Využití skřítčí moči

Elanis Aelana Roselfová – Zmijozel

1. Úvod – Skřítci a jejich dělení

Kdo nebo co je vlastně skřítek?

Je to kouzelnická bytost malého vzrůstu (měří většinou kolem jedné stopy). Jejich vzhled se často liší, záleží především na jejich původu. Podle původů se skřítci liší na skřítky domácí, lesní a divoké. 

Skřítek domácí

Jde o nejběžnější typ skřítka. Pomáhá, tedy spíše slouží kouzelníkům. Uklízí, pere, vaří,…, celkově se stará o blaho celé domácnosti. Je laskavé a spolehlivé stvoření. Většinou velmi naivní až hloupí. Je věrný a ochranitelský, chrání především dům svých pánů než sám sebe. Na to jakou péči věnuje domácnosti, věnuje malou péči sám sobě. Často nosí ošuntělé a špinavé cáry či chodí úplně nahý. Při práci je skoro neviditelný, jak se na správného skřítka sluší.

Obdobou zlého domácího skřítka je skřítek zvaný Plivník. Není až tak zlí jako spíše zlomyslný, nepomáhá lidem, nicméně jim působí někdy i velké potíže. Krade jídlo, schovává ponožky a jiné nepravosti. Avšak tam kde je skřítek domácí není místo pro skřítka Plivníka, neboť skřítek domácí ho ze své půdy snadno dokáže vyhnat. Není tedy divu, že Plivníka můžeme najít především v mudlovských domácnostech. 

Třetí obdobou skřítka domácího je Šotek. Tento skřítek ničí věci. Může být téměř kdekoliv, nicméně kouzlem chráněné či ryze kouzelnické věci nedokáže zničit. Opět se tedy zdržuje převážně u mudlů.

Zde je překreslená jeho podobizna z knihy: Skřítek domácí.

Skřítek lesní

Jedná se o vzácný druh skřítka, jinak také nazývaného Goblin. Jeho vzhled je poměrně nejasný neboť lesního skřítka nebylo možno spatřit na tak dlouhou dobu, aby bylo možné zachytit jeho podobu. Mnozí očití svědkové tvrdí, že je to krvelačná bestie, která se pohybuje rychleji než kterýkoliv známý tvor na světě, jiní tvrdí že je to malá scvrklá kulička pokryta hromadou bahna a listí.  Pravdou však je že tito skřítkové žijí převážně v kořenech stromů, kde si budují své nory. Bohužel toto umístění pro ně není příliš bezpečné, neboť v těchto místech jsou na blízku mnohým predátorům, takže není divu, že mnoho z lesních skřítků skončí jako potrava větším a dravějším tvorům. I tak je však jejich populace více než početná.

Ze skřítků lesních se v pozdějších dobách vyvinuli i skřítci zvaní permoníci. Jsou to skřítci žijící v jeskyních či dolech. Mnozí lidé si je často pletou trpaslíka a permoníka. Pravdou je, že mezi nimi rozdíl není. Oba mají velkou touhu po zlatě.

I když jeho podoba není známá v knize Lesní tvorové je skřítek znázorněn takto: 

Skřítek divoký

Mnohdy také označován jako skřet. Je shrbená, zjizvená, špinavá a ještě více ošklivá bytost bez morálky a bez hranic. Tito skřeti žijí především v horách. Tvoří společenská uskupení jako smečky, tlupy či hordy. Každé takovéto uskupení má svého vůdce, což je většinou ten nejsilnější. Skřeti divocí mají velmi nízkou inteligenci, nicméně pro kouzelníka není zrovna jednoduché ovládnout je. Jsou nevyzpytatelní a ve skupině velmi nebezpeční.

Jeho podoba je vzata z knihy Divocí tvorové, které nechceme potkat:

2. Využití

Skřítci nepatří mezi bytosti vzácné či šlechtěné pro jejich původ. Patří k obyčejným druhům, často tedy využívaných v domácnosti. Různé části skřítků jsou pak vzácné pro výrobu hůlek, lektvarů či v alchymii. Dále bych se ráda zaměřila na využití skřítků v lektvarech.

Skřítčí krev

Není moc využívaná, neboť k rozdílnému původu skřítků je nevyzpytatelná a mnohdy výbušná. Najdou se však tací, kteří s ní rádi experimentují. Nicméně se zatím nenašel jediný lektvar, který by bylo možné vyrobit ze všech vzorků skřítčí krve.

Extrakce: post-mortem, pre-mortem (skřítek se musí chytit a úplně „vyždímat“ aby krev byla alespoň částečně využitelná, vzhledem k jejich výšce je tato extrakce smrtelná)

Skřítčí kůže

Využívá se většinou usušená. Žvýká se pak pro lepší trávení. Upřímně bych raději doporučila majoránku, mátu nebo levanduli. Chutnají o 100% lépe a hlavně se mohou převařit. Což skřítčí kůže nemůže.

Vzhledem ke svému zápachu se používá i jako odpuzovač hmyzu. Čím starší tím větší šance že s ní zaženete i kouzelníky či větší zvířata.

Extrakce: post-mortem (Budeme k nim milí a řekneme, že se dá získat pouze posmrtně. Přece jen se lépe kůže stahuje, když se vám objekt nehýbe. Nicméně není nemožné získat skřítčí kůži i z živého skřítka)

Skřítčí oči

Jiné využití než odpudivá dekorace nebylo dosud objeveno. Prozatím se experimentuje s výtažky z oční sliznice.

Extrakce: post-mortem (Skřítci rádi koušou a vydloubnout oči je zkrátka nemožné bez případného zranění/poškození extrahovače)

Skřítčí končetiny

Zápach ze sušených končetin odpuzuje různé dravce. Spekuluje se o tom že i akromantule se jim vyhýbají.  Bohužel doopravdová ochrana před predátory není 100% prokázaná. Myslím si, že smrad, který sušený skřítek vypouští je nesnesitelný skoro pro každého živého tvora. Hodí se tak maximálně na ochranu místa, kam nemá vstoupit živá noha.

Extrakce: post-mortem, pre-mortem (ve skutečnosti je to jedno kdy)

3. Skřítčí moč

Skřítčí moč je pravděpodobně ze skřítků tou nevyužívanější surovinou. Nicméně nalézt o ní nějaké ucelené informace je nemožné. Například kniha MAGICKÉ PŘÍSADY V PRŮBĚHU VĚKŮ se o ní vůbec nezmiňuje, neboť je to jedna ze surovin poměrně čerstvě objevená. Dříve se nevyužívala vzhledem k jejímu neprozkoumanému původu a nepředvídatelným reakcím. Naštěstí se zjistilo že skřítčí moč není tak nestabilní jako jejich krev a stačí tedy jen vědět, z jakého skřítka moč pochází a popřípadě moč otestovat. O tom pojednává kniha Přísady do lektvarů: Co se pokazí když…!

Velmi zajímavé pojednání o skřítčí moči je v knize Skřítek od hlavy až k patě. Kromě rozsáhlého pojednání o životě skřítků, jejích anatomii, jejích zvycích je zde i rozsáhlá kapitola o jejich moči. 

3.1. Složení       

Jak všichni jistě dobře ví, v moči se odráží vše, co sníme a vypijeme. Pijeme-li třeba velmi často pomerančoví džus moč je více a více jasně žlutá, pokud pijeme pro změnu jen vodu moč má nevýraznou barvu. Nicméně každý jistě ví, jak na něj působí jaké jídlo a jak se jeho pití odráží v barvě jeho moči. U skřítků je to podobné. Skřítek domácí se stravuje především zbytky jídla, pije z kdejaké kaluže a z okapů. V typu stravování by se dal přirovnat k mudlovským bezdomovcům. Není tedy divu, že jeho moč je často našedivělá někdy až zelená. Skládá z močoviny H2N-CO-NH2, rozpuštěných solí převážně chloridu sodného a tou jedinečnou látkou která ji dělá speciální je ak mai. V hovorovém slova smyslu to znamená „to co hvězdy rozsvítí“, kouzelníci to však nazývají skřítčí zlato. Není to zlato takové, jakého známe, ve skutečnosti to nemá se zlatem nic společného.

Jedná se o tekutou látku, která když se z moči extrahuje, což je docela lehký proces, tak ve tmě světélkuje. Lépe řečeno se třpytí. Síla třpytu záleží pak na typech skřítků. Ak mai skřítka domácího je tak zničená a překombinovaná různými typy nezdravích látek že u ní třpyt skoro nenajdeme. A když už ano tak je spíše kalný, šediví až brčálově zelený. Ani její účinky už nejsou tak vysoké, ale k tomu se dostanu později. U skřítka divokého je třpyt spíše tmavý až černý. Záleží na jeho „zkaženosti“ čím více „zla“ skřítek napáchal tím je třpyt tmavší. Kladlo se mnoho otázek na to jak to že se třpyt odráží od chování skřítka. Ráda bych vyvrátila tuto domněnku, že záleží na chování. Skřítci divocí se živí převážně hlínou ve skalách či menšími živočichy, jež v hlíně žijí. Čím víc je skřítek „zlobivější“ tím víc si dovoluje. Čím víc si dovoluje tím větší živočichy jí, tím začíná požívat i části kamenů a podobně. Právě krev větších živočichů má za následek tmavnutí třpytu. Je známo, že moč skřítka Luikaze se třpytí oxidiánovou černí neboť jednou pozřel i ďasovce.

Naproti tomu moč skřítka lesního se třpytí ze všech nejvíc. Tento druh skřítka se totiž živí převážně kořínky, listy stromů někdy i trávou a tedy jen samými přírodní živinami. Tím pádem je jeho ak mai nejužitečnější a nejkrásnější. 

3.1.1. Extrakce Ak mai

Říkala jsem, že extrakce ak mai není nijak složitá. Ve skutečnosti stačí sehnat jen měsíční kámen a ponořit ho do moči. Většinou po dobu čtrnácti dnů je měsíční kámen obklopen ak mai a v moči již žádná nezůstane. Kámen musí být však dostatečně veliký, aby dokázal přitáhnout každou částečku ak mai. Nevadí, pokud je příliš veliký, větší chyba je, když je příliš malý. Ak mai na kameni krystalizuje a proto je kámen při vytažení z moči obklopen malými krystalky. Dá se lehce seškrabat a dále využít. 

3.1.2. Reakce a test

Pokud nevíme, jestli naše moč patří skřítku divokému, lesnímu či domácímu je lepší moč nejdříve otestovat. Zjistíme tak i jaké množství ak mai se v moči nachází a můžeme tedy předpovídat, jak moč bude reagovat.

Vezmeme tedy jeden úplně obyčejný křišťál a vložíme ho do moči. Necháme ho tam 3 dny a pak ho vylovíme. Pokud křišťál praskne či lehce popraská, jedná se o moč skřítka divokého, pokud se krystal zmenší, zaoblí či jinak změní tvar, jedná se o moč skřítka domácího. Pokud se s krystalem nic nestane, je naše moč skřítka lesního.

3.2. Extrakce

Extrakce skřítčí moči se provádí ještě za života skřítka. Jelikož mrtvý skřítek moč neprodukuje je to věc vcelku logická. Ovšem extrahovat moč post mortem není věc nemožná je to však věc jednorázová a vcelku neefektivní neboť většinou není v dostatečném množství.

Extrakce není nijak složitá, stačí znát recept na tu správnou skřítčí kašičku a moč skřítků je na světě.

Kašička pro domácího skřítka se skládá z mouky, cukru a vody. Dávkování pak záleží na nás, jak moc chceme, aby byla kašička sladká. Celkové množství nemusí být nijak velké, skřítek toho sám o sobě moc nesní. Stačí menší mistička. Co se týče lesních skřítků do kašičky ještě přidáme nějakou bylinku. Nejraději mají heřmánek nebo černý bez. Kašičku můžeme použít i bez bylinek ale s nimi je pro ne vice atraktivní. Pro skřítky divoké je atraktivní přidání hlíny či černé kávy.

Kašička samotná skřítka jen naláká na určité místo, je však dobré předtím zjistit zda se na daném místě skřítek vyskytuje. To poznáme podle okolní aktivity. Přečíst si o tom můžeme v knize: Skřítek tu a tam.

Pokud víme, že se na daném místě skřítek vyskytuje, nastrčíme tam mističku s kašičkou. Skřítek se zachová tak jak mu káže jeho zvrhlé já a tradice. Zbaští kašičku, vylíže mističku a pak se do mističky vyčůrá. Není to forma urážky je to spíš výraz díků. 

Jak jsem již řekla, mistička by neměla být nijak velká, aby byl skřítek schopen celou kašičku sníst, nebo se nám potom vyčůrá do zbytku kašičky a to se pak jen těžko používá.

Pokud však víme, že se v okolí vyskytuje nějaká skřítčí rodinka, můžeme dát kašičky víc, neboť jak všichni dobře víme skřítci (zvláště ti lesní) rádi jedí společně a o všechno se dělí. To, že pak jejich moč bude smíchaná, není vůbec na škodu.

Mnoho skřítků domácích je drženo právě jen pro extrakci moče. Pro ně to není nějak nepříjemné, jen nemohou naplňovat svou podstatu bytí. Někteří extrahovači využívají skřítky i k domácím pracem aby zachovali jejich duševní pohodu a skřítek jim tak déle vydržel na živu. 

3.3. Skladování

Skladování moči je věc velice důležitá. Při špatném skladování se moč zničí a je nepoužitelná. Delší vystavení vzduchu, tedy moč skladovaná v neuzavřené nádobě vede k zatuchnutí moči. Nejen že moč odporně smrdí, ale také hnědne. Moč skladovaná při příliš vysokých teplotách podle odborných názvu plesnivý. Podle mého názoru se moč postupně kvasí a z toho důsledku zelená. Při nízkých teplotách moč naopak bledne, až je téměř čiré barvy.

Zkažená moč nemá žádné využití. Někteří kouzelníci však tuto moč využívali pro zalévání masožravých květin. Je známo, že tyto rostliny vyrůstali do extrémních velikostí (což nevím, jestli je u masožravých rostlin zrovna výhoda).

Místo kde moč skladujeme, může být vlastně kterékoliv místo. Nutné je brát ohled na to aby zde bylo 5 až 15 °C (tuto teplotu zvládne většina kouzelnických sklepů), místnost nebyla příliš vlhká a moč byla v nádobě uzavřené a neprodyšné. Nejlepší je skleněná lahvička či keramický džbánek s korkovým uzávěrem. Korek zajistí, aby moč lehce dýchala a přitom jí neovlivňovali okolní vlivy.

Zde na obrázku vidíme špatně skladované moči v porovnání se správným skladováním. Úplně nalevo je moč zhnědlá a zatuchlá. Vedle ní vidíme moč správně skladovanou a použitelnou při míchání lektvarů. Napravo od ní je pak postupné „plesnivění“ moči skladované při příliš vysokých teplotách. 

3.4. Využití

Když už víme jak moč získat, jak jí otestovat a jak jí dobře skladovat. Je na čase podívat se také na její využití.

Na začátku jsem se zmiňovala, že je důležité poznat, jestli vlastníme moč skřítka domácího, lesního či divokého. Je to právě z důvodu dávkování a využití, neboť v praktickém využití většinou záleží na množství ak mai obsažené v moči. Ak mai v moči skřítka domácího je obsažena asi nejméně, neboť je tento skřítek už z větší části polidštěn, proto by se jeho moč měla používat v dvojnásobném množství, než uvádí většina receptů. (Receptury totiž nerozlišují moč skřítků divokých, lesních či domácích). Moč skřítka divokého by se nikdy neměla použít víc jak jeden žejdlík neboť mohou hrozit neočekávané vedlejší účinky lektvaru. Říká se, že moč skřítka divokého by se měla používat u lektvarů, v nichž chceme „divokost“ skřítka divokého využít. U této moči by se však mělo počítat s možností nezdaru. Moč skřítka lesního se používá tak jak je psáno v recepturách, neboť převážná většina kouzelníků používá moč skřítků lesních.

Stejně jako mnoho jiných surovin i skřítčí moč se dá předem upravit, aby se znásobily její účinky. To že se využívá do různých emulzí a pololektvarů ani snad nemusím zmiňovat. Nejčastější použití však je moč převařená, moč čistá a mandragora dušená ve skřítčí moči.

3.4.1. Moč převařená

V některých případech se používá moč předvařená s bylinným základem. Je to kvůli potlačení soli obsažených v moči a podtrhnutí ak mai. Abychom moč správně předvařili, musíme jí nejdříve smíchat s levandulí či pomněnkou. Obě květiny mají tu moc vázat na sebe sůl. Do kotlíku tedy hodíme hrst jedné z těchto bylinek a zalijeme čtvrt žejdlíkem skřítčí moči. Za neustálého míchání přivedeme moč k varu. Pak necháme minutu povařit, odstavíme a necháme vychladnout. Takto správně převařená moč by mela mít modrou barvu. Moč scedíme, abychom odstranili pozůstatky bylinek, a necháme den uležet při teplotě 5 až 15 stupňů.

Když moč přivedeme příliš rychle k varu, v moči zbude ještě dost soli na to, aby nám znepříjemnila výrobu lektvaru. Takto špatně připravenou moč poznáme pomocí lehkého pokusu, kdy část moči nalijeme do zkumavky a hodíme do ní zrnko stříbra. Pokud zkumavka praskne je moč v pořádku. Pokud ne je v moči ještě příliš mnoho soli. Této moči se však zbavovat nemusíme, stačí jí převařit ještě jednou. Pouze však bylin dáme mnohem méně.

Pokud moč převaříme. Tedy vaříme-li ji více jak minutu, vyvaří se esence z bylin, což může narušit pravou podstatu moči. Moč se příliš zabarví, je tmavě modrá. Rozdíl mezi modrou a tmavě modrou barvou pozná snad každý kouzelník, nicméně zde je obrázek jak by moč vypadat měla a jak naopak ne.

Pokud je tedy moč příliš tmavá měli bychom jít okamžitě vylít a dále nepoužívat. Najdou se však tací, kteří i s takovou to močí pracovali. Nikde však není již psáno, jak lektvar dopadl. Je to také možná tím že, ne všichni práci s převařenou močí přežili. 

3.4.2. Moč čistá

V některých případech je požadováno využití skřítčí moči bez zbytečných solí. Stačí do soli ponořit obyčejný lněný provázek, nádobu znovu uzavřít a počkat až se sůl sama k provázku uchytí. Tento proces je však zdlouhaví. Pokud potřebujeme moč čistou k použití hned, je lepší do moči hodit bezoár. Nezaručí nám to sice moč úplně čistou a však využitelnou.

Je doporučováno předními odborníky, aby moč byla čistá. Doporučuje se tedy raději dva tři dny počkat, než se moč sama vyčistí nebo mít moč již připravenou.

pozn. Právě tento druh moči je k dostání k prodeji na Příčné ulici. Neupravenou skřítčí moč zde dodávají jenom na objednání. 

3.4.3. Mandragora dušená ve skřítčí moči

S Mandragorou není nikdy moc lehké pracovat. Křičí, kope, kouše, někdy může i zabít. Není proto nic jednoduššího než mandragoru umlčet udušením. Mandragora se může dusit v jakékoliv moči, nicméně pro naše účely použijeme moč skřítčí.

Do kotlíku se nalije žejdlík skřítčí moči, přidá se kapka ranní rosy. Míchá se tak dlouho, dokud moč v kotlíku není oranžová. Přidají se 4 pavoučí nožky a celé se to přivede k varu. Půl hodiny vaříme tuto směs a až pak přidáme dušenou mandragoru.

Dušená mandragora se připraví tak že vezmeme mandragory, namočíme jí v trollí krvi, což jí umlčí a omámí. Mandragoru pak svážeme a nacpeme jí do úst nastrouhanou bramboru. Nemusí to být celá brambora, jde nám jen o udušení mandragory. Tímto je mandragora udušena a můžeme jí hodit do lektvaru, kde jí vaříme ještě asi hodinu.

Při zacházení s dušenou mandragorou musíme být velmi opatrní. Používají se totiž dva druhy. Protřepaná a neprotřepaná. Protřepaná začíná bublat a uvolňují se z ní plyny, které mohou vést až k výbuchu celého odvaru. Neprotřepaná je mnohem stálejší ovšem jen do té doby než s ní trochu zatřepeme.

3.5. Lektvary

Když jsem projížděla učebnice prvních, až čtvrtých ročníků lektvarů objevila jsem jen velmi malé využití skřítčí moči. Zašla jsem tedy do veřejné knihovny na Příčné ulici a porozhlédla se po dalších receptech. Našla jsem jich opravdu hodně. Nicméně některé byli až příliš z drahých či vzácných surovin než abych si je já mohla dovolit. Pro ukázku jsem si tři vybrala a doma si je připravila. Jelikož máme velký sklep, otec tam k mému potěšení postavil laboratoř, kterou mohu používat. Lektvary jsem tedy jela uvařit domu, neboť zde mám vice použitelných surovin, mnohem vice prostoru a hlavně klid a žádné vybuchování okolo jako je to u nás v laboratoři. Hlavně jsem si mohla být jistá, že všechny suroviny jsou dobře skladované a nejsou kontaminované nějakým nešikovným studentem. 

První lektvar, který jsem si připravila je Pohodový odvar. Tento lektvar využívá právě převařenou skřítčí moč, která zde hraje významnou roli. V lektvaru se pak používá i dušená mandragora.

Využívá se především k navození klidu a pohody, často se jím uklidňují nezvladatelní a neklidní lidé. Používá se často v lékouzelnictví. I když se lektvar jmenuje Pohodový odvar, není ovšem žádná pohoda ho vytvořit.

Suroviny: převařená skřítčí moč, dušená mandragora, měsíční nálev, základní zhušťovadlo, mandragoří odvar

Postup:

Nejprve si připravíme měsíční nálev, základní zhušťovadlo a mandragoří odvar. Jak tyto pololektvary připravit jistě každý student naší školy dobře ví, ale pro pořádek sem uvedu postupy.

Měsíční nálev: Připrav dvě unce a půlku třetí kamene měsíčního a zdrť jejž. Smíchejž s jednou uncí prachu námelového, míchejž čtverokráte v směr opačný hodinám, ukápni dva tucty kapek rosy posbíraných z rána, slij.

Základníž zhušťovadlo: Po zapáleníž ohniště a ohřátí vody v kotlíkův vezmiž jednu hrsť trusu vlčího a vhoď do kotle tohoto. V zápětíž, ne později než pár sekud, vhoď rovněž slyz z jednohož slymákov vpředu přpravený a středně velikýž brambor, by škrob jeho své dílo vykonal. Pak utrejch pomíchej čtvero kruhy ve směrův hodin, zceď a slyj, neb utrejch tento hotov jest.

Mandragoří odvar: Ve vřící voduž vhoď dvě čarovné zelé, přidavši polovinu unce jedné zhušťovadla míchej po dobu deseti minut dvě  vpravo, dvě vlevo, dvě vpravo a slij.

Pohodový odvar:  Do kotlíku přidáváme převařenou skřítčí moč tak dlouho doku voda nezezelená, pak lektvar promícháme do modré barvy, opět přilijeme převařenou skřítčí moč aby lektvar zfialověl. Necháme lektvar přejít varem, aby se změnil na růžový. Přidáme několik uncí měsíčního nálevu tak aby lektvar azurově zmodral. Lektvar musí přejít přes žlutou až zelenou barvu tedy je to přibližně 2 a půl unce. Poté opět necháme lektvar přejít varem a počkáme, až zfialoví. Pak vezmeme do ruky opatrně dušenou mandragoru, jemně jí protřepeme, aby se z hrdla vyrojily bublinky, a opatrně nalijeme do kotlíku. Stačí jen troška a lektvar okamžitě zčervená. Pak několikrát zamícháme vpravo, aby se vše dobře promísilo. To by mělo vést k tomu, že lektvar zoranžoví. Tento proces zopakujeme ještě jednou. Opatrně přidáme bublající (protřepanou) dušenou mandragoru při čemž lektvar se zbarví do žluta, pak opět promícháme až k zelené barvě. Znovu přidáme bublající mandragoru, tentokrát bude výsledná barva azurově modrá, ale už nemícháme, jen přiložíme a necháme lektvar projít varem, aby zfialověl. Přidáme trochu mandragořího odvaru ani ne čtvrt unce aby lektvar zrůžověl. Pak opatrně promícháme. Lektvar by teď měl mít červenou barvu. Necháme přejít varem a počkáme, až obsah kotlíku zfialoví, tehdy přidáme poslední čtvrt unci převařené skřítčí moči, s ní by měl lektvar přejít do lehce růžové barvy, když pak obsah ještě chvíli povaříme, zabarví se vše do oranžova. Pak už se přidá asi 6 uncí základního zhušťovadla a máme hotovo. Výsledný lektvar je bílo šedivý.

Dokumentace:

Druhý lektvar využívá čistou moč a jedná se o Protijed na nápoj lásky. Jeho využití se používá převážně jen proti nápojům lásky, ale najdou se i tací, kteří jej používají na obyčejnou zamilovanost či pobláznění srdce. Většinou však nemohou uspět, neboť tento lektvar reaguje pouze na vlastnosti lektvaru Nápoj lásky a ne na city způsobené lidmi.

Suroviny: Čistá skřítčí moč, Výtažek z lichokořene, Ďasovcovi skořicové tyčinky

Postup:

Výtažek z lichokořene: Lichokořen přeřízneme podélně a necháme opatrně jeho vnitřek vytéct do připravené nádobky. Vše se musí provádět velmi opatrně, aby se kořen nepřeřízli příliš moc a obsah nevytekl na stůl.

Ďasovcovi skořicové tyčinky: (postup je trochu morbidní ale výsledek stojí za to, nutno dodat že zabývat se Ďasovci není v mém zadání a proto se účinkům této suroviny nebudu zabývat, nicméně pro zájemce je tu kniha Tvorové našich jezer či kniha Vodní příšery kde se o účincích Ďasovců můžete dočíst) Vezmeme jednoho Ďasovce a usmrtíme ho. Nejlepší je použít omračovací kouzlo a pak mu kápnou kapku ropušího jedu přímo na jazyk. Je to pro Ďasovce bezbolestná smrt a téměř o ní ani neví. Je známo, že mnozí kouzelníci používali palici a Ďasovce umlátili k smrti, někteří je prostě jen nechali udusit se na vzduchu (což trvá nějakou dobu a Ďasovec u toho víc než trpí). Nicméně ropuší jed je opravdu to nejlepší řešení, schvalované dokonce i samotným ministerstvem. Mrtvého Ďasovce hodíme do kotlíku s vodou a uvaříme. Při vaření Ďasovce nesmíme používat nic jiného než jen vodu. Ďasovec musí být po celou tu dobu ponořen ve vodě a tedy se voda musí postupně přilívat. Je zakázáno jakékoliv solení či jiné koření neboť mi nevaříme oběd! Potom Ďasovce vykucháme, kůži i s masem nakrájíme na tenké plátky a obolíme jimi skořicové tyčinky. To vše pak naložíme do lihu a necháme několik dní uležet. Maso společně se skořicí by se mělo spojit v jedno a nemělo by jít od sebe. Pokud se nám při vyndání z lihu vše rozpadne, je něco špatně a tyčinka je nadále nevyužitelná a pravděpodobně i maso.

Protijed na nápoj lásky: Nejdříve do kotlíku hodíme 7 ďasovcových tyčinek, poté ještě jednou a počkáme, až obsah kotlíku zezelená, poté pořádně promícháme a mícháme tak dlouho, dokud obsah kotlíku není modrý. Pak necháme celý lektvar projít varem a opět zamícháme. Z růžové by se tak měla stát oranžová. Následně vezmeme lahvičku skřítčí moči, kterou lehce protřepeme a v závalu bublinek nalijeme do kotlíku, obsah zmodrá tak po dvou třech lžičkách, poté vše pořádně promíchat abychom v kotlíku měli fialový obsah. Opět vezmeme skřítčí moč ale tentokrát s ní nebudeme třepat a nalijeme jí rovnou do kotlíku. Až obsah zčervená, můžeme přihodit další ďasovcovi tyčinky a lehce zamícháme, aby lektvar zežloutl. Poté vezmeme výtažek z lichokořene lehce s ním zatřepeme, počkáme, až se z něj začnou valit bublinky a nalijeme trochu do kotlíku. Obsah by měl zfialovět hned, pokud ne chvíli počkáme. Pak lehce zamícháme a necháme červený obsah chvíli odstát. Po 6 minutách opat nalijeme výtažek z lichokořene, ale tentokrát s ním nebudeme třepat. Pak vše náležitě promícháme do prava, až lektvar zmodrá, pak doleva a lektvar zrůžoví a pak zase do prava aby lektvar chytl oranžovou barvu. Na závěr přidáme ještě jednou sedmero Ďasovcových tyčinek a necháme přejít varem. Výsledný lektvar má barvu do růžova stejně jako růžová bude naše budoucnost po požití nápoje lásky.

Dokumentace:

pozn. Menší odchylky od barev jako je třeba tmavší, či světlejší nevadí, nesmí to být ale moc. Lektvar jinak zčerná, začne kouřit a je pro další postup téměř nepoužitelný.

Jelikož jsem potřebovala, aby mi lektvary vychladly a já je mohla připravit k převozu, zašla jsem ještě do kuchyně a připravila jsem si lektvar z neupravované skřítčí moči a připravovaný bez tepelné úpravy.

Jmenuje se Lektvar zapomnění a vzhledem k jeho netepelné úpravě je velice složitý ač se to na první pohled nezdá. Používá se na částečné vymazání paměti. Neznamená to, že člověk neví kdo je. Nicméně nepamatuje si několik hodin či dní svého života. Většinou těch posledních.

Ingredience: drcený vlčí tesák, hrst vlčího trusu, kámen z ledvin mantichory, kočičí chlup, sliz slimáka, drť měsíčního kamene, skřítčí moč, ranní a půlnoční rosa, trollí krev, šťáva z plodu bradavičnou, (pšenice)

Postup:

Do misky nasypeme dvě lžíce prášku z vlčího tesáku a zasypeme rozmletým sušeným vlčím trusem. To celé zalijeme čtvrt žejdlíkem skřítčí moči a zamícháme. Celou směs necháme 5 minut odstát. Přidáme 9chlupů černé kočky, kapku trollí krve a 20 kapek ranní rosy. Celé to zamícháme a necháme zchladnout na 5C. Lektvar by teď měl mít již tmavě červenou barvu. Až je lektvar dostatečně chladný přidáme 30 kapek půlnoční rosy a pšenici (pšenice se přidává jen pro lepší koncentraci kladných prvků), přilijeme šťávu z bradavičníka která musí předem projít spojením se slizem slimáka (znamená to, že šťávu z bradavičníka smícháme se slizem ještě předtím, než jej hodíme do samotného lektvaru). Nakonec přisypeme špetku drtě měsíčního kamene, ale jen tolik aby nám lektvar chytl tmavě modrou barvu. Lektvar zcedíme a necháme chvíli odstát společně s kamenem z ledvin mantichory. Výsledný lektvar? Tmavě jasně červený.

Suroviny:

Dokumentace:

Na závěr bych dodala jen potřebné informace. Odkud bylo čerpáno, co všechno bylo využito atd.

4.1. Použitá literatura

Belwina Drahoňová: Skřítek tu a tam

Eldwarde Falcon XIV.: Magické přísady v průběhu věků

Elwin Lyrewlin: Lektvary

Emilie Rodik: Skřítek domácí

Hanach Ukrutná: Divocí tvorové, které nechceme potkat

Hilary Pika: Skřítek domácí

Horácius Hromový: Vodní příšery

Kamila Dlohoušatá: Skřítek od hlavy až k patě

Kandahar Sardonyx: Lektvary míchané

Korbeus Uliáš: Co jsme nevěděli o moči 

Natálie Miliková: Kouzelní tvorové a jejich využití v lektvarech

Pavel Topený: Tvorové našich jezer

Prokop Zelený: Lesní tvorové

Sandrik O´Combel: Přísady do lektvarů: Co se pokazí když…!

Terezie Lisková: Skřítek, skřet a skříťulínek

Theodisus Mavius Ridcherds: Rukověť alchymistova aneb lučba pokročilého

Theodisus Mavius Ridcherds: Rukověť alchymistova aneb lučba začátečníkova

domácí laboratoř (výroba lektvarů): kotlíky, míchátka, dřevo, nádoby na suroviny, kapátka

* Harry Potter and the Half-Blood Prince (videogame)

Ministertstvo kouzel:

Obor informací: Povolení o použití odborné ministerské knihovny Kouzelničtí tvorové

Obor pro ochranu kouzelnických tvorů: Povolení o výlov ďasovce a jeho zpracování za účelem vzdělání

dokumentace: http://aelana.rajce.idnes.cz/OVCE