Úvod

Knihomil se ocitne na cestě v okamžiku, kdy otevře knihu. Ať se vydá hluboko do historie, do jiné země, cizího života, či fantazie, slova mají moc uchvátit naši pozornost a přemístit nás v čase a prostoru. Leckdy nám jsou knihy také průvodcem. Mohou nám poskytnout rady a tipy na cesty, pomoci nám v okamžiku nouze, nebo nás díky opakovanému čtení doprovázejí na cestách našich.

V rámci této práce ale opustíme prostor naší mysli a vydáme se cestovat do světa kolem nás (klidně i s knihou v ruce). Knihomilství formuje to, jak cestujeme a kam cestujeme. Nemusíme jít jen ve stopách knih a jejich autorů, kniha může cestování obohatit o zcela nepoznanou úroveň. 

1. Na cestě s knihou

V létě nastává klasické dilema každého knihomila. Jaké knihy si vzít s sebou na dovolenou a kolik se mi jich vleze do kufru? Elektronicky snášenlivější knihomilové se zasmějí a vytáhnou svou čtečku, pro milovníky papíru ale může jít o naprosto zásadní problém. Obzvlášť v případech, kdy je láká si na místě nějaké knihy dokoupit.

(Úlovek z Kodaně z roku 2022, k 24.5.2026 přečtená 1 kniha)

Kvalitní čtivo na dovolenou je naprosto zásadní už z toho důvodu, že se s ní může propojit a zůstat v paměti uložené s konkrétním zážitkem. Kupříkladu jsem na dovolené s rodiči podruhé četla trilogii Pán prstenů od J.R.R. Tolkiena. Zell am See je tak pro mě paradoxně mnohem víc spjaté s touto knihou než Nový Zéland, který patří k její adaptaci. A ač se na všech fotkách jako správný puberťák náležitě mračím, vzpomínka je to pro mě velmi milá. Dovezla jsem si tehdy jako suvenýr náramek, který jsem si pod vlivem četby pojmenovala jako Nenya (podle prstenu Galadriel) a to jméno mu vydrželo už téměř 20 let.

(Není to prsten a barva také nesedí... ale je to Nenya)

Je jedno, jestli vás čeká odpočinek nebo daleká cesta do neznáma. Florencii a Pienzu mám spjatou mám s fanfikcí The Man On The Wall od CaseyStar a poznáním, že s danou osobou už nikdy cestovat nechci. Oproti tomu Flowers and Flaws od Erinye jsem přečetla během sedmihodinové cesty autobusem po Norsku do svého nového bydliště. Ty zážitky a vazba jsou natolik silné, že jsem neměla potřebu po kterékoli z těch knih ani fanfikcí potřebu sáhnout znovu. Pravdou ale zůstává, že u LoTR by šlo o premiérové čtení v angličtině, a to věřím bude mít úplně jiný dopad. Možná, že až budu číst o Mlžných horách, tak se v mojí mysli vynoří hřebeny Alp a řeku Anduinu s Rauroskými vodopády nahradí ty Krimmelské.

Nepochybuji o tom, že knihomilové jsou si vědomi toho, že i nepříliš vydařenou dovolenou může dobrá kniha povznést do nových výšin. Takže je lepší knih přehršel než nedostatek. Ovšem není kniha, jako kniha...

2. S průvodcem ve stopách

E.M. Forster si ve své knize Pokoj s vyhlídkou s ironií popisuje britské turisty, jimž v ruce nemůže chybět podrobný průvodce Itálií – Baedekr. Tyto červené knihy obsahovaly podrobný itinerář, doporučené ubytovaní, muzea a galerie. To vše v rozpoznatelném červeném přebalu.

„Tut, tut! Miss Lucy! I hope we shall soon emancipate you from Baedeker. He does but touch the surface of things. As to the true Italy—he does not even dream of it. The true Italy is only to be found by patient observation.“

– Miss Lavish ^[1]

Bedekry v jakékoli podobě turistovi umožňují naplánovat si cestu předem do nejmenšího detailu. Poskytují kontext, historii, i přesné trasy. Na druhou stranu omezují prostor pro zkoumání jen na místa popsaná v knize a detailní mapky. Ukazují ale skutečné místo návštěvy? Nebo jen kloužou po povrchu, jak říká slečna Lavishová, než Baedeker hlavní hrdince Lucy odebere? Pokud naše fantazie v knihách má volné pole působnosti, nejsou bedekry tohoto opakem? Vždyť možnost zkoumání nutně omezují na svůj pevně daný počet stran. Jsou to užitkové knihy, jejichž nákup se omezuje na plánování a v dnešní době je vytlačují tipy na sociálních pavučinách.

Někdy vás může průvodce zavést na místa, kde vaše oblíbené knihy vznikaly. Kdo by nechtěl jít ve stopách spisovatelů a podívat se, co je inspirovalo? Jedna z mých prvních knihomilských cest vedla na The Birmingham Tolkien Trail, po stopách již zmíněného autora Pána prstenů.

(Birmingham, 23.11.2014)

Pozorný čtenář si jistě všimne, že obě věže prý inspirovaly věže Minas Tirith a Minas Morgul (alt. Minas Arnor a Minas Ithil). Opravdu ale Tolkien myslel na své bydliště v Birminghamu, když knihy psal? Nebo je to jen spekulace a malé PR odboru turismu? Kdo ví. Můj zájem mě ale přiměl vyjít z centra Birminghamu a navštívit místa, která bych jinak neviděla. A na první pohled nejsou výjimečná ničím jiným než spojitostí s autorem, který v jejich okolí žil.

V dnešní době je snazší než dřív jít ve stopách svých oblíbených autorů nebo postav. Literární nadšenci už sto let mohou putovat ve stopách Odyssea od Jamese Joyce. Mapka Dublinu s vyznačenými adresami a navrhovanou trasou je dostupná na prvním odkazu tetičky Wiki. Milovníci Sherlocka Holmese se vydají do Londýna na 221B Baker Street. Tito hrdinové totiž existují v konkrétním času a prostoru. Který čtenář nezatoužil po cestě Orient expresem po přečtení detektivky od Agathy Christie?

Já jsem v patnácti letech naplánovala trasu Máchovým krajem po vzoru hrdinek z knihy Básník v báglu od Ivony Březinové. Ta cesta se nikdy neuskutečnila, byl to ovšem milník sám o sobě. Moje první naplánované denní kilometry s přespáním. Fikce zde posloužila jako stejně dobře jako průvodce. Nutně to ale byla kniha natolik dobrá, aby mě k podobnému plánu pobídla.

3. Cestopis jako inspirace

Musíte být knihomil, abyste četli cestopisy? To jistě ne. Třeba vás téma zajímá, chcete jít thru-hike sami a potřebujete inspiraci. A na poličkách knihkupectví jsou jí přehršle.

Dnešní populární cestopisy značně omezují praktické informace a soustředí se na cestu z pohledu zážitku. Osobní dramata, panoramatické fotky dramatických výjevů, těžké batohy a pohorky chodců-začátečníků. Jejich kouzlo spočívá v tom, že v prvních zážitcích si dokážete představit sama sebe. Ať vás jako první oslovila Divočina od Cheryl Strayed, 40 dní pěšky do Jeruzaléma od Ladislava Zibury, či 151 dní Pacifickou hřebenovkou od Lucie Kutrové, inspirativních příběhů o tom, proč se vydat na cestu, existuje celá řada. Zvládne to totiž opravdu téměř každý.

Knihy většinou navazují na série přednášek a působení na sociálních pavučinách. Chcete vidět gear list? Mrkněte na instagramový profil. S přibývajícími kilometry přibývají také spolupráce a sponzoři. Další knihy v sérii se tak stávají produktem malé individuální fabriky, která stojí a padá se zajímavostí cestovatele.

Ne vždy jsou to knihy, které s nadšením vystavíte na poličce. Upocené tváře autorů na tom či onom vrcholu nejsou estetickým zážitkem. Někdy klopýtají v próze, někdy ve sdělení. Autentické zážitky z cest, které by si zasloužily redaktora a korektora. Lepší čitelnost přeci neznamená menší autenticitu, no ne? To, co funguje jako krátký příspěvek se totiž leckdy špatně přenáší na větší prostor. A co si budeme povídat, často to jsou deriváty téhož, protřepat, nemíchat.

Nedá se jim ale upřít důležitost. Pro některé knihomily zabočení k jinému regálu v knihovně může znamenat životní změnu. Otevření nového obzoru. A naplánovanou pouť do Santiaga de Compostela (pozor, Fisherman's Trail je aktuálnějším trendem).

4. Každý krok se počítá

Nemusíme vždy nutně cestovat do dalekých krajin, abychom vykonali pouť srovnatelnou s oblíbeným knižním hrdinou. Někdy potřebujete jen nazout boty, jít na procházku a... vybrat si aplikaci.

Já už 411 dní putuju ve stopách Froda Pytlíka (zde jako Mr. Underhill) díky Fantasy Hike. Cesta k hoře Osudu je rozplánovaná na realistické časy dle údajů z knih a celkem měří 2 865 kilometrů. Já bych ji měla dokončit někdy ke konci srpna, ač Frodo už je dávno zpátky v Kraji. Kvůli licenci jsou všechna místa přejmenovaná, ale stále rozpoznatelná pro každého fanouška knihy.

(screenshoty z postupu a stav k 23.5.2026)

Pokud chcete za svůj výkon dostat náležitou odměnu a zajímají vás plně licencované franšízy, můžete na cestu vyrazit s The Conqueror. Díky licenci se dočkáte míst označených pravými jmény a po dokončení cesty také reálné medaile. Skvělá motivace, proč se na cestu vydat, nicméně jde o dražší variantu cestování. Na druhou stranu si můžete vybrat cokoli od Pána prstenů, Harryho Pottera, Zaklínače až po Hru o trůny.

Pokud se opět vydáte na cestu s Frodo Pytlíkem, ujdete 2 920 kilometrů a to je pěkná štreka. Jenže zatímco Frodo v knize reálně cestuje a Západozemí je zmapované, u Harryho Pottera o cestování nemůže být řeč. Kromě toho si za cestu vaším oblíbeným světem si pořádně připlatíte.

(medaile ze sbírky Zyaira Jamieho Sagrady použité s jeho laskavým dovolením)

Na druhou stranu pokud máte problém se motivovat k pohybu a potřebujete fyzickou odměnu za našlapané kilometry, může být podobná výzva velmi užitečná. Je to rozhodně levnější než cestování po filmových místech (pokud máte to štěstí a kniha byla slušně zadaptována) a méně náročné na terén.

5. Odbočka k obrazu

Filmová adaptace Pána prstenů a Hobita měla enormní vliv na turismus na Novém Zélandu. Země samotná se prezentovala jako Středozemě ve svých propagačních spotech a Glum vítal návštěvníky na aucklandském letišti několik let. Cestovní kanceláře vás vezmou na povědomá místa a vy se tak můžete projít ve stopách hrdinů filmových.

(Mount Ngauruhoe alias filmová Hora osudu, 23.11.2018)

Existující populární (kvalitní) adaptace má ovšem za následek to, že vizuální podoba se v myslích čtenářů slévá s tou filmovou. Podívejme se na aplikace výše. Kdo by nepoznal Barad-dûr či putujícího Sama s Frodem u přiložené medaile?

Pokud cestujete na Nový Zéland, jste spíše filmomilec nebo knihomilec? Neměl by knihomilec zkoumat Birmingham, Cotswolds, či West Midlands? A záleží vůbec na tom?

Je to debata na úrovni slepice-vejce. Je jedno, jestli vás film či seriál přiměl přečíst si knihu, nebo jestli jste fanoušci předlohy a roky jste čekali na audiovizuální zpracování. Dřívější znalost knihy není morálním vítězstvím nad někým, kdo ji otevřel po příchodu z kina. Ta díla vás ovlivnila ve svých mnoha podobách a přiměla vás vydat se na cestu tam a zase zpátky. Bez předlohy není adaptace. A bez jejích věrných čtenářů už vůbec ne.

Závěr

„Je to nebezpečný podnik, Frodo, vykročit ze dveří. Stoupneš do Cesty, a když nestojíš pevně, nevíš, kam tě může strhnout.“

– Bilbo Pytlík

Každý knihomil je svého druhu cestovatel, ale ne každý cestovatel je knihomil. Pro knihomila je dobré si uvědomit, že poznávat svět jen z knih a nikdy je nepodrobit ostrému světlu reality, nám nikdy neposkytne úplný obrázek. Představa se totiž nikdy nevyrovná skutečnému vjemu.

Bilbo Froda varuje, že Cesta je nebezpečný podnik. On sám se vydal z bezpečí domova, ze svého dobrodružství se vrátil a napsal knihu. Žil dál. Také Frodo se vydal na cestu, vrátil se a napsal knihu. Žít dál ve svém domově už ale nedokázal. Dvě cesty, dvě knihy, dva různé návraty.

Knihy dávají inspiraci nám knihomilům vykročit ze dveří, jejich autoři ovšem udělali první kroky do neznáma dávno před námi. Jestli je Cesta strhla nebo došli do plánovaného cíle si ale musíte přečíst sami.

Poděkování

Ráda bych poděkovala madam Marylin Cuthbert za vypsání předmětu, který mě opakovaně přiměl k reflexi mého čtenářství a vztahu ke knihám. K vytvoření prostoru, kde jsem se mohla vypsat ze své lásky ke knihám a smutku, když už mi přestaly dávat smysl. Kde madam nadšeně sdílela tipy ostatních, které mě přiměly zajít do knihovny. A především děkuji za ochotné vypsání této zkoušky.

Děkuji také Zyarovi Jamiemu Sagradovi za poskytnutí fotografií a podrobných informací a dojmů z The Conqueror. Velmi mi to pomohlo.