Vliv uchovávání surovin a polotovarů na kvalitu vařených lektvarů

Obsah

1. Úvod

2. Lektvary

3. Suroviny a polotovary

    3.1. Suroviny

    3.2. Polotovary

4. Způsoby uchovávání surovin a polotovarů

    4.1. Sušení

    4.2. Odvar, nálev, tinktura a macerát

    4.3. Nakládání

5. Odchylky při uchovávání surovin a polotovarů

    5.1. Podmínky uchovávání (čas, teplota, vlhkost, světlo)

    5.2. Skladování (kontaminace, doba skladování)

6. Vliv uchovávání na kvalitu lektvarů 

    6.1. Snížení účinků

    6.2. Změna vlastností

    6.3. Vedlejší účinky

7. 5P

8. Závěr

1. Úvod

Tato práce se zaměřuje na vliv uchovávání surovin a polotovarů na kvalitu lektvarů, správné zpracování a skladování ingrediencí.

2. Lektvary

Lektvary jsou směs ingrediencí, které mají kouzelný účinek. Lektvary se objevují v kapalném a tuhém stavu v podobě nápojů a různých mastí. Ingredience je nutné používat v určitém množství a také je míchat a zpracovávat dle receptur.

Lektvary tu vždy byly a budou pro zlepšení kouzelnického života a mohou pomoci pro přežití, dobrodružství, každodenní život, ale také bohužel pro negativní věci jako ublížení či obcházení zákonů.

Lektvary se vyučují kvůli znalosti surovin, jejich míchání, ale také k respektu k těm méně bezpečnějším.

3. Suroviny a polotovary

Suroviny jsou živočišného (Ž), rostlinného (R) nebo neživého (N) původu. Mohou být použity v surovém či upraveném stavu (sušené, vařené, louhované). K přípravě složitějších lektvarů se využívají polotovary, tedy předem připravené lektvary (ze základních surovin), avšak bez významného kouzelného účinku. Většina základních surovin je k dostání ve Slug and Jiggers na Příčné ulici.

    3.1. Suroviny

• Blána z mločího ocasu (Ž)
• Blanka z křídla právě narozeného netopýra (Ž)
• Brambor (R) 
• Chlup černé kočky získaný o půlnoci (Ž)
• Čtvrt unce kostní dřeně (Ž)
• Čtvrt unce námelového prášku (N)
• Čtvrt žejdlíku skřítčí moči (Ž)
• Čtvrtina unce prášku z dračího tesáku (Ž)
• Čtvrtina unce velbloudího trusu (Ž)
• Čtvrtina žejdlíku medu divokých včel (Ž)
• Extrakt ze šnečího slizu (Ž)
• Hadí ocásek (Ž)
• Hadí šupina (Ž)
• Hrst vlčího trusu (Ž)
• Kapka půlnoční rosy (N)
• Kapka ranní rosy (N)
• Kapka ropušího jedu (Ž)
• Kapka trollí krve (Ž)
• Kozí chlup (Ž)
• Krtičník (R) 
• Ledvinové kameny mantichory (Ž)
• Lopuchový list (R)
• Netopýří křídlo (Ž)
• Nezralá muchomůrka (Ž)
• Osmina žejdlíku dračí krve (Ž)
• Prášek z černé perly (N)
• Půl unce drceného měsíčního kamene (N)
• Sliz z jednoho slimáka (Ž)
• Šťáva z plodu bradavičníka (Ž)
• Třetina unce pískovcového prášku
• Tři pavoučí nožky (Ž)
• Unce sušeného vlčího trusu (Ž)
• Žejdlík kravské moči (Ž)

    3.2. Polotovary

• Odvar ropuch
• Upíří utrejch
• Mantichoří výluh
• Základní zahušťovadlo
• Ropuší sérum
• Odvar mandragoří
• Kostní utrejch
• Trollí tinktura
• Destilovaný ropuší jed
• Koncentrovaný Janovec
• Nálev měsíční
• Námelové emulze

4. Způsoby uchovávání surovin a polotovarů

Uchovávání surovin a polotovarů napomáhá uchovat nebo dokonce zlepšit jejich vlastnosti. Může také zlepšovat zacházení s nimi.

Jelikož se momentálně většinu času nacházím v mudlovském světě, ukážu vám názorně v každém bodě jeden způsob uchovávání. 

    4.1. Sušení je velmi jednoduchý proces, kdy se snažíme docílit zachování chuti, vůně a účinných látek různých surovin. Suroviny určené k sušení se musejí získávat ideálně za sucha a v co nejlepším stavu. Pokud to není nezbytně nutné, suroviny je lepší neomývat. Sušit lze zavěšené či položené na síťce na volném vzduchu, použitím kouzla *HYDROLIS TOTALUS*, či v dnešní moderní době může být využita elektrická sušička. U sušení je pravidlo, čím pomalejší sušení, tím je také šetrnější a zachovává nejlepší vlastnosti surovin. Intenzita sušených surovin bývá velmi podobná intenzitě v syrovém stavu.

Sušení jsem si vybrala jako jedno z praktických ukázek. Pro ukázku jsem si vybrala jablko (křížaly). Jak jsem zmiňovala, doporučuje se suroviny neumývat, ale u jablka je jednoduché ho umýt a následně osušit. Pro sušení jsem si vybrala sušičku, jelikož je to dle mého názoru výborný poměr doby sušení a kvality usušených surovin. Jablka jsem si nakrájela na stejně tenké plátky a rozložila na plát. Sušení probíhalo přibližně 5 hodin.

    4.2. Nálev, macerát, tinktura a odvar je uchovávání surovin s využitím tekutiny při zpracování.

• Nálev - surovina se zalije horkou vodou a nechá se 5-15 minut louhovat. Následně se voda slije a uchová v nádobě.
• Odvar - surovina se vloží do vody, uvede se do varu a nechá se jím projít 10-15 minut. Po sundání z ohně se nechá tekutina odstát a následně se slije.
• Macerát - surovina se zalije studenou vodou a nechá se louhovat několik hodin (cca 6-8). Slitá voda se uchovává v nádobě.
• Tinktura - výluh v lihu (alkoholu). Surovina se zalije lihem a ponechá se macerovat až 2 týdny. Jelikož je tinktura na základě lihu, má delší trvanlivost.

V tomto případě jsem si vytvořila tinkturu z vanilkového lusku, neboli vanilkový extrakt, který můžeme poté používat do pečených dezertů. Do lahvičky jsem nalila alkohol a přidala na kousky nakrájený vanilkový lusk. Čím déle se bude vanilkový lusk louhovat, tím intenzivnější bude tinktura.

    4.3. Konzervace (nakládání, fermentace)

Nejčastěji se pro konzervaci využívá nakládání a fermentace. Při nakládání se nejčastěji využívá nálev (směs vody s octem, olej). Nakládání uchovává suroviny ve velmi podobném stavu. Chuť může být ovlivněna chutí nálevem, ale účinky zůstávají nezměněny. Naopak při fermentaci může být chuť a účinky pozvednuty. Při fermentaci se používá solný roztok.

Pro ukázce jsem si udělala fermentovanou mrkev s červeným zelím. Mrkev jsem si očistila a společně se zelím jsem je nastrouhala na nudličky. Velmi pečlivě jsem zeleninu natlačila do sklenice, aby tam bylo co nejméně vzduchu. Následně jsem zeleninu zalila solným roztokem v poměru 100:2 (na 1l vody je 20g soli). Zeleninu ve sklenici jsem zatížila dalším víčkem a tím jsem vytlačila přebytečný vzduch a zelenina byla plně ponořená v roztoku. Sklenici pouze přiklopím víčkem. Pokud necháme zeleninu fermentovat v pokojové teplotě, zabere to pár dní. Pokud fermentaci přesuneme například do větrané spíže, může fermentovat až 14 dní. Je potřeba průběžně kontrolovat. Výsledná zelenina je měkčí se slanokyselými podtóny. Obsahuje mléčné bakterie, které jsou tělu prospěšné.

5. Odchylky při uchovávání surovin a polotovarů

Stejně jako zpracování surovin má uchovávání surovin a polotovarů svá pravidla, která je třeba dodržovat. Pokud není dodržen postup uchovávání, můžou vznikat problémy.

    5.1. Podmínky uchovávání (čas, teplota, vlhkost, světlo)

Pokud nejsou suroviny dále zpracovávány, je většinou nezbytné jejich okamžité spotřebování, jinak může dojít k jejich znehodnocení. Při správném skladování se prodlužuje doba jejich expirace. Suroviny nemají určitou expiraci a je potřeba je kontrolovat vzhledem, konzistencí a vůní. Pokud se jeden z aspektů změní, není doporučeno suroviny dále používat. Při skladování je taktéž velmi potřeba brát na zřetel vnější vlivy. Mezi vnější vlivy řadíme teplotu, vlhkost a světlo.

Nejčastěji je potřeba udržovat maximálně pokojovou teplotu (18-24°C), ale suroviny si zachovají nejlepší vlastnosti spíše na nižší hranici (18°C). Pokud nastolíme na místě uskladnění teplotu, je žádoucí ji také stále dodržovat v odchylce maximálně 1-2°C. Teplotní výkyvy nemusí surovinám dělat dobře a v nádobách může kolísavá teplota způsobit zapaření a následný vznik plísní. S teplotou souvisí taktéž vlhkost. Pokud bude na místě uskladnění vlhkost a nebudou použity řádně těsnící nádoby, může se vlhkost dostat dovnitř a způsobit plíseň také. Nehledě na to, že vlhkost velmi mění vlastnosti surovin.

Světlo hraje ve skladování také svou velkou roli. Pokud na suroviny působí světlo může je degradovat. Světlo rozkládá účinné látky, ale nemusí měnit jejich vzhled. Světlo způsobuje mírné zahřívání a může způsobit výkyv teploty, viz výše.

    5.2. Skladování

Pro skladování je nejlepší použít dózy nebo lahvičky z tmavého, světlo nepropustného skla. Při skladování se musí dbát na oddělení surovin a zamezení jejich kontaminace. Smíchání rozdílných surovin můžeme předejít značením lahviček. Popis co se v nádobě nachází, množství, datum uskladnění. Po dodržení předchozích zásad se nejlepší vlastnosti surovin zachovají.

6. Vliv uchovávání na kvalitu lektvarů

Jak už jsem zmínila, špatné zpracování a uskladnění surovin a polotovarů může způsobit určité problémy, které mohou následně ovlivnit celý výsledný lektvar. Nejčastěji se stává změna vlastností, snížení účinků nebo vedlejší účinky.

    6.1. Změna vlastností

Mezi na první pohled nejviditelnější změny při špatném zpracování nebo uchování řadíme změny fyzické. Změna viditelných vlastností nemusí vždy nutně znamenat změnu účinku lektvarů.

I když může lektvar na první pohled působit neškodně, jeho vzhled často prozrazuje, že mohlo dojít k chybě. Nejčastěji dochází ke změně barvy, a v tom případě lektvar mění intenzitu barvy, čirost nebo může být zakalený oproti původnímu lektvaru. Dalším varovným znakem je oddělování surovin, kdy se jednotlivé suroviny přestanou spojovat a zřetelně je vidíme. Může se také objevit usazenina na dně nádoby nebo povlak na hladině, což svědčí o nesprávném skladování či kolísání teploty. Výrazná změna zápachu nebo chuti pak obvykle znamená, že lektvar ztratil svou původní kvalitu. V neposlední řadě hodnotíme konzistenci lektvaru, jelikož každý má tu svou specifickou. Tyto fyzické změny by nikdy neměly být přehlíženy, protože často předcházejí zhoršení účinku nebo úplnému selhání lektvaru. Vždy je nutné znát přesný vzhled, vůni a konzistenci chtěného lektvaru pro posouzení jeho kvality.

    6.2. Snížení účinků

Snížení účinků lektvaru patří mezi nejčastější, ale zároveň nejméně nápadné následky špatného zpracování nebo uchovávání. Lektvar si může zachovat svou barvu, vůni i konzistenci, ale i přesto ztrácí své původní účinky. Ke snížení účinků dochází zejména tehdy, když jsou suroviny vystaveny světlu, teplu nebo vlhkosti nebo jsou skladované příliš dlouhou dobu. Účinné složky se postupně rozkládají a jejich působení slábne. Výsledný lektvar účinkuje pomaleji, kratší dobu nebo částečně. K dosažení stejného účinku je tedy zapotřebí větší dávka nebo počítat s tím, že přestane účinkovat dříve. Taková změna je nebezpečná především v situacích, kdy se lektvar používá například při léčení či ochraně. Snížený účinek může vést k fatálním následkům.

    6.3. Vedlejší účinky

Vznik vedlejších účinků je závažným důsledkem špatného zpracování nebo uchovávání lektvarů. I drobná chyba v přípravě, kontaminace surovin nebo narušení rovnováhy jednotlivých složek může způsobit, že se původně bezpečný lektvar začne chovat nepředvídatelně. Vedlejší účinky se často neprojeví okamžitě, ale objevují se postupně a s každým dalším použitím mohou sílit. Mezi nejčastější vedlejší účinky patří nevolnost, závratě, slabost, zmatení nebo poruchy vnímání. U silnějších lektvarů se mohou objevit i změny chování, otupělost, halucinace nebo dokonce bezvědomí a ohrožení života. Zvlášť nebezpečné jsou vedlejší účinky u léčivých a ochranných lektvarů, kde může snížení účinku vést k nenávratným škodám. Vedlejší účinky jsou varovným signálem, že lektvar ztratil svou stabilitu a jeho další použití může být rizikové.

7. 5P

V případě, že dojde k narušení lektvaru a poté k nenadálým změnám na osobě, které ho užila, je nutné využít známých 5P pro jeho záchranu. 5P je souhrn pěti kroků, které předcházejí trvalým následkům.

    1. Přeruš - okamžitě ukončit užívání lektvaru

    2. Pozoruj - sledovat stav postiženého - únava, nevolnosti, bezvědomí

    3. Podpoř - zajistit klid, tekutiny, teplo

    4. Potlač - pokud je možnost použít protilátku

    5. Přivolej pomoc - vyhledat lékouzelníka

8. Závěr

Práce ukázala, že špatné zpracování a uchovávání surovin a polotovarů může změnit účinky lektvarů a následně způsobit nežádoucí účinky. Správné skladování a znalost postupů při problémech jsou proto klíčové pro bezpečné a účinné používání lektvarů.

Enid Bloom