Toto stanovisko se změnilo až v době, kdy situace začala být neúnosná a žádala si radikální zásah – v době první světové války.

1.1 Příčiny a počátek
V roce 1914 vypukla mezi mudly první světová válka, která se samozřejmě dotkla i kouzelníků. Nutno říci, že v jejím počátku jsme však prsty neměli a šlo o čistě nemagický konflikt. Ovšem v důsledku velkého množství bitev, prolévání krve a vysokého počtu mrtvých došlo k tomu, čeho se odborníci z řad kouzelníků obávali – přemnožení upírů. Síla volání krve byla natolik mocná, že většina těchto bytostí nedokázala odolat a nákaza se šířila obrovskou rychlostí, převážně mezi mudly, protože kouzelníci se drželi od tohoto konfliktu stranou.
Konalo se mimořádné zasedání Starostolce, který rozhodl, že toto musí být urychleně zastaveno. Ovšem kouzelníci sami si nemohli v tomto případě poradit, protože šlo právě o mudly, kteří byli napadáni a přeměňováni – upírů se zmocnilo tzv. Krvavé šílenství. Bylo tedy nutno kontaktovat mudlovské premiéry hned v několika zemích.
Za úkol toto dostal samozřejmě vždy příslušný Ministr kouzel. Nebudu popisovat podrobnosti jednotlivých jednání, důležité je, že kontakt byl navázán a veškeré povinnosti pak padly samozřejmě na tehdejší Ústředí bystrozorů. Kdo jiný než kvalifikovaní, trénovaní kouzelníci by se mohl postarat o bandu zdivočelých upírů? 
Tímto tedy začala spolupráce bystrozorů s mudly.

1.2 Dořešení
Kauza s upíry byla vyřešena následujícím způsobem: mudlovská vláda vydala na pokyn bystrozorů několik nařízení, která měla pomoci udržet mudly v bezpečí. Mimo jiné byla vyčleněna speciální skupina bystrozorů, která se pohybovala ve světě mudlů a základními kouzly zabezpečovala domy nekouzelnické veřejnosti. Toto se urychlilo i prodejem speciálních domovních zařízení, jako byla magická domovní znamení opatřená ochrannými kouzly a podobně.
Další skupina se věnovala chytání šílených upírů, kteří byli zavíráni k Sv. Mungovi a léčeni speciálními metodami ne nepodobnými protialkoholní léčbě.
Katastrofa byla nakonec díky spolupráci úspěšně zažehnána, avšak šlo o největší zvýšení počtu upírů v historii.

2. Prohlubování
Když byla jednou spolupráce s ministerskými předsedy navázána, bylo jasné, že se bude dále rozvíjet. Její důležitost se vystupňovala v okamžiku, kdy i černokněžníci pochopili, že největší moci mohou dosáhnout po ovládnutí mudlovské společnosti, díky které se pak snáze dostanou ke kouzelníkům. Bylo tedy nutno se pustit do ochrany předních mudlovských hodnostářů, kteří mají na mudlovskou společnost největší vliv. Na nekouzelnické ministerstvo byl trvale přidělen tým bystrozorů, který se musel starat o hrstku nejvyšších představitelů. Bystrozoři se tak stali osobními strážci. Jejich chráněnci ovšem nemají tušení, že jejich mimořádně schopní pracovníci nejsou tak docela obyčejní a že se v nich skrývá mnohem víc, než je na první pohled vidět, protože toto tajemství zná jen a pouze předseda a je vázán slibem mlčenlivosti. Tak tomu bylo od samého počátku a troufám si tvrdit, že to tak i zůstane. Dovolím si ještě podotknout, že pro bystrozory je tato práce takovým „trestem“, respektive nejde o oblíbený post. Práce mezi mudly si žádá velký stupeň utajení a bystrozor musí stále kontrolovat své chování. Obecně řečeno je to dost nuda a bystrozorové v takových službách často postupně přiznávají své „mudlovatění“, protože se samozřejmě musí uzpůsobit i obraně před mudlovskými útočníky, pracují s mudlovskými zbraněmi a dalšími předměty a postupně si osvojují i různé mudlovské zvyky.
Dále jsou mudlové (předseda) zavázáni informovat Ústředí bystrozorů, pokud se objeví něco podivného, co si neumí vysvětlit – například byl takto nahlášen velký nárůst zločinnosti v jedné konkrétní oblasti města. Ukázalo se, že to má na svědomí přemnožení kolonie hrabáků, kteří soustavně kradli šperky i peníze nic netušícím mudlům. Stejně tak je i Ústředí či sám ministr kouzel povinen informovat mudlovského předsedu o okolnostech, které by nějak mohly poznamenat i mudly.
Jak už to bývá, podejte mudlům prst a oni vám seberou celou ruku. Mudlovský předseda postupně začal od bystrozorů požadovat víc a víc. Chtěl, aby mu bylo poskytnuto přenášedlo, aby se mohl rychleji dostat tam, kam bylo potřeba. V tom mu bylo částečně vyhověno, ovšem používat ho smí jen s asistencí některého z bystrozorů. Dále pak postupem času žádal, aby bystrozorové na ministerstvu komunikovali s těmi v jiných zemí nebo se svými kolegy v jiných odděleních či prostě na jiných místech pomocí telepatie a dalších prostředků, jako je třeba přemisťování, aby se urychlilo předávání instrukcí a informací. Dalším požadavkem byla nepřetržitá ochrana předsedovy rodiny, vyčlenění dalšího bystrozorského týmu, který by spolupracoval přímo s mudlovskou policií na běžných zločinech či třeba využití bystrozorů jako diplomatů  - to díky jejich vysoké kvalifikaci a skvělým schopnostem. Dále také práce v různých výzkumech, například podmořských, kde můžou bystrozoři efektivně pracovat díky žaberníku či bublinovému kouzlu, případně v jiných ztížených podmínkách. Návrhům a požadavkům bylo zpočátku vyhověno, ale když stále přicházely další a další, Ministerstvo kouzel se rozhodlo od světa mudlů více distancovat a setrvat ve spolupráci pouze v mimořádných situacích. O tom se ale více dozvíte níže.

3. Velké akce
Velkých akcí, kdy spolu spolupracovali mudlové a bystrozorové, bylo hned několik. Zmíním přehled těch nejvýznamnějších.

- zastavení armády nemrtvých v době druhé světové války
- kauza „Duchové“ (viz. níže)
- spolupráce v kauze černokněžníka Voldemorta (dvakrát)
- zastavení obrovského magického požáru v ulicích metropole
- kauza s černomagickým gangem Krysy
- ochrana mudlů při migraci draků
- ilegálně pěstované mandragory, které svým křikem zavinily smrt mnoha mudlů
- zastavení skupiny „Za práva kouzelníků“

3.1 Modelový příklad spolupráce
Podrobněji bych rozebrala kauzu „Duchové“, která byla zmíněna výše.
O co šlo: začalo to vlastně dost nevinně v jedné mudlovské vísce. Tamní obyvatelé si začali stěžovat, že tam „straší“. Nejprve přišel podivný pocit chladu, který se objevoval, pokud se mudlové pohybovali v okolí tamního hřbitova. Na tom nikdo neshledával nic divného prostě proto, že hřbitovy takové pocity svou ponurostí vyvolávají.
U toho to však samozřejmě nezůstalo. Postupně si obyvatelé začali stěžovat na podivně pošramocené klima – stačilo přejít z jednoho místa na druhé a kolem vás se citelně ochladilo, na dalším metru však už bylo zase teplo.
Ještě o několik dní později začaly v domech padat obrazy ze zdí, tříštila se zrcadla, otevírala okna i dveře, samovolně vzplály závěsy nebo třeba střecha… Vesnice byla na pokraji zoufalství a mudlové naprosto nechápali, co se děje kolem nich. Jako věřící povolali svého faráře, který však s tou spouští nemohl nic udělat.
Naštěstí se o tomto brzy dozvěděli příslušné orgány ministerstva, které už měly povinnost toto předat Ministerstvu kouzel a konkrétně Ústředí bystrozorů. Okamžitě byla poslána skupina školených kouzelníků, kteří hned odhalili, co se děje – ve vesnici se „přemnožili“ duchové. Takovou podívanou nikdo již dlouho neviděl – perleťové zástupy poletovaly vzduchem a bylo jich více, než si dokážete představit.
Duchové však nereagovali tak, jak jsme u nich zvyklí – odmítali komunikovat, tupě hleděli do prázdna, jako kdyby je něco svazovalo a bránilo jim v normálním chování. Kromě toho se u nich daly sledovat obrovské mentální schopnosti, například telekineze u nich dosahoval vysokého stupně pokročilosti, který nalezneme pouze u prastarých duší.
Odborníci prozkoumali hřbitov a odhalili naprosto neznámou kletbu (později pojmenována dle bystrozora, který ji zlomil, Mallörmmovův dech). Ta způsobila jakousi otravu půdy, tedy spíše astrálního rozměru tohoto hřbitova. Díky tomu se vytvořil jakýsi „zpětný chod“, který znovu přitáhl duše pohřbených zpět na svět a odmítal je pustit dále. Byli tedy nuceni setrvávat v podobě duchů, ovšem naprosto nedobrovolně, napůl, tedy odmítali s vnějším světem komunikovat. Také se tím vysvětlily jejich nadprůměrně vyvinuté schopnosti a možnosti, které se objevují jen u prastarých duchů – duše byly v záhrobí již velmi dlouhou dobu.
Zlomení kletby nezabralo vycvičeným kouzelníkům vlastně tolik práce, ovšem odeklínači už ani nebyli z řad bystrozorů. Mohlo by se zdát, že tady jejich práce skončila, ovšem přirozeně to tak nebylo – musel se ještě vypátrat viník toho všeho.
Bystrozoři hlídali hřbitov celý týden, než se jim podařilo vystopovat podezřele vyhlížejícího návštěvníka. Po důkladném sledování zjistili, že jde o člena černomagické sekty Mozkomorových svědků, která měla celou patálii na svědomí. Tato sekta se však velmi dobře zabezpečila před vnikem kouzelníků zvenčí všemi možnými ochrannými zaklínadly.
A právě proto se ke slovu dostala spolupráce s mudly. Na místo byla vyslána skupina mudlovských policistů. Ti samozřejmě nevěděli, že ti, které mají zatknout, jsou kouzelníci. Byli pouze informováni, že jde o velmi nebezpečné náboženské fanatiky. Bylo totiž nutné, aby svým vstupem prolomili ochranné bariéry bratrstva, takže se k nim pak mohli dostat bystrozorové.
Celá akce proběhla bez komplikací, protože Svědci mozkomorovi nečekali, že by je někdo napadl, tedy nebyli připraveni k útoku a v okamžiku, kdy se vzpamatovali, už mezi ně vběhli i bystrozorové, kteří ochránili i mudlovské muže zákona štítovými kouzly, tedy se nemohlo nic stá.
Sekta byla zastavena a není známo, že by byla opět obnovena. 
Tohoto případu se měl pravděpodobně zhostit některý jiný orgán MK, ovšem v okamžiku, kdy jsou bystrozoři akutně voláni do akce, těžko se „předává“ někam jinam.

3.2 Nevydařené operace
Mnoho akcí, které by nedopadly tak, jak měly, naštěstí neproběhlo, protože musí probíhat vždy podle přesných instrukcí a plánů – zákon o utajení stejně platí, i když bývá po operacích vždy použito mnoho paměťových kouzel.
Jediná spolupráce, která skončila naprostým fiaskem, byla akce „Sirius Black“, kdy měl být dopaden tento nebezpečný zločinec - ani jedna strana nedosáhla nejmenšího pokroku.

4. Dnešní spolupráce
Dnešní spolupráce si stále zachovává stejné rysy – o světě kouzel pořád ví jen současný ministerský předseda, na ministerstvu pracuje hrstka bystrozorů, kteří fungují jako osobní strážci nebo asistenti, sekretářky a podobně a starají se o bezpečí nejvýše postavených ministerských úředníků.
Permanentně jsou také bystrozoři zaměstnáváni na policejní stanici v blízkosti Azkabanské věznice, která je sice pro mudly neviditelná, nezakreslitelná a ve skutečnosti vlastně neexistující, nicméně díky přítomnosti mozkomorů a hlavně samotných vězňů stále nebezpečná.
Komunikace prostřednictvím bystrozorů a přemisťování dnes není nutná – u mudlů existuje vysokorychlostní komunikační prostředek zvaný internet.
Několik bystrozorů spolupracuje s mudly také na úrovni špionáže – nikdo se nedokáže tak dobře maskovat jako kouzelník, zvláště pokud patří třeba mezi metamorfomágy. Díky tajným výzvědným operacím pak má Ministerstvo kouzel přehled o veškerém dění ve světě.
V současnosti také bystrozoři pracují více v teoretické rovině a zaměřují se na prověřování mudlovské historie. Posuzují staré případy násilí, zločinů, různých pomatenců a zkoumají, za kolika stály kletby, které se nepromíjejí, omamovací lektvary a podobné kouzelnické speciality, získané informace se pak zanáší do archivů, abychom se poučili z chyb z časů dávno minulých. Ústředí bystrozorů se tak pomalu rozšiřuje o velké archivační středisko. 
A samozřejmě, největší podíl práce bystrozorů ve spolupráci s mudly zastává všechno kolem nebezpečných zločinců, kteří škodí oběma „světům“ – pátrání po nich, dopadení, zneškodnění, vystopování... Bystrozoři trvale prošetřují všechny uprchlé vrahy, teroristy a další, aby byla odhalena případná spolupráce s temnými mágy. Jedna ze známých teroristických skupin (nemůžu jmenovat) byla dokonce tvořena samými kouzelníky. Zjistilo se to díky tomu, že obrovské výbuchy, které mudlové přičítali na vrub bombám, měli ve skutečnosti na svědomí speciálně šlechtění třaskaví skvorejši, kteří dosahovali minimální velikosti a maximální třaskavosti. Gang byl za spolupráce bystrozorů s mudlovskými speciálními jednotkami polapen a odveden do Azkabanu, mudlovské veřejnosti bylo řečeno, že zločinci zahynuli při přestřelce.
Bystrozoři se dále též zabývají neobvyklými jevy, které se mezi mudly objeví a nakonec se prokáže jejich spojitost s kouzly. Často jsou však tyto případy předávány jiným orgánům.

5. Opozice
Spolupráce s mudly má velmi silnou opozici hlavně v těch, kteří vyznávají tradiční hodnoty a drží se hesla „čisté krve“. Tento myšlenkový přístup je považován za zastaralý a částečně nelegální, protože je ze zákona dáno, že mudla má jako člověk stejnou hodnotu jako kouzelník a jsou si rovni.
Opozice se tvoří tedy vlastně za zástěrkou falešných důvodů – tedy že si každý musí umět vyřešit své vlastní problémy sám, že je nutno uchovávat naši kulturu v naprosté tajnosti a nepouštět mezi mudly vůbec nic a další.

5.1 KOPR
Jinými i výše zmíněnými hesly se ohání oficiální organizace KOPR (Konec protekci), která byla zřízena krátce po ustanovení oficiálního centra pro spolupráci s mudly na Ústředí bystrozorů. Hlavou této skupiny je již po dlouhý čas rod Malfujových (podobnost se jménem jedné z nechvalně známých britských kouzelnických rodin není náhodná, mají společné předky), která organizaci založila. Programem je převážně časté demonstrování proti upřednostňování bezpečí mudlovského před kouzelnickým a proti takzvanému porušování utajení. Ministr kouzel je neustále zavalován dopisy od této organizace, která je dotována majetnými prastarými kouzelnickými rody, tedy má mnoho konexí i financí. Doposud se tuto opozici nepodařilo zlikvidovat.

5. 2 Smrtožer
Existuje samozřejmě i opozice radikálnějšího smýšlení. Smrtožer patří mezi ně. Tato skupina vznikla na troskách společnosti, která se sdružovala pod vedením černokněžníka Voldemorta a je známa jako Smrtijedi. Někteří z bývalých členů, kteří přežili nejen válku, ale i Azkaban, se aktivně podílejí na chodu tohoto hnutí, které hlásá do světa, že mudlové jsou verbež a špína, pro kterou by kouzelníci neměli nastavovat krk a že jejich smrt je pro celou společnost jen velkým přínosem. Skupina sabotuje práci bystrozorů a s pomocí úplatků se snaží naprosto zničit veškeré pokusy o spolupráci a vycházení s mudly. Představitelé nejsou známi, protože se hnutí samozřejmě drží v anonymitě kvůli ilegálnosti svých počinů.

5.3 MVZ
MVZ neboli Matky ve zbrani je poměrně nedávno vzniknuvší skupina, která se postavila do opozice proti bystrozorům, kteří se snaží pomáhat mudlům. Skládá se převážně z blízkých příbuzných bystrozorů – ženské pohlaví v ní značně převládá. Matky ve zbrani prohlašují, že by jejich potomci a příbuzní neměli vystavovat sami sebe takovému nebezpečí, jaké nastává při spolupráci s mudly vzhledem k jejich nenavyklosti na kouzla a k jejich podivným zbraním.
Opozice sepisuje petice a snaží se ministra kouzel dotlačit ke zrušení všemi legálními cestami.  
 
6. Zákony
Spolupráci mudlů s bystrozory – či naopak – nedefinuje nijak velké množství zákonů.
Samozřejmě, v první řadě zde figuruje zákon o utajení, který zde nabývá obrovské důležitosti. I přesto, že jsou bystrozoři s mudly – v některých případech – v kontaktu třeba denně, musí se chovat jako mudlové a jejich spolupracovníci z mudlovských řad by neměli mít tušení, s kým mají opravdu tu čest. Toto samozřejmě nejde vždy dodržet, tedy je tu další zákon - zákon o užití paměťových kouzel na mudly. Paměťová kouzla musí umět každý bystrozor a musí je umět použít. Smí je používat libovolně do té míry, aby nijak nepoškodil mudlovo vnímání, schopnost myslet, prostě aby na něm nezůstaly žádné trvalé následky. Není tedy třeba možné se chovat jako kouzelník a čarovat a mudlův mozek „gumovat“ každý den, protože takové přepětí by samozřejmě nemohl vydržet a brzy by zešílel.
Další zákon, stále spadající pod zákon o utajení, říká, že v případě, že jde o život, může kouzelník před mudlou kouzlit. Tedy v krizových situacích je toto povoleno. Musí se však následně postarat o to, aby v mudlově paměti nezůstaly žádné stopy po tom, co viděl.
Jiná věta zákona mluví o bezpečnosti mudlů. Pokud se mudla dostane do nebezpečí, které způsobí kouzla, je bystrozor, který se k případu dostane, povinen se postarat o to, aby mudla vyvázl bez újmy, případně zranění minimalizovat přednostně před kouzelníky, protože mudlové nemají možnost se sami nijak bránit.
Připojování mudlovských krbů na letaxovou síť je možno pouze se speciálním povolením od Ministerstva kouzel nebo v případě ohrožení života. To samé platí o proměně mudlovských předmětů v přenášedla.
Používání lektvarů na mudly není zákonem zakázáno, ale nedoporučuje se, protože nevíme, jaký dopad na jeho organismus lektvary mohou mít. Stále platí pravidlo, že mudla nesmí utrpět žádnou újmu způsobenou kouzelníkem.
Další zákony se týkají konkrétních situací a je nemožné zde všechny vypisovat, protože při spolupráci bystrozorů s mudly může dojít vlastně k čemukoli.

7. Srovnání
Spolupráce mezi Ústředím bystrozorů a mudly se pouze postupem času vyvíjela a prohlubovala, jak je popsáno výše, k žádným výrazným změnám nedošlo, pouze k odmítnutí výše zmíněných požadavků. (Bližší informace uvedeny v bodu 2.)

8. Vlastní návrh spolupráce
Ústředí bystrozorů slouží jako styčný bod mezi mudlovským a kouzelnickým obyvatelstvem. Tak to je a tak bych to i zanechala. Je to praktické z toho důvodu, že ve většině případů, kdy náš svět zasahuje do toho mudlovského, je potřeba práce zkušených kouzelníků, kterými právě bystrozoři jsou.
Zbavila bych se nutnosti kontaktu přes třetí osobu, tedy přes ministra kouzel, kterou shledávám zbytečnou. Ministr kouzel je sice osoba, která za vše odpovídá, ale myslím, že pro kontakt s mudlovským předsedou by postačil šéf Ústředí. Alespoň v otázkách bezpečnosti samozřejmě, pokud by bylo nutno informovat mudly o něčem, co je sice důležité, ale neohrožuje to život a nespadá to pod kompetenci Ústředí, může tady fungovat stále ministr kouzel.
Inovovala bych tuto spolupráci tak, že bych zřídila krizovou linku pro mudly. Samozřejmě těžko jim můžeme říci, že mají volat bystrozory. Představila bych je jako elitní skupinu odborníků, kteří jsou specializováni na paranormální jevy a okultismus, který ohrožuje lidské životy. Tato linka by sloužila hlavně k tomu, aby byli bystrozoři o všem rychleji informováni a mohli se přemisťovat přímo do centra dění.
Fungovalo by to tak, že bystrozoři by dostali nějaké „echo“. V tom okamžiku by se určitá skupina – dle toho, co by se dozvěděli – okamžitě vydala na místo. Vybraný zástupce, mluvčí (nejspíše hlava Ústředí) by kontaktoval mudlovského předsedu a zjistil by, zda má o dané skutečnosti nějaké informace. 
Kromě toho bych zavedla další novinku. Vytvořila bych speciální jednotku mudlovských strážníků, policistů, prostě takovou zásahovou jednotku. Tato jednotka by byla velmi pečlivě vybírána a nakonec by byla obeznámena o tom, s kým spolupracuje, tedy o našem kouzelnickém světě. Alespoň v rozumné míře, není třeba zabíhat do detailů. Spolupráce s mudly by pak byla mnohem jednodušší, protože by se bystrozoři mohli spolehnout na to, že některý z jejich spolupracovníků neomdlí při pohledu na provedenou kletbu nebo při rychlém nouzovém přemisťování – budou na takové věci zvyklí. Tím pádem by byly akce jednodušší a bezpečnější, protože obě strany by se na sebe mohly více spolehnout. Všichni členové této jednotky by však byli zavázáni neporušitelným slibem a po skončení služby by jim informace o kouzelnickém původu bystrozorů byly vymazány z paměti.
Využila bych i v tomto směru bystrozorské práce techniku, která je používána u těch ostatních. V centru Ústředí bystrozorů se nachází obrovská myslánka, speciálně upravená pro potřeby bystrozorů. Vzpomínky, které jsou do ní ukládány, jsou připraveny specialisty, kteří je upraví jako záznam případu, který proběhl, samozřejmě se všemi podrobnosti. Takový příběh je pak uložen do myslánky. Jednotlivá vlákna mohou být samozřejmě zpětně vytažena a opakovaně prohlížena, ovšem zcela speciálním způsobem. Po vyslovení aktivačního zaklínadla – to však zná jen několik opravdu vyvolených – stačí pronést nad myslánkou požadovaná klíčová slova a myslánka sama vyhodnotí, které případy jsou tomu vámi vybranému nejpodobnější a ty vám pak zhmotní. Například: Pronásleduji čarodějku, jejímž poznávacím znakem je blond paruka, libuje si v ohnivé whisky a jejím prohřeškem je používání kleteb na mudly. Zašeptám tedy slovní spojení „užití kleteb na mudly“, „žena“, „blond paruka“ a myslánka sama vyhodnotí nejpodobnější případy a my se pak můžeme detailně podívat, jak bylo postupováno při řešení a jak případ skončil.
A tuto myslánku bych zavedla i do malého oddělení Ústředí pro spolupráci s mudly. Sem by byly kromě kauz kouzelnických přidány i ty mudlovské. Bystrozoři by tak mohli před akcí vyčíst, s čím mají počítat – jaké zbraně mudlové používají v tom daném konkrétním případě, jak se jejich psychika a reakce liší od kouzelníků. Později, když sem přibude více akcí, kde bude zastoupen bystrozorský i mudlovský element, uvidíme i jejich reakce na určitá kouzla.
Nepředstavuji si žádné velkolepé změny ve fungování a spolupráci prostě proto, že kouzla a mudlové se k sobě zase tak blízko většinou nedostanou a je to tak dobře, protože mudlové jsou proti nim bezmocní. Proto je podle mě největším úkolem tohoto bystrozorského útvaru držet mudly od spolupráce co nejdál tak, aby nedošlo k případům, kdy je k ní nutno přistupovat.

9. Závěr
I když část kouzelnické společnosti může dále jakýkoli kontakt s mudly odmítat a odsuzovat, musíme si uvědomit, že tato spolupráce je v dnešní době nezbytná. Svět kouzelníků a svět mudlů sice nemohou fungovat dohromady a přespříliš do sebe zasahovat, ale musíme se naučit žít v symbióze a harmonii, abychom se navzájem neohrožovali, abychom na sobě nebyli závislí, ale abychom se dokázali obohatit. A klíčem k tomu může být právě práce bystrozorů. 

---

Chtěla bych poděkovat madame Belatris za sestavení tohoto zadání a možnost skládat OVCE z jejího předmětu a samozřejmě za úsilí, které vynaložila, aby mě ke zkouškám připravila. Děkuji za příležitost studovat tak skvělý, zajímavý a propracovaný předmět, jakým Bystrozorství - přípravný kurz je. 

Janel Weil