Ve své nejdůležitější studijní práci se budu zabývat neutralizací sagnifikačních testramentů. Nejprve by bylo dobré si říci, co to vlastně je. Jedná se o magické nebezpečné předměty, které zpravidla slouží černé magii. Ne vždy tyto předměty představují hrozbu na životě, nicméně mohou být nebezpečné v jiných ohledech, ale o tom budu hovořit později.
Mým úkolem není ale pouze informovat veřejnost o těchto předmětech, ale zároveň pomoci je rozpoznat a uvést, jak je případně zničit. Lze říci, že samotné zničení či odejmutí jejich černomagických účinků není tak složité, jako je právě rozpoznání, protože se jedná často o předměty, které se vyskytují běžně kolem nás.

Sagnifikační testramenty se dělí na mnoho skupin a podskupin, je jich skutečně mnoho. Nebudu zde uvádět všechny, to by bylo skutečně na dlouho. Alespoň o těch nejnebezpečnějších a nejzajímavějších by kouzelnická veřejnost vědět měla. Tak tedy:

1. skupina: Sagnifikační testramenty nebezpečné soukromí kouzelníka

Tyto testramenty jsou především známé u slavných osobností. Občas jsou jimi doslova obklopeni na každém kroku. Tedy, na veřejnosti se s tím tak nějak počítá, ale nezřídka se i u nich doma vyskytuje nějaký ten testrament. Tyto předměty mají za úlohu jediné: Sledovat jakýmkoli způsobem něčí soukromý život. S oblibou je využívají novináři, především bulvární, kteří prahnou po informacích o osobním životě slavného kouzleníka či čarodějky. Existuje několik druhů, jmenuju tady jeden, podle mě takový, ke kterému může snadno přijít kterákoliv čarodějka.

Jedná se o tzv. Hermannovy náušnice. Tyto náušnice byly „vynalezeny“ při druhé světové válce německým antifašistou Johanem Hermannem. Hermann byl jeden z mála Němců, kteří ve své mateřské zemi bojovali proti totalitě. Samozřejmě tajně. Jednou z účinných zbraní, jak se dovědět tajné informace od nepřátel, byly ženy. Ty se pokoušely svést německé generály a vyzvědět z nich nějaké informace. Takovéto ženy dostávaly právě tyhle náušnice, které fungují na jednoduchém principu obyčejných štěnic. Jakýkoliv zvuk, který byl v jejich blízkosti zachycen, je poslán přímo do senzoru kouzelníka, jehož jsou náušnice majtkem.

Existuje ale velký rozdíl mezi mudlovskými odposlouchávacími přístroji a těmito náušnicemi. Hermann byl šikovný kouzelník a aplikoval na ně jednoduché kouzlo, díky němuž zvukové informace putovaly pouze do jeho zaznamenávacího přístroje. Nebyl přece mudla, aby spoléhal na rádiové vlny a aby zaznamenávaný obsah mohl zachytit ve vzduchu každý.

Jak jsem již zmínil, v dnešní době jsou využívány k úplně jiným účelům, než je odposlouchávání nepřátel. Většinou se v domácnosti slavné osobnosti ocitnou tak, že jsou jí popřípadě členovi rodiny poslány jako vánoční nebo narozeninový dárek. Na rozdíl od čtyřicátých let minulého století se ale dají poměrně snadno detekovat. Pokud má dotyčný pocit, že ho někdo tímto a nebo jiným podobným přístrojem sleduje, stačí aby vyřkl: Carmenum reveilo, a přístroj začne blikat červeně. K jeho zničení pak stačí obyčejné odstraňovací nebo ohlušovací (Silencio) kouzlo.

2. Sagnifikační testramenty nepřímo ohrožující život kouzelníka

Tyto předměty už jsou o mnohem nebezpečnější, protože pokud pro nás soukromí znamená hodně, pak zdraví a život ještě víc. A právě proto bychom si měli dát pozor na testramenty, které je mohou ohrožovat. Jde o věci, které nás nezabíjí hned, jak se jich dotkneme. Případné umírání je mnohem delší, nemusí být ani bolestivé, jako spíš velice nepříjemné. Bolestivé verze se samozřejmě také vyskytují. Jedná se většinou o předměty, se kterými přicházíme do styku dlouhodobě, resp. které často používáme. Mohou z nás třeba při každém letmém dotyku vysávat energii, až po několika týdnech či měsících umřeme na vyčerpání nebo nás přivádět do nebezpečných situací. A právě s tímto druhem testramentů bych vás rád seznámil.

Hororčepka ( ne já si tenhle název nevymyslel, skutečně se jí tak říká) je prakticky volně prodejné zboží. Buď ji někdo hodí mezi ostatní v obchodě nebo ji někomu pošle za konkrétním cílem. Rafinovanost této čepice spočívá v tom, že lidé většinou nemívají ve skříni hromady čepic, aby každý den nosili jinou (jako ponožky třeba). Jde tudíž o část oblečení, kterou používáme často a v tom spočívá její nebezpečí. Funguje na podobném principu jako lektvar štěstí Felix felicis, i když přesně opačně. S touto čepicí máte prostě pořád smůlu, ale není to ta obyčejná smůla, jakou je rozbití vázy, nebo rozlití čaje. Dostává nás do nebezpečných situací, takže se může stát, že pokud ji máme na hlavě, tak spadneme ze schodů nebo pokud jdeme po mudlovské ulici, podklouzne nám noha a ošklivě se uhodíme do hlavy, spadne na nás ze střechy sníh nebo se na nás najednou ze zatáčky vyřítí automobil. A tady už jde o život.

Jedná se tedy už o něco, co hraničí s černou magií. Málokoho napadne, že se do těchto situací dostává právě kvůli čepici, kterou nosí. A můžeme ji nosit tak dlouho, dokud si nás Smrt nenajde.
Identifikace této čepice je složitá, nicméně každé kouzlo, dobré i zlé, má svoji chybičku. V tohmle případě se jedná o to, že se několik nitek při okraji zbarví do temně zelena. Ano, je možné vytvořit stejně barevnou, výhodou však je, že málokterý černokněžník o téhle vadě ví. Takže pokud máte důvodné podezření, že právě vy jste dostali tuto čepici, podívejte se na nitě při jejím okraji.

Bohužel, zatím se nenašlo protikouzlo, které by tyto účinky odstraňovalo a zachovalo čepici celou. Vyhození do koše je také nebezpečné, kdoví co se s ní bude dít, náhodou může dorazit k někomu jinému. Jistotou je odstraňovací kouzlo. Jedinou útěchou může být, že taková nová čepice mnoho nestojí.

3. Sagnifikační testramenty přímo ohrožující život kouzelníka

Tyto testramenty skutečně mohou vzít život při prvním doteku ( nebo pohledu). Že je potřeba si na podobné předměty dávat zvlášť velký pozor, netřeba připomínat, ale v ohrožení není často jen jeden kouzelník, nýbrž i někteří v jeho okolí, záleží na druhu kouzla. Jak jsem již naznačil, tyto testrametny lze rozdělit na dvě skupiny a to a) vnímatelné dotekem a b) vnímatelné zrakem. Jinak na nás působit nemohou. Už podle názvu je jasné, jak že se jejich vliv na nás odehrává.
V prvním případě bude nejlepší vzpomenout si na Katie Bellovou. Dotkla se lehce náhrdelníku a málem zemřela. Podobných zařízení existuje nespočet, štěstí je však, že většina se dá snadno poznat a moc jich na veřejnosti rozšířeno není. Ve většině případů se jedná o historické kousky, které mají cenu jen pro sběratele. Neví se v současné době o tak zlém kouzelníkovi, který by byl schopen něco takového stvořit, takže si jen dávat pozor na testramenty staršího typu.

Druhý případ bych mohl přirovnat k baziliškovi. Stačí jeden jediný pohled na něj a zcela jistě můžete očekávat smrt. Ta může nastat už při samotném podívání se na předmět, nebo až po nějaké době. Většina předmětů, které jsou smrtelné při pohledu, jsou smrtelné i při dotyku. Naopak to ovšem neplatí.

Jako příklad tohoto druhu testramentů dám jeden šperk, jedná se o Půlnoční náramek. Ten je nyní přísně střežený v muzeu, nicméně jeho dějiny jsou nasáklé krví. Jeho nebezpečí netkví tolik ani v tom, že umře člověk, který se ho dotkne, nýbrž i lidé, kteří se ještě během těch několika minut, kdy umírá, dotknou toho člověka. Abych to zjednodušil, nedotýkat se člověka, který umírá po kletbě vyslané z tohoto náramku. Jelikož se umírá 5-10 minut, není to moc příjemné. Je to horší, než kdybychom umřeli hned při doteku. Člověku začnou ochabovat svaly, zpomalí se mu dýchání a nakonec mu přestane tlouct srdce.

Způsob, jak tuto zlou kletbu zastavit existuje. Musela by však být velká náhoda, aby nás v momentech mezi dotknutím a smrtí našel speciálně vyškolený lékouzelník. Kouzla, která by použil, jsou mě neznámá. Dá se však zjistit, že právě tento náramek je prokletý. Jednoduché kouzlo „Expecto malum“ zvládne každý. Náramek v ten moment začně jasně svítit a vám nezbyde, než ho jakýmkoliv bezpečným způsobem odstranit.

Cílem mé práce ale nebylo vystrašit kouzelnické obyvatelstvo tím, že se podobné testramenty mohou skrývat na každém kroku. Většina lidí se s nimi za celý život nesetká ani pracovně, natož v běžném životě. Jde pouze o varování před nejčastějšími zlými kletbami a nejčastějšími rafinovanými způsoby, kterými je lze skrýt. Skutečně jich existuje velice málo a kolikrát je i lepší, když o nich kouzelníci neví, alespoň nebudou trpět fóbiemi, že je někdo chce zabít.

Předem děkuju za ohodnocení a za možnost složení zkoušky právě u vás, pane Kilahime. Vím, kolik úsilí jsme oba museli vynaložit :)