Skúška pozostáva z dvoch častí:

1. Barvokouzlení na květiny.
Napíšte niečo o histórii, teórii, praxi, etike atď. premaľovávania rastlín. Môžete pripojiť aj praktickú ukážku.

2. Barevný ubrus.
Predstavte si, že ste dostali za úlohu pripraviť hostinu pri príležitosti vzácnej medzinárodnej návštevy (delegácia mandarínskych kačičiek) na našu školu. Vykúzlite na hostinu pestrofarebný obrus, na ktorom sa bude mandarínskym kačičkám pohodlne hodovať.

1.

Svou práci zaměřenou na přebarvování rostlin (a blíže specializovanou na přebarvování květin) jsem pro větší přehlednost rozdělil do oddílů tak, jak byly nastíněny v zadání, tedy:

a) Historie

b) Teorie

c) Praxe

d) Etika

e) Obrazová příloha

a) HISTORIE

Barvokouzlení v oblasti rostlinné říše je odvětvím tohoto oboru s velice bohatou a pestrou historií.

První zmínky o něm pocházejí z dob Mezopotámie; konkrétní důkazy jsou postřehnutelné například v Eposu o Gilgamešovi, kde se pojednává o rostlině, která, jak zmiňují některé pasáže kouzelnické verze:

„Nesmrtelnost může zaručit,

však barvu svou nechala si poručit.“

Více informací z této oblasti nemáme; další zemí na řadě je Egypt, kde přebarvování rostlin dosáhlo v době starověku největšího rozkvětu vůbec; ačkoli jsou zachované kouzly přebarvované papyry velice vzácné, máme jasné důkazy o tom, že jich existovalo velké množství.

Nyní následuje poměrně dlouhé období, z něhož nemáme o přebarvování rostlin nižádný důkaz – starověké Řecko a Řím jako by se od tohoto distancovaly (zlaté vavřínové věnce byly podle nejnovějších důkazů obarvovány ručně).

Prakticky na opačné straně světa se snad rostlinné barvokouzlení rozvíjelo (mám na mysli Indii a Čínu), ovšem přesnější důkazy rovněž chybí.

Předpokládá se, že první počiny tohoto druhu v Evropě vznikají v době raného středověku v oblasti Francké říše (tzv. karolinská renesance), odkud se nám dochovaly prazvláštní vzorky pestrobarevných směsí listů, které údajně sloužily k lékařským účelům Faktem ovšem zůstává, že v současné době umíme rostliny sice obarvit kouzly, jež člověku neškodí ani při požití, nicméně se rozhodně nedá mluvit o léčivých účincích barvkouzlících zaklínadel, a proto se moderní výzkumy spíše přiklánějí k názoru, že cílem oněch kouzel bylo přesvědčit laika, že se jedná o rostlinu velice neobvyklou, vzácnou a mocnou (nicméně zůstává tajemstvím, zda se jedná o jakési placebo vyrobené za dobrým úmyslem, či zda je zde úmysl onoho nemocného ošálit a vyloudit z něj peníze).

V období středověku zažívá přebarvování rostlin veliký rozvoj, za který může děkovat především heraldice – mnoho šlechtických rodů si přálo nosit ve svém erbu rostliny neobvyklých barev (za zmínku rozhodně stojí Yorkové a Lancasterové, kteří si nechali své rodové květiny spíše přibarvit než přebarvit, nicméně i to svědčí o popularitě umění barvokouzlení – tzv. válka přebarvených růží je i v současnosti poměrně diskutovaným tématem).

Pro tuto dobu je taktéž typický rozvoj „zlatých jablek“, která symbolizují panovníkovu nadřazenost.

V období patnáctého století se začalo přebarvování rostlin (a barvokouzlení obecně) dostávat i do kultur jiných ras než lidských – z této doby pochází například slavný Krákulin věnec, který je uvit obry z načerveno přebarvených tulipánů přeobřích.

Nicméně z obecného hlediska je význam děl obrů, skřetů či skřítků spíše zanedbatelný, a proto se vracíme zpátky ke kouzelníkům...

Dostáváme se na dvůr slavného císaře Rudolfa II.; tedy přibližně do roku 1600. Měl zálibu v umění a stejně tak se věnoval i alchymii – a pokud někdo přišel s tím, že z té či oné neobvykle zbarvené rostliny jistě půjde vyrobit kámen mudrců, byl přivítán s otevřenou náručí. A jistě si každý dovede představit, nakolik silný rozvoj přebarvování rostlin zaznamenalo.

Kolébkou nově se rozvíjející vědy se stává Francie (odkud pochází snad nejznámější přebarvená rostlina vůbec – datuje se do roku 1789 a je jí květina obarvená kouzlem, jež by se dle současných pravidel dalo přirovnat ke „Colorius nigra“, která do podvědomí kouzelníků (nicméně i mudlů) vstoupila pod názvem „Černý tulipán“.

V roce 1813 je v téže zemi vydán první spis s názvem „Barvy na zelené“, v němž je přebarvování rostlin klasifikováno jako odvětví barvokouzlení a v němž jsou popsány základní postupy, z nichž mnohé jsou platné dodnes. Tato kniha je pokládána za první učebnici rostlinného barvokouzlení a její význam je tak obrovský zejména proto, že zpřístupnila tuto oblast vědy veřejnosti. Od této chvíle tedy není výjimkou setkávat se s přebarvovanými rostlinami v běžném životě (za zmínku stojí například fakt, že v roce 1842 vznikl za použití barvokouzlících zaklínadel první exemplář smrku stříbrného, jež měl být původně použit pouze za účelem oslavení vánočních svátků, nicméně se rozšířil prakticky po celém světě).

V období dvacátého století již barvokouzlící zaklínadla pro rostliny přejímá i průmysl; přebarvuje nejrůznější plody, stromy, květiny za nejrůznějšími účely a tím nutí Ministerstvo kouzel k zabývání se touto problematikou. Tato fáze je podrobněji popsána v oddílu d).

Na přelomu tisíciletí má tedy přebarvování rostlin jasně stanovenou svou pozici v klasifikaci celého barvokouzlení a ačkoli se na něj názory různí, nic to nemění na faktu, že se jedná o poměrně populární obor.

b) TEORIE

Stejně tak bohatá a pestrá jako historie je však i současnost přebarvování rostlin. Tato disciplína je však poměrně rozsáhlá, a pro větší přehlednost jsem se rozhodl uvést její základní dělení.Hledisek, podle nichž můžeme rozdělit rostlinné barvokouzlení, je mnoho a já jsem do své práce vybral tato:

Základní dělení se řídí druhem rostliny, na níž je barvokouzlící zaklínadlo prováděno. Rozlišujeme tedy přebarvování stromů, bylin, kapradin... (a tak dále; vlastně se jedná o klasifikaci totožnou s klasifikací botanickou), nicméně můžeme být i konkrétnější a dostat se například k přebarvování mandragor.

Obecně platí pravidlo, že čím evolučně mladší rostlina je, tím složitější je její přebarvování. Začátečníci často zkouší svá první kouzla na plavuních a přesličkách, zatímco experti si mohou troufnout i na přebarvování rostlin jednoděložných.

Dalším hlediskem je účel, za nímž rostlinu přebarvujeme – zde rozlišujeme tři základní kategorie:

* okrasné (přebarvování rostlin v oblasti floristiky apod.)

* užitkové (přidávání barvy větrosnubným rostlinám za účelem nalákání hmyzu apod.)

* jiné (dobarvování ovoce a zeleniny apod.)

Doba trvání se dá rovněž brát jako velice významné hledisko a podle ní rozdělujeme přebarvování rostlin na:

* krátkodobé (rostlina získá do hodiny po provedení kouzla zpět původní barvu)

* dlouhodobé (do několika hodin po provedení kouzla začne rostlina blednout a časem novou barvu ztratí úplně)

* trvalé (rostlina si přikouzlenou barvu zachová až do svého zetlení)

* intragenerační (rostlina zůstane přebarvená trvale a tutéž barvu bude přenášet i na své „potomstvo“) – toto přebarvování je samozřejmě omezeno Ministerstvem kouzlem (v 18. kapitole Etického kodexu Barvokouzlení z roku 1999, jež se podrobně zabývá přebarvováním rostlin) a je velice náročné.

Důležitou roli hraje však i fakt, zda se snažíme obarvit rostlinu celou, či pouze její část; eventuelně zda je rostlina, již přebarvujeme, živá či usušená . Z tohoto pohledu můžeme vymezit přebarvování rostlin:

* I. stupně – přebarvujeme samostatnou část rostliny, která je neschopná dalšího růstu (tedy například okvětní lístek, seschlý list...)

* II. stupně – přebarvujeme samostatnou část rostliny, která je však teoreticky schopná začít další život (tedy například list, který ve vodě pustí kořínky; plod, z jehož semen může vzejít nová rostlina...)

* III. stupně – přebarvujeme živou rostlinu - tedy nejčastěji s kořeny přímo v půdě

Obtížnost je samozřejmě přímo úměrná pořadovému číslu daného stupně.

c) PRAXE

Před započetím vlastního přebarvování rostlin je nutné si uvědomit několik základních věcí. Prvně je nutno říci, že o barvokouzlení na rostliny obecně by se neměl pokoušet ten, kdo ještě nepřišel na kloub přebarvování neživých materiálů; hierarchie obtížnosti je jasně daná a v případě jejího nerespektování mohou být následky katastrofální.

Ty ovšem mohou nastat i z jiných důvodů a při práci je nutné tedy postupovat s maximální opatrností. Ve své podstatě pro rostlinné barvokouzlení platí téměř stejné zásady jako pro barvokouzlení obecné (stejné formule, pohyby hůlkou,...), nicméně je tu jeden poměrně zásadní rozdíl.

Musíme si uvědomit, že přebarvujeme něco, co je ve většině případů živé – ve své podstatě můžeme už i v těchto případech mluvit o duši. Více je toto rozebráno v kapitole etika, nicméně zde je nutné poznamenat, že přebarvování rostlin by mělo probíhat pouze s předem určeným účelem (mám na mysli především přebarvování rostlin živých; pokud se nepletu, tak například pro uschlý ořech platí stejná omezující pravidla jako pro kámen, tedy téměř žádná).

Pokud máme tedy jasno a chceme přebarvit například oschlý list za účelem procvičování, můžeme rovnou začít s kouzlením. Žádná úpravná kouzla typu *Barvicus acceptus* nejsou nutná a v tomto případě jsou spíše na škodu, jelikož naruší přirozenost rostliny.

Po provedení práce je možno aplikovat klasická fixační kouzla, nicméně je možné je i vynechat; vše se odvíjí samozřejmě od doby, během níž chceme, aby rostlina zůstala přebarvená.

O tom, jak rostliny přebarvovat, by se toho dalo namluvit mnoho, nicméně já osobně si myslím, že to základní již řečeno bylo; pokud by chtěl někdo v budoucnu dosáhnout například schopnosti přebarvovat rostliny III. stupně, pak samozřejmě bude muset znát základních zásad mnohem více. Nicméně tato kouzla zvládnou jen opravdoví experti a nutno říci, že se své způsoby, jak rostliny obarvovat, snaží uchovat v tajemství, což je celkem pochopitelné. A právě i to je jeden z důvodů, proč jsem nucen přejít k další části mé práce.

d) ETIKA

Základní otázka, kterou bychom si měli na počátku této kapitoly položit, je jasná.

„Je přebarvování rostlin správné?“

Odpověď již tak jasná není, ačkoli asi každý čtenář vlastní názor na tuto problematiku má – alespoň přibližný (například „obarvit lístky sušené růže na fialovou barvu asi příliš špatné není, zatímco změnit barvu celého lesa na modrou není úplně v pořádku).

Naštěstí (nebo snad bohužel) však na tuto otázku odpověděli v minulosti již ostatní a právě tyto odpovědi byly shrnuty v již zmíněném Etickém kodexu Barvokouzlení vydaném v roce 1999 Ministerstvem kouzel.

Základní myšlenka týkající se přebarvování rostlin, jež je zde vyřčená, zní doslova takto:„Pokud plánujeme změnit barvu rostliny či jen její odstín, měli bychom se zamyslet nad tím, zda na to máme od přírody právo. Toto právo je nám dáno v případě, že část rostliny již nežije svým vlastním životem. Ve chvíli, kdy rostlina vlastním životem stále žije, nám toto právo dáno není, ovšem existují i výjimky, kdy je možné přebarvení rostliny provést.“

To všechno jsou ale samozřejmě pouze pravidla, za nimiž je třeba vidět skutečné rostliny. Ačkoli jsou výjimky v tomto spisu popsány celkem zevrubně, stejně poskytují prostor k mnoha diskuzím a mnohdy až sporům.

Například větu „Živá rostlina může být přebarvena také v případě, kdy je toto přebarvení provedeno za účelem pomoci rostlině přežít,...“, která je v prvotním významu míněna dle mých informací jako možnost přebarvit rostlinu, pokud bezprostředně hrozí její vyhynutí, si někteří obchodníci s květinami vykládají tak, že oni mají právo přebarvit rostlinu, aby si ji zákazník koupil a tím pádem měla lepší podmínky pro přežití, než které bude mít v jeho zanedbaném květinářství...

Zkrátka a dobře se dostáváme k faktu, že ne všechny případy je možné konkrétně ošetřit, a to je myslím i hlavní myšlenkou celého přebarvování květin. Záleží na nás, zda si myslíme, že máme právo rostlinu obarvit, že je to správné; zda nám to naše svědomí stvrzuje.

Veškeré zákony tu jsou vlastně jen od toho, aby existovaly prostředky na usměrňování těch, kteří se svým svědomím neřídí, eventuelně těch, kteří mají svědomí v jiných hranicích, než je to běžné.

Otázkou je – co je běžné? A je to, co je běžné, vždy správné?

e) OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

Streptokarpus – příklad rostliny obarvené intrageneračně:

Původní druh bílé barvy:

http://img189.imageshack.us/img189/8589/img3266c.jpg

Druh, na nějž bylo intrageneračně užito *Colorius caeruleus*:

http://img189.imageshack.us/img189/8725/img3265.jpg

A zde jeden ještě tmavší druh:

http://img189.imageshack.us/img189/7537/img3262.jpg

Zde si můžete zaregistrovat využití přebarvování rostlin ve floristice:

První obrázek znázorňuje objekt před použitím barvokouzlících zaklínadel.

http://img189.imageshack.us/img189/9016/img3261.jpg

Druhý obrázek znázorňuje objekt po použití *Colorius rubens*, nicméně jak je vidno, barvokouzelník se má ještě co učit, neboť přebarvení má k dokonalosti daleko.

http://img189.imageshack.us/img189/4578/cervenapovedena.jpg

Zde příklad, kdy se kouzlo vymklo barvokouzelníkovi z ruky; naštěstí žádné větší škody než poškozenou rostlinu nezanechalo (nicméně i to je samozřejmě až příliš, pravda).

http://img189.imageshack.us/img189/5739/zlutanepovedena.jpg

Ukázka skvělého zvládnutí rostlinného přebarvování III. stupně; ovšem, jak je zřejmé, výsledek musí zůstat skryt před očima mudlů!

http://img34.imageshack.us/img34/2986/img3273s.jpg

Ukázka mé vlastní dovednosti přebarvovat rostliny (přebarvování napůl oschlého od rostliny odděleného listu, tudíž úkon přímo pro začátečníka).

http://img189.imageshack.us/img189/8796/lists.png

2.

Před samotným započetím tvorby ubrusu jsem se rozhodl důkladně prostudovat zvyky, mravy a preference zahraničních hostů, abych je náhodou nějakým svým počinem neurazil. Podařilo se mi zjistit pár zajímavých věcí, například fakt, že mandarínské kachničky jsou zvyklé jíst třikrát denně – nejvydatnější je oběd, který je servírován nasuchu, následuje lehká mokrá svačinka (servírována na vodní ploše) a celý den završuje večeře (opět na suchu). Pro každý z těchto chodů by se mělo použít speciálního ubrusu, a proto jsem neváhal a dal se do tvoření... A držel jsem se zásady, že kachničkám se líbí barvy pestré, ačkoli člověku se může zdát, že k sobě neladí; stejně tak jako kachničky dají na rozmanitost tvarů... Zde jsou výsledky:

a) Oběd

Na oběd jsem stvořil ubrus řekněme až křiklavý a pro lidské oko zdánlivě přeplácaný (ovšem mandarínské kachničky jím byly unešeny).

Zde je záběr seshora: http://img301.imageshack.us/img301/755/img3291.jpg

Použitých kouzel bylo opravdu mnoho, a proto seznam alespoň obecně:

*Barvicus acceptus*, *Defix*

*Macula (quadratus, trigonomus, circulus,... (event. vacuum)) color*

*Puncta color*

*Fixatio*

Přikládám záběr z vlastního oběda (na obrázku přítomná i kachnička pana ředitele Elinka):

http://img301.imageshack.us/img301/383/img3286s.jpg

b) Svačina

Pro svačinu jsem stvořil ubrus řekněme „stylový“ – použit byl pouze vzor otisků kachních stop:

http://img301.imageshack.us/img301/3653/img3293u.jpg

Použitá kouzla:

*Barvicus acceptus*, *Defix*

*Colorius alba*

*Linea... color* ...

*COPY*, *VLOŽ*... (včetně změn barvy, velikosti, otáčení – color, longior/roignol, rotus...)

*Puncta caeruleus*

*Fixatio*, *Fixatio aqua*

Samozřejmě ještě snímek „z terénu“ – zrovna se podávalo zrní:

http://img301.imageshack.us/img301/8122/img3296d.jpg

c) Na tomto místě by měl být popis ubrusu určeného k večeři, nicméně...Vše skončilo tragedií...

Následující obrázky jsou opravdu jen pro silné povahy a více je komentovat nehodlám.

http://img301.imageshack.us/img301/1600/img3298c.jpg

http://img301.imageshack.us/img301/7546/img3305.jpg

http://img301.imageshack.us/img301/1898/img3308w.jpg

Závěrem bych poprosil o minutu ticha za delegaci mandarínských kachniček.

...

...

...

Děkuji.

Jelikož se nehodí končit svou práci v natolik melancholickém duchu, rád bych konstatoval alespoň jednu pozitivní věc; kachnička pana ředitele po dlouhé době trochu přibrala na váze!

Nedivme se, sezobat najednou tolik zrní... http://img301.imageshack.us/img301/1330/img3309.jpg

___________________________________

Použitá literatura (pro úkoly 1. i 2.):

* Atlas rostlinných dějin (starověk, středověk, novověk)

* Nejmodernější dějiny barvokouzlení

* Encyklopedie etiky

* Čachres machres avec les couleurs

* Barvokouzlení pro rozšiřující studium

* Paint your plant!

* Zdobení stromů a keřů

* Jak se zavděčit kachničkám mandarínským

Poděkování:

Největší dík samozřejmě patří hlavně paní MrPh. Letitii te Tibě, R.R. za zasetí semínka zájmu o oblast barvokouzlení v mé osobě a za poskytnutí dostatku příležitostí nechat jej vyklíčit.

Dále bych na tomto místě rád poděkoval zejména společnosti Běhlice.s.r.o. za zapůjčení látky na ubrusy a dále slečně Nelině Chlupaté Orionis, jež se uvolila stát mi modelem při rekonstrukci onoho výše zmíněného strašlivého masakru.

Milá paní profesorko, případně i vy, vážení trpěliví čtenáři, kteří jste se dostali až sem, velice Vám děkuji za pozornost a tímto uzavírám svou práci, myslím si, že vše, co řečeno být mělo, řečeno bylo.

S pozdravem

Filius Orionis