Náhražka rychlobrku. 

I mudlové si uvědomují nutnost rychlého záznamu věcí. Psaní sice má svůj půvab a modré skrvrny od inkoustu značí i jistý intelektuální potenciál, ovšem při záznamu ze zápasu famfrpálu či z jednání ministerstva to není příliš efektivní. Jelikož ovšem nedokáží mudlové udělat nic jednoduše, zařízení sloužící k rychlému záznamu se vyznačují značnými rozměry i váhou. Říkají jim pčítače,kompy a psací stroje. V zájmu vyšších výdělků se jejich cena i praktičnost různí, stejně jako jejich velikost. Je pravdou, že většinou umí více věcí, než jenom rychlý zápis, ovšem málokterý mudla tyto funkce ovládá a pokud ano, tak jen ve velmi omezené míře. Nuže pořídila jsem si onen pčítač. Dá se sehnat ve dvou verzích. Stolní = velká a hlučná, mnohdy několikanásobně dražší, jenž je nutno mít neustále v elektřině -  a notbuk = malý, nepříliš těžký, fungující na baterii - tedy nemusíte být neustále na jednom místě. Já jsem si zvolila onen menší model. Byla to nepříliš vysoká placka, rozměrů větší knihy. Materiál byl, pro mudly tak typický a esteticky odporný, plast v bílé barvě. Jedinou ozdobou bylo nakousnuté jablko, které po zapnutí svítí. Ovšem ono zapnutí není příliš jednoduché. Sice jsem našla čudlík, po jehož zmáčknutí začala věc vydávat zvuk, ovšem musela jsem se také přihlásit a zadávat heslo. Takovou složitost u pergamenu skutečně nemáte! Po zadání hesla se vám neotevře nic ke psaní. Spatříte prostor, plný malých obrázků, odborně ikonek. K čemu všechny slouží, se mi nepodařilo zjistit. Jelikož nepatřím mezi kouzelníky mající trpělivost, musela jsem se optat, jak tedy mohu dostat svoje nápady do té plastové bedny. Onen dotázaný mudla na mě pohlédl jako na neskutečného idiota. Nelze to říci jinak. Dokonce jsem se dočkala poznámky: ,, No to snad nemyslíš vážně!". Shledávám od té doby onoho mudlo za velice nepříjemného. Nicméně mi ukázal, že když myši, tedy ne živou myší, i tady ji nahradil plast, co má místo ocásku drátek a ten je zapojený do bedny, nuže pomocí myši jsem musela kliknout na jeden obrázek. Bylo to nějaké podivné modré "W" v rámečku. Najednou jsem měla na obrazovce bílý rámeček, odborně prý okno. V rohu mi blikala, upřímně skoro neviditelně, tenká černá čárka. ,,Tak a teď piš." odvětil mi nevychovaný mudla. Psát jsem chtěla, ale nebylo čím. V krabici nebylo pero ani žádný brk. V tu chvíli jsem byla obdařena ještě pohrdavějším pohledem onoho mudly. ,,No tak klepej do klávesnice ne?!" To už začal evidentně ztrácet trpělivost. Musím dotat, že notbuk je placka, která se dá otevřít. Po otevření vidíte obrazovku, na kterou jsem v tu chvíli koukala jako puk a na stole spočívá část, plná tlačítek s písmeny. To je ona klávesnice. Je pravda, že po zmáčknutí klávesy s písmenem, se ono písmeno objevilo na obrazovce. Napsat krátký článek mi trvalo velice dlouho. Nedokážu si představit, že bych touto rychlostí stihla například zápis z hodiny lektvarů. Ovšem když se mi tedy konečně podařilo vytvořit článek, řekl mi mudla: ,,Tak a teď to musíš jen uložit." Zaklapla jsem tedy notbuk a uložila ho zpátky do krabice. To dohnalo mudlu na pokraj šílenství. Po pár nepublikovatelných poznámkách mi vyrval notbuk z krabice, otevřel ho, chvíli do toho něco klapal (nutno říci, že daleko vyšší rychlostí než já, z čehož plyne, že s cvikem roste rychlost zápisu a pak je to snad i rychlejší, než když píšete v ruce), pak mi ukázal, jak se to "uloží" dle mudlovského smyslu slova. Poté mi ho sebral a odešel. Pravda, byl to jeho notbuk, ale stejně mi to přišlo neslušné a drzé. Každý se přeci učí! Mudlové jsou tedy, co se týče pčítačů, velice netolerantní k neznalosti. Nepodařilo se mi zjistit, z čeho to pramení a zda se mudlové rodí se všemi potřebnými znalostmi o pčítačích a umí hned psát rychlostí blížící se rychlobrku. Můj verdikt tedy je, že rychlobrk je skladnější, lehčí, levnější, estetičtější a jednodušší na obsluhu.K obsluze stačí pouze 1 mudla. 

Náhražka přenášedla

Výzkum dopravního prostředku zvaného letadlo mě málem stálo rozum, celoživostní úspory a málem i život. K obsluze přenášedla stačí jeden kouzelník. K obsluze letadla je potřeba minimálně 4 mudlů přímo v letadle a dalších několik na dalších místech. Celkem bych to odhadla na počet 20 mudlů. Personální náročnost je tedy obrovská. No a o co se jedná? Letadlo je nejrychlejší dopravní prostředek, jaký mudlové mají. Je to velký ošklivý plechový rádoby pták. Přepravuje naráz okolo 42 pasažéřů a to pouze na delší vzdálenosti, nejčastěji z jedné země do druhé. Oproti ostatním mudlovským prostředkum je skutečně nejrychlejší. Je však také dosti drahé. Na mudlovské poměry až příliš. Navíc jen dostat se do letadla je dlouhodobá záležitost. V panické hrůze z toho, že byste si s sebou vzali například nápoj na palubu, vás celá četa mudlů prohlédává, rentgenuje, někdy i zpovídá, než vás do letadla vůbec pustí. Musíte se tedy dostavit na letiště, místo odkud letadla odlétají, minimálně 2 hodiny před plánovaným odletem. Procedůra na zbláznění nejednoho kouzelníka. Když se konečně dostanete na palubu, čeká vás celá série zákazů, příkazů a nařízení. Nesmíte to a to, musíte být připoutaní atd. Samotný let je velmi zábavný. Tedy alespoň mi tak přišel. V letadle jsou malá okénka a vy si tak můžete prohlížet zemi z ještě větší vzdálenosti, než na běžném koštěti. Ten pohled je vskutku to nejlepší, co jsem na letadle našla. Vzhledem k velikosti je uvnitř velmi málo místa. Nemůžete se volně pohybovat, máte přidělenou sedačku a na té strávíte většinu letu. Jelikož některé cesty trvají dlouho, jsou na palubě mudlové, převážně ženského pohlaví, kteří se starají o váš "komfort". Jejich práce spočívá v tom, že vám nabídnou něco k pití a poté vám donesou cosi, co zřejmě očekávají, že zkonzumujete. Já jsem se k tomu neodvážila, nevypadalo to příliš stravitelně. Navíc plastový příbor za komfort nepovažuji. Pokud se již blížíte k místu přistání, musíte se připravit na pár nepříjemností. Neskutečně mě bolely uši. Změnou tlaku jsem téměř ohluchla. Předpokládám, že mudlové jsou vůči tomuto efektu odolní, neboť si nikdo nestěžoval. Pokud ovšem ano, stejně bych ho neslyšela. Bolest se postupně stupňovala, polevila až po přistání. Poté vás obsluhující mudlové požádají o opuštění letadla. Když přežijete tuto fázi, máte nejhorší za sebou. Následuje pouze nudné bloudění po letišti a marná snaha najít své zavazadlo v kupě ostatních. Když máte zavazadlo, můžete konečně opustit letiště a radovat se z toho, že jste živí dorazili na místo určení. Já se tedy moc neradovala, ale to může být subjektivní pocit. Nuže jak letadlo funguje? Přesný princip mi přišel příliš složitý. Ovšem pochopila jsem, že letadlo by nebylo schopné létat bez motorů. To jsou velké, hlučné věci, připevněné na křídlech stroje. Uvnitř je vrtule, jenž svým otáčením způsobuje proudění vzduchu a tah natolik silný, že se i tak těžký stroj zvedne ze země. Tyto motory spotřebují obrovské množství paliva a při zpracování navíc, jako ostatně většina mudlovských vynálezů, neskutečným způsobem znečišťuje ovzduší a tedy i smrdí. Ovšem v dané výšce se žádní kouzelníci nepohybují, tudíž smrad nikoho neobtěžuje.  Závěr je tedy takový, že oproti přenášedlu je neskutečně personálně náročný, hlučný, neohleduplný k životnímu prostředí, pomalejší, dražší, náročnější na nervy i žaludek a další orgány. Nikomu bych příliš nedoporučovala se do něčeho podobného pouštět. Samozřejmě mudlům to stačit může, ovšem to už je jejich věc. 

Náhrada soví pošty

Pokud jsou něčím mudlové posedlí, tak to je komunikace. Opravdu mají několik různých způsobů, jak se mezi sebou dorozumívat. Mají ekvivalent naší soví pošty. V našich krajích ji zprostředkovává instituce jménem Česká pošta. Jedná se o další důkaz toho, jak se mudlové vyžívají v birokracii. Mají na to celý úřednický aparát, na co u nás stačí jedna sova a plné krmítko. Pokud chcete někomu poslat dopis, není to tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Stejně jako u nás se napíše dopis, dá se do obálky a napíše se odesilatel. Rozdíl nastává v tom, že u mudlů je tato služba zpoplatněna a to celkem nemalou částkou. Musíte zaplati takzvanou známku. Tento malý čtvereček papíru vám zaručuje, že pokud se nestane nic neočekávatelného, tak adresát váš dopis dostane tak do 3 dnů. Samozřejmě je pošta plná ztracených, poničených  a zatoulaných dopisů, které jen málokdy dojdou svému adresátovi. Kromě dopisů můžete poslat i balík, jehož zaslání je ovšem dražší než u dopisu. Dále můžete poslat pohled, což je obrázek s různou mírou hlouposti, kterým můžete dokázat ostatním, že jste skutečně navštívili to či ono místo a že si jen nevymýšlíte. Samozřejmě se tento obrázek nepohybuje a ani na něm nemůžete být zachyceni. Takže to zase takový důkaz není, ale mudlové si je rádi a často posílají. Možností, co všechno můžete poslat je mnoho. Většinu z nich jsem nepochopila a s mudly, se kterými jsem v rámci výzkumu mluvila, to nebylo jiné. Tento způsob komunikace je pomalý, při své rychlosti moc drahý a k pravidelné komunikaci nepřílis vhodný. 

Dále tu máme mobilní telefon. Jedná se o krabičku z nám všem známého mudlovského plastu. Na krabičce je skleněná tabulka, více či méně velká. Pod sklíčkem jsou tlačítka s písmeny a čísly. Samozřejmě se jedná o technický nástroj a tedy pro mudly velmi důležitý. Zatímco nám stačí komunikace přes krb, který mají většinou všichni velmi dlouho, tady musíte jít s dobou a mít jeden přístroj déle než 2-3 roky je již bráno za projev staromódnosti. Nuže co tato krabička umí? Kupodivu se mi s ní zacházelo daleko lépe, než s notbukem. Jednalo se o malý přístroj, lehce obsluhovatelný. Jednodušše jsem ho zapla a poté zadala číslo, na které jsem chtěla volat. Ono číslo je přiřazováno každému, kdo chce používat mobil. Při koupi mobilu je tedy nezbytné koupit jakousi plastovou kartičku, kterou vsunete do mobilu. Pak máte teprve spojení se světem. Za tuto kartičku a za možnost komunikace se samozřejmě opět platí. Pokud tedy chcete volat, musíte znát číslo, které má ona osoba. Ta vám ho tedy musí sdělit. Což je problém, pokud se chcete spojit s někým, o kom nevíte, kde bydlí, natož jaké má číslo. Ale kdejaký známý vám ho dá. Po namačkání pšíslušného čísla si přiložíte krabičku k uchu a po vyslechnutí několika tútání vám to váš známý zvedne, což se nemusí stát vždy. Poté už mluvíte a mluvíte. Domluva je tedy mnohem kratší a rychlejší. Myslím, že i levnější, ale jelikož můj test netrval moc dlouho, nemohu provést náležité srovnání.Nutno dodat, že ani tento přístroj se neobejde bez elektrické energie. Pomocí speciální šňůrky ho musíte pravidelně ubíjet, aby vám vydržel pro další volání. Samozřejmé také je, že mobil neumí jen onu velice praktickou funkci, ale umí spoustu další, naprosto neužitečných věcí. Mudlové si s oblibou kupují ten typ telefonu, který má nejvíce zbytečných funkcí. Zřejmě aby jim to vylepšílo jejich společenský status. 

Srovnání s naším způsobem komunikace, komunikací přes krb, je složité. V tomto případě je mudlovský vynález velice praktický a rychlý. Stejně jako u našich metod zde stačí pouze dvě osoby. Ovšem rozdílem je, že každý mudla musí za komunikaci platit. Tímto bych se opět rozhodování přiklání na stranu kouzelnických prostředků. Když připočteme náročnost zvládnutí prostředku, je opět kouzelnický způsob jednodušší.