Stručný úvod

Má práce se zaobírá otázkou provádění různých experimentů a testů na mudlech, přičemž mudla musí být po provedení experimentu znovu použitelný, nesmí mít problémy začlenit se zpět do svého přirozeného prostředí a zároveň nesmí být porušeny zákony etiky. ¹Salazaružel je vše řešeno jen v teoretické rovině, jelikož pokusy na živých mudlech jsou dnes výnosem Ministerstva zakázány. ²

Jak získat mudlu

Samozřejmostí zůstává, že mudlu určeného k experimentu mají povolení vybírat a sbírat jen oficiální instituce, které vlastní certifikaci od Ministerstva. Samotné vyzvednutí mudly pro větší organizované skupiny kouzelníků není vlastně nic složitého, zejména mají-li za sebou podpůrné prostředky právě od Ministerstva kouzel.

V minulosti nezřídka docházelo k různým nedopatřením a nehodám, které se mezi mudlovskou veřejností projevují vírou v mimozemšťany, kteří sbírají po nocích osamělé mudly, provádějí na nich pokusy a pak je dezorientované a s mírnou ztrátou paměti vracejí zpět tam, kde je našli. Po dosazení nekompetentních sborů kouzelníků za mimozemšťany před sebou máme čistou pravdu. Samozřejmě, že i dnes se v mudlovském tisku objevují zprávy o mudlech unesených mimozemšťany. Ministerské šetření prokázalo, že pochybení nejsou na straně certifikovaných organizací, ale na straně načerno vedených skupin, případně pouze jednotlivců, kteří jednají pro svůj prospěch a ve jménu svých vlastních experimentů, které by Ministerstvo pro jejich nebezpečnost nikdy neschválilo, a především na rozdíl právě od certifikovaných skupin rozšiřují ilegálně svou působnost i na mudly živé. Nedostatečná odbornost provedených paměťových kouzel má poté za následek to, že si mudlové vybavují některé mlhavé vzpomínky z událostí ohledně experimentu a že pociťují různí fyzické i psychické obtíže spojené s experimenty samotnými (jizvy, bolesti, noční můry, nové nevysvětlitelné fobie,…). Neurčené halucinogeny, které jim byly podávány pro utlumení pozornosti (hlavně pro svou relativní levnost v porovnání se spolehlivými prostředky) zas mohou za to, že experimentátoři bývají v hlavách probuzených mudlů zobrazeni jako podivné neznámé bytosti, zahalené nejčastěji do zeleného světla.

Pokusy na mudlech neživých nejsou pro kouzelníky vůbec atraktivní ani důležité, proto se sběr mudlů provádí jen zřídka. Zavedené procesy by se ale snadno mohly transformovat tak, aby zvládly sběr živých mudlů určených k testování. Ministerstvo má k dispozici pohodlné dopravní prostředky, kompaktní přemisťovadla, nejmodernější uspávací kouzla a vycvičená komanda, která ovšem většinu času zahálí. To vše jsou prostředky, pomocí kterých není problém vytipovat, nalézt, zachytit a unést určeného mudlu.

Ministerstvo disponuje i vybavenými laboratořemi (samozřejmostí je jejich sterilita, aby se zamezilo úniku magických látek do mudlovského světa při navracení mudly). Podle mého mínění by stačilo vybavit je pohodlnějšími lůžky a vyškolit personál zejména po etické a psychologické stránce, aby nezapomínal, že postupy zavedené dříve na živých mudlech nemusejí fungovat stejně dobře, a že by je jimi mohl i neplánovaně zranit.

Avšak při dodržení všech zavedených postupů by již nebránilo nic tomu, aby se přešlo k vlastním experimentům.

Testování invazivní a jeho metody

Mezi metody invazivní ve své práci počítám všechny metody, při nichž dochází k viditelné změně na testovaném mudlovi, která se dále musí různými způsoby zakrývat či vracet do původního stavu.

Protože mudlovské tělo jako takové je pro nás, kouzelníky, neatraktivní (nijak se stavbou ani reakcemi neliší od těl kouzelníků), nedocházelo by při testování k invazivním metodám skoro vůbec. Přesto, bylo-li by potřeba testovaného mudlu někde rozříznout, podívat se do něj a sem tam něco napravit, bylo by nutné ránu zcela zacelit pomocí kouzel a to nejen povrchově, ale i hloubkově, aby ani případná mudlovská operace či pitva nemohla prokázat cizí vniknutí a tím zbytečně obrátit pozornost mudlů směrem k magické obci.

V případě, že by invaze do mudlovského těla byla provedena pomocí kouzel, platí stejný postup. Subjekt je třeba před vypuštěním zpět mezi ostatní mudly zcela vyléčit.

Invazivní metody jsou eticky velmi sporné, protože nikdy není jisté, jestli je zrovna nutné používat k experimentu právě nevinného a nic netušícího mudlu. Tento problém bych vyřešila následujícím opatřením: Mudla, který by se podrobil nějaké invazivní testovací metodě, by byl ještě před ukončením testování důkladně prohlídnut a prozkoumán po zdravotní stránce. V případě, že by se našla nějaká nesrovnalost, která by v blízké či vzdálené budoucnosti mohla ohrozit mudlovský život, měl by testovací tým povinnost zasáhnout a napravit tuto nesrovnalost svými kouzly tak, jak je to v jejich silách. Takováto akce by měla hned několik pozitivních dopadů. Mudla, který by byl takto léčen, by měl zlepšenou kvalitu života a zvýšenou naději na dožití. Zároveň by takováto činnost podpořila rozvoj náboženství mezi mudly, což je věc prospěšná, protože slovem „zázrak“ se dají velmi snadno kamuflovat rozličné kouzelnické chyby, pokud se najde dost mudlů, kteří této zástěrce dobrovolně věří.

Testování neinvazivní a jeho metody

Mnohem zajímavější než metody invazivní jsou pro mne metody neinvazivní, protože pod ně spadá naprostá většina magie a psychických pokusů na mudlech. Odpadají zde i problémy s etikou, protože pokud se dá kouzlo zvrátit, či pokud pokus na mudlovi nezanechá žádný trvalý následek, nejde vlastně o nic jiného, než problémy, které si mudlové způsobují ve svých životech sami. Leckterý zbytečný rozchod či stres z nestihatelných pracovních termínů se na mudlovi projevuje negativněji, než sebedrastičtější kouzlo seslané do hlubin jeho mozku.

I zde však platí můj návrh, který jsem uvedla výše – dovoluje-li to čas, zdravotní stav mudly a vybavení laboratoře, ve které k experimentu dochází (což by mělo být samozřejmostí), měli bychom se zamyslet nad tím, jestli zde není něco, čím bychom mohli mudlovi pomoci. Ostatně – on nám pomohl svou účastí v experimentu, i když se o tomto nemohl rozhodnout sám. My bychom na oplátku mohli zkvalitnit či prodloužit jeho život, když je to už jednou v našich silách.

Chceme-li na mudlovi testovat nějaké kouzlo, je nejlepší, když je předem uspán a když je bezprostředně po experimentu lehce modifikována jeho paměť, aby měl na toto období vzpomínky týkající se jen krásných snů. Když to však situace nedovoluje, což by se stávalo zejména v případech, kdy bychom chtěli v praxi testovat například nějaká paměťová či uklidňovací kouzla, je třeba v laboratoři pomocí magie nastolit nějakou obyčejnou atmosféru, která by logicky zapadala do mudlova života. Bylo by tedy dobré, aby se subjekty pro testování vybíraly pečlivě a bylo známo jejich rodinné a pracovní zázemí. Není pak těžké je pomocí kouzel přesvědčit o tom, že jsou doma a něco se jim zdá, případně že sedí v práci a jejich šílený šéf po nich chce, aby koukali na tuhle hýbající se kuličku nebo se soustředili na nějaký podivný předmět. Mudla by tak byl více v klidu a vlastně by mu nebylo ani divné to, co se kolem něho děje (pokud ano, vždy je možné přidat lehké kouzlo na uklidnění, které ale nesmí jinak ovlivnit jeho reakce, pokud jsou důležité pro průběh testu). Paměťové kouzlo po skončení experimentu vymaže pochybné části vzpomínek, ovšem nemaže se již vše, takže je zákrok přirozenější.

Při vlastním pokusu můžeme v mudlovi vyvolávat vlastně jakékoliv pocity a emoce, i když etičnost takového konání je diskutabilní. Když v mudlovi vyvoláme hlubokou depresi a pocit, že by se nejraději zabil, a přitom ho budeme držet na místě a monitorovat, pochopíme možná trochu lépe mudlovské uvažování, ale zas jde o nelidské týrání. Mudla si jej ovšem nebude pamatovat… skutečně ožehavé téma pro všechny mudlology. Zatím vyhrává konzervativnější a lidštěji naladěná kouzelnická obec, ale kdo dovede říct, jak to bude za pár let?

Cíle do budoucnosti

Odpůrci testování mudlů se často ptají, k čemu by taková věc mohla být vlastně dobrá. Čemu si pomůžeme a proč něco takového máme zapotřebí? V současnosti ale existuje několik zajímavých problematik, které si zaslouží podrobnější prozkoumání a bez přítomnosti mudlů by to zřejmě nešlo.

První z důležitých výzkumů, které by se mohly díky změně zákonů urychlit a zkvalitnit, je výzkum ohledně paměťových kouzel. Denně někdo vymýšlí nové a možná i účinnější, ale protože úniky zpráv o existenci kouzelníků do mudlovského světa jsou zřídkakdy a v takovém případě se stejně ihned potlačí osvědčenými, i když možná již příliš drastickými kouzly, nezbývá místo pro nová šetrnější řešení. Masové rozjetí experimentů na mudlech by vytvořilo právě živnou půdu pro zkvalitnění paměťových kouzel a menší dopad na psychiku zasažených.

Další pole působnosti, které by se tímto otevřelo, je zkoumání mudlů, kteří mají zvláštní druh magického nadání, které jim sice nedovoluje provozovat magii, nedělá z nich motáky, ale přesto tam ono „něco“ je. Příkladem jsou úkazy jako mateřský instinkt a podobné – v jaké podobě se příroda a její zákonitosti skrývají v tělech moderních mudlů?

Neméně zajímavé téma je pro mě například zkoumání reakcí mudlovského organismu na zjištění o existenci kouzelnického světa, a tak dále, a tak dále, ono by se dalo pokračovat do nekonečna.

Skeptiky takovéto argumenty ovšem nepřesvědčují. Je to tak správně? To je již otázka, na kterou si musí zodpovědět každý sám za sebe.

Závěrem

Experimenty s mudly, to není snadná záležitost, protože při každém z nich hrozí, že bude náš svět odhalen, což je sice zvratný proces, ale v konečných důsledcích složitý a celkem nákladný. Vždy je tedy třeba zvážit, jestli je skutečně nutné použít opravdového mudlu anebo jen magickou simulaci. Podle mého názoru je správné, že experimenty na mudlech byly dlouho zakázány, ale myslím si, že dnes již je naše společnost na takové úrovni, že by zvládla prakticky, eticky i všeobecně zaručit bezpečný proces bez následků na obou stranách. ³

Testování mudlů je velmi zajímavé téma pro vypracování zkoušek OVCE, ale zároveň by mohlo jít o velmi zajímavou práci. Pokud se změní legislativa, já osobně bych možná uvažovala o podobné kariéře.

Adanedhel Bloom, Zmijozel

¹Poslední podmínka se mi zdála během celého procesu jako nejzáludnější. Nakonec jsem se rozhodla etiku neporušovat, jen se jí letmo dotýkat a jemně tančit po jejích okrajích.

²Pokusy na mudlech mrtvých byly částečně povoleny 783. vyhláškou Ministerstva z roku 1992. Zákaz provádět pokusy na mrtvých nadále platí (laicky řečeno) jen pro těla, která by někdo mohl postrádat. Pro ostatní případy zákaz neplatí, vše se ale přísně eviduje, aby mezi mudly nedošlo k odhalení; zde je nejdůležitější modifikovaná znovupoužitelnost mudly a jeho navrácení tam, odkud byl vypůjčen.

³Samozřejmostí zde zůstává, že odborně proškolení vedoucí experimentů musejí mít čistý trestní rejstřík, musejí projít náročnými psychologickými testy, pečlivě dokumentovat dění v laboratoři a osobně ručit za jakékoliv lidské selhání. Kontroly a kontroly. Jen nenechat nic náhodě.