Student:	Kate Resea
Kolej:	Nebelvír
Školní rok:	léto 2009

Literární seminářZadané téma: Vážená slečno,

zkouška bude mít několik částí.

V té první mi napíšete, čeho by se podle vás měl držet autor pohádek při své tvorbě. To celé na deset palců.

Druhá část bude kreativnější: Představte si, že by naši planetu ovlád králíček Azurit se svou králičí armádou. Napište povídku s tímto motivem.

A v třetí části mi napište, co by měla dělat rovnice E = m * c^2, zachtělo-li by se jí psát červenou knihovnu.

K dispozici máte nejméně 26 palců.

Konzultant: Anseiola Jasmis Rawenclav
Posudek: Dobré nápady, bohužel gramatika trochu pokulhává. Máte problém s čárkami, sem tam si uvědomit, jaké i/y bude v přísudku (například děti si hrálY). 1 za nápady, slabší gramatika, celkově tedy lepší dvojka.
Hodnocení: Dobré
Hodnocení propugnatio: Dobré
Hodnocení cogito: Vynikající

Vypracování

Psaní pohádek

Je důležité jestli se jedná o pohádky určené pro kouzelnickou společnost, nebo pro společnost mudlů. Dále je také potřeba vědět, jestli by mělo jít o pohádky pro děti či pro dospělé. I já nedávno zahlédla jednu starou paní, která četla knížku a smála se u ní. Když jsem přišla blíž a podívala se pořádně, zjistila jsem, že čte Malou mořskou vílu Arielu. Nemůžeme se stařence smát, proč by si nemohla nějakou tu pohádku přečíst?

Pohádky jsou důležitou částí každého dítěte. Díky nim, se v hlavách těchto neposedných stvoření tvoří sny. Jenže aby se pohádka dítěti líbila, musí mít své kouzlo. Nemyslím tím kouzlo jako například accio, ale kouzlo pohádky. K vytvoření dobré pohádky musí autor pamatovat několik věcí. Měla by se tam vyskytovat nějaká princezna nebo princ, a taky hlavní hrdina či hrdinka oplývají neobyčejnou krásou. Ona taková pohádka, kde by hlavní hrdinka byla ošklivá jak nějaká ježibaba, by neuchvátila dětská srdíčka. Pohádky jsou psány jednoduše. V pohádkách mudlovské děti často nacházejí koráby, které lítají, koně s neobyčejnými schopnostmi - umí mluvit, a i ten největší mrzáček kůň běží rychleji než kdejaký vítěz běžeckých dostihů.
Pozastavila bych se nad důležitou částí každé pohádky - konec. Ať už hrdina přemůže strašlivého draka, od této chvíle jej nesnáším, protože draky já zbožňuji, nebo se princezna probudí ze stoletého spánku nebo snad Sněhurka vyplivne ono záhadné otrávené jablíčko, vždy pohádka končí vítězstvím dobra nad zlem. Ona by taková pohádka, kde by stará ježibaba strčila Jeníčka a Mařenku do pece, nelavila velký úspěch. V pohádkách se dozvíme, že veškeré zlo je vždy poraženo a ti co dělají špatné věci na to doplatí.
Velmi často se v pohádkách vyskytují sirotci, nebo ti, kteří ztratí jenom jednoho rodiče. Většinou maminku. Tatínek se opět ožení, ale tentokrát domů přinese zlou macechu, nejlépe se dvěmi dcerami, které jsou pyšné a jejich novou "sestru" utlačují a ponižují.
Také by měl autor vytvářet pohádky i pro dobrodruhy. Typ pohádek, kdy se hrdina vydá za svou vysněnou princeznu přes sedmero lesů, sedmero hor, sedmero řek, sedmero moří, sedmero... Za sedmero lesy, sedmero hor, sedmero řek bydlel v malé chaloupce zajíček a ten si říkal: "Proč já to mám všechno tak daleko?" Tenhle oblíbený vtip, který si říkají lidé z generací na generaci však v pohádkách nenajdete. Tam si žádná princezna nestěžuje proč je to tak daleko, ba dokonce ji nechybí ani obchod, jak by se mohlo zdát, stačí pomyslet na jídlo a hned tam je. Ale nemůžeme trápit dětmi v každé pohádce větami: Princezna byla otrávená, protože nemohla najít žádný obchod, kde by si koupila nové šaty, nějaké dobré jídlo nebo se zašla do cukrárny na zákusek. V každé pohádce totiž existují kuchaři, kteří uvaří dokonalé hostiny, cukráři, kteří dělají neobyčejně lahodné zákusky a pak krejčí, kteří ušijí princeznám šaty, které slovy nepopíšete, jak jsou nádherné. Tohle je v každém honosném zámku, který pro svoji krásu také nemůžete slovy popsat. Což má ale pro děti to kouzlo, že si můžou šaty i onen zámek představit tak, jak by se jim líbil. I když většinou je princezna zajata nějakou zlou babou a princ se ji vydává osvobodit. I když porazí obry, draky, přejde takovou dálku není ve všem všemocný. Dostane úkol a vyřeší jej pouze za pomoci své krásky, kterou hledá.
Ještě důležitou věc, na kterou autor nesmí zapomenout je, neplést do pohádek příliš mnoho zbytečností. Souvisí to s jednoduchostí, o které jsme se již zmínila. Děti nechtějí pořád slyšet o tom, jak Popelka vyčistí každý kouteček a o každém zrnku prachu. A taky v pohádkách nechtějí slyšet všemožné vynálezy typu počítač, mobil, proč za princeznou chodit, když jí může poslat SMS či zavolat, nebo snad auta. Každý se totiž umí dopravit na koních, dokonce nádherných koních.
Dále by neměl zapomínat na to, vložit do pohádky naději, fantazii a taky humor. Musí udělat pohádku pohádkou, což je ovšem velmi obtížné. Každý může napsat něco co bude považovat za pohádku.
Psaní pohádek pro kouzelnické děti je jednoduší, autor se může držet toho, že hlavním hrdinou bude nějaký mudla, který je absolutně neschopný. S létajícím korábem se moc nepřekoná, protože každé dítě ví, že koráb lze očarovat kouzlem a bude létat tam, kam bude chtít...

Králíček Azurit vládcem

"Seriál skončil. desátá bije
S údery hodin klesá tvá šíje.
Zívat je levné. nejlevnější je
Pořád jen ve dvou být.
Zrcadla koupím v kutilském krámě.
Budem se množit, i když jen klamně -
říkám si, když tu vykoukne na mě
Králíček Azurit"

K Zemi se přibližovalo modře zbarvené vesmírné plavidlo. Bylo obrovské. Čím víc bylo blíže, tím více lidé cítili pronikavou vůni aviváže. Všichni zděšeně pobíhali, ta vesmírná loď jim naháněla hrůzu. I když nebe ještě před chvílí pokrývaly hustě temně černé mraky, teď se třpytily bělostí. Najednou se ozval z lodi pisklavý hlásek: "Já jsem nyní váš vládce, říkejte mi králíček Azurit. Nikde nebude ani zrnko špíny, všude bude vonět aviváž, všechno se vyčistí!" Dole stojící lidé nic nenamítali a jen koukali. Králíček Azurit si seděl v modrém plyšovém křesle a spokojeně se usmíval. Kolem něj pobíhali jeho služebníci a nosili mu pití, jídlo a masírovali nohy. Koukal se z okna na vyděšené lidi a v očích se mu zalesklo. Teď už z něj nikdo nebude dělat ubohou hračku!

"V prádelním koši pěkně si hoví.
Nádherně modrý, hebký a nový.
Byt máme velký, jenomže kdoví
proč se k nám přišel skrýt.
Hned mi řek: "Jsem tu dík ruce trhu.
Vědecky počat, z dobrého vrhu.
Poslední výkřik vývoje druhů -
Králíček Azurit.

ty snad chceš dítě? Přemýšlej chvíli!
Na to jste ještě nanešetřili.
Já jsem však levný, odolný, čilý!
Vem si mě. Získáš klid".
Co na to říci? Je to tak jasné.
Údaje sedí. Výpočet pásne.
Přesvědčil všechny - proč tedy nás ne?
Králíček Azurit."

UFO měkce přistálo na poli. Otevřely se dveře a z palvidla vyběhli dva králíčci, ti za sebou lili aviváž aby mohl vystoupit jejich vůdce, králíček Azurit. Ten se pomalu dostal z UFA a přišel k lidem. Široce se na ně usmál. Možná bude i hodný, pomyslela si jedna stará paní, stojící opodál, když v tom z UFA vyběhli další a další králíci, tentokrát ozbrojení od paty až po hlavu zvláštními pistolemi. Začali střílet na všechny strany, z pistolí vylétávali obrovské koule plné čistíciho prášku a aviváže. Každého koho to zasáhlo to omylo a navonělo. Lidé v panice začali pobíhat sem a tam, zatímco králíček Azurit se smál. Za stromem byla schovaná partička pěti malých dětí. Bály se a netušily co se stalo s jejich malým oblíbencem, králíčkem Azuritem.
"Třeba má jen svoje dny," oznámila ostatním Karla, jedna z pěti dětí.
"To je jedno co má a nemá, musíme to vyřešit. Nemůžeme ho jen tak nechat!" vyskočila Lian a natáhla ruku. Tou teď ukazovala přímo na jednoho ozbrojeného králíčka. Vyvalila oči a rychle skočila za strom. Bum, jedna z čistících koulí narazila přímo na strom. Tomu se vytratila barva a jen bělostně zářil.

Pětice dětí zůstala stát jak opařená. Každý prací prášek by mohl závidět tu bělost, a každá aviváž by zrudla závistí nad tou vůní.
"Musíme rychle něco vymyslet!" Richard se rozběhl pryč od stromu a ostatní děti ho následovali. Brzo doběhli na planinku, kde uviděli modré králíčky stavět vysoké budovy.
"Proč staví ty domy?" zeptala se Lian.
"To nejsou domy," odpověděl Richard, "to jsou obří pračky! Podívej, tam máš plánek." Richard ukázal na kus papíru, na kterém bylo něco načmáraného.
"To je jistě model pračky, ale nevím proč staví pračky," vložil se do rozhovoru Martin a poškrábal se na čele.
Králíčci pracovali jak utržení z řetězu. Pračky jim doslova rostly před očima.
"Musíme do města," řekla ostatním Lian a vydala se směrem k městu. Ostatní ji následovali a šli po cestičce vedoucí k městu. Brzy jim začala vůně aviváže lézt na nervy. Když dorazili do města, nestačili se divit. Nejenže pach aviváže už byl nesnesitelný, ale králíčci si začali z ostatních dělat otroky. Pračky už zde byly vystavené a hromadně do nich strkali všmeožné špinavé věci.
"Jsem tu, abych vám pomohl!" ozvalo se dětem za zády.
"Fuj, to jsem se lekl," vystrašeně koukal Richard a otočil se. Tam stál nějaký člověk s koštětem. "Kdo jste?" zeptal se ho Richard.
"Na všechny práce je tu Mr. Proper!" hrdě pozvedl svoje koště a otočil se. Potom se na ostatní zazubil.
"To teda ne!" vykřikla Lian, rukou nabrala bahno a hodila to na Mr. Propera. Byla přesné, bláto trefilo svůj cíl.
"To nééé!" stačil ještě zakřičet než zmizel.
"Jak si to dokázala?" zeptaly se ostatní děti Lian.
"Přišla jsem na to, že špína vždy vyhrává. Žádný čistící prostředek nemá rád špínu, proto se ji snaží zbavit. Mezitím žijí ve strachu aby se nedotkly příliš mnoho špíny, protože by zmizely a byly navždy zničeny. Tak jsem zkusila hodit bahno na Mr. Propera," řekla hrdě Lian.
"To je úžasný!" objal Lian Richard.
"Jenže nevím jestli králíčci nepoužívají ochrané štíty nebo něco takového. Mohl by to pak být celkem problém. Ale pokud by byli jako ostatní, tak by je měla špína zastavit. Dalším problémem je, že bláto se začíná vytrácet, takže musíme vymyslet způsob jak jej donést i ke králíčkům. A taky se může stát, že to nebude fungovat," Lian přemýšlela nahlas a povídala dětem svůj nápad.
"Nedaleko odtut je stará budova, můžeme se tam schovat a něco vymyslet," navrhl Martin a začal se s ostatními přesouvat.
Brzy děti došly do budovy a vešly dovnitř. Tam si vzaly papíry a začaly na ně kreslit své návrhy. Potom z nich vybíraly až vybraly jeden. Naštěstí měly u sebe nějaký materiál a sestavily tak něco, co se podobalo zbrani typu pistole a nějakého podivného praku. Lian nabrala bahno do zbraně a vystřelila. Vzápětí vyskočila radostí, protože to fungovalo. Rozdala ostatním ony zbraně.
"Tak, tohle budou pistole, které vyzkoušíme na králíčky. Když to bude fungovat, zastavíme je, a pak zničíme i králíčka Azurita," povídala svůj ďábelský plán Lian.
"To ne, králíčka Azurita nesmíme zničit," začala fňukat Karla, "on je určitě jen něčím ovlivněn, nemůže být zlý, to ne. Já ho nechci zničit!"
"Karlo, pochop to, copak chceš pořád čuchat ten pach aviváží? Vidíš? Ne!" utěšovala ji Lian. Poté se zvedly a vydaly se ničit králíčky. Když poprvé vystřelily bály se, že to nebude fungovat, ale fungovalo. Zasažení králíčci zmizeli. Poté si našly i králíčka Azurita. Ten jen vyděšeně stál a díval se jak i na něj letí hrouda špíny. Tu na něj vystřelila stále otřesená Karla ale teď se usmívala.
Všude tak nastala absolutní špína ale pětice dětí byla spokojená - vypořádala se s králíčkama a zničila jejich avivážové naděje!

"Osud nás vodí různými tanci.
Málokdy ovšem dá nám i šanci.
Ten, kdo ji pustí nebude v ranci.
V tom musí jasno být.
Šlo to ráz na ráz. byla to chvíle.
Srst sice modrá, maso však bílé.
Chutné a zdarma... Pištěl tak mile.
Králíček Azurit."

Použit text písničky - Daniel Landa - Králíček azurit

písnička: Králíček azurit

Rovnice v červené knihovně!

Je velmi důležité si uvědomit, co ta rovnice znamená, kde se vyskytuje a taky co to ta červená knihovna je.

E = m * c^2
Začnu s vysvětlením rovnice. Jde o velmi složitou kouzelnickou rovnici, která se uplatňuje v dějinách kouzel v čistě kouzelnické literatuře. Ovšem není to obyčejná kniha o dějinách kouzel, ale je zde popsáno i veškeré násilí způsobené těmito kouzly.

E značí veškerý celek. Podle jeho hodnoty zjistíme jakou má sílu.
m nemá číslo, ale styl. Je to styl jakým je daná knížka psána. Jestli jsou dějiny napsány humorně, nebo spíš velmi technicky.
c^2 tady je to složitější, protože veškerá čísla se sečtou. Když budeme mít u nějakého kouzla, že bylo vynalezelo roku 122 třemi kouzelníky, kteří právě oddolávali náporu 157 lidí tak výsledné číslo po sečtení bude 282. V tom případě c = 282^2

Je to jen lehce vysvětlené, rovnice je velmi složitá, protože násobení stylu psaní a čísla je obtížné. Ale byly na to vymyšleny speciální kalkulačky, ale jsou pěkně drahé.
Rovnice to má složité i v tomto druhu psaní kouzel, a proto se nedivím kdyby si chtěla odpočinout nějakou jinou literaturou. Taky si musí vybrat, jestli psát červenou knihovnu jako knihy stvořené nebelvírskými studenty, nebo onu červenou knihovnu, kterou všichni známe.
S tou nebelvírskou to má složité. Ale zas je pořád v kouzelnickém světě. Musí se dostat do ruky nějakého chytrého nebelvírského studenta či studentky aby ji trochu dopomohl. Problémem je, že tato rovnice nemá statečnost dvakrát v lásce, a ráda používá násilí. A proto nebelvírští studenti, kteří píšou příběhy o statečnosti a odvaze si musí dát pozor aby tuto rovnici nechytli. Pak by jejich povídky byly katastrofální.
Avšak existují i případy, kdy si rovnice dala pozor a dopomohla tak k dokonalému dílu. Taky by si měla dát pozor na své vyjadřování, sem tam ji totiž ulítne slovo, které není vhodné. Já jsem tady, tady, všímejte si mě! Všiměte si mě! Nejsem jen obyčejná rovnice, jsem hodná rovnice!!! Ona taková rovnice není jen tak, někdy dokáže nadělat i neplechu.

Pokud by se dostala do nějaké té milostné knihovny, tak by měla dost velkou smůlu. Musela by se totiž hodně snažit aby se jí povedlo napsat něco dobrého. To není pravda, já umím psát všechno, nemám ráda kouzla, slyšíte mě? Haloooo! Tady jsem! Já bych i řekla, že nemá cit pro něco takového - hej, ale to už mě uráží! Uvidíte až vyjde kniha od Rovnice! Jen počkejte!
Dobrá, dobrá, řekněme, že se rovnice pustí do psaní nějaké té povídky. Bude mít spoustu práce se svým vyjadřováním a také aby povídka dostala patřičný nádech. Pokud by totiž začala se svým technickým stylem dopadlo by to špatně...

Já bych to shrnula tím, že rovnice si pro zábavu může psát co chce. Ano ano, co chci, slyšíte všichni? Můžu si psát co se mi zlíbí! Jen musí dát pozor na své vyjadřování, to je hlavní, také na styl písma, proto ve svém žánru jej používá trochu jinak. Pak by si měla uvědomit, co, že to vůbec píše a nezatěžovat ostatní svými žvásty co používá ve svém oddíle.
Aspoň z toho může vzniknout zajímavý útvar!