Historie létání na koštěti
v praxi
1) Co bylo před koštětem
2) Proč právě košťata
3) První lety na košťatech
4) První typy létajících košťat
5) Pravidla pro létání na košťatech
1) Co bylo před koštětem
Historie o vývoji létajícího koštěte je mi známa už od raného dětství.
Knihu Famfrpál v průběhu věků znám nazpaměť i pozpátku. Do té dávné doby
někdy mezi 10. a 12. stoletím nebylo vůbec vymyšleno nějaké zaklínadlo, které
by dalo kouzelníkům a čarodějkám šanci létat v lidské podobě.
Existovali sice už zvěromágové, kteří se mohli proměnit na různé okřídlené
tvory či zvířata, uměli poté sice létat, ale byli jen malým procentem „takto
obdarovaných“. Pokud se čarodějka proměnila úspěšně třeba v netopýra,
nebylo jí to nic platné, neboť s proměnou dostala také netopýří mozek,
takže v tu ránu okamžitě zapomněla, kam vlastně měla namířeno.
Levitační kouzla byla běžně známá, ale naši předchůdci se přece nemohli
spokojit s tím, že budou ve vzduchu pouhých pět stop nad zemí a navíc,
nebudou moci korigovat ani svůj směr.
Chce to něco víc - létat si jako ptáci, ale neobtěžovat se tomu, nechat si
narůst peří a křídla.
2) Proč právě košťata
V současnosti je každá kouzelnická domácnost vybavena minimálně
jedním létajícím koštětem, které považují za naprostou přirozenost. Jen málokdy
si však někdo z nás položí otázku, proč se stalo koště, obyčejný předmět
pro mudlovskou domácí údržbu, zrovna tím naším létajícím dopravním prostředkem?
Proč nás neovlivnil Dálný východ, kde používají pro přepravu létající koberce?
Proč třeba nemáme létající vany, křesla či sudy? Proč právě košťata?
Kouzelníci a čarodějky už odjakživa velmi dobře věděli, že nemohou
dopustit, aby jejich mudlovští sousedé znali jejich tajemství spočívající
v kouzelnických schopnostech. Mudlové by pak přirozeně chtěli, aby čáry a
kouzla využili kouzelníci také v jejich prospěch. Proto byla snaha o
utajení kouzelnického světa ještě hodně dávno předtím, než vešel
v platnost Mezinárodní zákoník o utajení kouzel (anglicky International
Statute of Wizarding Secrecy) v roce 1692 (zákoník byl schválen již
v roce 1689, platit začal až o tři roky později).
3) První lety na košťatech
Podle dochovaných historických záznamů, jež zůstaly kouzelnické veřejnosti
přístupné, se čarodějky a kouzelníci na létajících koťatech přepravovali už
v roce 962. Dochovaný německý obrázkový rukopis ukazuje obrázek se třemi
čaroději sesedajícími z košťat. Všichni tři mají ve tváři docela zatrápený
a bolestný výraz.
Skotský psaný záznam pořízený čarodějem Guthrie Lochrinem z roku 1107
hovoří o „zadnici plné třísek a obrovské zlaté žíle“ čili následky krátkého
letu z Montrose do Arbroathu.
Na obrázku níže můžete vidět ony důvody:
Tlustá a sukovitá násada, nelakované jasanové dřevo, neuměle přivázané
větvičky z lískového dřeva - nic z toho nemohlo v žádném případě
zaručit pohodlný ani aerodynamický let.
Kouzla, jimiž bylo toto koště opatřeno, jsou veskrze primitivní - mají
pouze jednu rychlost, umí letět dopředu, stoupat, klesat a zastavit.
V té době si každá kouzelnická rodina vyráběla svá košťata sama, a
proto není divu, že mezi košťaty se začaly dělat rozdíly - ať už
v rychlosti, manévrovacích schopnostech či v pohodlí. Nabízet své
služby ke vzájemné výměně se však čarodějové naučili až v průběhu 12.
století. Když se stala košťata pohodlnější a byla už vhodnější jako dopravní
prostředek, začalo se na košťatech létat spíše jen pro zábavu a ne proto, aby
se čaroděj dostal z bodu A do bodu B.
4) První typy létajících košťat
Ačkoliv se na košťatech dle dochovaných záznamů létalo již od 10. století,
první profesní výrobci košťat se začali objevovat až v průběhu 19.
století, tedy o celých 9 století později. Prvotní zlom bylo především
vynalezení Polštářového kouzla, jehož
autorem je čaroděj Elliot Smethwyck. Stalo se tak v roce 1820 a značnou
měrou to přispělo k tomu, že nyní bylo sezení (i při letu) na košťatech o
mnoho pohodlnější, než kdy předtím.
Efekt polštářového kouzla, které má neviditelný efekt:
Ani v 19. Století však nebyla košťata, která by mohla létat větší
rychlostí a v případě vyšší nadmořské výšky se jen těžko dala ovládat.
Prvotní výrobci košťat se zaměřovali spíše na pěkný a líbivý design a na jistou
uměleckou hodnotu, výkonnost těchto košťat však nikdy nedosáhla ani zdaleka
takové hodnoty, která byla namísto toho vydávána na elegantní vzhled.
I. Duběnka Sedmdesát devět (Duběnka
79, v originále Oakshaft 79)
Duběnka 79 je podle dochovaných záznamů vůbec první profesionálně vyrobené
koště, jenž bylo vyráběno ve více kusech a nabídnuto široké veřejnosti.
Pojmenování získala dle dřeva, ze kterého je vyrobeno a také díky roku, ve
kterém vznikla. Konstruktérem tohoto koštěte byl Eliáš Grimstone, původem
z Portlandu. Světlo světa spatřila Duběnka v roce 1879. Měla
elegantní vzhled a její velmi silná dubová násada byla jen jedna z mála předností.
Co se týče dalšího vylepšení, byla popisována jako vytrvalá a její odolnost
vůči prudkým větrným nárazům je přímo světoznámá.
V současné době je Duběnka 79 považována za velmi ceněný historický i
sběratelský kousek. Ve famfrpálu však nikdy nenašla uplatnění, protože při
otočkách ve vysoké rychlosti je značně těžkopádná a proto nebyla nikdy oblíbená
u hráčů, kteří přirozeně dají přednost manévrovacím schopnostem před
bezpečností.
Další sériové koště však přišlo na řadu až o celých 22 let později, což je
docela překvapivé.
II. Měsíční paprsek (Moontrimmer)
Gladys Boothbyová se v roce 1901 zasloužila o obrovský skok
v před, co se konstrukce košťat týče a na dlouhou dobu se zasloužila o veřejný
obdiv všech milovníků košťat. Štíhlé koště mající jasanovou násadu byla pro
hraní i pro potřeby famfrpálu žádanou novinkou. Tou nejzásadnější předností se
však stal fakt, že toto koště dokázalo dosáhnout vyšších výšek, než kdy dřív a
přitom si neustále zachovat i plnou ovladatelnost koštěte. Bohužel však Gladys
nestíhala vyrábět košťata v takovém množství, aby uspokojila pohledávku
hráčů famfrpálu, ti proto přešli na nový model.
III. Stříbrný šíp (Silver Arrow)
Šíp se stal tím pravým, co se dá označovat za předchůdce závodního
koštěte. Dokázal letět mnohem rychleji než předchozí Měsíční paprsek či Duběnka
79 - při podpoře větru v zádech to mohlo být až 70 mil za hodinu (cca
112,6 km/h). Tento typ koštěte pochází od kouzelníka Leonarda Jewkese a i zde
se stalo, že poptávka až nehorázně převažovala nad nabídkou.
Revoluční zlom ve výrobě košťat došlo až v roce 1926. Je to však
ještě docela čerstvá historie, kterou už snad zdají naši prarodiče.
5) Pravidla pro létání na košťatech
V minulosti i současnosti používají kouzelníci a čarodějky košťata
nejen pro dopravu, ale také k závodům, hrám či jen tak pro zábavu. Koště
by v každém případě mělo odpovídat schopnostem a možnostem kouzelníka,
který chce na koštěti létat. Je pochopitelné, že začátečníkovi nedáte do ruky
Kulový blesk nebo Forcer 2006, ale raději mu doporučíte třeba Stříbrný šíp nebo
Kometu 180.
Košťata pro začátečníky mohou být navíc speciálně upravena, zejména proto,
aby poskytla letcům v začátcích pomoc a bezpečnost. Studenti prvních
ročníků, kteří na svých školách navštíví povinný předmět - Létání na koštěti,
ač si to neuvědomují, poslouchají přesně ty samé pokyny, jaké se objevily na
začátku výroby košťat.
Základy pro létání na koštěti -
začátečníci:
a) Nesmíte se bát
Koště sice některým přijde jako obyčejná (i když kouzelnicky očarovaná)
věc, nicméně i koště má jistý „cit“, a to stejný, jako má třeba hipogryf nebo
kůň. Pokud koště ucítí, že máte strach, nebude vás poslouchat. Je proto
důležité, aby se vám nechvěly ruce nebo hlas. Musíte být zcela klidní a také sebevědomí.
b) Koště neublíží, pokud…
Jestli si myslíte, že můžete s koštětem při nějakém nevydařeném
pokusu o nasednutí hodit o zem, tak jste na omylu. S koštětem byste neměli
zacházet ve vzteku nějak neomaleně, protože by se vám také mohlo stát, že vás
začne honit po celém place a obdaruje vás několika (a ne zrovna málo) ranami do
vašeho celého těla. A to je pak docela nepříjemné, neboť už na něj nikdy
nebudete moci vztáhnout ruku a pokusit se na něj nasednout.
c) Správně sedět
Jestliže se někdo začíná učit na koštěti, měl by v prvé řadě vědět, jak
správně sedět. Vyskytly se i případy, kdy se někdo snažil letět na koštěti, a
přitom nasednul tak, že před sebou měl ohon koštěte. A jistě si dokážete
představit, že to vypadalo nejen směšně, ale také neměl šanci správně ovládat koště
a dostat se tam, kam potřeboval.
Také je důležité umět sedět správně, abychom z koštěte nespadli.
Sedět tzv. jako „dáma na koni“ - tedy s oběma nohama na jedné straně není
zrovna bezpečné, především proto, že se obtížně udržuje rovnováha.
d) Kouzelné formule
Začátečnická košťata potřebují tři základní kouzelné formule, jimiž se
koště ovládá.
První z nich je formule Hop! - tuto formuli říkáme jako první. Ve
stavu, kdy koště leží na zemi, se postavíme vedle něj. Kouzelníci používající
pravou ruku jako ruku kouzlící budou mít koště po pravé straně, kouzelníci
používající pro kouzlení levou ruku budou mít koště po levé straně. Kouzlící
ruka se natáhne nad koště ve vodorovné poloze. Poté se řekne formule Hop! A
jestliže se to podaří a formule je vyřčena správně a se vším všudy (správný
důraz, ale ne tak moc jako rozkaz a také jistá zřetelnost), tak se koště vznese
přímo do naší natažené dlaně.
Jakmile máme koště v jedné ruce, nic nebrání tomu, abychom ho pevně
za násadu chytili oběma rukama (zhruba půl stopy od konce násady) a dali si jej
mezi nohy a obkročmo na něj nasedli. Pak se lehce odrazíme špičkami bot od země
a snažíme se uvést koště do rovnováhy a vodorovné polohy.
Koště pak reaguje na naše pohyby skrze toho, jak držíme násadu. Jestliže
budeme chtít zabočit, stačí násadu jen trochu nasměrovat na danou stranu. Koště
pak začne zatáčet. S klesáním níže a stoupáním výše je to podobné, opět
stačí naklonit násadu směrem nahoru či dolů a koště se pak začne naklánět
nahoru a poletí výše či dolů a poletí níže.
Jestliže budeme chtít na začátečnickém koštěti zastavit ve vzduchu, bude
nám k tomu sloužit druhá z formulí pro ovládání koštěte. Formule zní
Stůj! - opět je kladen důraz na zřetelné vyslovení, ale opět se to nesmí
přehnat a nesmí to znít jako rozkaz. Koště se pak ve vzduchu zastaví.
Třetí formule by se dala nazvat jako přistávací. Její efekt je ten, že po
vyslovení a funkčnosti se koště snese bezpečně dolů až k zemi tak, že
letec z něj může bezpečně sesednout na zem. Jeho formule zní Dolů!
e) Vybavení
Začátečnická košťata jsou očarována tak, že vnímají tři výše zmíněné
formule. Navíc mají bezpečnostní kouzlo, které udrží osobu na koštěti za všech
podmínek. Pro snazší udržení rovnováhy jsou vybaveny držákem pro nohy, který je
připevněn před koncem ohonu.
Pravidla pro létání na koštěti - historie:
Jakmile se výroba létajících košťat stala záležitostí závodů a soutěží v létání
(např. při známých, dnes označovaných Historických her na košťatech), přibyla
jedna starost každému Ministerstvu kouzel.
V roce 1398 byla kouzelníkem Zachariášem Mrzoutem (v originále
Zacharias Mumps) zachycena hra, jež známe všichni - famfrpál. Zachariáš se
snažil dávat důraz na to, že je třeba zachovávat hraní famfrpálu v tajnosti,
aby se nestalo, že by létající kouzelníky na košťatech spatřil kdokoliv z mudlů.
Jeho první doporučení znělo: „Vybírejte lokality v neobydlených vřesovištích.
Daleko od mudlovských sídlišť. Dbejte na to, abyste nebyli viděni, pokud se
vznesete na košťatech do vzduchu. Jestliže máte v úmyslu vybudovat trvalé
hřiště, postarejte se o to, aby na něj byla použita trvalá a správná kouzla na
odpuzování mudlů a byla pravidelně obnovována. Nejlépe uděláte, budete-li hrát
v noci.“ (1)
Jenže ne všichni si rady Zachariáše vzali k srdci. V roce 1362
musela Kouzelnická rada (předchůdce Ministerstva kouzel) zakázat konání
famfrpálu v okruhu 50 mil od všech měst. To zřejmě nestačilo, protože o
šest let později svůj zákaz ještě zpřísnila. V roce 1368 už bylo zakázáno
hrát v okruhu 100 mil od jakéhokoliv města. Na nějakou dobu to zdá se
stačilo, protože nové pravidlo bylo navrhnuto až v roce 1419. Tehdy ještě
Kouzelnická rada oznámila pamětihodný výnos, který říkal: „Famfrpál by se neměl
hrát nikde v blízkosti jakéhokoliv místa, kde existuje sebemenší
pravděpodobnost, že by mu mohl přihlížet někdo z mudlů; v opačném případě
se milerádi přesvědčíme, jak se vám bude hrát, budete-li přikováni ke zdi
žaláře.“ (2)
Přijatelná bezpečnostní opatření byla prosazena až v roce 1692. V tomto
roce vešel v platnost Mezinárodní zákoník o utajení kouzel (projednáván a
schválen byl už v roce 1689, ale aby o něm byla zpravena všechna MK na
světě, platit začal až o tři roky později). Podle MZoUK (v originále International
Statute of Wizarding Secrecy) je každé MK zodpovědné za provoz kouzelných
sportů v celé jeho oblasti, za kterou zodpovídá. Jako důsledek tohoto
prohlášení začal v každém MK vznikat Odbor kouzelných her a sportů.
1 - Použita poupravená citace z knihy Famfrpál v průběhu věků
2 - Použita doslovná citace z knihy Famfrpál v průběhu věků
Zdroje:
Informace čerpány z knihy Famfrpál v průběhu věků (Kennilworthy
Whisp). Při čerpání nebylo v žádném případě (kromě dvou uvedených citací)
použito žádné kopírovací kouzlo pro psaní tohoto textu.
