Žáby v kouzelnické a mudlovské mytologii

Obsah

1. Úvod 

2. Co je to mytologie 

3. Žáby a jejich rozdělení

4. Žáby v kouzelnické mytologii

     4.1 Legenda o KVÁkovi

     4.2 Žabralda 

5. Žáby v mudlovské mytologii 

     5.1 Heqet a zrození Hora 

     5.2 Žába a déšť 

     5.3 Dvě žáby

6. Závěr

7. Zdroje

1. Úvod

Žába hraje v životě kouzelníka neodmyslitelnou roli. Snad každý s ní alespoň jednou za život přišel do styku. A nemusíme chodit daleko, však i mudlové nás čaroděje a čarodějky nejčastěji vyobrazují s žábou či kočkou. S těmito tvory jsme tak nějak propojeni a není tedy divu, že dostali svá místa i v mytologii. V té kouzelnické, ale i v té mudlovské. 

2. Co to je mytologie

Mytologie nemá jen jeden jediný význam. Toto pojmenování převzala věda, která se zabývá mýty, čili starými příběhy s nadpřirozenými bytostmi. Jejich historií, vznikem, původem, významem, ale i jejich předáváním z generace na generaci. 

Jako studijní obor se pak ponořují do hlubších sfér, a to především na působení mýtů na posluchače a také porovnává, jak čas mění jejich vliv a působení. V dávné minulosti lidé těmto mýtům opravdu hluboce věřili a řídili podle nich i své životy. V dnešní době už tomu tak ve většině případů není. Lidé tyto mýty berou spíše jako vyprávění pomatenců a nebo jen jako příběh, kterým se strašily a napravovaly zlobivé děti. Dnes už nám nikdo nemůže s jistotou říct, zda jsou všechny mýty pravdivé nebo ne. Každý se tak může svobodně rozhodnout, čemu a jak moc bude věřit.

V neposlední řadě pak mytologie může být přímo vírou či sektou skupinky lidí, která má dlouhou tradici. Dalo by se tedy říci, že je to podobné, ba dokonce stejné, jako například křesťanství, nebo kterékoliv náboženství. Lidé věří v konkrétní věc, osobu či tvora, mají svá pravidla a ustanovení a podle toho se řídí. Nakonec si jej předávají z věřícího na věřícího.

3. Žáby a jejich rozdělení

Byť to někomu možná může přijít úsměvné, nejsou žáby jako žáby. Většina z nás si jistě pod slovem "žába" vybaví malou, zelenou rosničku nebo velkou ropuchu s bradavicemi. Je to asi nejčastější vyobrazení. 

V mudlovském světě je rozdělení žab opravdu velmi obsáhlé, ale o tom má práce není. Zjednodušeně jde o obojživelníka (živočicha, který žije jak na souši, tak i ve vodě), který má mnoho druhů, velikostí a barev. Živí se převážně hmyzem a dalšími menšími živočichy a vysoce skáčou. Mohou být naprosto neškodné, ale některé jsou naopak smrtelně jedovaté. Mají dlouhé a silné nohy, malé tělo a velké oči.

Dále pak pojem "žába" poměrně rádi používají mudlovští učitelé na školách, a to zejména v hodině tělesné výchovy, kdy si děti musí čutnout na bobek a napodobit skákání žabek.

"Žabička" se u mudlů také vyskytuje jako znak na potravinách. Je to označení pro spotřebitele, aby věděli, že daný produkt byl vyroben podle přísných pravidel. A to tak, aby výroba nenarušila a neznečistila životní prostředí ani standard pracovníků a ostatních lidí.

"Házení žabek" pak není činnost výslovně jen mudlovská. V kouzelnickém světě nás o tom přesvědčil Hagrid, když se nemohl smířit s tím, že jeho milovaného Klofana odsoudili k smrti. Stál na břehu a pomocí oblázků, které hodil a nechal skákat po hladině, vytvořil tak imitaci žabích skoků. 

V kouzelnickém světě mají žáby samozřejmě také četné zastoupení obojživelníků, jaké můžeme potkat i u mudlů. Převážně jsou to hlavně ropuchy, které nám dělají společnost.

Nesmím zapomenout zmínit milované čokožabky. Určitě každý kouzelník za svůj život alespoň jednu otevřel a jistě mu vykouzlila úsměv na tváři. Stejně tak, jako se nemálo kouzelníků ponořilo do sbírání fantastických kartiček, které čokožabky po svém skoku odhalí a nechají ji kouzelníkovi. 

4. Žáby v kouzelnické mytologii

Byť se mohou žáby tvářit jako "obyčejná" zvířata, v mytologii hrají zásadní roli. Nejednomu kouzelníkovi dělali společnost a i v dnešní době jsou mezi kouzelníky oblíbenými společníky. Každá z nich nás něco naučí. Ať už nám to ukáže přímo a nebo na to přijdeme postupem času. V mytologii mají žáby nejrůznější role. Od vysokých postů, přes dobrodince, ale i zákeřné potvůrky, co mají potrestat nespravedlnost. O některých si povíme v následujících příbězích.

4.1 Legenda o KVÁkovi

Je tomu již asi 2000 let, co na území dnešní Anglie žil král Gabriel. Byl to moudrý a spravedlivý král a všichni ho měli rádi. Ale i v období blahobytu se najde někdo, kdo štěstí druhému nepřeje. I v tomto příběhu tomu nebylo jinak.

Jednoho dne navštívil Gabriela černokněžník Dexter. Vyhrožoval králi, že pokud se nevzdá svého trůnu a nepředá mu moc, tak si jej vezme násilím a potrestá nejen jeho, ale i celý jeho lid. Aby upozornil na svou velkou moc, pomocí kouzla, před zraky krále a jeho stráží, zničil jednu z jeho věží. Všichni jen zděšeně hleděli a nevěděli, co mají dělat. Dexter se s ďábelským smíchem vytratil a nechal je se svým strachem samotný. 

Zdrcený král bloumal dlouho do noci chodbami svého království a přemýšlel, jak se Dextrovi postavit. On sám neměl moc velké vojsko. Doposud ho ani nebylo zapotřebí, se všemi vycházel a vždy se snažil najít nějaké mírové řešení, když už k něčemu mělo dojít. Zoufalý už se obrátil ke hvězdám a prosil bohy a vyšší síly, aby mu seslali pomoc. Když se vracel do svých komnat, v jedné chodbě slyšel jakési volání. Jemný tichý hlásek ho prosil o pomoc. Vydal se tedy za tím hlasem a našel jen malého žabáka, chyceného za nohu v pastičce na myši. Když se rozhlédl, nikde nikoho dalšího neviděl. V první chvíli se žábě věnovat nechtěl, ale nějaký vnitřní hlas ho přeci jen donutil nebohé žabce pomoct. To ještě netušil, že právě zachránil svého budoucího zachránce.

Příštího rána na něho čekalo překvapení. Přišel za ním posel s dopisem. V dopise bylo poděkování za záchranu a nabídka pomoci proti Dextrovi. Gabriel se tomu velice podivil, kdo mu mohl tento dopis psát. Pak si ale vzpomněl na večer, kdy pomohl žabákovi. Musel se však sám pro sebe zasmát. Jak by mu mohl žabák děkovat a ještě mu nabídnout pomoc? Jen nad dopisem mávnul rukou. 

Několik hodin na to se ale začalo něco dít. Přiběhl za králem udýchaný a vyděšený generál, že je král žádán před hradem. Král se zhluboka nadechl a nervózně následoval svého vyděšeného generála. Před hradem stál obrovský žabák, který krále pozdravil lidských hlasem. Představil se jako král KVÁk a znovu králi poděkoval za záchranu. Také se mu svěřil, že je začarovaný král z království KVÁkonice, o kterém nikdy nikdo neslyšel, neboť jej střežil kouzlem. I přes veškerou snahu chránit svůj lid ho Dexter přemohl a proměnil jeho a celý jeho lid v žáby. I to byl důvod, proč chtěl proti Dextrovi spojit síly. Pokud by se jim povedlo porazit Dextra, Gabrielovo království by dále mohlo žít v klidu a míru a KVÁkovi a jeho lidu by se vrátila podoba. Gabriel souhlasil.

Jejich plán byl prostý. Gabriel a jeho vojsko mělo Dextra zabavit, zatímco mu KVÁk nepozorovaně vyleze na hlavu a polije ho tajným lektvarem, o kterém nechtěl nikomu nic říct. Gabriel KVÁkovi důvěřoval, a tak se nabídl jako největší návnada. 

Nebylo to tak snadné, jak si mysleli. Dexter měl ve svém doupěti mnoho pastí, ve kterých několik vojáků přišlo o život. Byl na ně řádně připravený a než ho oni sami pořádně zahlédli, padlo dalších několik zdatných mužů, které zasáhl svými kouzly. Všichni hráli svou roli a vypadalo to, že by se snad na ně mohlo konečně usmát štěstí, když se KVÁkovi povedlo na Dextra vylézt. Ten si toho ale všiml a prudkým pohybem ze sebe KVÁka shodil. Tomu vypadla lahvička s lektvarem, která se rozbila a lektvar se vylil. Dál museli improvizovat a nebo se stáhnout. Gabriel se ale nechtěl vzdát. Po boku svých zbývajících mužů se bil jako lev a dál se snažil Dextrovu pozornost zaujmout. Věděl, že si jde pro jistou smrt, ale nechtěl utéct jako zbabělec. KVÁk se mezitím snažil přijít na to, jak Dextra porazit. 

Najednou vypadalo být vše ztraceno. Všichni padli. Zbyl už jen král a KVÁk. Dexter se zasmál a označil je za zoufalé nicky. Připravil si svou hůlku a pomalu vyslovil smrtící kouzlo. Ve stejnou chvíli, kdy bylo kouzlo sesláno, skočil KVÁk před krále, aby ho zachránil. Před sebou držel minci, od které se kouzlo odrazilo a zasáhlo Dextra. Ten nečekal žádnou lest a nestačil před kouzlem uniknout. Kouzlo ho zasáhlo a Dexter byl poražen. S jeho posledním výdechem se KVÁk proměnil zpět do lidské podoby. Král Gabriel podepřel mladého krále KVÁka. Na něho bylo však působení dvou kouzel až příliš a po pár minutách zemřel. Před smrtí však poprosil Gabriela, jako svého přítele, aby se postaral o jeho lid a Gabriel mu svůj slib dal.

S těžkým srdcem a obličejem zalitým slzami, odnesl tělo KVÁka zpět do království, kde mu vystrojil skvostný pohřeb. Spojil obyvatele obou království a nechal KVÁkovi vytvořit zlatou sochu v jeho lidské podobě, která měla na rameni jeho v podobě žáby a každý rok, v tento den se u této sochy pořádá obrovská slavnost na památku a na počest jeho velkého činu, který zachránil mnoho lidí.

4.2 Žabralda

Kdysi dávno panoval ve starém Římě král Armén, se svou dcerou Jasmínou. Královské rodině se tuze dařilo, ale lidu už tolik ne. Král byl chamtivý a princezna moc pyšná a namyšlená. 

V zemi panovalo špatné období. Bylo málo jídla a zvířata také strádala a umírala na nemoci nebo hladem. Místo toho, aby se královská rodina nějak pokusila lidem ulevit, naopak jim ještě zvýšila daně a rozkázala dovést všechna zvířata v dobré kondici na pánské pastviny a do stájí. Někteří lidé prosili, jiní se bouřili a pár z nich i vyhrožovalo. Takové nechal král okamžitě zavřít. Ale to se mu stalo osudným.

Královští výběrčí zašli i do hlubokého lesa, kde žil osamělý, starší pán. Nevypadal nikterak zvláštně od ostatních lidí. Odmítl strážím dát cokoliv ze svého majetku a co se zvířat týče, měl ve svém domečku pouze několik krys a žab. Stráže věděli, že na takovém žebrákovi si nikdo nic nevezme, ale protože se vzpíral rozhodnutí krále, byl také zatčen. Než jej odvedli z domu, důrazně je varoval, že svým jednáním ublíží nejen sobě, ale i celému království. 

Stráže se výrokům ze srdce zasmáli a měli ho za starého blázna. Než opustil práh svého domu, stihl za zády vyndat svou kouzelnou hůlku a potichu zašeptal kouzlo. Dveře se za nimi zabouchly a on hůlku odhodil do křoví, aby mu ji ve vězení nevzali. V klidu se nechal odvést a s úsměvem na tváři si něco broukal. Moc dobře totiž věděl, že to takhle dlouho nezůstane.

Mezitím se v jeho domku chystalo žabí povstání. Všechny žáby, které mu doposud byly jedinými přáteli, kterým věřil, vymýšlely plán, jak potrestat vládce a zachránit nejen jejich přítele Maryho, ale i ostatní nebohé lidi, kteří si jen bránili své před nespravedlivým výběrem daní. Celou skupinu vedla žába Žabralda, které Mary svým kouzlem daroval nejen hlas, ale i všechny své myšlenky a plány. Všechno se svými žabími přáteli promyslela a naplánovala. 

Žabí odplata byla připravena na následující ráno. Díky své velikosti a nenápadnosti, obsadily žáby během dvou hodin, celý hrad, odzbrojily vojáky a stráže, a osvobodily prostý lid, který odvedly do bezpečí. Žabralda šla mezitím zkontrolovat, zda je její společník, kouzelník Mary, v pořádku. Když zjistila, že ano, podala mu jeho kouzelnou hůlku a šla přímo za králem. Promluvila na něho a nechala ho chvilku v úžasu. Když se král vzpamatoval z toho, co to vlastně vidí a slyší,  Žabralda se opět ujala slova. A protože byla prohnaná a měla vše dopředu promyšlené, začala se svým příběhem. 

Namluvila králi, že je velmi mocnou vílou, která mu může splnit jakékoliv přání. Věděla, že král jistě bude mít zájem o větší bohatství, než má doteď. Králi zasvítila hamižná očka a toužící po bohatství a přikývl, že udělá vše, co po něm bude chtít. Žabralda tedy žádala, aby propustil svůj lid a postaral se o jejich potřeby stejně dobře, jako se o sebe stará on sám a jeho dcera. To se ale králi nelíbilo a nařídil Žabraldě, jako své poddané, aby mu jeho přání splnila okamžitě a nic výměnou neočekávala. Žabralda se jen uchechtla a přikývla. Král totiž netušil, že Mary je schovaný za rohem a připraven ve správnou chvíli provést kouzlo. Žabralda tedy řekla králi, že pokud chce, aby se jeho přání splnilo, musí ji políbit. Král se chvilku ošíval, ale touha po bohatství byla tak silná, že tak nakonec učinil.

Ve stejnou chvíli Mary pronesl kouzlo a král, jeho dcera Jasmína a všichni z hradu se proměnili v žáby. Žabí král začal okamžitě skákat a kvákat, jako by ho na nože brali. A ve chvíli, co Mary vyšel ze svého úkrytu, všechny očarované žáby se na něho vrhly. Mary se jen zasmál a pomocí kouzla je zamkl do malé klícky a tu postavil vedle trůnu. Mary požádal Žabraldu, aby pomocí svých žabích přítelkyň nechala lid poslat zpět domů. Ta tak s radostí učinila. A za svou oddanost a odvahu ji Mary dal lidskou podobu se slibem, že se o lid postará řádně a spravedlivě, jak se na královnu sluší a patří. Lid byl šťastný, neboť lepšího panovníka do dnešního dne neměli a pro případné nepoctivce byla odstrašujícím příkladem klec se žabí vládou. Nikdo ale nevěděl, že kouzlo použil Mary a ne Žabralda.

A tak se z nepoctivého a chamtivého krále a jeho přívrženců, staly chudé a bezmocné žáby, zatímco odvážná žába a nebohý lid získali vše, o čem se jim nikdy ani nesnilo.

5. Žáby v mudlovské mytologii

Žáby v mudlovské mytologii mají více významů. Záleží, z jaké oblasti a od jakého národa či náboženství dané příběhy vznikly. Nejčastěji jsou žáby zobrazovány jako symbol plodnosti a hojnosti, také jsou spojovány s porodem nebo deštěm. 

Povíme si pár příběhů, které mě osobně při studiu zaujaly nejvíce.

5.1 Heqet a zrození Hora

Tento příběh pochází ze starověké egyptské mytologie. Na základě tohoto příběhu dávali staří Egypťané na krk těhotným ženám amulet se žábou, aby je i nenarozené děti ochránil během porodu.

V dobách, kdy v Egyptě vládli bohové, se stala jedna velmi smutná a nemilá věc. Rukou svého nevlastního bratra Sutecha, byl zavražděn bůh podsvětí Usir. Bohyni Eset, která byla jeho ženou, přepadl silný smutek nad ztrátou své lásky. Věřila však, že její muž bude i nadále žít v jejich synovi, kterého nosila ve svém lůně. Vydala se proto na nebezpečnou cestu, aby mohla porodit dítě, které mělo jednoho dne pomstít svého zesnulého otce a opět nastolit v Egyptě mír a rovnováhu.

Když se blížil čas porodu, Eset se ukryla v bažinách, aby ji nemohl Sutech najít. Neměla vedle sebe vůbec nikoho, a tak doufala, že ona i její syn přežijí a naplní svůj osud. V tento moment k ní sestoupila bohyně Heqet v podobě ženy se žabí hlavou. Byla to ochránkyně života a porodu, a nad Eset i jejím děťátkem se slitovala. Pomohla jí v pořádku přivést na svět syna, kterému dala jméno Hor. Díky magickým schopnostem, které Heqet měla, dala Horovi sílu a duši bojovníka. A protože svým činem Heqet pomohla přivést na svět budoucího krále bohů a ochránce Egypta, stala se mocnou a uctívanou bohyní, která přivádí na svět nový život a chrání jej.

5.2 Žába a déšť

Tento příběh pochází z Mayské kultury. Dodnes považují žábu za symbol přechodu mezi světy, deště a plodnosti. Také žabí hlasy během noci znamenají naději v těžkých situacích a časech.

Před dávnými časy, vládl na zemi velmi krutý čas. Všude bylo sucho, nic nerostlo a po dešti ani vidu ani slechu. Lidé i zvířata trpěla hladem, ale i nedostatkem pitné vody. Začali se proto modlit ke svým bohům, aby se nad nimi slitovali a seslali jim déšť. Pomalu ale začali ztrácet naději.

Hluboko v džungli, u malinké a již skoro vyschlé tůně žila malá žabka. Zdála se být úplně obyčejnou a nikterak silnou bytostí. Měla ale odvahy na rozdávání a rozhodla se všem na zemi pomoci. Jednoho dne se proto rozhodla, že vyleze na nejvyšší strom, který v pralese roste a poprosí sama bohy o slitování a pomoc. Její cesta byla velmi nebezpečná a ostatní zvířata se jí vysmívala, že se jí to nemůže povést. Ona si ale jejich posměšků nevšímala a pokračovala dál ve své cestě. Čím výš se dostávala, tím větší byl smích, především dotěrných ptáků, kteří ji přesvědčovali, že je moc vysoko a nemá cenu lézt dál, že ji bohové stejně nevyslyší. Dokonce se ji pokusilo sežrat i pár hadů, na které cestou narazila. I tak se nevzdala a dočkala se svého cíle. Na vrcholu stromu začala kvákat ze všech sil, které jí ještě zbývaly:

"Chaacu, pane dešťů a hromů, slyš mé volání!

Země je žíznivá! Lidé trpí!"

Její hlas nebyl nikterak silný, ale byl odhodlaný, s čistým a nesobeckým záměrem. Bůh Chaac ji slyšel a byl dojatý, jak takto malý tvor dokázal loajalitu a odvahu vůči ostatním a díky její statečnosti se slitoval a otevřel nebeské brány. Na zem začal dopadat nejprve jemný deštík, který postupně sílil, než byla celá země nasycená životadárnou vodou. Z odvážné žabičky udělal posvátného posla dešťů a mayský lid chová všechny žabky v lásce a úctě. Věří, že kdykoliv žabky začnou jejich líbezný kvákavý zpěv, opět volají boha Chaaca, který v nejbližší době pošle déšť.

5.3 Dvě žáby

Tento příběh pochází z Japonského folklóru, kde nehrají roli bohové, jak je známe, ale spíše se zaměřují na hluboký duchovní význam. V Japonsku nosí ve svých peněženkách symbol žáby, protože věří, že jim přivolá i peníze, které utratili.

Je tomu již dávno, co v Japonsku žily dvě žáby. Jedna žila v příkopu poblíž města Ósaky a druhá v potůčku protékající městem Kjóto. Vzhledem k tomu, že od sebe žily takhle daleko, tak jedna o druhé nevěděly. Jednoho dne se ale obě rozhodly, že by chtěly poznat svět, a tak se stalo. Žába žijící v Ósaky chtěla navštívit Kjóto a žába žijící v Kjóto chtěla navštívit Ósaky. 

Cesta byla náročná. Uprostřed této cesty obě narazily na vysokou horu. Výstup na ni jim zabral mnoho času i síly. Jaké však ale bylo jejich překvapení, když na jejím vrcholu narazily jedna na druhou. Nejprve se na sebe beze slova dívaly, a pak si navzájem vyměnily své touhy a důvody, proč chtějí poznat svět a domluvily se na společném odpočinku.

Po odpočinku začaly přemýšlet, jestli má smysl jít dál. "Co když jsou obě města stejná?" Zeptala se jedna druhé. "Kdybychom byly větší, viděly bychom z této výšky do obou měst." řekla druhá. "Můžeme to zařídit. Stoupneme si na zadní nohy a navzájem se přidržíme." Navrhla první. A tak udělaly. Společně se podpíraly a natahovaly. Žába z Kjóty natáhla nos k Ósace a žába z Ósaky zase ke Kjótu. Už si ale neuvědomily, že i když nos směřuje kam má, jejich oči směřují opačně. Tedy Kjótská žába viděla Kjótu a Ósacká žába Ósaku. 

Byly zklamané, že se vydaly na tak dlouhou cestu, aby nakonec viděly to stejné. A tak se rozloučily a vydaly se domů. Do konce života věřily, že jsou obě města stejná, aniž by věděly, že jsou doopravdy úplně jiná.

6. Závěr

Příběhů z kouzelnické i mudlovské mytologie, kde hlavní roli hrají žáby, je celá řada. Tolik času a prostoru k tomu nemám, proto jsem vybrala, dle mého skromného názoru, ty nejzajímavější. Ať už se skutečně staly nebo ne, zůstává otázkou. Záleží na každém, čemu bude chtít kdo věřit. Co ale můžeme všichni, je vzít si z nich ponaučení.

Také bych ráda poděkovala madam Hekatee Centaurix, která mi dodala odvahu letos složit zkoušku OVCE a samozřejmě i madam Barbaře Arianne Lecter, která na poslední chvíli vyslyšela mou prosbičku a vypsala mi zkoušku na krásné a zajímavé téma. Díky Vám jsem se o žabkách dozvěděla více a ponořila se hlouběji do jejich tajů.

Děkuji za pozornost.

Eame Vórimar 

7. Zdroje

Mytologie | Co je to? Definice pojmu, termínu, hesla, výrazu, slova

Státní zemědělská a potravinářská inspekce | Symbol žáby na obalech potravin

Žába Symbolismus a význam - Symbolopedia

Heqet | Li Linguas

Vědět, kdo byl mayský bůh Chaac: Původ a další

https://www.discstorytelling.com/post/the-two-frogs