Zvěromagické školy

Startovní čára

Úvodem jssem musel rozhodnout, jestli popíšu nějakou skutečně existující školu, nebo zkusím navrhnout vlastní parametry, které by měla škola zvěromagie splňovat. U první varianty by se dalo ještě volit ze škol minulých, které už zanikly (například Inštitút pre zveromenenie v Prešově¹). Jenže informace o mnohých takových školách jssou buď těžko dohledatelné, nebo ztracené, nebo získatelné jen pod různými víc či míň divnými podmínkami, takže jssem se nakonec rozhodl navrhnout zvěromagickou školu úplně sám podle vlastních zkušeností, potřeb a názorů. Abych ale zohlednil i jiné hledisko než svoje vlastní, své závěry zčásti podepřu i několika příklady a zkušenostmi z existujících výučoven zvěromagie, v čemž mi nesmírně pomůže knížka Dvacet největších katastrof zvěromagie od Bubliney Castro.

Příjem studentů

Vrhnu se rovnou do praktického fungování mé ideální školy zvěromagie. Každá škola začíná u studentů, které vzdělává. Zásadní otázkou tady je rozpoznání těch, co jssou vhodní ke zvěromagickému studiu a těch, co potřebné předpoklady nemají. Ideální volbou by podle mého byla přípravka. Půlroční placený kurz, který by odhalil, jestli mají uchazeči potřebný talent k dalšímu vzdělávání. Podmínkou pro přihlášení do přípravky by byl věk alespoň patnácti let. Tato věková hranice byla zvolena proto, že mladší studenti by nedokázali zvládnout vše potřebné pro bezpečné učení zvěromagie. Věk patnácti let zhruba odpovídá pátému ročníku v Bradavicích, kdy většina kouzelníků absolvuje první velkou zkoušku svého vzdělávání – NKÚ. Tento věk je tedy vhodnou hranicí pro oddělení začátečníků od pokročilých.

Cena za tenhle kurz by nebyla velká, ale zase by měla být nastavena tak, aby si ji nemohl dovolit vydat každý ze svého kapesného na cukrátka. Těm, kteří přípravkou projdou, by bylo umožněno postoupit do prvního ročníku, kde už by rozvíjeli základy položené v přípravě. Úspěšným absolventům přípravky by se z vybraných peněz financovaly pomůcky na první ročník, takže by utratili mnohem méně peněz (nebo úplně nejmíň = nic). Studenti, kteří by přípravným kurzem neprošli, by se žádné peníze nevracely. Měli by ale možnost účast v přípravce opakovat.

Profesoři a zaměstnanci

Jakmile má škola studenty, je třeba zvážit, kdo by je měl dostat do rukou. Předávání znalostí a dovedností nezvládá každý. Někteří kouzelníci jsou velcí odborníci, ale když mají předat to, co znají a umějí, nemá to valné výsledky. Mě se nejvíc osvědčila kombinace čistých praktiků, kteří nemusejí mít merlinvíjaké teoretické základy, a pak těch, co se zabývají principy, jak co při zvěromagických přeměnách funguje. Na škole by dále měl být personál, který je zběhlý v práci se zvířaty. Není nutné mít znalosti z péče o kouzelné tvory, protože zvěromagické přeměny nepočítají s kouzelnými bytostmi. Kdyby se proměna vymkla z rukou, což se stává hodně často, je dobré mít po ruce někoho, kdo ví, co dané zvíře potřebuje. Pak se daleko lépe pracuje na návratu studenta do lidské podoby. Dalším zaměstnancem by určitě měl být lékouzelník, se speciálním zaměřením na nehody při přeměnách ve zvířata. Některé mezifáze potřebují rychlý zásah a jedna hůlka často nestačí. Nemluvě o přípravě hojivých lektvarů pomáhajících při zpětných přeměnách. Lékouzelník by měl mít i znalosti z lékouzelnictví na zvířatech (opět ne kouzelných bytostech).

Osnovy

V přípravce by se kladl důraz na schopnost koncentrace, což je jeden ze základních předpokladů zvládnutí přeměny. Dále pak řízená meditace, která většinou dokáže studenta navézt aspoň přibližně ke zvířeti, které v sobě nosí. Důležitou součástí by taky byly exkurze do různých krajů a pozorování svých předvybraných zvířat v přirozeném prostředí. Někteří studenti ani při meditaci nedojdou do bodu, kdy by odhalili aspoň třídu nebo řád svého zvířete. U těchto žáků by exkurze mohly pomoci v přiblížení se svému vnitřnímu zvířeti. Na Zemi existuje mnoho různých zvířat a mnohé z nich si představujeme hodně zkresleně. Když je pak vidíme v přírodě, můžeme v sobě objevit spojení, nebo si aspoň utřídit to, s čím spojeni rozhodně nejsme. Na úplný začátek výuky by také spadaly metody jako automatické psaní, malování a podobné uvolňovací praktiky, které rovněž mohou pomoci při směrování k vnitřnímu zvířeti.

Dalším vyučovaným bodem přípravného kurzu by měly být základní kouzelnické dovednosti. Pro zvěromagické umění je základním bezpochyby přeměňování. Kdo nezvládá přeměňovat na úrovni NKÚ za pomoci hůlky, ten by nejspíš pohořel i v přeměňování sebe samého bez hůlky. Dalším oborem jsou kouzelné formule, protože jejich základní zvládání svědčí o tom, jak kouzelník je kouzelník obecně zručný.

Celkovou dobu studia bych stanovil na tři roky. Tehdy se nemusí šidit přípravná fáze (učení se pracovat se svou psychikou, hledání zvířete, přibližování se zvířeti atd.). Víc než polovina studia by byla věnována této přípravě – to jsou čisté dva roky, počítáno i s přípravkou. Právě do této první poloviny by spadala i hlavní část teoretické přípravy. Nejdříve historie zvěromagických umění, které mapuje nejzásadnější mezníky této oblasti spolu s osobnostmi, ke kterým se vztahují. V další části teoretické výchovy by se probíraly teorie přeměny v různé druhy živočichů (to by pak bylo individuálně zaměřeno na dané zvíře každého studenta: jeho stavba těla, životní cyklus, životní podmínky, chování atd.).

První přeměna by měla nastat v druhé polovině druhého ročníku, přičemž k postupu do třetího ročníku by bylo nutné alespoň jednou přeměnu zvládnout, plus by bylo nutné složit i teoretickou zkoušku ze svého zvířete, teorie přeměny a historie zvěromagie obecně. Do druhého ročníku by se mělo vejít nejen určení konkrétního zvířete, ale také intenzivní seznamování v praxi s tímto zvířetem. Pozorování nebo přímý kontakt (podle druhu zvířete) v rámci praktického doplnění teoretického studia.

Třetí ročník by pak byl věnovaný zautomatizování přeměny, vypilování všech nedostatků a otestování, jestli je student schopen přeměny i ve ztížených podmínkách (teplota, stísněný prostor, tma, vnější nebezpečí, hlad atd.). Může se to zdát tvrdé a zbytečné pro čaroděje, který třeba chce vykonávat povolání kouzelnického právníka. Jenže každý se může dostat do nelehké situace, kdy by mu zvěromagická přeměna pomohla, ale protože je ve stresu, nezvládne přeměnu správně nebo vůbec. Tomu zátěžový test ve třetím ročníku může účinně předejít.

Třídy

U výuky dovedností, které vyžadují velké mentální úsilí a koncentraci obecně, je důležité, aby nebyly příliš velké studijní skupiny. Bublinea Castro ve své knize Dvacet největších katastrof zvěromagie uvádí příklad školy les Animales z Vichi, kde zkusili výuku vést v jedné jediné skupině čítající devadesát studentů. Z celého prvního ročníku třetina kouzelníků odešla, deset lidí bylo hospitalizováno v lékouzelnických ústavech a skupina třiceti čarodějů podala hromadnou žalobu na vedení školy za hrubé ublížení na zdraví z nedbalosti. Studijní skupina byla tak velká, že docházelo k vážným přehmatům a zraněním, navíc bylo málo pedagogů, takže přehled o pokročilosti konkrétních studentů byl vcelku nulový.

Organizace výuky

Zásadním bodem organizace výuky je forma docházení do školy. V případě výuky zvěromagie jssem jednoznačně pro internátní zařízení, protože častá změna prostředí by určitě narušovala první část výuky, kdy je nutné hodně pracovat s psychikou. Ideální místo by bylo spíš přírodního rázu, aby bylo hodně izolované od světa, protože únik studentů ve zvířecí podobě (například v případech, kdy se nedaří zpětná přeměna a čím déle je student ve svém zvířecím těle, tím víc divočí a je stále víc vystresovaný). Také pro soustředění a práci s psychikou má příroda blahodárný vliv.

U rozvrhu bych byl pro menší pravidelnost a schematičnost výuky. Rozhodně to v podobně niterných oborech přináší lepší výsledky než metoda striktně se opakujících předmětů v tutéž dobu a na tomtéž místě. Navíc to studenty vůbec nepřipraví na to, že budou nuceni se přeměňovat v různou denní a noční dobu a taky v různých podmínkách okolí.

Do tohoto bodu zapadají i prázdniny. Zde bych neměnil zažitý řád na většině internátních škol: vánoční svátky mohou studenti strávit ve škole dle vlastní vůle, ovšem o prázdninách musejí školu opustit. Mělo by to studentům dát dostatečný čas na odpočinek od usilovného tréninku a izolace.

Sporné body

Bublinea Castro věnuje celou jednu kapitolu otázce psychologie a jejího využití při výuce. Uvádí jako negativní příklad události na škole zvěromagie ve finské Uppsale. Studium na tamnější škole trvá dva až dva a půl roku. Jeden rok je věnován přípravě, druhý praktickým cvičením a pak probíhá závěrečné přezkoušení. K tomu mohou studenti nastoupit v průběhu půl roku po ukončení druhého ročníku. V roce 1988, kdy byla škola zavřena, se tři čtvrtiny jednoho ročníku odepsaly ze školy těsně před koncem druhého ročníku, tedy v klíčovou dobu, kdy vrcholil tlak. Při důkladnějším šetření se zjistilo, že v tom roce byla přijata nová profesorka předmětů Vnitřního tréninku (tedy laicky řečeno psychologie). Při výuce zkoušela na studentech nové podle jejího názoru převratné postupy, které ale přivedly většinu jejích svěřenců na psychiatrické oddělení Nemocnice pro kouzelnický lid v Helsinkách.

Odborníci na psychologii se vzácně shodují s odborníky na výuku zvěromagie v názoru, že případ výše zmíněné profesorky (podle jejich názoru bez diskuse pomatené) nelze brát jako důvod pro vyřazení psychologie z tréninku budoucích zvěromágů. Je to podle nich jen neblahá vyjímka.

Já osobně bych nad psychovědami nelámal hůl. Práce s psychikou je základ pro zvládnutí přeměny a když se k této práci přistoupí rozumně a jemně, svěracího hábitu bych se nebál.

Dalším sporným bodem by mohla být možnost skloubit studium na této škole se studiem v Bradavicích či podobných komplexních školách magie. Hranice patnácti let určuje pouze minimální věk pro vstup do přípravky. Samozřejmě lze na školu nastoupit i po absolvování základního vzdělání. Některé školy zařazují do svých osnov i jiné předměty než zvěromagii. Tak se to děje například i v Bradavicích, ovšem hloubka zaměření a čas věnovaný zvěromagii je tím samozřejmě limitovaný. Ve své ideální škole zvěromagie bych tedy nemíchal základy s něčím úzce zaměřeným, protože by se jen těžko dosahovalo vyváženosti. Moje škola by fungovala jako specializovaná nádstavba, podobně jako to mají bystrozorové nebo jiné hodně specializované kouzelnické profese.

Shrnutí a cílová páska

Studium na mnou navržené škole zvěromagie by trvalo tři a půl roku. Přijímací řízení v klasickém slova smyslu by se nekonalo. Místo toho by uchazeči absolvovali placený půlroční přípravný kurz, který by je buď označil za kvalifikované nebo je pro studium nedoporučil. V přípravce a prvním ročníku bude kladen důraz na obecný praktický i teoretický základ. V druhém se od obecného začne přecházet ke konkrétnímu a na konci tohoto ročníku studenti složí teoretickou zkoušku (historie zvěromagie a teorie zvěromagické přeměny) a praktickou (přeměna ve zvíře). Třetí ročník je zaměřen na procvičování přeměny v různých podmínkách tak, aby se kouzelníkovi stala co nejbližší a automatickou.

Podle mých zkušeností je ideální mít dostatek času, prostoru a spolehlivého vedoucího po cestě za úspěšnou přeměnou. Rozhodně bych nezavrhoval psychologii, protože když se student dostane do úzkých, s citlivým přístupem je vždycky cesta ven. Než jssem svou vlastní přeměnu zvládl úplně automaticky a bez obav, trvalo to více než dva roky. Rozhodně jssem nepatřil mezi nejrychlejší z našeho bradavického ročníku, ale při vyrovnané snaze z mojí strany i ze strany profesorky jssem dneska na úrovni, kdy bych se nebál tvrdit, že bych na mnou načrtnuté škole uspěl.

Poděkování

Děkuji slečně Janel Weil, která mě trpělivě vedla v klíčových letech mého zvěromágování a tolerovala moje četné vady a nešvary, čemuž hlavně vděčím za to, že jssem byl vůbec připuštěn. Ehm tedy připuštěn ke zkoušce. Tohle jssem tedy ale opravdu nečekal! Taky děkuju Bohům. A Merlinovi. A rodičům!!!

Poznámka:

¹ – U tohoto ústavu by byla například otázka zániku nejenom zajímavá, ale taky poučná, takže by se skvěle ukazovaly chyby a tím se snadno došlo k lepším řešením zvěromagického vzdělávání, ale zmiňovat školu, kde hned v prvním měsíci fungování student v podobě sněžného levharta sežral tři vyučující, mi přišlo nemístné.