Kentauři - specifika jejich života, zvyků a potřeb aneb jak kentaurům porozumět

(Sheila Lostris)

(Zima 2026)

"Hledat pravdu u kentaura je jako pít z horské bystřiny – je čistá, ale může tě mrazit až v kostech."

"Kentaur nelže, on jen vidí dál než ty."

"Nedráždi kentaura, dokud nemá luk v toulci."

Obsah:

1. Kentaur - obecná specifikace

2. Kentaur u mudlů

3. Život kentaurů

4. Zvyky kentaurů

5. Potřeby kentaurů

6. Kentauři v Zakázaném lese

7. Závěr

1. Kentaur - obecná specifikace

Kentaury řadíme mezi kouzelné tvory. Toto hodnocení jim je přiznáno jen proto, že si to sami zvolili. Jinak by patřili mezi osoby, hlavní definice pro rozpoznávání osob a zvířat totiž zní takto: "Osobou nechť je každý tvor, který má sdostatek inteligence, aby porozuměl zákonům kouzelnického společenství a byl schopen spolupodílet se na utváření těchto zákonů.“ Protože však ministerstvo chce mít ve všem pořádek, tak pro jistotu vydalo vyhlášku 15B, v níž odbor pro dohled nad kouzelnými tvory označil kentauří inteligenci za "téměř lidskou". Tím skončila ze strany kentaurů jakákoli další diskuze, neboť oni sami prohlašují, že jejich inteligence tu lidskou dalece překonává. Na MK tak vedle jmenovaného odboru byla vytvořena Styčná kancelář pro kentaury, kam ovšem nikdy žádný kentaur nedorazil. A pro kouzelníky je tu pouze připravena příručka se základními informacemi o kentaurech, která je ovšem k ničemu taktéž, protože kentauři si žijí rádi svým nikým a ničím nerušeným životem. A ten, kdo jim jejich život naruší, už většinou žádné informace podat nemůže nebo nechce. Kupříkladu Brumbál nechtěl a už nemůže, Umbridgeová z jistého důvodu nechce. Mimochodem právě tato dvě jména jsou v poslední době jediná, o nichž se ví, že v poměrně nedávné době byla s kentaury v kontaktu, pokud nepočítáme Firenze či letmá setkání v lese.
Kentaur má lidskou hlavu, hruď a paže spojené s koňským tělem, jehož srst může mít různou barvu. Je to samostatný, velmi starý druh s vlastní historií, žádný kříženec. Je inteligentní a schopný lidské řeči. Vyskytuje se v lesích na celém světě, ale mnohdy o něm nikdo neví, neboť mají své vlastní způsoby utajení a vyhýbají se kontaktu s mudly i kouzelníky.

2. Kentaur u mudlů

Mudlovské znalosti jsou celkem chabé. Pokládají kentaury za hybridy, křížence koní a lidí, což je v rozporu s našimi mnohem širšími znalostmi. Hlavní informace mudlové získávají z jejich velmi starých řeckých bájí a pověstí a pořád dokola je zmiňují nebo citují. Ty jsou však nepřesné, jednak kvůli přidávané fantasii tvůrců, ale také kvůli soustavné válce, kterou kentauři proti Řekům vedli, když bránili svá území a posvátné lesy. Staří Řekové je popisují v několika svých dílech jako nízkopudové a divoké tvory, přitom ale v bájích o jednotlivých řeckých bozích nebo hrdinech někteří konkrétně zmínění kentauři ukazují zcela jinou tvář, jsou moudří a klidní. Často jsou vykresleni jako samotáři a už z toho všichni vidíme, že se těmto pověstem nedá věřit. Moderní mudlovská literatura čerpá zejména z těchto pramenů, o existenci kentaurů dnes mudlové žádné přímé důkazy nemají. Stará se o to naše Ministerstvo kouzel. Občas se kentaur vyskytne v knize jako moudrý učitel nebo divoké lesní zvíře. Také se objevují v jejich zcela vymyšlené fantasy literatuře (Letopisy Narnie) a deskových hrách (Dračí doupě), kde jsou zobrazováni jako moudří a přátelští tvorové (narozdíl od starých pověstí). Nicméně my moc dobře víme, že kentauři moc přátelští k lidem nejsou.

3. Život kentaurů

Kentauři obvykle žijí ve stádech od deseti do padesáti členů.
Dospělý kentaur má průměrnou výšku dva metry a je dlouhý jako kůň. Stejně jako kůň může mít koňskou část těla v různých barvách od bílé po černou včetně fleků. Lidská část má různou barvu očí, kůže, vlasů i vousů. Vousy si různě zaplétají, před bitvou i zdobí. Ani jednu část těla nezakrývají oblečením, které dle Mloka Scamandera, odmítají nosit. Občas přes sebe hodí deku, ale to je všechno. Obě části těla jsou v souladu.

Narození
Všichni kentauři se rodí ve volné přírodě pod širým nebem. Kentaur, který by se z nějakého důvodu narodil pod střechou, by se nikdy nestal plnohodnotným členem stáda. Respektive stádo by ho nepřijalo, tudíž by jeho život skončil dříve než by začal. Samotného porodu se neúčastní jenom rodiče, ale přítomni jsou i mnozí další, kteří mají své role. Léčitelé jsou na místě, aby mohli pomoci. Starší kentauří dámy dávají rady, mají roli tzv. porodní báby. Šamané chrání rodičku, vzývají duchy nebe i země, sledují znamení. Novorozený kentaur je stále s matkou chráněn kruhem kmene, a každou noc jsou zapalovány strážní ohně.

Hříbě
Je ústředním bodem celého stáda. Hříbě je novou nadějí pro stádo, potažmo celou rasu, tudíž by ho chtěli vychovávat všichni. Je však třeba dát hříběti i volnost, učit ho pozvolna a s citem. Celkově by jeho výchova mohla být fascinujícím zážitkem, pokud by byla možnost ji pozorovat. Kentauře se musí naučit smíchat divokost koně a lidskou moudrost dohromady. Jeho výchova je rozhodně náročný proces, musí se naučit ovládat obě části svého těla. Jako kůň se hned snaží stavět na nohy, což se mu podaří většinou hned nebo druhý den. Koňské ovládání svého těla tak zvládá mnohem rychleji, než svou lidskou část. O lidskou část se musí naučit starat, pracovat s ní a vzdělávat ji, což trvá déle. Mluvit se naučí dříve než lidé, základní slova zná do měsíce, v půl roce už mluvit umí dobře. V prvních letech jeho života se učí dobře pohybovat a přemýšlet. Pomáhají mu starší kentauři, kteří ho berou do lesa a ukazují mu taje botaniky, hvězdopravectví, dostává lekce hrdosti a důstojnosti (nikdo se na jejich hřbetě vozit nebude), začíná s lukostřelbou. Když hříbě doroste stanoveného věku (12-14 let), musí složit zkoušku dospělosti. Ta se skládá z lovu, běhu, četby z hvězd, musí pronést poselství. Za řádně složenou zkoušku dostane své jméno.

Každodenní život dospělých
Pohled zvenčí by mohl naznačovat, že kentauři pořád někde v noci stojí a věští, tudíž přes den spí. Není tomu tak, spí málo a během denního světla se zabývají sběrem plodů, bylin, větví. Loví, když je třeba. Role mají ve stádu rozdělené, někdo je lovec, jiný léčitel, další vypravěč, strážce nebo šaman. Během života mohou vykonávat více rolí, nejde o striktní rozdělení. Večery v době klidu tráví společně u ohně, dobrého jídla a hudby, většinou dojde na vyprávění příběhů. V případě potřeby dochází k rozhodování kmene v kruhu.
I společenský život kentarů v sobě nese mix lidských emoci a zvířecí nespoutanosti. Partnersví je pro ně posvátný svazek. Než se doberou svazku, probíhají mezi nimi námluvy i dostaveníčka. Neschází se však v kině, divadle nebo na koncertě, nýbrž spolu vyrážejí na společné pozorování hvězd nebo na společné hlídky, kde rokují o svých názorech na filozofii, nahlížejí do osudu a zjišťují, zda jsou jejich duše v souladu. Následně hledají shodné rysy i v pohybu, zkouší společně závody v běhu i střílet z luku. Dárky si také dávají - luk, minerál, léčivou mast, deku. Když vše ukazuje na to, že jsou si dva kentauři souzeni, následuje svatební obřad pod hvězdami uprostřed noci na posvátné mýtině. Po obřadu následuje tichá hostina, novému páru se projevuje úcta. Novomanželé pak noc stráví o samotě, kdy meditují o svém spojení ve svazek kentauří.

Smrt
Není to konec, je to začátek. Jde o návrat těla zemi, lesu, horám i vodě. U umírajícího kentaura se drží stálé hlídky, které potichu zpívají. Když zemře, ostatní kentauři ztichnou. Tělo může být pohřbené nebo volně položené v přírodě. Když je tělo pohřbíváno, v hrobě bude mít i své osobní předměty a zbraně. Pokud je ponecháno bez pohřbu veškerý jeho osobní majetek je zničen. Po smrti kentauři věří, že se jejich duch vrátí zpět jako součást krajiny (vítr, hvězda).

4. Zvyky kentaurů

Astronomie (pozorování hvězd a věštění)
O kentaurech se ví, že nic konkrétního nepoví. Nejprve dlouhou dobu v naprostém tichu pozorují oblohu, aby následně mluvili v hádankách či neustále dokola opakovali stejné věty. Věří, že podle pohybu planet a postavení hvězd na obloze znají budoucnost, a proto sami sebe označují za geniální astronomy i astrology. Bohužel pro ně jim nikdo nerozumí, neboť svá vidění zahalují do formulací typu: "Saturnova záře", "Venušino pole" nebo "Měsíční světlo". Svou myšlenku zakončí proroctvím, že hvězdy a planety nelžou, a že budoucnost změnit nejde.

Bylinkářství a léčení
I když jsou mnohými považování za kouzelné tvory, oni sami nepohrdnou přírodní medicínou. Nejsou jako kouzelníci, kteří se v 99% případů mudlovské medicíně vyhýbají a důvěřují kouzlům. Kentauři naopak jsou známí tím, že rány způsobené bojem léčí pomocí obkladů a hojivých mastí. Mají hluboké znalosti anatomie lidské i koňské, a tak během dne hledají léčivé byliny, které následně zpracovávají a sami používají.

Lukostřelba a lov
Vidět kentaura bez luku zní jako začátek výkladu nějaké snu nebo věštby. Je pravdou, že bez luku málokdy kentaura potkáte. Střílet z luku se učí už malá kentauřata od celého stáda, protože i ten nejmenší ze stáda může nakonec být zachráncem všech. Luky a šípy si zhotovují sami, různě si je upravují a vylepšují k dokonalosti. Každý kentaur má své šípy jedinečné, neboť i u nich platí, že se rádi chlubí, že ten či onen je lepší než tamten. Bez výjimky o všech se však ví, že jsou mistry v lukostřelbě. Své území si právě pomocí luků a šípů stráží a nezvané hosty vždy nejdřív varují šípy vystřelenými tak, aby dopadly blízko nohou vetřelce/vetřelců. Neútočí bezhlavě, ani jako první, ale případná obrana je velice nemilosrdná. Vedle obrany jim luk a šípy zajišťují i částečnou obživu. Nikdy neloví pro zábavu. Z uloveného zvířete zpracují vše, co se dá a poděkují lesu za tento štědrý dar.

Svátky
Kentauři slaví svátky. Většina z nich je spojena s přírodou, i když ani na narozeniny malých kentauřátek se nezapomíná. Jmeniny ovšem neslaví. Nejdůležitější a základní sváteční dny jsou slunovraty a rovnodennosti. Příroda se dostává do přirozeného postavení a to je třeba oslavit. Celé stádo se sejde na nejvyšším kopci na svém území, aby pozorovalo zrození nového světla (slunovrat) či aby vzdalo hold přírodě v době, kdy světlo a tma jsou si rovny. V tyto dny se také vzájemně obdarovávají, mezi hlavní dary patří vzácné masti, bylinkové směsi, bylinné čaje, tkané deky. Jako další svátky slaví, když mezi dvěma planetami nastane nebeská konjunkce. Tehdy pořádají rituální běhy lesem. Oslavováni jsou všichni, kdo se závodu zúčastní, načež následuje hostina pod širým nebem, kde se podávají ořechy, lesní plody, obilí a popíjejí medovinu. K hostině patří samozřejmě i zábava. Oslava je hlučná a radostná, ti s hudebním sluchem hrají na loutny, flétny a bubny. Ostatní tančí v kruzích, dupou kopyty do země a zpívají eposy o svých předcích.

Společenské zvyky
Vedle zatím zmíněných zvyků mají kentauři i mnohé další, včetně zákazů.
- kruh rovných = nerozhoduje jednotlivec, nýbrž rada složená z nejstarších, nejsilnějších, nejmoudřejších. Na rozhodnutí musí panovat shoda, podle toho se postupuje dále
- silné pouto ke kmeni = ve věrnosti je jejich síla, největším zločinem je zrada kmene
- znaky cti = před závody, bitvou nebo bojem si kentauři na srst nanáší rituální barvy, zvýrazňují jizvy, vytvářejí tetování
- půda je základ = je zakázáno kácet posvátné stromy, trávit vodu, týrat jiné tvory
- vyprávění u ohně = veškeré příběhy jsou pouze ústní, nelze nalézt dochované listiny
- zákaz boje v posvátných místech, zákaz trvalých staveb, zákaz zabít bez důvodu

5. Potřeby kentaurů
Jako každý živý tvor mají i kentauři své specifické potřeby vedle těch základních. Zmíním se o těch nejdůležitějších. O kentaurovi se dá říci, že jsou to dvě bytosti v jednom těle. Potřeby jsou tak kombinací osoby a koně. Kentauři v sobě samých potřebují zdárně a správně spojit touhy divokého koně a hloubku lidské duše.

Potrava
Kentaur je tvor, jehož zažívací soustava v sobě snoubí koně a člověka. Musí tak denně získat obří energetický příjem z potravy. Dospělý váží víc než půl tuny, většinu dne je v pohybu, a když je v klidu tak naopak využívá tu svou lidskou stránku a unavuje mozek, což musí být také energeticky vyvažováno. Jejich jídelníček je tak kombinací stravy obou druhů. Velmi často se pasou, čímž uspokojí svou koňskou část. Ale potřebují ukojit i lidské potřeby. Proto velmi často loví, neboť potřebují maso a z něj především bílkoviny pro správnou funkci svalů a mozku. Vedle toho nepohrdnou ovocem, ořechy, medem, obilovinami. Vedle vody, která musí být čista a tekoucí (stojatá jim nedělá dobře) si rádi dají pivo i víno.

Teritorium
Jako každý živý tvor potřebuje i kentaur ke svému správnému vývoji pohyb a svobodu. Jejich základním pohybem je běh. Jde přímo o biologickou potřebu. Denně kentauři urazí víc než deset kilometrů, aby měli zdravé srdce, plíce i kopyta. Pokud budeme kentaura držet zavřeného v malém výběhu či dokonce v budově, bude fyzicky i psychicky strádat. Psychika bude pod náporem toho, že neuvidí své milované hvězdy. Pokud nemají výhled na hvězdy, dostávají se do úzkostného stavu, protože ztratili kontakt s vesmírem.

Hygiena
I tato potřeba se dělí mezi koňskou a lidskou. Lidská část si poradí, obličej omyje, oči i uši vyčistí a pořádně si vydrbe i koňskou část, kam dosáhnou ruce. O zbytek kentauři pečují navzájem. Navzájem jsou schopni se vyhřebelcovat kvůli prevenci kožních nemocí a parazitů, stejně tak se v čisté a lesklé srsti kentaur cítí důstojněji, i když je to jenom estetická záležitost. Největší péči však potřebují kopyta, nemocné kopyto rovná se problémy rovnající se zchromnutí nebo i smrti. Kentauři se tak proto velice zajímají o kovářství a během doby se z nich stali mistři kováři. Dokáží si kopyta vzájemně ošetřit, ať už podkovami, broušením nebo mastí proti hnilobě.

Společenství
Ke svému životu potřebují stádo. I když jsou většinou individuality a tváří se jako hrdí samotáři, nevěřte jim. Stádo jim zajišťuje ochranu, předávání zkušenosti i sociální interakci. Jako jedinec je kentaur silný, ale jejich potřeba bezpečí se naplní až tehdy, když jsou součástí stáda. Poté mohou v klidu spát, protože jiní ze stáda hlídají. Mimochodem spánek je jedna z největších samostatným potřeb kentaurů. Potřebují pro něj pocit absolutního bezpečí, jenom tehdy si odpočinou do sytosti. Časové rozmezí klidného spánku je mezi 4-5 hodinami.

Důstojnost a respekt
Jde o další psychické potřeby kentaurů. Kentaur je filosof, který se bez mentálních výzev stává agresivním nebo naopak upadá do letargie. Potřebuje debatovat se sobě rovnými, což ve výsledku znamená, že může debatovat pouze s ostatními kentaury. Musí se s nimi jednat jako s moudrými bytostmi, což málokdo dokáže. Nechme je tak pozorovat hvězdy, studovat historii a bojovat. Nikdy ho nestavte do pozice podřízeného, ten pocit nesnáší a mohl by zaútočit.

6. Kentauři v Zakázaném lese
Praxe vás naučí víc, než nějaká teorie. Tato věta se mi stále opakuje v hlavě. Je to věta, kterou nám do ní vtloukla profesorka péče o kouzelné tvory madam Ghostfieldová. Stačil kratičký okamžik a rozhodnutí bylo na světě, vypravím se do našeho lesa za kentaury. Otázku, zda se o tom někomu zmínit, převážil adrenalin a touha po dobrodružství. Jednoho podvečera jsem se tedy teple oblékla a vyplížila se potají ven. Naštěstí studenti posledního ročníku už jsou skoro dospělí, tak si jich nikdo moc nevšímá. Vyrážím směr Zakázaný les. Do hlavy se mi vkrádá myšlenka, skoro dospělý... sakra, co když kentauři nepoznají, že jsem ještě studentka. Zvědavost je však mocná čarodějka, která zahnala všechny pochyby. Chci je vidět na vlastní oči, chci slyšet proroctví přímo od nich. Hůlku mám, snad přežiju. U prvních stromů Zakázaného lesa zavonělo jehličí, do mokré půdy se obtiskly moje boty. Dostavil se pocit, že mě někdo sleduje. Přesto postupuji hlouběji do lesa, vyšlapaná cesta se už dávno ztratila a klopýtám tak přes kořeny, kameny, kolem kapradí. Když už se tma stala neprůhlednou, posvítím si pomocí hůlky. Jak se osvítím, okamžitě přiletí první šíp. Ztuhnu. Jsou tu! Poslouchám a najednou slyším klap-klap-klap. Za chvíli ticho, pak zase ty zvuky.
"Zhasni světlo!" ozvalo se mezi stromy. "Nox", hlesnu a čekám. Objeví se ve stínu stromů. "Sem nikdo nesmí, jak se opovažuješ narušit naše území!" Žasnu, jsou tak ohromní, svaly lidské i koňské se napínají. V rukou drží všichni luky, někteří hrabou kopyty do země.
"Já, já jsem Sheila, studentka z bradavického hradu. Čeká mě závěrečná zkouška z kouzelných tvorů a vy jste moje zadání." Už když dokončuji svou větu vím, že je to všechno špatně.
"My jsme zadáním zkoušky?" zahřmí kentaur s tělem světlého ryzáka.
"Jak zkouška z kouzelných tvorů? Copak my jsme tvorové? Všechny vás převyšujeme! A o dost!" pokračuje v mluvení grošák.
"Jsi opovážlivá, drzá, skoro dospělá. Domů se už nikdy nevrátíš!" vezme si slovo zpět ryzák.
"Omlouvám se! Já se chci jenom učit. Vědět víc, vždyť o Vás jdou legendy. Chci znát pravdu. Knihy v knihovně nejsou dostatečné. Mnohým se nedá věřit, co když si autoři všechno vymysleli?", pomyslím na Zlatoslava Lockharta a jeho vymyšlené příběhy.
"Pravdu, mládě chce znát pravdu! Hledej ve hvězdách. Saturn hoří. Oheň je nedaleko. Altair brzy zasvítí." Ryzák skloní luk, otočí se odchází. "Opusť náš les, než se ti něco stane.", pronese ještě.
Dva mladí kentauři se ke mne přitočí, popadnou za hábit a vlečou mě zpět k okraji lesa. Když se objeví první světla zářící z hradu, pustí mě tak prudce, že spadnu na zem. Leže v blátě, rozplývám se blahem. Oni tu jsou! Viděla jsem je! To mi nikdo neuvěří. Nakonec se zvednu a jdu zpět k hradu. To tedy byla praxe za všechny srpce světa. Padnu do postele, hned usínám. Zdá se mi sen...

Zakázaný les,
potmě to je děs,
uvnitř lesa cesta není,
nechoďte tam po setmění.

Šla jsem chvilku o kus dál,
divné zvuky opodál,
cítím všude vůni vřesu,
a celá se strachem třesu.

Na pasece vidím stíny,
schovám se za kapradiny,
rukama se dotknu země,
větev praskne, viděli mě,
už sprintují přímo ke mě.

"Stůj vetřelče, ani krok,
neměls chodit přes potok,
že jsi mládě, to máš štěstí,
jinak tekla krev na klestí.

Nejsi tady vítána,
nikdy nechoď za náma.
my se s nikým nechcem vidět,
otoč se a koukej zmizet."

"Ó kentaure vznešený,
klaním se ti až k zemi,
omlouvám se za příchod,
z lesa najdu hned východ.

Přišla jsem vás pozvat k nám,
obálku tu pro vás mám
přišla jsem si pro radu,
předám dopis a zas jdu.

Po slunovratu se budu vdávat,
ráno do školy nebudu vstávat,
mého moudrého učitele Firenze i vás
na oslavě chci u nás."

Jejich paže, co mě nesly,
na chviličku zas poklesly,
Oči se jim rozzáří,
rady po mně hned hází....

Podle planet vybrat datum,
luk ať hodí se ti k šatům.
Venuše se Sluncem musí v konjunkci být,
jinak Mars nemůže štěstí zaručit.

Postavení Měsíce má vliv asi nejvíce,
na faktuře za světla ušetří i tisíce,
make-up bílý jako svíce,
pudr z cihel pak na líce.

Obřad musí býti venku,
na neoploceném pozemku.
Nejen prstýnky na prst si dejte,
i drahokamy si předejte.

Mezi hosty lyry mějte,
při obřadu zabrnkejte.
Manžela hned do chomoutu dát,
pak ho sedlem osedlat ;-))

Hlavně dobrou polívku
s játrovými knedlíčky,
jitrnice ve střívku,
a rumové perníčky.

Na hostinu loutny získej,
flétnou doprovodně pískej.
Na večerní zábavu,
pár bubnů pošli do davu.
Zatančete, ať je živo,
do žlabů pro hosty pivo...

Ráno se probudím a nic nevím. Stalo se to? Fikce? Skutečnost? Boty čisté, oblečení vyprané, složené... zatracení skřítci. Tolik praxe v praxi.

7. Závěr
Poznávání kentaurů vede k těmto poznatkům:
- kentaur je tvor hrdý
- s kentaurem se nedomluvíte
- kentaur bude stále jenom naznačovat
- kentaur bude vždy mluvit v hádankách
- kentauři budou i nadále žít svůj život, do kterého si nenechají nikým zasahovat
- kentauří tajemství zůstanou nevyjevena

Dle mého bádání je konečný výsledek jasný a srozumitelný = kentaurům nelze porozumět.