Bipolární afektivní porucha a Hogwarts.cz

Obsah:
1. Úvod
2. Bipolární afektivní porucha
2.1 Klinické projevy BAP
2.2 Problematika diagnózy
2.3 Rizika a možné důsledky BAP
3. Léčebné možnosti
3.1 Mudlové
3.2 Kouzelníci
4. BAP a Hogwarts.cz?
5. Je diagnóza důležitá?
6. Závěr
Zdroje

1. Úvod

Bipolární afektivní porucha (BAP), dříve známá také pod označením maniodepresivní psychóza, je jednou ze závažných duševních poruch, se kterými se naše společnost potýká. V mezinárodní klasifikaci nemocí ji najdeme v kapitole poruchy nálady pod označením F31. Ačkoliv se uvádí, že postihuje jedno až dvě procenta populace, je pravděpodobné, že je její výskyt o něco vyšší. Nepatří mezi nejznámější diagnózy, přesto její projevy mohou být závažné a vyplatí se jí věnovat pozornost. Odborníci se shodují, že představuje i v mírné formě vážný problém pro veřejné zdravotnictví a že je třeba akutním epizodám u jednotlivých pacientů předcházet – a aby se to dařilo, je potřeba v prvé řadě zvýšit a podpořit informovanost, k čemuž slouží i zvolené téma zkoušky OVCE.

Tato práce se věnuje představení problematiky BAP včetně jejích projevů, a to se zmíněním možných rozdílů mezi světem mudlů a světem kouzelníků na Hogwarts.cz. Součástí je také šetření, s jakými hraničními náznaky se můžeme setkat přímo na hradě a zda je paralela s online světem vůbec zásadní pro případné určení diagnózy.

2. Bipolární afektivní porucha

Psychofarmakologie je vědecký obor, který se zabývá účinky léčivých látek na lidskou psychiku a který při svém rozvoji a nástupu prakticky změnil přístup k léčbě duševních onemocnění. Než však dostal svou podobu, byla bipolární porucha považována za nevyléčitelnou nemoc, navíc ještě s prognózou, která se jevila beznadějná, totiž s žádnou nadějí na zlepšení či změnu. I teď, když je možné využívat medikace pro zmírnění či potlačení příznaků, je však Světovou zdravotnickou organizací považována za jednu z deseti nejdražších nemocí s nejhoršími následky. Obvykle se projeví mezi 15. a 30. rokem života při zažívání dlouhodobého stresu a příčiny jejího vzniku jsou bohužel stále do velké míry nejasné, je ale pravděpodobné, že jde o kombinaci genetických predispozic (Christian Gay uvádí, že dědičná náchylnost organismu k BAP byla prokázána), možných prožitých traumat, případně vyrůstání v nepříznivém prostředí. Vliv však může mít také užívání toxických látek či některých druhů léků.

2.1 Klinické projevy BAP

Bipolární poruchu vystihuje především střídání dvou různých stavů: mánie a deprese. Oboje souvisí s náladou, ačkoliv pochopitelně nemluvíme o jednoduchém rozlišení mezi radostí a smutkem. Mohou se střídat, mohou se vracet, mohou být také různě dlouhé a může mezi nimi být dokonce bezpříznakové období, které věda nazývá remise.

Manické epizody se projevují především euforií a hyperaktivitou – ty doprovází bujará nálada, impulzivní a často nelogické rozhodování, zrychlení (jak myšlení a konání, tak akcí a rozhodování), přeceňování vlastních schopností. Může se vyskytovat také schopnost se rychle naštvat, netrpělivost nebo vztahovačnost. V rámci manických epizod se mohou objevovat poruchy spánku (především nespavost) i chuti k jídlu. Pacienti v manických epizodách mají „pořád co na práci“ a nemají čas se zastavit a skutečně zamyslet – jejich mozek jim to jednoduše neumožní. Tím se zvyšuje riziko, že si ublíží – ať už při požívání návykových látek, „užívání“ si života nebo třeba tím, že přijdou o veškerý majetek či úspory.

Deprese ve smyslu BAP (nazývaná též bipolární deprese) není totožná jako monopolární deprese, ačkoliv i ta se řadí mezi afektivní poruchy. Provází ji hluboké stavy smutku, zpomalení, nedostatek energie a chuti k životu, pokles zájmu o aktivity nebo dění kolem, poruchy chuti k jídlu (ať už nechutenství, nebo naopak přejídání), problémy se spánkem (nespavost, ale také extrémní spavost), výrazná neschopnost prožívat radost, která je také doprovázena apatií, případně sebelítostí a negativním sebehodnocením, prožíváním negativních myšlenek či pocitů viny. Může se také pojit s nízkou výkonností, neschopností pracovat nebo třeba jen vstát z postele. 

Symptomy výše zmíněné mohou nastat ve větší či menší míře, můžou se projevit jen některé nebo klidně všechny. V případech obou stavů mohou vést k pocitům beznaděje, k problematickému a závažnému chování, které může vyústit v katastrofální následky. U silnějších forem mánie je navíc možné, že pacienti prožijí halucinace, paranoiu a další bludy, což je nebezpečné samo o sobě – natož v momentě, kdy se člověk cítí naprosto neporazitelný a nemá žádné hranice nebo brzdy.

Výčet možných příznaků výše pochopitelně není taxativní.

2.2 Problematika diagnózy

Když pominu zásadní problém, který se týká veškerých, nejen duševních onemocnění, tedy ten, že nelze diagnostikovat poruchu, pokud jedinec jí trpící na vyšetření nikdy nedorazí, je BAP specifická i v tom, že se mohou její příznaky projevovat jen mírně. A to platí obzvlášť u manických fází (nazývaných hypománie), které pacienti zvládají bez výrazných propadů či problémů – což vede k tomu, že je zapomínají zmínit, případně je nepovažují za zásadní. Pokud jsou tedy už diagnostikováni, tak zpravidla s monopolární depresí, která se však léčí jiným způsobem, případně třeba s hraniční poruchou osobnosti.

Za další problematickou stránku diagnózy považuji fakt, že ji někteří vnímají jako řešení. Pro jejich projevy je vysvětlením, a to považují za dostatečné. To, že je jejich porucha pojmenována, však neřeší vůbec nic – jednotlivé projevy každého jedince je totiž třeba řešit individuálně – prací na sobě, terapií, případně i medikací. To je však mnou vnímaný problém, který se týká všech duševních onemocnění bez ohledu na jejich závažnost.

2.3 Rizika a možné důsledky BAP

Důvod, proč je bipolární porucha považována za jednu z nejzávažnějších duševních poruch, je ten, že je u těch, co jí trpí, evidována vysoká statistika týkající se sebevražednosti.  Statisticky se o ni pokusí až polovina diagnostikovaných s BAP, přičemž pětina z nich je úspěšná. Stát se tak může nejen ve stavu depresivní ataky.

Není to však jediné možné riziko, kterému je člověk s BAP vystaven – ublížit si může i nezáměrně ve stavu, v němž se cítí naprosto nedotknutelný, zpravidla tedy v manické fázi. Může se uchýlit ke zneužívání různých látek, vést nezávazný život, při němž může dojít k nakažení nevyléčitelnými nemocemi, může se zadlužit a přijít o veškerý svůj majetek – pro manické ataky je jeden z možných příznaků přehnané a naprosto nezodpovědné utrácení. Může také udělat rozhodnutí, které už nikdy nepůjde vzít zpět, aniž by si uvědomoval, že ho v tu chvíli činí; nemluvě o možnosti, že se pacient dostane třeba do problémů se zákonem.

To všechno jsou možné scénáře, které poznamenají běžný život, aniž by se po zaléčení pacient mohl vrátit k tomu, jak žil předtím, a zapomněl na to, že se něco stalo. A bohužel je u BAP velmi pravděpodobné, že se odehraje něco, co poté zůstane – ať už jde o pocit ztráty nebo například zdravotní důsledky.

3. Léčebné možnosti

Léčebné možnosti se liší především v tom, jakými příznaky pacient trpí, do jaké míry je prožívá a jak moc ovlivňují jeho běžné fungování a rozhodování ve společnosti. 

V případě mudlovského i kouzelnického světa ale platí, že je pravděpodobné, že v momentě, kdy projevy ovlivňují život člověka s BAP, vyhledá odbornou pomoc – a už to je jedna z léčebných možností. Také platí, že by mudla i kouzelník s BAP měl v pravidelné frekvenci, ale různé četnosti dle příznaků a závažnosti docházet na (psycho)terapii. Ta pomáhá především porozumění sobě samému, zpracování aktuálních i minulých problémů a prožitků a hledání řešení pro obtížné životní situace, což bipolární pacienti zpravidla potřebují. Je však volitelná, přestože ji považuji za zásadní.

Je samozřejmě dobré zmínit, že v rámci léčby je důležitá i psychoedukace pacienta a práce, kterou sám odvádí – a to například tím, že se vyhýbá stresovým situacím nebo přetížení, které by mohlo vést k recidivě.

3.1 Mudlové

V mudlovském světě jsou příznaky bipolární poruchy často tlumeny léky. Těch je několik druhů v závislosti na tom, zda je jejich primárním cílem normalizovat náladu, zabránit recidivě či potlačit některou z akutních epizod. Může jít o normothyka, antidepresiva, valproát, lamotrigin, atd.

Léčba bývá zpravidla dlouhodobého rázu a ne vždy vede k úplnému vyléčení – někteří pacienti užívají léky doživotně. Navíc nikdy není jisté, že v budoucnu i přes veškerou snahu nedojde k recidivě.

Někteří mudlové využívají také možnosti elektrokonvulzivní terapie, což je ve zkratce procedura, která využívá krátkých pulsů elektrického proudu vyvolávajících epileptický záchvat v celkové anestezii pacienta. Může vést ke zlepšení stavu duševního onemocnění, pokud se provede správně.

3.2 Kouzelníci

V kouzelnickém světě je běžné užívat klasické metody léčby, což zahrnuje především lektvary. Bohužel navzdory pokračujícímu výzkumu zatím neexistuje odvar, který by stačilo vypít jedenkrát v životě a projevy duševního onemocnění by se ustálily. Lektvaristé však vyvinuli mnoho různých dryáků, které pomáhají stabilizovat projevy i duševní rovnováhu prakticky stejným způsobem jako mudlovské léky. K tomu mají samozřejmě k dispozici vyživovací lektvary či lektvary podporující spánek, což usnadňuje život lékouzelníkům, kteří mají pacienty s BAP v dočasné či dlouhodobé péči.

V čem mají kouzelníci výraznou výhodu oproti mudlům, to je možnost užívání kouzel, a to především těch uklidňujících. Mohou je dokonce použít i sami na sebe, pokud si uvědomují, že jsou zrovna vychýlení jedním nebo druhým směrem, což je může uchránit od impulzivních rozhodnutí, kterých by později mohli litovat. Mudlové si mohou pomoct maximálně nějakou formou meditace nebo třeba bylinkovými čaji, kdežto kouzelníci mají celé spektrum možností, které jsou navíc, na rozdíl od čajů, prakticky stoprocentně účinné – a to včetně uklidňujícího lektvaru.

Pokud už náhodou dojde k tomu, že kouzelník udělá něco nelogického a následně dojde k prozření, snáze se to navíc napravuje – zlomeniny vyřeší kostirost, rozbitou věc opraví kouzlo během chviličky a pokud se někdo upíše k plnění smlouvy, která je naprosto nevýhodná, může si zkusit sehnat na Ministerstvu kouzel obraceč času a zkusit svůj čin zvrátit. Neznamená to, že v kouzelnickém světě se dá vyřešit všechno lusknutím prstů, ale možnosti kouzelníků jsou jednoduše jinde než ty mudlovské.

4. BAP a Hogwarts.cz?

Za předpokladu, že bipolární afektivní poruchou jsou postižena jedno až dvě procenta v populaci, by se s ní na hradě z aktuálního počtu 750 obyvatel potýkalo zhruba 7 až 15 kouzelníků. To není ani příliš, ale ani zanedbatelné číslo, nad kterým bychom měli mávnout rukou s tím, že není třeba jej vzít v potaz.

Projevy bipolární poruchy na hradě mohou být totožné jako u mudlů, ale přizpůsobené prostředí, v němž se pohybujeme. Například může jít o:

• přehnané utrácení peněz na Příčné ulici, respektive v salonu NiT;
• střídání období extrémní aktivity a následného zmizení, často bez vysvětlení;
• nabírání si velkého množství povinností, aniž by bylo reálné je zvládnout (například co se týče přihlášení počtu předmětů, které jsou později odhlášeny);
• zakládání a následné mazání postav, které často vystřídají různé koleje, aby se reinkarnace vyhnula možným nepříjemnostem a nedorozuměním z předchozí hry;
• hraní v diskutabilní hodiny, kolikrát navíc v ne úplně jasnozřivém stavu;
• nepravidelné porušování školního řádu u osob, které normálně s autoritami a dodržováním pravidel nemají problém;
• přinášení ne úplně vhodných témat do chatů, v nichž se to absolutně nehodí (obzvlášť pokud je cílem Hogwarts alespoň částečně dodržovat kouzelnickou atmosféru prostřednictvím hraním roleplaye);
• obrovské podceňování či znehodnocování vlastních schopností a sebe sama v souvislosti s mluvením o potenciálně nebezpečných tématech;
• rozprodání velké části majetku, který byl pro osobu dříve důležitý;
• opakované převzetí zodpovědnosti za funkci, kterou osoba již dříve (ne)úspěšně vykonávala;
• nadstandardní ponoření se do všech hradních aktivit, které je však pouze dočasné a kolikrát nedokončené;
• dosažení velkého úspěchu a následné zmizení z povrchu zemského;
• připravení obrovské akce, přičemž v jejím průběhu se mohou střídat období kontroly a podpory s úplnou ignorací účastníků.

Obecně ale není zásadní, zda se projev objeví zrovna ve Velké síni, na Příčné ulici nebo v Prasinkách – všechno provází jistá cykličnost, která se může opakovat, tak, jak je ostatně pro BAP typické.

Přesto považuji za důležité zdůraznit, že to, že někdo v rámci online hry utratí všechny svoje peníze za novou kolekci oblečení, rozhodně neznamená, že trpí jakýmkoliv duševním onemocněním. I pokud by tak činil opakovaně, stále se jedná o hru, kterou ne každý bere jako simulaci reálného života. Naopak si ti, co BAP ani jiným duševním onemocněním netrpí a žijí velmi stabilní, zodpovědný život, mohou dovolit být někde impulzivní a nezodpovědní, aniž by se tím dostali do jakéhokoliv problému. Což je naprosto v pořádku – Hogwarts není realita, ačkoliv může být pro někoho její důležitou součástí.

Čímž chci také podtrhnout, že kvůli tomu ani není možné diagnostikovat něčí duševní onemocnění na základě jeho chování na Hogwarts. To, že někdo trpí BAP, se sice může projevit i jeho sebeprezentací a jeho působením na hradě, ale neznamená to, že by bylo možné mu při vykázání některého nebo více příznaků výše tuto diagnózu připsat. To ostatně může pouze odborník a zcela rozhodně by tak neudělal pouze na základě chování v online hře.

5. Je diagnóza důležitá?

Ano i ne. Záleží na tom, zda projevy mánie, respektive deprese zasahují do běžného života mudly nebo kouzelníka do té míry, že jej negativně ovlivňují a znemožňují mu žít kvalitní, běžný život. A také na tom, zda případně na takové žití mají vliv velký, nebo jen takový, který se dá zvládnout s pomocí terapie a práce se sebou. Pokud totiž pacient nevykazuje patologické chování, které by nedokázal ovládat, ale naopak mírné příznaky, se kterými sám či s trochou pomoci zvládá pracovat, není podle mě nutné mu dát přesnou odpověď na to, jaká je jeho diagnóza. Pro zlepšení jeho stavu může být marginální a naopak může progres její přesné určování zpomalit.

Pokud jsou však projevy BAP výrazné, je diagnóza bezpochyby důležitá pro správné nastavení léčby a nalezení vhodných léků či lektvarů pro stabilizaci psychické pohody a zamezení recidivy či výrazných výkyvů, které by mohly vést k nežádoucímu a destruktivnímu chování.

6. Závěr

Hlavním cílem této práce bylo nejen popsat bipolární afektivní poruchu jako takovou včetně jejích projevů a možných důsledků, ale také zmínit rozdíl mezi léčbou v mudlovském a kouzelnickém světě a dát důraz na možné příznaky této poruchy v prostředí Hogwarts.cz. Z práce vyplývá, že ačkoliv se BAP netýká velkého množství lidí, je důležité jí věnovat pozornost, přesto není možné ji diagnostikovat na základě chování jednotlivce v rámci online RP hry. Možné projevy v online prostoru, který nemusí ovlivňovat reálný život, si může dovolit prožít i člověk, který BAP netrpí. A je dobře, že takovou možnost má.

Zdroje

• GAY, Christian. Bipolární porucha: Rady pro rodiny a blízké osob s maniodepresivními stavy. PORTÁL s. r. o, 2010. ISBN 9788073676681.
• HERMAN, Erik. Bipolární porucha a její léčba: příručka pro pacienty a jejich rodiny. 2007. ISBN 8073451352.
• Bipolární porucha. Online. In: WikiSkripta, projekt Univerzity Karlovy, 2023. Dostupné z: https://www.wikiskripta.eu/w/Bipol%C3%A1rn%C3%AD_porucha. [cit. 2026-01-04].