Vývoj kolejních funkcí v průběhu let

Osnova

1. Úvod
2. Kolejní ředitel
3. Primus
4. Prefekt
5. Duch
6. Pokladník
7. Famfrpálový kapitán
8. Šéfredaktor
9. Zaniklé a neoficiální kolejní funkce jako přirozená součást vývoje
10. Závěr
11. Poděkování

1. Úvod

Tato esej se zaměřuje na vývoj kolejních funkcí v průběhu let na škole Hogwarts Online. Jejím cílem není pouhý popis jednotlivých funkcí, ale snaha zachytit jejich proměnu v čase, změny jejich významu, pravomocí i postavení v rámci kolejí. Zkoumaným tématem je tedy živý proces, který se vyvíjel společně se školou, jejími studenty i způsobem fungování celé komunity.

Je důležité hned na úvod zdůraznit, že práce se nevztahuje ke knižním Bradavicím z díla JKR, ale ke konkrétní podobě školy Hogwarts Online. Přestože je tato škola inspirována původním světem Harryho Pottera, v mnoha ohledech si vytvořila vlastní struktury, tradice i funkce.

Kolejní funkce představují důležitý prvek fungování školy. Odrážejí způsob řízení kolejí i to, jak se postupně proměňovala studenstká komunita. Právě skrze vývoj těchto funkcí lze sledovat, jak se měnily nároky kladené na vedení, jak rostla potřeba organizace a spolupráce, a jak se škola přizpůsobovala novým podmínkám, ať už technickým či komunitním.

Práce sleduje vývoj kolejních funkcí od jejich vzniku až do současnosti. V tomto období některé funkce vznikaly, zanikaly a některé ztratily svůj oficiální status, avšak nadále přetrvaly v neoficiální podobě. Pozornost je proto věnována jak oficiálním funkcím, které byly zakotveny ve školních pravidlech, tak neoficiálním, avšak dlouhodobě fungujícím postům. Obě tyto skupiny jsou pro pochopení vývoje kolejí stejně důležité. Zatímco oficiální funkce často odrážejí rozhodnutí školy, neoficiální posty jsou mnohdy výsledkem studentské iniciativy a přirozené reakce na konkrétní potřeby koleje.

Při zpracování eseje jsem vycházela ze záznamů na hradní zdi, kolejních vývěsek, kolejních webů, článků v Denním věštci, famfrpálových statistik, kroniky v knihovně, ale také z vlastní paměti a paměti jiných.

Cílem práce je ukázat, že kolejní funkce pružně reagují na vývoj školy a její komunitu. Zároveň chce tato práce zdůraznit význam studentské iniciativy, která sehrála klíčovou roli zejména u vzniku neoficiálních kolejních funkcí. Právě tato inciativa je jedním z důkazů toho, že Hogwarts Online nejsou pouze školou s pevně danou strukturou, ale živým společenstvím, které se dlouhodobě vyvíjí.

2. Kolejní ředitel

Funkce kolejního ředitele patří k nejstarším a nejzásadnějším kolejním funkcím na našem hradě. Existovala už od samotného založení školy.

Od počátku byla funkce kolejního ředitele spojena s profesorským postem. Kolejní ředitel je odpovědný za chod své koleje, stojí nad všemi svými studenty a nese odpovědnost nejen za vnitřní fungování koleje, ale i za její vztah ke zbytku hradu. Mezi jeho povinnosti patří mimo jiné rozhodnování o rozmístění klíčů od kolejního kumbálu. Zásadní je také jeho nestrannost. Kolejní ředitel nesmí nadržovat své koleji na úkol ostatních.

Způsob obsazování této funkce zůstává v průběhu let poměrně stabilní. Na post kolejního ředitele je vypsán konkurz, z přihlášených pak vybírá konkrétní osobu ředitel školy. Studenti dané koleje do tohoto procesu bohužel nijak nezasahují, ačkoli právě oni jsou těmi, kterých se volba nejvíce dotýká. Funkční obodobí kolejního ředitele není časově omezeno. Nejvýraznějším příkladem je Oresta McCollin Vianueva, která stojí v čele Mrzimoru již šestnáctým rokem.

Z hlediska pravomocí se post kolejního ředitele příliš neměnil. Jejich konkrétní uplatňování však vždy záleželo na osobnosti daného ředitele a na tom, jak si rozdělil kompetence s primusem a prefekty. Zatímco někteří ředitelé delegují větší část rozhodování na studentské vedení, jiní si ponechávají výraznější kontrolu. Přesto se domnívám, že konečné slovo by měl mít vždy kolejní ředitel, a to z důvodu odpovědnosti, která je s touto funkcí spojena.

Ve vztahu k řediteli školy má kolejní ředitel poměrně velkou míru samostatnosti. Vedení školy ponechává kolejním ředitelům volnost v tom, jakým způsobem budou své koleje vést. Ačkoli je podle Školního řádu cílem kolejí získání školního poháru, není neúčast v tomto soupeření považována za porušení pravidel, pokud se kolejní ředitel rozhodne jít jinou cestou. Tento přístup podtrhuje důvěru vedení školy v rozhodování kolejních ředitelů.

Kolejní ředitel se zároveň automaticky stává členem Školní rady, kde má možnost navrhovat změny školních pravidel. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že v praxi dochází i k přímé komunikaci mezi kolejními řediteli a ředitelem školy, a to například formou konferenčních hovorů, jejichž cílem je řešení problémů, které tíží jednu či více kolejí. Tímto způsobem se kolejní ředitelé aktivně podílejí na utváření školního prostředí.

V každodenním životě studentů se role kolejního ředitele v průběhu let proměňovala především v závislosti na osobním nastavení jednotlivých ředitelů. Najít rovnováhu mezi autoritou a přístupností není jednoduché. Ideální stav nastává tehdy, když má kolejní ředitel přirozený respekt, ale zároveň se ho studenti nebojí oslovit s problémy či obavami. Tento balanc však ne každý dokáže najít.

Kolejní ředitel hraje také významnou roli při obsazování dalších kolejních funkcí. Během svého působení ve vedení koleje jsem po dobu delší či kratší zažila pět kolejních ředitelů a ačkoliv každý vedl kolej odlišným stylem, všichni bez výjimky konzultovali obsazení funkcí s primusy, někteří i s prefekty. Sdílím jejich názor, že vedení koleje musí fungovat jako celek. Pokud si jeho jednotlivé části nerozumí, nemůže celek dlouhodobě fungovat.

V oblasti kázně a řešení konfliktů se postupně ustálilo rozdělení odpovědnosti. Běžné, méně závažné spory řeší primusové a prefekti, zatímco konflikty, které narušují spokojené soužití v koleji nebo zasahují do jiných částí hradu, by měl řešit přímo kolejní ředitel. Tím je zachována hierarchie, aniž by docházelo k přetěžování jedné funkce.

Reprezentace koleje navenek je další důležitou součástí role kolejního ředitele. Nejviditelnější je při Závěrečné slavnosti, kde proslov kolejního ředitele často odráží jeho vztah ke koleji i hodnoty, které během roku prosazoval. Významnou roli hraje také udělování Řádu zakladatele. Přestože ostatní koleje nemohou plně nahlédnout do vnitřního fungování cizí koleje, právě tyto okamžiky vytvářejí obraz o jejím vedení. Kolejní ředitel by se měl svých studentů zastat v případě bezpráví, avšak nikoli slepě. Schopnost uznat chybu a adekvátně na ni reagovat je podlé mého názoru důležitá.

Vztah kolejních ředitelů k tradicím se liší případ od případu. Setkala jsem se jak s reformátory, tak se strážci tradic. Osobně mi více vyhovuje spíše konzervativní přístup, který chrání zavedené zvyky a změny přijímá pouze tehdy, když řeší dlouhodobý problém. Přesto nelze popřít, že právě rozmanitost přístupu přispívá k vývoji kolejí.

Míra zapojení kolejního ředitele do studentských aktivit se rovněž liší. Nemyslím si, že by bylo nutné, aby kolejní ředitel sám přicházel s novými projekty. Tuto roli mohou plně zastat primusové a prefekti. Pokud však kolejní ředitel vlastní nápad má, měl by jej realizovat a především by se měl účastnit akcí pořádaných svými studenty. Už samotná přítomnost má velký význam.

Autorita kolejního ředitele se v očích studentů v průběhu let proměnila, zejména s nástupem kolejních Discordů. Každodenní kontakt v neformálním prostředí přispívá k pocitu blízkosti a kamarádství, což autoritu v tradičním slova smyslu oslabuje. Na druhou stranu však posiluje mezilidské vztahy a soudržnost koleje. Podobný vliv mají i kolejní srazy, které přenášejí kolejní vztahy do reálného světa.

Styly vedení se mezi jednotlivými kolejemi vždy lišily. Nesetkala jsem se s vyloženě diktátorským přístupem, existují však případy, kdy kolej se svým kolejním ředitelem spokojená nebyla. Zkušenosti se pohybují od velmi oblíbených ředitelů až po ty, kteří si svým jednáním poštvali proti sobě většinu koleje. Zasádní je přijmout fakt, že nelze vyhovět všem, stejně jako v jakékoliv jiné komunitě.

Kolejní ředitelé se rovněž podíleli na zavádění reforem a tradic, které přetrvávají dodnes. Řada ocenění i opakujících se vnitrokolejních soutěží vznikla právě z jejich iniciativy. V Nebelvíru je výrazným příkladem bývalá kolejní ředitelka Esperanza Milagrosa, která stála u zrodu novodobých kolejních srazů. Přestože na hradě již téměř tři roky nepůsobí, tradice srazů pokračuje ve stejné podobě dodnes.

Zajímavým obdobím bylo i dočasné oslabení role kolejního ředitele, kdy naše kolej zůstala bez jeho vedení. Společně s tehdejšími prefekty Clapsem Crapsem a Emou Talia jsme se tehdy museli ujmout větší odpovědnosti. Přestože byly první dny náročné, postupně jsme si na tuto situaci zvykli a troufli si i na určité reformy. S odstupem času na toto období vzpomínáme rádi, neboť nám ukázalo, že kolej dokáže fungovat i samostatně.

S modernizací hradu se proměnila i role kolejního ředitele. Přibylo mnoho nových aktivit, kterým je potřeba se věnovat, přičemž nejvýraznější změnou byl vznik Discordu. Ten sice některé povinnosti ulehčil, zároveň však v počátcích přinesl i nové výzvy. Postupem času se však stal přirozenou součástí kolejního života.

Současné pojetí funkce kolejního ředitele se od minulosti liší především mírou autority a možností čerpat z bohaté historie školy. Dnešní ředitelé mají k dispozici zkušenosti svých předchůdců, mohou se poučit z chyb, či navázat na to, co se osvědčilo. Na druhou stranu je stále obtížnější přijít s něčím zcela novým. Přesto zůstává role kolejního ředitele jedním z pilířů kolejního života a jeho vývoj jasně ukazuje, jak se samotná škola v průběhu let proměňovala.

3. Primus

Funkce primuse patří stejně jako funkce kolejního ředitele k úplným základům kolejního uspořádání a je s námi od samotného počátku existence školy.

Původní role primuse se v jádru příliš nezměnila. Stále jde o vedení koleje, dohled nad chováním studentů, organizaci vnitrokolejního života a zastupování koleje navenek. V minulosti však primus výrazně více fungoval jako prostředník mezi studenty a kolejním ředitelem. Informace, dotazy i problémy šly často přes něj. S nástupem moderních komunikačních kanálů, zejména Discordu, se tento model částečně rozvolnil. Studenti se dnes běžně obracejí přímo na kolejního ředitele nebo i na vedení školy. Přesto zůstávají oblasti, kde má primus výsadní postavení, např. přidelování hesel do Zasedačky, což je praktická nutnost, jelikož kolejní ředitel při vstupu do tohoto prostoru heslo nezadává.

Primus má zároveň stále významné pravomoce v oblasti kázně. Dohlíží na chování studentů ve Velké síni a v případě porušení Školního řádu může studenta na určitou dobu vyloučit z hradu. Tyto pravomoce sdílí i s prefekty, rozdíl však spočívá v hierarchii. Primus může vyloučit i prefekta, zatímco prefekti nemohou vyloučit ani sebe navzájem, ani primuse.

Způsob ustanovení primuse zůstává dlouhodobě neměnný. Primus je vždy jmenován kolejním ředitelem a může jím být pouze student prvního až sedmého ročníku. Ve většině případů se primusem stávají studenti, kteří již dříve zastávali funkci prefekta, což umožňuje plynulý přechod ve vedení koleje.

Původní představa o délce primusovského mandátu byla poměrně jasná. Primus měl po absolvování sedmého ročníku složit zkoušky OVCE a zfialovět, příp. přejít do rozšiřujícího studia, ve kterém již primusovský ani prefektský odznak nosit nemůže. V praxi však do tohoto systému zasáhlo několik faktorů. Strach ze zkoušek OVCE a také dříve platné pravidlo, podle něhož studenti sedmého ročníku nemuseli plnit sedmý a osmý výkový termín bez ohledu na příhlášení ke zkouškám, vedly k tomu, že někteří primusové zůstávali ve funkci déle, než bylo původně zamýšleno. Sama jsem toho příkladem, když jsem funkci primuse vykonávala celkem sedm let.

Rozsah pravomocí primuse se v průběhu let neměnil ani tak systémově, jako spíše v závislosti na konkrétním kolejním řediteli. Zažila jsem období, kdy jsem plnila především úkoly, které mi byly zadány, ale i období, kdy jsem měla téměř volnou ruku a mohla kolej vést vlastním způsobem. Tento rozdíl ukazuje, že je vztah mezi primusem a kolejním ředitelem zásadní a velmi individuální.

Právě vztah primuse ke kolejnímu řediteli patří k nejužším vazbám v kolejním vedení. Dá se říci, že primus ví téměř vše, co ví kolejní ředitel. Přestože prefekti rozhodně nemají stát stranou, vždy existují záležitosti, které kolejní ředitel probírá výhradně s primusem. Tento blízký vztah často přesahuje i do mudlovského života, mimo jiné i proto, že prefekti se obvykle střídají častěji než primus a vazba má tak více času se prohloubit.

Vztah primuse k prefektům by neměl být postaven na okázalé nadřazenosti. Hierarchie je sice daná, ale neměla by být v každodenním fungování příliš zdůrazňována. Primus by měl plnit především koordinační roli a podporovat spolupráci, nikoli autoritativně řídit každý detail.

Odpovědnost primuse za kázeň a pořádek v koleji byla vždy samozřejmou součástí funkce. Ačkoli primus nemůže být přítomen u všech situací, měl by být schopen vyvodit důsledky a převzít odpovědnost za chování své koleje jako celku.

V oblasti organizace akcí se role primuse v praxi proměnila. Ideálně by měl být hlavním organizátorem velkých vnitrokolejních projektů a soutěží. Teprve po vstupu do vedení si však člověk plně uvědomí, jak časově i psychicky náročná tato funkce je. Není proto překvapivé, že v některých kolejích přebírají organizaci menších akcí prefekti, zatímco primus se soustředí na projekty většího rozsahu.

Reprezentační role primuse je nepřetržitá. Primus reprezentuje svou kolej v každé situaci a musí neustále myslet na to, že nejedná pouze za sebe. Studenti se na něj obracejí nejen s organizačními dotazy, ale často i s osobními problémy. Primus by jim měl být k dispozici a působit jako opora.

Prestiž funkce primuse zůstává i v současnosti velmi vysoká. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že i po odchodu z funkce je primus vnímán jako významná osobnost koleje a každý další primus představuje důležitý článek koleje.

Mezi klíčové osobnostní předpoklady primuse patří podle mého názoru především organizační schopnosti, kreativita a dobré mezilidské vztahy. Primus by měl být někým, za kým se studenti nebojí přijít. Bez této důvěry funkce ztrácí svůj smysl.

Možnost opakovaného výkonu funkce jednou osobou se v historii využila několikrát. Může být známkou úspěšného výkonu, ale někdy také důsledkem omezeného výběru vhodných kandidátů. Zkušenost ukazuje, že i v početných kolejích není vždy snadné najít člověka, který je ochoten a schopen funkci přijmout, což ostatně platí i pro řadu dalších kolejních i hradních funkcí.

S funkcí primuse se pojí také řada tradic. V Nebelvíru jde např. o roli při Rozřazovací slavnosti, Pasovacím večírku či Závěrečném kolejním večírku. Existují činnosti, které primus vykonává pravidelně a které se staly nedílnou součástí kolejního života.

Historii funkce formovaly i výrazné osobnosti. Mnoho oblíbených hradních postav dříve nosilo primusovský odznak. Jejich přístup se nepochybně otiskl do fungování kolejí.

Existují však i období, kdy role primuse oslabila, a to zejména v případech selhání jednotlivců. V krajních situacích musel zasáhnout i ředitel školy a důsledky těchto zásahů jsou patrné dodnes.

V době krizí stojí primus vždy v centru dění. Ať už se jedná o úbytek aktivních členů, konflikty mezi kolejemi nebo problémy uvnitř koleje, je to právě primus, kdo nese odpovědnost za udržení alespoň základní soudržnosti a atmosféry.

Primus zůstává hlavním zdrojem informací, zároveň by však neměl zapomínat, že je stále studentem mezi studenty. Přehnaná nadřazenost by byla na škodu.

Rozdíly ve výkonu funkce primuse mezi jednotlivými kolejemi nepochybně existují, domnívám se však, že jsou spíše drobné a vycházejí z rozdílných tradic a osobností než ze samotného systému.

Dnes je primus spíše koordinátorem, prostředníkem a oporou koleje. Funkce se nezmenšila, pouze se proměnila a přizpůsobila modernímu fungování hradu i potřebám studentské komunity.

4. Prefekt

Funkce prefekta patří mezi nejstarší kolejní posty a byla součástí hradního systému od samého počátku. Už při vzniku školy se ukázala potřeba mít v koleji více než jednu autoritu, která by pomáhala s dohledem nad studenty a zároveň sloužila jako opora vedení koleje.

Základní náplň funkce prefekta se v průběhu let příliš neměnila. Prefekt má především pomáhat novým studentům zorientovat se v kolejním i hradním životě, dohlížet na dodržování Školního řádu a být prodlouženou rukou vedení koleje. Je podřízen primusovi a kolejnímu řediteli a stejně jako primus se automaticky stává členem Studentské rady.

Způsob ustanovování prefektů je dlouhodobě stabilní. Prefekty jmenuje kolejní ředitel zpravidla po dohodě s primusem, přičemž funkci může vykonávat pouze student prvního až sedmého ročníku. Tento model umožňuje, aby se na vedení koleje podíleli studenti, kteří jsou stále aktivní součástí jejího života a mají přímý kontakt s ostatními členy.

Délka výkonu funkce prefekta se v zásadě řídí stejnými pravidly jako u primuse. I zde docházelo k prodlužování mandátů. Nejvýraznějším příkladem je zmijozelská prefektka Rhea De Morgan, která stříbrný odznak nosila celkem osm let.

Pravomoce prefektů se v průběhu let zásadně neměnily. Drobné kázeňské přestupky řeší prefekti samostatně, závažnější situace předávají primusovi. V tomto ohledu fungují jako další oči a uši vedení koleje a zajišťují, aby primus nebyl na dohled a řešení problémů sám.

Vztah prefekta ke kolejnímu řediteli je velmi úzký, ačkoli zvenčí nemusí být vždy patrný. Prefekti jsou se svým kolejním ředitelem v pravidelném kontaktu a podílejí se na řešení celé řady záležitostí, které se nikdy nedostanou do hlavních kolejních prostor. Kolej často zapomíná, že značná část rozhodování a komunikace probíhá mimo veřejné dění.

Ve vztahu k primusovi je prefekt jasně podřízenou osobou, zároveň by však neměl být pouhým vykonavatelem pokynů. Naopak je žádoucí, aby přicházel s vlastními návrhy a aktivně se podílel na jejich realizaci. Ideální vztah mezi primusem a prefekty je založen na spolupráci a vzájemné důvěře, což se v praxi ve většině případů daří naplňovat.

Odpovědnost prefekta za kázeň a pořádek v koleji je značná. Při správně fungujícím vedení by měli mít prefekti dostatek času k tomu, aby situaci v koleji sledovali a v případě potřeby primuse nebo kolejního ředitele včas informovali. Právě prefekti jsou často první, kdo si všimne problémů mezi studenty.

Prefekti jsou rovněž považování za hlavní dohled nad mladšími studenty. Pomáhají jim se začleněním do koleje a organizují pro ně vnitrokolejní soutěže.

Podíl prefektů na organizaci akcí je výrazný především u kolejních večírků a soutěží pro nováčky. Pokud jsou primusem nebo kolejním ředitelem požádáni o organizaci větších projektů, měli by být schopni ji ve spolupráci s druhým prefektem zajistit. Přesto by jejich povinnosti neměly překračovat rozsah odpovědnosti primuse.

Prestiž funkce prefekta je v očích studentů spíš nižší než u primuse. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že během svého prefektování jsem tuto pozici nevnímala jako zvlášť prestižní. Možná je to dáno tím, že prefekti jsou vždy dva a mění se častěji. Zatímco kdo je primusem v jaké koleji, je obecně známo, prefekti často zůstávají v pozadí.

Mezi klíčové osobnostní vlastnosti prefekta patří především schopnost komunikace a ochota pomáhat. Organizační dovednosti zde nehrají tak zásadní roli jako u primuse.

I s funkcí prefekta se pojí určité tradiční povinnosti a výsady.

Počet prefektů v koleji je standardně stanoven na dva, což se v praxi osvědčilo. U prefektů se však častěji než u primuse stává, že jsou z funkce staženi nebo o odchod požádají sami. Během školního roku se tak obsazení této role může měnit. Rekordní situace nastaly v Mrzimoru a Zmijozelu, kde se během jednoho školního roku vystřídalo shodně sedm prefektů.

Možnost opakovaného výkonu funkce se objevila i u prefektů, obvykle po několikaleté pauze.

Mnoho prefektů se v průběhu let stalo primusy a někteří později dokonce kolejními řediteli. Tento vývoj naznačuje, že jejich výběr byl v dané době správný a že funkce prefekta slouží jako přirozený krok na cestě k vyšším pozicím ve vedení koleje.

U prefektů se častěji než u primusů setkáváme s obdobím oslabení role, např. v situacích, kdy prefekt náhle zmizí. Přestože nejde o tak zásadní problém jako v případě ztráty primuse, je nutné rychle převzít jeho povinnosti a najít náhradu. Sama jsem se v prvním ročníku do role prefekta dostala právě tímto způsobem.

Drobné spory a porušení řádu, jako je např. pořvávání ve Velké síni nebo tapetování, by měl zvládnout vyřešit sám. Vážnější případy by měl předat výše postaveným funkcionářům, přičemž i on má pravomoc napomenout či vyloučit studenta z hradu.

Rozdíly ve výkonu funkce prefekta mezi jednotlivými kolejemi jsou patrnější než u primuse. Funkce je flexibilnější a více závislá na politice konkrétní koleje. Přesto by prefekti nikdy neměli nést větší odpovědnost než primus.

Prefekt dnes není primárně vnímán jako autorita, ale jako pomocník, prostředník a opora zejména pro mladší studenty. Funkce tak zůstává nepostradatelnou součástí kolejního života, i když její význam spočívá spíše v každodenní nenápadné práci než ve viditelné prestiži.

5. Duch

Přítomnost kolejních duchů patří k nejvýraznějším součástem života na hradě. První kolejní duch se v historii školy objevil v prosinci roku 2004, kdy byl na balkónovém zábradlí nalezen přimrzlý jazyk zmijozelského studenta Hanibala Lectera. Jeho ostatky skončily na dně jezera a Hanibal se tak stal vůbec prvním duchem našeho hradu. Tato událost se do hradních dějin zapsala natolik silně, že si od té doby každoročně 9. prosince připomínáme Duší den. Následovala smrt havraspárské studentky Irmy Pletichové, nebelvírské studentky Mariah Jane Watsonové a poněkud kontroverzní smrt prvního mrzimorského ducha – profesora Arthura Jacobse.

Zpočátku nebyli duchové vnímáni jako funkční součást koleje v pravém slova smyslu. Spíše se jednalo o přirozený vývoj inspirovaný původními Bradavicemi, kde má každá kolej svého ducha. Postupem času se však jejich role ustálila a byla přijata jako plnohodnotná kolejní funkce. Úkolem ducha je především udržování správné atmosféry v koleji i na hradě. Přestože je mu výuka zapovězena, může navštěvovat semináře a účastnit se soutěží, přičemž získané body se přičítají do bodování jeho domovské koleje. Duch by měl být formálně podřízen kolejnímu řediteli, avšak v praxi zůstává svébytnou entitou, která se ne vždy řídí pokyny. To v minulosti vedlo i k určité frustraci některých kolejních ředitelů, neboť možnosti, jak ducha potrestat, jsou značně omezené.

Základní role kolejních ducha zůstává v průběhu let víceméně neměnná. Duch je svědkem dění, tvůrcem atmosféry, občasným strašákem i zdrojem humoru. Osobně bych však považovala za zajímavé rozšířit jeho roli také o funkci kolejního kronikáře. Duchové zpravidla zažijí v koleji nejvíc událostí, mají čas a odstup a jejich pohled by mohl nabídnout jedinečnou perspektivu na kolejní historii.

Z neformální přítomnosti se duch postupně stal uznávanou součástí koleje. Bez jejich poletování chodbami si dnes Hogwarts dokáže představit jen málokdo. Duchové dotvářejí atmosféru školy způsobem, který žádná jiná funkce nenahradí.

Duch je koleji přiřazen prostřednictvím historické vazby. Stává se jím student dané koleje, který zpravidla zemře vlastní chybou. Z jeho smrti by mělo plynout ponaučení. Hanibal Lecter nám zanechal varování před lízáním zmrzlého zábradlí, současná zmijozelská dušice Marguerita Laux ukázala, že není radno pít neznámé tekutiny, havraspárská Isabell Tenebris upozornila na nebezpečí zdánlivě obyčejných předmětů, nebelvírský Martin Matýsek demonstroval nutnost potravu nejprve pořádně rozkousat a díky mrzimorské Ankaret Riannon Sarkany víme, jaké následky může mít houpání se na lustru. Pro účely této eseje však považuji za důležité krátce vystoupit z role a uvést, že se nikdo nemusí obávat náhlé smrti. Vše probíhá po vzájemné dohodě mezi budoucím duchem a kolejním ředitelem. Následně je vše schváleno ředitelem školy.

Míra autority kolejního ducha se v průběhu let příliš neměnila. Duchové mají tendenci uklidňovat roztržky a v případě potřeby dokážou zasáhnout. Ve většině situací fungují jako zdroj drobných skopičin a ku všeobecnému veselí, která je jim vlastní.

Vztah kolejního ducha ke kolejnímu řediteli je specifický. Určité zlobení je běžné a v jistém smyslu i očekávané, přesto by měl duch být kolejnímu řediteli k ruce a pomoci tam, kde je potřeba. Vztah je založen spíše na neformální spolupráci než na přísné hierarchii.

Ke studentům se duch chová jako rádce, průvodce, motivátor a částečně i jako strašák. Pro nováčky jsou náhlé průlety zdmi a nečekaná zjevení zážitkem, na který se nezapomíná. Uvítání nových studentů kolejním duchem považuji za velmi důležitou součást kolejního života a za tradici, která by neměla v žádném školním roce chybět.

Duch se podílí i na řešení konfliktů a krizových situací. Díky své přítomnosti je často svědkem událostí, které mohou být pro užší vedení koleje zásadní. Zároveň je zpravidla členem koleje po delší dobu než kterýkoliv jiný funkcionář, a lze tak říci, že kolej zná ze všech nejlépe.

Pravomoce ducha se v čase spíše rozšiřovaly. Duchové mají výsadní postavení v komunikaci. Mohou si po vzájemné dohodě tykat s kýmkoli ve světě kouzel, což z nich činí jedinečené postavy. S příchodem profesionální famfrpálové ligy se navíc mohou stát hráči profesionálních týmů. Tuto možnost zatím využila Marguerita, kterou lze vídat při zápasech Jitřních jednorožců, a Isabell působící v týmu Thessalských testrálů.

Mezi klíčové vlastnosti ducha patří především stálá přítomnost, schopnost komunikace, smysl pro humor a jistá míra správné střelenosti.

Pokud se student stane duchem, není cesty zpět do běžného života. V případě potřeby duch odchází z hradu navždy, nemůže se znovu stát studentem ani zfialovět. Přesto se domnívám, že by bylo zajímavé umožnit duchům stát se profesory, podobně jako je tomu v případě profesora Binnse.

Obraz ducha v očích studentů se liší. Někteří z nich mají respekt, jiní strach, další k duchům pociťují náklonnost nebo je naopak považují za otravné. Reakce na duchy je tedy velmi individuální.

Rozdíly v pojetí kolejního ducha mezi jednotlivými kolejemi jsou patrně největší ze všech funkcí. Např. v Nebelvíru je duch Matýsek zároveň kolejním programátorem, bez něhož by kolej neměla web ani časopis a jehož přínos je zásadní pro řadu soutěží a vnitrokolejních aktivit.

Současné pojetí funkce kolejního ducha se oproti minulosti příliš neposunulo v samotné podstatě, ale rozšířilo se v možnostech zapojení se. Duch dnes není jen tichým pozorovatelem nebo zdrojem humoru, ale plnohodnotným členem kolejní komunity, který propojuje minulost s přítomností.

6. Pokladník

Funkce kolejního pokladníka se v historii školy objevila později než ostatní klíčové kolejní role. První pokladníci byli ustanoveni ve školním roce Zima 2007. Lze předpokládat, že šlo o reakci na narůstající objem kolejních financi, rostoucí počet akcí a soutěží, stejně jako potřebu rozdělit zátěž vedení kolejí mezi více osob.

Před vznikem samostatné funkce pokladníka byla správa kolejních financí zřejmě především v rukách vedení koleje. Ostatně dodnes platí, že kromě pokladníka může s kolejním kontem hýbat i primus. Technicky mají oba stejné pravomoce, prakticky však záleží na každé koleji, jak si jejich výkon rozdělí. Osobně považuji jasné vymezení kompetencí za žádoucí, aby nedocházelo ke zmatkům. Zároveň se domnívám, že by stejnými pravomocemi měl disponovat i kolejní ředitel, neboť jsem byla svědkem několika situací, kdy by to vedení koleje výrazně pomohlo.

Původní náplň práce pokladníka spočívala především ve správě kolejních financí, jejich evidenci a v technickém zajištění pohybu prostředků. Podle Školního řádu o použití kolejních financí rozhoduje studentstvo, v praxi se však domnívám, že by měl mít rozhodovací pravomoc také kolejní ředitel a pokladník společně s ním. Pokladník by podle mého názoru neměl být pouhým zprostředkovatelem žádostí, ale aktivním článkem rozhodovacího procesu.

Způsob jmenování pokladníka se v průběhu let lišil. Ideálně by měl být jmenován primusem a prefekty, v praxi se však tohoto úkolu často ujímá kolejní ředitel. Záleží na vnitřní politice koleje a na tom, jak je funkce vnímána.

Délka funkčního období pokladníka není nijak časově omezena, což je jedním z výrazných rozdílů oproti funkcím primuse a prefekta. Pokladníkem se může stát i student rozšiřujícího studia, což dokládá současná situace v Nebelvíru, kde tuto funkci zastává Tarabas Orionis – student třetího ročníku rozšiřujícího studia, a ve Zmijozelu, kde je pokladničkou Enselis Ismenia z prvního ročníku rozšiřujícího studia. Tento model umožňuje stabilitu v oblasti financí.

Zdroje kolejních financí se v průběhu let postupně rozšiřovaly. Koleje získávají prostředky prostřednictvím darů, příspěvků od studentů, prodeje kolejního majetku, zápisného do pořádaných akcí, dražeb kolejního majetku a v posledních letech také plněním kolejních výzev, tzv. kagíků. Menší množství peněz do pokladny přináší i plnění magíka Mecenáš, ačkoliv se zpravidla jedná pouze o symbolický srpec.

Způsob evidence financí se s modernizací výrazně proměnil. Zatímco dříve bychom si mohli představit pergameny a ruční záznamy, dnes tuto práci usnadňují tabulky a specializované programy.

Míra samostatnosti pokladníka vůči primusovi a kolejnímu řediteli se liší kolej od koleje. V některých kolejích je pokladník plnohodnotným partnerem při rozhodování společně s vedením nebo Zasedačkou, jinde spíše vykonavatelem vůle studentstva. Přesto se domnívám, že by měl alespoň usměrňovat finanční tok a snažit se koleji pomoci s dlouhodobým plánováním.

Transparentnost pohybu financí je základním principem. Přesto si málokdo vede skutečně podrobné přehledy. Osobně očekávám od pokladníka schopnost podat koleji či jejímu vedení jasný přehled o tom, odkud peníze přicházejí, kam směřují a kde je případně potřeba investice upravit. Právě v této oblasti může pokladník sehrát klíčovou strategickou roli.

Vliv pokladníka na rozsah a kvalitu kolejních akcí je značný. Mnozí pokladníci sami přicházejí s nápady na akce ať už v rámci koleje nebo celého hradu, jejichž cílem je naplnění kolejní pokladny. Bez jejich práce by řada projektů vůbec nemohla vzniknout.

Prestiž funkce pokladníka je v očích studentů spíše nízká, což považuji za velký omyl. Díky vlastní zkušenosti mohu říci, že jde o jednu z nejnáročnějších funkcí vůbec. Sama jsem si dříve myslela, že by to mohla být role, kterou bych někdy v budoucnu dokázala zastávat, avšak velmi rychle jsem tento názor přehodnotila. Každý pokladník si zaslouží velký respekt.

Mezi klíčové osobnostní předpoklady pokladníka patří spolehlivost, finanční gramotnost, zodpovědnost, schopnost motivovat ostatní a práce s tabulkami a programy, bez nichž se dnes tato funkce neobejde.

Za významné kolejní pokladníky považuji zejména ty zmijozelské, kterým se díky pravidelným dražbám podařilo výrazně zvýšit kolejní příjmy. V Nebelvíru pak vnímám jako zásadní osobnost Unu Vinonu Flare, jež spojila příjemné s užitečným a dala vzniknout dnes již tradičnímu kolejnímu soubojovému turnaji Godrikova hůlka s povinným zápisným.

Období posílení role pokladníka nastalo ve chvíli, kdy byla s touto funkcí spojena také správa kolejního kumbálu. Zatímco v jiných kolejích tuto roli vykonávali pokladníci dlouhodobě, v Nebelvíru ji měl dlouhá léta na starosti primus. Současný pokladník Tarabas se stal prvním pokladníkem, kterému byla tato pravomoc svěřena a jen těžko bych si dokázala představit vhodnějšího průkopníka.

Funkce pokladníka se postupně přizpůsobila modernímu fungování školy i mezikolejní spolupráci. Krásným příkladem je každoroční zmijozelská Ďáblova výzva, kdy pokladník před jejím zahájením oslovuje pokladníky ostatních kolejí s žádostí o dobrovolný příspěvek. Navzdory mezikolejní rivalitě se každá kolej pravidelně zapojuje, často i s navýšením příspěvku, což považuji za velmi silný moment hradní spolupráce.

Současné pojetí funkce pokladníka se tak oproti minulosti posunulo od pouhé správy financí k aktivnímu plánování, strategickému rozhodování a mezikolejní spolupráci. Pokladník dnes není jen strážcem galeonů, ale jedním z klíčových pilířů kolejního fungování, bez něhož by se žádná kolej dlouhodobě neobešla.

7. Famfrpálový kapitán

Vznik kolejních famfrpálových mužstev patří k důležitým milníkům hradní historie. Historicky první famfrpálový zápas se odehrál 22. října 2005, avšak samotná role famfrpálového kapitána se objevila až o rok později. Zpočátku tedy existovala mužstva bez jasně vymezeného vůdce, což muselo být s rostoucí soutěživostí a náročností zápasů dlouhodobě neudržitelné. Vznik funkce kapitána byl přirozenou reakcí na potřebu organizace, strategie a jednotného vedení týmu.

Způsob výběru kapitána se v průběhu let ustálil. Famfrpálového kapitána jmenuje kolejní ředitel a vybírá jej výhradně z řad aktivních hráčů kolejního mužstva. Tento model zajišťuje, že kapitán není pouze formálním vedoucím, ale plnohodnotným členem týmu, který zná jeho silné i slabé stránky a sám se aktivně účastní tréninků i zápasů.

Délka kapitánského mandátu je omezena věkem. Jakmile kapitán, či jakýkoliv jiný hráč, dovrší 21 let, přechází do profesionální famfrpálové ligy, kde může usilovat o vstup do některého z existujících týmů, příp. založit svůj vlastní. Tato hranice zajišťuje pravidelnou obměnu kapitánů a zároveň propojuje školní famfrpál s profesionální scénou.

Pravomoce famfrpálového kapitána byly od počátku poměrně rozsáhlé a jejich základ se příliš neměnil. Kapitán dohlíží na průběh tréninků i zápasů, určuje taktiku a může se sám aktivně zapojit do hry. Má pravomoc vykazovat hráče své koleje z jednotlivých postů a ve svém držení má klíče od školní apatyky, což podtrhuje jeho odpovědnost nejen sportovní, ale i organizační.

Ve vztahu ke kolejnímu řediteli a primusovi bývá kapitán poměrně samostatnou jednotkou. Pokud tým dosahuje dobrých výsledků a panuje v něm spokojenost, vedení koleje do jeho fungování zpravidla nezasahuje. Důležitá komunikace probíhá především v oblasti financí, např. při nákupu výbavy nebo řešení odměn. Vzhledem k tomu, že primus i prefekti bývají často členy týmu, mívají o jeho fungování přirozený přehled.

Jednou z klíčových odpovědností kapitána je sestavení týmu, se kterým se účastní Školního famfrpálového mistrovství (ŠFM). Od školního roku Zima 2015 mu v této práci pomáhá zástupce kapitána, čímž se řízení týmu stalo efektivnějším a lépe zvládnutelným.

Výrazná proměna role kapitána nastala s příchodem nového famfrpálu. Změnil se samotný způsob hry a kapitáni se museli přizpůsobit modernějším pravidlům i mechanikám. S tím souvisí i zvýšený důraz na strategii. Kapitán by měl znát specifika soupeřů, jejich možné sestavy, úrovně zkušeností protihráčů i optimální nastavení atributů vlastního týmu. Schopnost rychle reagovat a upravovat taktiku se stala zásadní součástí této funkce.

Autorita kapitána uvnitř týmu je při zápasech neměnná. Hráči by měli jeho pokyny respektovat bez diskuzí, přičemž prostor pro debatu přichází až po skončení utkání. Tento princip je klíčový pro udržení pořádku a funkčnosti týmu v průběhu hry.

Famfrpálový kapitán zároveň reprezentuje svou kolej. Ačkoli je vítezství ŠFM vždy výsledkem práce celého mužstva, pozornost se často upíná právě na kapitána, který tým k úspěchu dovedl. Mezi nejúspěšnější kapitány patří nebelvírský Nebelbrach Mechacha a zmijozelská Andra Tigers, kteří své týmy přivedli k vítězství shodně třikrát.

Kapitán má výrazný vliv na atmosféru mužstva. Měl by famfrpálu rozumět, dokázat sestavit přehlednou soupisku, umět hráče motivovat, pochválit a v případě potřeby se rychle rozhodovat. Od kapitána se také očekává schopnost přicházet s motivačními prvky, lákat nové hráče a podporovat tým i v obdobích neúspěchu.

Součástí role kapitána jsou i nepříjemné povinnosti. Musí řešit situace, kdy tým trpí nedostatkem hráčů, kdy se nedaří dosahovat výsledků nebo kdy je potřeba pozvednout morálku po opakovaných prohrách. Právě v těchto chvílích se ukazuje skutečná síla kapitána jako vůdce.

Rozdíly v pojetí funkce kapitána mezi jednotlivými kolejemi jsou patrné. Zatímco cíl je vždy stejný, tedy získat famfrpálový pohár, každá kolej volí vlastní taktiku a styl vedení. Kapitáni mezi sebou komunikují ohledně termínů zápasů a dříve i tréninků. Díky správci famfrpálového hřiště a tvůrci profesionální ligy Clapsovi Crapsovi je dnes možné, aby trénovalo více týmů současně. Ve školním roce Zima 2025 se kapitáni rovněž setkávali kvůli inovaci famfrpálových dresů. Ačkoli tehdy nebylo dosaženo konkrétního výsledku, nápad, který vzešel od tehdejší nebelvírské kapitánky Freyi Reeves, byl později využit a dnes již kolejní i profiligové týmy pracují na nových výbavách.

Současné pojetí funkce famfrpálového kapitána se oproti minulosti posunulo od čistě sportovní role k roli komplexního lídra. Kapitán dnes není jen ten, kdo vede tým na hřišti, ale také stratég, organizátor, motivátor a reprezentant koleje. Přesto zůstává zachován původní smysl této funkce, tedy vést své mužstvo k co nejlepším výkonům a hájit barvy koleje s hrdostí.

8. Šéfredaktor

Potřeba kolejního tisku se na hradě objevila poměrně brzy. První kolejní časopisy vznikly už v roce 2005.

Nejstarší podoba kolejních časopisů se od dnešní výrazně lišila. Šlo o poměrně jednoduché formy, které z dnešního pohledu působí spíše skromně. Tehdejší technické a grafické možnosti byly omezené, což se na vzhledu časopisů nutně odráželo. S postupem času a rozvojem dostupných nástrojů se však kolejní tisk začal výrazně profesionalizovat.

Oficiální funkce šéfredaktora byla zavedena ve školním roce Léto 2006. Zavedení této role bylo logickým krokem. S rostoucím počtem článků, redaktorů a vydaných čísel bylo potřeba mít osobu, která ponese odpovědnost za výslednou podobu časopisu a zajistí jeho pravidelné fungování.

Způsob výběru šéfredaktora se v průběhu let příliš neměnil. Šéfredaktora jmenuje kolejní ředitel. Výhodou, ne-li podmínkou, je předchozí zkušenost s redaktorskou prací, ať už v rámci kolejního časopisu nebo Denního věštce. Funkce tak přirozeně připadá těm, kteří mají k novinařině blízko a prokázali dlouhodobý zájem.

Náplň práce šéfredaktora je od počátku velmi rozsáhlá. Nese odpovědnost za celé vydané číslo, rozděluje práci mezi redaktory, rozhoduje o tom, které články budou publikovány, zadává korektury a grafická zpracování, domlouvá s pokladníkem a vedením koleje systém výplat, svolává porady a podporuje redaktory v psaní i vymýšlení nových článků a rubrik. Redakce funguje jako tým, ale právě šéfredaktor je tím, kdo tento tým drží pohromadě.

14. dubna 2022 získaly kolejní časopisy vlastní klubovny. Ty výrazně usnadnily jejich vedení. V klubovnách je možné pořádat porady a zároveň zde existuje přehledný soupis majetku a financí, s nimiž je nakládáno transparentně vůči všem členům redakce.

Vztah šéfredaktora k vedení koleje i školy je podobný vztahu, jaký k němu má famfrpálový kapitán. Pokud časopis funguje dobře, je čtený a nevznikají problémy, není důvod do jeho chodu zasahovat. Výjimku tvoří finanční otázky, kde je spolupráce s vedením a pokladníkem nezbytná. Stejně jako ve famfrpálu se i v redakcích často objevují primusové a prefekti, což usnadňuje komunikaci.

Míra redakční svobody se v průběhu let vyvíjela, základní princip však zůstává stejný. Kolejní časopisy by měly mít možnost psát o tématech, která čtenáře zajímají, pokud svým obsahem a stylem neporušují Školní řád. Zároveň by se měly dostatečně věnovat vlastní koleji, jejímu dění, osobnostem a tradicím. Kolejní časopis by neměl sklouzávat k bulvárnímu pojetí ani k útokům na ostatní koleje.

Velkou proměnou prošla grafická podoba časopisu. S příchodem platformy Canva nastala doslova zlatá éra kolejního tisku. Grafické soutěže získaly zcela nový rozměr a staly se výrazně populárnější. V současnosti tuto oblast výrazně ovládá havraspárský časopis Corvinus Declaratio, zejména díky grafickým dovednostem redaktorek Charlie Ann Whitaker a Meningitidy Epidemicy.

S vývojem časopisu se postupně ustálila i redakční struktura. Redakce se rozdělila na šéfredaktora, jeho zástupce, redaktory, korektory a grafiky. Tento systém umožňuje efektivnější práci a rozdělení odpovědnosti.

Šéfredaktor se nevyhne ani krizovým situacím. Mezi nejčastější patří nedostatek redaktorů, nezodpovědní autoři nedodávající články včas, korektoři s nedostatečnou jazykovou vybaveností, kontroverzní články a následné spory v komentářích, ale také nezájem čtenářů a celková neoblíbenost časopisu. Právě schopnost tyto situace zvládnout patří k nejtěžším částem funkce.

Správně vedený časopis má však velký vliv na soudržnost koleje. Pokud šéfredaktor dokáže dát koleji v časopise prostor a vhodně ji reprezentovat, může výrazně posílit její vnímaní navenek i uvnitř.

Prestiž funkce šéfredaktora je do značné míry závislá na výsledcích. Pokud je časopis kvalitní a čtenáře baví, stává se šéfredaktor respektovanou osobností koleje. Pro studenty, kteří se o novinařinu nezajímají, však tato funkce pravděpodobně nikdy nebude patřit k těm nejviditelnějším.

Za významné osobnosti kolejního tisku lze považovat především šéfredaktory, kteří dovedli své časopisy k ocenění Časopis roku v rámci Udílení novinářských cen pořádaného od roku 2014. Nejúspěšnější šéfredaktorkou kolejního časopisu je v tomto ohledu Christina Meadows, pod jejímž vedením získal zmijozelský časopis Hadí král toto ocenění hned dvakrát.

Důležitou součástí práce šéfredaktora je i komunikace se čtenáři, ať už prostřednictvím reakcí na komentáře či zapojením čtenářů do soutěží.

Rozdíly v pojetí funkce šéfredaktora mezi jednotlivými kolejemi jsou výrazné. Každý časopis má vlastní styl, zaměření i ambice. Za výrazného reformátora kolejní novinařiny považuji bývalou šéfredaktorku mrzimorského Žlutého Trimela Olivii Wines, která dokázala z téměř zapomenutého časopisu vytvořit podle mého názoru nejlepší kolejní časopis na hradě.

Současné pojetí funkce šéfredaktora se oproti minulosti posunulo od jednoduchého vydávání článků k systematickému vedení redakce, práci s grafikou, financemi i čtenářskou komunitou. Šéfredaktor je dnes manažerem, koordinátorem a tváří kolejního média, které má schopnost formovat obraz koleje.

9. Zaniklé a neoficiální kolejní funkce jako přirozená součást vývoje

Vývoj kolejních funkcí se neodehrává pouze vznikem nových oficiálních postů, ale také jejich zánikem, proměnou či přesunem do neoficiální roviny. Jedním z nejlepších příkladů je funkce správce obrazárny, která byla oficiální součástí hradní struktury až do 17. listopadu 2022, kdy spolu s ukončením provozu Školní obrazárny zanikla. Její zrušení však neznamenalo konec samotné potřeby této role. S koncem Školní obrazárny se tato funkce z oficiální struktury vytratila, nicméně například v Nebelvíru přežila v neoficiální podobě. Zde správce obrazárny spravuje kolejní obrazárnu, ve které se shromažďují fotografie z kolejních srazů, diplomy z vnitrokolejních soutěží či obrázky a výrobky, které se z různých důvodů nedostaly do školního archivu. Funkce tak zůstala zachována, jen se přesunula z formální roviny do komunitní potřeby.

Podobným způsobem se v Nebelvíru postupně vyvinula celá řada dalších neoficiálních kolejních funkcí, které reagují na rozšiřující se aktivity koleje a proměny jejího fungování. Jednou z nich je správce kolejního Discordu Claps Craps, který stojí u samotného vzniku tohoto prostoru a dodnes se stará o jeho technický chod, strukturu i přehlednost. S nástupem digitální komunikace se tato role stala naprosto klíčovou, přestože nikdy nebyla oficiálně ukotvena v hradních stanovách.

Další významnou neoficiální funkcí jsou organizátoři lovu kagíků. Kolejní výzvy vyžadují zapojení větší části koleje v reálném čase a kladou vysoké nároky na organizaci. V Nebelvíru proto vznikl samostatný organizační tým, který se stará o plánování, svolávání i samotný průběh těchto akcí. Tento vývoj jasně ukazuje, jak se některé úkoly postupně oddělují od tradičních funkcí a vytvářejí nové specializované role.

S tím úzce souvisí i organizátoři kolejních srazů, kteří zajišťují nejen samotné setkání, ale i jeho program a návaznost na další kolejní tradice. Kolejní srazy se postupně staly pevnou součástí identity Nebelvíru a jejich organizace vyžaduje samostatnou pozornost.

Specifickým příkladem neoficiální funkce jsou tvůrci srazových kartiček. Tyto kartičky, inspirované sběratelskými kartami z čokoládových žabek, se rozdávají na každém srazu a nesou informace o místě, datu, pořadí srazu i jeho ústředním motivu. Systém sběru kartiček je navíc propojen s oceněním v podobě Nebelvírské srazové kartičky jako kolejního předmětu. V Nebelvíru tuto funkci vykonává autorské duo, kdy jedná část stojí za konceptem, texty a vzhledem kartiček, zatímco druhá se věnuje jejich samotné realizaci. Myšlenka samotných kartiček však vznikla už u bývalé kolejní ředitelky Esperanzy, která, jak jsem již psala výše, stálá i u zrodu kolejních srazů v podobě, jakou mají dnes. Jde tak o krásný příklad předávání nápadů napříč generacemi vedení.

Další neoficiální funkcí jsou návrháři kolejních předmětů. Kolejní předměty jsou velmi prestižní a jejich návrh vyžaduje nejen kreativitu, ale i technickou zručnost v pixelové grafice. Funkce se tak přirozeně vyvinula pro úzký okruh nejzkušenějších a nejšikovnějších členů koleje, včetně bývalých.

Samostatné místo mezi neoficiálními funkcemi má Kolejní fotograf, který dokumentuje první ročníky do medailonků na kolejním webu a vytváří tabla na konci školní roku. Tato role je důležitá nejen z praktického, ale i historického hlediska, protože pomáhá uchovávat vizuální obraz koleje pro budoucí generace.

Existence těchto neoficiálních funkcí ukazuje, že vývoj kolejních rolí není uzavřeným procesem řízeným pouze shora, ale naopak vzniká přirozeně z potřeb koleje, z iniciativy jejích členů a z ochoty převzít odpovědnost za konkrétní oblast. Některé funkce zaniknou, jiné se transformují a další vzniknou zcela spontánně. Právě tato schopnost přizpůsobení se je důkazem živosti koleje a jejich dlouhodobě životaschopnosti.

10. Závěr

Tato práce ukazuje, že kolejní funkce nejsou neměnné ani jednou provždy dané, ale dlouhodobě reagují na potřeby školy, jednotlivých kolejí i konkrétních lidí, kteří je vykonávají. Vývoj směřuje od přísně hierarchického pojetí k větší spolupráci, od dominance jednotlivce k týmovému fungování a od výhradně oficiálních rolí k přirozenému rozšiřování neoficiálních funkcí.

Tento trend se vyskytuje napříč časem i kolejemi. Oficiální a neoficiální funkce zde nestojí v rozporu, naopak se vzájemně doplňují. Neoficiální role často vznikají tam, kde oficiální struktura přestává stačit nebo kde na nové potřeby reaguje pomaleji. Některé funkce sice formálně zanikly, ale jejich náplň přežila v jiné podobě, což ukazuje na schopnost kolejí přizpůsobit se změnám.

Vývoj kolejních funkcí vypovídá o otevřenosti celého systému a o významu studentské iniciativy. Kolej se zde neukazuje pouze jako organizační jednotka, ale především jako komunita, která si dokáže sama vytvářet nástroje ke svému fungování. Právě kolejní funkce pomáhají udržovat tradice, pružně reagovat na nové situace a posilovat soudržnost koleje.

Tato esej zároveň naznačuje, že vývoj kolejních funkcí zdaleka nekončí. Nové role mohou vznikat i nadále a kolejní historie se tak stále píše.

11. Poděkování

Ráda bych na tomto místě poděkovala všem, kteří mi byli při vzniku této eseje oporou a svým časem, znalostmi či podporou přispěli k jejímu vzniku.

Děkuji madam Hekatee Centaurix, madam Christině Elizabeth Stark a Martinu Matýskovi za osobní setkání, během něhož se podařilo rozlousknout nejasnosti, které jsem měla vůči některým historickým událostem a za všechny cenné návrhy a podněty k tomu, jak celou esej uchopit.

Velké poděkování patří Olivii Wines za neocenitelnou nabídku pomoci s vytvořením přehledu jednotlivých kolejních funkcí v Mrzimoru v průběhu let.

Děkuji madam Orestě McCollin Vianuevě za důležité a podrobné informace o výskytu prvního ducha v Mrzimoru, které významně přispěly k historické přesnosti této eseje.

Poděkování patří také profiligovému famfrpálovému týmu Bradavické bludičky za společné zamyšlení se nad tématem kolejních duchů a jejich rolí v hradním životě.

Zvláštní poděkování si zaslouží madam Anseiola Jasmis Rawenclav za obrovskou psychickou podporu v průběhu psaní práce.

A v neposlední řadě děkuji panu Oliverovi McCollinovi za výběr úžasného tématu, které mi umožnilo tuto esej zpracovat.