaleji. Sotva dosáhla dospělosti, prchla z kouzelníkovy rodiny a usadila se poblíž kouzelnické vesnice, aby zkoumala magický potenciál kouzelníků a jeho využitelnost. Dodnes nikdo neví, jak se jí to povedlo, ačkoliv teorie jsou různé, ale Kvarolíně se podařilo získat od čarodějů čistou magickou esenci, díky které si zajistila prodloužení života o několik desítek let. A právě tohle pomohlo, aby magickou esenci syntetizovala s vodou ve studánce a mohla tak prodlužovat životy všem ostatním žábám. Zpočátku bylo nutné, aby byly žáby přímo ve styku s tekutinou, během desítek let se ale magický potenciál dostal do vody i půdy, dokonce i do genetického kódu žab. My se tedy můžeme radovat, že naši žabí společníci na hradě s námi vydrží dlouhá léta a žabyvatelé žabích říší mají mnoho let na to, aby si žili krásné a dlouhé žabí životy.

Ačkoliv je předchozí objev opravdu úctyhodný, bohužel to lehce zastíní její ostatní úspěchy, které rovněž nebyly malé. Vynalezla například i lék na žabí chřipku, mast na nepříjemné žabničky nebo protizánětlivé kapičky pro ty nejmenší – žabí vajíčka a malé pulečky.

Kuňkor III. z rodu Ropuchatých, zvaný Kuňkor Válkychtivý

Po spojení říší bylo všem jasné, že Skokaňané jsou ve velké početní převaze. Aby novým obyvatelům prokázali úctu, rozhodli se, že nový král Skokanova bude dosavadní král Ropušína , a to Kuňkor I. Ropuchatý. Ten byl ale již na sklonku života, když se obě města spojily. Vládu tedy záhy převzal jeho syn Kuňkor II. Ani ten nebyl ve stavu, aby vládl dlouhé roky, jelikož během velkého sucha onemocněl a jeho stav se jen zhoršoval. Vládl tedy pouhých pár týdnů, když vláda přešla na jeho syna – Kuňkora III. Válkychtivého.

Kuňkor byl poměrně mladý a byl velmi proti spojení obou měst. Od začátku své vlády tedy opět usiloval o odtržení Ropušína a podporoval různé boje. Žabyvatelé Skokanova si uvědomili svou chybu, ale bylo pozdě, Kuňkor III. byl právoplatný král a s celou zemí to vypadalo špatně. Byla opět na pokraji žabčanské války. Naštěstí se několik větších rodů obou měst spojilo a společně krále svrhli. Kuňkor III. se tedy stejně jako jeho otec i děd nedočkal dlouhé vlády a na trůn nastoupil Ropušák I. rodu Rosničovanů, jehož rod vládne Skokanovu dodnes.

Žabert Mucholap

Žabert Mucholap patří k významným spisovatelům a básníkům 20. století. Proslavil se jako autor Dějin Skokanova, kdy dohledal a sepsal do jednoho přehledného celku veškeré informace a zmínky o Skokanově i Ropušíně od 12. století. Je také autorem souboru pohádek Pod leknínem a napsal text k současné hymně Skokanova.

Žabert vystudoval ŽAU – Žabí akademii umění a jeho snem bylo stát se malířem. Ačkoliv pocházel z rodiny umělců a díla jeho otce zdobí dokonce královský palác, Žabert malířský talent nepodědil a na škole se spíše trápil, přesto studium dokončil. Velmi ho ale bavily dějiny, jen ho nebavilo si neustále dohledávat různé informace, tak už během studií začal sepisovat soubory dějin a krátce po škole vydal spis Dějiny Skokanova – počátky, popisující události od 12. do 13. století. Později se historii věnoval dál, dokud nesepsal životní dílo Dějiny Skokanova. Kniha je dokonce místy doplněna i o jeho vlastní ilustrace, přeci jen ho škola trochu ovlivnila. Jedná se ale spíše o zběžné náčrtky a složitější ilustrace jeho knih pochází ze štětce jeho mladší sestry Žaběny.

Kultura

Oblíbeným druhem zábavy ve Skokanově je tradiční divadlo – činohry, muzikály, ale třeba i balet. Žabyvatelé vítají jak klasické mudlovské či kouzelnické hry, tak i své upravené žabí adaptace jako KVAntom Opery, Žába na rozpálené plechové střeše nebo oblíbená klasika o krvechtivém tvoru – Žábula.

Mladší generace čím dál častěji vyhledává spíše filmová představení a v zemi vznikají nové kinosály a rovněž se rozmáhá hudební průmysl. Starší žabyvatelé v tomto směru dávají přednost vážnější hudbě, největší úspěch měl minulý rok koncert známého smyčcového KVArteta, na který byly lístky vyprodány během několika málo hodin. Mladí naopak vítají modernější hudbu, velmi oblíbená zpěvačka u žabích teenagerů je momentálně Lady KVA KVA, která se už několik měsíců drží na špici hitparád.

Ve Skokanově ale není nouze ani o muzea či galerie, většina z nich je zaměřena na různé přírodní památky a výjevy, přeci jen technika či elektronika je stále záležitost především mudlovského světa a žabí říše zůstávají v tomto směru poměrně pozadu. Což rozhodně není na škodu, jelikož si jejich země tímto zachovává svůj tradiční ráz a malebnost.

Průmysl a turismus

Jak bylo řešeno výše, Skokanov si nepotrpí na nějaké novinky v oblasti technologií. Přesto potřebují nějaký přísun kapitálu, aby mohli svou zemi rozvíjet. Podnikají ale převážně v přírodninách. V předchozí části práce již bylo zmíněno, že hlavním vývozním artiklem Skokanova je prach z vážek. To ale není jediná komodita, kterou se žabí země může pyšnit. Obchodují také s mnoha dalšími přírodními surovinami, jako jsou mízy mnoha druhů stromů, rašelina, byliny nebo leknínová šťáva. To vše jim zajistí dostatečný přísun peněz do královské pokladny.

Současný král dokonce zvažuje začít profitovat z turismu, což se zatím ale nesetkává s obecně velkým nadšením. Ačkoliv drobný turismus v zemi probíhá, každý turista je pečlivě vybírán, kontrolován a schvalován před tím, než smí do říše vstoupit a v zemi je pak pod pečlivým dohledem. I přes tyto obtíže se ale pomaličku daří turisty vpouštět a opatrně jim ukazovat krásu a jedinečnost Skokanova. Pro každého cestovatele je to ale ve Skokanově velký a netradiční zážitek. Rovnou můžete zapomenout na hotely, penziony a podobná zařízení. Ve Skokanově existuje pouze jediné místo, které dokáže ubytovat až 10 dospělých kouzelníků, to však není pro běžné turisty dostupné. V hlavním městě nechal král Ropušák IX. vystavět hotel s možností ubytování lidí. Jistě si tedy dovedete představit, o jak obří stavbu se v žabím měřítku musí jednat. Ačkoliv s výstavbou pomáhali kouzelníci a spolufinancovalo ji naše Ministerstvo kouzel a budova je tím pádem o dost menší zvenku, než je uvnitř, jedná se patrně o největší budovu Skokanova. Soupeřit s ní může asi jen královský palác. Hotel ale slouží pouze pro účely delegátů a velvyslanců, kteří cestují do Skokanova jednat o obchodech a ve státních záležitostech. Turisté mají vyhrazená místa v přírodě u větších měst, kde si mohou vystavět očarovaný (nebo ti větší dobrodruzi i obyčejný mudlovský) stan. Je to tedy taková dobrodružná turistika, ale zdá se, že se jí daří a je o ni zájem. Nezbývá než doufat, že se každý turista bude chovat ohleduplně a tak, aby celou myšlenku na vpouštění turistů do Skokanova nezničil hned v zárodku.

Kuchyně

Žabyvatelé Skokanova jsou známí svým kuchařským uměním. V celém světě jsou vyhlášeni svou přípravou mušek na různé způsoby. I na našem hradě se dá najít jedna místní specialita, a tou jsou Mušky ve sladké polevě. Skokaňané mušky připravují opravdu na desítky způsobů, které se liší nejen město od města, ale často i rodina od rodiny. V každé rodině existuje minimálně jeden speciální rodinný recept na mušky. Velmi oblíbený způsob přípravy je pomalé dušení, často s přidáním bylinek, výhonků mladé zeleniny nebo v kombinaci s ovocem.

Mušky se ale nepoužívají jen na vaření pokrmů, žabyvatelé už od vzniku Skokanova připravují tradiční Muškovici. Už jejich předky nadchl způsob přípravy nápoje KVAšením a toto nadšení panuje u žabyvatel dodnes. Ačkoliv se jedná o alkoholický nápoj, nebývá moc silný, jelikož je zvykem, že se velmi ředí ovocnou šťávou. Nejčastěji jablečnou, švestkovou nebo jahodovou. V opravdu malém množství si ji mohou tedy dát i pulci. Skokaňané věří, že Muškovice posiluje obranyschopnost a vyhání parazity. A na tom by opravdu mohlo něco být.

Závěr

Závěrem bych moc chtěla poděkovat žabyvatelům Skokanova, že mě nechali nahlédnout do jejich historie, kultury a života. Mohla bych o jejich zemi sepsat desítky a desítky pergamenů, já jsem ale popsala jen pár poznatků, které mi přišly nejvíce zajímavé. Opravdu doufám, že se jednoho dne tato žabí říše (a ostatní si z ní vezmou příklad) otevře i kouzelníkům a budeme moci blíže nahlédnout do života našich žabích přátel. Místní žabyvatelé jsou sice poměrně plaší a bojácní, ale velmi laskaví a pohostinní.

Nezbývá než tedy dodat poslední větu: „V KVÁkání je síla.“

Hezký den

Enselis Ismenia