ÚVOD

Pro průzkum, jaký mají obyvatelé hradu názor na to, co Hogwarts vlastně jsou a co je jejich cílem, byla zvolena forma neřízeného rozhovoru. Tento typ výzkumu se využívá zvláště pro doposud málo známé problémy, jeho cílem je získat první informace, které mohou sloužit k formulaci hypotéz, což je právě náš případ. Provádí se na malé skupině lidí.

Jelikož nemáme žádné předběžné informace, nebylo možné určit okruh respondentů takovým způsobem, aby tvořil reprezentativní podmnožinu všech hradních obyvatel. Rozhodli jsme se proto výběr dotazovaných zúžit tak, aby měli prokazatelně alespoň některé společné rysy, jiné skupiny ponecháváme stranou. Ve všech případech proto jde o osoby ženského pohlaví, které jsou svázány s kolejí Nebelvír, buď v ní stále působí, nebo působily. Struktura dotázaných je rozvržena tak, aby mezi nimi byly současné řádné studentky, studentka rozšiřujícího studia, zaměstnankyně školy, profesorka a bývalá studentka, která školu na vlastní žádost opustila.

Ze současných červených mi odpověděli studentka prvního ročníku Gertruda Rosalia Palačinková (datum registrace 2012), studentka třetího ročníku Nerys Heliabel Ghostfieldová (datum registrace 2011) a studentka prvního ročníku rozšiřujícího studia Esperanza Milagrosa (datum registrace 2007). Bývalé červené zastupuje do loňského školního roku ještě studentka, dnes správkyně Godrikova Dolu Angelica Arless (datum registrace 2008), dlouholetá profesorka Belatris Nithelas Malrinová (datum registrace 2006) a bývalá studentka Owliane Nyctea McSnowy (datum registrace 2008, smazat svou identitu si nechala ve školním roce Léto 2010).

Všechny respondentky odpovídaly po úvodním seznámení se s tím, co se od nich očekává, samostatně. Jen výjimečně jsem se na některé věci doptal, pokud jsem měl pocit, že odpověď potřebuje doplnění či vysvětlení.

V první části práce se seznámíme s jejich odpověďmi. Odstranil jsem z nich své repliky při rozhovoru, neboť nejsou relevantní. Ze stejného důvodu jsem zkrátil odpovědi o pasáže, jež směřovaly mimo mé zadání. Druhá část práce obsahuje analýzu získaných vyjádření.

ODPOVĚDI

Gertruda Rosalia Palačinková

„No, tak Hogwarts jsou virtuální škola, nebo spíš svět, kam se může člověk přihlásit jako student nebo zaměstnanec. Předlohou pro Hogwarst jsou knihy o Harrym Potterovi, a stejně jako tam i na Hogwarts je Godrikův Důl, kde si může zaměstnanec koupit dům, dále tu je Příčná ulice, kde si studenti, profesoři a další zaměstnanci školy kupují potřebné předměty: zápisníky, knihy, hábity u madam Malkinové, mohou zde změnit účes v Kouzelném kadeřnictví a nechybí tu ani velkoprodejna Mžourov – ptáci všeho druhu. Ovšemže tu nechybí ani Ollivanderův krámek s hůlkami, bez kterých by se kouzelníci neobešli.

Kromě Příčné ulice tu najdeme i Prasinky, kouzelnickou vesnici, kde si obyvatelé hradu mohou mimo jiné přivydělat brigádou v Agentuře Žlutá tlapa.

Zaměstnanci mají plat za odvedenou práci (logicky, jako v mudlovském světě), studenti si pak vydělají kromě brigád nemálo srpců ve všemožných soutěžích, kam se samozřejmě můžou přihlásit i další obyvatelé.

Stejně jako ve světě Harryho Pottera i zde pravidelně vychází Denní věštec s novinkami, informacemi.

Hogwarts tedy fungují jako normální škola, přesněji řečeno škola HP.

Cílem Hogwarts je co nejlépe napodobit svět hrdinů J. K. Rowlingové a myslím si, že nikdo z jejích fanoušků nemůže činnost Hogwarts pokládat za ztrátu času. Vždyť jak studenti, tak profesoři se tu seznámí s novými lidmi, díky povinným předmětům (tedy jednomu povinnému předmětu) se naučí něco nového, jako například jazyky, rozluštit šifry a další jistě užitečné věci, jak zábavné, tak přínosné.

Hogwarts mi například přijdou lepší než dnešní FB a strávený čas tady, když už v dnešním uspěchaném stylu života vůbec nějaký máme, je pro mne mnohem lépe využitý než psaní rádoby srdceryvných statusů na FB. Většina lidí stejně tráví přebytečný čas u počítače, tak alespoň můžeme dělat něco smysluplného, že?

A opravdu velcí fanoušci HP nemusí propadat zoufalství, že se do reálných Bradavic nikdy v životě nedostanou, a alespoň na chvíli pak můžou vyjít z denního stereotypu do virtuálního světa svých snů.

Nevím, co ještě napsat, protože kdo chce Hogwarts doopravdy poznat, musí se sem přihlásit a ne číst sebepodrobnější teorii. Nováček, který vstoupí do hradu, sám pozná, že kouzelný svět nemusí být jen v knížkách o HP.“

Nerys Heliabel Ghostfieldová

„Hogwarts jsou obecně považované za virtuální školu čar a kouzel, kam může každý ‚čaroděj‘ přijít studovat a časem třeba i učit, zkrátka, kde může najít různé druhy zábavy. To je asi základ, se kterým jsem na Hog přišla. Těšila jsem se hlavně na studium, na další věci jsem se moc nesoustředila.

Časem jsem si ale začala s lidmi v koleji víc povídat, poznávat to prostředí taky z jiných stránek než jen z pozice studujícího člověka. Chodila jsem si hrát do jámy, povídala jsem si v koleji… A tak se pro mne Hogwarts začaly stávat místem, kde nacházím chvíli klidu a aktivní formu odpočinku, něco, co je podle mne pro člověka každého věku potřebné.

V mudlovské realitě jsem hodně odtažitá, ostražitá a celkově uzavřená, na Hogu jsem se ale postupně naučila nebát se říkat svoje myšlenky, čelit případným oponentům. Je to jako… trénovat pro budoucnost formou, která nemusí moc zranit. Takže od té doby, co jsem si tyhle myšlenky připustila, je pro mne Hog hlavně místem, kde můžu být sama sebou, kde se nemusím nijak stydět. Takovým ideálním prostředím pro osobní rozvoj i pro různé rozvíjení kolektivního cítění.

Myslím, že Hogwarts můžou nabídnout hodně různých věcí, každému vlastně to, co tam chce najít. Někdo najde nové známosti, někdo si chce pohrát, někdo se chce dozvědět nějaké nové věci, někdo si chce jen odpočinout u her nebo soubojů. Časem se z toho stane možná trochu rutina, takže pak lidé odcházejí, protože už necítí takovou radost, s jakou přišli a s jakou tu byli první dny, měsíce, roky… Pro mne je cílem Hogwarts asi nabídnout určité skupině lidí (co mají rádi potterovské příběhy, magii, nebo prostě jen něco málo z ‚kouzelničtějších‘zájmů) nějaký prostor, kde se mohou scházet, kde mohou existovat i jako jedinci, kde mohou aktivně odpočívat. Nebo alespoň jsem toho názoru, že by to měl být jeden ze smyslů Hogwarts. Přinášet lidem potěšení, radost, rozptýlení od běžného života.

Kdybych to měla vzít ještě přes své dosavadní tři roky, co jsem od Hogwarts získala, pak jsou to určitě nějaké ty znalosti z předmětů, které se mi někdy daří využít i v mudlovském životě, několikeré kamarádství, rozvoj dovedností (hodně jsem se ostýchala kreslit, skládat básničky, nějak se víc projevovat, na Hogu jsem se se svým strachem docela poprala), dozvěděla jsem se tak i něco nového sama o sobě, ‚vyrostla jsem‘ o něco víc s jeho pomocí, s podporou lidí na hradě. Takže i když je to virtuální prostředí, pro mne už je běžnou součástí života, bez které by mi asi bylo smutno. A protože si myslím, že Hogu trochu dlužím, tak zase na oplátku se snažím něco předat ze svých sil hradu a kolektivu lidí v něm.

Na Hog jsem narazila čirým štěstím, když jsem tak brouzdala a hledala si, kam bych se podívala. Registrace jsem tou dobou měla asi na víc školách, hocz.org, bradavice.eu tuším… Jenže když jsem se tam podívala, prostě vždycky něco chybělo. Na Hogu jsem asi našla všechno, co jsem osobně od virtuální kouzelnické školy očekávala, je pro mne asi nejlepší českou školou tohoto druhu. Takže pokud někdy odejdu, myslím, že lepší projekt pro sebe nenajdu. A pravděpodobně v brzké době neodejdu, líbí se mi, kde jsem.

Hog mi vyhovuje tou svobodou, kterou v něm vnímám. Kdo chce, může si hrát víc rpg způsobem, ale já měla vždycky ráda sice hru, ale bez přemrštěného rpg, zkrátka abych byla čarodějkou, ale nemusela manipulovat s nitkami nějaké ‚jiné‘ postavičky. Co si myslím, to hodlám prezentovat, necítím potřebu chovat se jinak než já.

Už byste mi chyběli, můj Nebelvír a i učitelé a vůbec, celá škola. Drží mě to v prima vyrovnané náladě. A čím starší student jsem, tím víc si vážím těch x předchozích generací lidí, co Hog svými silami rozvíjeli a rozvíjí. Vážně neznám rozsáhlejší a přitom geniálně postavený hrad s dobrým ‚obsahem‘věcí i lidí.

Obdivuju jeho stavitele. Jasně, jsou to lidi, mají chvíle, kdy jsou určitě nabručení nebo unavení, zvlášť, když často víc jak půlka hradu spíš jen kritizuje něco, co postavili, ale když se něco zadaří, nepochválí je za to. Je to určitě hrozná práce, ale vsadím boty, že i hrozně fajn, přes všechna negativa.“

Esperanza Milagrosa

„Hog je podle mne komunita lidí, kteří byli v úplném začátku okouzleni kouzelným světem, který vymyslela JKR do velmi velkých detailů. A proto se setkali zrovna na tomto místě. O vznik se postaralo jen pár osob, kteří Hogu dodali podobu, a o to, co se uvnitř dělo, se zase postarali ti, kteří ‚naši‘komunitu navštěvovali nebo navštěvují. Bylo to pro ně tehdy něco neotřelého, něco, do čeho se mohli aktivně zapojit. A právě těmi všemi byl Hog vybudován. Dostal duši, která se skládala z každého, kdo se na Hogu projevil. Hog se za dobu své existence hodně změnil. Dnes je Hog součástí mnoha každodenních životů. Je to pro nás zábava, výplň volného času, možnost seberealizace, rozvíjíme si skrze Hog svou fantazii, nacházíme zde přátele, které bychom bez Hogu asi jen těžko našli. Hog nabízí mnoho příležitostí, jak obohatit naše schopnosti a vědomosti – například bych u mudlů asi nikdy neměla šanci začít s francouzštinou nebo portugalštinou. Neříkám, že je to totéž, ale je to prostě příležitost učit se věcem ‚zadarmo‘ (což se v dnešní době hledá jen těžko).

Jestli bych se na to podívala z té extrémní strany, tak přiznám, že je Hog velký požírač času (pro některé).

Hog jsme i díky tomu, že se poznáváme a povídáme si mezi sebou o tom, co nás zajímá, i o tom, co nás trápí. Někdy mi až přijde, že je škoda, že je Hog pouze virtuální školou. I kdyby totiž byl obyčejnou mudlovskou školou, a měl by takové složení, jako má, mileráda bych právě do takové školy chodila.

Cíl – je těžké určit něco takového. Každý může vnímat cíl Hogwarts podle sebe. Já mám za to, že jejich cílem je to, co jsem popsala výše – seberealizace, učit se novým věcem, že je to prostě taková neformální a mnohem zábavnější verze školy mudlovské, kterou mnoho lidí nemá v mladém věku rádo. Prvotním cílem podle mne byla prostě zábava, hraní si na kouzelníky. Dnes je cílem… uniknout od reality. A v tom lepším případě být s přáteli, kteří jsou od nás kilometry daleko, a přece jsou v našem srdci velmi blízko.“

Angelina Arless

„Takže podle mne je Hog místem, kde se lidé schází z podobných zájmů. Tyto zájmy se pak pokouší nějak zdokonalovat. To by mělo být i úkolem předmětů a soutěží. Rozvíjet potenciál, který v sobě lidi na Hogu mají. A je jedno, zda je to student nebo zaměstnanec. Různé věci, které na Hogu jsou, by měly pomoci i lidem mimo něj. Jako například používat svou fantazii, zlepšovat se v psaní a další věci.

Především tu lidi spojuje atmosféra okolo Harryho Pottera, ta se ale časem vytrácí a vznikají zde přátelství a náklonnost k Hogu jako celku. Náklonnost k HP teď například posiluje Sedmiboj.

Skoro každý tady začíná jako fanoušek toho, co napsala JKR, ale každý si pak na Hogu najde něco, co se mu líbí a proč zůstává.

Co se týče zájmů, tak je tu od všeho trochu, máme tu psaní, kreslení a další různé aktivity. Od každého trochu, tedy každý si najde to, co ho baví.

Člověk se zde může stát lepším, ale nemusí. Každý se na Hogu ventiluje jinak. Někteří zde získají sebevědomí, protože jim něco jde. Jiní sem chodí vypustit páru z mudlsvěta. Jaký člověk bude v souvislosti s Hogem, je na jeho nátuře a jeho činech. Určitě se stát lepším může, ale není to podmínkou. Člověk to musí chtít.

Pro mne je Hog místem, kde si můžu s lidmi, které bych jinak nepotkala, užít zábavu. Je to místo, kde mám přátele z různých koutů města a které chci pak poznat i osobně na nějakém sletu. Je to pro mne místo realizace, místo, kde mohu někomu udělat radost, nebo někdo může udělat radost mně. Je to místo, kde můžu být taková, jaká jsem, bez ohledu na to, aby na mne někdo blbě čuměl, protože i když si blbě čumí, tak já to nevidím. Možná i z podobných důvodů navštěvují i jiní Hog, za ně to posoudit nemohu. Ale můžu posoudit, proč odcházejí, i já jednou odešla. Měla jsem maturitu a víc jak rok jsem se nevrátila. Bylo toho na mne víc, než abych ještě stíhala ‚další‘život. To může být i jeden z důvodů, proč jiní odcházejí.

Co je na Hogu dobré a špatné? Tohle hodně tvoříme my jako komunita. A je to subjektivní, co je dobré pro mne, nemusí být pro tebe. Podle mne je na tom dobré to, co už jsem zmínila, tedy to, že můžeme rozvíjet svoje zkušenosti, získávat nové, ale taky se obohacovat o poznatky. Předmětů je na to dost a každý si najde ten, co je něčím pro něj.

Špatné, hmm, špatné. To je těžké. Ono když si to vezmeš, tak na Hogu nic špatného být nemůže, protože vždycky je nějaká osoba, která je za tím. Tedy Hog samotný nemůže být ani špatný, ani dobrý. Jaký je, utváří lidi v jeho pozadí i popředí.

Ještě bych dodala asi to, že kdyby byl aktivní jen jeden člověk na Hogu, tak by to nikoho nebavilo, protože by neměl co dělat.

Každý v Hogu vidí něco jiného, a to je na něm to hezké, není-liž pravda? Záleží na člověku, co si z Hogu vezme. Někdo si vezme to dobré, někdo jen to zlé, co se mu tam stalo.“

Belatris Nithelas Malrinová

„Co jsou to Hogwarts?

Hlavně možnost kvalitně trávit volný čas. Slovem ‚kvalitně‘odkazuji hlavně na domácí úkoly a soutěže, které rozvíjejí kreativitu či schopnosti vyhledat informace. Dále v některých hogwartských předmětech může student přijít do styku s věcmi, které jsou využitelné i mimo svět Hogwarts – jazyky, kryptologie, mudlovské vynálezy, věštění z karet, kouzelnické počty atd. V soutěžích je možnost osvěžit si mudlovské spisovatele, hrady a zámky nebo logické dovednosti.

Dále pro mne Hogwarts fungují jako ‚seznamka‘ s lidmi, s nimiž bych se jinak pravděpodobně nesetkala.

Z pozice profesora pak musím zmínit velikánský přínos v oblasti seberealizace, protože tvorba vlastních výkladů a následná komunikace se studenty je obohacující a zábavná zároveň.

Co je jejich cílem?

Já vidím jejich cíl ve sdružování lidí s podobným zájmem (popřípadě s více podobnými zájmy). Hlavním společným zájmem u většiny je Harry Potter. Pak se dají vysledovat skupinky sdružené na základě oněch společných zájmů – psaní fanfikcí nebo psaní obecně, role playing, navrhování (pixelart), esoterika, nebo prostě jen chatování. Dalším cílem Hogwarts je přivádět omladinu k četbě nebo alespoň sledování ságy o Harry Potterovi. V neposlední řadě taky přimět účastníky k práci na svém vyjadřování, protože většinoví členové komunity Hogwarts jsou studenti a ti mají povinnost účastnit se výuky, a proto musí minimálně jednou za čtrnáct dní něco stvořit – text, obrázek nebo vyhledat informace.

Hogwarts pomáhá lidem zlepšovat se, ať už ve vyjadřování, nebo třeba ve schopnosti vyjít s druhými lidmi. Pokud tedy nejsou úplně nepřístupní vývoji a jakémukoliv ‚tvarování‘ (viz Felix/Abrielan/Joe atd.). Schopnost vyjít s jinými lidmi je na Hogwarts na každém kroku, ať už u studentů nebo u profesorů. Bez toho se dlouhodobě fungovat nedá (opět skvělý příklad – Joe Bart). Vyjadřování by měly tříbit domácí úkoly, soutěže, články atd., kdy by ti, kteří dané práce přijímají, měli opravovat chyby či neobratnosti, a tak pomáhat autorům vyjadřování zlepšovat.“

Owliane Nyctea McSnowy

„Co je Hogwarts  a co je jejich cílem? Pěkně nepříjemná otázka. Hog jsou škola. Ale jako každá jiná škola by měla škola Hog být institucí, která nejen vzdělává, dobře vzdělává, ale i vychovává, dobře

vychovává.  Cílem by právě měl být dospělý kouzelník, dobře vzdělaný a s dobrou úrovní jako člověk-kouzelník. Ale bohužel, naše škola Hog s tím ne vždycky koresponduje. Vzpomeňte jenom na takové to kamarádíčkování… a kdo se umí dobře kamarádíčkovat s profesorským sborem, nebo ještě lépe s

panem ředitelem, tomu projde ledasco (někdy i mnoho), co by jinému studentu třeba neprošlo… Vzpomeňme třeba Veldrina, student to sice nebyl, ale prošly mu teda věci, za které by jiný student seděl v podzemí. A pak třeba jedna studentka ze Zmijozelu, která letos prý celý rok nosí cedulku ‚lžu‘…To jsou věci, které mě strašně drážní a spatřuji v tom silný úpadek kouzelnického školství. Studentka Zmijozelu si bezpochyby trest zasloužila, ale trest musí vychovávat, ne systematicky ponižovat, pak ztrácí naprosto smysl. O odpuštění ani nemluvě… Takhle se studenti akorát zatvrdí a nevyrostou v kouzelníky s úrovní.

Cílem Hogu má být vzdělávat a vychovávat. Důvodem mého odchodu bylo to, že Hog neplní cíle, které by měl. A pak taky vnitrokolejní spory, ale to s tím vlastně souvisí.“

INTERPRETACE

Na nejvyšším stupni obecnosti můžeme konstatovat, že Hogwarts jsou pro všechny respondentky místem setkávání, vzájemné komunikace a interakce.

Pohled na jeho charakter se však liší. Pro studentku, která se nechala smazat, jde o výchovný a vzdělávací institut, zdá se, že větší důraz při tom klade na slovo výchovný. V tomto případě je však potřeba vzít v potaz, že její odpověď jako jediná dodržuje do posledního písmena zásady rpg, pohybuje se ryze uprostřed kouzelnického světa. Nepojímá Hogwarts ani na chvíli jako část světa mudlů, nevšímá si postavení, které má v jeho rámci. Místo toho hodnotí, jak hrad plní svou roli coby kouzelnická škola.

Ostatní odpovědi pole rpg opouštějí a respondentky mluví o Hogwarts jako o součásti své nekouzelnické existence. Nezanedbávají přitom, že jde o školu, často však doplňují slůvko virtuální. Z hlediska školního oceňují, že se zde mohou seznamovat s novými věcmi, učit se například jazyky, luštění šifer, matematiku, věštění… Nově získávané poznatky a dovednosti chápou jako nejen zajímavé, ale i užitečné v mudlovském světě. Konstatují, že bez Hogwarts by se s mnoha těmito věcmi nikdy nesetkaly, jakkoli si jsou i vědomy odlišnosti výuky zde a u mudlů. Přesné rozlišení neformulují, v podtextu odpovědí však můžeme cítit, o co jde: na Hogwarts není možná taková intenzita a šíře výuky jako v běžných mudlovských školách. Na druhé straně však zdejší předměty pomáhají lidem rozvíjet fantazii, kreativitu, učí je vyhledat se potřebné informace. Vypracovávání úkolů a soutěží umožňuje rozvoj dovedností, které dříve neměli, mimo jiné v oblastech, na které si dříve netroufali (kreslení, psaní poezie a podobně). Jiné úkoly pomáhají rozvíjet logické myšlení, jazykové schopnosti a studenti zde získávají i nové vědomosti. Hrad tak dává možnost aktivního odpočinku. Přináší zábavu, hru, výplň volného času, což ovšem není samoúčelné, nýbrž zároveň přináší vzdělání, výchovu, seberealizaci a sebezdokonalování, pokud o to člověk stojí a umí jeho možností využít.

Hogwarts ovšem zdaleka nejsou hodnoceny jen jako škola. Celistvější pojetí uvedla například Gertruda Rosalia Palačinková: jde o kompletní virtuální svět. Jeho cílem je napodobit fikční svět, který vytvořila J. K. Rowlingová, proto mimo školu obsahuje i další místa, jako jsou Prasinky, Příčná ulice či Godrikův Důl a časopisy. Umožňuje tedy komplexní prožívání světa, různé činnosti v něm. O návaznosti na svět Harryho Pottera se zmiňují i další respondentky. Lidé, kteří tyto knihy obdivují, mají možnost do nich vstoupit a získat tak zkušenost, která je jim v jejich reálných životech nepřístupná. Z odpovědí se však též dozvídáme, že toto bývá prvním impulsem, proč vlastně na Hogwarts vstoupit. Postupem času si zde ale lidé nacházejí jiné důvody, proč na hradě zůstat.

Pro Angelicu Arless je hrad hlavně místem, kde se scházejí lidé podobných zájmů, mohou spolu komunikovat a své koníčky dále prohlubovat. Nepatří mezi ně jen kouzelnický svět, ale také například psaní, kreslení, nebo jak dodává Belatris Nithelas Malrinová také esoterika, pixelart a další aktivity. Tato profesorka uvádí i další věc, a sice že Hogwarts mohou člověka přivést k literatuře, k četbě. Osobně to pokládám za velmi důležité v dnešní době, kdy psané slovo ztrácí na významu, což podle mne lidi dost ochuzuje.

Také Esperanza Milagrosa mluví o Hogwarts v prvé řadě jako o komunitě lidí. Základní podobu hradu dali jeho zakladatelé a rozvíjejí ji vlastně všichni, kdo se na něm kdy objevili. Nemluví se tu však jen o jednotlivých součástech tohoto projektu (či těchto projektů), ale daleko více o celkové atmosféře, o sociálním prostředí, které zde vzniklo. Esperanza používá přímo termín „duše“, čímž naznačuje, že nejpodstatnější není technické zázemí, ale hlavně lidé, s nimiž se na Hogwarts můžeme potkat. Hrad v prvé řadě umožňuje sociální kontakt, sdílení zájmů a vzájemnou pomoc. Navíc nezůstává pouze u styků přes Internet, jak uvedla Angelica Arless, důležitá je i možnost setkávat se osobně na výjezdních seminářích.

Pozitivně je vnímáno, že hranice mezi virtualitou a skutečností je na hradě prostupná, rpg není příliš přísné, proto jsme jak postavičkami, tak sebou. Právě proto si například Nerys Heliabel Ghostfieldová vybrala právě tento projekt z několika jiných. Tato podvojnost umožňuje seznamovat se s novými lidmi, získávat přátele z různých míst, se kterými by se člověk jinak nepotkal. Dokonce zde může být více sám sebou než kdekoli jinde, neboť nemusí brát ohled na to, co se od něj očekává, ale projevuje se svobodně. Opouští tak stereotypní realitu a vydává se do světa svých snů. Hogwarts se stávají součástí každodenního života. Nedá mi to, abych tento aspekt nesrovnal se surrealitou. V ní dochází k prolnutí dvou světů: objektivního reálného a subjektivního podvědomého či nevědomého. Vzniká tak nová kvalita, kterou lze chápat jako skutečnější než skutečnost. Tato hogwartská nadrealita může svým účastníkům pomoci zlepšit se i v objektivní realitě. Plachý člověk se například zapojí do komunity, naučí se prosazovat, čelit oponentům, získá sebevědomí. Ruku v ruce s tím přichází růst sociálních dovedností v běžném světě. Učíme se zde jednat s druhými lidmi, vyjít s nimi. Hogwarts jsou takto modelem světa a umožňují nám pomocí hry se na něj připravit, lépe se v něm orientovat.

Existují zde však i některá negativa. Hogwarts se mohou stát nadměrným požíračem času. Právě z toho důvodu je nakonec někteří obyvatelé opouštějí, ať již na čas, nebo definitivně. Druhým problémem mohou být právě sociální vztahy, které obvykle lidi na hradě spíše drží. Jsou ovšem takoví, kteří neprojeví dostatečnou schopnost sebereflexe a přizpůsobení, stávají se pro ostatní obtíží, často pak i sami odcházejí, a i když se třeba několikrát vrátí, problém přetrvává a jejich účast na hradě se točí v kruhu. Nejznámější případ uvedla Belatris Nithelas Malrinová (Joe Bart a jeho další identity).

Sociální vztahy jsou asi vskutku nejdůležitější. Mluvili jsme již o názoru Owliane Nyctey McSnowy, která ve své odpovědi dodržovala rpg, její důvody, proč opustila Hogwarts, však toto zjevně přesahují. Příklady, které uvádí, by v rámci rpg nebyly důvodem k opuštění hradu, ani Harry Potter neodešel z Bradavic, přestože byl on a celý Nebelvír šikanován Severusem Snapem. Pokud je u nás postavička nespokojená, není to ještě důvod, proč by měl být nespokojený její hráč. I zde se tedy ukazuje, že u nás dochází k vzájemnému prolínání světa virtuálního a skutečného. To, co na hradě zažívají naše postavičky, je pro nás osobní jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Na Hogwarts dochází k řadě afér a konfliktů, které nás mohou zocelit, ale také zranit. Jakkoli je nepřísné rpg chápáno spíše jako pozitivum, v tomto směru může přinést i velmi nehezké výsledky.

ZÁVĚR

Podle odpovědí našich šesti respondentek můžeme říci, že Hogwarts jsou chápány hlavně jako komunita lidí, kteří si jsou něčím blízcí. Komu tato komunita vyhovuje – přes problémy, které má – ten zůstává, komu ne, odchází. Lidé hrad opouštějí samozřejmě i proto, že se jejich původní nadšení vytratí, roli hraje „syndrom vyhoření“, obrazně řečeno. V jisté chvíli člověk zjistí, že mu již Hogwarts daly vše, co mohly, a je potřeba jít dál bez nich.

Zajímavé však není jen to, co lidé říkají, ale i to, o čem se nezmiňují. Hogwarts jsou mimo jiné soutěží. Koleje bojují o Školní a Famfrpálový pohár, jednotlivci o Největšího snaživce, ceny zakladatelů či vítězství v Sedmiboji, týmy o první místo v Bradavické čtyřce, zaměstnanci a profesoři o různé ceny atd. Nikdo z respondentů o tom však nemluvil, a to jsou mezi nimi lidé, kterým o úspěch v soutěžích jde hodně. Nepovažují to však za podstatu Hogwarts a jejich cíl. Celkově si troufnu říci, že to hlavní, co všichni na hradě hledají, je kontakt s druhými lidmi, radost ze hry a možnost vlastního sebezdokonalování. Buď to zde naleznou, nebo nikoli.

Svou práci zakončím citátem, který pochází z odpovědi Angelicy Arless: „Hog samotný nemůže být ani špatný, ani dobrý. Jaký je, utváří lidi v jeho pozadí i popředí. […] Záleží na člověku, co si z Hogu vezme. Někdo si vezme to dobré, někdo jen to zlé, co se mu tam stalo.“

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji všem šesti osloveným, které mi laskavě zodpověděly můj dotaz a umožnily tím vznik této práce, a paní profesorce RNDMr. Anseiole Jasmin Rawenclav, CScM., za ochotu, s níž souhlasila, abych zkoušku OVCE skládal u ní z předmětu Mudlovská antropologie.