Student: Isabella Anne Swan
Kolej:Havraspár
Školní rok: léto 2012

Kouzelnické kulinářstvíZadané téma: Kouzelnická zabijačka.
Konzultant: Aki san Marino
Posudek: Vážená slečno,

zadání jste zpracovala dle mých představ - systematicky. Je důležité, že jste nezapomněla uvést právní kličky, které nám jsou stavěny do cesty...
Jednotlivé části jsou pro názornost doplněné obrazovou přílohou - chválím především přehlednou ukázku tvorů a porcování masa. Pokud vím, dosud nikde publikovány nejsou.
Kuchařka v závěru ukazuje na Vaše úspěchy v praktické přípravě pokrmů, což mě potěšilo nejvíce.

Děkuji Vám za zajímavou práci!

Písemnou část Vašich zkoušek OVCE hodnotím známkou V – Vynikající.
Hodnocení: Vynikající
Hodnocení propugnatio: Vynikající
Hodnocení cogito: Vynikající


Vypracování

Osnova:

A. Úvod

B. Co je to zabijačka

                              a) Vymezení základního termínu 

                              b) Tradice vs moderní pojetí

C. Rozbor zabijačkových metod

                              a) Běžně zpracovávaní tvorové

                              b) Nezbytné pomůcky

                              c) Postup a rozdíly oproti mudlům

                              d) Zabijačkové variace

                              e) Právní ukotvení

D. Praktická část

                             a) Třepetníková pepřochoutka

                             b) Kvídovy kuriózní klobásy

                             c) Uzená bukvožeří kýta

                             d) Mizející mlaskosalám



A. 

Vítejte, všichni hladovci, nenažranci a jídlofilové- a netvařte se tak, vidím vám to na nose. V rámci této badatelské práce jsem se ponořila do studia četných mudlovských i magických knih, ukrytých v těch nejzasviněnějších zákoutích knihovny, rodinných archivů i zpovídání nejrůznějších (a nejhrůznějších) milovníků tohoto kulinářského zážitku. O získané informace se s vámi nyní podělím a závěrem vás pozvu na malou ochutnávku těch nejvybranějších delikatééz. Lektvar proti pálení žáhy, dračí uhlí a igelitové sáčky jsou připraveny tamhle na stolku. 


B.

a) 

Stejně jako v mudlovském světě, i u venkovských kouzelníků a čarodějek se zabijačka těší značné oblibě nejen jako prostředek k získání masa a masných výrobků, ale především jako kulturní tradice a společenská událost sloužící ke sblížení se sousedy. Odbýt si zabijačku v úzkém rodinném kruhu a za zavřenými vraty se v mnohých oblastech dodnes pokládá za společenské faux-pas. Mnozí, především dříve narození členové kouzelnické obce si to mohou brát doopravdy osobně jako děsnou urážku a projev nedůvěry, pohrdání a vyčleňování se ze společenství.

Zabijačky se zpravidla odehrávají pozdě na podzim, případně na začátku zimy, stejně jako u mudlů. Toto načasování mělo původně důvody ryze praktické, a sice snahu uchovat maso působením nižších teplot nezkažené a čerstvé. Postupně se to rovněž stalo pouhou tradicí, jelikož dokonce i technický vývoj mudlů pokročil kupředu natolik, že vynalezli ledničku. U kouzelníků to bylo pochopitelně zcela bezpředmětné už od samého počátku, díky četným účinným chladicím kouzlům a jednoduchým až primitivním konzervačním lektvarům, avšak tento tradiční zabijačkový termín z úcty ke zvyklostem dodržovali a dodržují také.



b)

Kouzelnické zabijačky můžeme rozdělit na dva typy- tradicionalistické a modernizované. Vyznavači tradičního stylu pracují za použití původních postupů, vylepšených kouzelnými ingrediencemi, zatímco příznivci novátorského přístupu k věci veškeré tradiční postupy zavrhli coby nehodné moderních kouzelníků a nahradili je kompletně a od základů čárami a kouzly. Tak například místo zdlouhavého spařování vroucí vodou a oškrabování štětin zkrátka namažou prase dopředu připraveným lektvarem Vousodrtičem. Jistě, je to rychlejší a snazší, ale otázka je, jestli je to ještě ono.  Nakonec to nejdůležitější na zabijačkách nejsou ani tak ty vzniklé produkty, ale právě ten návrat ke kořenům, k historickým metodám, prožitek společný s okolím. Avšak tempora mutantur et nos mutamur in illis…


C.

a)

Jak tedy taková tradiční kouzelnická zabijačka probíhá?

Ze všeho nejdřív potřebujeme něco, co budeme zabíjet. Obvyklé je samozřejmě prase, ale v průběhu let vytunění magiči vyšlechtili stejně tak vytuněné speciální kouzelné tvory a potvory za účelem mordování. Nejčastěji jsou to bukvožer plachetkový a třepetník. Žouželníkova Encyklopedie tvorů magického světa o nich říká následující:

 

BUKVOŽER PLACHETKOVÝ

Betonivescor linteus

Pochází z Portugalska (velmi rozšířený v místní kuchyni), odkud se rozšířil někdy v 17. století po celé Evropě, jak vzrůstala obliba zabijaček. Jde o zvíře střední velikosti, na délku měří v průměru 1,5 metru a v kohoutku dorůstá jen něco přes metr. Tvarem i kvalitou masa zhruba připomíná mudlovské prase. Nejpozoruhodnější na bukvožerovi je jeho hlava, jíž dominují velké, vertikálně protáhlé oči pod rozměrným, převislým obočím. Dopředu vybíhá protáhlý nálevkovitý rypáko-chobotek porostlý jemnými, velmi citlivými čichovými brvami, kterými velmi přesně vyhledává v lesích bukvice, žaludy a oříšky. Ty pak tlapkami sráží či shromažďuje a chobotkem nasává. Bukvožerovy uši jsou větší, plachtovité, s roztřepenými okraji. Tělo pokrývá hrubá hnědavá kůže s nazelenalými štětinami. Ocas je huňatý, připomíná psí. Na zádech má bukvožer velkou, tmavou trojúhelníkovitou skvrnu.

Je velmi často chován jako hospodářské zvíře na maso. Existují i miniaturizované verze bukvožera, které bývají drženy v domácnostech jako velmi vděční a přátelští domácí mazlíčci. Jsou velice inteligentní a dají se snadno vychovat. Povahy jsou velmi přátelské, milují jahodovou zmrzlinu, děti a honěnou. 




TŘEPETNÍK

Trepidux trepidux

Původem z rozsáhlých severských lesů, může být dlouhý i dost přes dva metry a v kohoutku dosahuje přibližně metru a půl. Tělo třepetníka pokrývá hustá, neustále se jemně chvějící šedavá srst, která ho výtečně chrání před chladem. Má čtyři tříprsté končetiny s protistojným chápavým prstem, které používá ke šplhu po skalách a trhání trávy, kterou se živí. Hlava je mohutná, s výraznými rysy v podobě dlouhých, ostře zahnutých osrstěných uší a obrovských vakovitých očních víček. Oči jsou naopak velmi malé a zrak třepetníka je na rozdíl od dokonalého sluchu a čichu mizerný. Dužnatá víčka obsahují zvláštní tekutinu s léčivými účinky, vhodnou především k ošetřování popálenin způsobených žíravými lektvary. Třepetník má výjimečně lahodné a kvalitní maso s vysokým obsahem železa a vitamínů. 


 

b)

Jakmile máme jedno nebo více z těchto zvířat, můžeme se pustit do dalších příprav. Budeme potřebovat spoustu rohlíků nebo podobného jiného pečiva, řezníka či školeného pickouzelníka, který nám zvíře odpraví, dále spoustu koření, konzervační lektvary, potřeby k zamrazování masa, lektvar na pálení žáhy a proti žaludečním potížím a přísady, které použijeme při přípravě zabijačkových specialit. Naprosto nezbytná je také spousta horké vody, dostatek prostoru a nádob různých velikostí.

c)

Obecný postup při porážení je zhruba stejný u všech tří běžně používaných zvířat. Pickouzelník přiloží praseti, bukvožerovi či třepetníkovi hůlku mezi oči a pronese jakési jejich tajné cechovní zaklínadlo, které jej okamžitě usmrtí. Poté nechá zvíře vykrvácet, očistí ho, oškrábe z něj štětiny či srst, rozřízne na poloviny, postupně vykuchá a rozporcuje maso. Odlišnosti pracovního postupu u bukvožera či třepetníka spočívají v detailech, například v nutnosti důkladně vymačkat obsah třepetníkových víček a pečlivě uskladnit takto získanou léčivou tekutinu či vyrvat bukvožerovi čichovo-hmatové brvy na chobotku. Jelikož bukvožer se v podstatě podobá praseti a třepetník zase krávě, i složení jejich masa je prakticky stejné.



 Navíc je například bukvožerův chobotek, který, jsa rozemlet, usušen a opět rozdrcen je nepřekonatelný při přípravě pudinků a krémových dezertů, jeho plachtovité uši, často používané v lektvarech, třepetníkova srst a také skutečnost, že jeho končetiny jsou prakticky nepoživatelné z důvodu neuvěřitelné, nevysvětlitelné a nenapravitelné tuhosti. Během celé akce byla pochopitelně vyvinuta řada zjednodušujících kouzel a lektvarů. Například, jak bylo uvedeno již výše, je možné se vyhnout časově i fyzicky náročnému spařování a odsrstnatění aplikací Vousodrtiče (recept na přípravu viz v závěrečné kuchařce). Horkou vodu můžeme získat jednoduchým ohřevným zaklínadlem, zvíře rozporcovat rovněž pomocí magie, dokonce ani krev není třeba vymíchávat ručně- postačí očarovat vařečku.  

Při kouzelnických zabijačkách se maso často kombinuje s rostlinnými produkty, s bylinkami, kořením, ovocem či zeleninou. Objemově největším výdobytkem je samozřejmě čisté maso, které se pak také vyznačuje největšími variacemi zpracování a úpravy. Zcela nezvyklé není ani upravování určitých zabijačkových produktů nasladko. K těm nejznámějším patří zabijačková polévka, guláš, tlačenka, klobásy, šunka, uzené maso, sádlo, jitrnice, dále pak neviditelná paštika, agresivní sekaná, ohnivé škvarky, bukvožerov ušatý pudink, děsivé skřepobulvy a mnohé jiné pochutiny lišící se vzájemně kraj od kraje.

d)

Dnešní doba se však spíše než k bujarým žranicím masných produktů obrací ke zdravé a tudíž především zeleninové stravě. Není proto divu, že podnikaví moderní magiči stvořili něco, co nelze při nejlepší vůli označit jinak než jako oxymóron- vegetariánskou zabijačku. Co konkrétně se při takové aktivitě vraždí? Z logiky věci tak nějak vyplývá, že se jedná o zeleninu. Je možno použít řadu odrůd obří zeleniny, avšak nejoblíbenější jsou patrně obří pulzodýně. Z takové dýně lze vytvořit až neuvěřitelné množství produktů. Dýňová šťáva, dýňová polévka, dýňové pyré, dýňová semínka, smažená dýně, dýňový nákyp, pečená dýně, dýňový koláč, nadívaná dýně, dýňová marmeláda… No a samozřejmě slupka s nepřebernými možnostmi praktického využití, především během Halloweenu. Kromě dýní se používají také cukety, baklažány, vodní melouny i jiné dobroty. Kouzelníci-vegani, frutariáni a jiná verbež zabijačky neprovozují a naopak se angažují v demonstracích za jejich zákaz. 


 


e)

Což nás přivádí k další nanejvýš podstatné informaci, a to je pohled na zabijačku v právních předpisech mudlovského i kouzelnického světa. Přestože je to úkon hluboce zakotvený v tradicích našich národů, momentálně se ocitl ve stavu akutního ohrožení- přinejmenším v té podobě, v jaké byl doposavad znám. Mudlovský útvar zvaný Evropská unie (pro bližší informace se prosím obraťte na odborníky z oblasti studia mudlů) ve spolupráci s Ministerstvem kouzel plánují zakázat zabijačky coby veřejnou společenskou událost na základě jakýchsi podivných teorií o hygéně. Zvěř by se sice nadále mohla mordovat, ale pouze za zavřenými dveřmi a bez možnosti přizvat ku pomoci, degustaci a zábavě sousedy, přátele či širší příbuzenstvo. A to tedy, přátelé, rozhodně není ono. 


D. 

My však necháme starosti o budoucí osud zabijaček koňovi s jeho velkou hlavou a podíváme se na konkrétní dobroty, jaké lze při této ohrožené události doposud okusit. A učiníme tak především rychle, než nám to stačí zatrhnout. Ujala jsem se role pokusného králíka a odvážně se v zájmu vzdělávání kouzelnické veřejnosti pustila do přípravy několika těchto lahůdek. A nebylo to jednoduché! Příčina tkví ve špatné dostupnosti receptů. Právě předpisy na zabijačkové delikatesy se povětšinou dědí v rodinách a na veřejnost příliš neprosakují. Ono se snad ani není čemu divit…

a)

Jako první jsem se tedy pokusila o relativně velmi jednoduchou Třepetníkovou pepřochoutku.

Servírování:

zeleninová obloha a zlatohlízová houska s rdousivcem

Ingredience:

kilo omytého a očištěného masa třepetníka, ideálně ze svíčkové, 2 lžíce soli, po 2 lžících celého černého, zeleného, růžového a bílého pepře , 2 lžíce esence z hmatolice, lžíce rozmarýnového oleje, velká levitační okurka, žlutá sladikumka, 700 gramů vařených zlatohlíz, 350 gramů polohrubé vrtohrachové mouky, 2 vejce, kostička Zázračného droždí paní Bochánkové, 50 gramů krupice, 2 lžičky cukru, lžička soli, 100 gramů drceného rdousivce.

Postup:

Dva dny před plánovanou konzumací připravíme maso. Pepř nahrubo rozdrtíme, smícháme se dvěma lžícemi soli, rozmarýnovým olejem a hmatolicovou esencí. Do opraného a očištěného masa důkladně vetřeme vzniklou pastu v silnější vrstvě a následně necháme dva dny odpočívat v lednici. Následně maso udíme horkým kouřem, přibližně 2 hodiny při 100 stupních. Hotové maso krájíme na tenké plátky. Před servírováním upečeme zlatohlízové housky. V míse rozetřeme Zázračné droždí se lžičkou cukru, přidáme na jemno nastrouhané zlatohlízy, sůl, vejce, vrtohrachovou mouku, krupici a nasekaný rdousivec. Dobře vymícháme, v krajním případě užijeme základního kouzla Ancora Mecsolatore a necháme vařečku to provést za nás.

Z hladkého těsta vyrobíme cca 15 útvarů podobných houskám,  případně rohlíkům, necháme půl hodiny kynout, naskládáme na plech a pečeme 20 minut na 180°. Následně podáváme ve formě dle vlastních chuťových preferencí k masu a nakrájené levitační okurce a sladikumce.



b) Kvídovy kuriózní klobásy

Servírování:

plod kontrovníku a želé ze zavinutce a skřepotalkové kůry

Ingredience:

na 5 kilo klobás- 3 kila libového bukvožeřího masa, 2 kila bůčku, 100 gramů soli, velká lžíce mletého pepře, 3 stroužky česneku, lžíce mleté papriky, 3 cibulky plazivky, vrchovatá  lžíce mletých škrkních ocásků, lžíce mleté sušené mandragory, hrst čerstvé bazalky, půl hrsti čestvě nachytaných hltožroutů, lžíce výhonků bublinatky, lžíce semínek žaboluňky, vypraná bukvožeří střeva

na želé: pět středně velkých zavinutců, šálek kůry ze skřepotalky, želatina z kratinožek, velký plod kontrovníku, mořská sůl, kůrolezí prstíček

Postup:

Umeleme maso, přidáme na jemno rozsekaný česnek a plazivkové cibulky důkladně zbavené šupin. Hltožrouty šetrně omráčíme čuchnutím k ponožkám a ukroutíme jim hlavičky, následně dobře propláchneme, oškrábeme z nich žabinec a nakrouháme. Smícháme se solí, pepřem, paprikou, škrkními ocásky, mandragorou, bublinatkovými výhonky, nasekanou bazalkou a žaboluňkovými semínky, pak směs přidáme do masa a důkladně promícháme. Pak vezmeme vypraná střeva a cpeme do nich masovou hmotu (pokud jsme líní, vypomůžeme si samopěchovacím zaklínadlem Instipus intestinum). Každých zhruba 15 centimetrů zakroucením střeva vytvoříme jednotlivou klobásu, každé dvě potom odřízneme a zašplejlujeme. Hotové klobásy udíme zhruba při 50 stupních dva dny, dokud nemají krásně tmavou barvu.

Želé připravíme jednoduše. Zavinutce namočíme minimálně na dvě hodiny do vody s mořskou solí a kůrolezím prstíčkem, aby se rozvinuli a zbavili nečistot. Vodu slijeme a zavinutce dobře opláchneme, oškrábeme a nastrouháme na jemno. Skřepotalkovou kůru rozprostřeme a vybereme z ní nečistoty, pak spaříme horkou vodou a rozemneme v prstech do strouhaných zavinutců. Kontrovník rozkrojíme na poloviny, jednu nakrájíme na plátky coby přílohu ke klobáse a z druhé ostrouháme větší špetku kůry a pečlivě vymačkáme šťávu. Smícháme se zavinutci a skřepotalkou, dáme do kotlíku a zalijeme troškou vody, načež několik minut za stálého míchání vaříme na mírném plameni, dokud nezískáme hladkou krémovou konzistenci. Pak si rozděláme želatinu z kratinožek, odstavíme kotlík a přidáme ke směsi želatinu. Směs rozlijeme do formiček, necháme zchladnout a pak dáme ztuhnout do lednice. 




c) Uzená bukvožeří kýta

Servírování:

ohnitlamovo-rudolibková omáčka

Ingredience:

1 kilogram bukvožeří kýty, 100 gramů hrubé soli, 4 stroužky hmatolice, 2 velké lžíce výtažku z kouzelného česneku, lžička pepře, 250 gramů mladé čerstvé ohnitlamy, 200 gramů vypeckovaných rudolibek, 2 lžíce rdousivcového oleje z prvního lisu, lžička rozmarýnového cukru, lžička čerstvých denivek, snítka plazivky, 250 ml smějankového vína

Postup:

 Utřeme oloupanou hmatolici s výtažkem z česneku, solí a pepřem a důkladně vetřeme do masa. Necháme přes noc odležet v lednici a udíme v teplém kouři asi 4 hodiny při teplotě 60 stupňů. Vypeckované rudolibky opláchneme a rozmačkáme, ohnitlamu oloupeme a nakrájíme na drobno. V kotlíku rozehřejeme olej a necháme na něm zesklovatět denivky a plazivku. Přihodíme rudolibky a ohnitlamu, asi pět minut za stálého míchání restujeme. Když jsou dobře osmahnuté, zalijeme smějankovým vínem a přidáme rozmarýnový cukr. Zmírníme oheň a zakryté pokličkou dusíme asi půl hodiny, než se ohnitlama rozvaří. Stáhneme z plamene a prošleháme do hladka. Podáváme s plátkem vyuzené kýty. 



d) Mizející mlaskosalám

Servírování:

ovocné pyré, pestřava, salát

Ingredience:

kilo bukvožeří plece, kilo zadního třepetníkového, 750 gramů bukvožerového sádla, 200 ml vody, 2 lžíce soli, lžíce bílého pepře, lžíce kmínu, lžíce drceného auguroního spáru, 2 lžíce třeného česneku, lžíce mletých škrkních ocásků, lžička neviditelné esence, vyprané střevo, po 100 gramech skákajících borůvek, řiditelných švestek, scvrklofíků, pulzodýně a dešťových ořechů, 2 lžíce cukru, mletý sušený bukvožerův chobotek, 500 ml mléka, šťáva z poloviny plodu kontrovníku, 100 gramů čerstvé pestřavy, lžička žaboluňkových semínek, lžička rdousivcového oleje, 80 gramů splešťule blátivé, 150 gramů smějankových květů, 50 gramů mladé oranžové bublinatky, lžička mleté mandragory, 2 lžíce šťávy z květu masožravé merlinie, několik kuliček nakládaného růžového pepře

Postup:

Maso nakrájíme na kostky a osolíme, necháme 24 hodin uležet v lednici. Pak jemně umeleme společně se sádlem, přidáme vodu, bílý pepř, kmín, česnek, neviditelnou esenci, auguroní spár a škrkní ocásky a necháme další den odležet. Pak pěchujeme do střeva, pečlivě zavážeme a 12 hodin udíme. Poté dvě hodiny vaříme v horké, ale NE vařící vodě a následně několik dní sušíme.

Připravíme pudink z mléka, lžíce cukru a prášku z bukvožeřího chobotku. Rozlouskáme dešťové ořechy, vyždímáme je a roztlučeme na kaši. Pulzodýňovou dužinu nastrouháme nahrubo a zalijeme kontrovníkovou štávou, aby nám nezhnědla. Řiditelné švestky a scvrklofíky pečlivě zbavíme stopek, oloupeme a nakrájíme na drobné kostičky, skákající borůvky opatrně rozmačkáme, aby nám nevyskočily, a smícháme vše dohromady. V kotlíku smícháme s pudinkem a zbylou lžící cukru a vaříme, dokud ovoce nezměkne a nerozvaří se. Poté si připravíme salát- opláchneme bublinatky a podusíme je na troše vody. Po vychladnutí smícháme se smějankovým květem a okrajovými žlutými plátky splešťule blátivé (vše předtím dobře omyjeme). Rozšleháme mletou mandragoru v merliniové šťávě, přidáme růžový pepř a zálivku dobře promícháme se salátem. Nakonec opražíme semínka žaboluňky na rdousivcovém oleji a posypeme jimi natrhanou pestřavu, kterou servírujeme s pyré, salátem a několika silnějšími plátky mlaskosalámu. 




Tak tedy, pochutnali jste si? Já doufám, že ano. Více pozoruhodných zabijačkových informací už pro vás nemám. Avšak pokud se snad někdo chcete pustit do vlastního bádání v tomto směru, dejte mi vědět. Brou chuť!