Historie zvěromagie

Jean Molliacová

Zmijozel

Svoji závěrečnou práci ze zvěromagie bych ráda rozdělila do několika částí:

1) Historie a vývoj zvěromágské přeměny

2) Zvěromágské legendy

3) Zvěromagie v kronikách

4) Nejznámější zvěromágové napříč dějinami

5)  Nej... nehody při přeměnách v historii

6) Moje zvíře a první přeměna

1) HISTORIE A VÝVOJ ZVĚROMÁGSKÉ PŘEMĚNY

Odkazy na zvěromágy najdeme ve všech dobách, ať už se jedná o konkrétní osoby kouzelnického světa nebo a neobjasněné záhady mudlovských autorů. Velké množství zvěromágů je zaznamenáno především v mudlovské dobové literatuře jako báje a legendy.

První zmínky o zvěromagii jako o samostatném a specifickém odvětví magie se objevuji už v 1. století n.l. V té době kouzelníci ještě neměli své hůlky, dobrých kouzelníků bylo opravdu málo, protože ke kouzlení museli používat syrovou magii. Syrová magie je dalším z mnoha odvětví magie a je opravdu velice složitá a k jejímu ovládnutí je potřeba hodně času a trpělivosti. Tehdejší kouzelníci se tedy zaměřili spíš na zvěromagii. Někteří zjistili, že jsou schopni proměnit se ve zvíře. K takovým proměnám většinou docházelo v emočně vypjatých situacích, když se kouzelník snažil zachránit někoho, koho miluje nebo když se snažil zachránit si svůj vlastní život. Zvěromágy se zpočátku stávali kouzelníci, kteří byli těsně spjati s přírodou a zajímali se o zvířecí říši.

Vůbec prvním doložitelným zvěromágem je čaroděj, který přeměnou v černého pantera zachránil život svému synovi. Později se o něm ještě zmíním.

Průběh přeměny se vyvíjel spolu s kouzelnickou společností. Na počátku byly k přeměně potřeba dlouhé hodiny meditace, kdy kouzelník uklidnil svoji mysl a připravil ji na následnou přeměnu. Výjimkou samozřejmě zůstávají první zvěromágové, kteří se ve své zvíře dokázali přeměnit ve smrtelných situacích, když nebylo úniku. Nehody spojené s nepovedenými přeměnami byly poměrně časté. Postupem času, jak kouzelníci získávali zkušenosti a ty předávaly dál, doba přípravy na přeměnu se zkracovala. Samotná přeměna je pořád stejná, vždy jde o to, aby si kouzelník dokonale představil své zvíře a následně se do něj přeměnil.

Největší bum zvěromágů nastal ve 14. a 15. století, kdy se kouzelníci snažili využít svoje nenápadná zvířata k útěku před inkvizicí. V té době bylo zvěromágů opravdu hodně, ale zdaleka ne všichni byli na své proměny řádně připraveni, takže nehody byly na denním pořádku kouzelnického života.

V dnešní době se už zvěromág dokáže přeměnit během okamžiku. Aby ale byla přeměna bezpečná je zapotřebí mít dobrého učitele, který vás provede všemi úskalími, které jsou se zvěromagií spojeny.

2) ZVĚROMÁGSKÉ LEGENDY

Některé legendy spojené se zvěromagií můžeme nalézt i v kronikách, o kterých bude ještě později řeč. Jako první bych zde ráda zmínila už naťuknutou legendu vyprávějící o prvním historicky doložitelném zvěromágovi. Legenda je zachovaná na ovčí kůži a v současné době je uložena na Ministerstvu kouzel v Rumunsku.

Náš příběh se odehrává v Transylvánii, daleko od všech mudlů. V jedné malé vesnici žil kdysi velice mocný čaroděj, který se každý úplněk vydával hluboko do lesů, kde se snažil získat vzácnou vlkodlačí srst na výrobu léčivých lektvarů. Tento bezejmenný čaroděj měl syna, kterému chtěl jednoho dne předat všechny svoje znalosti. Jedné úplňkové noci ale jeho syn už nevydržel to čekání, chtěl vědět, jak je možné, že se otci v lese nic nestane. Vydal se tedy po stopách svého otce. Našel jej až hluboko v lese, kde zrovna jeho otec stál naproti rozzuřenému vlkodlakovi. Čaroděj upřeně hleděl do očí vlkodlaka a ten se postupně uklidňoval, až úplně zkrotl. Když ale vlkodlak uviděl mezi stromy čarodějova syna, rozzuřil se, přikrčil a okamžitě po něm skočil. Mladík nestihl včas zareagovat a vlkodlak zatnul svoje zuby hluboko do levé nohy. Vlkodlak to ale nestačilo, zvedl hlavu a chystal se prokousnout mladíkovi hrdlo, v tom okamžiku přiskočil k vlkodlakovi zezadu černý panter a odhodil jej stranou. Vlkodlak zařval a odběhl zpět do hlubin lesa. Čaroděj se přeměnil zpět a odnesl svého syna do jejich chalupy. Mladík se z kousnutí uzdravil, ale vlkodlačí prokletí jej neminulo. Každý měsíc se měnil na vlkodlaka, ale díky svému otci se dokázal ovládat a jeho otec od něj každý měsíc získával potřebné ingredience do lektvarů. Legenda říká, že právě díky divokým panteřím očím dokázal tento moudrý čaroděj zkrotit i vlkodlaky. 

Teď bych se ráda zaměřila na legendy, které byly předávány ústně. Nejznámější legendou tohoto typu je Legenda o malém chlapci. Tuto legendu si už po staletí vypravují lidé z kouzelnické vesnice Aberlour na severu Skotska, ale rozšířila se téměř po celém světě. Tato legenda vypráví příběh malého chlapce, který se jednoho dne ztratil v lese. Zatímco hledal cestu zpět do vesnice, postupoval stále hlouběji do nitra hor. Zanedlouho přišla noc a malému chlapci nezbylo nic jiného, než ji přečkat v lese. Dalšího dne se chlapci podařilo najít mýtinku, na které byl uprostřed velký strom. Chlapec na něj vylezl, ale přes koruny ostatních stromů se mu nepodařilo zahlédnout ani vesnici ani nic, podle čeho by se mohl zorientovat. Chlapec si sedl pod strom a rozplakal se. Po chvilce uviděl malého ptáčka snášejícího se z nebe přímo k němu. Když ptáček dosedl, k chlapcovu velkému překvapení se přeměnil ve starého kouzelníka z vesnice. Společně s kouzelníkem se chlapec vrátil zpět do vesnice. Netrvalo dlouho a chlapec se začal naplno věnovat zvěromágskému umění. A legenda praví, že dodnes létá ve své podobě blankytně modrého motýla nad lesy, v kterých se jako chlapec ztratil a střeží cesty všech poutníků. 

Toto byla pouze jedna z mnoha legend, které se nám uchovali až do dnešní doby. Legendy jsou většinou o zvěromázích, kteří svým uměním pomohli jinému kouzelníkovi. Najdou se ale i legendy, ve kterých figuruje zvěromág jako zlý černokněžník. Některé takové legendy se v upravené podobě přenesly i do mudlovského světa. Je to například pohádkový seriál Arabela, kde na sebe dokáže zlý čaroděj Rumburak brát podobu krkavce.

3) ZVĚROMGIE V KRONIKÁCH

Kromě legend existují i zápisy z kronik, které pojednávají o zvěromázích. Jednou takovou kronikou je i Kronika Sira Theofila. První záznam spojený se zvěromagií se pyšní letopočtem 128, kdy byl u vlády římský císař Hadriánus. Tehdejší kouzelnická společnost neskrývala svoji identitu tak úzkostlivě jako dnes a záznam se týká kouzelníka, který ve své podobě blechy získával cenné informace a tím ovlivňoval chod mudlovských dějin. Kouzelník si nechával říkat Safrox. Rozhodující vliv měl např. v Punských válkách, i když byl v té době už starý. 

Kronika Sira Theofila: http://img408.imageshack.us/f/kronikasiratheofila.jpg/

Další velice známou kronikou je Magnus Fagnus. Z ní bych zde ráda uvedla část eposu s názvem Óda o hadí ženě. Dodnes zůstává záhadou, proč je tento epos pojmenován óda, ale po přečtení si každý určitě vytvoří vlastní teorii. Události v kronice jsou datovány od roku 1136.

Óda o hadí ženě

Spěchám temnou pěšinou,

tu měsíc na nebe se vyhoupl,

ó moje matko kde jsi,

kdy se k Tobě budu moci přivinout?

Moje kůže je prosta Tvých dotyků,

Tvé hnízdo v houštinách hledám,

kde mohu se bezpečně proměnit,

svoje pravé já nechat projevit.

Už se blížím, cítím tvoji přítomnost,

Ty velká – hadí ženo a matko mnohých,

věřím, že u Tebe najdu bezpečí,

snad nežádám tak moc,

můj život ve Tvých rukou leží.

Jsem na místě, srdce mé štěstím plesá,

v mžiku se skláním k zemi,

mé tělo se rázem mění,

teď hadí ženou se stávám,

do klidného spánku po boku své matky se ukládám.

Úryvek Ódy o hadí ženě v originále: http://img98.imageshack.us/f/odaohadizene.jpg/

4) NEJZNÁMĚJŠÍ ZVĚROMÁGOVÉ NAPŘÍČ DĚJINAMI

Nejznámějším a velice často zmiňovaným čarodějem a současně zvěromágem je Merlin, působící na dvoře krále Artuše. Merlin na sebe údajně bral podobu fénixe, i když to mnozí odborníci vyvracejí. Brát na sebe podobu magických zvířat je velice obtížné a nebezpečné. O Merlinových činech spojených nejen se zvěromagií, ale i s kouzelnickým uměním se můžeme dočíst v knize Merlin, doba kouzel a magie od Susan Sulivenové. 

Z dávné minulosti se sluší zmínit ještě jednu čarodějku a sice Asterii Woodovou. Tato čarodějka na sebe s oblibou brala podobu sněhobílé kočky. Když se v této podobě dostala do sídla nějakého bohatého muže, svedla ho, vdala se za něj a později ho otrávila nebo nějakým jiným způsobem usmrtila. Žila ve Francii v 15. století. 

Dodnes se spekuluje o tom, jestli byl zvěromágem i ředitel Bradavic Albus Brumbál. Já osobně si myslím, že zvěromágem skutečně byl, ale jakou podobu na sebe bral, to si skutečně netroufám odhadnout. Na toto téma vyšlo už mnoho článků, ale nikdy nebylo toto tvrzení ani vyvráceno ani potvrzeno. 

Snad každý někdy slyšel o profesorce Minervě McGonagallové, která na sebe bere podobu kočky. Jejím poznávacím znakem jsou skvrny kolem očí, které připomínají brýle. 

Známým zvěromágem ze současnosti je Bertie Bott, vynálezce Bertíkových fazolek tisíckrát jinak. Je schopen na sebe vzít podobu červa. Právě díky svému zvířeti měl možnost na vlastní kůži ochutnat spoustu různých věcí, které následně využil jako inspiraci pro chuť některých jeho fazolek.

5)  NEJ... NEHODY PŘI PŘEMĚNÁCH V HISTORII

Zpracování tohoto tématu je opravdu jednoduché, protože se mi podařilo objevit knihu Zvěromágské nehody a jiné jahody od Michaela Downeyho. Tato kniha je plné historek a příběhů, jak může dopadnout přeměna, když se ne vše povede tak, jak si kouzelník usmyslí. 

Nejbizardnější přeměnou je, dle mého názoru, přeměna Johna Johnsona roku 1978, kdy při zpáteční přeměně z medvěda Johnovi zůstal ocas a drápy jeho zvířete. Když se pokoušel nehodu napravit, zůstaly mu ještě medvědí uši. Po příchodu do nemocnice se mu léčitelé snažili pomoci. Podařilo se jim zbavit ho uší a ocasu, ale drápy mu už zůstaly. John se po této nehodě ještě mnohokrát proměnil, ale drápy se staly nedílnou součástí jeho lidské podoby. 

Přeměna s tragickými následky se stala Alici Honerové v roce 1567. Alice se tehdy dostala do konfrontace s jistým kouzelníkem a hádka přerostla až v souboj na život a na smrt. Alice se chtěla zachránit, tak se pokusila přeměnit do svého zvířete, kterým byla sova. Merlinžel přeměna se jí ve vypjaté situaci nepovedla a Alice následně zemřela. 

Rekordmanem v počtu nejrychleji za sebou jdoucích přeměn je David Brown. Rekord vytvořil roku 2003, kdy se dokázal během pěti minut proměnit na své zvíře a zpět celkem třistakrát, což znamená, že jedna přeměna do zvířete a zpět do lidské podoby mu zabrala pouhou jednu sekundu. 

Držitelem pomyslné ceny za nejokázalejší přeměnu je bezpochyby Američanka Natalie Frog. Tato mladá kouzelnice se přeměnila uprostřed mudlů v Central parku. Okamžitě si tím získala pozornost všech lidí, kterých zde zrovna bylo několik set, a pracovníci Ministerstva měli poté plné ruce práce s vymazáváním paměti přítomných mudlů.

6) MOJE ZVÍŘE A PRVNÍ PŘEMĚNA

I já už mám za sebou trochu té historie, co se týče cesty za vytouženou přeměnou, proto mi přišlo dobré, podělit se s vámi aspoň o nějaké zážitky s přeměnou spojené. Hned na začátku jsme se ale dozvěděli, že přeměna je vlastně jeden z posledních kroků na cestě sebepoznáním. Ale radši začnu hezky od začátku. 

Nejdříve bych začala tím, jak jsem se vlastně ke zvěromagii dostala. Na začátku roku jsem si, stejně jako většina studentů, procházela předměty na daný rok a narazila jsem právě na zvěromagii. Upoutala mě hned na první pohled, byla jsem rozhodnutá se na ni zapsat. Bohužel o tento předmět byl takový zájem, že se mi to nepodařilo. Řekla jsem si ale, že budu trpělivá, a tak jsem čekala, jestli někdo náhodou třídu neopustí. Po nějaké době se mi opravdu poštěstilo a já jsem se dostala do své vysněné třídy. Co nejrychleji jsem dohnala vše, co jsem zameškala, a pak už mi nic nebránilo v tom, abych se začala zvěromagii věnovat naplno. 

Někdo si možná řekne, že stát se zvěromágem není nic těžkého, ale opak je pravdou. Téměř všichni moji vrstevníci to s postupem času vzdali. Pan profesor Kris Glowr s výukou nechvátal, chtěl nám dát dostatek času, abychom poznali především sami sebe, protože to je při výběru zvířete a následných přeměnách to nejdůležitější. 

Poznání sama sebe je opravdu těžké a pokud je k sobě člověk opravdu upřímný, má možnost dozvědět se o sobě opravdu zajímavé věci a ne každý je schopen pravdu unést nebo se těmto otázkám jednoduše nechce věnovat. 

Když jsme si byli opravdu jistí, že víme, kdo ve skutečnosti jsme, měli jsme za úkol vybrat si své zvíře a začít s jeho poznáváním. Já jsem si vybrala orla skalního, protože mám ráda svobodu, kterou mi poskytuje let a zároveň je pro mě orel symbolem vznešenosti, moudrosti a touhy posunout svoje hranice dál. Svoje zvíře jsme museli poznat opravdu dokonale, nejen jeho vzhled a způsob života ale i jeho chování, návyky a pohyby. K tomuto úkolu mi velice pomohlo, když jsem se vypravila do přírody, kde jsem sledovala orla skalního v jeho přirozeném prostředí. 

K závěrečné přeměně jsme se dostaly pouze dvě. Spolu se mnou ještě Ginevra de Naga, která má jako svoje zvíře také orla skalního. Moje orlice se jmenuje Orcanos a první přeměna bylo něco nepopsatelně krásného, ale zároveň hodně vyčerpávajícího. Ta svoboda jakou jsem pocítila při svém prvním letu je opravdu nezapomenutelná.

Díky panu profesoru Krisovi Glowrovi se mi ale podařilo stát se plnohodnotným zvěromágem, který je ovšem ještě pořád na začátku své cesty. Pořád je co zdokonalovat, v této chvíli je to především výdrž a obratnost v mé zvířecí podobě. 

Nakonec přikládám obrázek mé zvířecí podoby: http://img580.imageshack.us/f/orcanos.jpg/