Živly – dárci života a smrti, symboly naděje a víry a strážci posvátných a zázračných míst

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem OVCE vypracoval samostatně, bez použití AI a využil zdroje uvedené níže v seznamu použitých pramenů a literatury.

Obsah:

1. Úvod
2. Stručný přehled bádání
3. Éter
4. Vznik živlů
5. Živly a člověk
6. Symboly naděje a víry
7. Živly – strážci posvátných a zázračných míst
8. Závěr
9. Poděkování

1.       Úvod

Dovolte, abych Vás tímto textem vzal do světa živlů, kde se magie propojuje s reáliemi a kde se sakrální svět potkává s profánním a s kouzelnickým. Náš svět, ať se na něj budeme dívat z jakéhokoliv pohledu, je vždy spojován s živly, vědomě či nevědomky. Prastaré texty pracují s ohněm, vodou, vzduchem a zemí. Mytologie, báje, pověsti, historie… Každý lidský život, každá žijící bytost je spoutána se zemí, vodou, ohněm, vzduchem a éterem. V každém příběhu má trochu jiný význam, ale poselství zůstává stejné.

2.       Stručný přehled bádání

Ve své práci vycházím z výkladů profesorky Mg.Č. Nerys Heliabel Ghostfieldové, Dc., Bible, Kabalistických textů, současných map, historických událostí, fantasy a sci-fi knih. Ve své práci se vám pokusím přiblížit živly z různých pohledů, příběhů a propojit je tak, abych vám poodhalil roušku tajemství jejich magie a provedl vás svým niterným pohledem na svět. Protože živly jsou naši průvodci životem a smrtí, nevyhnutelní. Fungují jako strážci, ochránci, ukazatelé, jsou nedílnou součástí všeho živého a bez nich bychom nemohli existovat.

3.       Éter

Živly nás provázejí celým životem, jsou nedílně provázány s námi a my s nimi. Jsou naším spojením s celým světem a zároveň zrcadlí naši povahu, naše činy i naše myšlenky. Bez nich bychom nemohli existovat, protože jsou základní součástí všeho bytí.
Rodíme se s vodou, vzduch nám vtiskne první nádech života, celý život kráčíme po zemi a umíráme s ohněm.
Než se zrodil vesmír, byla temnota a ticho. Prázdnota bez času, bez prostoru a bez existence. Poté zazněl první impuls.  Zvuk nebo vibrace, která se začala šířit prostorem. A právě v ten okamžik mohl vzniknout čas, energie, síla… možná éter. Počátek všeho i ničeho zároveň. Něco začalo existovat, zatím beze jména a bez podoby.
Každé náboženství i každá kultura se snaží tento okamžik vysvětlit. Věda hledá přesné odpovědi, pokouší se pochopit počátek vesmíru, ale nedokáže vysvětlit, co mu předcházelo. Vesmír nemohl být jen prázdným místem. A pokud byl, jak mohl dát vzniknout něčemu tak složitému a dokonalému?
My kouzelníci věříme, že počátkem všeho byl éter. Je to pátý element, nikdo nemůže přesně říci, co to vlastně je. Síla, energie, čas, nebo snad láska? Je to univerzální moudrost obsažená všude. Ostatní prvky, živly jsou fyzické, pevně připoutané k realitě, ale éter takový není. Je spíš v pocitové rovině, kde ovlivňuje naše chápání, něco jasného, čistého a přesto nedosažitelného.
Osobně si myslím, že éter je malá jiskra, která způsobila vznik všeho, je to síla, která vše propojuje a spojuje. Je spojnicí mezi živly, mezi hmotou a energií, mezi existencí a prázdnotou. Je to princip, díky němuž věci dávají smysl a drží pohromadě.

4.       Vznik živlů

Přesto si ani zde nemůžeme být zcela jistí. Není nikdo, kdo by byl u počátku a mohl podat jasné svědectví. Zůstávají nám jen domněnky, víra a příběhy, které si předáváme.

Z éteru postupně vznikly ostatní živly. Pokud budeme uvažovat logicky, jako první vznikl vzduch, aby zaplnil prostor a umožnil samotnou existenci. Vytvořil prostředí, kde se může být.

Když vzduch prostoupil vše, mohla vzniknout země. Nejprve pustá, tvořená kamením a surovou energií, plná síly, ale bez života. V jejím nitru však dřímal oheň. Skrytý, tajemný, neviditelný, čekající na svůj okamžik.

Nakonec se přidala voda. Tichá, klidná, zdánlivě nečinná, a přesto nezbytná. Právě tato kombinace dala vzniknout životu. Všemu živému, krásnému i děsivému.

Živly v naprostém souladu vytvořily svět. Začaly se prolínat a ovlivňovat jeden druhý. Skrytý oheň vystoupil z hlubin země, smísil se se vzduchem, rozhořel se, ničil, a přesto z popela vznikal nový život. Půda se obrodila, vzduch přinesl semena a voda dala vzniknout růstu.

Náš život je nedílně propojený s přírodou. Příroda s magií. A magie s životem.
Koloběh bez začátku a konce. I když je vše konečné, energie zůstává věčná.

Dokud existuje alespoň nepatrná jiskra energie, živly a magie budou existovat. Možná až do skonání vesmíru. A co bude dál, to nikdo neví.

5.       Živly a člověk 

Lidský život je stejně vzácný jako samotný vznik vesmíru. Pro jeho vznik je potřeba harmonie všech živlů. Nemusíme vycházet z jednoho náboženství nebo jedné teorie. Podstata je podobná.

Rodíme se z lásky ženy a muže. Žena bývá spojována se zemí a vodou, muž s ohněm a vzduchem. Ve chvíli početí jsou přítomny všechny čtyři živly. Éter toto spojení sjednocuje a dává mu podobu nového života.

Člověk může být více propojen s jedním živlem, přesto ho všechny provázejí po celý život. Člověk není jednorozměrný. Každý je jedinečný, nikdo není stejný, ani jednovaječná dvojčata.

Smrt je také propojením všech živlů. Nejde jen o fyzický konec. Voda z těla odchází, oheň v duši vyhasíná, poslední výdech vrací vzduch světu a země si bere zpět to, co jí náleží.
Nejde o to, že se proměníme v prach. Stáváme se součástí něčeho většího.

Energie nezaniká. Proměňuje se. To není jen filozofie, ale i fyzikální princip.

Moderní svět nás od této podstaty vzdaluje. Neustále spěcháme, zapomínáme se zastavit. Nedíváme se na řeku, nevnímáme vítr, neoceníme hmyz ani ptáky, kteří se pohybují kolem nás. Nevšímáme si ohně, který hoří v krbu nebo v plameni svíčky.

Zapomínáme na to, že živly prostupují vším. Vnímáme je jen jako prostředky, jako nástroje, které lze ovládat. Touha mít vše pod kontrolou nás od nich vzdaluje.

A přesto oheň nám dává světlo a teplo. Není Slunce ohnivým živlem? Zdroj energie, bez kterého bychom nemohli existovat? Země nás ukotvuje, voda dává život a vzduch umožňuje dýchat.

Bez jediného z těchto prvků by neexistovalo nic.

6.       Symboly naděje a víry 

Víra nemusí být v rozporu s rozumem a magií. Živly nejsou pouze fyzickými principy, které umožňují existenci světa. Nesou v sobě také hluboký symbolický význam. Jsou pro nás zdrojem naděje a víry, a to i ve chvílích, kdy se zdá, že svět ztrácí svůj řád. Oheň v nás probouzí sílu pokračovat dál, i když stojíme na prahu vyčerpání. Je světlem ve tmě, připomínkou, že i v nejhlubší noci existuje možnost nového začátku. Voda nás učí klidu, trpělivosti a přijetí. Ukazuje nám, že i ty nejtvrdší překážky lze překonat ne silou, ale vytrvalostí. Vzduch nám dává svobodu a prostor nadechnout se, znovu se zorientovat a najít směr. A země nás ukotvuje, připomíná nám, odkud pocházíme a že i v chaosu existuje pevný bod, ke kterému se můžeme vrátit.

Právě v této symbolice živlů se rodí víra. Ne nutně víra v konkrétního boha či systém, ale víra v samotný život. Víra, že věci mají svůj smysl, i když ho v danou chvíli nevidíme. Živly nás učí důvěře. V sebe, ve svět i v přirozený řád věcí.

Ukazují nám, že všechno je součástí většího celku, kde nic nevzniká náhodou a nic se neztrácí beze stopy. A možná právě proto se k nim člověk od nepaměti obrací v okamžicích nejistoty, bolesti i naděje. Protože v nich nachází něco, co moderní svět často nedokáže nabídnout. Pocit jistoty, že i když se všechno mění, základní principy zůstávají neměnné.

7.       Živly – strážci posvátných a zázračných míst

Břevnovský klášter. Jsem velmi duchovně založený člověk a ve chvílích bolesti, beznaděje a zoufalství vyhledávám místa, která mi pomáhají nalézt klid. Klášter jsem nalezl úplnou náhodou. Byl jsem v zoufalé situaci, kdy jsem cítil naprostou beznaděj. Vydal jsem se krmit labutě na své oblíbené místo kousek od železničního mostu v Praze, a přesto jsem nedokázal najít klid.

Dokrmil jsem labutě, můj Lucius a Severus mi zobali z ruky a nemohli se dohodnout, který z nich urve větší kus rohlíku (ano, vím, že by se ptáci měli krmit mrkví, zelím a semeny, ale řekl to někdo těm labutím, že rohlíky nemají žrát? Když jsem jim předtím donesl mrkev, jablka a salát, ani si toho nevšimly…).

Nakonec mě nohy donesly k Pražskému Jezulátku do kostela Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského na Malé Straně. Ani tam jsem však nenacházel klid, a tak mě moje toulavé kroky nesly dál – přes Pražský hrad, Bělohorskou ulicí, až jsem se zastavil na křižovatce, kde se mi před očima zjevily věže kláštera. Přešel jsem silnici i parkoviště a stanul před branou, nad kterou bdí svatý Benedikt a svatá Markéta. Prošel jsem jí, kráčel nádvořím, obešel kostel, až jsem došel k Vojtěšce. Tam pramení potok Brusnice, který v dávných dobách napájel Pražský hrad čistou vodou.

Jak jsem tam stál a viděl všechny ty svaté, cítil jsem však něco úplně jiného. Zurčení potůčku, jeho sílu a energii. Když jsem se v pozdním odpoledni díval do vodní hladiny, měl jsem pocit, že v ní vidím malé víly tančící ve vlnkách. Cítil jsem něco, co jsem do té doby nedokázal pochopit. Ve vodní hladině jsem nalezl zvláštní klid. Pochopil jsem, že bez vody by nebyl život a že každý pramen je třeba chránit, pečovat o něj. Je to jako lidská víra. Jen zde je vše hmatatelnější a možná ještě křehčí. A pokud je spojena s tak silně náboženským místem, nabývá ještě hlubšího významu, protože v sobě nese odkaz minulosti, který je třeba zachovat i pro budoucí generace.

Zdroj: soukromá sbírka Z.J.Sagrady

Se strážcem vzduchu jsem se setkal na ostrově Gran Canaria, na místě zvaném astronomická vyhlídka Degolladá de las Yeguas. Vede tam krásná silnice plná serpentin, stoupající z města Maspalomas. Na první pohled to nevypadá nijak zvláštně ani neobyčejně. Není to místo, které by vás okamžitě ohromilo a přimělo zapomenout na celý svět.

Stojíte na vyvýšené plošině a díváte se do údolí. Trochu pustého, prázdného, plného písku a kamení. Možná byste očekávali přítomnost ochránců země, ale není tomu tak. Toto místo je spojeno s ochránci vzduchu, s pozorovateli hvězd a s patrony nebeské oblohy.

Provází vás zde Jan Křtitel, archanděl Michael a svatý Josef Kopertinský. Je to místo, kde se nebe setkává se zemí, kde vzduch ovládá všechny rozmary, a přesto je prostor pevně ukotven. Dává nám možnost sledovat nebe, hvězdnou oblohu a zároveň mít pod nohama tisíc metrů hlubokou propast – kaňon, který symbolicky spojuje nebe se zemí. Právě zde lze cítit ochrannou ruku všech strážců tohoto místa.

Zdroj: soukromá sbírka Z.J.Sagrady

Třetí místo je místem ohně. Je zvláštní, že jsem tam žádný oheň neviděl, a přesto – nebo právě proto – jsem cítil jeho přítomnost, sílu a energii. Bylo to místo, kde oheň dřímá hluboko pod zemí, a jeho energie je přesto nesmírně silná.

Sopka Pico del Teide na ostrově Tenerife. Tam jsem poprvé v životě cítil neskutečný, neopodstatněný strach. Nedávalo mi to smysl. V ruce jsem svíral přívěsek s rytinou Santa Maria del Pino, a přesto jsem pod nohama cítil oheň. Takovou sílu a žár, který neměl zjevnou příčinu.

Průvodce mi vyprávěl, že na sopce dlí ochránci ohně. A pokud na horu každoročně zavítá 36 spravedlivých s čistým srdcem, sopka zůstane klidná a bude tiše spát. Pokud se tak nestane, kdo ví, co přijde. Doufám tedy, že i dlouho po mé návštěvě bude sopku navštěvovat 36 spravedlivých, kteří její strážce uchlácholí.

Zdroj: https://www.invia.cz/blog/pico-de-teide-giganticka-sopka-s-nejdelsim-stinem/

Poslední místo, kde jsem se setkal se strážcem živlů, je spojeno se zemí a především se smrtí. Rád bych vzdal hold obyčejnému hřbitovu v obyčejném městě ve Středočeském kraji.

Pár desítek kilometrů od Prahy leží lázeňské městečko Poděbrady. Nachází se zde hřbitov, který se nijak neliší od tisíců jiných, a přesto je pro mě výjimečný. Odpočívá tam moje rodina. Lidé, které miluji a kteří milovali mě.

Jako malý jsem si tam hrával, zatímco babička nosila květiny na hrob svého manžela. Potloukal jsem se mezi náhrobky, četl jména zemřelých a ukládal si je do paměti. Jak jsem dospíval a jmen na náhrobcích mé rodiny přibývalo, nacházel jsem zde stále silnější spojení se zemí.

Rád jsem sedával na náhrobní desce číslo 105 a díval se na rodinný hrob. Dlouho jsem nechápal, proč právě tam nacházím zvláštní klid. Až postupem času jsem to pochopil. Za náhrobkem rostl překrásný topol, jehož kmen ovíjel břečťan, a o uličku dál stál náhrobek se zvláštní postavou – nebyl to ani anděl, spíše nejasná bytost s křídly, která v ruce svírala hroudu hlíny.

Dlouho mi to nedávalo smysl. Sedával jsem tam, pozoroval okolí, často prsty sbíral písek rozprostřený po cestách, aby nezarostly trávou. V těch chvílích jsem cítil zvláštní spojení s minulostí. Nejen naší rodiny, ale se všemi, kteří tam kdy byli. Měl jsem pocit, že ač nic nevidím, cítím mnohé. Jako by mnou procházely příběhy lidí, kteří tu byli přede mnou.

A právě tam jsem pochopil něco zásadního. Země není jen hmota. Je to matka všeho, paměť národů, ze které jsme všichni vzešli a do které se jednou vrátíme.

Tam jsem si uvědomil, že nezáleží na místě, kde se nacházíme. Strážci živlů, strážci osudu a života nejsou vázáni na konkrétní prostor. Provázejí nás naprosto všude.

Jen je musíme dokázat spatřit, pochopit, a dát tomu smysl.

Zdroj: soukromá sbírka Z.J.Sagrady

8.       Závěr

Díky těmto zkušenostem jsem pochopil, že strážci živlů nejsou bytosti, které bychom hledali jen na zvláštních či posvátných místech. Jsou součástí našeho světa i našich životů. Provázejí nás neustále, i když si to často neuvědomujeme. Možná právě proto je tak důležité se zastavit, ztišit a začít vnímat.

Protože živly nejsou jen silami, které formovaly svět. Jsou jeho podstatou.
Jsou symbolem naděje, víry i samotného života.

A možná právě v jejich poznání spočívá odpověď na otázky, které si jako lidé klademe od samého počátku.

Živly jsou strážci života i smrti. Provázejí nás, dávají nám sílu a učí nás chápat svět.

Nejen jako symboly, ale jako realita, která nás přesahuje.

Člověk není dokonalý. A možná právě proto hledá smysl.
Ale někdy stačí jen zastavit se… a vnímat.

Protože živly nejsou jen symbolem magie.
Jsou samotným životem.

9.       Poděkování

Rád bych na závěr upřímně poděkoval paní profesorce Mg.Č. Nerys Heliabel Ghostfieldové, Dc., za vedení mé práce. Její trpělivost, ochota a schopnost naslouchat mým myšlenkám mi pomohly dát práci jasnější směr a postupně ji dovést k výsledné podobě.

Velmi si vážím jejího času, pomoci i podpory, kterou mi během práce věnovala, a jsem za ni neskutečně vděčný.

Zdroje a inspirace:

Soukromá sbírka fotografií – Zyaira Jamieho Sagrady

https://www.invia.cz/blog/pico-de-teide-giganticka-sopka-s-nejdelsim-stinem/

Ekumenický překlad Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona

https://www.kabbalah.info/

https://brevnovskyklaster.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99bitov_v_Pod%C4%9Bbradech

Výklad Živlová magie, ročník první – Nerys Heliabel Ghostfieldová (www.hogwarts.cz)