Student: Sarah Elliotová
Kolej:Zmijozel
Školní rok: léto 2010

DrakovědaZadané téma:
Tématický okruh conscientia z Drakovědy (doporučená délka 26 palců - vypracujte jej formou prezentace na zadané téma ve formě webové stránky, čas na vypracování je 1 měsíc):

Chránění draci versus politika obchodu s dračími orgány, rentabilita umělých dračích kolonií a chovatelská etika.

Při nejasnostech ohledně zadaného tématu mě neváhejte kontaktovat v kabinetě, moje dveře jsou vám vždy otevřeny.

Konzultant: Arengil Almandi Heliodora
Posudek: Bodové hodnocení: D

Slovní hodnocení:

Někdo nad vaší prací zřejmě rozhodil špetku zatmívacího prášku, který se zažral do pergamenu tak, že nejde trvale odeklít...

Délkou je vaše práce více než dostačující - k čemu mám své výhrady, je držení se tématického okruhu v jeho celé šíři. Váš takřka hermionovský přístup vás přivedl k vybrání si jednoho tématu - a toho se držíte, protože to je zrovna něco, co máte důkladně nastudované. Jste velmi pečlivá, ale často se utíkáte ke slepému vypisování našprtaných faktů, s čímž můžete docela dobře vystačit u běžných úkolů, ale u zkoušek nejvyšší důležitosti bych očekávala přece jen osobitější přístup, trochu víc invence a ochoty pohrát si s tím...
Je chvályhodné, že máte přehled o suchých faktech a umíte je i vhodně podat, ale v životě s nimi nevystačíte. A o vaši připravenost pro praxi zde běží v prvé řadě.

Z údajů vámi uvedených nemohu souhlasit jen s tím, že drak nemá žádné přirozené nepřátele (je jich málo, ale jsou) - plně vzrostlý bazilišek například je pro mnoho druhů draků smrtící. Jediný drak, který ho dokázal bez újmy přezírat, je Ruský dvanáctihlavec, o kterém se traduje, že mu v žilách koluje kapka baziliščí krve. Chiméra nebo hydra je pro běžné druhy taky oříšek. I dostatečně hbitý troll by byl schopen ulovit menšího draka. Pták Noh by taktéž dokázal drakovi řádně zatopit, a v případě setkání draka s mořským hadem nebo přerostlou nestvůrou s chapadly i utopit. (Známe spousty případů, kdy drak dostal zálusk na rybu a sám skončil jako potrava mořského predátora. Drak sice umí létat a často i chrlit oheň, ale jistě uznáte, že to je mu pod vodou platné jak mrtvému zimník.)

Takže když to shrnu - o chráněných dracích a těžkém životě řadových zaměstnanců v umělých dračích koloniích toho víte dost, máte i jistý přehled o boji proti pytláctví a vyznáte se ve využití dračích surovin, ale co mi ve vaší práci chybí, je znalost širších souvislostí a orientace v politice oficiálního(!) obchodu s dračími orgány, který zejména drží nad vodou umělé kolonie. Obětavost kouzelníků pracujících s draky je jistě příkladná, ale bez příjmů z prodeje dračích surovin (a občas i vytloukání klínu klínem - mám na mysli některé ne zcela transparentní obchody - nechci říct rovnou nelegální) by absolutně nestačila pokrýt náklady ani té nejmenší rezervace. Očekávejte, že se tedy na tuto oblast zaměřím při obhajobě.

Při svých exkurzích do dračích kolonií jste hodně pozorovala chování zvířat a mluvila s jejich ošetřovateli, ale poněkud jste zanedbala práci těch, kteří toto společenství doopravdy živí - obchodní zástupce kolonií, odhadce z řad mistrů lektvarů apod.
Co se mi velmi líbilo, že jste nezapomněla na občasnou výpomoc slabým koloniím v podobě dotací z ministerstva (ale obě dobře víme, že s granty bývá tolik papírování, že výše dotace - nechci říct almužny - za to kolikrát ani nestojí).
Je mi také velice sympatický váš realistický přístup ke drakům (zřejmě už jste od nich při svých exkurzích nějaký ten šrám stržila - to obvykle stačí, aby byl člověk vyléčen ze svých romantických představ o dračí ušlechtilosti).

Pevně doufám, že nastavenou laťku při ústních zkouškách přeletíte bez ztráty bodu. :)
Hodnocení: Dobré
Hodnocení propugnatio: Vynikající
Hodnocení cogito: Vynikající


Vypracování

 

Na světě existuje mnoho druhů draků. Žijí po celé naší planetě i mimo ni. Dokáží se přizpůsobit jakémukoliv prostředí. Během svého mnoha milion-letého vývoje si osvojili mnoho magických schopností. Některé druhy se staly Moudrými a příležitostně pomáhali lidem, jiným však zůstala jejich divokost a zuřivost, a stali se pro mudly i kouzelníky nebezpečnými, pokud narušili jejich území. Z tohoto důvodu, byli draci ve středověku vybíjeni. Nebýt včasného zásahu kouzelníků, mohli bychom Velšského zeleného draka, nebo Rumunského dlouhorohého obdivovat pouze z obrázků. Dnes je většina dračích druhů chráněna a žijí v dračích koloniích daleko od mudlů. Jejich stavy proto musejí být kontrolovány. Bohužel i tak se občas stane, že některý drak padne za oběť nenechavého pytláka.

 

Vzhledem k tomu, že draci jsou z lidského pohledu nesmrtelní a během svého života jsou jejich magické schopnosti stále silnější, jsou v ohrožení právě vejce a mláďata. Vejce jsou kradena pro černý trh. V největším ohrožení je pak druh Čínský ohniváč. Jeho vejce, zářivě karmínová se zlatými skvrnami, jsou velmi ceněna v čínské magii. Dračí vejce patří do sekce neobchodovatelné zboží kategorie A. To znamená, že jejich dovoz či prodej se trestá přísnými pokutami. Je to však velmi nízký trest. Proto musejí být vejce Čínských ohniváčů velmi pečlivě střežena. V poslední době se pracovníci dračí kolonie, která se o tento druh stará, se snaží každou snůšku označit speciálním značkovacím kouzlem. Pokud se tedy některé vejce ztratí, je možné je velmi dobře dohledat a vykradače hnízd potrestat. Tento druh draka má však tu smůlu, že ve své hlavě má velmi mocnou „dračí perlu“, kámen, který se nachází v dračí hlavě. Mají ho všechny druhy draků u ohniváčů je však perla největší a nejmocnější. Získávání dračí perly je však velmi brutální, neboť je ji nutné získat z živého draka. Kdyby se vyřízla z hlavy mrtvého zvířete, ztratila by svou kouzelnou moc i svou tvrdost, byla by bezcenná.

Dalším druhem, který je ohrožen pytláctvím, je Rumunský dlouhorohý. Tento drak má nádherné třpytivě zlaté rohy, jejichž pomocí svou kořist nabodne, rozpárá a pak si ji upeče. Tyto rohy jsou drceny a používány jako ingredience do lektvarů. Dračí rohy však patří do sekce neobchodovatelné zboží kategorie B, to znamená, že jejich dovoz či prodej se trestá vězením na dobu až pěti let. Domovské území dlouhorohých draků se dnes stalo nejvýznamnější světovou dračí rezervací, kam se sjíždějí kouzelníci všech národností studovat nejrůznější dračí plemena zblízka. Dlouhorozí draci jsou předmětem intenzivního chovatelského programu, protože jejich počet se v posledních letech drasticky snížil, především díky obchodu s jejich rohy. Z tohoto důvodu se diskutuje o tom, že by se jejich rohy uřezávali podobně jako nosorožčí rohy. Je zde však jeden velký problém a to je ten, že tito draci by pak neměli čím lovit. Proto se tedy podobně jako vejce ohniváčů, značkují i rohy Rumunského dlouhorohého. Je tedy umožněno vysledování nezákonně získaných rohů a potrestání pytláků.

Obtížně sledovatelným artiklem je však dračí kůže. Nejžádanější je kůže Švédského krátkonosého. Používá se na výrobu ochranných prvků, jako jsou rukavice, štíty, boty, či jiné oblečení, jako např. bundy, kalhoty. Švédský krátkonosý zatím není na seznamu ohrožených dračích druhů, proto je jeho lov do jisté míry povolen. Dračí kůže je také součástí mnoha lektvarů a může se lehce stát, že pokud vzrostou potřeby lektvarů (lektvar zrychlení, zpomalení, mnoholičný lektvar), mohou se na seznam ohrožených druhů připsat i zatím druhy neohrožené.

Dalším velmi oblíbeným dračím orgánem je srdce. Blána z dračího srdce se používá jako jádro hůlek. Nejznámější kouzelníci, kteří používali hůlku s jádrem z dračího srdce, byli např. Peter Pettigrew, Lucius Malfoy,  Bellatrix Lestrangeová, Viktor Krum, Hermiona Grangerová.

Pro udržení dračích kolonií byli Ministerstvem Kouzel, zřízeny speciální skupiny kouzelníků, kteří, vedle chovatelů v koloniích, hlídají počty draků. Na každého draka, který má být uloven, je těmto drakobijcům vystavováno  zvláštní povolení. Povolení bývá vystaveno po kontrole chovatelů v kolonii i dračích veterinářů. A často jsou loveni draci nemocní či extrémně agresivní a jsou tedy hrozbou pro zbytek dračí kolonie, či pokud se dostanou příliš blízko mudlům a odmítnou se vrátit do hnízdiště. Tato práce je snad nejnebezpečnější kouzelnickou prací. Drak, i když trpí smrtelnou chorobou, je stále velmi bojovný a jen tak se nevzdá. Z takto ulovených draků se získává krev, játra a dračí srdce a kůže, případně i rohy. Každá zpracovatelná část dračího těla dostává své vlastní identifikační kouzlo a je tedy zárukou toho, že drak nebyl zabit zbytečně. Takováto opatření si však vyžádala zvýšení cen surovin z draka a způsobila tak mírně zvýšenou poptávku po dračích surovinách na černém trhu. Pytláctví je však trestáno a výhled na strávení několika let v Azkabanu mnoho pytláků odradí, avšak jsou i takový které ani tato hrozba neodradí a klidně si pytlačí dál.

Z živých draků se získávají sliny a trus. Trus se používá jako hnojivo a je proto volně obchodovatelný. Sliny jsou používány jako přísada do lektvarů. Nebezpečné je však jejich získávání. Hrozí nebezpečí sežrání.

 

V dnešní době se dračí kolonie nacházejí po celém světě. Drak se však nedá chovat jako dobytek pozavíraný někde v chlívku. Drak je svobodomyslná bytost. A i když se řekne umělá dračí kolonie, mluvíme tu o obrovském území, na kterém draci žijí. Důležitou funkcí těchto kolonií je udržení populace dračích druhů a jejich ochrana a hlavně snížení počtu pytláckých nájezdů na hnízda a mláďata. Drtivá většina dračích kolonií je v horách, některé jsou v džungli a několik jich je na pobřeží či přímo na moři. V koloniích se draci od útlého věku učí lovit na jednom místě. To znamená na místě, kde je nejvíce potravy. Tu zajišťují chovatelé z dračí kolonie. Většina práce chovatelů v koloniích se točí spíše kolem péče o stravu draků, než o draky samotné, to znamená chov ovcí, skotu, prasat a divoké zvěře, značkování vajec a rohů vzácných druhů a kontrola populace. Není to žádná lehká práce. Draci žijí vysoko v horách, obyčejné počítání vajec je tedy slušný lezecký výkon. Drak je plně soběstačné zvíře a ke svému životu člověka nepotřebuje. Je však nutné dračí počty hlídat jinak by mohlo dojít k jejich přemnožení, jako se stalo v 19. století, kdy došlo k přemnožení Peruánského zmijozubého draka. Kvůli jeho oblibě v lidském mase, muselo Mezinárodní sdružení kouzelníků zredukovat počty tohoto druhu.

Nejznámější kolonie draků v Británii je kolonie Hebridských černých, o které se stará kouzelnický klan McFustyových.

Nejbližší dračí kolonie se nachází v Rumunsku. Zde se starají o většinu evropských draků. Maďarského trnoocasého, Obyčejného velšského zeleného, Rumunského dlouhorohého i pár kusů Norského ostrohřbetého. Tyto druhy jsou chovány přímo v Rumunsku. Další druhy jsou však velmi ostražitě hlídány. Od roku 1799 je ukrajinskými kouzelnickými institucemi pod neustálým dohledem Ukrajinský železnobřichý drak. Jedná se o největší dračí plemeno. Největší jedinci dosahují váhy kolem šesti tun, je velmi nebezpečný, dokáže uzvednout i loď, či rozvalit budovu, na která přistane. Další dračí kolonie se nachází v Norsku, kde se snaží o stabilizování druhu Norský ostrohřbetý. Norský ostrohřbetý byl i drak Norbert, kterého se snažil vychovat Hagrid. Ostrohřbetí draci jsou však velmi agresivní i vůči svému vlastnímu druhu a potřebují velké území pro svá teritoria. Skandinávie je naštěstí dosti hornatá avšak lidí stále přibývá a je nutné, aby kolonie těchto draků byly důmyslněji ukrývány. Naštěstí se za posledních několik desítek let žádná pohroma ze strany draků nestala. Kouzelnická veřejnost je tedy v klidu.  

Dračí kolonie jsou z velké většiny finančně samostatné, zejména díky dobrovolníkům, kteří v koloniích pracují za stravu a nocleh. Mnohým kouzelníkům se dračí kolonie stala vykoupením ze svízelné životní situace. Mnohdy v koloniích dobrovolničí celé rodiny kouzelníků. Z malé části je dotuje Ministerstvo kouzel. Největší výnos mají pochopitelně z prodeje dračích vnitřností, kůží atp. dalším jejich velmi výnosným artiklem je dračí turismus. Spousta kouzelníků touží na vlastní oči spatřit tyto majestátní tvory. Je nádherné vidět tyto obry v přírodě.

V současné době se všechny pozemské dračí druhy vyskytují v koloniích a drženy ve velkém odstupu od mudlů. Přímo ve volné přírodě mohou žít pouze draci mořští, kteří mají výhodu života v mořích kam za nimi jen tak nějaký mudla nemůže. Příkladem je Řecký hlubinný drak. Tento žije ve velkých hloubkách a o jeho životě pod vodou se toho ví jen velmi málo.

V poslední době se však objevili případy, kdy si nezkušení kouzelníci na černém trhu pořídí jedno nebo dvě vejce a myslí si, že si sami založí svou vlastní chovnou skupinu. Když však drak dospívá a roste, stává se stále nebezpečnějším. Dochází pak k nechtěným situacím. Pokousání, či sežrání. Pokud se takový samozvaný chovatel umoudří, sám zavolá do dračí kolonie, ať si dráče odvezou. Pokud ne záleží na všímavých sousedech, v horším případě může dojít k nechtěnému prozrazení mudlům.

 

Co se týká chovatelské etiky dračího chovu, je zcela zjevné, že rozhodně není žádoucí přemnožení jakéhokoliv druhu draků. Všechny druhy jsou lidožravé. Některé více, jiné méně. Není cílem vyprodukovat co největší množství mláďat, a to by měli mít všichni mít na paměti. Fráze typu: „Nebudeme upírat drakům jejich přirozené vlastnosti“ (tím je myšlena jejich reprodukční schopnost) nemají své opodstatnění. Pokud dojde k přemnožení, dojde tím pádem i k úbytku potravy a začne docházet ke kanibalismu. Pojídání členů vlastního druhu je velmi nebezpečné z důvodu přenášení nebezpečných chorob, podobných jako je u lidských kanibalů prionová choroba. U draků jsou to degenerativní mozková onemocnění. To je způsobováno dračí perlou, která po smrti draka učiní jeho maso pro jiného draka nebezpečné tím, že se z ní po smrti jedince vyloučí malé množství látek, které napadají perlu živého draka. Drak tím ztrácí své magické schopnosti, bývá méně ostražitý, špatně létá, je nervózní, je více unavený a po nějaké době se stává snadnou kořistí. Tyto látky se v těle draka kumulují a jejich účinek se zrychluje, pokud drak kanibal sežere draka kanibala.

Není tedy možné za každou cenu rozmnožit co nejvíce draků. Je nutné brát ohled i na to, že drak stojí na vrcholu potravního řetězce a nemá žádné přirozené nepřátele, kteří by jeho stavy redukovali. Je také důležité udržovat poměr samců a samic tak, aby samců bylo o něco více než samic. Samice si musí vybrat toho nejlepšího samce, aby zajistila co nejkvalitnější potomstvo. Vzhledem k tomu, že draci jsou téměř nesmrtelní, je nutné udržet kolonii života schopnou a hlavně geneticky bohatou.

Pokud se tedy vylíhne příliš mnoho mláďat, dostává se tedy opět ke slovu speciální jednotka kouzelníků drakobijců a s pomocí pracovníků dračí kolonie odloví nejslabší, či nemocná mláďata.